Pochodeň, duben-červen 1971 (LX/77-153)

1971-05-08 / No. 108

Rozdíl 26 let tvoří dvě generace. Ta mladší většinou nepoznala hrůzy války a svědectví historic ]e z jejího pohledu dávno skryto pod hustou vrstvou prachu. Ať Již žije v Moskvě, Praze, Hradci Králové nebo Holicích. Mládí Je všude stejné, mírový život mu umožňuje do­konale využít všeho, za co jejich otcové ris­kovali své životy. Chodí za školu, baví se, mi­luje. Každé město v naší vlasti odevzdalo svou daň fašištícké okupaci. Holice v Čechách dnes zdaleka nepřipomínají obec, která před čtvrt stoletím ležela prakticky v troskách a přece právě lidé, žijící v tomto městě, udávali před šestadvaceti lety tón v boji za svobodu našeho národa. Mnoho z nich dnes už vypovídat ne­může, jejich oběti připomíná pouze skromný pomník na holickém hřbitově — v Jeho kamen­ném podstavci Je vytesáno 58 Jmen lidí, kteří se nikdy nevzdali. Události, které si dnes při­pomínáme, byly pouze začátkem — jejich od­■kaz plní dnes holičtí občané beze zbytku. Ve středu tomu bylo přesně 26 let. Stále sílící protifašistická nálada vyvrcholila 5. května 1945. Do krásného Jarního dopoledne zaznělo zoufalé volání pražského rozhlasu o pomoc. O několik desítek minut později přichází prý potvrzená zpráva — německá armáda kapitu­lovala. Reakce holických občanů Je pochopitel­ně jednoznačná, během chvilky Je náměstí plné lidí, za své berou německé nápisy firem a v ok­nech se objevují první československé a sovět­ské vlajky. Před polednem vítá rozjásaný dav vůz s partyzánskou jednotkou. Ve spolupráci s místními občany se okamžitě ujímá velení města. Vybraná jednotka odchází na stanoviště nacistického velení — do Hirschovy továrny vyjednávat. První řady Jsou přivítány střelbou a na dlažbě zůstává několik obětí naivního ne­taktického postupu. Pověstná kapka přetekla. Navíc* pohotovostní služba zaměřila kolonu Němců, která pochoduje od Dašic k Rovni. Oka­mžitě se tvoří bojová skupina a nákladním vo- CENA MÍRU HOLICÍM V CECHÁCH zem odjíždí německé jednotce vstříc. Boj o hos­podářskou školu v Rovni zůstává nerozhodnut, do vzdálenosti několika kilometrů Jsou slyšet výbuchy pancéřových pěstí, ztráty jsou na obou stranách. Ve večerních hodinách přichází ú­­spěch. Na výchozích vozovkách hlídky odzbro­jily přibližně 300 nepřátelských vojáků. Celou noc Je město na nohou, navazuje se spojení s ostatními středisky v okolí. Tolik potřebná pomoc ale nepřichází, ve většině center vý­chodočeské oblasti Je situace plně pod kon­trolou Němců. Vyhlídky nejsou růžové, celko­vou náladu lze charakterizovat Jednoznačně — nejistota. S napětím se očekává příští den, každému Je Jasné, že patrně rozhodne. Ráno 6. května se hlásí další dobrovolníci z města. Z mobilizovaných vojáků Jsou utvo­řeny bojové Jednotky s výbornou organizací, ale naprosto nedostatečnou výzbrojí. Nejdůle­­žitějšíml zbraněmi Je odvaha a nadšení. Po obědě přichází zpráva, která je všeobecně tro­chu podceněna. Německé velení, umístěné v Hirschově továrně, navázalo telefonické spo­jení s Vysokým Mýtem a žádá o pomoc. Krátce před příjezdem obrněné jednotky vyrůstá na železničním přejezdu barikáda spojených ná­kladních vozů. Jednotka Je nucena přibližně kilometr před tratí zastavit