Rudé Právo, listopad 1946 (XXVII/252-273)

1946-11-01 / No. 252

ústřední orgán komunistické strany Československa Vydává Cstřednl výbor Komunistické strany Československa. Redakce a administrace v Praze Ií, Na Florenci 13. Telefon redakce 348-52, administrace 348-52. Šéfredaktor Vilém Nový, odpovědný redaktor Vojtěch Dolejší. — Tiskne »Svoboda«, tiskové, nakladatel­ské a knihkupecké podniky, Praha II, Na Florenci 6. 13. — ÜCet poštovní spořitelny č. 48.338. — Předplatné 30 Kčs měsíčně, včetně nedělního vydáni. S donáškou do domu 35 Kčs. — Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Použlv. novin rn. pov. IA 7-2372-OP Číslo 252 o Cena Kčs 1*50 V pátek 1. listopadu 19^ DNES V LISTE: Dva měsíce příprav První povídka soutěže Rudého práva Nová stopa Nerudova mládí Exposé dr Clementise v zahraničně-politickém výboru ÚNS Dr dementis zhodnotil naše výsledky na mírové konferenci Stát. tajemník soudr. dr. Vládo dementis provedl včera v zahraničním výboru Űstavodár­­ného národního shromáždění obsáhlý výklad o aktuálních problémech naší zahranič, politiky, zejména pokud se vyskytly na paříž. mírové kon­ferenci a v souvislosti s ní. Druhou část referátu pak věnoval vývoji našich vztahů ke Spojeným státům, jak se vytvořily v důsledku kroku mi­nisterstva zahraničí USA, kterým bylo přeru­šeno jednání o úvěr 50 milionů dolarů a kterým byl zastaven další prodej přebytečného válečné­ho materiálu z úvěru již povoleného. Tuto část otiskujeme na druhé straně listu. ur. uiemenus zopakoval některe zná­mé skutečnosti o průbčhu pařížské konference a poukázal na jejich pří­činy. Pravil, že v souvislosti s míro­vými smlouvami, projednávanými v Pa­říži, byli jsme bezprostředně zaintere­sováni jen na mírové smlouvě s Ma­ďarskem, a do určité míry i na vy­řešení otázky terstské, a to na vyřešení této otázky ve smyslu jugoslávských návrhů, nejen proto, že jsme spojenci Jugoslávie a chováme k ní ty nejvře­lejší přátelské city, ale i proto, že vy­řešení terstské otázky podle jugosláv­ských návrhů by zajistilo maximální využití terstského přístavu i pro naše hospodářské potřeby. — Dále vysvět. lil dr. dementis, proč jsme chtěli po­moci zejména Rumunsku a Bulharsku v dosažení spravedlivých podmínek. Úspěchy a řešení některých otázek V průběhu konferenčních prací jsme byli postupně postaveni před skutečnost, že o jednotlivých našich navrzicn neaosio k aonoae na Konie­­rencích zástupců čtyř, resp. že ne­byly projednány a že tedy v případě okamžitého hlasování nebyl by nás mohl podporovat ani Sovětský svaz, který byl zavázán podporovat usne­sení velké čtyřky proti pozměňova­cím návrhům. Přesto se nám podařilo pomocí vytvoření subkomisí, případ­ně jinými me.thodami, dosáhnouti ve všech případech nakonec jednomysl­ného usnesení v náš prospěch nejen v komisích, ale i v plenu konference. Mezi těmito pozměňovacími návrhy byla též úprava hranic u Bratislavy a faktické zrušení vídeňské arbitráže do všech důsledků, kter — ve formě, jak bylo přijato konferencí — zna­mená neobvyklou výjimku v dosa­vadním řešení těchto otázek, dávajíc nám právo na faktickou restituci, resp. na plnou náhradí všeho toho, čeho se Maďarsko z našeho veřejné­ho majetku zmocnilo v důsledku ví­deňského diktátu. Můžeme tedy být po této stránce s výsledky pařížské konference spokojeni. UDtize s otázkou transient Maďarů československá delegace za souhla­su vlády změnila svůj původní návrh, kterým žádala, aby do mírové smlou­vy s Maďarskem byla tomuto státu uložena povinnost uzavřít s námi bi­laterální smlouvu o transferu 200.000 ethnických Maďarů, v tom smyslu, že o osudu tohoto zbytku