Rudé Právo, duben 1960 (XL/91-119)

1960-04-01 / No. 91

St Proletáři všech zemí i spojte se! RUBE PRÁVO ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V PÁTEK DNE 1. DUBNA 1960 ČÍSLO 91 — ROČNÍK 40 (Právo lidu roč. 63)CENA 30 HAL. JEDNOTA HMOTNÝCH A MORÁLNÍCH PODNĚTŮ Stávalo se, že někteří soudruzi si mysleli, že když vyženeme kapita­listy, zmizí také jako kouzlem vše­chno, čím zasáhli do života lidí. Před­stavy o tom, co bude, nevycházely vždy přísně z teorie. Dostali jsme se dnes již do období dovršování „ výstavby socialismu. Z vlastních zkušeností už víme, jak obtížné je někdy řešit složité problé­my socialistické výstavby a současně překonávat kapitalistické pozůstatky. Nevyřešili bychom úspěšně např. vý­robní úkoly, kdybychom nedodržovali zásady socialistického odměňování. Dokud nebudeme tak daleko, aby si mohl každý vzít ze společného bo­hatství tolik, kolik potřebuje, neobe­jdeme se bez stanovení míry práce a odměny za práci. ■ Hmotné zájmy na výsledcích výro­by mají pro nás velký význam a jsou proto neustále zdokonalovány. Svědčí o tom péče věnovaná stranou, odbo­ry a vládou mzdové přestavbě. Nejde ale jen o mzdy. Zájem pracujících na výrobě je vyvoláván celou sousta­vou hmotných podnětů. Přijetím a překračováním plánů odpovídajících potřebám národního hospodářství zís­kává podnik na základě různých nor­mativů výhody, z nichž má prospěch celý pracovní kolektiv. V našem socialistickém zřízení je tomu ovšem jinak než v kapitalistic­kém. Dělnická třída jako vládnoucí síla má bezprostřední zájem o to, aby hospodářské výsledky byly co nejlep­ší. Protože čím jsou lepší hospodář­ské výsledky, tím bližšími a skuteč­nějšími se stávají perspektivy komu­nismu, za které dělnická třída už celé století svádí neutuchající boj. A per­spektivy komunismu nejsou tak dale­ké. Na základě našeho hospodář­ského rozvoje budeme už v šede­sátých letech — jak zdůraznil sou­druh A.'Novotný na IV. všeodboro­­vém sjezdu — vytvářet materiálně technické základy komunistické spo­lečnosti. Proto v jednotě s hmotným zájmem na hospodářských výsledcích hrají velkou úlohu morální podněty vyvolané právě nedalekými perspek­tivami komunistické společnosti. Po­stupem socialistické výstavby se v práci i v životě našeho lidu obje­vuje stále více rysů, jež jsou vlastní pro život a práci socialistického a komunistického člověka. Jednota hmotných zájmů a morál­ních podnětů je nejlépe vyjadřována v socialistickém soutěžení. Jednotliv­ci i kolektivy vzájemně soutěží, kdo nejvíce přispěje národnímu hospo­dářství. A to ne vždý za předpokladu, že to všechno bude zaplaceno. Samo­zřejmě, že na rozvoj soutěžení značně působí hmotný zájem, odměňování nejlepších. Ale pracující se zapojují do soutěženi především s vědomím, že tím pomáhají republice. Nejdále na této cestě pokročily bri­gády socialistické práce. Samozřejmě, že i tyto kolektivy jsou materiálně zainteresovány na hospodářských vý­sledcích, Je-li parta jaksepatří po­hromadě a všechno v práci klape, pak jsou pochopitelně i vyhlídky na výdě­lek lepší. Ovšem v těchto brigádách už převažuje často mnoho nového, co nejde vysvětlit jen hmotným zájmem dělníků. Tam už působí komunistické zásady, které vedou členy kolektivu к tomu, aby z jejich práce měla pro­spěch celá společnost. Členům těch­to kolektivů už nestačí, že zaběhanou cestou, navyklými, běžnými způsoby překračují plány. Nespokojují