Rudé Právo, duben 1946 (XXVI/79-99)

1946-04-02 / No. 79

2 RUDE PRÁVO Výstava „Bej jugoslávského lidu za svobodu“ »S holýma rukama, zradou a zbabě­lostí vojenské i civilní moci vydány na milost a nemilost okupantů,- stály ná­rody Jugoslávie před alternativou: buď, se otrocky sklonit a dát se potupně zničit, nebo v ozbrojeném boji hledat záchranu a svobodu. Vedeny rozhod­ností a svorností svých největších synů, zvolily národy .Jugoslávie to druhé. Na bojové volání komunistické strany Ju­goslávie odpověděl. lid v jednotlivých krajích povstáním.« To řekl hrdina Jugoslávie maršál Tito v první výročí povstání jugoslávských vlastenců v r. 1942 a v duchu těchto jeho slov byla v Praze ve Valdštýnském paláci insta­lována výstava »boj jugoslávského li­du za svobodu« pod záštitou presidenta republiky. Na otevřeni výstavy se sešlo mno­ho vynikajících osobností. Vyslanec bratrské Jugoslávie dr. Černej, jugo­slávský vojenský ataché plukovník Mi­­ladin Ivanovič, ministr školství soudr. Zdeněk Nejedlý, ministr informací sou­druh Václav Kopécký, ministr zahra­ničí Jan Masaryk, předseda Nár. shro­máždění J. David a'četní jiní hosté. Po zapění státní a jugoslávské hym­ny pěveckým sborem pražských uči­telů zahájil výstavu soudr. Nejedlý krátkým proslovem, v němž tlumočil hluboký obdiv a lásku národů česko­slovenských národům bratrské Jugo­slávie za jejich hrdinný boj. otevřena Ministr informací soudr. Kopecký po­ukázal na vřelý ohlas, s jakým byl sledován hrdinný zápas těžce zkouše­ného jugoslávského lidu celým světem. Jugoslávský lid se nebál boje a šel do něho s odhodláním к vítězství. Pod vedením geniálního maršála kráčely partyzánské jednotky od vítězství к ví­tězství, až se nakonec vypořádaly s okupanty a zrádci Mihajlovičova a Paveličova rázu. Ještě něco očekávají národy Jugoslávie — osvobození ujař­meného Terstu a Přímoří. Veliké zá­sluhy, které má jugoslávký lid po ukončeném vítězném boji proti fašis­mu, dávají mu plné právo na rozho­dování o území, jež je obýváno z vel­ké většiny Jugoslovany. Českosloven­sko bude bratrské národy v jejich úsilí o spravedlnost podporovat. Vyslanec dr. Černej vzpomněl pak vřelé lásky a přátelství, kterými byly národy obou států odedávna spjaty a pak promluvil o hrdinském boji jugo­slávského lidu. Národy Jugoslávie krvácely a bojovaly za svobodu a ne­závislost nejen sebe sama, ale za vše­chny ostatní mírumilovné národy svě­ta. Za to si nezaslouží, aby s nimi bylo nakládáno jako s poraženým nepříte­lem. Bohužel, terstská otázka má vše­chny náznaky takového nakládáni. * Výstava sama, v jejímž průčelí je velká fotografie maršála Tita, je mon­táží praporů, map, nápisů, hesel, vy­ňatých z Titových proslovů, dokumen­tárních fotografií a bojových památek. Ukázky partyzánské literatury a žur­nalistiky dokumentují spontánní vůli a velkého ducha všech, kdož bojovali se zbraní v ruce proti fašistickým vra­hům. Hned od začátku povstání zachy­covali partyzánští fotografové ve všech fázích hrdinný odboj jugoslávského li­du. Diky jim může dnes shlédnout svět ukázky bojových akcí jugoslávského lidu a učinit si představu o tom, co znamenalo Němci tolikrát opakované »Badengebiet. Na mapách jsou zachy­ceny válečné operace obou táborů a rostoucí rozsah osvobozeného území. Příklady bezmezného hrdinství, straš­ného utrpení, zvrhlosti nepřátelských vrahů a licoměrnosti vlastních zrádců dívají se na návštěvníka z obrázků a obeznamují ho s mohutností a silou hrdinného odboje