Rudé Právo, říjen 1946 (XXVII/226-251)

1946-10-01 / No. 226

ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA Vydává Ústřední výbor Komunistické strany Československa. Redakce a administrace v Praze II, Na Florenci 13. Telefon redakce 348-52, administrace 348-52. Šéfredaktor Vilém Nový, odpovědný redaktor Vojtěch Dolejší. — Tiskne »Svoboda«, tiskové, nakladatel­ské a knihkupecké podniky, Praha II, Na Florenci č. 13. — Účet poštovní spořitelny č. 48.339. — Předplatné 30 Kčs měsíčně, včetně nedělního vydání. S donáškou do domu 35 Kčs. — Používání novinových známek povoleno pod č. IA 7-2372-OP. Soudruh Klement Gottwald v Liberci Nepřipustíme žádné „zbytkové fabriky“ Liberec (původní zpráva). — Předseda Komunistické strany Českoslo­venska a předseda vlády soudruh Klement Gottwald navštívil v neděli ma­­nifestačn' sjezd komunistů libereckého kraje, nazvaný »Den radosti osvobo­zeného pohraničí«. Více než 17 tisíc účastníků mohutného průvodu zaplnilo náměstí Presidenta dr. Beneše a nadšeně zdravilo vzácného hosta, který průvodu přihlížel s radničního balkonu. Slavnost zahájil za onemocnělého krajského předsedu posl. soudr. Hara­še poslanec soudr. dr. Kokeš. Předseda místního národního výboru a primátor Velkého Liberce soudr. Nykendaj ozná­mil potom jednomyslné usnesení rady národního výboru, podle něhož liberec­ké Soukenné náměstí ponese jméno Klementa Gottwalda. Po krátkém pro­slovu předsedy osidlovacího úřadu sou­druha dr. Kreysy se ujal slova soudruh Gottwald. Jeho projev byl na mnoha místech přerušován nadšeným potles­kem. Z manifestace byly zaslány te­legramy presidentu dr. Benešovi a ge­neralissimu Stalinovi. Po slavnostním slibu účastníků shromáždění, že po-hraničí splní úkoly, které na ně dvou­letý plán klade, byla slavnost ukonče­na hymnami československou a sovět­skou. Odpoledne navštívil soudr. Gott­wald výstavu »Budujeme osvobozené kraje« a prohlédl si Památník nacistic­kého barbarství v bývalé Henleinově vile. Projev soudruha Gottwalda Ve svém projevu na náměstí Presi­denta dr. Beneše vzpomněl soudr. Gott­wald své návštěvy v Liberci v r. 1938. Tehdy se Liberec podobal málo česko­slovenskému městu, bylo to město ně­meckých fabrikantů a jejich politické­ho representanta — Henleina. Vedly se nejvážnější boje na obranu repub­liky a do pohraničí jezdili vlastně jen komunisté, aby tu povzbuzovali ducha a mysl věrných hraničářů. Věděli jsme i v potupných dnech Mnichova, že přes všechny zkoušky a překážky na­konec zvítězíme. A nemůže být lep­ším důkazem našeho vítězství, než li­berecké náměstí zaplněné novými hra­ničáři. Liberec i naše pohraničí jsou navždy české a ti, kteří tu před osmi lety jásali, jdou dnes tam, kam chtěli. Továrny v pohraničí nebudou v rukou soukromníků Soudruh Gottwald ocenil dále sku­tečnost, že 16 měsíců po osvobození stojíme před splněním a ukončením jednoho z našich velkých státních plá­nt, jímž byl odsun snad již více než 3 milionů Němců, za něž nastoupily více než dva miliony Čechů. A to sa­mo ještě není vše, k tomu přistupuje ještě to, že na místě Němců tu stojí drobní čeští lidé, rolníci, živnostníci a dělníci, kterým republika dala do ru­kou bývalý německý majetek, jehož převedení do trvalého vlastnictví je nejbližším úkolem. Nebylo snadné pro­vést osídlení takového druhu. Byli u nás různí lidé. kteří si mysleli, že se bude osídlení pohraničí dělat jako po první světové válce, že němečtí a čeští kapitalisté se podělí na polovic a rozdělí si majetek mezi sebe. Ne­stalo se tak a majetek se dostane do rukou těch, kteří až dosud na něm dobře hospodaří. Nevytvořili