Pravda, listopad 1968 (XLIX/263-288)

1968-11-01 / No. 263

Dnes v lisiě: Před svátým týdnem Historie mezi aktovkami Rozhovor s herečkou Monikou Švábovou Než usne osada Pionýrská a junácká hlídka Nectíš-li stáří Kontrarevotucionáři mezi pěli linkami Hledání kontrarevoluclonářá v Československu se zdá být stále obtížnější. Gstřednl orgán SED „Neues Deutschland“ nž se je snaží najit dokonce v taneč­ní hudbě. Ve středu v redakč­ním článku napsal: „Západní Šlágry systematicky stupňovaly ldeologlckon dlverzl v Československu. Tím málo být dosaženo apolitického postoje zejména n mládeže, aby se od cizila socialistické Ideologii čímž se mál к spolupráci získat „dav chuligáná“, aby prováděl přímé akce proti socialistické státní moci. Celý áeskosloven ský hudební život byl naprosto zaplaven produkty dekadentních reakčnfoh smárft západní taneč­ní hudby.“ A „Neues Deutsch­land“ dála žádá „ostrou třídní polemiku na úseku taneční hud­by“. Dá se očekávat, že — bude-11 „Neues Deutschland“ 1 nadále držet nastoupený kurs — začne co nevldát pitvat 1 krále české taneční hudby Jaroslava Ježka. Možná, ža dokonce prohlásí, že Ježek pracoval a dlouhodobou perspektivou podkopat svou hud­bou v daleké budoucnosti sákla dy socialistické státní moci v Československu. Nebo včas uzná, že vývoj má svůj krok a tempo i v oboru taneční hudby a že tento vývoj se projevuje stejná v Německé demokratické repub­lice jako I Československu. WALTR GÜN8BERG ORGÁN ZÁPADOČESKÉHO KV KSČ Z A SVOBODU - ZA DUBČEKA PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE ! Pátek 1. listopadu 1968 Ročník 49 — Číslo 263 Cena 50 hal. Českoslovenští olympionici и presidenta Vysoká státní vyznamenání nejlepším sportovcům ŘÁD REPUBLIKY pro Věru Čáslavskou-Odložilovou sbPRAHA (čt) — Za příkladnou reprezentaci Česko­­vrsocialist repui'süScy a vynikající ; pechy na 19. o'/npijslíýcti iráeh v Mexiku propůjčil včera president republiky Věře Čáslavské Odložílové Rád republiky. Nejlepší čs. sportovkyně končí tak svou závodní kariéru neivyšším uznáním, kterého se jí mohlo v její vlasti dostat. Ludvíku Daňkovi pro­půjčil president republiky o vyznamenání Za zásluhy výstavbu, Bohumile Rimnáčové, Marianě Kraj­­čírové, Petru Kmentoví, Petru Kopoví a Pavlu Schenkovi vyznamenání Za vynikající práci. Celá čs. olympijská vý­prava byla včera před polednem přijata na Praž­ském hradě presidentem republiky armádním ge­nerálem Ludvíkem Svobo­dou. Po presidentově bo­ku byl první tajemník ÚV KSC a velký přítel sportu Alexander Dubček, před­seda vlá.dy Oldřich Čer­ník, předseda Národního shromáždění Josef Smr­­kovský, předseda ÜV Ná­rodní fronty Evžen Erban a s nimi i někteří členové ské Záběr г přijetí Čs. olympij­vý.pravy na Pražském hradě. Telefoto CTK vlády, primátor Prahy Lud­vík Černý a další před­stavitelé čs. veřejného ži­vota. (Pokračování na straně 8.) Červený kříž na SOS PLZEŇ (Sv) — Místní skupina Červeného kříže f. 10 Plzen-Bory se usnesla na výborové schůzi pozdravit 50. výročí republiky darem tři tisíce korun na akci „SOS détské vesnicí“. Výbor sl Je vědom, že rozhodnutí bude snad nejlepžlm uctě­ním slavného výročí a že jistě přinese v budoucnosti správné ovoce: vrátí „ztra­cené“ děti společnosti, jako dobré a poctivé občany státu. NÁŠ ROZHOVOR S JANOU BREJCHOVOU H vězda s dortem Přijela do Plzně ve středu odpoledne přesně tak, jak bylo domluveno. Vlast, ně ještě o půl hodiny dřivé. A tak jí pořadatelé, kteří se na její přivítáni diouho připravovali, nemohli předat kytici hned u auta. Nic se nestalo a vše pokračovalo přesně podle plá­nu. JANA BREJCHOVA patří skutečně к hvěz­dám československého filmu. Podle ankety di­váků i podle ankety distributorů se stala nej­oblíbenější herečkou od roku 1945 a přijela proto do Plzně na filmový festival FINALE. Odpoledne si prohlédla město, kde ji zvláště zaujala prodejna starožitností. Po slavnostním večerním ceremoniálu, kdy dostala krásný dort a další dárky, jsme Janě Brejchové po­ložili pár otázek. Pani Brejchová, slyšel jsem, že máte po­tíže s bytem. Víte, mně připadá malicherné mluvit dnes o tom, že nebydlím, nebo že nebydlíme. Je nás totiž víc. A zvláště