se jen s běžnými zlepšeními, ale mění přímo technologii výroby, daleko překoná­vají po desetiletí platné předpisy a zvyklosti. Členové kolektivů si ukládají zvýšit odbornou kvalifikaci. Mohlo by se zdát, že to dělají proto, aby si polep­šili své postavení, protože s vyšší kva­lifikací přejdou do vyšší tarifní třídy, dostanou důležitější práci, více vydě­lají. To je ovšem jedna stránka věci a sami členové brigád ji nijak nepo­­pírají. Ale druhou stránkou je, že ta vyšší kvalifikace přinese Xelé společ­nosti prospěch. Zvládnou novou tech­niku a naučí se s ní zacházet tak, že znásobují produktivitu práce. Důležité pak je, že členové brigád so­cialistické práce i kolektivy, které se teprve snaží tento titul získat, si osvo­jují daleko více odborných znalostí, než kolik potřebují к tomu, aby zcela ovládali jim svěřenou práci. Učí se i o tom, co bezprostředně s jejich prací nesouvisí. Navštěvují průmyslo­vé školy a různé kursy, učí se tolik, aby sami mohli učit jiné a v životě 1 v práci byli ostatním příkladem. Ve svém domově klidně neodpočívají, ale dál pokračují v práci, a to v bez­platné práci pro společnost — výko­nem funkcí v organizacích, v orgánech veřejné správy, brigádnickou prací na zvelebení města či vesnice. Jako samozřejmá součást vyplývá tedy ze socialistického přístupu к prá­ci i socialistický způsob života. So­cialisticky pracovat a žít — to znamená být v práci a životě co nej-prospěšnější celé společnosti. A ten způsob života nejde od sěcialistické práce nijak oddělit, protože vzájemně spolu co nejtěsněji souvisejí. Není tedy zajisté správné, když někteří soudruzi pokládají za »socialistický způsob práce« plnění pracovních zá­vazků a za »socialistický život« spo­lečnou návštěvu divadel apod. Kdy­bychom to takhle zjednodušili, mohli bychom dojít к závěrům, že v socia­listickém životě jsou nejdál ti, kdo chodí nejčastěji do divadel a na vý­stavy, i když je to nesporně dobrý jev. Znovu připomínáme, že to socia­listické, ale v podstatě již i komunis­tické, je právě v tom, že pracující mění od základů navyklé pracovní a technologické postupy, že se učí, aby mohli dát společnosti co nejvíce, že učí jiné, že vykonávají práci i mimo závod pro společnost, a to bez ohledu na to, kolik dostávají zaplaceno. Není proto správné ohraničovat činnost brigád socialistické práce na dvě od­dělené části, na »socialistickou prá­ci« a »socialistický život«. Úlohu morálních podnětů bychom mohli dále osvětlovat na příkladu zlepšovatelů. Zlepšovatel, vynálezce dostane za svůj vynález či zlepšovák samozřejmě odměnu. Nezapře, že je mu vítána. Mnohdy prodělá i křížo­vou cestu, aby odměnu získal. Hlavní však je, co celkově zlepšovatelské a vynálezecké hnutí přináší společnosti. A je stále více zlepšovatelů, kteří mají větší radost z toho, »že se to bude lépe točit«. Známe dokonce zlepšo­­vatele a vynálezce, kteří nejen na vy­nálezech a zlepšovacích návrzích ne­zbohatli, ale vložili do nich i své úspory. Morální podněty především vedou také členy různých sehraných a dobře vydělávajících kolektivů к tomu, aby přešli do jiného, zaostávajícího a po­mohli i jim к lepším hospodářským výsledkům. Takové činy lze odůvod­nit jedině vysokou morálkou a poli­tickou vyspělostí pracujících. Vždyť v prvním období práce v novém ko­lektivu mívají zpravidla ti, kteří pře­šli z lepšího pracoviště, menší vý­dělky. Ovšem to, aby se mohly morální