Pochodeň, duben-červen 1971 (LX/77-153)
1971-05-08 / No. 108
Rozdíl 26 let tvoří dvě generace. Ta mladší většinou nepoznala hrůzy války a svědectví historic ]e z jejího pohledu dávno skryto pod hustou vrstvou prachu. Ať Již žije v Moskvě, Praze, Hradci Králové nebo Holicích. Mládí Je všude stejné, mírový život mu umožňuje dokonale využít všeho, za co jejich otcové riskovali své životy. Chodí za školu, baví se, miluje. Každé město v naší vlasti odevzdalo svou daň fašištícké okupaci. Holice v Čechách dnes zdaleka nepřipomínají obec, která před čtvrt stoletím ležela prakticky v troskách a přece právě lidé, žijící v tomto městě, udávali před šestadvaceti lety tón v boji za svobodu našeho národa. Mnoho z nich dnes už vypovídat nemůže, jejich oběti připomíná pouze skromný pomník na holickém hřbitově — v Jeho kamenném podstavci Je vytesáno 58 Jmen lidí, kteří se nikdy nevzdali. Události, které si dnes připomínáme, byly pouze začátkem — jejich od■kaz plní dnes holičtí občané beze zbytku. Ve středu tomu bylo přesně 26 let. Stále sílící protifašistická nálada vyvrcholila 5. května 1945. Do krásného Jarního dopoledne zaznělo zoufalé volání pražského rozhlasu o pomoc. O několik desítek minut později přichází prý potvrzená zpráva — německá armáda kapitulovala. Reakce holických občanů Je pochopitelně jednoznačná, během chvilky Je náměstí plné lidí, za své berou německé nápisy firem a v oknech se objevují první československé a sovětské vlajky. Před polednem vítá rozjásaný dav vůz s partyzánskou jednotkou. Ve spolupráci s místními občany se okamžitě ujímá velení města. Vybraná jednotka odchází na stanoviště nacistického velení — do Hirschovy továrny vyjednávat. První řady Jsou přivítány střelbou a na dlažbě zůstává několik obětí naivního netaktického postupu. Pověstná kapka přetekla. Navíc* pohotovostní služba zaměřila kolonu Němců, která pochoduje od Dašic k Rovni. Okamžitě se tvoří bojová skupina a nákladním vo- CENA MÍRU HOLICÍM V CECHÁCH zem odjíždí německé jednotce vstříc. Boj o hospodářskou školu v Rovni zůstává nerozhodnut, do vzdálenosti několika kilometrů Jsou slyšet výbuchy pancéřových pěstí, ztráty jsou na obou stranách. Ve večerních hodinách přichází úspěch. Na výchozích vozovkách hlídky odzbrojily přibližně 300 nepřátelských vojáků. Celou noc Je město na nohou, navazuje se spojení s ostatními středisky v okolí. Tolik potřebná pomoc ale nepřichází, ve většině center východočeské oblasti Je situace plně pod kontrolou Němců. Vyhlídky nejsou růžové, celkovou náladu lze charakterizovat Jednoznačně — nejistota. S napětím se očekává příští den, každému Je Jasné, že patrně rozhodne. Ráno 6. května se hlásí další dobrovolníci z města. Z mobilizovaných vojáků Jsou utvořeny bojové Jednotky s výbornou organizací, ale naprosto nedostatečnou výzbrojí. Nejdůležitějšíml zbraněmi Je odvaha a nadšení. Po obědě přichází zpráva, která je všeobecně trochu podceněna. Německé velení, umístěné v Hirschově továrně, navázalo telefonické spojení s Vysokým Mýtem a žádá o pomoc. Krátce před příjezdem obrněné jednotky vyrůstá na železničním přejezdu barikáda spojených nákladních vozů. Jednotka Je nucena přibližně kilometr před tratí zastavit a vytvořit po obou stranách silnice bojové linie. Proti několikanásobné přesile se vydává hrstka obránců s úkolem zadního výpadu Rozhodující zlom ovšem nastává za několik minut. Nad silnicí se objevují letadla s hákovými kříži. Nad náměstím se snáší déšť německých bomb. Ani po půlhodině nepřetržitého bombardování není obráncům města souzeno skrývat se ve sklepech a suterénech domů. Muži jsou vyvádění z úkrytů a pod lesem namířených pušek odcházejí odstranit barikády. U hřbitova pulsují zbraně popravčí čety. Třicet holických občanů odvádějí Němci jako rukojmí. Defilé sadismu mezi žalujícíma očima mrtvých, ležících těl. Většina ostatních občanů je umístěna v místní soko lovně. Nikdo netuší, že za pouhých 90 hodin přinese vlast devíti padlých sovětských synů městu tolik očekávanou svobodu. Sedm jmen už žádný historik nezjistí, u hrobu posledních dvou — KONSTANTINA ALEXEJEVIČE KOROVINA a PETRA ANDREJEVIČE KAROSA budou zítra rudé květy. 