maďarské menšiny máme se nejdříve pokusit s Maďarskem o bilaterální dohodu a v případě nezdaru že máme právo obrátit se na konferenci čtyř o po­moc při vyřešení tohoto problému. Po dobu našich rozhovorů s minis­trem Masarykem v Paříži před zase­dáním mírové konference se čtyřmi zahraničními ministry se nám nepo­dařilo přesvědčit ani ministra Byrne­­se, ani ministra Bevina o potřebě vy­řešit tento problém v mírové smlou­vě způsobem, jaký jsme navrhovali. Za této situace jsme netrvali na tom, aby otázka byla projednána už na konferenci čtyř. Při záporném stano-visku dvou velmocí byli bychom si v takovém případě ztížili jednání na mírové konferenci samé. Posílení četných spojeneckých a přátelských svazků Stanovisko SSSR bylo Jasně vyslo­veno ještě před zahájením konference ve společném covětsko-československém komuniké o výsledcích návštěvy před­sedy vlády Kl. Gottwalda, kterého do­provázel min. Masaryk a já — v Mo­skvě. Jasné a důsledné stanovisko, jaké v této pro nás nejživotnější otázce, projednávané na mírové kon­ferenci, zaujala sovětská delegace, podobně jako delegace Jugoslávie, Ukrajiny a Bílé Rusi a jaké by byla projevila též delegace polská, kdyby se byla účastnila prací v příslušné komisi, i Francie, případně jiné stá­ty, kdyby bylo došlo k hlasováni, znovu posílilo naše spojenecké a přá­telské svazky s těmito národy. Budu šťasten, budu-li moci v jednom ze svých příštích referátů se vyslovit podobně i o ostatních státech, do Je­jichž rukou bude případně vloženo konečné rozhodování o této otázce, a které mají možnost již před tímto roz­hodováním důraznou radou Maďarsku přispět k vyřešení tohoto problému. Vyhlídky dalšího vývoje maďarské otázky Státní tajemník dr Clementis po­hovořil pak v dalším o perspektivách dalšího vývoje této otázky. Pravil, že způsob a methody jsou převážně v ru­kou maďarské vlády — konečné ře­šení však si v nejhorším případě bu­deme umět udělat sami. Dr Clementis pak citoval úsek z pro­jevu maďarské delegace v Paříži, aby dokázal, jakým tónem vedou Maďaři jednání a jakých nehorázných lží po­užívají proti naší republice. Uvedl pak příklady sabotáže dohody o výměně obyvatelstva, jak ji soustavně prová­dějí maďarské úřady 1 vládní místa. »Je třeba sl uvědomit,« pravil dr Cle­mentis, »že následkem těchto průtahů s maď"{ské strany octly se děseíi­­tisíce Slováků, kteří se přihlásili k pře­sídlení, v zoufalé situaci, neboť očeká­valy, že ještě tohoto rokn budou moci přijít do Československa a založit si novou existenci. Otázka výměny obyvatelstva, resp. plnění smlouvy již uzavřené a rati­fikované o výměně obyvatelstva, for­málně nijak nesouvisí s budoucím jed­náním s maďarskou vládou na pod­kladě usnesení pařížské konference. Přesto však plnění nebo neplnění jed­né dobrovolně uzavřené bilaterální smlouvy nemůže jistě být bez důsled­ků na možnost uzavření druhé bila­terální smlouvy. Vláda je bude velmi podrobně za­bývat situací, vytvořenou průtahy v plnění smlouvy o výměně obyvatel­stva, a jsme přesvědčeni, že její roz­hodnutí najdou plnou podporu jak v parlamentě, tak í v celé naší veřej­nosti.