pod­něty plně uplatnit, závisí na mnoha okolnostech. Například, aby sl jejich význam plně uvědomili pracující i ve­doucí. Dělníci jsou někdy v zajetí toho starého, zaměstnaneckého pomě­ru, jaK jej znají z dřívějška. Podnik, to bylo dřív místo, kde dělník denně chtěj nechtěj prodával svoji pracovní sílu, aby uživil rodinu. Víc ho osud podniku nezajímal. Dnes sice dále v podniku získává prostředky к obži­vě, ale na rozvoji podniku závisí, jak se bude mít zítra, za rok, jaký vůbec bude náš společný život. Proto také dnes nestačí, aby dělníka v podniku zajímalo bezprostředně jen to, co sou­visí s tím, aby si mohl odpracovát svých osm hodin. Dělníci mají vědět, co jejich závod potřebuje, jak je na tom, jak oni mohou přispět řešit ce­­lozávodní problémy. Stejně tak to ale platí o vedoucích hospodářských pracovnících. Nestačí jen, aby vi­děli v dělnících »pracovní síly«, kte­ré jsou povinny vykonat takovou a takovou práci, za niž dostanou mzdu. Dělníci nejsou žádné »pracovní síly«, ale vládci země a společní vlastníci podniků. Hospodářští pracovníci se s nimi mají soustavně radit a neroz­hodovat sami o otázkách, к nimž je třeba jejich souhlasu. Všechny tyto i další otázky jsou proto stále více předmětem výchovné činnosti naší strany. Morální podněty, které tvoří ne­dílnou jednotu s hmotnou zainteresó­­vaností pracujících na výsledcích vý­roby, jsou naší velikou předností. V kapitalistické společnosti zajímá dělníky práce opravdu jen potud, po­kud přináší prostředky к obživě. Ať se kapitalisté snaží jakkoli, nevyvolají nadšení svých dělníků pro vítězství kapitalismu nad socialismem. Spíše naopak. Dělníci v kapitalistických zemích mají zájem na tom, aby pan­ství kapitalistů zkrátili. Nám naopak zájem pracujících o rychlou výstav­bu socialistické a komunistické spo­lečnosti v těsném spojení s osobní hmotnou zainteresovaností na rozvoji výroby vytváří přfžnivé podmínky pro konečné vítězství nad kapitalismem na celém světě. Plzeissfeá Pravda deníkem Dnešním dnem přibývá nově vytvo­řené krajské organizaci KSČ Zápa­dočeského kraje v Plzni významný pomocník. Tiskový orgán krajského Výboru KSČ »Pravda« začíná vycházet jako deník a dostává se v šedesáti­­tisícovém vydání čtenářům Karlovar­ska a Plzeňska. Dnešní den je tedy důležitým mezníkem ve vývoji tohoto listu, který začal v Plzni vycházet před 41 lety jako orgán levice sociál­­aí demokracie. CvtJ N. S. CHRUŠČOV SKONČIL SVOU CESTU KOLEM FRANCIE Z Roněnu zpět do Paříže Prohlídha v automobilce Renault • Přijetí delegací odborových svazů • Recepce v Paříži Rues pokračování rozhovorů N. S. ChruŠčova s presidentem de Gaullem PAŘÍŽ 31. března (Od našeho zpravodaje) — Ve čtvrtek 31. března zakončil soudruh Chruščov svou pětiapůldenní cestu kolem Francie a krátce po po­ledni se vrátil do Paříže. Cesta z Rouenu do Paříže s hodinovou zastávkou v automobilových továrnách Renault ve Flins se konala auty. Rouen se v ran­ních hodinách rozloučil se soudruhem Chruščovem a s jeho doprovodem stejně srdečně, jak jej ve středu přivítal. К rozloučení se znovu dostavily tisíce obyvatel města. Závody »Regie Renault« byly po válce zestátněny a jsou dodnes ve správě státu. Hlavní a největší pro­voz Renaultky je v pařížské čtvrti Billancourt. Továrny ve Flins, 35 km na západ od Paříže, byly postaveny na počátku padesátých let a tvoří je pět souběžně vedle sebe ležících půlkilometrových hal, ve