jugoslávského lidu. Po návštěvě maršála Tito je to no­vý úkaz toho, že naše styky s bratr­skou Jugoslávií budou stále hlubší a vřelejší. To dokazuje liž ta skutečnost, že jsme prvním státem, kde se výstava pořádá po svém velkém úspěchu v Ju­goslávii. —lem. Dává UNRRA skutečně zadarmo? E. Loebl, přednosta Cs. úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu. Nové přídělové lístky se vyznačují nezvyklou novinkou: Propagují akci UNRRA. Je otázkou, zda se v tomto případě volil vhodný druh propagan­dy. Obávám se, že tento tak trochu jarmareční způsob reklamy je nedů­stojný akce UNRRA, ale doufejme, že aspoň úmysl byl dobrý. Na nových přídělových lístcích je mezi jiným napsáno, že UNRRa nám dává zboží zadarmo. Myslím, že tuto formulací je třeba s největším důra­zem vyvrátit a odmítnout. Paktem je, že peníze, které obyva­telstvo platí za zboží UNRRA, zůstá­vají v podstatě v republice. Z výtěž­ku, který se utrží prodejem zboží UNRRA, hradí se dopravné a distri­buční náklady — a ty jsou, bohužel, hodně vysoké — a náklady spojené s činností misse UNRRA (tyto jsou minimální) a zbytek se použije pro účely sociální péče, zdravotnictví, ze­mědělské a průmyslové obnovy. Podle smlouvy s UNRRA máme těchto pe­níz použiti v dohodě s touto organi­sm!, resp. s její zdejší missí. Celou smlouvu s UNRRA projednal jsem ve Washingtoně, Montrealu a Londýně a nakolik jsem autorem koncepce použití výtěžku UNRRA, rád bych v této souvislosti vysvětlil podstatu problému. Podle resolucí UNRRA rozlišují se č.enské národy této organisace podle toho, jsou-li schopny platit cizí mě­nou nebo ne. Mezi národy, které cizí měnou platit nemohou, patříme i my. Musíme však platit měnou vlastní. UNRRA podle resolucí není opráv­něna darovat a stát, který do­stává pomoc od této organisace, musí za tuto pomoc také platit. Musíme tedy platit i my, i když je třeba přiznat, že je mimo­řádně velkou výhodou pro nás, že pe­níze nejdou za hranice. Když se tato dohoda svého času tvořila, vznikla otázka, co s penězi, které'vláda vyinkasuje za zboží, pro­dané svým občanům. Bylo to výsled­kem dlouhých jednání, trvajících ně­kolik měsíců, až nakonec byla přijata moje koncepce, totiž že tyto peníze mají být spravovány čs. vládou a po­užity na základě zvláštní dohody s UNRRA pro výše jmenované účely. Tím, že UNRRA přijala tuto kon­cepci, rozšířilo se prakticky velmi pole pomoci UNRRA a je třeba kon­statovat, že nám tedy UNRRA po­máhá nejen tím, že nám dodává zbo­ží, ale i tím, že peníze, které se tímto způsobem strží, jsou znovu použity pro pomoc v rámci činnosti UNRRA. Shrnujeme: Čs. vláda nedostává zboží UNRRA zadarmo. Musíme za ně platit a nesmíme těchto peněz po­užit podle vlastního dobrozdání, ale podle předpisů UNRRA. To by však byla více méně formální námitka proti tvrzení, že nám UNRRA dává zboží zadarmo. Daleko závažnější je však důvod druhý: Břemena této války byla vel­mi nerovnoměrně rozdělena. Není sporu o tom, že národy, jichž území bylo obsazeno nepřítelem, trpěly nej­víc a hospodářské škody, které tyto národy utrpěly, jsou nepoměrně větší než ztráty těch národů, které měly to velké štěstí, že jejich území nebyla nepřítelem obsazena. Při tvoření organisace UNRRA bylo základní myšlenkou aspoň z malé části zmírnit toto nerovnoměr­né rozdělení břemen. A tak státy, je­jichž území nebylo nepřítelem obsa­zeno, se zavázaly obětovat jedno pro­cento národního důchodu. Pak se ně­které státy, zejména USA, Velká Britannie, ’ Kanada a