Pravda, květen 1973 (LIV/102-128)

1973-05-01 / No. 102

Ať žije První máj - svátek pracujících celého světa! Blahopřáni к Svátku práce PLZEŇ (bb) — Včera, v před­večer oslav 1. máje, obdržel ve­doucí tajemník KV KSČ v Plzni soudruh Jan Šimek blahopřejné telegramy к mezinárodnímu Svátku práce od soudruhů z dru­­žebnfcb oblastí. Jménem oblastního výboru KSSS ve Sverdlovsku pozdravu­je komunisty i všechny pracu­jící Západočeského kraje a pře­je jim mnoho úspěchů v dalším budování socialismu první ta­jemník oblastního výboru KSSS Jakov Petrovič Rjabov. Také první tajemník krajské­ho výboru SED z Gery Herbert Ziegenhahn blahopřál při pří­ležitosti nadcházejícího 1. máje. Blahopřejné telegramy obdob­ného znění zaslal KV KSČ v Plz­ni do družehních krajů v SSSR Tradiční vyznamenávání na Pražském hradě PRAHA (tk) — Jak se již u nás stalo tradi­ci před 1. májem, byla včera v historických prostorách Pražského hradu propůjčena nej­­lapšlm pracovníkům a kolektivům nejvyšší státní vyznamenání a uděleny státní ceny Kle­menta Gottwalda. Na návrh GV KSČ, vlády ČSSR, národních vlád a ministra národní obra­ny propůjčil president republiky armádní ge­nerál Ludvik Svoboda čestný titul hrdina so­cialistické práce a Rád práce 40 kolektivům a jednotlivcům. Je mezi nimi ing. Karel Ma­šek, poradce ředitele závodu pro technické záležitosti, rozvoj a perspektivu n. p. Škoda Plzeň, kterému byl propůjčen Rád práce (včera jsme mylně uvedli titul hrdina socia­listické práce). Dále president republiky udě­lil 25 státních cen Klementa Gottwalda. Předseda vlády ČSSR dr. Lubomír Štrougal v projevu připomněl, že vyznamenaní nedosáhlí výsledků své prá­ce lehce a snadno, že museli překonat mnohé obtíže a pře­kážky. „Při vyznamenávání vás, kteří stojíte v prvních řadách široké fronty práce, současně vysoce oceňujeme tisíce děl­níků, družstevních rolníků, pokrokové inteligence a ko­lektivů brigád socialistické práce. Oceňujeme všechny, z jejichž obětavého úsilí vy­růstá ekonomická síla naší země a blahobyt jejího lidu, kteří přispívají к tomu, aby se naše dílo dařilo a naše plány a záměry se proměnily ve skutek,“ zdůraznil sou­druh Štrougal. a Řekl dále, že v rychlejším důslednějším uplatňování nejnovějších poznatků v pra-xi musí sehrát aktivnější úlo­hu i jednotlivé stupně hospo­dářského řízení. Pro ně by se mělo stát věcí osobní cti, aby všechno prospěšné, co se kde zrodilo, bylo v jejich podni­ku uplatněno. Přitom je ovšem samozřejmé, že čemu jsme se dříve naučili, stále rychleji Pokračováni na 2. str. • NDR — Sverdlovska a Gery.PRAVDA ORGAN ZÁPADOČESKÉHO KV KSC Ročník 54 ф Číslo 102 Úterý 1. V. 1973 ф 50 hol. ú terní PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ,SPOJTE SE! DELEGACI ZE SVERDLOVSKA přijal včera dopoledne vedoucí ta­jemník KV KSC lan Šimek. Soudruzi mu sdělili své dojmy z ná­vštěvy v Západočeském kraji. V besedě pak hovořili o otázkách, které zajímají pracovníky obou druíebních krajů. ■ . Foto PRAVDA — J. FIDLER Kresba M. Jílkové Soudruh Jan Simek přijal averdlovskon delegaci Na společné cestě PLZEŇ (bb) — Před závěrem pobytu delegace oblastního výboru KSSS ze Sverdlovska v západních Čechách přijal včera dopoledne milé hosty vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Plzni soudruh Jan Šimek. Na sekretariátu KV besedovali tajemník oblastního výboru KSSS Evžen Alexandrovič