Rudé Právo, červenec 1965 (XLV/180-210)

1965-07-01 / No. 180

SLAVNOSTNÍ ZÁVĚR STUDIA STRANICKÝCH FUNKCIONÁŘŮ (Pokračováni ze str. l.j politiku strany. V tom spočívá základ­ní charakter a profil Školy a její od­lišnost od jiných vysokoškolských učilišť, její postavení v celkovém sys­tému našeho vysokého školství. Ovlivňováni společenského vývoje, pře­devším jakožto procesu vývoje vztahů mezi lidmi, je ve srovnáni s řízením vý­robních procesů daleko důležitější a ná­ročnější. Vědeckost zde vyžaduje inten­zivně studovat a soustavně provádět ana­lýzy objektivních společenských procesů. Avšak právě zde tim přirozeně věc ne­konči. U politického pracovníka za rozborem musí následovat čin, aktivní práce sjed­nocujíc! úsilí komunistů a pracujících к plněni závěrů, které byly z analýz vy­vozeny. Tlm je také dána nejen odbor­ná specifika stranického pracovníka, nýbrž je tim určována i jeho politická a odborná příprava. A tu již nelze vy­stačit s nezažitými povšechnými znalost­mi marzismu-Ieninismu, které sice umož­ňuji o vědeckém socialismu planě frázo­vat, avšak nikoliv společenský život v jeho komplexnosti pochopit a usměr­ňovat. Tu je zapotřebí vedle tvůrčího osvojeni tři základních součástí mar­­xismu-leninismu, které vždy zůstanou zá­kladním kamenem, proniknout na nutné úrovni i do dalších vědeckých disciplin, potřebných к účinnému usměrňováni společenských procesů. To znamená, že kromě marxistické filosofie, politické ekonomie a dějin KSČ musí se v teoretické přípravě výrazněji prosadit problematika stra­nické a státní výstavby, komplexní obraz dějin a současnosti mezinárod­ního komunistického hnutí a světo­vého vývoje 1 zásadní otázky kultur­ní politiky strany. Zároveň však musí být do učebních programů zařazena i problematika politických teorií a systémů, marxistická sociologie a psychologie a teorie řízení. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že při výchově na Vysoké stranické škole — Institutu společenských věd při OV KSČ podle výše naznačeného ob­sahu — nemůže jít ani o přípravu a výchovu například úzce specializova­ných sociologů apod. К tomu se ostat­ně budují jiná speciální pracoviště. Proto například úkolem předmětu teo­rie řízeni by mělo být seznámit poslu­chače s důsledky vědeckotechnické re­voluce pro řízeni i se základními zna­lostmi obecných zákonitosti řízeni, jak vyplývají z poznatků soudobých věd, např. psychologie, kybernetiky apod. Strana neustále dbá o to, aby do po­litické práce byli stále více zapojováni a odpovědnými funkcemi pověřováni pře­devším ti soudruzi, kteří mají dostateč­nou politickou zkušenost a jsou ideově a odborně dobře připraveni. Zároveň strana vyžaduje, aby odpovědni pracov­nici soustavně zvyšovali svou úroveň. Váží si těch, kteří v praxi nabyli boha­tých pracovních zkušenosti, získali po­litický rozhled a uplatňuji tyto vlast­nosti v řidiči a organizátorské práci. VÝZKUMNÍCI ODPOVÍDAJÍ NA OTÁZKU: Mine traktor do horských oblasti? Na začátku byl požadavek velmi po­třebný a naléhavý. Zemědělci v hor­ských a podhorských oblastech již dávno chtěli, aby jim strojaři zkon­struovali a vyrobili vhodný traktor s příslušným nářadím pro práci na svahovitých polích a lukách. Byl to úkol, který také vzešel z jednání loň­ského listopadového pléna ÚV KSČ. Pro jeho rychlou realizací jsou váž­né důvody. Vždyť kdo zná naše pohra­niční oblasti, ten sl jistě povšiml, že mnohé porosty vyžadují lepší ošetřen! půdy a ’•adikálnější zásahy při jejich dalším zúrodnění. Jak na to? je tu má­lo pracovníků a ti navíc při dosavad­ním způsobu hospodaření na vše ne­stačí. Každý, kdo zde pomáhal napří­klad při sklizni sena, ví, že hlavní »mechanizací« tu často je ruční kosa a vidle, jak také jinak, když do strá­ní 1 bažinatějších míst se stroj nedo­stane. Přitom na Šumavě, v jesení­­kách. na středním Slovensku a jinde jsou značné plochy, které by mohly dávat mnohem větší užitek než dosud. Obrazně řečeno, jsou tu hlavně »mléč­né« rezervy. Odhaduje se, že máme asi kolem jednoho miliónu hektarů