Austrálie zavá­zaly zaplatit ještě jedno procento ná­rodního důchodu do Fcndu UNRRA. Národy, jejichž území bylo obsazeno nepřítelem, byly v době války vyzý­vány, aby sabotážním a aktivním od­porem poškozovaly nepřítele a bylo jim přislíbeno, že jim bude poskyt­nuta pomoc po osvobozeni. Český a slovenský národ utrpěl v tomto spo­­lečnépi boji spojených národů ne­smírné škody. Nesčetné akty sabo­táže, pasivní resistence, aktivní od­por, slovenské národní povstání a květnové povstání v českých zemích! Kolik škod tu naše národy způsobily nepříteli a kolik škod utrpěly naše národy! Naše pomoc byla daleko větší než ta, kterou dostáváme. A utrpěli jsme tisíckrát větší škody, než jakou dostáváme pomoc. Proto je, mírně řečeno, nesprávné mluvit o tom, že dostáváme něco za­darmo. Právem se cítíme takovýmto tvrzením uraženi nejen my, ale i ostatní členové organisace UNRRA. UNRRA neměla a nemá být nijakou charitativní organisací, ale organisací solidarity spojených národů a má podle resolucí pomáhat v prvé řadě těm národům, které přinášely ve spo­lečném zápolení o svobodu světa nej­větší oběti. Prcto protestuji proti tvrzení, že nám UNRRA dává něco zadarmo, neboť vidím v tomto tvrzení výraz nepochopení právě této funkce UNRRA. S politováním musíme kon­statovat, že UNRRA skutečně »zdar- Jméně I Istrany J. Dimitrova - nového Bulharska Jménem bratrské komunistické strany slovanského Bulharska pozdravil sjezd poslanec bulharského Národního shromáždění, tajemník ÜV, jeden z nejbližších spolupracovníků Jiřího Dimitrova, soudruh Cervenkov. Ve svém projevu řekl: Drazí soudruzi, delegáti Vm. sjez­du naší bratrské komunistické strany Československa! Dovolte mi, abych při příležitosti vašeho sjezdu předal vám vřelý bolševický pozdrav jmé­nem ústředního výboru bulharské dělnické strany komunistické a osob­ně od našeho vůdce a učitele soudru­ha Georg! Dimitrova a přál vám mnoho úspěchů ve vaší prácí pro bla­hobyt pracujících a celého českoslo­venského bratrského lidu. Dovolte, abych vyjádřil také z této tribuny srdečné nadšení našeho lidu nad těmi hluboce demokratickými radikálními změnami, které uskutečňuje svobodné Československo na cestě к opravdo­vému pokroku a které jsou příkladem všem svobodymilovným' národům. Drazí soudruzi, náš"'“bulharský lid ve své velké většině vždycky měl nej­lepší city к Čechům a Slovákům jako к svým opravdovým bratrům. My jsme vám vděčni za velikou kulturní, vědeckou, hospodářskou pomoc, kte­rou dali mnozí představitelé vaší ze­mě při budování bulharského státu. Naše dvě bratrské komunistické strany, československá a bulharská, také bvly vždy spojeny v nejtěsněj­ším přátelství. Toto přátelství mezi našimi stranami nikdy nezmizelo a nezmizí. Mluvím zde z této tribuny nejenom jako představitel komunistické stra­ny Bulharska, která se nikdy nepod­dala fašismu, největšímu nepříteli Slovanů, a která nakonec pod vede­ním soudruha Georgije Dimitrova sjednotila všechny demokratické po­krokové síly, a opírajíc se o skvělé vítězství Rudé armády, svrhla fa­šisty, rozbila na padrť vosí hnízdo německých fašistických agentů. Mlu­vím také jako zástupce nového Bul­harska, osvobozeného od fašistické špíny, Bulharska, které zahodilo po­nižující okovy pomocníků nepřátel Slovanstva. Není více starého reakčně-monar­­chistického a fašistického Bulharska, které bylo celých 30 let oporou ně­meckého imperialismu. Тб je smete­no s povrchu zemského. Náš lid po desetiletém hrdinném úsilí sjednotil