« Děkovný dopis maršála Tita za náš dar Jugoslávii Předseda vlády Lidové federativní republiky Jugoslávie, maršál Tito, zaslal předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi tento dopis: Pane předsedo! Byl jsem zpraven, že českosloven­ská vláda se jednomyslně usnesla, že pošle Jugoslávii, která byla v tom­to roce těžce postižena suchem, jako dar 500 vagonů brambor a 100 va­gonů cukru. Děkuji Vám za tuto po­moc, prosím Vás, abyste českoslo­venskému národu tlumočil vřelé bratrské cítění, které k němu cho­vají národové Jugoslávie. Smrt fa­šismu, svoboda národu! Předseda vlády a maršál Jugoslávie: J o s i p B r o z-T i t o. Přednáška sovětského spisovatelé Fadějeva A. A. Fadějev, slavný sovětský spi­sovatel a nynější generální sekretář Svazu sovětských spisovatelů, promluví o současných úkolech sovětské litera­tury v úterý 5. listopadu v 19,30 hod. ve velkém sále »Slovanského domu« v Praze II, Na Příkopě. Přednáška, je­jímiž pořadateli jsou Společnost pro kulturní a hospodářské styky s SSSR, Svaz přátel SSSR a Syndikát českých spisovatelů, bude překládána do češ­tiny. Vrátí se k nám krajané z Rumunska Zahraniční výbor sněmovny se ve čtvrtek zabýval protokolem uzavře­ným v červenci t. r. mezi Českoslo­venskem a Rumunskem a transferu osob české a slovenské národnosti z Rumunska do ÖSR. Vláda tento protokol předložila Űstavodámému národnímu shromáždění, aby s ním projevilo souhlas a zahraniční výbor tak jednomyslně učinil. Podle uzavře­né dohody zřídí Československo v Ru­munsku úřad, který provede soupis osob, které se zamýšlejí vystěhovat do ČSR. Zároveň zjistí, který majetek si mohou vžiti s sebou. Přestěhování se má uskutečnit do jednoho roku po podepsání protokolu. Kde je belgický nacista OegreHe? Podivnou cestou dostává se španěl­ské veřejnosti zpráva o gestu Fran­covy vlády vůči Belgii v pátrání po uprchlém rexistickém belgickém Quislingovi Leonu Degrelle-ovi. Mad­­ridské lišty uveřejnily zprávu z New Yorku, že španělská vláda pozvala vládu belgickou, aby vyslala do Špa­nělska vojenského pozorovatele, který by se zde přesvědčil, že Degrelie opravdu není ve Španělsku. Začínáme otiskovat povídky ze soutěže RP V dnešním čísle uveřejňujeme první z osmi povídek, které vy­brala porota do soutěže, vypsané 1. října t. r. v Rudém právu. Pro zvýšení zajímavosti soutěže jsme se rozhodli neoznamovat zatím jména autorů povídek. Oznámíme je až po vy.jiíí všech osmi povídek souhrne. Čtěte tedy pozorně uve­řejněné povídky soutěže, zazna­menávejte si jejich čísla, abyste pak mohli co nejpřesněji určit po­řadí tří nejlepších prací.^ Oznámí­me včas, kdy vyjde zvláštní ústři­žek, na němž čtenáři sdělí redakci své posudky. Kdo bude vítězem soutěže? A kdo z čtenářů uhodne konečné pořadí autorů ' Vítězný autor získá 5.000 Kcs, druhý 3.000 Kčs a třetí 2.000 Kcs kromě obvyklých honorářů. Vítěz­ní čtenáři obdrží hodnotné kníz­_' IVT «i ? r» • ňiofp! Oslavy Velké říjnové revoluce Letošní oslavy 29. výročí Velké říjnové revoluce, které připadá na 7. listopadu, se budou konat pod zášti­tou vlády. Budou to oslavy jednotné^ všeho československého lidu, tak, ja/" ko jednotná byla oslava letošního 28. října. — V Praze oslavy vyvrcholí v manifestaci na Staro­městském náměstí 6. listopa­du o 19. hodině. O významu Velké říjnové revoluce ruské promluví mi­nistr národní obrany arm. gen. L. Svoboda a sovětský velvyslanec V. A Zorin Pražský lid se* dostaví na tuto manifestaci v průvodech z jed­notlivých čtvrtí. Dne 7. listopadu do­poledne bude v Domě umělců (Rudol­finum) oficiální slavnost, na níž pro­mluví náměstek předsedy vlády Zde­něk Fierlinger, velvyslanec V. A. Zo rln a ministr sociální péče dr Ne­jedlý. Týž den přiběhne v 10.30 hod. ke hrobu Neznámého vojína štafeta, která 28. října vyběhla s pozdravný­mi telegramy ze sovětsko-českoslo­­venské hranice a je 31. října v Lipt. Sv. Mikuláši. V rámci pražských slav budou se konat dvě výstavy. V neděli 3. listopadu o 10. hodině bu­de ve Smetanově museu zahájena vý­stava »Sovětský svaz v českosloven­ské knize« a v divadle D 47 Na po­říčí bude 5. listopadu v 17 hodin za­hájena výstava »Fotografie Borise