zemědělské půdy na stráních se sklonem zhruba 18 stupňů, které se dosud obtížně ob­dělávají. Bylo by však jistě nerentabil­ní všechny tyto svahy zatrávnit a jen spásat. Nemůžeme si to dovolit u nás, kde musíme šetřit s každým kouskem půdy. К podobnému závěru docházejí i v jiných zemích. Určitým řešením je mechanizace práce v těchto náročných podmín­kách. Především vhodné traktory, kte­ré by nejen uměly »šplhat« do strání, ale přitom Ještě zpracovat půdu, zasít, pohnojit, sklidit a odvézt úrodu. Ne­dávno jsme takové stroje viděli na po­zemcích Státního statku Frymburk na Šumavě. Předváděli je pracovníci Vý­zkumného ústavu zemědělských stro­jů z Chodova u Prahy. К dokonalosti a spokojenosti tu podle vyjádření pří­tomných odborníků ještě mnoho chybí, ale první krok se přece jen udělal. Nyní je přání, aby ty další byly už rychlejší. Výzkumníci ve Frymburku zkoušejí, měří a porovnávají různé traktory se závěsným nářadím Již od jara. jejich zájem se soustřeďuje hlavně na zná­mý univerzální traktor Zetor 3011 s příslušenstvím, který výzkumníci spolu s pracovníky závodu ZKL Líšeň upravili pro práci v horských pod­mínkách. Docílili toho hlavně tím, že snížili těžiště traktoru a rozšířili roz­chod kol. Vcelku jde o pět úprav běž­ně vyráběného traktoru, které lze udělat během několika hodin I v kaž­dém zemědělském závodě, aby se z této »třicítky« stal traktor vhodný do svahovitého terénu. Při předvá­dění byl tento traktor porovnáván s upraveným nosičem nářadí RS 09 podle návrhu pracovníků STS Hodo­nín. Přítomní odborníci zdůrazňovali přednost stroje z Líšně právě pro je­ho vyšší výkon. To je důležité, neboť na výkonu traktoru jsou závislé všechny potřeb­né práce. Výzkumníci ukázali, jak upravený traktor Zetor 3011 tahá v závěsu rotavátor, který kypří půdu na příkré stráni se sklonem až do 20 stupňů, jak zde seče trávu, rozmetá hnojivo apod. Velmi zajímavé bylo také kosení porostu trav na bažina­tých půdách. Bylo to možné proto, že výzkumníci připevnili к traktoru tzv. klečová kola, která umožňují stroji pohybovat se v terénu, kde by se normální traktor zabořil až po zadní nápravu. Dále tu výzkumníci postup­ně ověří další závěsné nářadí, zejmé­na na sklizeň a odvoz píce z těchto těžko přístupných ploch. Konečné závěry o vhodnosti toho kterého traktoru a závěsného nářadí pro horské a podhorské oblasti bude třeba přenechat povolanějším. I když je nutno na věc hledět střízlivě, perspektivy, které nám výzkumníci zatím jen naznačili, jsou nadějné. Ukázali, že bude možné za pomoci strojů lépe zvládnout v těchto oblas­tech všechny náročné práce. Tlm spí­še se vtírá otázka, proč se s vývojem těchto strojů do svahovitého terénu začalo tak opožděně, proč se za no­vinku třeba pokládají klečová kola к traktoru, která se v zahraničí běžně užívají atd. Důležitější snad bude, jak nyní dál. К tomu řekli své slovo pracovníci výzkumu a zejména z frymburského státního statku, jistě hovořili i za ostatní zemědělské závody, kde mají к výrobě stejné přírodní podmínky. Diskutující byli věcní a konkrétní. Ptali se, kdy mohou dostat nejen trak­tory, ale i komplexní soupravy závěs­ného nářadí do těchto horských a podhorských oblastí, které zatím ne­jsou — a v jakém množství. A na to by jim měli dát uspokojivou odpo­věď •— po včasném odzkoušení strojů f—i hlavně jejich výrobci. bed Nad »Prahou ve výstavbě« Je na ní — lapidárně vyjádřeno — v kostce shrnuta budoucnost hlavního města. Proto má o ná­vštěvnost postaráno: na stálé vý­stavě »Praha ve výstavbě«, nedáv­no otevřené v pražském fděstském muzeu, le stále dostatek zvědavců. Návštěvníci se podrobně poučí i o tom, lak budou rozmístěna hlavní centra občanské vybave­nosti, že při výstavbě pražských sídlišt se bude především dbát na jelich komplexnost. Občané přichá­zeli a odcháze\l a mimoděk myslí na to, jak je tomu mnohde do­sud ... Lidé chtějí bydlet co nejdříve. Avšak s prvním klopýtnutím na cestě, kudy neprojdou, jak se říká, suchou no­hou, se rychle vytrácí radost z bydle­ní v novém sídlišti. A