Pestrý Týden, 1926 (I/1-9)
1926-11-02 / No. 1
„Pestrý Týden“ I. Pfibéh s krabici na klobouky. Mr. Harry Hartley, j sa do svých šestnácti let vychován v soukromé škole a později ve velkém institute, jimiž Anglie právem tak proslula, stal se zcela správným a obyčejným gentlemanem. Právě v této době pozoroval na sobě podivuhodný odpor ke studiu. Jeho otec byl slabý a nevšímavý a proto směl Harry plýtvat! svým volným časem na naprosto zbytečná a zcela vnější zdokonalování. O dvě léta později najednou osiřel a zůstal ve světě sám dočista ožebračen. Pro každé pracovité a užitečné povolání byl Harry jednak od přírody a pak následkem své výchovy naprosto neschopný. Dovedl zpívati romantické písně a byl obratný, třebaže trochu úzkostlivý kavalír, měl vyslovenou zálibu pro šachy a příroda vybavila ho nej poutavějším vzhledem, jaký si jen dovedete Eředstaviti. Byl plavý a růžový, měl olubičí oči a něžný úsměv. Vzbuzoval dojem příjemné jemnosti a melancholie, a měl tu nejpodajnější a nejlichotivější povahu. Ale abychom byli spravedllvi, nebyl naprosto z těch, kteří dovedou zacházet! zbraněmi, nebo vésti stát dobrou radou. Šťastná náhoda a nějaká přímluva zaopatřily Harrymu ještě v době smutku místo privátního sekretáře u majora Sira Thomasa Vandeleura, rytíře j. v. Sir Thomas byl šedesátník, hlučný, hřmotný a panovačný. Z jistého důvodu, o němž se sice proslýchalo všelicos, který byl však vždycky popírán, obdaroval veliký radža z Kashgaru tohoto důstojníka diamantem, který zaujímal šesté místo velikosti ve světě. Tento dar proměnil generála Vandeleura z chudého muže v bohatého, učinil z malého a TTeoMíbcného vojáka lva londýnské společnosti. Majitel radžova diamantu stal se vítaným i v nej exklusivnějších kruzích. Nalezl také dámu, mladou, krásnou a vznešenou, která byla dokonce ochotna uzavřití manželství se Sirem Thomasem Vandeleurem proto, aby mohla nazývat! diamant svým. Tehdy se říkalo, že se podobné věci přitahují, a jeden drahokam že přilákal druhý. Ovšem, lady Vandeleurova představovala svojí osobou nejen drakoham nej čistšího složení, nýbrž jevila se světu v nejkouzelnějším broušení. Bývala čítána mnoha autoritami ke třem nebo čtyřem nejlépe oděným ženám Anglie. Harryho sekretářské povinnosti nebyly nijak zvláště obtížné; ale on již měl prostě odpor ke vŠí pravidelné práci. Mazatí si prsty inkoustem působilo mu utrpení; a vnady lady Vandeleurové a jejích toilet vylákaly ho často z knihovny do budoiru. Ženám byl od jakživa rozkošným společníkem. Žvanil s potěšením o módních novinkách a nebyl nikdy šťastnější, než když kritisoval barvu přehozu, nebo když byl poslán s nějakým obtížným nařízením ku švadleně. Jedním slovem, korespondence Sira Thomasa upadla do žalostného stavu, zato měla mylady o komornou více. Až jednou konečně generál, který patřil k nejnetrpělivějším důstojníkům, propukl v prudký hněv a naznačil svému sekretáři gestem tak výrazným, jakého se obyčejně mezi gentlemany neužívá, že ho nehodlá déle zaměstnávatí ve své pracovně. Na neštěstí byly dveře právě dokořán a mr. Hartley spadl při tom přes schody po hlavě až dolů. Lehce