Průboj, duben-červen 1971 (XXIII/77-153)

1971-06-11 / No. 137

Zamyšlení po XIV. sjezdu strany Proč milujeme svou vlast ky Za předmnichovské republi­používalo hesla „Miluj svou vlast“ mnoho lidí, a nej­­častějí měšťák. Vlast pro ně.ho představovala především jeho majetek. Dělal ze sebe velké­ho vlastence a myslel přede­vším na sebe. S přibývající a postupující fašizacf rád zapo­mínal navsvé nedávné vlaste­nectví a odmítal jakoukoliv revoluční akci. Myslel opět na svůj majetek. Ale nikdy ne­zapomněl tvrdit, že všichni musíme pro svou vlast praco­vat, a myslel především na to, kolik mu tato cizí práce vy­nese. la Měšťáci rádi zneužívali hes­o práci. Když například v Baťově továrně vykládali dělníkům „Musíme hodně pra­covat. aby si naše výrobky ra­zily cestu do celého světa,“ současně jedním dechem pro­­hlašov»'!, že se dělník musí spokojil se stanovenou mzdou, kterou jim Baťa poskytuje; ale o Baťových ziscích i ziscích jeho společníků stydlivě mlče­li. Hlásali ideály, které však pro ně neplatily. Měšťácký soudce soudil a vynášel rozsudky na ochranu republiky; stačilo mu zvolání slávy Sovětskému svazu, slávu spojenci naší republiky, aby vynesl rozsudek za „štvaní a hanobení republiky“. I ve Spi­sech Klementa Gottwalda jsou uvedena místa, která zabavil tehdejší prvorepublikánský cenzor, prý na ochranu re­publiky. A co „zlého“ v nich říká Kl. Gottwald, když po pravdě pranýřoval čachrářství bývalé vládní koalice, střelbu do děl­níků a celé to pokrytectví mocipánů? Zákon na ochranu republiky tehdy „ochraňoval“ vše, co zachovávalo panství měšťáka. Jaká byla jjodstata vlaste­nectví před Mnichovem? Náš buržoa, než by přijal bratrs­kou pomoc Sovětského svazu, vydal raději tu republiku, kte­rou pokládal za svůj majetek, na pospas fašismu, aby si opět zachoval svůj majetek, aby si udržel ze svých zisků aspoň to, co mu byli ochotni fašisté ponechat. Jedině pracující lidé byli připraveni obětovat své životy na ochranu své vlasti, na obranu proti fašismu. Příkladem opravdové lásky k vlasti byli sovětští lidé, kte­ří nejen uhájili svobodu a ne­závislost své vlasti na kapi­talismu, ale zachránili i mno­hé další národy před hrozbou fašistického zotročení a za­chránili světovou civilizaci. To jsou důkazy opravdové lásky k vlasti. Nebezpečný nepřítel měšťák si dnes u nás našel dobrou skrýš — lidské vědomí. I ji­nak dobrý občan má chvíle, kdy mu lichotivý hlásek scho­vaného měšťáčka našeptává: ,,Odlož splněn! úkolu na zí­třek, odevzdej svoji práci i když ještě není dokonalá!“ Ozývá se v nás ten starý měš­ťák, který nabádá, abychom podlehli únavě a zveličuje po tíže. Ano, naše republika nám dosud nedává vše, čeho je nám třeba k plnému pocitu spokojenosti. Ale je to proto, že nám naše socialistická vlast nemůže dát víc, než co si sa­mi dámel Naše země je ve středu Evropy. V naší republice, i na východě od nás, budují pracu­jící lidé svobodných národů socialismus a komunismus, ale na západě teprve usilují děl­níci, v čele s komunistickými a dělnickými stranami, o za­vedení téhož spravedlivého řádu. A my, u nás, svou prací jim pomáháme. A nejen jim, ale i sami sobě pomáháme, protože naše dobré výsledky jim dodávají jjosilu a oslabují společného nepřítele — bur­­žuu. Milujeme svou vlast proto, aby jednou celý svět byl vlas­tí všech pracujících lidí, aby jednou nebylo proti komu ji bránit. Aby zmizelo vše, co je třeba nenávidět, aby každé hnutí lidské ruky sloužilo jen kráse a slávě života. JOSEF MÜLLER, 11. uliční organizace KSC, Ostí nad Labem-Střekov Malý fejeton J á a snímkování Projevil jsem se v pravém světle — jako disciplinovaný občan této země, znalý a dba­lý jejích zákonných předpisů. Dostavil jsem se k povinnému snímkováni ze štítu. Došlo k tomu jtl po čtvrté výzvě, která „zabrala“. a to zásluhou důrazného dovětku: Nedost uvít e-li se ani tentokrá­te, budete předán k trestnímu řízení zdravotnímu odboru ONV. ’ Znám lidi, kteří