mnohdy jsou s nimi postiženi i obyvatelé žijící v sousedství nových obytných bloků. jedna pražská čtvrť, v jejíž blíz­kosti se právě stavějí mnohapatrové bloky, nese poetický název: Zahradní město. Proto také mají ulice přiléhavé pojmenování: Fialková, jahodová, Hlo­­hová, jabloňová ... »Jména jsou pěkná, cožpak o to, ale podívejte se, jak to u nás teď vypa­dá,« stýská sl soudruh Prošek, před­seda občanského výboru č. 52. Má pravdu. Výkopové rýhy v řadě ulic, do kterých se už někdy na podzim minulého roku kladly kabely pro sil­noproud, slaboproud, vodu a plyn, nejsou dosud pořádně zasypané. Až piilmeirové rigoly nejsou žádnou zvláštností! A což teprve, když nastanou deště! Těžká auta, vozící materiál na stave­niště, zanechávají v ulicích poetických názvů nánosy bahna. V horkých dnech jsou z toho mračna dusivého prachu, který pokrývá celé okol! šedým povla­kem Přestože máji řidiči vymezenou pří­stupovou trasu, jezdi si, kudy chtějí. De moiuji přitom obrubníky chodníků, niči vozovky, vyvracejí stromky; nedovole­nou rychlosti projížděj! místy, kde to dopravní značky zakazují. Z jara byla ulice V korytách pro bláto prakticky neschůdná, což zvláště těžce nesli ná­vštěvnici zubního střediska v Záběhli­cích a mládež docházejicf na cvičení do tamějši sokolovny. Děti se nemohly doslat pro bláto do školy. A tak nastoupili bri­gádníci. Nová samoobsluha na sídlišti »Východ« nebyla za takové situace ze střední části Zahradního města vůbec dosažitelná Čtvrt století již stojí čtvrť rodin­ných domků, zabydlená několika tisíci obyvateli a upravená nespočetnými brigádnickými hodinami. Kolik potu a námahy si vyžádaly parky, výsadba stromořadí, hlohů, sakur a jiných okrasných stromů! Škody napáchané na Zahradním městě jdou dnes již do statisícových částek. Občanské výbory č. 52, 49 a 50 si mnohokrát stěžovaly na nezod­povědné jednání stavebních organi­zací. ONV v Praze 10 dokonce pohro­zil, že s VB a Pražskými komunika­cemi zastaví veškerou dopravu ze sta­veniště na hlavní veřejné komunika­ce do té doby, než se výjezdy uvedou do pořádku. Odbor výstavby národní­ho výboru svolal к případu, vážně narušujícímu občanské soužití tisíců obyvatel, poradu. Nedostavili se však na nt právě ti, o kterých je řeč: zá­stupci stavebních závodů a generál­ního Investora komplexní výstavby hlavního města ... Tohle všechno lidem znalým věci prolétne hlavou při návštěvě zajíma­vé výstavy o Praze. Zcela právem se ozývají slova kritiky: Proč, když sta­víme něco nového, ničíme přitom hod­noty budované po desetiletí? Asi pro­to, že náklady na opravy Zahradního města nepůjdou na vrub ničitelům — stavebním organizacím — ale nám všem. ZD. PROVAZNÍK • RUDĚ PRÁVO Čtvrtek 1. července 1965 SPOR O JEDEN DEN DOPIS ZAČÍNAL: Vystřihl Jsem sl Váš článek Člověk čeká na sděleni člověka. Je dobrý a správný. Patří však do skupiny podobných článků, v nichž Je jen — teorte. Možná t autor ví, že se zásady nedodržují. A co je horší, jedinec, navíc nestraník, nemá vůbec dovolání. A KONCIL: Jsem šikanován a trpím bezprávím. Chci iniciativ­ně a dobře pracovat, ale nemo­hu. Zádně právo neexistuje ... Autorovi oněch slov se lze 1 nelze divit. Názory vyvěrají z osobních zkušeností, ale je možné z nich také vyčíst myšlenky, které se tu a tam objevují: jednotlivec je proti institu­cím vždy v nevýhodě. Hned v úvodu je třeba říci, že Z. Houdek z Prahy se přesvědčil o opa­ku. Měl totiž pravdu. Prokázalo se, že v takovém případě se společnost postaví za jednotlivce, i když mohou být ještě lidé i orgány, které se objektivní pravdě brání. Cesta к ní není ovšem vždy lehká, to je nutno přiznat. PRÁVO EXISTUJE. Na jeho straně stálo mnoho lidí — od pracovníků ústředního výboru strany přes Ústřední komisí lidové kontroly a sta­tistiky až po vyšší odborové orgány a soud. Na druhé straně se projevo­vala určitá tvrdošíjnost těch, kteří hájili... Co vlastně hájili? Možná, že byli přesvědčeni, že hájí společný zájem. Fakta však prokázala, že ně­kteří funkcionáři a hQSpodářští pra­covníci Filmového průmyslu z Pra­hy 5 svým postojem nakonec spole­čenský zájem poškodili. Důkaz? Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl takto právem: v právní věci žalobce Z. Houdka proti žalo­vanému Filmovému průmyslu vynesl soud tento rozsudek: Výpověď z pracovního poměru dané žalobci žalovaným podnikem ke dni 31. 12. 1364 je právně neúčinná a pra­covní poměr žalobce u žalovaného pod­niku trvá nadále. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7616,04 Kčs do tři dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen .. . KOMEDIE KOLEM TERMINU. Od­pusťte len divadelní výraz. Šlo totiž o špatnou komedií, v níž bohužel chtě nechtě účinkovaly některé zaměst­nankyně podniku. Byla výpověď do­­tučena včas, či nebyla? V tom byl předmět právního sporu. Rozhodoval jeden den, aby pracovní poměr Z. Houdka mohl skončit к 31. prosinci 1964. Když v podniku zjistili, že je rozhodný den odevzdání, a ne ode­slání, vymysleli si, že výpověď pře­dávala vedoucí osobního útvaru Z. Houdkovi přímo na pracovišti dne 19. listopadu, což by odpovídalo práv­nímu termínu. Soud v tomto směru vyslechl několik svědků, jejichž vý­povědi sl odporovaly, jedna ze za­městnankyň, která měla být údajně »u toho«, byla dokonce toho dne a další dny ve stavu nemocných. Ze zmatených výpovědí musel soud vy­vodit závěr, že tu nejen něco nehra­je, ale že údaje jsou nevěrohodné. ZEPTÁTE SE MOŽNÁ, proč to vše­chno bylo nutné? Za prvé na pravo­platností nebo nepravoplatnosti vý­povědi záleželo, zda podnik uhradí zaměstnanci mzdu, nebo ne za dobu, kdy nepracoval, ale pracovní poměr právně trval. Výpověď samotná měla asi jiné pozadí, které pochopitelně soud nezkoumal — to za druhé. Lze se tak domnívat, když hledáme od­pověď na další otázky. Z jakých důvodů ztratil podnik zá­jem o prácí Z. Houdka? Otázka by také mohla znít opačně: plnil Hou­dek své úkoly? V jeho práci jistě byly i nedostat­ky. Některé vyplývaly z toho, že vy­konával dvě funkce — diametrálně odlišné — bezpečnostního technika a úkoláře. I za této situace plnil své úkoly bez závažnějších chyb. Odpo­vědi na první otázku je možné najít ve zprávě lidové kontroly, již dříve poukázal Z. Houdek ve stížností pod­nikovému řediteli na nedobrý stav v závodě, na požívání alkoholu při práci, na nesprávně stanovené nor­my apod. Podniková kontrola různé prohřešky v podstatě potvrdila, ale teprve později se uskutečnila někte­rá opatření, 1 kádrová. Zpráva pra­covníků lidové kontroly toto též kon­statuje a zjišťuje další nesrovnalosti. Zmiňme se jen o neoprávněném vy­plácení dělnických prémií, o vykazo­vání přesčasových hodin. U někte­rých pracovníků je to za rok i hod­ně přes 300 hodin. Vznikají nutně pochybnosti o opodstatněnosti znač­ného množství přesčasů; ukazují se základní mezery v organizaci práce, v odpovědnosti některých pracov­níků. Škoda, že mimořádné úsilí o od­chod Z. Houdka ze závodu nebylo raději věnováno výrobě. V tom by jistě byl větší přínos společenskému prospěchu. (jkd) Úsilí lidí, kteří se podílejí na zaházení číčovské průtrže, vrcholí. Z medveďov­­ské strany nasypali posledních 30 metrů hráze. Přes noc z pondělka na úterý 29. června vysypali do 18 metrů hlubokého koryta více než 300 aut kamení. Foto CTK — M. TULEJA Dopisy ze Sovětského svozu Vrchní mistr ze sovětského Hutního kombinátu A. K. Serova a zasloužilý zlepšovatel RSFSR soudruh G. Baryš­­nikov nám poslal po návratu z Česko­slovenska dopis, v němž děkuje naší straně a vládě za vysoké ocenění je­ho práce u nás, které bylo vyjádřeno československým Řádem práce. Sou­druh Baryšnikov společně s našimi oceláři zkoušel novou technologii, kte­rá byla v protikladu s dosavadními vě­deckými názory na výrobu oceli. V do­pise píše mj.: »Mám radost, že naše společná prá­ce přinesla úspěch. Nová technologie zhotoveni a oprav půd martinských pecí v hutních podnicích Vaší republi­ky je zavedena. Zajišťuje zvýšeni vý­­rohnosti peci, přináší úspory nákladů, usnadňuje práci tavičů a jejich po­mocníků .. Naše společná práce je zářným příkladem spolupráce česko­slovenských a sovětských odborníků. Af se toto přátelství v práci i v bu­doucnosti rozvíjí a upevňuje ve všech oblastech našeho života.