pohmožděn a těžce uražen se Hany zvedl. Život v generálově domě mu bezpodmínečně vyhovoval. Pohyboval se tam v nejlepší společnosti, třebaže v trochu pochybné hodností, pracoval málo, jedl znamenitě a v přítomnosti lady Vandeleurové pociťoval jakési vlažné štěstí, kterému na dně srdce svého dával mnohem emfatíčtější jméno. Po onom neněžném doteku vojenských bot letěl do myladina budoiru a žaloval jí své příhody; „Víte velmi dobře, můj milý Harry,“ odpověděla lady Vandeleurová — nazývala ho příjmením, jako se volají děti nebo sluhové — „že nikdy nevyplníte ani z daleka, co vám generál nařídí. Odpovíte mi sice, že já toho také nečiním, ale to je přece jenom rozdíl. Ženě dostane se odpuštěm' za celý bohatý rok neposlušnosti, povede-li se jí jedna jedinká obratná poslušnost; a pak, se svým sekretářem není nikdo ženatý. Je mi líto, že vás ztrácím; ale poněvadž nemůžete zůstati déle v domě, ve kterém jste byl tak uražen, přeji vám štěstí a slibuji vám, že generálovi splatím jeho chováni.“ Harryho obličej se velmi prodloužil; do očí vstoupily mu slzy a zíral na lady Vandeleurovou s něžnou výčitkou. „Mylady,“ pravil, „co mi znamená urážka? Opravdu, smýšlel bych špatně o někom, kdo by nedovedl odpouštět! urážky na tucty. Ale opustiti své přátele, přetrhati poutá náklonností .........‘ Nebyl schopen«hskomžiti, dojetí ho dusilo a dal se do pláče. Lady Vendeleurová hleděla na něho s podivným výrazem. „Tento malý blázen,“ uvažovala, „si namlouvá, že je do mne zamilován. Proč by se nemohl státi mým sluhou místo generálovým? Je dobře rostlý, povolný a rozumí toiletám; mimo to ho uchráním před zlým osudem. Je skutečně příliš hezký, aby zůstal nepovšimnut.“ Příští nocipřemluvila generála, jenž se už za svoji krutost styděl, a Harry byl přesazen na ženské oddělení, kde mu plynul životjako v nebi. Byl vždycky pečlivě oblečen, v knoflíkové dírce nosil vybrané kytičky a dovedl pobavit! návštěvníka taktem a přívětivostí. Byl pyšný na svoji obratnost ve službách lo'ásné ženy, přijímal ladiny rozkazy právě tak, jako mnoho důkazů přízně a radostně se chlubil svou rolí mužské komorné a švadlenky před ostatními muži, kteří jím opovrhovali a vysmívali se mu. I se stanoviska morálky cenil si svůj život velmi vysoko. Neřest považoval za mužný atribut a ztrávití dny s krásnou ženou, zaměstnávající se jen parádou, pokládal za kouzelný ostrov v bouřích života. Jednoho krásného jitra vkročil do přijímacího pokoje a počal srovnávat noty, ležící na klavíru. Lady Vandeleurová hovořila na druhém konci pokoje se svým bratrem, Charliem Pendragonem, stárnoucím, zhýralstvím nahrbeným a na jednu nohu chromým mládencem. Sekretář, jehož příchodu ti dva nevěnovali nejmenší pozornosti, nemohl při nejlepší vůli zabránit!, aby vyslechl část jejich rozmluvy. „Dnes, nebo nikdy,“ pravila lady. „Jednou pro vždy, dnes se to musí dokončit!.“ „Tedy dnes, když to musí být,“ odvětil bratr s povzdechem, „aleje to chybný a zhoubný krok, Kláro. Budeme jej strašně litovat.“ Lady Vandeleurová podívala se na bratra s pevným, ale trochu podivným výrazem. „Zapomínáš,“ pravila, „že ten muž jednou zemře.