Koro­vin, místopředseda oblastního výkonného výboru sovětu Vasil Nikolajevič Jakuncev, první tajemník městského výboru KSSS v Asbestu Leonid Timofiejevič Belavin a pracovnice závodu „Uralobuv“, hrdinka socialistické práce Anna Dmitrijevňa Martjuševa, zejména o hlavním cíli své přátelské mise — stu­diu stranické práce v oblasti služeb. „Mohli jsme se seznámit se vším, co nás zajímalo, a na­víc nás všude čekalo neoby­čejně vřelé přijetí,“ řekl ve­doucí sverdlovské delegace soudruh Korovin. Ocenil také činnost jednotlivých stranic­kých organizací v místech, která delegace během svého týdenního pobytu v Západo­českém kraji navštívila, a to zejména pří aktivitě pracu­jících na plnění plánů, výcho­vě 1 rozšiřování členské zá­kladny. Když hovořil o sou­časných úkolech Sverdlovské oblasti, vyzvedl dobré ekono­mické výsledky z počátku to­hoto roku, které vytvořily příznivý základ pro splnění všech úkolů rozhodujícího roku sovětské pětiletky. Při­pomenul, že velká pozornost Pokračováni na 2. str. J e první máj. Znějí pochody decho­vek, lidé jsou nějak jiní než včera a než budou zítra. Stisky rukou jsou upřímnější. Je vskutku svátek nás všech! Ale ve výrobně oceli musí neustále hořet oheň v pecích. Při zakolísání je hned na „martinkách" havárie, která si vyžádá značné náklady na opravy. Ale I tady jsou hospodáři. Je tu od rána mi­nimální počet pracovníků, ale jsou tady, ve službě. Výrobna oceli, metalurgická základna plzeňské Škodovky. Provoz hutí, který za­jišťuje polovinu objemu oceli pro celý národní podnik. Úkoly tu mají rok od roku náročnější, protože stoupají v po­slední době požadavky na legované oceli. Na tomhle pracovišti, u siemens-martin­­ských pecí i na „elektrikách" jsou opravdoví chlapi. Tavič Václav Kalina se podíval na ho­diny a oblékl si rukavice s osbestovou ochranou. Je třeba vzít vzorek oceli. „Ústa" kyselé „martinky" se otevírají a na vzdálenost několika metrů na nás dýchl nesnesitelný žár. Oči se před ním přivírají... Je tu u svého cechu už dvaadvacet roků. „Kolik jsem tu prožil prvních májů? Těžko to počítat, jak to podle směn vy­v chózelo. Ale pár šichet jsem tu už byl době, kdy ostatní oslavovali svátek práce — 1. máj. Ale myslím si, že je to takového nejkrásnější, nejdůstojnější oslava svátku. U nás střídání směn je zákonem." na Dneska tavič Václav Kalina nastupuje noční směnu. Spolu s ním i četař Ladislav Slavotínek. „Dnes ocel nepo­teče. Služba jen kontroluje, zda jsou v pořádku nejen martinky, ale i elektric­ké pece. Naše čtvrtá směna je to padesát lidí — začíná připravovat pece pro ranní směnu. Kolem desáté hodiny zítra dopoledne by měla být opět první tavba. Pro nás to znamená postupně připravit vhodný šrot, zajistit dostatek plynu, vysušit o předehřát odlévací pán­ve S četařem Slovotínkem pokračuji v roz­hovoru. Jde mi o to, jakou má brigádo zmetkovitost, jak hospodaří. „Po pravdě řečeno, jak už to na takových pracovištích bývá, máme střídavé výsledky. Záleží to na chemickém složení surovin. Nyní stále častěji odléváme vysoce legované oceli — a jejich výroba je značně složitá. A pak taky hodně záleží na štěstí.