« »Odjížděje z Československa,« píše soudruh Baryšnikov v závěru dopisu, »odvezl jsem si s sebou velkou úctu к talentovaněmu pracovitému lidu Va­ši republiky a viru v nenarušitelnost přátelství mezi našimi národy. O tom jsem vyprávěl I kolektivu pracujících našeho kombinátu.« □ V dopise, který napsal redakci Ru­dého práva soudruh D. B. Murzin, bý­valý velitel partyzánské brigády jana Žižky, a bývalá partyzánka-parašutist­­ka N Murzinová po návratu z oslav 20. výročí osvobozen! Československa, se mimo jiné říká; »Nedokážeme vyjádřit ty velké ci­ty, které navěky naplnily naše srdce a které se v nás rozhořely z mnoha setkání s přáteli ve zbrani, s nimiž jsme prošil těžkou cestu boje ze střed­ního Slovenska do milé Prahy, a z té velké pozornosti, již byli obklopeni všichni účastnici velikého boje, boje za osvobozeni Československa ad fa­šistického útlaku. S bolestí |sme si uvědomili, že mnozí českoslovenští vlastenci, přátelé vo zbrani, nebyli při těchtu oslavách mezi námi. Památka na tyto hrdiny se trvalo uchovává ne­jen v srdcích československých lidí, ale i v srdcich sovětských přátel. Na vlast­ni oči jsme se přesvědčili, že českoslo­venský lid s láskou vzpomíná na své osvoboditele — sovětské vojáky, par­tyzány a své syny a dcery, kteří padli , v hojí za osvobozeni.« Soudruh N. Samsonov, který se před dvaceti lety účastnil osvobozo­váhí naší země od německých fašis­tů a nyní vyučuje na Jakutské uni­versitě, nám píše o své nedávné ná­vštěvě Československa: •Vlak jede temnou nocí. Nespím. Rá­no vstoupím do cizí, ale blízké mně země. jaká asi dnes je? Přebírám v pa­měti události roku 1945, tragické 1 ra­dostné dny onoho dubna a května... Do Československa jsem jel na pozvá­ni Brněnské university. Z dvaceti dní, které jsem strávil v lé­to zemi, jsem dva týdny prožil u svého přítele Zdeňka Konečného v Brně. Kaž­dý den byl pro mne novým objevem. Velmi mnoho věcí ve mně vzbudilo nad šení a hlubokou úctu. Ale nejsilnější do­jem zanechali sami lidé — přátelští a klidni, pracovití a kulturní, srdeční. Vzrušujíc) byla návštěva hlavního měs­ta republiky. Zde |sem si znovu vzpo­mněl na čtyřicátý pátý rok . . . Mám v Praze mnoho přátel, s nimiž sl nejen dopisuji, ale s nimiž se také setkávám.« Přehlídka výrobků z SSSR Podle informací pracovníků zahra­ničního obchodu se připravuje v bu­dově ministerstva vnitřního obchodu v Praze na Staroměstském náměstí přehlídka průmyslového zboží z SSSR. Běhern posledních let došlo v So­větském” svazu к prudkému vzestupu výroby spotřebního zboží. Rada výrob­ků, zejména strojírenského charakte­ru, co do povrchové úpravy, vzhledu 1 ostatních technických vlastností do­sáhla vynikající úrovně. Část z nich bude předvedena pracovníkům naší výroby, obchodu 1 široké veřejnosti od soboty 3. do 11. července. Celkem uvidí návštěvníci zhruba 1060 exponátů. Mezi tím i 19 druhů televiz­ních a 19 typů rozhlasových přijímačů, 23 druhů tranzistorových přístrojů, z nichž nejmenši má velikost krabičky od zápalek. Kromě různých typů magne­tofonů a gramofonů bude vystavena 35 druhů loveckých zbraní, nejrůznějšl fo­­topřfstroje, např. i 16 snímacích ka­mer, 435 vzorů náramkových hodinek, 14 druhů žehliček, 8 druhů praček a 7 druhů chladniček, olejové radiátory s automatickým vypínáním a řada dal­ších výrobků. Tato přehlídka spotřebního, zboží má sloužit též к obchodním jednáním, ne­boť nemálo předváděných výrobků mů­že obohatit výběr na domácím trhu. C-fk-J JAKO ROZHLEDNA NAD MĚSTEM Pne se do výše 54 metrů a svým ne­zvyklým tvarem upoulá tento obr kaž­dého, kdo se dozví, že je to nový typ těžní věže (druhá v revíru), která má celou strojovnu nahoře. Pod ní Je nová důlní jáma hluboká 1093 me­try .. Podle plánu už se tam nahoře měly vesele točit obrovské bubny poháněné stejně velikými elektromotory a tahat — 1 když zatím zkušebně — z nej­větší hloubky v ostravsko-karvinském