všechny své opravdu demokratické síly ve Vlastenecké frontě, která vrá­tila naši vlast do rodiny slovanských národů. Usměrnil ji na cestu neroz­lučného přátelství s naším velikým osvoboditelem — Sovětským svazem. Z této cesty my, bulharští vlastenci, nikdy nesejdeme, neboť to je cesta, diktovaná opravdovými národními zájmy naší vlasti. Národní povstání 9. září 1944 bylo pro naši zemi histo­rickou událostí. Toto povstání nejen zachránilo Bulharsko od hrozící kata­strofy, ale otevřelo mu nové cesty rozvoje. Velikými oběťmi, potoky prolité krve, ruku v ruce s Rudou armádou a s armádou maršála Tita, my Bulhaři jsme smyli hanbu, kte-/ ma dává«. Itálie, Rakousko a Ma­ďarsko dostává též podporu UNRRA, ačkoli tyto státy samy okupovaly a samy okrádaly svobodymilovné náro­dy. Zdůrazňujeme, že jen v této sou­vislosti je možno mluvit o tom, že UNRRA dává zadarmo. Poněvadž však my do této kategorie států ne­patříme, neměli bychom též propago­vat názor, že pomoc od UNRRA do­stáváme zadarmo. rou monarchtstické a fašistické vlády pokryly Bulharsko v době druhé svě­tové války. Jasné je, že mezi monar­­chisticko-fašistiekým Bulharskem a novým demokratickým Bulharskem, Bulharskem Vlastenecké fronty, leží hluboká propast. Po 9. září nastávají změny v samé sociální a hospodářské struktuře naší země. Jiné faktory — faktory národní — stávají se vedou­cími. Bulharsko jde novou cestou. Vlastenecká fronta má již po dvaceti měsících velmi vážné a trvalé úspě­chy. Moc Vlastenecké fronty rozbila fašismus, jeho organised i celý jeho násilnický aparát. V závěru své řeči zdůraznil soudr. Červenkov ještě jednou nerozlučné přátelství, které pojí bratrské národy Bulharska a Československa a skon­čil provoláním slávy komunistické straně Československy a jejímu veli­kému vůdci soudruhu Gottwaldovi. jménem Ministr fefedlý o národní hrdosti Nejsme malý národ — máme velikány světové úrovně Ministr Nejedlý promluvil v roz­hlase o výročí tří našich velikánů: B. Sme:any, T. G Masaryka a J. A. Komenského. Ve svém projevu pravil mimo jiné: Právě uplyinůlý měsíc březen byl měsícem, v němž už od let tradičně bylo a je vzpomínáno několika velkých zjevů našich dějin. 2. března vzpomí­náme narození Bedřicha Smetany, 7. března narození T. G. Masaryka a 28. března narozeni Jana Am;se Ko­menského. Smetana, Mararyk, Ko­menský — jaká to trojice přímo mo­numentů naší historie, naší kultury, všeho našeho národního života! S na­dšením vítáme jejich příchod a s tím i jejich velké, do dějin ostře vryté dílo. Jsou to jubilea, posilující národ, dáva­jící mu nahlédnout do veliké tvůrčí dílny národa. — První, co bychom si z toho měli vzít, j; poznání, že nejsme tak malí, jak nám bylo kdysi často namlouváno a do::ud гэ namlouvá. Co se toho u nás napsalo a namluvilo o problému »malého« národa! A je ten národ malý, který dal světu ta­kové velikány? Není velikánem ne­jen českých, ale i světovýchs dějin také Í-Ius? Není velikánem svč.ové úrovně Palacký? Není i v tak moíerní vědě, jako je fysiologie, velikánem její bu­dovatel Purkyně? A tak bych mohl vypočítávat i da'ší velké české zjevy světové úrovně. Nejsme národ malý. A nrjsme malí ani v tom, co neseme světu. Ministr Nejedlý promluvil pak o B. Smetanovi, Masarykovi a Komenském a poukázal na nedostatek sebevědomí našeho národa v poměru к jiným t. zv. velkým národům. Toho se proto mu­síme zbavit ar^řešit svůj osud i v tom jako svobodný národ. Ukažme tedy, že nejsme malým, ale plnocenným i