všechny po­dobné výzvy házejí někam pryč, chechtají se do hrsti a říkají — Jste na mne, holenko­vé, krátcíI — Ale já k nim nepatřím. Našel jsem chvilku času k zamyšlení: Ze by do­kázali být takoví? — a šel jsem. Cestou mě poučil zku­šený, že pro něho si byli at na pracovišti, naložili ho do auta a odvezli ke štítu. Což bylo vlastně pohodlnější. Tak­hle jsem šel pěšky, vymýšle­je si výmluvy. — Byl jsem tu již dvakrát, ale bylo tu plno. — Měli jsme v rodině spalnič­ky. — Byl jsem dlouho mimo Most. — Na místě jsem je od­vrhl, zjistiv, Že zde mívají ta­ké polední přestávku. — Byl jsem tu v poledne, — další možnost k výmluvě. Nebyla. Vůbec se se mnou, nebavili, zřejmě z radosti, že jsem vů­bec přišel, v doprovodu čet­ných dalších, mně podobných. Nebylo by obstálo ani reserv­­ni — vždyt jsem tu byl zcela nedávno, asi jste si mě neza­psalii — Nebot ani babský strach, který jsem pocítil při pohledu na bílý plášt, by mě neomluvil z toho, že jsem má­lem zapadl do kabiny pro že­ny a že jsem se ke štítu — ač jsem tu přece „byl zcela nedávno“ — točil zády ... Odprošoval jsem v duchu tohle zařízení, kde zřejmě ne­jsou na mne a mně podobné vůbec „zařízeni“, kál jsem se a sypal si popel na hlavu. Sel jsem zkrátka do sebe. Venku jsem byl na to tata. Potkám naši listonošku a po přestálém nervovém vypětí povídám s ulehčením: Už mi nic nosit nebudete —- už to máme za sebou, vy taky, že? — Ta zdravím kypící děvucha se usmála: já k vám nepatřím, já chodím na snímkování zvlášf, každého tři čtvrtě ro­ku, jako čestný dárce krve jsem pod stálou kontrolou. — — jo? — povídám zdvořile — to už jste dala nejmíň dva­krátt — — jo. — Odtušila klidně. — Nejmíň čtyřtatřicetkrát. — její odpověď mi vzala tro­chu dech — ale zase ne na­tolik, abych nebyl schopen okamžité reagence. Stát se čestným dárcem kr­ve — to bych již nebyl obe­­sílán, na snímkováni bych chodil bez výmluv, navíc bych mohl jiným Hct — já k vám nepatřím.----------­Hm, uvidíme, uvidíme, — za úvahu to všechno stojU Olga Simova Děti dětem MOST (os) — Koncem minu lého týdne skončila v Litvínové Krajská přehlídka dětského di­vadla — Dny dětské radosti, or­ganizovaná Kra)ským kulturním střediskem Osti nad Labem, od­borem kultury ONV Most a Sdru ženým závodním klubem Benar Litvínov. ? Přehlídka proběhla od 31. květ­na do 5. června, v pátek se ko nalo semifinále recitační soutě že, v sobotu finále, soutěžily dě­ti 2., 3. a 4. kategorie. Ve 2. ka­tegorii se vítězně umístili reci­tátori z Jablonce nad Nisou, Dě­čína, Mostu. Ve 3. kategortt obdržely dvě první ceny Galina Tronlčková z Chomutova a Iva­na (iřičková z České Lípy, 3. ce­nu Hana Pfelferová z Osti n. L. Dvě první místa ve 4. kategorii patřila Miroslavě Švecové z Os­­tf a Lence Burešové z jablonce nad Nisou, 3. cena Evě Pylnero­­vé z Chomutova. Vítězové obdr­želi diplomy a cenu Krajského kulturního střediska, nebo čest­ná uznáni. Zájem o auta Ostí nad labem (sv) — od úterka prodává n. p. Mototechna volné automobily za nové nižší ceny. Velký zájem je především o Fiaty 125 P, kterých Jen v úte­rý bylo v našem kra)i prodáno na šedesát. Současná zásoba těch­to automobilů byla v podstatě již doprodána a další dodávky dostane Mototechna ve třetím čtvrtletí. Pracovnici Mototechny zazna­menali také zvýšený zájem ku pujtctch o ostatní volné automo­bily. především o Fiaty 850 a Š 110, jichž je zatím dostatek v dokonalém barevném sortimentu. Na procházce Foto: K. POLAK rOWENTÄR M á čisté svědomí? V pestrém sortimentu redakční pošty se čas od času vyskyt­ne i myslivecká tematika. Většinou jde o spravedlivá slova uznání za práci, kterou myslivecké společnosti a jejich členové vykonali. Vzpomínám v této souvislosti na jednoho soudruha z Pátku na Lounsku, který nám dodnes nemůže zapomenout, ža jsme opomněli veřejně pochválit činnost jejich mysliveckého kolektivu. Nechť je tedy po jeho vůli. V poslední době se však objevilo několik telefonátů a