jsme žád­ných zbytkových bank, statků nebo závodů a jestliže dnes někdo zahajuje kampaň, aby se továrny a veliký ma­jetek dostaly do rukou soukromníků, je tato kampaň marná. Drobný maje­tek dostali nebo dostanou drobní čeští lidé, velký majetek a továrny připad­nou národním podnikům, okresům, ob­cím nebo družstvům. V nastávající etapě konečného osídlení a konsolidace našeho pohraničí půjdeme pevně a ne­ochvějně za svým programem, který má zaračiti, aby naše pohraničí nebylo pouze české, nýbrž aby bylo také pra­cující. Vlády dříve a nyní V dalším se zmínil soudr. Gottwald o těžkostech, které se tu a tam vysky­tují a prohlásil, že mnoho z toho, co dnes obyvatele pohraničí bolí a zne­klidňuje, bude řešeno haším dvouletým plánem. Zdůraznil dále, jak velikou vě­ci je to, že 16 měsíců po osvobození můžeme na rozvalinách, které zane­chali Němci a válka, plánovat do bu­doucna. Dříve jsme měli vlády, které žily z ruky do úst, ze dne na den, vlá­dy, o kterých jsme nevěděli, co budou dělat. Dnes má lid právo žádat od své vlády, aby mu řekla, co a jak bude dělat. A vláda se snaží, aby tomuto právu pracujícího lidu vyhověla. Výra­zem toho je dvouletý nlán, který nám ukládá zvýšit s menším počtem pra­covních sil předválečnou výrobu o 10 procent. A nejradostnější na tom je to, že lid bude zvyšovat výrobu a pra­covat ne na cizím, ale na svém a jen pro sebe. Osvobodili jsme republiku ne­jen od Němců, ale také od českých vykořisťovatelů. A právě tato okol­nost nám dává velkou možnost budo­vat republiku na novém základě a pra­covat neúnavně pro lepší budoucnost celého národa. Všichni za jeden provaz V závěru vyjádřil soudruh Gottwald přesvědčení, že přes všechnu různost názorů, přes všechno škorpení, které jistě není tragické, zůstane náš národ pohromadě v jednom šiku. Zejména pohraničí nám ukládá povinnost táh­nout za jeden provaz. Tak jako srazili náš lid dohromady Němci, tak jako býl jednotný v boji proti okupantům a od prvních dnů osvobozeni se dal svorně do budovatelského díla, tak tomu bude i napříště a dvouletka bu­de společným dílem nás všech bez rozdílu politické legitimace. V nejbliž­­ších týdnech á měsících se všechny větší závody dozvědí, co od nich dvou­letý plán žádá. Každý větší kraj bude vědět, co musí splnit. Naše práce do­stane tak konkrétní cíl. Soudruh Gott­wald vyjádřil přesvědčení, žé naše po­hraničí bez ohledu na všechny drobné nepříjemnosti a starosti svůj budova­telský plán splní a prohlásil, že Praha a vláda nezapomínají na pohraničí, které je pevnou stráží naší republiky. Naše cesta Rudé právo se dnes představuje v novém, velkém hávu. Po ně­­kolikatýdenních přípravách a po pečlivém studiu zahraničního no­­vinářství dospěli jsme k dnešnímu standardu. Svým zevnějškem při­pomene nyní Rudé právo velké evropské deníky — svým duchem a obsahem je to staré Rudé právo, ústřední orgán Komunistické stra­ny Československa, tribuna čes­kého pracujícího lidu, ošlehaná ohněm bojů jednoho čtvrtstoletí, Dnes, kdy naše Rudé právo vy­chází ve velkém formátu, musíme^ vzpomenout zlých časů, kdy se' náš list musel bít o právo mluvit-, o svou prostou existenci. Věru, že Rudé právo nemělo nikdy na rá­žích ustláno. Bylo nesčíslněkrát konfiskováno a zastavováno. Bylo umlčováno brutálními i rafinova­nými prostředky, bylo podlamo­váno i hospodářsky. Jeho redaktoři často střídali svůj pobyt mezi red­akcí a pankráckou věznicí._ Jedi­­nou »subvencí«, kterou náš list v minulosti měl, byla oddanost a obětavost pracujícího lidu — a ta právě umožnila, že se Rudé právo po každé těžké ráně, zasa­zené našimi