svobodným národem. Podmínky pro to máme všechny. — Prcto hlavu vzhůru, ven z malostí a ven do svobodného, volného světa p’noce;ný;h la rovnocenných národů! Zvou nás tam i jiné slovanské národy. ’ Následujme tedy naše slovanské brat­ry к velkému prospěchu Českosloven­ské republiky i všeho Slovanstva! Zrazoval český národ německým okupantům Agrární redaktor souzen pro zradn 1. dubna se odpovídal před národním soudem 461etý aktivistický novinář Čeněk Ježek, redaktor »českého slova«, »Poledního listu«, »Venkova« a nakonec šéfredaktor »českomoravského rolníka« v Brně. Národní proku­rátor dr Gro&pič žaluje jej ze zločinu proti státu, protože Ježek jako no­vinář za okolností zvláště přitěžujících propagoval nacistické a fašistické hnutí a schvaloval nepřátelskou vládu na území republiky s úmyslem roz­vrátit mravní a státní vědomí českého lidu. Čeněk Ježek byl nejdříve redakto­rem časopisu »Kladenský republikán« na Kladně, odkud roku 1929 pře­­šeldo redakce »Českého slo­va« v Praze. V roce 1932 přestoupil do redakce »Poledního listu« a na po­pud dr Kahánka roku 1934 převzal redaktorství deníku »Venkov«. Byl tam politickým redaktorem a parla­mentním zpravodajem zejména po 21. květnu 1938. Když se po dr Kahán­­kovl stal šéfredaktorem »Venkova« dr Halík, 15. března 1939 ustanovil Ježka svým zástupcem. Po okupaci se přihlásil Ježek ke spolupráci s Němci. S nacistickou ideologií Však sympatisoval již v roce 1938, kdy ve »Venkově« napadal naše smlouvy se Sovětským svazem, s Francií a Malou dohodou. Ve všech svých článcích hlásil se Ježek к tak zv. aktivismu, vyzýval lid к posluš­nosti a práci a ke zvýšeni pracovní ■povinnosti pro Německo, vychvaloval »udatnost« německého vojska a štval proti Sovětskému "svazu a zřízení pro­tektorátu prohlásil za státnický čin Háchův. Po odchodu z redakce »Venkova« převzal Ježek šéfredaktorství »Čes­komoravského rolníka« v Praze, je­hož první číslo vyšlo v červenci 1942 s úvodníkem Adolfa Hrubého, upra­vovaným Ježkem ve smyslu potřeb nacistického režimu. Toto číslo poslal obžalovaný Wolframu Wolmarovi, tis­kovému vedoucímu u К. H. Franka s dopisem, ve kterém zdůrazňuje, že se řídí podle nacionálně-socialistické »Landpost« a že učiní vše pro rozší­řeni nacionálně socialistických ideí. Podle tvrzeni Hrubého připravoval mu Ježek všechny jeho projevy a články. Tuto činnost provozoval obžalova­ný po několik-let v mnoha článcích, na odpovědném místě a v deníku roz­šířeném po celém venkově. Prokurátor národního soudu Kří­­žan přečetl na počátku líčení výpo­věď obžalovaného, ve které se Ježek háji, že psal vady co možná nejméně. Při křížovém výslechu, jemuž byl ob­žalovaný podroben, často se rozčiluje 1 pláče. Tím své zločiny na národu ováem nesmyje. 2. dubna 1946 Generální stávka horníků - ' v USA New York. — V pondělí ráno zahájilo stávku 400.000 uhiokopů po celých Spojených státech na výzvu hornické odborové organisace, jelikož majitelé dolů odmítli její plán, aby přispěli za každí*! tunu vytěženého uhlí 10 q do fondu pro zdravotní a soc.