osobních intervenci, jejichž smys­lem nebylo nic víc a nic méně, než nespokojenost s rozhodnu­tím o odebrání loveckého lístku. Na příslušný národní výboc, ale i na režim se snášejí hromy a blesky, přičemž se zpra­vidla diskrétně mlčí o důvodech tohoto kroku. Když totiž pátráme, oč vlastně jde, přijdeme nakonec k zjištění, že se jedná o jednotlivce, kteří byli za své hrubé chyby a provinění vyloučeni z Českého mysliveckého svazu. Jsme u jádra věci. Konsolidační proces se nemohl vyhnovt ani této organizaci Národní fronty. Ti. kteří se svými postoji a názory dostali na opačnou stranu barikády, museli nntně opustit mysliveckou společnost. Ztráta členství má ale za ná­sledek, že okresní národní výbor odebere vyloučenému člena lovecký lístek. Je to logické, neboť podmínkou pro udrženi loveckého lístku je členství v Českém mysliveckém svazu. Jsou to jakési spojené nádoby. Lidé, kteří otevřeně vystoupili proti socialismu (ačkoliv se ho nyní dovolávají), se nemohou podílet na mimořádných výhodách, které socialistická společ­nost poskytuje těm, kteří se aktivně podílejí na jeho rozvoji navíc. Na vydání loveckého lístku nebo prodloužení jeho platnosti není právního nároku. Aby občan mohl získat oprávnění k vý­konu myslivosti a držení zbraně, musí mu příslušný odbor okresního národního výboru vydat lovecký lístek na základě splněných podmínek. Vedle odborné způsobilosti musí mít žn­­datel předpoklady zdravotní, občanskou bezúhonnost a poli­tickou spolehlivost. Režim loveckých lístků je upraven jednak zákonem č. 23/1962 Sb. a jednak prováděcími předpisy ministerstva zemědělství a výživy č. 59/1957 Sb., které byly v § 23 doplněny vyhláškou ministerstva zemědělství a výživy č. 5/1971 Sb. Podle těchto ustanovení může být vydání loveckého lístku odepřeno a lo­vecký lístek může být odebrán osobám, které se dopustily pře­stupku proti předpisům o zbraních, střelivu, myslivosti, atd. Podle článku 1., odst. 3, vyhlášky č. 5/1971 Sb., může být odebrán rovněž osobám, jejichž chování je zaměřeno proti socialistickému zřízení, nebo které opětovně narušují občanské soužití. Při odebrání platného loveckého lístku je ovšem nutné vy­cházet z toho, že správní orgán neguje dříve získané právo občana, a to je možno zrušit jedině na zákonném podkladě. Jako procesní norma pro toto řízení platí v plném rozsahu zá­kon č. 71/1967 Sb. o správním řízení. V tomto případě musí správní orgán dodržet zejména ustanovení § 34 správního řá­du. Skutečnosti, na jejichž základě se odebrání loveckého lístku projednává, musí prokázat řádnými důkaznými prostřed­ky. Současně s ochranou společenských zájmů je třeba respek­tovat socialistickou zákonnost, vylučujíc! porušování zákon­ných práv účastníků řízení. Janu V. z Podbořan bych chtěl vzkázat. Až bude v hospodě opět řeč o tom, jak se jednomu z přátel ubližuje tím, že se mu odpírá vydáni loveckého lístku, nechť se také zdvořilá zeptá po důvodech. Bude-li soudný a spravedlivý, zjistí sám, že jeho přítel asi nemá ve vztahu k socialistické společnosti to nejčistší svědomí. fVa) Dobrý plán a kontrola jsou metlou formalismu Jedno staré moudré přísloví praví, že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými předsevze­tími. Aplikováno na politickbu praxi to znamená, že platonic­ké sympatie k politickému i hospodářskému programu stra­ny, k ničemu nezavazující » souhlas se sebelepšími usne­seními, nedůslednost při je­jich zabezpečování a plnění, nedostatek kontroly a povrch­nost v masové politické prá­ci, vedou do pekla formalis­mu. Ve svých důsledcích ve­dou k pasivitě členů a zaklá­dají nebezpečí maloměšťác­kých, straně škodlivých maný­­rů, nebezpečí oportunismu. Rezoluce XIV. sjezdu naší strany proto naléhavě připo­míná, že rostoucí nároky na práci každého komunisty vy­žadují rozhodně překonat projevy pasivity a formalismu ve straně. V praktickém živo­tě základní organizace KSČ to znamená, že se každý člen musí aktivně podílet na tvor­bě a realizaci politiky strany. Vždyť podle stanov je každý člen bez rozdílu povinen: „ ... důsledně prosazovat po­litiku strany, objasňovat ji ši­rokým masám a získávat je pro její provádění, upevňovat a prohlubovat spojení strany s lidem, podílet se na masové politické práci, být v neustá­lém styku s nečleny strany na pracovišti 1 v místě bydliště, pozorně si všímat názorů a. pot tab pracujtnch a «čas im ně reagovat, bojovat proti vše­mu, co narušuje zásady po­litiky strany a její jedno­tu...