a vytvořit po obou stranách silnice bojové linie. Proti několika­násobné přesile se vydává hrstka obránců s úkolem zadního výpadu Rozhodující zlom ovšem nastává za několik minut. Nad silnicí se objevují letadla s hákovými kříži. Nad náměs­tím se snáší déšť německých bomb. Ani po půl­hodině nepřetržitého bombardování není obrán­cům města souzeno skrývat se ve sklepech a suterénech domů. Muži jsou vyvádění z úkrytů a pod lesem namířených pušek odcházejí od­stranit barikády. U hřbitova pulsují zbraně po­pravčí čety. Třicet holických občanů odvádějí Němci jako rukojmí. Defilé sadismu mezi žalu­jícíma očima mrtvých, ležících těl. Většina ostatních občanů je umístěna v místní soko lovně. Nikdo netuší, že za pouhých 90 hodin přinese vlast devíti padlých sovětských synů městu tolik očekávanou svobodu. Sedm jmen už žádný historik nezjistí, u hrobu posledních dvou — KONSTANTINA ALEXEJEVIČE KORO­VINA a PETRA ANDREJEVIČE KAROSA budou zítra rudé květy. 26 let uplynulo a právě ve středu 5. května se ve velkém sále Kulturního domii v Holicích sešli všichni žijící přímí účastníci protifašis­tického odboje. Spolu s ostatními občany měs­ta se zúčastnili mimořádného zasedání MNV. Za předsednickým stolem zasedli představitelé ■ města, delegace České mírové rady, OV KSČ, ONV a okresního výboru Národní fronty v Par­dubicích. Předseda České mírové rady prof. Antonín Stejskal zdůraznil ve svém projevu historický význam protifašistického odboje v Holicích a vyzdvihl mimořádnou statečnost občanů města. „Vaše město,“ řekl soudruh Stejskal, „se nesmazatelně zapsalo na čelnou stránku dějin protifašistického hnutí v naší vlasti“. Po skončení svého projevu, za bouřli­vého potlesku 350 přítomných, předal z pově­ření Československého mírového výboru, České mírové rady a ústředního výboru Národní fron­ty předsedovi MNV v Holicích soudruhu Oldři­chu Čečkovi Československou cenu míru za rok 1970. Předseda ONV v Pardubicích soudruh František Havránek potom odevzdal MNV v Ho­licích diplom 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, který mu udělila rada ONV za úspěšné splnění závazků k 25. výročí. V zá­věru slavnostního aktu převzal předseda České mírové rady prof. Antonín Stejskal z rukou soudruha Čečky dar občanů města — obraz vý­tvarníka Jaroslava Černého. SVATOPLUK STEFL Tam, kde končila válka Titulní strana letáku Holice dopoledne 5. května 1945. Poklonit se památce svých krajanů přišli také zástupci sovětských vojsk. Pohled do zaplněného sálu kulturního domu v Holicích. Východočeši v ráji květů Přes nepříznivé počasí se setkává otevření me­zinárodní výstavy FLORA Olomouc 1971 s vel­kým zájmem veřejnosti. Od oficiálního zahá­jení uplynulo několik dní, během nichž prošly tisíce návštěvníků areálem výstaviště. Letošní FLORA má oproti jiným opět novinku. Přibyl výstavní pavilón E (stavba KORD s ocelovým skeletem a pláštěm FEAL se skleněnými stě­nami). V Olomouci se jako každoročně sešla řada vystavovatelů. Ze zahraničních sl zaslouží pozornost expozice socialistických států — Bulharska (Bulgarplodexport), Maďarska (Roz­maring Budapešť a Termál Szentés), poprvé se FLORY účastní i SSSR s expozicí cibulovin. Jedním z největších tuzemských vystavovatelů je i