Rudé Právo, leden 1946 (XXVI/5)

1946-01-06 / No. 5

6. ledna 1946. Ш\ svolává schůzi živnostníků Jiří Šedivec V obavě o živnostenské hlasy používají některé kruhy agitačních method, které nám připomínají dobu pánů Najmanů, Chalupu a ostatních. Agituje se mezi živnostníky a obchodníky, že komunisté chtějí zavést povinné mistrovské zkoušky. Avšak pravda je, že žádost o zavedení povinných mistrovských zkoušek vyšla zezdola, z řad živnostníků a obchodníků, kteří si stěžují, že se do živností valí lidé, kteří nejsou dostatečně kvalifikováni a nemají schopností vychovávat učně. Podkomise živnostenské komise Ústředního národního výboru, v které jsou zástupci všech čtyř politických stran, ve své schůzi, konané dne 3. XII. 1945, o této věci jednala. Aby se nejednalo o živnostnících bez živnostníků, zástupce KSČ navrhl, aby na příští schůzi, kde bude v jednání o této věci pokračováno, byli pozváni zástupci Ústředního svazu řemesla, Ústředního svazu obchodu a Ústředního svazu cizineckého ruchu. Zápisy o všech schůzích dostávají zástupci všech politických stran. Tendence je tudíž jasná a je třeba tyto pomluvy rázně odmítnouti. Některým pánům nejde do hlavy, že Ústřední národní výbor svolává 9. t. m. schůzi pro pražskou živnostenskou veřejnost do sálu Lucerny. Jsme toho názoru, že národní výbory, které nejsou v kontaktu s veřejností, ztrácejí rychle důvěru. Na této schůzi bude před veřejností skládati účty o své činnosti živnostenský referát. Kdo je to vlastně živnostenská komise ÜNV? V živnostenské komisi ÜNV sedí zástupci všech čtyř politických stran a v přípravné komisi zmíněné schůze rovněž. Národní výbory plní v živnostenské otázce svoje vlastní speciální úkoly, právě tak, jako vrcholné svazy živnostenské mají také svoje speciální úkoly. NV mají proto právo svolávat schůzi, na které mohou přímo mluvit к živnostníkům a obchodníkům. Živnostenský referát je součást kompetence ÚNV. Svolání schůze prošlo radou hlavního města Prahy bez námitek byť jen jedné politické strany. Tato schůze netýká se jenom řemeslných živností, nýbrž živností všeho druhu. Účelem schůze jest dostat se do bližšího styku s živnostníky. Co by tomu řekli živnostníci a obchodníci, kdyby živnostenský referát měl úřadovat bez živnostníků a obchodníků? Úmysl uspořádat schůzi možno jen vřelé vítat. Naopak hospodářské korporace by si měly vzít příklad. Živnostníci a obchodníci chtějí být informováni nejen ÚNV a jeho živnostenským úřadem, ale i vlastními hospodářskými, korporacemi. Co udělaly tyto korporace, ■ aby byly svolány' výbory, kolik hospodářských skupin a živnostenských společenstev svolalo členské schůze? Členstvo by již rádo zkontrolovalo, jak předsednictva plní svůj úkol a jak vypadají ti, kteří zastupují jejich zájmy. Živnostníci a obchodníci by na příklad rádi viděli, kdo sedí v očistných komisích, kým byla očista prováděna. Živnostnici a obchodníci rozumně se spokojí prozatím s jmenovanými funkcionáři, když budou jimi informováni o všech věcech, které je zajímají. Pak nebude nespokojenosti. Pak každý uzná. že je sice třeba co nejdříve provésti volby, ale také že před volbami nutno provést reorganisaci Svazů a technické přípravy к volbám. Úkolem všech funkcionářů, ať jsou členy živnostenských komisí národních výborů, společenstev či hospodářských skupin, je, být co nejvíce ve styku s širokou živnostenskou veřejností, zodpovídat se z chyb a vysvětlovat, proč to nebo ono nejde uskutečnit z vyšších příčin a stále informovat. Stä'd informace, osobní styk a osobní poznání budí důvěru. To je to, co hlavně potřebujeme, abychom zdolali naléhavé úkoly v novém roce. RODE PRÁVO Fašistický zvěřinec z Norimberka BORIS JEFIMOV, Norimberk" Chtěl být