Ignatoviče«. Dne 4. listopadu v 16 hodin bude v ruském odděleni Olšan­ských hřbitovů pietní slavnost u hro­bu rudoarmějců. Polská vláda vítá Stalinova slova Varšava. — Mluvčí polské vlá­ly zhodnotil v projevu na novinář­­:ké schůzce ve Varšavě prohlášení Generalissima Stalina a označil je :a další příspěvek k stabilisáéi me­­únárodní situace. Stalinův projev je lůkazem, že je možno všechny me­­dnárodní otázky vyříditi přátelskou spoluprací mezi národy, třebaže ně­které destruktivní živly si přejí vál­ců. Polské veřejné mínění přijalo > velkým zadostučiněním Stalinovo ujištění, že Sovětský svaz pokládá sápadni polskou hranici za defini­tivní. Stalinovo prohlášení přichází po projevech některých západních politiků, které se v Polsku setkaly s velkým odporem. Polsko, které to­lik utrpělo německou útočností, vítá prohlášení, že je nutno vykořenit fašismus a provést důkladnou de­­mokratisaci Německa. Důsledné pro­vádění postupimské dohody dodá ne­pochybně vědomí bezpečnosti nejen všem sousedům Německa, tudíž též Polsku, nýbrž i všem svobodymilov­ným národům světa. Tři původťi fašistické provokace v Mariánských Lázních ve vazbě Praha. — Jak oznámila úředni zpráva ministerstva vnitra, vniklo dne 28. října v Mariánských Lázních asi 15 osob do sekretariátu KSČ a odstranilo odtud sovětskou vlajku i obrazy generalissima Stalina a před­sedy čs. vlády Kl. Gottwalda, které byly v okně umístěny společně s ob­razem presidenta republiky. Od našeho zvláštního zpravodaje se k tomu dovídáme další podrobnosti: Ve společném průvodů stran Na­­odní fronty šla v Mariánských Láz­­lích také skupina zahraničních vo­­áků. Když, průvod procházel kolem ekretariátu KSČ, ozvalo se mezi ahraničními vojáky několik provo­­latérů proti tomu, že na balkoně úsí sovětská vlajka, vlajka našeho isvoboditele a spojence, který je zá­­dadní záštitou naší národní svobo­­ly. Po projevech řečníků odebrali e tito fašističtí provokatéři před mdovu sekretariátu, kde násilím rnikli do domu, při čemž napadli loudruha, který, je upozorňoval, že ;e dopouštějí trestného činu a způ­­;obili mu zranění. Tato drzá fašistická protisovětská orovokace vyvolala v celém městě >ilné pobouření proti protistátním -ozvratníkům, kteří takovým způso­­oem znesvětili náš státní svátek, sterý svobodně můžeme slavit prá-V C JCil ACLbiUlIVJLl UVVClrűACUU ĎVCt^U a generalissima Stalina. Jen zákrokem komunistických funkcionářů bylo zabráněno tomu, že fašističtí provo­katéři nebyli na místě potrestáni. Jak se doví dáme,«byli do vazby vza­ti tři pachatelé, a to Otto Kudibal, Karel Heral a Karel Klemeš. Bylo proti nim zahájeno trestné řízení pro násilné vloupání. Naše veřejnost nejvřeleji uviti tento rázný krok našich bezpečnost­ních orgánů, neboť nestrpí, aby fa­šističtí provokatéři ohrožovali nej­­základnější zájmy našeho národa, podkopávali naše spojenectví se So­větským svazem a sloužili tak na­šim nej úhlavnějším nepřátelům. — Jestliže se fašistické, reakční živly domnívaly, že přišel čas, aby začaly vystrkovat růžky opět otevřeněji, pak případ v Mariánských Lázních ukázal, že jim není radno si hrát s ohněm. Zájem západních mocností o Bulharsko Sofia (Tanjug). Bulharský mi­nistr informací Kazasov přijal ve středu zahraniční novináře a učinil k nim prohlášení o volbách do vel­kého národního »sobranje«. Ministr Kazasov zdůraznil, že v nynější do­bě projevují západní mocnosti velký zájem o vnitropolitickou situaci Bul­harska a konstatoval, že až do roku 1939 byly tyto mocnosti nevšímavé ke strašným životním podmínkám v Bulharsku. Komentuje výsledky voleb v Bulharsku, zdůraznil mi­nistr, že úspěch