- Ale pod limitem zmetků jsme stále. V loň­ském roce jsme za poslední čtvrtletí byli na druhém místě. Horši to už nebývá. Na úsporách to je ročně vždy kolem sta tisíc korun, v celém středisku siemens­­martinských pecí to je na osm set tisíc korun." Je první máj. Znějí pochody dechovek. A tady, ve výrobně oceli závody Hutě, n. p. Škoda v Plzni hoří pod "martinkami" oheň. Za chvíli nastoupí čtvrtá směna — aby připravila na zítřejší ráno první tavbu po svátku práce. MIROSLAV TÁBORSKÝ »Martinky hoří...« C ím to je, že vždycky v prvomájovém ránu nestačí běžná slova a člověk zatouží být velikým básníkem? Někoho se zmocní sváteční nálada sotva zaslechne první veselé tány dechovky, jiného ve chvíli, kdy splyne s mohutnou lidskou řekou pestrého průvodu. Mnohým teprve 1. máj dokonale při­pomene, že nastává nejkrásnější období roku, plné květft a lásky. Ale všichni, jeden vedle druhého, se cítíme součástí oné obrovské síly, která je schopna doslova hýbat světem. Sovětský spisovatel Petr Pavlenko zvolil pro jednu ze svých knih výmluvné motto: „Kdyby vzdychl všechen lid, byl by rázem vítr; kdyby dupl všechen lid, bylo by zemětřesení...“ Taková je to sílat A patřit к ní je velký, dobrý, povznáše­jící pocit. Čest a hrdost — se vším, co si lze pod těmito ka­tegoriemi lidských hodnot představit. A co je už neodmysli­telné od našich socialistických Prvních májů, které konfron­tují vztahy člověka к práci, к jeho povolání, ke kolektivu, к fabrice, ke společ­nosti; jejímiž jsme atomy a molekulami. Zbytečně bychom se v dnešním dnu roz­plývali nadšením nad nádherou přírody, nad zářivými snítky zlaté­ho deště, nadarmo bychom citovali Kar­la Hynka Máchu či pěli ódy nad rodnou vlastí, kdybychom zů­stávali hluší к jejím potřebám, к jejímu rozvoji a úspěchům. Rozhlédněme se po průvodu: každý transparent o splnění či naopak vyhlášení závazku je záznamem oné cti a hrdosti lidí naší velké epochy — komunistů, odborářů, svazáků. Děl­níků, lékařů, prodavačů, učitelů, rolníků. Bez fanfár, ale také — což je nesmírně důležité — bez frází a balastu. Neboť je to přirozená touha vyjádřit svůj podíl na společných úspě­ších práce, jíž žijeme. Je to odpověď na otázku, jak jsme pře­vzali odkaz revolučních Prvých májů a jak rozvíjíme dílo, za které v právě takových májových dnech bojovali naši otcové. Při myšlenkách na ně se ještě pozorněji rozhlédněme po průvodu a zpytujme svědomí při pohledu na naši — budouc­nost. Jsou jí plné ulice. Zdravá a rozesmátá bere město úto­kem šťastného dětství. Mladá generace, do níž vkládáme své naděje; dáváme jí to nejlepší, staráme se o ni, aby dobře při­pravena jednou převzala naši štafetu. Včetně internacionální touhy po přátelství a porozumění, jež patří odjakživa k prvo­májové atmosféře. Proti všemu, co je dosud ve světě staré, shnilé a špatné, co brání, aby všechny děti na naší planetě měly chléb a bezstarostné slunce nad hlavou. Na jedné plzeňské škole vyvěsili velký obraz černých, bí­lých i šikmookých, kteří se drží za ruce a symbolizují odvě­­věkou tužbu lidstva. Stal se skutkem už v celé socialistické třetině zeměkoule. V dalekém světě však stále defiluje vá­lečná smrt, jíž lidé draze vykupují svou budoucnost, která je naší přítomností. Mír zdaleka není jenom Picassova holu­bice,. houfně se bělající nad dnešními průvody. Mír je přede­vším myšlenka bránit velký sen, že lidstvo, které rozprostře­lo své ruce do vesmíru, zbaví matku Zemi nesmyslného zabí­jení. Mír je hodnota naší práce a činu, patřících к opravdovým nadějím této doby, s nimiž spojujeme i dnešní svátek práce. Ut) Taková je to síla

Next