kterých se nyní vyrábí zejména typ čtyřsedadlo­vého malého osobního vozu »Dauphi­ne«, jakož i řada dalších vozů. Při různých, často malých odchylkách Při příjezdu do Paříže uspořádaly soudruhu Chruščovovi tisíce Pařížanů radostné ovace, zvláště před jeho sídlem v paláci Quai d’Orsay. Krátce po poledni přijal soudruh Chruščov představitele odborových svazu a pak poobědval v kruhu své rodiny. Odpoledne vykonal návštěvu v sídle sovětské obchodní mise v Paříži a v půl šesté uspořádal v budově sovětského velvysla­nectví slavnostní recepci, na kterou bylo pozváno na 500 významných fran­couzských osobností. od základního typu vyrábí se ve Flins celkem více než 100 různých druhů vozidel. Závod zaměstnává 8000 dělníků a vyznačuje se značným stupněm automatizace a dobré orga­nizace výroby. Patří к nejmoderněj­ším automobilkám v Evropě. Část prohlídky továrny vykonal soudruh Chruščov pěšky a potom na­sedl do otevřeného minibusu a z něho si prohlédl další haly. Taková do­prava je zde nezbytná, protože trasa pásové výroby měří skoro 13 km. Výroba v továrně se v průběhu návštěvy nezastavila, ale dělníci vy­užili každé příležitosti к tomu, aby svému hostu vyjádřili co nejupřím­nější sympatie. Desítkám z nich sou­druh Chruščov musel stisknout ruku, několikrát se musel zastavit »na slo­víčko«. Jeden z dělníků mu při té příležitosti poděkoval zá to, že jej Sovětská armáda v roce 1945 vysvo­bodila z nacistického koncentračního tábora. V poslední hale. kde se mon- I Pokračovaní na str. 3.j Návštěva N. S. ChruŠčova v bavlnářském závodě Marcela Boussaca v Marcq­­en-Baroeal. N. S Chruščov a M. Boussac blahopřejí malé dívence, která před­vedla ukázky francouzské módy, vyrobené z látek závodu. (Radiofoto ČTK - AFP) ZPRÄVA ze zasedaní vlády Nové elektrárenské kapacity včas do provozu Vláda se ve své schůzi, konané dne 30. března 1960, zabývala zabezpečením výstavby elektráren, které mají být uvedeny do provozu v roce 1960. S uspo­kojením konstatovala, že pracující na výstavbě elektráren v Opatovicích, Ma­­dunicích a Lipovci přijali závazky ke zkrácení stanovených termínů. Vláda vyslovila přesvědčení, že 1 bu­dovatelé ostatních elektráren učiní vše, aby plánované kapacity byly uve­deny do provozu ještě před zimním obdobím, tak aby plynulé zásobování našeho hospodářství 1 domácnosti elektrickou energií bylo zajištěno. Dále vládá schválila plán nejdůle­­žitějších požadavků na pomoc cestou vědeckotechnické spolupráce od spřá­telených států v roce 1960 iako pod­klad pro jednáni československých části dvoustranných komisí pro vědec­kotechnickou spolupráci. V dalším průběhu své schůze schvá­lila vláda etapový zadávací projekt od­vodnění Mezibodroží, projednala zprá­vu o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících výkonnými orgá­ny národních výborů, ministerstvy a ostatními úřady v roce 1959, Jakož i zprávu o úrovni spojových služeb a o využíváni spojových zařízení. Vláda také projednala některé otáz­ky souvisící s novým územním členě­ním státu a řadu návrhů z oblasti za­hraničního obchodu a mezinárodních vztahů. Slavnostní večer na počest maáarského národního svátku Včera se konal v sále Ústředního kulturního domu dopravy a spojů na Vinohradech na počest oslav 15. vý­ročí Maďarské lidové republiky slav nostní večer. Zúčastnili se ho před­stavitelé strany a vlády Zd, Fierlin­­ger а V. Kopecký, předsedové stran Národní fronty