Rudé Právo, říjen 1946 (XXVII/226-251)
1946-10-01 / No. 226
ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA Vydává Ústřední výbor Komunistické strany Československa. Redakce a administrace v Praze II, Na Florenci 13. Telefon redakce 348-52, administrace 348-52. Šéfredaktor Vilém Nový, odpovědný redaktor Vojtěch Dolejší. — Tiskne »Svoboda«, tiskové, nakladatelské a knihkupecké podniky, Praha II, Na Florenci č. 13. — Účet poštovní spořitelny č. 48.339. — Předplatné 30 Kčs měsíčně, včetně nedělního vydání. S donáškou do domu 35 Kčs. — Používání novinových známek povoleno pod č. IA 7-2372-OP. Soudruh Klement Gottwald v Liberci Nepřipustíme žádné „zbytkové fabriky“ Liberec (původní zpráva). — Předseda Komunistické strany Československa a předseda vlády soudruh Klement Gottwald navštívil v neděli manifestačn' sjezd komunistů libereckého kraje, nazvaný »Den radosti osvobozeného pohraničí«. Více než 17 tisíc účastníků mohutného průvodu zaplnilo náměstí Presidenta dr. Beneše a nadšeně zdravilo vzácného hosta, který průvodu přihlížel s radničního balkonu. Slavnost zahájil za onemocnělého krajského předsedu posl. soudr. Haraše poslanec soudr. dr. Kokeš. Předseda místního národního výboru a primátor Velkého Liberce soudr. Nykendaj oznámil potom jednomyslné usnesení rady národního výboru, podle něhož liberecké Soukenné náměstí ponese jméno Klementa Gottwalda. Po krátkém proslovu předsedy osidlovacího úřadu soudruha dr. Kreysy se ujal slova soudruh Gottwald. Jeho projev byl na mnoha místech přerušován nadšeným potleskem. Z manifestace byly zaslány telegramy presidentu dr. Benešovi a generalissimu Stalinovi. Po slavnostním slibu účastníků shromáždění, že po-hraničí splní úkoly, které na ně dvouletý plán klade, byla slavnost ukončena hymnami československou a sovětskou. Odpoledne navštívil soudr. Gottwald výstavu »Budujeme osvobozené kraje« a prohlédl si Památník nacistického barbarství v bývalé Henleinově vile. Projev soudruha Gottwalda Ve svém projevu na náměstí Presidenta dr. Beneše vzpomněl soudr. Gottwald své návštěvy v Liberci v r. 1938. Tehdy se Liberec podobal málo československému městu, bylo to město německých fabrikantů a jejich politického representanta — Henleina. Vedly se nejvážnější boje na obranu republiky a do pohraničí jezdili vlastně jen komunisté, aby tu povzbuzovali ducha a mysl věrných hraničářů. Věděli jsme i v potupných dnech Mnichova, že přes všechny zkoušky a překážky nakonec zvítězíme. A nemůže být lepším důkazem našeho vítězství, než liberecké náměstí zaplněné novými hraničáři. Liberec i naše pohraničí jsou navždy české a ti, kteří tu před osmi lety jásali, jdou dnes tam, kam chtěli. Továrny v pohraničí nebudou v rukou soukromníků Soudruh Gottwald ocenil dále skutečnost, že 16 měsíců po osvobození stojíme před splněním a ukončením jednoho z našich velkých státních plánt, jímž byl odsun snad již více než 3 milionů Němců, za něž nastoupily více než dva miliony Čechů. A to samo ještě není vše, k tomu přistupuje ještě to, že na místě Němců tu stojí drobní čeští lidé, rolníci, živnostníci a dělníci, kterým republika dala do rukou bývalý německý majetek, jehož převedení do trvalého vlastnictví je nejbližším úkolem. Nebylo snadné provést osídlení takového druhu. Byli u nás různí lidé. kteří si mysleli, že se bude osídlení pohraničí dělat jako po první světové válce, že němečtí a čeští kapitalisté se podělí na polovic a rozdělí si majetek mezi sebe. Nestalo se tak a majetek se dostane do rukou těch, kteří až dosud na něm dobře hospodaří. Nevytvořili