“ „Na imou čest, Kláro,“ odpověděl Pendragon, „myslím, že jsi nejchladnější zlosyn v Anglii.“ „Vy muži,“ odpověděla, „jste tak hrubě konstruovaní, že nikdy nepochopíte nuancování. Sami jste od přírody nenasytní, prudcí, neskromní, nerozvážní; ale když žena pomýšlí jen trošičku na svoji budoucnost, jste pobouřeni. Takové nesmysly přesahují moji trpělivost. U obyčejného bankéře opovrhovali byste slabomyslností, kterou u nás předpokládáte.“ „Možná, že máš pravdu,“ odpověděl bratr, „byla jsi vždy chytřejší než já a znáš moje motto: rodina nad vše.“ „Opravdu, Charlie,“ odvětila, berouc jeho ruku do své, „znám tvé motto lépe, než tyje znáš; ,a Klára nad rodinu!' Nezní tak druhý díl?Jsi skutečně nejlepší ze všech bratrů. Miluji tě opravdu upřímně." Mr. Pendragon vypadal při těchto příbuzenských něžnostech trochu rozpačitě. „Raději jsem se neměl tu okazovat!,“ nu'nil. „Umím každé slovo své i®le » nespustím toho krotkého kocoura oči.“ „Učiň to," odpověděla jeho sestra, „je to žalostné stvořeníčko a mohlo by všechno zkazití. „Půvabně mu poslala rukou polibek a bratr opustil budoir, odešev zadním vchodem. „Harry,“ řekla lady Vandeleurová, obracejíc se ke svému sekretáři, jakmile zůstali sami. „Mám pro vás dnes ráno pochůzku. Ale musíte si vžiti drožku; nemohu trpěli, aby můj sekretář dostal pihy." Poslední slova vyslovila s důrazem a s pohledem mateřské pýchy, který ubohého Harryho přiváděl do sedmého nebe; byl přešťasten, když se našla příležitost, aby jí posloužil. „Běží o nové veliké tajemství mezi nánii dvěma," pokračovala šelmovsky, „a nikdo kromě mne a mého sekretáře se o tom nesmí dozvědět!. Sir Thomas dělal by příšernou scénu. Ach, kdybyste věděl, jak jsem unavena takovými scénami. Ó, Harry, Harry, dovedl byste mi vysvětlit!, proč jste vy muži tak horkokrevní a nespravedliví? Ale vím, vy to nejste; jste jediný muž na světě, který o takových pokořujících vášních ničeho neví; jste tak dobrotivý a laskavý, dovedete být ženě přítelem. Srovnám-li vás s ostatními, připadají mi ještě ohavnější!" (Pokračování). ROBERT LOUIS STEVENSON: DIAMANT VELIKEHO RAD^I Generál Škvára v čele defilujícího vojska před presidentem a členy vlády. — Členové diplomatického sboru v čele s doyenem G. R. Clerkem, vyslancem Velké Britanie, u hlavy státu. — Pan president se členy vlády vrací se z pŕehh'dky. — Ze štafetového běhu „Českého Slova“ v den 28. října 1926. — Sochor, vítěz za kategorii tělocvičných jednot. Sokol Praha I. — Borovička Sparta, druhý vítěz. — Defilující vojsko vstupuje s praporem do hradních bran. — Vojenská vlajka pana presidenta. Šimek, první vítěz štafetového běhu S. K. Slavie. — Vitězná štafeta S. K. Slavie. — Mužstvo vítězné štafety nese věnec ku hrobu Neznámého vojína. — 28. njen 1926 na Václavském nám. pražském. — Štafetové družstvo pražské stráže bezpečnosti za vedení revírního inspekt Třešňáka. -.v- J «I Momentky ze zápasu ItaLe-Československo dne 28. října 1926. Československo vítězí 3:1. — Mužstvo italské a československé. — Napínavá situace u branky. — Puč, jeden z nejlepších útočníků Slavie, při útoku. _ U italské branky. /li