nepřáteli, znovu zvedlo a dále plnilo své poslání. Hodnota Rudého práva se pro­jevila zejména v nejtragičtějších chvílích našeho národního ne­štěstí. Tehdy, kdy gesta packá hrůza šla českým krajem, kdy tak mnozí mlčeli, selhali nebo zradili — tehdy se zase ozvalo Rudé právo — vlastně jen a jedině Rudé právo! Často to byl jen lístek pa­píru se štítem našeho jména zho­tovený v podzemní tiskárně a roz­šiřovaný statečnými lidmi. Ale splnil svůj úkol, posiloval srdce našich lidí a zvedal jejich hlavy. Měl-li Havlíček na mysli ideál novin, které jsou hlasem národa, novin spojených s lidem a pevně v něm kotvících — pak naše Rudé právo splnilo tento havlíčkovský ideál nejvěrněji. Redaktoři Rudého práva zapla­tili svou odvahu vlastní krví. Stali se národními mučedníky a hrdiny, mnohem více podobni statečnému Havlíčkovi než ti, kteří se ho nyní v pohodlí a s plnými ústy dovolá­vají, ale kteří v dobách zlých se docela nehavlíčkovsky skrčili a dovedli zapřít nos mezi očima. Rudé právo se nebálo hlásat pravdu v minulosti a bude ji hlá­sat i nadále, at je jakákoli. Bude povzbuzovat tvůrčí síly našeho lidu a potírat slabošství a panikář­­ství nepřátel lidové demokracie. Proti bankrotářské destruktivnosti našich nepřátel vytyčujeme posi­tivní program národní obnovy. Proti humbuku a klepům posta­víme klid a sílu zásad, proti mali­cherné hádavosti — fakta a kladné podněty. Proti politice beznaděje — jasnou perspektivu lepší bu­doucnosti. Proti pokusům rozlep­távat národní jednotu — úsilí tuto jednotu udržet a upevnit, nebot v ní je nejlepší záruka zdaru našeho národního budova­telského programu. To je cesta, kterou Rudé právo půjde. Vilém Nový. SSSR a otázka Dardanel Sovětská vláda poslala novou notu turecké vládě. Tato nota - se zabývá tureckou odpovědí na sovětskou no­tu ze 7. srpna. Nová sovětská nota konstatuje, že samo Turecko přiznalo, že Montreux­­ská dohoda nezabránila za minulé vál­ky nepřátelským státům užiti Darda­­nel. Sovětská vláda proto odmítá tu­recké vysvětlení a obviňuje i nadále tureckou vládu, že opatření učiněná za války byla nedostatečná. V notě se praví, že je vzhledem k zvláštnímu charakteru Dardanel po­chopitelné, že SSSR a ostatní černo­­mořské státy mají svrchovaný zájem na úpravě úžin. Černomořské úžiny vedou k uzavřenému moři a není je možno přirovnávat k mezinárodním námořním cestám. Vždyť i Montreux­­ská dohoda přiznávala určité výsady černomořským státům. Nová nota potom podrobně zdůvod­ňuje "sovětský požadavek zúčastnit se s Tureckem obrany Dardanel, jak byl stanoven již v předešlé sovětské no­tě. Na tomto požadavku SSSR trvá. V závěru konstatuje nová sovětská nota, žé turecká odpověď nepřihlíží k rozhodnutím Postupim§ké konferen­ce, doporučujícím revisi dohody z Montreux. Celá nota končí návrhem na podrobné probrání celého problé­mu vládami tureckou a sovětskou ještě než bude svolána konference o úpravě úžinové otázky. * První britské hlasy prohlašují k té­to otázce, že Anglie vykládá postu­­pimské usnesení tak, že revisi Mont­­reuxské dohody mají předcházet in­formativní rozpravy, (nikoli jednání. Z Nového Yorku se oznamuje, že pravděpodobně USA a Velká Britan­­nie budou trvat na stanovisku, že otáz­ka Dardanel nemůže být řešena jen přímým vyjednáváním turecko-sovět­­ským. Sněmovna dokončí rozpravu o prohlášení předsedy vlády (Od našeho parlamentního zpravodaje.) Ve středu se sejde po týdení pře­stávce plenum Üstavodárného ná­rodního shromáždění, aby dokončilo rozpravu o prohlášení předsedy vlá­dy Klementa Gottwalda. Na progra­mu budou také některé osnovy zá­konů, které