Komunistické strany Bulharska je výsledkem 'tvrdého boje, který tato strana musila pod­stoupit v bojích a v odboji, v němž ztratila tolik obětí. Je tudíž přiro­zené, že bulharský lid věnoval svou důvěru při volbách Komunistické straně Bulharska. Soudní dozvuky samozvaných nájemníků Dnes se zodpovídali před soudem čtyři členové a jedna členka britské komunistické strany, kteří byli ob­žalováni, že podnítili skupinu lidí bez přístřeší, aby obsadili některé velké domy v Londýně. Soud je všechny uznal vinnými, nevyřkl však trést, protože, jak soudce pro­hlásil, že jednali v dobrém úmyslu. Výbuch před britským vyslanectvím v Římě »Dnes ve 2,43 hod. ráno vybuchly dvě pumy u sídla britského velvysla­nectví, které způsobily značné škody na budově. Nebylo britských oběti. Bylo zjištěno, že dva kufry, obsahující pumy se zpožděným výbuchem byly postaveny na chodník před vchodem do velvyslanectví. Soudí se, že atentát je dílem fašistů. Velké demonstrace v Celovci Celovec (Tanjug). V souvislosti se svízelnou zásobovací situací v Ce­­lovci konaly se v tomto městě velké demonstrate žen a dělníků. Ženy vy­slaly delegaci k místním úřadům a žádaly, aby úřady podnikly energická opatření k zlepšení zásobovací situace a snížení cen, které jsou nadměrně vysoké ve srovnání s dělnickými mzdami. Ženy rovněž protestovaly proti nedostatečnému zásobování obu­vi a oděvů a žádaly, aby byl zkonfis­kován majetek nacistů a válečných zbohatlíků. Dožadovaly se, aby nacisté byli zbaveni význačných míst, které zaujímají v hospodářském životě země. Dnes je normální pracovní den Podle usnesení vlády ze dne 30. října 1946 vyzývají se všichni sou­kromí a veřejní zaměstnanci, jakož i zaměstnavatelé, aby v patek dne 1. listopadu 1946 pracovali jako v normální den pracovní tak, aby bylo zabráněno nenahraditelným ztrá­tám hospodářským. Z toho důvodu překládá se pracov­ní klid, připadající na den 1. listopadu t. r., na sobotu dne 2. listopadu t. r. se všemi pracovně právními a mzdo­vými důsledky. Za práci, konanou v pátek 1. listopadu, neplatí se pří­platky za práce sváteční. Příslušná vyhláška vyjde v Úředním listě. Ústřední svaz obchodu v souhlase se Svazem zaměstnanců v distribuci vyzývá veškeré obchodní podniky, aby v pátek dne 1. listopadu, t. r. měly své závody v provozu jako ve všední den. V sobotu dne 2. listopadu t. r. bude v obchodních podnicích, tedy i v , pekařství, pracovní klid s výjimkou prodeje mléka. Mlékárny a maloobchody, prodávající mléko, budou mít; v sobotu dne 2. listopadu t. r. pro výdej mléka své prodejny alespoň 2 hodiny dopoledne otevřeny. Za práci, konanou v pátek dne 1. lis­topadu t. r., nebude žádný příplatek k normálním platům a mzdám ob­chodním zaměstnancům vyplácen. Za práci, konanou při prodeji mléka dne 2. listopadu t. r., bude obchodním zaměstnancům vyplácen 100% pří­platek za každou odpracovanou ho­dinu. Chladnavý listopadový den leží nad krajem,. Mlhavá dálka. Ticho. Ruch s polí již zmizel. Jen cestičkou ke hřbitovu pospíchají lidé ve svátečním, s bílými kvi­ty, papírovými peřinkami, s věnci a věnečky, křížky. Vzpomínáme! Vzpomínáme na všechny ty, kteří už dávno odešli, a jichž milovanou drahou tvář si oživujeme ve svých rodinných albech, na obrázcích už zažloutlých, Vzpomínáme často nad rovem sotva slehlým, nad kusy čerstvé hlíny, a tu vzpomínka živě zabolí. Vzpomínáme i nad stoly svých domovů, do dlaní hlaví, opíráme Vzpomínáme tich svých drahých a mi­lovaných, jichž tvář odešla, aniž víme, jakými hrůzami, kolikerou mukou trpěla a dotrpěla v nenáviděných gestapáckých mučírnách. Och, přetěžko vzpomínat. Na­nejvýš přišlo poštou