ální péči horníků. Sofullsova vláda odstoupila Londýn (UP). — Londýnské »Times« odhadují podle nočních výsledků řeckých voleb, že monarchistické strany získaly . kolem 50 procent hlasů, liberálové min. předsedy Sofulida asi 25 procent hlasů a Papandreova Národní politická unie něco méně než čtvrtinu hlasů. Asi 40 procent zapsaných voličů nehlasovalo. Podle dosavadních volebních výsledků dostala monarchistická populistická stra­na z 250.526 odevzdaných hlasů 124.722. Organisace strany zahájily už porady a její delegáti byli vyzváni, aby přijeli do Athén, jakmile budou volby potvrze­ny. V Athénách se bude konat sjezd strany o spolupráci s jinými stranami. Levicové hnutí EAM vydalo prohlášení, v němž dovozuje, že na voliče byl vykoná­ván teroristický nábak, aby šlo к urnám. Zejména se tak dělo v oblastech Volos. La­rissa. v Soluni a dělnických čtvrtích athén­ských. V prohlášení se rovněž tvrdí, že in­tervence spojeneckých volebních pozorova­telů byla zaplacena Řecký ministerský předseda odstoupil Athény (Reuter). Řecký ministerský předseda Sofulis podal dnes ráno regenj­­tovi Damaškinovi demisi. Regent jej po­žádal, aby zůstal ve svém úřadě až do vytvoření nové vlády. Očekává se, že re­gent zahájí v úterý porady s výkonným výborem pópulistické (monarchistické) strany, která prozatím vede ve volbách. Franco slaví výročí »vítězství« Madrid (Reuter). Gen. Franco vykonal v pondělí přehlídku španěl­ského vojska za slavnosti na počest sedmého výročí »vítězství Francových vojsk v občanské válce«. Obecen­stvo, které stálo v prvých řadách, zdravilo Franca fašistickým pozdra­vem; ohlíželi se však starostlivě přes rameno, nejsou-li sami. Ohlas Due losovy návštěvy v Československu Paříž. »Humanlté« i jiné listy při­nesly na čelném místě depeše z Prahy o přítomnosti Jacques Duclose. Uve­řejňují odstavce jeho řeči, jmenovitě o přátelství lidu obou zemí. Na poli­tických místech vzbudila cesta Duclo­­soya značnou á sympatickou pozornost a přispěje nesporně к utužení přátel­ství francouzskp-ěeskoslovenSkého. Jacques Duclos u presidenta republiky V neděli 31. března t. r. přygl pre­sident na svém sídle v Sezimbvě Üstl místopředsedu francouzského ústavo­­dárného shromážděni v Paříži Jacques Duclosa, kterého do Sezimova Üsti doprovodili chargé d’affaires fran­couzského velvyslanectví v Praze vy­slanec Gamier a osobní tajemník pre­­s(d“ntův dr Vaněk. Požár přádelny ve Smržovce Dne 1. dubna 1946 ráno vypukl po­žár na půdě přádelny firmy Priebisch ve Smržovce, okres Tanvaid. Okamži­tým zásahem podařilo se požár lokaii­­sovat, přesto škoda jest značná a od­haduje se přibližně na 1 milion Kčs. Bezpečnostní orgány vyšetřily, že po­žár byl s. největší pravděpodobností založen a jde, asi o sabotáž. Tomu na­svědčuje i to, že plameny měly zvlášt­ní modré zabarvení, Požárem byly poškozeny také, bohužel, tovární stro­je. Ve vyšetřování se pokračuje. Pilná práce parlamentních výborů Praha. — Poslanci se příští tý­den neodeberou na prázdniny, jak psaly jedny české noviny, nýbrž budou intensivně pracovati ve vý­borech, do kterých, jak známo, se přesunulo v tomto parlamentu Ná­rodní fronty těžiště práce. Rozpo­čtový výbor připraví pro zasedání plena návrh zákona o dávce z majetkfu a majetkového přírůstku. Jde o zákon, který má postihnouti všechny válečné zbo­hatlíky a který bude současně i zna­menat uvolnění vázaných vkladů. Výbor ústavně-právní bude projed­návat dvě osnovy zákonů, jimiž se ustanoví způsob voleb do ústavo­­dárného Národního shromáždění. Dqes o 15. hod. zasedá rozpočto­vý výbor. Schůze hostinského pomocnicfva. Dnes v úterý promluví ve 14 hod. ve velkém sále Slovanského domu, Na příkopě, ministr soudr. Soltés, soudr. Křeysa a Mozga na schůzi hostinského pomocnictva. - ŽUNY, MUŽE MLADŠÍ přjme ‘hned expedice Rudého práva na ran­ní i večeríú směnu. Hlaste se и ve­doucího expedice RP, Na Florenci 13, přízemí, od 9—18 hodin. V

Next