pro plenární schůzi při­pravily v minulém týdnu schůze výborové. Také tento týden bude zasedat několik výborů. V úterý uči­ní ministr Laušman v průmyslovém výboru výklad o výrobních a hos­podářských výsledcích znárodněné­ho hospodářství, stejného dne pro­jedná ústavně-právní výbor dvě osnovy. Ve středu dopoledne bude v bezpečnostním výboru rozprava o výkladu ministra vnitra soudruha Noska a pověřence gen. dr Ferjen­­číka. Odpoledne učiní společná po­rada předsednictva sněmovny se zá­stupci ústavně-práv. výboru pravdě-podobně konečné usnesení o způso­bu, jímž bude vypracován návrh nové ústavy. Ve čtvrtek je v živ­­nostensko-obchodním výboru roz­prava o exposé ministra Laušmana. Nové britské vojsko v Iráku Bagdad (TASS). — V místních informovaných kruzich se proslýchá, že v posledních měsících přibylo do Iráku přes Basru asi 20 transportů s 80.000 mužů britsko-indického voj­ska, s nímž bylo zároveň dopraveno též velké množství zbraní a válečného materiálu. Místní pokrokové kruhy poukazují na neustálý příval anglické­ho vojska do země a považují to za porušení suverenity Iráku. Odsunuli isme 2,674.090 Němců Ministr vnitra Václav Nosek na­vštívil v neděli České Budějovice, kde přijal dekret čestného občanství města. Potom promluvil na velkém táboru lidu, pořádaném komunistic­kou stranou. Pravil, že v nejkratší době bude dokončen odsun Němců z našich zemí. K 1. září bylo již od­sunuto 80 proč. Němců, celkem do­sud 2,674.000 a pokračujeme v tom­to díle, aby do 28. října nebylo u nás zrádných a zpronevěřilých Němců. Roku 1930 bylo jich v republice 3,324.000, dnes jich zbývá už jen. ül. vydání Číslo 226 • Cena Kčs 1-50 V úterý 1. října 1946 DNES V LISTE: Obuv bude volná Národní mobilisace práce Pracovní tábor pro povaleče Zlínská odpověď’ Soutěž fotoreportérů Natáčí se Siréna Pomozte hledat nejlepší povídku Maršál Tolbuchin v Brně V pondělí přijel zvláštním vlakem do Blanska maršál Budě armády Tol­buchin, velitel jižní operační skupiny sovětských vojsk, jež dobývala Buda­pešť a Vídeň. V Blansku maršála uví­tal předseda ZNV Frant. Plšek a div. generál Zdeněk Novák. Po prohlídce jeskyni Moravského Krasu odjel do Brna, kde navštívil Špilberk a pro­hlédl si hrad i kasematy. Před odjez­dem přislíbil, že příště se na Mo­ravě zdrží déle. Maršál Tolbuchin se živě zajímal o život morav­ského lidu. Hlubokým dojmem na ně­ho zapůsobily špilberské kasematy, zvláště připravované plynové komory, které nacisté budovali ješté na jaře r. 1945. Přivítání 1 rozloučení s maršá­lem bylo velmi srdečné. Přímé jednání s Maďary ztroskotalo Včera bylo v Paříži vedeno jed­nání mezi naší a maďarskou delegací o vyřešení sporných otázek. Maďaři však — jak se očekávalo — přišli s tak neslýchanými požadavky, že nebylo možno v jednání pokračovat. Uvnitř listu přinášíme telefonickou zprávu André Simona o průběhu pa­řížské konference. Ellen Wilkinsonová opustila Prahu V pondělí se vrátila zpět do Londý­na britská ministryně školství miss Ellen Wilkinsonová. Při odletu se s ní rozloučil náměstek předsedy vlá­dy Zdeněk Fierlinger s chotí, ministr informací V. Kopecký s chotí, a j. Miss Ellen Wilkinsonová projevila při rozloučení srdečné díky za upřímné přijetí v Praze a vyslovila politováni nad tím, že pro své ochuravéní ne­mohla absolvovat! celý program svého pobytu v Praze. Pozdravy novému RP S jakou nedočkavostí bylo očekává­no a jak radostně je vítáno naše RP v novém světovém formátu, nejlépe do­svědčují pozdravy, zasílané našimi or­­ganisacemi. První pozdrav zaslal okresní výbor KSČ z Prahy XV a pak již se přání a pozdravy