býkem a je vůl Speer je od každého půl milionům život zmařil proto dnes dohospodařil. Co se vůbec viny týče bílý kohoutek je Fritsche — Rozkazy jen plnil vlažně — a to vše vykládá vážně. Kaltenbrunner starý supí sem tam ještě ježí chlup. Král špiclů byl и Gestapa proto na oprátce skapá. SPEER, nacistický »národohospodář« FRITSCHE, rozhlasový komentátor КALTENBRUNNER, šéf informační služby Gestapa Mrk. " on mrak Francova režimu ve Španělsku Španělsko republikán nebo monarchií? Válečný zločinec Franco za pomoci mezinárodní reakce pokouší se zachránit co se dá a zejména převésti svůj fašistický režim co možná bezbolestně na tradiční (t. j. reakční) monarchii. Pokoušel se v poslední době npevniti svůj režim nejenom terorem, ale i rozsáhlými manévry vnitropolitickými i zahraničně politickými. Po několika průhledných švindlech s amnestii, provedl nyní »agrární reformu« a podle nos'ednich rozhlasových zpráv nabízí dokonce vydat německý majetek, nčmerké pohlaváry a vojenské oddíly uteklé do Šp-n"! ka po vyhnaní z Francie. Samozřejmě, že hlavní hitlerovští hlaváči .isoo moTitím již dávno v Portugalsku, ve ' T.u a zejména v Argentině a že s sebou vzali smetanu z n-lonponého bohatství odvlečeného do ŠnnnĚI'ka. zatím co řada menších туЬ a hlavně ženských rybiček se mezitím stala španělskými občany. V poslední době, za soumraku falangistického režimu Francova, dochází doslova к závodům mezi demokratickými sílami světa a světovou reakcí, kdy a čím nahraditi Francovu diktaturu. Zatím co demokratické síly naléhají na okamžité odstranění Francovo a vytvořeni demokratické vlády všech aptifašistických složek, jež by odpovídala vůli španělského národa, světové reakční kruhy snaží se aspoň zpomaliti pád Francův, o jehož neudržitelnosti po moskevské konferenci není pochyb a zejména převést co možná vcelku a pouhou záměnou kulis na monarchii. Vláda Spojených států i Velká Britannie přijaly již francouzský návrh, aby se v Paříži sešli к poradám o Španělsku zástupci jmenovaných států. Většina Američanů i Angličanů je pro odstranění Francova režimu. Různé organisace, tisk i rozhlasové společnosti naléhají, aby vláda Spojených států přerušila s Francem diplomatické styky a navázala je s republikánskou vládou v zahraničí. Není však jisté, jestli tato vláda ve své dosavadní formě představuje vůli demokratického lidu ve Španělsku. Diplomatické styky Spojených států se Španělskem jsou prakticky oslabovány tím, že se neustále snižuje význam amerického velvyslanectví v Madridu. Po velvyslancově návratu do Spojených států byl odvolán i charge d'affaires Butterwerth a velvyslanectví je vedeno nižšími úředníky. Informované kruhy se domnívají, že Spojené státy nezavedou hospodářské sankce proti Španělsku. Pro Francii a Velkou Břitannii by bylo velmi obtížná se к sankcím připouti, jelikož prý dovážejí ze Španělska i důležité poživatiny (t. j. pomer-nía!!). Ze Švýcarska, které ie i nadá’3 střediskem reakčních čachrů intrik, přickárv nyní zpráva, že došlo к definitwní dohodě m^i Francovým oověřencem J. M. Oríolcm a kandidátem španělského trůnu Donem Juanem. Podle této dohody převzetí moci monarchisty má se díti postupně ve 4 etapách: 1. Franco vrátí svou pravomoc do rukou generálů. kteří po porážce španělské republiky ho z Hitlerovy milosti potvrdili diktátorem. 2. Bude utvořena regentská rada,- jejímž úkolem bude znovu zajistit večerný pořádek, který v poslední době ie prý vážné ohrožen činností republikánského illogálního hnutí. 3. Bude rozpuštěna F,-larga, což, jak pravil Oriol, by nebylo lze provésti dříve, než bude potlačena činnest illegálních republikánů. 