ministři dr. J. Plojhar a dr. J. Kyselý, ministři O. Beran, V. David, armádní generál B. Lomský a J. Uher, vedoucí tajemník městské­ho výboru KSČ _A. Krček, vedotící ta­jemník KV KSČ J. Němec, vedoucí Kanceláře presidenta republiky L. Novák, primátor A. Svoboda'a mnoho předních osobností veřejného života. Přítomni byli též někteří členové pražského diplomatického < sboru. Ministr školství a kultury dr. Fr. Ka­­huda ve svém projevu ukázal na úsilí maďarského lidu při výstavbě dnes již stále vzkvétající své země. Vždyť po vál­ce dělnická třída Maďarska začala bu­dovat svůj stát ze zcela rozvráceného a vydrancovaného hospodářství. Za poměr­ně krátkou dobu byly v MLR vybudo­vány takové hmotné i kulturní statky, které postavily tuto zemi mezi nejvyspě­lejší státy Evropy. Účastníky slavnostního večera srdeč­ně pozdravil velvyslanec MLR J. Mar­­jai, který zdůraznil, že maďarský lid nezapomene na bratrskou pomoc Československa v dobách nej těžších. Dále řekl: »Maďarští pracující ve své výstavbě nejsou osamoceni. Patříme к velké rodině bratrských států a spolu tvoříme neporazitelný obrov­ský socialistický tábor.« V kulturní části večera vystoupili přední ma­ďarští a českoslovenští umělci. -nep- SÍDLIŠTĚ NA STOLE je možno vidět v krajském projektovém ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Ostí nad Labem. Je to podrobný model sídliště na Skřlvánčím poli v Ostí n. L., které bude postaveno do roku 1965. Bude zde 1166 bytů, průmyslová škola chemická, Internát a další potřebné stal by. — Na snímku: Projektanti pod vedením, inž. Emíngera dokončují poslední úpra­vy na modelu. V příštím roce bude započato s výstavbou. (Foto L. Černý) 4 Raná setba cukrovky — jeden ze základních předpokladů vysoké sklizně Setí cukrovky do plného íe Půda už má dost tepla pro úspěšnou setbu • Na všechny stroje dv ě směny Jsme v čase jarního nástupu к uskutečňování směrnic strany o dosažení zásadního obratu v na­ší zemědělské výrobě. Právě nyní v jarních dnech* se z velké části rozhoduje o výši hektarových vý­nosů, o přednostním vzestupu rostlinné výroby, o silné krmivové základně v každém zemědělském závodě. Ve světle tohoto velkého úkolu nelze jinak než všem od­povědným pracovníkům v země­dělství připomenout: práci lidí a veškeré techniky nutno organizo­vat co nejúčelněji, aby týdenní zpoždění v jarním osevu bylo v nejkratší možné době vyrovnáno. Setí jařin zatím Jen zvolna nabírá na tempu — teprve na třetině ploch Je zrno v zemi. A už se s neobyčej­nou naléhavostí hlásí o slovo cukrov­ka. Teplota půdy v hloubce osevu se už pohybuje kolem 5—7 stupňů Celsia, což i podle nejpřísnějších požadavků agrotechniky je příznivá podmínka pro setí cukrovky, vydatného to zdro­je cukru, deviz i jakostního krmivá. Poslední zprávy z krajů však ne­jsou povzbudivé; v českých krajích je cukrovkou oseto něco přes 300 hek­tarů, ve slovenských krajích přes 3000 hektarů, zatímco loni ve stejné do'/'ä -slovenské- kraje hlásily téměř 25 J00 a české kraje 13 000 osetých hektarů. Raná setba se vyplácí Mnohaleté zkušenosti řepařů uka­zují, že raná setba na části osevní plochy určené pro cukrovku nejenže vhodně prodlužuje vegetační dobu a tím zvyšuje hektarové výnosy, ale umožňuje »srazit špičky« v jarních pracích, dovoluje rovnoměrněji roz­dělit práce spojené s kultivací a jed­nocením. I konkrétní čísla hovoří pro ranou setbu cukrovky: Výzkumný ústav ře­­pařský