rozběhly. Závodní organi­­sace Nižbor, a místní organisace Niž­­bor, závodní organisace Českomorav­ské Kolben-Daněk, soudruzi z Prahy XIU, 21. místní organisace Hostivař, závodní organisace v michelské ply­nárně a mnoho nozdravů telefonických a ústních a ve všech radost a důvěra s listem, který již přes 25 let bojuje za pracující lid. Funkcionáři Velké Prahy vítají velké Rudé právo Sbor tiskových fnkcionářů Velké Prahy sešel se v pondělí ve velkém sále Slovanského domu, aby uvítal velké vydání Rudého práva. Schůze měla slavnostní průběh. Zahájena byla recitačním pásmem skupiny žiž­kovských soudruhů. Promluvili před­seda pražského kraje KSČ posl. sou­druh Krosnář, šéfredaktor Rudého práva, posl. soudr. Vilém Nový a ve­doucí administrace inž. Přibyl. Vzor­ní tiskoví důvěrníci a kolportéři byli odměněni čestnými knižními dary. — Schůze vyzněla ve slavnostní slib Učinit vše pro ještě větší rozšíření Rudého práva. 7 a hraniceini Sjezd amerických Slovanů schválil jed­nomyslně resoluci, která odmítá Byrnesův výrok, že polsko-německé hranice nejsou definitivní. *ř Holandské ministerstvo války chce po­slat do Indonésie další čtyři divise vojska. V Indonésii je již 40.000 holandských vo­jáků a mají tam být posláni ještě branci, odvedení pro službu v Holandsku. List »Indonesia« tvrdí, že holandské jednotky napadly Indonesany. Na Jávě bombardují Holanďané indoneské posice. 5 * Vedoucí delegace sovětských studentů vylíčil korespondentu TASSu své dojmy z Československa a jménem delegace po­děkoval za vlídné přijetí. * V Bělehradě zahajuje plenární zasedání ústřední rada lidové mládeže Jugoslávie. * Předseda americko-sovětského odboro­vého svazu Tarasov a předseda americké­ho odborového svazu AFL Murray pouká­zali ve společném prohlášení tisku, že se výbor svazu rozhodl podporovat a upev­ňovat přátelství mezi organisovanými děl­níky USA a SSSR.* Generál Eisenhower ořiletě! v neděli do Berlína. Je hlášeno, že prý odvolal ohlá­šenou cestu do Rakouska a Itálie. # V americkém okupačním pásmu v Ně­mecku 1e ještě 547.478 příslušníků Spoje­ních národů, zavlečených za války do Německa. *’ Čínská vláda chce požádat o vydaní ja­ponských válečných zločinců, kteří jsou nyní souzeni v Tokiu, nenzná-li Čína roz­sudek nad nimi za dostačující. 8 velkým Rudým právei vpřed - k vítězství Všem čtenářům Drazí soudruzi, soudružky a přátelé! Ústřední výbor KSč plní svůj slib: vkládá vám dnes do rukou Rudé právo velkého formá­tu ve zdokonalené novinářské úpravě, s rozší­řeným obsahem — a za nezvýšenou cenu. Ne­litovali jsme značných obětí, aby náš pracující lid měl v Rudém právu list, který by bohatstvím zpráv, článků a zajímavostí předčil všechno ostatní. Jen dík oblibě a podpoře, které se Rudé právo těší v nejširších vrstvách našeho Mu, bylo možno uskutečnit dílo tak velké a náklad­né, jako je velký formát novin. Splácíme vám vaši lásku k Rudému právu, vaši pomoc a pod­poru tím, že nelitujeme peněz a námahy, aby náš ústřední list byl vybaven co nejlépe a nej­dokonaleji. Podstatný krok k tomu jsme učinili dnes. Již 26 let vychází Rudé právo a jeho historie je nerozlučně spjata s nejspravedlivějším bojem českého pracujícího lidu — ať to byl boj za chléb a práci, za demokratická práva lidu — anebo neúprosný boj proti fašismu a za svobodu našeho národa. Rudé právo bylo jediným čes­kým politickým listem, který vycházel illegálně i za dnů nejzuřivějšího běsnění německých oku­pantů. Neposkvrněný štít a čestná minulost Rudého práva vynesla mu důvěru lidu, která z něj nčinila již dnes daleko nejrozšířenější a nejčtenější československý