4. Po zřízení mocné katollcko-royalistické strany bude povolán na trůn Don Juan. Podle došlých zpráv royalisté tento plán přijali a zaručili se za Francovu osobní bezpečnost. Ovšem španělský lid, ani světová demokratická veřejnost neřeklv к těmto černým úmyslům španělské i světové reakce své konečné slovo. Karel Marek VvlťzHav Kotev Člověk žije někdy s hrdinou a ani to neví, braši! Jako můj přítel Kristián — nenápadný človíček, rtufovitý, za okupace, pravda, říkal: »Jenom ne žádnou nepředloženost, přátelé!«, ale zato jakmile vypul: a revoluce staral se o všechny. O všechny, kdo byli s ním ve sklepě. Tuhle povídá: »Dovolte, prosím, uvařím káiA, abychom byli posilněni.« Nebo: »Abychom snad otevřel tu konservu s paštikou? Nejsem defaitista, chraň Bůh — ale moli i by přijít opět Němci a sežrat nám ji!« Devátého května zrána probudil domovník Kristiána. Povídá mu: »Doběhněte okamžitě na vršek za domem, jedou sem prý sovětské ta !zy.« Kristián napřed dělal jako že tvrdě spí; ze sna dokonce prov: '"■val, avšak když ho počli tři m š it s'arou botou do hlavy, ustal v předstírání. »A kdoví,« povídá, яjestli to vůbec 'snu sovětské ta .ky. Třeba se přev lál ten jistej!« Leč přesvědčili ho, přesvědčili o opaku. Sotva vyjde před dům. Kristián kiesna к zemi. A vzlyká: »Nemožno... koJv ': ; :cm si vymkl! Jeden pospl-hé r ;"š ě přijde nakonec к úrazu.-- Náhodou však se nachomýtl к f-mu doktor, cvrknul mu do kotník-’ a vece: »Člověče. vy můžete chodit jako Balšán! Při nejmenším.« Inu — odebral se Kristián na vršek za d m-m, hrdl'"ky vypínal prsa, pořvávaje; »Jdu výzvědami do vředních linií. Proslýchá se, že přijely sovětské jednotky!« Cekali jsme na návrat Kristiánův, ale marně. Až ráno kolem osmé, kdy ulicí projížděl jeden krasnoarmějský tank za druhým, přikvačil Kristián. »Copak,« jsme hnedle zvědaví, »jste tak dlouho dělal na vršku za domem?« »Ale,« povídá pyšně, »bratři krasnoarmějci mi svěřili do úschovy zde několik nacíků.« A vede je„ třeba jsou dva, nic se nebojí! Skryté bylo jeho hrdinství, nic naplat; po šest let se takticky přetvařoval, aby okupanty zmátl. Bojarem ve skutečnosti byl... Po týdnu jsem se sešel náhodou s Kristiánem na opačném konci Prahy. Kolem Kristiána dav jeho přátel a známých. A Kristián vykládá: »Zleva se dotíraly mi do boku námořní oddíly SS, plavící se po proudu Botiče, zprava na mne pálila Hitlerjugend — pánové, situace byla fatální! Možno říci: na ostří nože. Ale já jsem vydržel! Vydržel, zahnal nacíky, čtvrt zachránil ...« Vida, říkám, si, takové to bylo tedy na vršku za domem ... Bránil nás, hrdina Kristián, ale před veškerenstvem se nemínil hdedbati. Duše čistá ... až mi slzy zalily zrak. Nu, jsem citová slovanská povaha, všechno mne dojme, horším se proto sám na sehe... Avšak brzy jsem se měl přesvědčiti, že i toto svědectví o Kristiánovi, třeba pocházela z jeho vlastních úst, jest neúplné. Potkám Kristiána znovu — v malém pohorském městečku na severu Cech. S předsedou místního národního výboru rozprávěl. Dívám se — nějak prudce gestikulují. Přijdu blíž: hle, hádají se. Prou. A — s odpuštěním — docela řvou. Kristián: »Na barikádníka nakonec ani národní správcovství nezbude?« A ten druhý: »Nu, nu, nu! A jakpak jsi vůbec bojoval, co?« Kristián: »ChU Celý obranný systém Prahy jsem vypracoval a sám řídil, červe! Davy mne nosily na rukou a ženy vyhazovaly ze špižíren nejtučnější krmě! Z vděku za můj postoj. Takový jsem byl já!!