revíru na povrch vysoce kvalitní kok­­sovatelné uhlí. Zkušební provoz na nové těžní já­mě však dosud nezačal. Je to zpoždění možné adresovat jen montérům Zá­vodů V. 1. Lenina v Plzni, které jsou >N m HЭ O Z 2'Ж “■'« 30 >u « г o Ш "i t- «Л ZNAČKA ZÁVODU и o i míle zkušenosti s kvalitou výrobků! o dobrá o špatná o nemám zkušenosti ly bylo třeba na výrobku zlepšit? o výběr o rychleji zavadit novinky o víc tkanin ze synt. vláken у mil závod lešti vyríbit? ověď napište zvlášť no papír (16) finálním dodavatelem? Proč je zpož­dění, vyjádřil, myslím nejlépe, ve­doucí technické kontroly ZVIL na stavbě, R. Hercik. »Něco má na svě­domí šachta, něco my, a také tohle,« a dá ti před oči prasklou součást ja­kéhosi přístroje. Dozvíš se, že Je to konzola tachografu, bez něhož se těž­ní stroj také nemůže rozjet. Tak prasklé to přišlo od výrobce — Metry v Praze — zalepené jen barvou... A vylezeš-li po nekonečných scho­dech až nahoru do těžní věže, dozvíš se od vedoucího montáže soudruha Marka, že museli po Hutních montá­žích zesilovat všechny nosníky, aby těžní stroje měly svou stabilitu... Při rozhovoru s investičním náměst­kem ředitele Dolu Bezruč inž. Vanču­rou t s montéry sl uvědomuješ, jak je důležité, aby spolupráce Investora, stavbařů, montérů i všech subdoda­vatelů byla sladěna, nemá-li to nikde skřípat a mnohamiliónové Investice zbytečně dlouho zahálet... -ře- S0UŽENI VYNÁLEZCE »Máte vtip, vkus, z mála umíte udě­lat mnoho.« Tak o nás v zahraničí ho­voří, zapisují to do knih výstav čs. vý­robků. Ani nám naše vlastnosti podpořené dobrým systémem škol 1 praxe ne­jsou neznámy. Navíc se autoři vyná­lezů a zlepšovacích návrhů těší váž­nosti a úctě, udělují se jim státní a resortní uznání a vyznamenáni. Jen­že... V rámci této obecnosti se stále se­tkáváme s praxí, která správnou poli­tiku našeho zřízení vůči průkopníkům techniky a vědy obrací někdy naru­by. Vynálezce nebo zlepšovatel se ne­jednou potýká s obtížemi, neochotou, kompetenčními tahanicemi... Pro Ilustraci jeden přiklad. V dub­nu instaloval Inž. Bohdan Richter svůj automat na nucené větrání stájí ve vý­krmně prasat typu 600 na kralovické farmě JZD v Dřínově na Kladensku. Funguje bezvadně, výsledky výkrmu jsou znamenité. Jenže před třemi týdny se porou­chaly dva ventilátory. Docela malá zá­vada, těsně u motorů ventilátorů pře­půlilo se vedeni proudu. Ale elektri­káři okresního průmyslového podniku ve Slaném, kteří zařízení montovali, nyní prý nemají čas. Vynálezce sám odmontoval jeden ventilátor a odvezl do Slaného s prosbou o opravu. Zase nic. Ve Slaném vědí, že jde o světovou novinku. Ale dosud přívod proudu ne­opravili. Inž. B. Richter nemá »na krku« jen Královice, ale dalších 17 míst v celé republice, kde v kravínech různých typů dělá automat dobré služby. Připravuje jeho Instalaci v drů­­bežárnách. A musí řešit věc, jako je oprava přepálených drátků к ventilá­torům na jednom ze zkušebních pra covišť. Není v tom I kus nepochopení lidí, již mají být naším vynálezcům a zlepšovatelům nápomocní? -jb­ MALÁ ZAMYŠLENÍ Ш — FILMY-----------------­ Do celostátní premiéry přicházejí tří novinky. Dvě z nich se žánrově přesně hodí к letnímu slunnému počasí. Je to především střihový jilm KDYŽ KOMEDIE BYLA KRÁLEM. Připravil ho podobně jako и nás už promítaný film Zlatý věk grotesky Robert Youngson a použil v něm řady výtečných situačních grotesek z let 1915—1928, v nichž defiluje celá plejáda slavných komiků. Druhou žánrově vděčnou novinkou je anglický jilm KLUB MLADÝCH — hudební film naplněný džezem, v němž vedle známého zpěváka Cltfja Richarda mohou ctitelé tohoto typu hudby uvidět i velmi známou skupinu The Shadows. Třetí novinkou, která se lehěímu charakteru prvních dvou vymyká. Je polský jilm LOTNA, o němž přinášíme samostatnou recenzi. DVAKRÁT WAJDA Naše poznání předního polského tvůrce Andrzeje Wajdy se doplňuje: po Samsonovi a Nevinných čarodě­jích, po stěžejních dílech Popel a dé­mant a Kanály přicházejí do kin další dva jeho filmy. Každý z nich je svým způsobem