oznámení smrti a to bylo vše. Ruce svíraly se nám v pěst. Téměř čtvrt milionu na­šich, a desítky milionů jiných vyvraždili v zběsilé své horečce, zpiti svým nacismem, svou vyvoleností. Zhul­­vátštélí svým germánstvím. A zde nejen vzpomínáme, abychom vzpomínali, ale především abychom nikdy ne­zapomněli na ty, kteří lásku člověka k člověku nazvali sentimentalitou, kterým byl člověk, lidská duše, život kusem bláta. Ale také abychom nikdy nezapomněli, že to byl především Sovětský svaz a drahý náš milovaný Stalin, který nám pomohl Němce vyhnat. Vzpomínáme i na všechny ty své drahé, kteří ze­mřeli na prahu naší svobody, ve dnech povstání, kteří byli postříleni na, ulicích, nádražích, malou hodinku před rozedněním, před úsvitem. Kteří se již nedočkali lne z nejštastnějších, jaký kdo z nás prožil, májového ine svobody, slavného dne uvítání sovětských bohatýrú. skláníme se dnes před všemi těmi, kteří za nás živi životy své položili. Viděli jsme jejich prosté hroby po všech paloucích naší drahé vlasti. Navždy zůstali s ná­mi, pospolu s našimi bojovníky. V naší rodné půdě. Vzpomínáme všech známých i neznámých partyzánů, kteří padli v lesích české, moravské, slezské i slovenské země. Vzpomínáme obětí lidických, z Ležáků, na Plošti­ně, všech těch, kteří teprve svým nezměrným utrpením otřásli svědomím světa. A kolik jen srdcí se svírá bo­lestnou vzpomínkou na všechny ty, kteří se nevrátili ze světových bojišť a nikdy se už nevrátí... Smrt je věc těžká. Vzpomínám si, jak jsem jako chla­pec celým svým srdcem osud jen o to prosil, lby ta­tíček a maminka, všichni moji drazí, známí žili a žili alespoň tisíc let. Tak jsem prosil o život, aby nikdo neumíral. Leč — umírá se. Četl jsem překrásnou rus­kou báseň. Napsala ji Věra Inberová. Píše, jak jí zbývá života tak na dvě pětiletky, všude okolo chvat a shon, teskní nad smrtí, nad rozloučením. Nakonec však končí: A někde za ohradou sadu tam bude život, hlasy, kladiv zněni. Můj milý, srdce mé, nám není třeba už bát se smrti, bát se rozloučení. Ovšem až potom, až bude vše, jak má být. Posilou v hodině loučení je zde vědomí dobré cesty, dobrého, statečného života, který nebyl promarněn, ale naplněn prací, láskou. Posilou je vědomí, že vlast už pochoduje do lepších zítřků, slavně a neúchylně. Ze člověk sám nebyl na obtíž a brakem. Ze naplnil, zač jiní i životy své dali. Je to také ten jediný způsob, jak smutku a vzpomínkám ubrat na bolesti, a jak vůbec splatit dluh nás živých mrtvým. Československo si přeje přátelské styky se všemi státy Proiev ministra Masarvka v New Yorku New York (AFP). V projevu ve »foru« listu »New York Herald Tri­bune« pravil čs. ministr zahraničí Jan Masaryk: »Jsem přesvědčen, že jestliže si opravdu přejeme, aby natrvalo za­vládl mír a blahobyt, musíme při­jmout jako hotovou skutečnost ně­které sociální jevy, jež existuji a jež jsou důležité. Znárodnění průmyslu bylo jediným prostředkem, který nám dopomohl dostati se ze situace, ve které jsme se octli bez vlastní viny.« Ministr Masaryk dodal, že toto opat­ření se setkává s úspěchem. »Náš vývoz pomalu, ale jistě stoupá,« pra­vil ministr Masaryk a zdůraznil sku­tečnost, že Československo v budouc­nu rozšíří hospodářské styky se So­větským svazem. Vyslovil pak naději, že čs. vývoz do Sovětského svazu brzy dosáhne 30% celkového vývozu, takže zbývajícím 70% bude ponechá­na volnost vývozu do jiných zemí. Mluvě o spojenectví se Sovětským svazem, Jan Masaryk zdůraznil, že Čechosiováci jsou Slované, že jsou na to hrdi a že spojenectví se Sovětským svazem bylo schváleno nejen čs. ko­munisty a socialisty, avšak jednomysl­ně všemi stranami