jsme žádných zbytkových bank, statků nebo závodů a jestliže dnes někdo zahajuje kampaň, aby se továrny a veliký majetek dostaly do rukou soukromníků, je tato kampaň marná. Drobný majetek dostali nebo dostanou drobní čeští lidé, velký majetek a továrny připadnou národním podnikům, okresům, obcím nebo družstvům. V nastávající etapě konečného osídlení a konsolidace našeho pohraničí půjdeme pevně a neochvějně za svým programem, který má zaračiti, aby naše pohraničí nebylo pouze české, nýbrž aby bylo také pracující. Vlády dříve a nyní V dalším se zmínil soudr. Gottwald o těžkostech, které se tu a tam vyskytují a prohlásil, že mnoho z toho, co dnes obyvatele pohraničí bolí a zneklidňuje, bude řešeno haším dvouletým plánem. Zdůraznil dále, jak velikou věci je to, že 16 měsíců po osvobození můžeme na rozvalinách, které zanechali Němci a válka, plánovat do budoucna. Dříve jsme měli vlády, které žily z ruky do úst, ze dne na den, vlády, o kterých jsme nevěděli, co budou dělat. Dnes má lid právo žádat od své vlády, aby mu řekla, co a jak bude dělat. A vláda se snaží, aby tomuto právu pracujícího lidu vyhověla. Výrazem toho je dvouletý nlán, který nám ukládá zvýšit s menším počtem pracovních sil předválečnou výrobu o 10 procent. A nejradostnější na tom je to, že lid bude zvyšovat výrobu a pracovat ne na cizím, ale na svém a jen pro sebe. Osvobodili jsme republiku nejen od Němců, ale také od českých vykořisťovatelů. A právě tato okolnost nám dává velkou možnost budovat republiku na novém základě a pracovat neúnavně pro lepší budoucnost celého národa. Všichni za jeden provaz V závěru vyjádřil soudruh Gottwald přesvědčení, že přes všechnu různost názorů, přes všechno škorpení, které jistě není tragické, zůstane náš národ pohromadě v jednom šiku. Zejména pohraničí nám ukládá povinnost táhnout za jeden provaz. Tak jako srazili náš lid dohromady Němci, tak jako býl jednotný v boji proti okupantům a od prvních dnů osvobozeni se dal svorně do budovatelského díla, tak tomu bude i napříště a dvouletka bude společným dílem nás všech bez rozdílu politické legitimace. V nejbližších týdnech á měsících se všechny větší závody dozvědí, co od nich dvouletý plán žádá. Každý větší kraj bude vědět, co musí splnit. Naše práce dostane tak konkrétní cíl. Soudruh Gottwald vyjádřil přesvědčení, žé naše pohraničí bez ohledu na všechny drobné nepříjemnosti a starosti svůj budovatelský plán splní a prohlásil, že Praha a vláda nezapomínají na pohraničí, které je pevnou stráží naší republiky. Naše cesta Rudé právo se dnes představuje v novém, velkém hávu. Po několikatýdenních přípravách a po pečlivém studiu zahraničního novinářství dospěli jsme k dnešnímu standardu. Svým zevnějškem připomene nyní Rudé právo velké evropské deníky — svým duchem a obsahem je to staré Rudé právo, ústřední orgán Komunistické strany Československa, tribuna českého pracujícího lidu, ošlehaná ohněm bojů jednoho čtvrtstoletí, Dnes, kdy naše Rudé právo vychází ve velkém formátu, musíme^ vzpomenout zlých časů, kdy se' náš list musel bít o právo mluvit-, o svou prostou existenci. Věru, že Rudé právo nemělo nikdy na rážích ustláno. Bylo nesčíslněkrát konfiskováno a zastavováno. Bylo umlčováno brutálními i rafinovanými prostředky, bylo podlamováno i hospodářsky. Jeho redaktoři často střídali svůj pobyt mezi redakcí a pankráckou věznicí._ Jedinou »subvencí«, kterou náš list v minulosti měl, byla oddanost a obětavost pracujícího lidu — a ta právě umožnila, že se Rudé právo po každé těžké ráně, zasazené našimi nepřáteli, znovu