26 let uplynulo a právě ve středu 5. května se ve velkém sále Kulturního domii v Holicích sešli všichni žijící přímí účastníci protifašistického odboje. Spolu s ostatními občany města se zúčastnili mimořádného zasedání MNV. Za předsednickým stolem zasedli představitelé ■ města, delegace České mírové rady, OV KSČ, ONV a okresního výboru Národní fronty v Pardubicích. Předseda České mírové rady prof. Antonín Stejskal zdůraznil ve svém projevu historický význam protifašistického odboje v Holicích a vyzdvihl mimořádnou statečnost občanů města. „Vaše město,“ řekl soudruh Stejskal, „se nesmazatelně zapsalo na čelnou stránku dějin protifašistického hnutí v naší vlasti“. Po skončení svého projevu, za bouřlivého potlesku 350 přítomných, předal z pověření Československého mírového výboru, České mírové rady a ústředního výboru Národní fronty předsedovi MNV v Holicích soudruhu Oldřichu Čečkovi Československou cenu míru za rok 1970. Předseda ONV v Pardubicích soudruh František Havránek potom odevzdal MNV v Holicích diplom 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, který mu udělila rada ONV za úspěšné splnění závazků k 25. výročí. V závěru slavnostního aktu převzal předseda České mírové rady prof. Antonín Stejskal z rukou soudruha Čečky dar občanů města — obraz výtvarníka Jaroslava Černého. SVATOPLUK STEFL Tam, kde končila válka Titulní strana letáku Holice dopoledne 5. května 1945. Poklonit se památce svých krajanů přišli také zástupci sovětských vojsk. Pohled do zaplněného sálu kulturního domu v Holicích. Východočeši v ráji květů Přes nepříznivé počasí se setkává otevření mezinárodní výstavy FLORA Olomouc 1971 s velkým zájmem veřejnosti. Od oficiálního zahájení uplynulo několik dní, během nichž prošly tisíce návštěvníků areálem výstaviště. Letošní FLORA má oproti jiným opět novinku. Přibyl výstavní pavilón E (stavba KORD s ocelovým skeletem a pláštěm FEAL se skleněnými stěnami). V Olomouci se jako každoročně sešla řada vystavovatelů. Ze zahraničních sl zaslouží pozornost expozice socialistických států — Bulharska (Bulgarplodexport), Maďarska (Rozmaring Budapešť a Termál Szentés), poprvé se FLORY účastní i SSSR s expozicí cibulovin. Jedním z největších tuzemských vystavovatelů je i východočeský podnik Komunálních služeb — zahradnictví Pardubice. Pardubičtí vystavují na ploše 80 metrů čtverečných. Jejich gerbery, sintpaulie, anthuria a kapradiny vzbuzují obdiv milovníků květin. Porota FLORY jim udělila celkem šest medailí. Jednu zlatou (za řezané skleníkové květiny), bronzovou medaili a tři stříbrné. Pardubická expozice patří podle slov ředitele výstavy dr. ing. J. Sítaře ke kmenové části olomouckých výstav. Východočeské zahradnické podniky nezastupují v Olomouci jenom Pardubice. Dlouholetými účastníky výstavy jsou i pěstitelé z Litomyšle, s jejichž výpěstky se setkáváme v pavilónu A. Stromky z litomyšlských školek jsou stále žádané a vyhledávané. I Litomyšl bodovala ve prospěch našeho kraje a získala dvě medaile. Po komerční stránce znamenala první výstavní neděle značný přínos pro náchodské pěstitele, kteří nabízejí skalničky, kaktusy (včetně semen) a další suculentní rostliny. Východní Čechy zastupují v Olomouci 1 Choceň a Častolovice. Šlechtitelský a semenářský podnik v Chocni získal čestné uznání poroty za Callistemon lanceolantus. Než letošní jarní FLORA skončí, vraťme se k ní rozhovorem s jejím ředitelem dr. ing. J. Sítařem, který nám řekl: „Podařilo se nám splnit letošní úvodní expozicí všechny záměry, které jsme měli. Zvláště výhodná je kvalita skladby FLORY, objevily se tu ve větší míře řezané květiny (především gerbery), jejichž největšími pěstiteli jsou u nás Pprdublce a Tušimlce. Potěšující je, že stoupá počet orchidejí. U ' nás se jim věnuje značná péče, pěstují se skutečně na odborných a vědeckých základech. Množí se z malé části rostlinného pletiva v živných roztocích ve zkumavkách. Doba od počátku pěstování do květu je šest let. Do budoucna počíiáme s tím, že se orchideje objeví v dostatečném počtu na našem trhu a budou i cenově dostupné. Chceme, aby se na olomoucké FLOŘE návštěvníci neseznámili jenom s novinkami a ukázkmi výsledků práce šlechtitelských a zahradnických podniků, ale aby si odnesli i hezký estetický zážitek.“ (str) V 9 NEJKRASNEJSI MAJOVÉ DNY „Byly to nejkrásnější a nejšfastnější májové dny mého 851etého tvrdého života“ — říkal můj otec — kterého na obrázku objímá poručík Pavel Andrejevič a seržant Zacharov, příslušníci Rudé armády, v květnových osvobozo vacích dnech roku 1945 v malé obci Zblové — Studnice u Náchoda. „Jsou to vzácní lidé, mají srdce na dlani — nikdy v životě jsem necítil srdečnějšího objetí,“ pokračoval otec ve vyprávění o osvobozovacích bojích Rudé armády na Náchodsku v roce 1945. Svou srdečností si získali důvěru celé naší rodiny, a proto jako projev trvalého přátelství jsme nechali zveřejnit dokumentární snímky v knize „Na věčné Časy". Přáním mé matky a otce, zesnulého v májových dnech roku 1970, bylo zjistit adresy těchto osvoboditelů nebo se s nimi sejit a předat jim tuto dokumentární knihu jako důkaz věrnosti a vzpomínku na nejkrásnější dny roku 1945. Přes úsilí se přání mých rodičů nesplnilo, a proto pokračuji v jejich snahách. Věřím, že se s Pavlem Andrejevičem a soudruhem Zacharovem nebo jejich příbuznými sejdu, abych tuto knihu předal a ujistil je, že i moji synové budou tomuto odkazu věrni — na věčné časy. OLDŘICH VECHET