včetně katolíků a protestantů. Čs, ministr zahraničí pak opakoval, že Československo si upřímně přeje přátelské styky se všemi, kteří chtěji býti jeho přáteli. Připomněl, že úzké a loyální spojenectví, jež poutalo Československo k západním demokra­ciím, je v okamžiku velké zkoušky neochránilo. Dodal, že to říká bez hořkosti. Ministr Masaryk také zdů­raznil vřelé pocity, jež chová česko­slovenský lid vůči Spojeným státům. Jugoslávie žádá navrácení své dunajské flotily Zástupce USA Warren Austin, kte­rý promluvil na shromáždění OSN, uvítal přesvědčení Molotovovo, že lze dosáhnout mezi velkými i malými národy dohody o věcech životně dů­ležitých. Molotovův návrh by se měl stát předmětem jednání a měl by býti podrobně probrán. Pokud jde o právo veta, soudí Spojené státy, že v tomto -údobí vý­voje mezinárodního společenství je nezbytná jednomyslnost stálých čle­nů Rady bezpečnosti, pokud by šlo o akci Rady bezpečnosti za účelem vynucení míru. Proti změně v právu veta se po­stavil i jugoslávský ministr zahra­ničí Stanoje Simič, který poukázal na nynější neshody mezi velmocemi a připomněl, že na pařížské konfe­renci byla přijata řada doporučení proti hlasům zemí, jichž se doporu­čení přímo dotýkala, jako tomu bylo v případě mírové smlouvy s Itálií, jejíž doporučení nemohla hlavní oběť ital­ského přepadení přijmout. Příčina tohoto nezdaru záležela v tom, že se uplatňoval způsob přehlasování, místo aby se vyhledávala dohoda. Zdůrazňuje, že Jugoslávie od­mítá se zúčastnit konference o plav­bě na Dunaji, žádal Simič: Žádáme, aby nám byly lodi neprodleně vrá­ceny, protože jsou naším majetkem. Otázka navrácení těchto lodí nemá naprosto nic společného s otázkou plavby na Dunaji. V další části své řeči se postavil Simič za Molotovovo prohlášení o odzbrojení a vyzýval k akci proti Španělsku. Zářijový vývoz dosáhl 1,45 miliardy V září dosáhla hodnota vývozu 1450,1 mil. Kčs proti 1234 mil. Kčs v srpnu. Je to nejvyšší vývoz od osvobození. Dovoz činil 977,5 mil. Kčs proti 900 mil. Kčs v srpnu. 2Ktnj5Vé,, aktivum je 472,6 mil, Kcs. Tím vzrostlo letošní celkové aktivum ob­chodní bilance na 2152 mil. Kčs. Manuilskyj dokázal nutnost zachování práva veta Flushing Meadows, 31. října (Reuter). Dnešní plenární schůze valného shromáždění Spojených národů se nezúčastnili sovětský mi­nistr zahraničních věcí Molotov a velvyslanec Gromyko a Sovětský svaz zastupovali Andrej Vyšinskij a Fedor Gusev. Jako první řečník pro­mluvil ukrajinský delegát Manuilskyj. Pravil, že dnes kdekdo mluví o no­vé válce, velvyslanci, vojenští po­radci i jiní. »Moje delegace je ochot­na předložit o tom písemné doklady. Tato válečná propaganda zvyšuje napětí mezi velmocemi, oslabuje Spojené národy a posiluje jisté a ne­odpovědné živly »některých zemích. Kubánský a australský návrh o ome­zení práva veta zní jako signál k té­to válečné propagandě.« Manuilskyj pak pojednal o vče­rejším projevu delegáta Spojených států Warrena Austina. Pravil, že americká delegace si vyhrazuje, jak se zdá, právo, obnovit otázku veta o něco později. Doufáme, že delega­ce Spojených států rozptýlí jisté po­chybnosti a ve výboru vysvětlí své stanovisko. V Radě bezpečnosti není všechno v nejlepšim pořádku. Kaž­dý rozumný návrh, předložený men­šinou, je zmařen pevnou zdí hlasů. Uplatňuje se tendence, aby anglo­americká většina ovládla rozhodnu­tí bezpečnosti. Právě proto musí býti zachováno právo veta. V závěru svého projevu doporu­čoval Manuilskyj včerejší Molotovův návrh, aby zbrojení bylo omezeno. Všeobecná rozprava byla ve valném shromáždění Spojených národů skon­čena v dnešní odpolední schůzi.

Next