zvedlo a dále plnilo své poslání. Hodnota Rudého práva se projevila zejména v nejtragičtějších chvílích našeho národního neštěstí. Tehdy, kdy gesta packá hrůza šla českým krajem, kdy tak mnozí mlčeli, selhali nebo zradili — tehdy se zase ozvalo Rudé právo — vlastně jen a jedině Rudé právo! Často to byl jen lístek papíru se štítem našeho jména zhotovený v podzemní tiskárně a rozšiřovaný statečnými lidmi. Ale splnil svůj úkol, posiloval srdce našich lidí a zvedal jejich hlavy. Měl-li Havlíček na mysli ideál novin, které jsou hlasem národa, novin spojených s lidem a pevně v něm kotvících — pak naše Rudé právo splnilo tento havlíčkovský ideál nejvěrněji. Redaktoři Rudého práva zaplatili svou odvahu vlastní krví. Stali se národními mučedníky a hrdiny, mnohem více podobni statečnému Havlíčkovi než ti, kteří se ho nyní v pohodlí a s plnými ústy dovolávají, ale kteří v dobách zlých se docela nehavlíčkovsky skrčili a dovedli zapřít nos mezi očima. Rudé právo se nebálo hlásat pravdu v minulosti a bude ji hlásat i nadále, at je jakákoli. Bude povzbuzovat tvůrčí síly našeho lidu a potírat slabošství a panikářství nepřátel lidové demokracie. Proti bankrotářské destruktivnosti našich nepřátel vytyčujeme positivní program národní obnovy. Proti humbuku a klepům postavíme klid a sílu zásad, proti malicherné hádavosti — fakta a kladné podněty. Proti politice beznaděje — jasnou perspektivu lepší budoucnosti. Proti pokusům rozleptávat národní jednotu — úsilí tuto jednotu udržet a upevnit, nebot v ní je nejlepší záruka zdaru našeho národního budovatelského programu. To je cesta, kterou Rudé právo půjde. Vilém Nový. SSSR a otázka Dardanel Sovětská vláda poslala novou notu turecké vládě. Tato nota - se zabývá tureckou odpovědí na sovětskou notu ze 7. srpna. Nová sovětská nota konstatuje, že samo Turecko přiznalo, že Montreuxská dohoda nezabránila za minulé války nepřátelským státům užiti Dardanel. Sovětská vláda proto odmítá turecké vysvětlení a obviňuje i nadále tureckou vládu, že opatření učiněná za války byla nedostatečná. V notě se praví, že je vzhledem k zvláštnímu charakteru Dardanel pochopitelné, že SSSR a ostatní černomořské státy mají svrchovaný zájem na úpravě úžin. Černomořské úžiny vedou k uzavřenému moři a není je možno přirovnávat k mezinárodním námořním cestám. Vždyť i Montreuxská dohoda přiznávala určité výsady černomořským státům. Nová nota potom podrobně zdůvodňuje "sovětský požadavek zúčastnit se s Tureckem obrany Dardanel, jak byl stanoven již v předešlé sovětské notě. Na tomto požadavku SSSR trvá. V závěru konstatuje nová sovětská nota, žé turecká odpověď nepřihlíží k rozhodnutím Postupim§ké konference, doporučujícím revisi dohody z Montreux. Celá nota končí návrhem na podrobné probrání celého problému vládami tureckou a sovětskou ještě než bude svolána konference o úpravě úžinové otázky. * První britské hlasy prohlašují k této otázce, že Anglie vykládá postupimské usnesení tak, že revisi Montreuxské dohody mají předcházet informativní rozpravy, (nikoli jednání. Z Nového Yorku se oznamuje, že pravděpodobně USA a Velká Britannie budou trvat na stanovisku, že otázka Dardanel nemůže být řešena jen přímým vyjednáváním turecko-sovětským. Sněmovna dokončí rozpravu o prohlášení předsedy vlády (Od našeho parlamentního zpravodaje.) Ve středu se sejde po týdení přestávce plenum Üstavodárného národního shromáždění, aby dokončilo rozpravu o prohlášení předsedy vlády Klementa Gottwalda. Na programu budou také některé osnovy zákonů, které pro plenární schůzi