v Semčicích na základě vědec­kých pokusů zjistil, že cukrovka za­setá 22. března dala výnos 403 q ko­řene a 81 q cukru z hektaru, zatím­co cukrovka zasetá 23. dubna měla výnos jen 309 q kořene a 62 q cukru. Stroje jsou, jen je plně využít Současný stav jarních polních pra­cí vyžaduje od všech odpovědných pracovníků družstev, statků i národ­ních výborů, aby nepřipustili vyčká­vání s osevem cukrovky až po zaseti jařin, ale daleko operativněji a cíle­vědoměji organizovali soutěž trak­­toristů a celých kolektivů o zasetí jařin v 7—10 pracovních dnech i plný nástup к setí cukrovky. Všude nut­­pověřit jednoho odpovědného funkcionáře, nejlépe zkušeného me­­chanizátora, aby řídil nasazení a do­konalé využití všech strojů podle harmonogramu při dodržení zásady na každý stroj dvě směny, v noci při­pravovat půdu a ve dne sít. Za včasné zasetí se všem družstev-: ním hospodářům i pracovníkům stát­ních statků cukrovka odvděčí v prů­měru až o 15 % vyšším hektarovým, výnosem. A to už stojí za námahu. Čs. vládní delegace v Sofii Ve čtvrtek přijela do Sofie čs. vládní delegace, vedená náměstkyní předsedy vlády inž. L. Jankovcovou. Delegace se zúčastní zasedání čs.­­bulharského výboru, který bude jed­nat o dalším prohloubení hospodář­ské spolupráce mezi oběma zeměmi do r^ku 1965. Odpoledne přijal vedoucí čs. delegace už. L. Jankovcovou první náměstek předsedy rady ministrů BLR R. Damja­­nov. (CTK) Z pobytu delegace NDR v Československu V těchto dnech dlí u nás tříčlenná delegace z NDR, vedená členem ÚV SED a poslancem Lidové sněmovny NDR, předsedou »Domoviny« — Sva­zu Lužických Srbů v Budyšíně — K. Kreuzern. Delegace kromě projednávání ně­kterých otázek kulturní spolupráce se zajímala o socializaci zemědělství a navštívila některá JZD a státní stat­ky. Při této příležitosti byla též uza­vřena družba mezi JZD Rymice na Gottwaldovsku a výrobním zeměděl­ským družstvem Chroščice. Ve čtvrtek přijal delegaci ministr zemědělství L. Štrougal. (ČTK) SSSR poskytne technickou pomoc při výstavbě Východoslovenských železáren Podpis dohody v Moskvě mezi vládami CSR a SSSR MOSKVA 31. března [Od zpravodaje ČTK) — Ve čtvrtek 31. března byla na československém velvyslanectví v Moskvě podepsána dohoda mezi vládami Československa a SSSR o poskytnutí technické pomoci Československu při výstavbě Východoslovenských železáren. Podepsali ji za vládu Československé republiky velvyslanec v SSSR R. Dvořák a za vládu SSSR předseda Státního výboru rady ministrů SSSR pro zahraničně obchodní styky S. A. Skačkov. Při podpisu byli přítomni náměstek předsedy Státního plánovacího výbo­ru rady ministrů. SSSR V. B. Chleb­­nikov, odpovědní představitelé Stát­ního výboru rady ministrů SSSR pro zahraničně obchodní styky a minis­terstva zahraničních věcí SSSR, z čes­koslovenské strany vedoucí pracovní­ci zastupitelského úřadu a experti ministerstva hutního průmyslu a rud­ných dolů. V komuniké, které obě strany daly při podpisu dohody к dispozici tisku, se praví, že podle dohody odevzdá Sovětský svaz Československu tech­nickou dokumentaci, které využijí československé organizace při vypra­cování projektů pro výstavbu kombi­nátu. Dále budou do Českosloven­ska vysláni ke konzultaci při pro­jekci, výstavbě a uvedení kombinátu do provozu а к výrobně technické in­struktáži sovětští odborníci a za stej­ným účelem budou v SSSR přijati odborníci českoslovenští. Kromě