« A mně, duši outlé, opět vykanou slzičky ze zraku. Dvojník Kristiánův seděl nejspíše ve sklepě! A Kutlvašr byl patrně Kristián sám, vždyt obě jména začínají stejnou písmenou ... Tot se ví, že jsem to neopominul rozhlásit po domě. S hrdinou, vykládal jsem na všechny strany, jsme žili, braši! Je přirazeno připraviti mu vřelé uvítání. Tak, tak. Kristián přijel, dvě dítka mu podala kytici j nápisem: naší záštitě!, domovnice zapěla árii, profesor tělocviku předvedl několik přemetů a všichni jsme vykřikgváiL Vivat Kristián! Veselí nqznalo к о ее. Najednou však, co čert nechce, ozve se jakási střelba, tvář ven vystrčíš a div ti ji neurazí dva výrostci, ženoucí se kolem. »Copak je,« tážeme se znepokojeně. »Ale,« odpovídají, »tamhle na vršku za domem se ukryli gestapáci. Unikli z vazby!« »Nám,« povídáme, »to nevadí. Žijeme s hrdinou. Kdyby šedesát gestapáků přišlo, Kristián všechny zažene.« Ale Kristián, sotva tuto zprávu veceme, padne do židle a ohmatává si nohu: »Přátelé, neštěstí; noha je pryč. Vymkl jsem si kotník! Jeden pospíchá a nakonec přijde к úrazu.« A uložil se jak široký tak dlouhý na zem a živou mocí jsme ho nemohli příměti, aby povstal. Od střelby okna už jen drnčela; Kristián se pak začal nenápadně, leč hlasitě modliti za spásu duší nás všech. V tom okamžiku jsem cítil, jak se soustřeďují zraky všech přítomných na mne. Pak někdo řekl:/ »Tak! Tos ty přinesl zprávu o hrdi-l novi, co?« - - - nu, dále vyprávět nebudu. Třebaže jsem vlastně za nic nemohl, namleli mi. Ach, dosud mám vši modré, braši... A pak se řekne: být hrdinou. Jářku — šířit slávu jeho jest mnohem nebezpečnější! ф, Ať* ^ I 3 Jak buduje Sovětský svaz Jan К u b а I, Moskva Všesvazová výstava stavebnictví, která byla nedávno otevřena, je uspořádána na břehu řeky Moskvy proti výstavě trofejí Vlastenecké války. V' tom je cosi symbolického: S druhého břehu sem nehybně zírá německá zbroj zkázy, která se odmlčela navždy. Zde sídlí duch socialistické tvořivosti, který zvítězil nad touto zbrojí. Výstava stavebnictví je jediná svého druhu nejen v technickém, ale i v politickém smyslu. Ona především oduovídá na otázku, jakým způsobem mohl Sovětský svaz vyřešit tifhnský problém přemístěni, obnovení a vybudování nových průmyslových závodů. Ovšem jen výroba racionálně zmechanisovaná a živená novými vynálezy a vymoženostmi současné doby molds způsobit zázrak, nad i.terým užasl celý svět. Vidíme, jak vznikl uralskv metalurgický závod v Novém Tagilu a jiné závodv těžkého průmyslů. Současně se stavěly důležité části vysokých pecí 0 váze několika desítek tun, které se pak namontovávaly pomocí obrovských přístrojů. Mistrně zkonstruované a báječně pohyblivé jeřáby a kladky nakládaly Ve strojových odd" - í-b jednu traversu ne. druhou. Za třeskutého -"'-'řského mrazu rostly gigantické stavby. Učiníme si zde představu o složitém zařízení současného sovětského stavebnictví a o jeho plánovitém použití při velkorysém socialistickém budování. Přímo na stavbě funguje jako článek v celém řetězu strojů elektrický jeiáb, zdvihající břemena až několikatunová do výše 20 m. ftetěz dále tvoří: elektrické universální lisy, vrtačky, kladkostroje, pily, vývěvy, svářecí přístroje, transportér cihei, pohyblivé mechanismy a j. Jak vzdáleny jsou doby obnovy a budování po občanské válce, kdy rýě á lopata byly hlavními nástroji sovětského Ruska a kdy první závody socialismu se stavěly starými primitivními methodami betonového stavebnictví. Při pohledu na vše nové okolo nás zdá sc nám, že od té periody nás dělí staletí — a přešla zatím sotva desetiletí. Bylo jich však dost, aby změnily Sovětsky svaz v jednu z nejvysnělejších průmyslových říší světa. Ignorování tohoto světa byl »omyl« netoliko německého imperialismu. Také nyní slyšíme ještě posudky o Sovětském svazu, které dokazují, že sebekíam o sovětském státu patří к charakteristickým rysům zapřf Ahlých reakcionářů a imperialistů. Socialismus nepřeměnil jen technické a kulturní dědictví kapitalismu — on toto dědictví oplodnil. Vykonal to, vychovávaje lidi, pracující jak pro blaho vlastni, tak pro bin ho obecné a pro budoucnost celého národa. Výstava nám ukazuje 1 tyto lidi, odkrývajíc tím duši a podstatu skutečnosti, nemožné v žádné jiné zemi. Obracíme zrak na album, zaznamenávající historii prvního uzbeckého kovodělného závodu. Přes veliké vedro ukončili dělníci stavbu v rekordním čase. Ale jaký obsah se skrývá za tímto na pohled suchým faktem! Netoliko1., '"ř^dinstvi práce, železná vůle, vlastenecký záp. \ zde byla projevena energie a v vnalézavost — ideální, neocenitelné vi -o.