připravily v minulém týdnu schůze výborové. Také tento týden bude zasedat několik výborů. V úterý učiní ministr Laušman v průmyslovém výboru výklad o výrobních a hospodářských výsledcích znárodněného hospodářství, stejného dne projedná ústavně-právní výbor dvě osnovy. Ve středu dopoledne bude v bezpečnostním výboru rozprava o výkladu ministra vnitra soudruha Noska a pověřence gen. dr Ferjenčíka. Odpoledne učiní společná porada předsednictva sněmovny se zástupci ústavně-práv. výboru pravdě-podobně konečné usnesení o způsobu, jímž bude vypracován návrh nové ústavy. Ve čtvrtek je v živnostensko-obchodním výboru rozprava o exposé ministra Laušmana. Nové britské vojsko v Iráku Bagdad (TASS). — V místních informovaných kruzich se proslýchá, že v posledních měsících přibylo do Iráku přes Basru asi 20 transportů s 80.000 mužů britsko-indického vojska, s nímž bylo zároveň dopraveno též velké množství zbraní a válečného materiálu. Místní pokrokové kruhy poukazují na neustálý příval anglického vojska do země a považují to za porušení suverenity Iráku. Odsunuli isme 2,674.090 Němců Ministr vnitra Václav Nosek navštívil v neděli České Budějovice, kde přijal dekret čestného občanství města. Potom promluvil na velkém táboru lidu, pořádaném komunistickou stranou. Pravil, že v nejkratší době bude dokončen odsun Němců z našich zemí. K 1. září bylo již odsunuto 80 proč. Němců, celkem dosud 2,674.000 a pokračujeme v tomto díle, aby do 28. října nebylo u nás zrádných a zpronevěřilých Němců. Roku 1930 bylo jich v republice 3,324.000, dnes jich zbývá už jen. ül. vydání Číslo 226 • Cena Kčs 1-50 V úterý 1. října 1946 DNES V LISTE: Obuv bude volná Národní mobilisace práce Pracovní tábor pro povaleče Zlínská odpověď’ Soutěž fotoreportérů Natáčí se Siréna Pomozte hledat nejlepší povídku Maršál Tolbuchin v Brně V pondělí přijel zvláštním vlakem do Blanska maršál Budě armády Tolbuchin, velitel jižní operační skupiny sovětských vojsk, jež dobývala Budapešť a Vídeň. V Blansku maršála uvítal předseda ZNV Frant. Plšek a div. generál Zdeněk Novák. Po prohlídce jeskyni Moravského Krasu odjel do Brna, kde navštívil Špilberk a prohlédl si hrad i kasematy. Před odjezdem přislíbil, že příště se na Moravě zdrží déle. Maršál Tolbuchin se živě zajímal o život moravského lidu. Hlubokým dojmem na něho zapůsobily špilberské kasematy, zvláště připravované plynové komory, které nacisté budovali ješté na jaře r. 1945. Přivítání 1 rozloučení s maršálem bylo velmi srdečné. Přímé jednání s Maďary ztroskotalo Včera bylo v Paříži vedeno jednání mezi naší a maďarskou delegací o vyřešení sporných otázek. Maďaři však — jak se očekávalo — přišli s tak neslýchanými požadavky, že nebylo možno v jednání pokračovat. Uvnitř listu přinášíme telefonickou zprávu André Simona o průběhu pařížské konference. Ellen Wilkinsonová opustila Prahu V pondělí se vrátila zpět do Londýna britská ministryně školství miss Ellen Wilkinsonová. Při odletu se s ní rozloučil náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger s chotí, ministr informací V. Kopecký s chotí, a j. Miss Ellen Wilkinsonová projevila při rozloučení srdečné díky za upřímné přijetí v Praze a vyslovila politováni nad tím, že pro své ochuravéní nemohla absolvovat! celý program svého pobytu v Praze. Pozdravy novému RP S jakou nedočkavostí bylo očekáváno a jak radostně je vítáno naše RP v novém světovém formátu, nejlépe dosvědčují pozdravy, zasílané našimi organisacemi. První pozdrav zaslal okresní výbor KSČ z Prahy XV a pak již se přání a pozdravy rozběhly. Závodní