v této době . . . Zajímáte se o politiku? Dnes se musí zajímat o politiku každý. Raději obraťme list a mluvme o něčem pří­jemnějším. Zajímaly by nás vaše lásky. Jako každý člověk, tak i já mám ráda her­ce. Zvláště pana Wericha a paní Medřickou. Ze zpěvaček mám ráda Evu Olmerovou, i když :e málo populární. Eva Pilarová a Marta Kubišová jsou také výborné zpěvačky, nicméně paní Olmerová je, jak se říká, mému srdd nejbližší. A ze zpěváků? Walda Matuška je velice srdečný, a to je fajn. Znám ho pór let a vůbec se nezměnil. A to je na něm velice hezké. Ze všeho nejvíce mám ráda pana Brodského a mou Terezku. To jsou dvě hlavní věci v mém životě. Mám ráda práci, kterou dělám, mám ráda dobré jídlo a hlavně chytré lidi. Ale teď si připadám jako u zpo­vědi. i Nedávno jste natočila film, který se jme­nuje „Farářův konec". Byla jste tam také u zpovědi? Ano, byla. Ale když mluvíme o tom filmu, velice se těším, až přijde do kin. On totiž režisér Ewald Schorm měl vždycky potíže s uváděním svých filmů do kin. Tak bych mu přála, aby to tentokrát vyšlo, aby tento film lidé mohli vidět, protože si myslím, že je to nejlepší Schormův film. KAREL SEDLAČEK Na snimku Jana Biejchová v plzeňské pro­dejně se starými uměleckými předměty. Foto J. Fidler Stotisícovou Cenu Finále DOSTAL FILM KAŽDÝ DEN ODVAHU Z kina Elektra hlásí náš zpravodaj KAREL SEDLÁČEK PLZEŇ — Včera v noci skončil filmový festival Finále. Po­rota, vedená ředitelem Filmového ústavu dr. S. Zvoníčkem, měla rozhodnout, který ze 18 výtečných filmů poslední doby je nejlepší. To je samozřejmá velmi těžké. Každý film vybraný do Fi­nále mluví svým osobitým způsobem, každý se zabývá důležitou realitou, která nás obklopuje, každý je umělec­kým dílem. Domnívám se, že rozhodnuti každé poroty na každém výběrovém festivalu je vždycky k tém ostatním filmům trochu nespravedlivé, jako ostatně každé známko­vání. Ale co dělat, když to zatím jinak nejde. Po dlou­hém jednání rbzhodla porota, že cenu Finále, což je 100 ti­síc korun, získají tvůrci fil­mu Každý den odvahu. Tento film byl natočen v r. 1964 a hned příští rok získal cenu čs. filmové kritiky. V r. 1966 získal také 1. cenu — zlatou ratolest na mezinárodní pře­hlídce nového filmu v Pesa­­ru, loni to byla zvláštní cena mezinárodní poroty v Cannes a včera hlavní cena plzeň­ského FIŇÄLE. Film Každý den odvahu se pokouší vy­stihnout životní pocity člově­ka v moderní době, naše hle­dání, pochybnosti, nedůvěru к jistotám 1 tomu, co se za Jistotu prohlašuje. Kamerama­nem filmu byl Jan íuřík (dnes též režisér), autorem námětu a scénáře je Antonín Máša (právě dokončil jako režisér svůj debut Ohlédnutí). EVALD SCHORM, režisér ví­tězného filmu, se narodil 15. prosince 1931 v Praze. V le­tech 1957—62 studoval režii na pražské FÁMU. Po absolu­toriu pracoval ve Studiu do­kumentárních filmů a prvním celovečerním hraným filmem Je právě Každý den odvahu. Včerejší poslední den Finá­le byl opravdu bohatý na ná­vštěvy hostů. Pokračování na str. 2 Znovuzrození jedné z perspektiv chemiků Věc vztahů a důvěry SOKOLOV fnk) — Ve středu za­hájili v sokolovských Chemických závodech jednání se zástupci Ju­goslávie o možné obnově výroby ferochromu a jeho dodávek do této spřátelené socialistické země u Jaderského moře. Ferochrom by pro chemioké so­kolovské závody nebyl výrobou zcela novou, protože musela být před časem pro odbytové potíže zastavena. Její obnova by pro aá­­vod byla přitažlivou, ovšem Jen za dlouhodobější, nejméně pětileté odběratelské perspektivy, třeb8ža by se neobešla bez některých no­vých nákladů. Výrobni zařízení pro ferochrom, jehož přestavba by se sokolovským chemikům vy­platila, Je v podstatě šacho­váno а к dispozici. Podle před­běžných ekonomických tivah by nové obchodní spojení • Jugo­slávskými odběrateli na dobu mi­nimálně pět let znamenalo pro sokolovskou chemičku přínos asi pěti miliónů dolarů, který by při realizaci zásad nové soustavy mohl podstatnou měrou přispět к dalšímu technickému rosvoji závodu. Jednání o nové obchodní perspektivě budou mezi oběma stranami ještě pokračovat. Čs. cementárna na Ceiebesu DJAKARTA (zpravodaj ČTK) — Československý