toho dodají sovětské orga­nizace podle dříve uzavřených dohod pro kombinát válcovací zařízení. DOSUD NE/VĚTSl GENERÁTOROVOU HŘÍDEL opracovali v těchto dnech ve velké obrobně Závodů. V. I. Lenina v Plzní. Je určena pro hydrocentrálu na Orlíku a váží 65 tun. Výkovek hřídele dodaly Vítkovické železárny se šesti­měsíčním zpožděním, ale plzeňským dělníkům se podařilo zpoždění o jeden měsíc zkrátit. а®®0®®®®®®®®®®®®®®®®®®®®®®Е®®И®®®®®Э®®®®®®®®®®0®®®®®®®®®®®®®В®®®®®®В®®®а®®®аава0й0Н0ан[дд[5]на0[д@[дд[1][д[дддд[дд|д|д[ддд[1 Natkání se, čtykhU fajdůuj Podle některých zpráv na začátku března australský vojenský člun našel na opuštěném ostrůvku Baterst v In­dickém oceáně trosečníka, který se strašně bál lidí. Stalo se to prý právě v den, kdy na palubu americké letadlové lodi vy­stoupili čtyři zachránění sovětští vo­jáci — Ziganšin, Poplavskij, Krjuč­­kovskij a Fedotov. A zatímco se svět dovídal o ne­obyčejném hrdinství a nezlomném duchu čtyř sovětských komsomolců, australští námořníci odvíjeli klubko záhad kolem trosečníka z ostrůvku Baterst. Byl to jeden z členů posádky ryboloveckě lodí Segement Baru. Loď se po poškození, stala hříčkou vln. Na její palubě bylo 22 mužů, ale ve 35 dnech 12 z nich postupně zemřelo. Potom byla loď i s 10 zbývajícími námořníky vyhozena na pustý ostrů­vek. Když dva z nich onemocněli, ostatní je ponechali osudu a pokusili se o záchranu sami. jednoho z opuštěných nalezl au­stralský člun. Už byl šílený. A bál se lidí I Druhý' nalezen nebyl. Nechci dělat srovnání mezi oběma událostmi — mezi tragédií Segement Baru a hrdinským zápasem čtyř so­větských komsomolců. Pozoruhodně však je, že pro západní tisk nebyla tragédie Segement Baru ničím ne­obvyklým, že ji přiřadil к těm tra­gédiím, které se čas od času stávají a jež mají podobný průběh: někteří zahynou, někteří jsou opuštěni, ně­kteří se zachrání. Moře je kruté... Pro západní svět byl neobvyklý hrdinský zápas čtyř mladých sovět­ských komsomolců s rozpoutaným mořským živlem. Ale americké novi­náře udivovalo nejen to, že dvacetiletí chlapci vydrželi zápas fyzicky. Pře-Od našeho moskevského zpravodaje devším nemohli pochopit, že by po tak kruté zkoušce, po sedminedělríím bojí o život, zachovali lidskou důstoj­nost, své přátelství, pocit odpovědnosti za svěřenou loď, že se nikdy nepohá­dali o doušek vody, že dokonce na člunu T-36 ve chvíli zachránění zůstal ještě krápět pitně vodý, kterou si šetřili na »nejhorší chvíle«. Ovšem to všechno je výjimečné jen pro jistou část světa. Sami mladí hrdinové tvrdí, že stejně jako oni po­stupoval by kterýkoliv příslušník je­jich pluku. A mají pravdu. Sovětský lid Je zahrnuje pozorností a péčí ne proto, že by bylí výjimečnými hrdiny, ale právě proto, že v nesmírně těžké zkoušce ukázali, jaký je sovětský člo­věk. Když se čtyř dvacetiletých chlapců američtí žurnalisté ptali, jak to, že se nikdy nepohádali o doušek vody a že zůstali stále přáteli, po­krčili rameny: »jsme tak podle všeho vychováni.