organisace Nižbor, a místní organisace Nižbor, závodní organisace Českomoravské Kolben-Daněk, soudruzi z Prahy XIU, 21. místní organisace Hostivař, závodní organisace v michelské plynárně a mnoho nozdravů telefonických a ústních a ve všech radost a důvěra s listem, který již přes 25 let bojuje za pracující lid. Funkcionáři Velké Prahy vítají velké Rudé právo Sbor tiskových fnkcionářů Velké Prahy sešel se v pondělí ve velkém sále Slovanského domu, aby uvítal velké vydání Rudého práva. Schůze měla slavnostní průběh. Zahájena byla recitačním pásmem skupiny žižkovských soudruhů. Promluvili předseda pražského kraje KSČ posl. soudruh Krosnář, šéfredaktor Rudého práva, posl. soudr. Vilém Nový a vedoucí administrace inž. Přibyl. Vzorní tiskoví důvěrníci a kolportéři byli odměněni čestnými knižními dary. — Schůze vyzněla ve slavnostní slib Učinit vše pro ještě větší rozšíření Rudého práva. 7 a hraniceini Sjezd amerických Slovanů schválil jednomyslně resoluci, která odmítá Byrnesův výrok, že polsko-německé hranice nejsou definitivní. *ř Holandské ministerstvo války chce poslat do Indonésie další čtyři divise vojska. V Indonésii je již 40.000 holandských vojáků a mají tam být posláni ještě branci, odvedení pro službu v Holandsku. List »Indonesia« tvrdí, že holandské jednotky napadly Indonesany. Na Jávě bombardují Holanďané indoneské posice. 5 * Vedoucí delegace sovětských studentů vylíčil korespondentu TASSu své dojmy z Československa a jménem delegace poděkoval za vlídné přijetí. * V Bělehradě zahajuje plenární zasedání ústřední rada lidové mládeže Jugoslávie. * Předseda americko-sovětského odborového svazu Tarasov a předseda amerického odborového svazu AFL Murray poukázali ve společném prohlášení tisku, že se výbor svazu rozhodl podporovat a upevňovat přátelství mezi organisovanými dělníky USA a SSSR.* Generál Eisenhower ořiletě! v neděli do Berlína. Je hlášeno, že prý odvolal ohlášenou cestu do Rakouska a Itálie. # V americkém okupačním pásmu v Německu 1e ještě 547.478 příslušníků Spojeních národů, zavlečených za války do Německa. *’ Čínská vláda chce požádat o vydaní japonských válečných zločinců, kteří jsou nyní souzeni v Tokiu, nenzná-li Čína rozsudek nad nimi za dostačující. 8 velkým Rudým právei vpřed - k vítězství Všem čtenářům Drazí soudruzi, soudružky a přátelé! Ústřední výbor KSč plní svůj slib: vkládá vám dnes do rukou Rudé právo velkého formátu ve zdokonalené novinářské úpravě, s rozšířeným obsahem — a za nezvýšenou cenu. Nelitovali jsme značných obětí, aby náš pracující lid měl v Rudém právu list, který by bohatstvím zpráv, článků a zajímavostí předčil všechno ostatní. Jen dík oblibě a podpoře, které se Rudé právo těší v nejširších vrstvách našeho Mu, bylo možno uskutečnit dílo tak velké a nákladné, jako je velký formát novin. Splácíme vám vaši lásku k Rudému právu, vaši pomoc a podporu tím, že nelitujeme peněz a námahy, aby náš ústřední list byl vybaven co nejlépe a nejdokonaleji. Podstatný krok k tomu jsme učinili dnes. Již 26 let vychází Rudé právo a jeho historie je nerozlučně spjata s nejspravedlivějším bojem českého pracujícího lidu — ať to byl boj za chléb a práci, za demokratická práva lidu — anebo neúprosný boj proti fašismu a za svobodu našeho národa. Rudé právo bylo jediným českým politickým listem, který vycházel illegálně i za dnů nejzuřivějšího běsnění německých okupantů. Neposkvrněný štít a čestná minulost Rudého práva vynesla mu důvěru lidu, která z něj nčinila již dnes daleko nejrozšířenější a nejčtenější československý list. Avšak