list. Avšak veliké úkoly čekají Rudé právo i v bu­doucnosti. Stojíme na prahu velkého národního budovatelského díla — dvouletého plánu. K jeho plnění a uskutečnění nutno soustředit všecky síly národa. Rudé právo jako orgán největší vládní strany, strany předsedy vlády soudruha Klementa Gottwalda, bude ze všech sil pomáhat v plnění a uskutečňování dvouletého plánu tak, aby náš národ z poválečných nedostatků a bídy dospěl k lepší a šťastnější budoucnosti. Tomuto cíli bude Rudé právo věrně sloužit — Rudého práva! a svým větším rozsahem a bohatším obsahem bude zajisté schopno plnit úkoly na ně vložené lépe a účinněji. Obracíme se však i na vás, soudruzi a sou­družky! I vy musíte pomoci Rudému právu! Postarejte se o jeho největší rozšíření! Nechť Rudé právo nechybí v žádné rodině, dílně, kan­celáři a vesnici! Nechť se náš list stane tribunou všech poctivých vlastenců-budovatelů! Spolu­pracujte s Rudým právem, pište Rudému právu z továren, vesnic a kanceláří! Rozšiřovat Rudé právo — to budiž čestným úkolem každé zá­kladní organisace KSC a každého jednotlivého komunisty. Splňte tuto povinnost k Rudému právu tak, jako Rudé právo plnilo a plní svou povinnost k pracujícímu lidu a k republice v minulosti i dnes! Chvíle, kdy začíná Rudé právo vycházet ve velkém formátu, budiž také podnětem všem organisacím, funkcionářům a členům strany v krajích a okresech, aby se zvýšenou energií stupňovali své úsilí pro rozšíření svého krajin­ského tisku. Rudé právo zůstane věrno své nejkrásnější tradici. Sude plnit odkaz těch, kteří -stali před 26 lety u zrodu Rudého práva — soudruhů Bohumíra Šmerala a Filipa Dobrovolného. Po­nese dále odkaz národního hrdiny, soudruha Jana Švermy, i dlouhé řady svých mučedníků — Julia Fučíka, Eduarda Urxe, Jana Krejčího, Kurta Konráda, Františka Křižka, Václava Sinkule, Vratislava Šantrocha-Harta, Václava Křena, Stanislava Brunclíka — a ostatních umučených a popravených komunistických red­aktorů. Zůstane věrno našemu lidu — a lid bude věrný Rudému právu! S velkým Rudým právem vpřed — k vítěz­nému dovršení našeho národního budovatelské­ho programu! Ústřední výbor KSč. Fotoslužba RP. na výstavě »Budujeme osvo hozené kraje« v Liberci Předseda vlády Klement Gottwald Y Norimberku začalo čteni rozsudku V Norimberku bylo zahájeno čteni rozsudku. Vrchní velitelství branné moci a generální štáb nebyly prohlá­šeny za zločinné, přesto, že byly po­dány jasné a přesvědčivé důkazy o zločinnosti mnoha jejich členů jako jednotlivců. Také organisace SA a říšská vláda nebyly prohlášeny za zločinné. Ve smyslu Charty o mezinárodním sou­du uznal norimberský tribunál za zločinné některé skupiny nacistické­ho vedení: organisaci SS, organisacl SD (Sicherheitsdients), a gestapo. Uznáním SS za zločineckou organi­saci je postiženo asi milion bývalých členů. Zločinců gestapáků je asi 40 tisíc. Jak oznamuje Reuter, očekávalo se původně, že rozsudkem o zločinec­­ké povaze nacistických organisacl budou postiženy asi 3,000.000 Němců. Jak ukazuje již začátek rozsudku mezinárodního tribunálu, ukázaly se tyto předpoklady vyšší, než skuteč­nost. Mezinárodní soud postupoval podle charty, podepsané 8. V. 1945 čtyřmi velmocemi. Při tomto postupu dospěl k názoru, že obsazení Rakouska a Československa je nutno považovat za činy otevřeného útoku. Také válka proti Polsku je uznána za válku útoč­nou, a tedy podle zásad charty za zločin. Rozsudek dále označuje in­­vasi do Dánska a Norska za útočnou válku a stejně i útok proti Belgii, Holandsku, Lucembursku, Jugoslávii a Řecku. Německo spáchalo válečné zločiny v míře, jakou