zajímavý, dokresluje Waj­­dovu osobnost a zároveň přináší do­klad o vývojové linii polské kinema­tografie jako celku. LOTNA je z roku 1959 a Wajda se zde znovu zaměřuje na tragickou a heroickou dobu války. Obměňuje te­matiku boje, porážky, národní kata­strofy (ale také, v podtextu, ducha neutuchajícího odboje) na příběhu, který na první pohled může připadat výlučný — dokud sl neuvědomíme, že jde o symbol, o snahu vyslovit bás­nickým obrazem na filmovém plátně mnohem víc než příběh malé sku­pinky lidí. Bez Ironie, jen s lehkým smutkem a s úctou ke zmařeným ilu­zím evokuje Wajda vlastenecký ro­mantismus, naděje I kruté zklamání z krátkých podzimních dnů září 1939. jezdecký oddíl ustupuje s celou pol­skou armádou před drtivým vpádem a krásné barvy podzimu stojí v přík­rém kontrastu se zkázou, smrtí, roz­kladem. Křehkým symbolem roman­tických snů, ale i osudové předzvěsti se stává motiv krásného čistokrevné­ho koně Lotny, který je spjat se smrtí několika lidí a nakonec sám zahyne na konci boje, na posledních metrech rodné půdy... Tento symbol je znásoben barevnou kompozicí a navíc paralelou podzimu к dějinným událostem. Krásně zbarvené listí, čer­vená jablka, svatební závoj uprostřed podzimní scenérie — krutost porážky a zmařených nadějí je ještě svíravější v konfrontaci s dovršeným zráním a sklizní plodů. Teprve v záběru, kdy v pohraniční krajině stoupají podzim­ní mlhy a hýřlvé barvy blednou do šedivé sychravosti, přestává být pří­roda mučivou, kontrastující připomín­kou a spojuje se s osudem lidí do chmurných, žalostných akordů. Lotna, inspirovaná povídkou Wojciecha Žukrowského, kladla velké nároky na realizaci, jemná, složitá symbolika mohla snadno ztěžknout konkrétním obsahem záběrů, hereckým projevem, tlumočením vnější akce. Wajdovi a jeho spolupracov­níkům, r nichž jmenujme alespoň kame­ramana jerzyho Lipmana, se podařilo toto nebezpečí překonat. Vytvořili dilo, které hluboce působí na divákovu emoci a křísí sílou básnických obrazů slavné i trpké dny, přičemž rozdrceným snům a rozčarováni ponechává příchuť hero­­izujícfho romantismu I když snaha udržet nadnesenou polohu přinesla s se­bou jiné nebezpečí — občasné zabočeni do samoúčelnosti a přílišný důraz na obrazové či situační efekty — je Lotna vysoce mimořádný film, příznačný pro pozdni obdob! polského rozmachu z dru­hé poloviny padesátých iel. V kinech poznáváme 1 další Waj­­dův film, natočený podle novely rus­kého autora z minulého století N. S. Leskova. LADY MACBETH Z MCEN­­SKÉHO ÚJEZDU vznikla v Jugoslávii roku 1962 — v době, kdy polská kine­matografie již procházela stagnací. Pro Wajdu znamenal tento film začá­tek cesty, která nyní pokračuje a pro­hlubuje se široce pojatým přepisem historického románu S. Zeromskéhc Popely. Příběh statkářky Kateřiny, která vzplane prudkou vášní к čeledínovi a spolu s ním zavraždí svého man­žela, načež se dočká nejhoršího Irestii v milencově zradě, se snažil Wajda (podle vlastních slov) sepnout tema­ticky spíše se shakespearovskou inspi­rací než přímo s Leskovovou před­lohou. Výsledkem je stylově ucelený film, který překrývá melodramatické tóny drsnými detaily někdy až natu­ralistického ražení. Wajdova ambi­­cióznnst se projevila především v úsilí o vytvoření působivého, osobitého ryt­mu a o navozeni nezvyklé atmosféry. Zaujme obrazová kompozice několika scén I výkony jugoslávských předsta­vitelů hlavních rolí — Ljuby Tadičo­­vé a Olivera Markoviče Avšak film jako celek zanechá diváka chladným: marně zde hledáme bytostné sepětí s námětem, které dalo takovou pře­svědčivou životnost jiným Wajdovýra filmům, včetně Lotny. L. OLIVA Záběr z Jilmu NORIMBERSKÝ PROCES režiséra Stanley Kramera, který získal Velkou cenu letošního FFP. Na snímku vidíme v popředí vynikajícího herce Buřta Lancastera, který za vytvoření role dr. Janninga v tomto filmu a za vy­tvoření hlavní role v Gepardovi dostal cenu za mužský herecký výkon Jex aequo s Jozejem Krónerem, jenž byl oceněn za hlavní postavu Obchodu na korze/. PRIBEH DUŠIČKOVÝ Režisér F. Filip patří