veliké úkoly čekají Rudé právo i v budoucnosti. Stojíme na prahu velkého národního budovatelského díla — dvouletého plánu. K jeho plnění a uskutečnění nutno soustředit všecky síly národa. Rudé právo jako orgán největší vládní strany, strany předsedy vlády soudruha Klementa Gottwalda, bude ze všech sil pomáhat v plnění a uskutečňování dvouletého plánu tak, aby náš národ z poválečných nedostatků a bídy dospěl k lepší a šťastnější budoucnosti. Tomuto cíli bude Rudé právo věrně sloužit — Rudého práva! a svým větším rozsahem a bohatším obsahem bude zajisté schopno plnit úkoly na ně vložené lépe a účinněji. Obracíme se však i na vás, soudruzi a soudružky! I vy musíte pomoci Rudému právu! Postarejte se o jeho největší rozšíření! Nechť Rudé právo nechybí v žádné rodině, dílně, kanceláři a vesnici! Nechť se náš list stane tribunou všech poctivých vlastenců-budovatelů! Spolupracujte s Rudým právem, pište Rudému právu z továren, vesnic a kanceláří! Rozšiřovat Rudé právo — to budiž čestným úkolem každé základní organisace KSC a každého jednotlivého komunisty. Splňte tuto povinnost k Rudému právu tak, jako Rudé právo plnilo a plní svou povinnost k pracujícímu lidu a k republice v minulosti i dnes! Chvíle, kdy začíná Rudé právo vycházet ve velkém formátu, budiž také podnětem všem organisacím, funkcionářům a členům strany v krajích a okresech, aby se zvýšenou energií stupňovali své úsilí pro rozšíření svého krajinského tisku. Rudé právo zůstane věrno své nejkrásnější tradici. Sude plnit odkaz těch, kteří -stali před 26 lety u zrodu Rudého práva — soudruhů Bohumíra Šmerala a Filipa Dobrovolného. Ponese dále odkaz národního hrdiny, soudruha Jana Švermy, i dlouhé řady svých mučedníků — Julia Fučíka, Eduarda Urxe, Jana Krejčího, Kurta Konráda, Františka Křižka, Václava Sinkule, Vratislava Šantrocha-Harta, Václava Křena, Stanislava Brunclíka — a ostatních umučených a popravených komunistických redaktorů. Zůstane věrno našemu lidu — a lid bude věrný Rudému právu! S velkým Rudým právem vpřed — k vítěznému dovršení našeho národního budovatelského programu! Ústřední výbor KSč. Fotoslužba RP. na výstavě »Budujeme osvo hozené kraje« v Liberci Předseda vlády Klement Gottwald Y Norimberku začalo čteni rozsudku V Norimberku bylo zahájeno čteni rozsudku. Vrchní velitelství branné moci a generální štáb nebyly prohlášeny za zločinné, přesto, že byly podány jasné a přesvědčivé důkazy o zločinnosti mnoha jejich členů jako jednotlivců. Také organisace SA a říšská vláda nebyly prohlášeny za zločinné. Ve smyslu Charty o mezinárodním soudu uznal norimberský tribunál za zločinné některé skupiny nacistického vedení: organisaci SS, organisacl SD (Sicherheitsdients), a gestapo. Uznáním SS za zločineckou organisaci je postiženo asi milion bývalých členů. Zločinců gestapáků je asi 40 tisíc. Jak oznamuje Reuter, očekávalo se původně, že rozsudkem o zločinecké povaze nacistických organisacl budou postiženy asi 3,000.000 Němců. Jak ukazuje již začátek rozsudku mezinárodního tribunálu, ukázaly se tyto předpoklady vyšší, než skutečnost. Mezinárodní soud postupoval podle charty, podepsané 8. V. 1945 čtyřmi velmocemi. Při tomto postupu dospěl k názoru, že obsazení Rakouska a Československa je nutno považovat za činy otevřeného útoku. Také válka proti Polsku je uznána za válku útočnou, a tedy podle zásad charty za zločin. Rozsudek dále označuje invasi do Dánska a Norska za útočnou válku a stejně i útok proti Belgii, Holandsku, Lucembursku, Jugoslávii a Řecku. Německo spáchalo válečné zločiny v míře, jakou