dějiny války dosud ne­znaly. Tak na příklad drancování v sovětském území, které mělo být obsazeno, stejně jako týrání civilního obyvatelstva, bylo připraveno do všech podrobností ještě před zaháje­ním útoku. Rozsudek norimberského tribunálu se zabývá také útočnou válkou Ně­mecka proti SSSR. Norimberský soud neuznává ustavičné výmluvy nacistických předáků na Hitlera. Hitler sám, praví se v rozsudku, ne­mohl věsti útočnou válku. Potřeboval spolupráci státníků, vojáků, diploma­tů a obchodníků. V rozsudku se mluví o nacistických zvěrstvech, o vyhlazení Lidic atd., o odvlečení 5,000.000 cizinců do Ně­mecka na práce a vyvraždění 6,000.000 židů. Čtení rozsudku v Norimberku po­kračuje. Duna] na programu Hospodářská komise pro Balkán a Finsko jednala o plavbě na Dunaji. Byly předloženy celkem dva návrhy. Americko-britský zdůrazňuje prin­cip volné plavby na Dunaji i příto­cích. Sovětská delegace zastávala ná­zor, že dunajský problém nelze řešit mírovými smlouvami, nýbrž dohodou za účasti podunajských států, mezi kterými jsou ČSR a Jugoslávie. Francouzský delegát předložil kom­promisní návrh, aby princip svobody dunajské plavby (bez přítoků) byl pojat do mírové smlouvy, a aby pozdější konference vypracovala sta­tut. Sovětský delegát žádal zamítnutí americko-britského i francouzského návrhu a zdůraznil, že jen pobřežní státy mohou určovat podmínky du­najské plavby. Československý delegát se postavil za sovětské stanovisko a prohlásil, že ČSR má svrchovaný zájem na Du-naji, neboť nemá přístup k moři. Také Polsko vyslovilo názor, že o du­najské plavbě by měly rozhodnout pobřežní státy. Americký a britský delegát se po­tom vzdali svého návrhu ve prospěch návrhu francouzského. Po velmi živé debatě byl sovětský návrh zamítnut devíti k pěti hlasům. Potom byl přijat osmi proti pěti hla­sům návrh francouzský. Jugoslávský zahraniční ministr Si­­mič konstatoval, že pro francouzský návrh nehlasoval ani jeden z pobřež­ních dunajských států. Volby v Makedonii Bělehrad (TASS). — Časopis »Borba« uveřejnil výsledky voleb do ústayodárného shromáždění v Makedo­nii, Celkově v republice volilo 94,56% voličů. 99,28% voličů se vyjádřilo pro kandidáty »národní fronty«, V E FOTOGRAF i i Student, universitní profesor, politický emigrant a odbojový pracovník, ministr zahraničí, nástupce Masarykův — presi­dent republiky, pak opět politický exulant a po vítězném rozdrcení, nacismu celým národem nadšeně přivítaný pre­sident opět svobodného Československa. To ie ve zkratce život presidenta Budovatele a tak před námi defiluje na stránkách obrazové publikace BENEŠ VE FOTOGRAFII. „Bez Beneše bychom republiku neměli.“ Tato slova Masa­rykova o jeho.nástupci, který svým významem daleko pře­sáhl hranice našeho státu, mají plnou platnost i po ukončení druhé světové války. Dr Edvard Beneš je mužem práce. Proto všem, kteří s dojetím a láskou budou listovat v knize, která nám přibližuje jeho tvář státníka a člověka, všem musí toto dílo připomínat, že jen poctivou a vytrvalou den­ní prací proieví nejlépe úctu a vděčnost svému presidentovi. A DRUHÉ SVÉTOVÉ VÁLKY Každý český čtenář měl by znát a dobře promyslet toto dílo. O tom, s jakým zájmem, láskou a vážností byla přijata do­savadní knižní vydání dokumentárních rozhlasových projevů dr. Edvarda Beneše z exilu — projevů, které nás doma posilovaly ve chvílích nejtěžších, o tom svědčí nejlépe, že tato kniha vychází během půl roku v nákladu daleko přes fllBlližlillllIB 28. říjná budou nová vydáni obou publikaci k dostáni u všech knihkupců. —Nakladatelství Orbis, Praha XII, Stalinova 46

Next