íTTTTó vše ukázala tato stavba. Tam jsme se seznámili s mladým pokolením inženýrů a mistrů. Jinoši a děvčata, kteří za války vtrhli ze svých vysokých technických učilišť na stavby, pokračovali tam ve svém studiu, se předháněli a překonávali svými výsledky. A pak přijdou na řadu projektanti. Ne osobní zájem, jen přírodní zákony, kladou mez smělému rozletu jejich projektů. A jak mohou, ba musejí být tyto plány mnohostranné! Každý nový závod počítá zároveň s novými obytnými domy, se školami, divadly, stadiony, parky, s novými ulicemi, kanály, železničními tratěmi, mosty, elektrickými stanicemi, plynárnami, vodovody. Počítá s nimi aspoň v perspektivě, a tuto perspektivu dlužno opravdu zaregistrovat. To vše dohromady vede к promyšlenému plánování průmyslových gigantů, vystavěných na Sibiři a ve Střední Asii. Za vojny bylo vybudováno celkem 64 takových gigantických plánů, s množstvím nových dělnických obydlí a osad. Ale to je jen to, co skutečně bylo postaveno. Inženýři-projektanti v dosud pustých krajích Uralu a Kazakstanu dodali detailní plány zásobování vodou, hydroelektrických zařízení a kanalisační sítě neměně než do 39 okresů, 30 měst, 85 osad a 200 závodů. Za údobí let 1941-45 bylo v celém Svazu renlisováno 258 projektů staveb nových přehrad, vodních nádrží, regulování toků řek, zřízení kanálů a elektrických stanic. Tak jest projektujícím stavitelům nejen povoleno myšlení v kontinentálních rozměrech, nýbrž takové myšlení se od nich přímo žádá — ať se naši intelektuální odpůrci kolektivismu vyptají, klade-li sovětská vláda jakékoli překážky těmto vynikajícím individualitám a mohou-li tyto plně rozvinout své snahy i schopnosti. Věc se má obráceně: toliko maximální rozvoj individuality může sloužit velikému cíli sovětské výstavby, toliko jedna jest tvář tohoto společenství: ve všech jeho článcích žiie víra ve sm.vs! života, víra tak hluboká, že ani nelvětší ztráty а nejkrutější strádání nemohly jí ani v nejmenším otřásti. Při pohledu na všechny ty závody, které vznikly v ohni války, mimoděk vzpomeneme na spekulace německých »pánů«: — »po nás ať přijde potopa« — takové bylo heslo německého fašismu. Posledním jeho ehvastounstvím, vykřikovaným v radiu, v tisku i v kinech, bylv »obln'ti rVázv«. Za touto ěertovinou se tajil ďábelský plán. .Na ruinách Evropy měl vzniknout! chaos, neiwkoje a rozčarování. Lidi měl zachvátit pecit konce světa. Plni nevíry a cynismu nemohli by a ani by nechtěli pracovat. A tak se měli stát velmi snadnou kořistí nových »lidí pořádku«, s pancéřovou pěstí — nových imperialistických dobrodruhů. Vzpomeneš si také na reakěni nástupce, kteří tyto spekulace přejali: na cynikv. tlachající o třetí světové válce, a na lidi, kteří sejí nedůvěru v novou budoucnost ělověka a trvalý mír. Na této výstavě však proudí svěží duch tvořivého genia sovětského lidu. V něm se zalknou bacily nevíry a úpadkového skepticismu. Ovšem ztráty, způsobené německým přenadem, jsou kolosální. Podle výpočtů dosahují astronomického čísla 700 miliard rublů. Avšak vnitřní, morální síla, kterou vdechl socialismus sovětským národům a víra v socialismus, která v plném slova smyslu hory přenáší, se ukč.-.r.lý nepřemožitelnými.