“ Dodržování těchto zásad však nelze ponechat na libo­vůli jedince. Sjezd ve své re­zoluci jasně stanovil, že akti­vitu je třeba rozvíjet a zabez­pečovat soustavnou účastí čle­nů na konkrétní práci ve stranické organizaci. To však vyžaduje stranickou práci v základní organizaci dokonale­ji organizovat, plnění úkolů důsledněji kontrolovat. A k to­mu musí sloužit dobrý plán práce každé základní organi­zace, jejího výboru i stranic­ké skupiny. Z praxe minulých let však víme, jak se plány práce ve většině organizací sestavova­ly. Vzal se kalendář, vybraly se termíny pro výborové a členské schůze a pak meto­dou dosazovací se někde do­slova vymýšlely úkoly na tý­dny a měsíce. Formálnost ta­kového plánování vězela pře­devším v tom, že zavazovalo ke konkrétním úkolům jen omezený okruh, beztak už pře­tížených funkcionářů, zatímco zbývající členové organizace byli už samotným plánem po­staveni do úlohy pozoro vatelů. Náročnost úkolů, vytyče­ných XIV. sjezdem, však na­léhavě vyžaduje i větší ná­ročnost oa ptáci každého ko­munisty, která však musí být cílevědomě plánována, doved­ně organizována a důsledně kontrolována. Plán práce kaž­dé základní organizace by pro to měl obsahovat tři základni úkoly: 1. Rozvoj a zdokonalování vnitrostranického života na zásadách demokratického cen­tralismu a vnitrostranické de­mokracie v duchu stanov. — Sem patří především schůzová činnost za vysoké účasti čle­nů, vnitrostranická výchova, regulace růstu členské základ­ny, kontrola plnění stranic­kých povinností, příspěvkovou morálkou počínaje a plněním úkolů ve stranických, veřej ných a hospodářských funk­cích konče. 2. Dobře pulsující vnitro­stranický život je nutno chá­pat jako základní předpoklad pro masovou politickou, ideo­vě výchovnou a organizátor­skou práci vně základní orga­nizace strany, mezi nečleny strany. I zde musí být už v plánu jasně řečeno, co zor­ganizuje základní organizace, či stranická skupina jako ce­lek, co udělá každý člen na svém pracovišti nebo v místě bydliště. Vždyť strana se rea­lizuje jako vedoucí politická síla jedině svědomitou prací všech svých členů, svou ve­doucí úlohu uplatňuje tím, že je politickým, ideologic­kým, poznávacím a centrem společnosti. V řídícím této složité a náročné činnosti strany musí mít každý její člen konkrétní stranický úkol, obsažený v plánu práce. 3. Hasoyá politická, ideově výchovná a organizátorská práce je klíčem k rozvoji pra­covní iniciativy na všech úse­cích lidské činnosti. Vždyť hlavním smyslem a cílem po­litiky naší strany je všestran­ný rozvoj výrobních sil k lep­šímu a všestrannějšímu uspo­kojování potřeb společnosti- Stranická organizace se musí stát centrem, odkud bude ří­zen jednotný postup při zabez­­fiečování a realizování závěrů XIV. sjezdu KSČ, hospodářské­ho programu strany. A jestli­že bude stranická organizace v okruhu své působnosti mo­bilizovat a všestranně rozvíjet tvůrčí síly pracujících, musí na druhé straně důsledně uplatňovat právo kontroly, jak jsou plány a úkoly z něho vyplývající plněny. Dobrý plán práce, ve kte­rém bude s konkrétním úko­lem pamatováno na každého člena organizace a kde bude svou funkci plnit i důsledná a soustavná kontrola, se sta­ne metlou formalismu pasivity, stane se důležitým a a nepostradatelným nástrojem při zabezpečování a realizací úkolů, které XIV. sjezd strany pro následujících pět let vy­­ty&ü, {. KOLOMCNt

Next