východočeský podnik Komunálních služeb — zahradnictví Pardubice. Pardubičtí vystavují na ploše 80 metrů čtverečných. Jejich gerbery, sintpaulie, anthuria a kapradiny vzbuzují obdiv milovníků květin. Porota FLORY jim udělila celkem šest medailí. Jednu zlatou (za řezané skleníkové květiny), bronzovou medaili a tři stříbrné. Pardubická expozice patří podle slov ředitele výstavy dr. ing. J. Sítaře ke kmenové části olomouckých výstav. Východočeské zahradnické podniky nezastupují v Olomouci jenom Pardubice. Dlouholetými ú­­častníky výstavy jsou i pěstitelé z Litomyšle, s jejichž výpěstky se setkáváme v pavilónu A. Stromky z litomyšlských školek jsou stále žá­dané a vyhledávané. I Litomyšl bodovala ve prospěch našeho kraje a získala dvě medaile. Po komerční stránce znamenala první výstavní neděle značný přínos pro náchodské pěstitele, kteří nabízejí skalničky, kaktusy (včetně se­men) a další suculentní rostliny. Východní Če­chy zastupují v Olomouci 1 Choceň a Častolo­­vice. Šlechtitelský a semenářský podnik v Choc­ni získal čestné uznání poroty za Callistemon lanceolantus. Než letošní jarní FLORA skončí, vraťme se k ní rozhovorem s jejím ředitelem dr. ing. J. Síta­­řem, který nám řekl: „Podařilo se nám splnit letošní úvodní expozicí všechny záměry, které jsme měli. Zvláště vý­hodná je kvalita skladby FLORY, objevily se tu ve větší míře řezané květiny (především ger­bery), jejichž největšími pěstiteli jsou u nás Pprdublce a Tušimlce. Potěšující je, že stoupá počet orchidejí. U ' nás se jim věnuje značná péče, pěstují se skutečně na odborných a vědeckých zákla­dech. Množí se z malé části rostlinného pletiva v živných roztocích ve zkumavkách. Doba od počátku pěstování do květu je šest let. Do budoucna počí­­iáme s tím, že se orchideje ob­jeví v dostatečném počtu na našem trhu a budou i cenově dostupné. Chceme, aby se na olomoucké FLOŘE návštěvníci neseznámili jenom s novinkami a ukázkmi výsledků práce šlechtitelských a zahradnických podniků, ale aby si odnesli i hezký estetický zážitek.“ (str) V 9 NEJKRASNEJSI MAJOVÉ DNY „Byly to nejkrásnější a nejšfastnější májové dny mého 851etého tvrdého života“ — říkal můj otec — kterého na obrázku objímá poru­čík Pavel Andrejevič a seržant Zacharov, pří­slušníci Rudé armády, v květnových osvobozo vacích dnech roku 1945 v malé obci Zblové — Studnice u Náchoda. „Jsou to vzácní lidé, mají srdce na dlani — nikdy v životě jsem necítil srdečnějšího objetí,“ pokračoval otec ve vyprávění o osvobozovacích bojích Rudé armády na Náchodsku v roce 1945. Svou srdečností si získali důvěru celé naší ro­diny, a proto jako projev trvalého přátelství jsme nechali zveřejnit dokumentární snímky v knize „Na věčné Časy". Přáním mé matky a otce, ze­snulého v májových dnech roku 1970, bylo zjistit adre­sy těchto osvoboditelů nebo se s nimi sejit a předat jim tuto dokumentární knihu ja­ko důkaz věrnosti a vzpo­mínku na nejkrásnější dny roku 1945. Přes úsilí se přá­ní mých rodičů nesplnilo, a proto pokračuji v jejich sna­hách. Věřím, že se s Pav­lem Andrejevičem a soudru­hem Zacharovem nebo je­jich příbuznými sejdu, abych tuto knihu předal a ujistil je, že i moji synové budou to­muto odkazu věrni — na věčné časy. OLDŘICH VECHET

Next