к nejzkuše­nějším televizním tvůrcům. A také jeho PŘÍBĚH DUŠIČKOVÍ nebyl na­táčen především pro plátna biografů, ale pro obrazovku. Zcela právem se mu však dostalo místa v programu kin: z celkem nenáročné povídky Ig­­náta Herrmanna, scenáristlcky zpra­cované Jiřím Procházkou, vzniklo ko­morní dílko vzácné čistoty a podma­­nivostl. O nic zvláštního tu, vezmeme-li pří­běh samotný, ani nejde: jen tak tro­chu nahlédneme do osudu průměrné­ho člověka, spořádaného c. k. oficiá­­la, kterému uteče zlá žena. V rukou Filipových se však anekdota mění v perfektní studii charakterů v urči­tém konkrétním dobovém a společen­ském podmínění. Scenárista a režisér si dovedli najít v Herrmannovi vděč­né tragikomické jádro, které jim do­volilo rozehrát obsažný, stylový, přes­ně laděný a tempovaný herecký kon­cert, dávající dobově omezené histor­ce i obecnější přízvuky. Svou vnější podobou je to lilm televiz­ní, prostý vnějších efektů. V televizi je, mnohem víc než ve filmu, herec pro re­žiséra nejdůležitějšim prostředkem i hodnotou výrazu. Záleží pak na výběru představitelů, jejich vedení a konečně i na prostoru a volnosti, jaké herecké osobnosti dovolí technika snímáni. I v Příběhu dušičkovém projevil Filip v tomto směru už osvědčenou míru citu a zkušenosti. A právě způsobem natáčeni (několika synchronními kamerami) dává herci — spolu s kameramanem V. Ople­talem — možnost к mnohem celistvější­mu a soustředěnějšímu projevu, což se samozřejmě odráží i na výsledku. Ze­jména nár. umělec |. Pivec v hlavni po­stavě Vavřince Konopky tu vytvořil jed­nu z těch velkých roli, jaké dnes u nás předním hercům dává mnohem častěji a prumyšleněji televize než film. A v tomto smyslu, podobně jako už některé jiné televizní filmy uvedené v distribuci, znamená Příběh dušičko­vý jeden z podnětů filmové tvorbě. Tím spíš, že i tato stránka, stejně do­bře využita, může se vedle jiných kvalit stát důvodem divácké přitažli­vosti díla. JlRI PITTERMANN К filmovému dvacetiletí hovoří Peter Solan V naší jubilejní anketě dostává dnes slovo režisér Peter Solan, který patři к mladší generaci slovenské filmové režie. Solan je podobně jako Stefan Uher odchovancem pražské filmové fakulty a s Uhrem a Barabášem tvoří troficí, která v posledních letech přinesla slovenskému filmu nejvíce uměleckých pod­nětů. Z Jeho filmů připomeňme především mezinárodně úspěšný jilm Boxer a smrt a poslední film Případ Barnabáš Kos. 1. Co pokládáte za nejvýraznějši přínos znárodnění? — Od počátku studia na FÁMU až po dnešní dny v praxi pokládám tento stav za je­diný a naprosto samozřejmý. Asi vtom je t hlavní přínos, ne? 2. Který film z uplynulého dvaceti­letí naší kinematografie je vám nej­­bližší? — V každém období se obje­vilo více děl působících objevně. V této souvislosti si vzpomínám na Krejčíkovo Svědomí, Kadárův a Klo­­sův Únos, Helgeho Školu otců a z po­slední doby Uhrovo Slunko v síti, Formanova Černého Petra a Každý den odvahu Ewalda Schorma. Pochopitel­ně uvádím jen příklady, protože prá­vě tak intenzívně na mne působí tvorba Jiřího Trnky, Vojtěcha jasného a mnoha dalších. 3. Které ze svých děl z této doby pokládáte sám za nefzafímavějšl? — Nenatočil jsem toho tolik, abych cí­til potřebu bilancovat, čl dokonce sám určovat pořadí zajímavosti vy­tvořených filmů. Jedno je mi jasné: každým svým filmem Jsem se pokou­šel zaujmout postoj к problémům, kte­ré se ml zdály důležité. 4. V čem vidíte hlavní příčinu úspě­chů naší kinematografie poslední do­by? — Samozřejmě v lidech. Existu­je u nás plejáda erudovaných a sku­tečně talentovaných umělců. 5. V čem vidíte hlavní problém čí nedostatek dnešní československé ki­nematografie? — Zel bohu v lidech. Myslím zejména na ty, kteří už činy prokázali svou nenáležitost v hodno­ceni situace i konkrétních děl, ale kteří nepoučeni mají možnost opako­vat omyly už jednou evidentně doká­zané. 6. Na čem nyní pracujete čl hodlá­te v nejbližši době pracovat? — Tibor Vichta dokončil scénář mého příští­ho filmu. Název: Dřív než skončí ta­to noc,,.

Next