« Je to přesná odpověď. Setkali jsme se s »četvjorkou«, jak Moskvané laskavě nazývají malý ko­lektiv hrdinů, v redakci Pravdy, kam přišli na kratičkou besedu. Přišli už silní, zdraví a jako vždy trochu roz­pačití nad pozorností, kterou jim lidé věnují. Jejich velitel mladší seržant As­­chat Ziganšin, 20letý tatarský chlapec, byl mezi všemi nejmenší, nejslabší a zřejmě i nejrozpačitější. Ale jaká vůle, jaká pevnost a statečnost je v tomto nenápadném chlapci. Ostatní mluví o něm téměř v každé větě. jejich úcta к Zíganštnovt je úctou nejbližších přá­tel, kamarádů, a to znamená úctou nej opravdovější. Washingtonský zpravodaj Pravdy Boris Strelnikov, který s nimi mluvil radiotelefonem po jejich zachránění a doprovázel je potom po celé cestě domů až do Moskvy, vyprávěl na bese­dě v redakci historku, která'plně cha­rakterizuje Ziganšlna. Když nebylo co jíst, Ziganšin roz­řezal boty, uvařil kousek kůže a řekl ostatním: »Nejdříve to sním sám. Nebude-li mi do 24 hodin špatně, můžete to jíst také.« Strelnikov líčil svůj první radiote­­lefonický rozhovor se Ziganšlnem brzy po jejich záchraně. Ziganšin i ostatní měli největší starost o osud člunu T-36; mladší seržant žádal zpra­vodaje, aby oznámil do Moskvy, že posádka člunu požádala velitelství americké letadlové lodi, aby člun T-36 zachránili, bohužel, že americká loď nemá potřebné zařízení. A druhá velká starost: Jak vyjdou na americ­ký břeh? Jsou přece sovětští vojáci, ale jejich uniformy jsou v cárech — a Američané jim mohli poskytnout jen montérky. Jak vyjít na břeh bez uniformy? Strelnikov také vyprávěl, Jak za­čal první rozhovor. »Představte si: naše chlapce před chvílí zachránili. V Jejich paměti jsou ještě všechny hrůzy, jsou ještě slabí, a najednou v telefonním slu­chátku slyšíte klidný hlas vojáka: „Mladší • seržant Aschat Ziganšin, staršina člunu T-36, naslouchá..." Věřte mi, že jsem byl vzrušen pev­ností ducha našich chlapců.« Tři z »četvjorky« se na svého star­­štnu usměvavě podívali. »Ziganšin byl ocelový sloup kolek­tivu,« pokračoval Strelnikov, »a při­tom skromný až da krajnostl.« Ziganšin měl v té chvílí hlavu sklo­něnou a byl rudý rozpaky. Nemůže si zřejmě zvyknout na »slávu«. A zcela určitě si nezvykne. Ostatní chlapci jsou naprosto stejní. Strašlivě neradi mluví. Pro novináře jsou to podle Strelnikova »těžké případy«, zejména američtí žurnalisté si prý od »četvjorky« vy­trpěli. Kterýpak hrdina se nechlubí svými útrapami? A tak američtí no­vináři chtěli i od sovětských vojáků senzační líčení. Ale chlapci odpoví­dali jednoslabičné. Každý sovětský voják by postupoval stejně, co je te­dy na jejich činu zvláštního. Ovšem stejně stručně hovořili vši­chni čtyři i na besedě v redakcí Pravdy. Krjučkovskij například líčil, jak chytali žraloka. »Ziganšin jej chtěl utlouci, ale žralok uplaval. Ne­měli jsme pořádně nástroje.« A ani slovo o pocitech vyhladovění zesláblých lidí, kterým potrava uni­ká před očima. Poplavskij jen v jedné, jaksi mi­moděk vyřčeně větě odhalil nesmír­nou vůli celého kolektivu: »Bylo v posledních dnech špatnej zeslábli jsme, ale řekli jsme si, že vydržíme do konce března, abychom stihli za­čátek navigace«. Fedotova se při besedě zeptali, co bude dělat po vykonání vojenské služby. Pokrčil rameny: »Zatím myslí­me na to, abychom bylí zase и pluku.« Beseda nebyla dlouhá. Chlapci mu­seli jít odpočívat. A opravdu nelze tvrdit, že by o sobě mnoho řekli. Se­děli и stolu tiší, s mírným rozpači­tým úsměvem, v jejich očích blýskala radost, že jsou zase mezí svými. Na pohled v nich nebylo nic hrdinského. Když přijdou na ulici, budou stejní jako všichni. Hrdinství je nenápadné — a oni nejsou výjimeční lidé. Jsou jací jsou. Jak to řekl Ziganšin ame­rickému novináři: , •Obyčejní. Sovětští.« Ale už to Je známka vysoké kva­lity člověka. Moskva, březén 6T. OBORSKŽ

Next