velvyslanec v Indonésii dr. Otakar Liška odletěl včera z Djakarty do Ma­­kassaru na jižním Ceiebesu, kde1 se zúčastnil slavnostního otevření nové cementárny, kterou vybudoval československý podnik zahraničního obchodu Technoexport u celebekého měs­ta Tonasa. Cementárna v Tonase, jejíž stavbu řídili českoslovenští od­borníci, bude druhou největší indonéskou cementárnou s roč­ní produkcí vyšší než 100 000 tun. Slavnostního otevření zá­vodu se kromě místních civilních a vojenských činitelů «ú­­častnili 1 někteří členové vlády. Je ve straně jednota? M ožná, že to znělo až podezřele, když se v let­ních měsících či posrpnových dnech mluvilo a psalo o jed­notě strany. Ale snad bylo jasné, že vždycky jsme pod jednotou rozuměli, jak nová politika strany odráží základ­ní pocity a názory převážné většiny lidí, jak vyhovuje jejich základním zásadám o před­stavách života v této zemi. O této jednotě snad sporu být nemůže. V posledních dnech se mluví o jakýchsi tendencích, které se sice hlásí slovné к poled­novému vývoji, ale zřejmě v taktických metodách a for­­nách práce nejsou s vývojem zejména ve straně spokojeni: ložaduji prosadit více mocen­ských a zřejmě i administra­tivních prvků do vedoucí úlo­hy strany, dráždí je pravdivé vylíčení předlednového období, zveličují a nadsazuji chyby polednového vývoje. Nikdo si nedělá iluze, že na každý společenský jev musí být u každého do puntíku přesný pohled. Zhruba každá společenská vrstva i generač­ní skupina zcela pochopitelně musí mít své jiné zázemí ži­votních zkušenosti, rozdíly musí být f v tom, jak na formování jejich názorů pů­sobila skutečnost, ve které po různou dobu žili. Ale ani to nemusí být vždy měřítkem — nelze konzervativnější názory přičítat vždy jen starým komu­nistům, jak se to teď stává. Znám mnohé, kteří nejen v polednovém vývoji dali vše, co mohli, zatím co někteří ze střední generace — ať z pře­svědčení, či pocitu křivdy — nesouhlasí s otevřeností poli-tiky dnešního vedeni strany. Jen v diskusi, otevřené se snahou o nejpravdivější a a nejúplnější pohled, takové upřímné diskusi, kterou jsme právě před lednem postrádali, lze dojit к překonání všeho, co nás ve vývoji brzdilo. Růz­nost názorů na podružnější otázky je zákonitá a splnilo se nám v ní vlastně to, čemu bránila halasně proklamovaná formálni a falešná jednota z z doby před lednem. Je tedy scela logické, ie o věcech je nutno diskuto­vat, víme-li o sobě (a u drtivé části strany vůbec není důvod pochybovat), že chceme jít upřímně к jednomu cíli: aby co největší část národa vzala za své myšlenky naší strany, aby socialismus nestál na moci a zaručoval co největší pro­stor pro uplatněni a zájmy lidí. O té upřímnosti lze ovšem pochybovat, když se někteří, kteří nesouhlasí s praktickou politikou strany, scházejí mimo půdu strany, bez vědomi je­jích orgánů. Zasílají se do­konce i zvláštni dopisy a cyk­lostylované letáky jednotlivým členům a funkcionářům. Ano­nymita dokazuje, že se jejich autoři neodvažuji předstoupit před stranickou veřejnost a své názory obhájit. Ti, kterým jde o jiné formy a metody práce strany, se tak dostávají do jedné linie s těmi, jejichž zá­měry nemusejí být vždy tak ušlechtilé. Ve stranické veřej­nosti vzniká nutně podezření, že některým těmto anonymním bojovníkům jde o návrat к předlednovým poměrům. Ne­­jde-li, na půdě legálních stra­nických orgánů je dost místa pro to, aby každý — v pří­tomné době třeba ojedinělý či nezvyklý — hlas se bral vážně a diskutovalo se o něm. Bojovat za své názo.y ne­můžeme přestat vlastně nikdy. Upadali bychom do starých chyb, kdybychom jen pasivně přijímali názoiry, vybojované a vyhlášené někým z centra. Vždyť to nejcennější, co nám leden přinesl, je právě ta možnost ovlivňovat celou po­litiku, otevřeně a upřímně. Své čile známe a na základních zásadách i na tom pozitivním prvni poloviny tohoto roku ne­musíme zatím nic měnit. Kaž­dý souhlas! s tím, že v jed­notě strany je záruka dalšího vývoje. К tomu nemůže ani trochu přispět anonymní možno říci ilegální práce (mi­a mo půdu strany a bez vědom’’ stranických orgánů), která s- i v našem kraji tu a tam v skytuje. OLDŘICH SOUTNER

Next