dějiny války dosud neznaly. Tak na příklad drancování v sovětském území, které mělo být obsazeno, stejně jako týrání civilního obyvatelstva, bylo připraveno do všech podrobností ještě před zahájením útoku. Rozsudek norimberského tribunálu se zabývá také útočnou válkou Německa proti SSSR. Norimberský soud neuznává ustavičné výmluvy nacistických předáků na Hitlera. Hitler sám, praví se v rozsudku, nemohl věsti útočnou válku. Potřeboval spolupráci státníků, vojáků, diplomatů a obchodníků. V rozsudku se mluví o nacistických zvěrstvech, o vyhlazení Lidic atd., o odvlečení 5,000.000 cizinců do Německa na práce a vyvraždění 6,000.000 židů. Čtení rozsudku v Norimberku pokračuje. Duna] na programu Hospodářská komise pro Balkán a Finsko jednala o plavbě na Dunaji. Byly předloženy celkem dva návrhy. Americko-britský zdůrazňuje princip volné plavby na Dunaji i přítocích. Sovětská delegace zastávala názor, že dunajský problém nelze řešit mírovými smlouvami, nýbrž dohodou za účasti podunajských států, mezi kterými jsou ČSR a Jugoslávie. Francouzský delegát předložil kompromisní návrh, aby princip svobody dunajské plavby (bez přítoků) byl pojat do mírové smlouvy, a aby pozdější konference vypracovala statut. Sovětský delegát žádal zamítnutí americko-britského i francouzského návrhu a zdůraznil, že jen pobřežní státy mohou určovat podmínky dunajské plavby. Československý delegát se postavil za sovětské stanovisko a prohlásil, že ČSR má svrchovaný zájem na Du-naji, neboť nemá přístup k moři. Také Polsko vyslovilo názor, že o dunajské plavbě by měly rozhodnout pobřežní státy. Americký a britský delegát se potom vzdali svého návrhu ve prospěch návrhu francouzského. Po velmi živé debatě byl sovětský návrh zamítnut devíti k pěti hlasům. Potom byl přijat osmi proti pěti hlasům návrh francouzský. Jugoslávský zahraniční ministr Simič konstatoval, že pro francouzský návrh nehlasoval ani jeden z pobřežních dunajských států. Volby v Makedonii Bělehrad (TASS). — Časopis »Borba« uveřejnil výsledky voleb do ústayodárného shromáždění v Makedonii, Celkově v republice volilo 94,56% voličů. 99,28% voličů se vyjádřilo pro kandidáty »národní fronty«, V E FOTOGRAF i i Student, universitní profesor, politický emigrant a odbojový pracovník, ministr zahraničí, nástupce Masarykův — president republiky, pak opět politický exulant a po vítězném rozdrcení, nacismu celým národem nadšeně přivítaný president opět svobodného Československa. To ie ve zkratce život presidenta Budovatele a tak před námi defiluje na stránkách obrazové publikace BENEŠ VE FOTOGRAFII. „Bez Beneše bychom republiku neměli.“ Tato slova Masarykova o jeho.nástupci, který svým významem daleko přesáhl hranice našeho státu, mají plnou platnost i po ukončení druhé světové války. Dr Edvard Beneš je mužem práce. Proto všem, kteří s dojetím a láskou budou listovat v knize, která nám přibližuje jeho tvář státníka a člověka, všem musí toto dílo připomínat, že jen poctivou a vytrvalou denní prací proieví nejlépe úctu a vděčnost svému presidentovi. A DRUHÉ SVÉTOVÉ VÁLKY Každý český čtenář měl by znát a dobře promyslet toto dílo. O tom, s jakým zájmem, láskou a vážností byla přijata dosavadní knižní vydání dokumentárních rozhlasových projevů dr. Edvarda Beneše z exilu — projevů, které nás doma posilovaly ve chvílích nejtěžších, o tom svědčí nejlépe, že tato kniha vychází během půl roku v nákladu daleko přes fllBlližlillllIB 28. říjná budou nová vydáni obou publikaci k dostáni u všech knihkupců. —Nakladatelství Orbis, Praha XII, Stalinova 46