Rudé Právo, březen 1966 (XLVI/59-89)
1966-03-01 / No. 59
KOMENTUJEME Nedělitelná pravomoc Hovořit už dnes o průběhu voleb občanských výborů by bylo předčasné, potrvají až do konce března, ale jistě stojí za to, poznamenat, že první zprávy o nich potvrzují růst veřejné aktivity. Tuto příznivou změnu pomohl vyvolat kvas, který nastal v národních výborech po jednáních o rozšířeni jejich pravomoci a odpovědnosti. Jenže diskuse o těchto otázkách neminula ani občanské výbory. Častěji než dříve se v místech uvažuje o tom, co udělat a jaké podmínky vytvořit, aby se činnost občanských výborů rozvíjela ještě úspěšněji, což je samozřejmě potěšitelné, ale současně zazněly hlasy volající po opatření na posílení pravomoci těchto orgánů... a u nich bude záhodtao se zastavit. Občanské výbory si vydobyly pevné místo v životě naší společnosti a i nadále se s nimi počítá. Prospělo by však, kdyby dostaly větší pravomoc? Mnozí se domnívají, že ano. »Měly by obdržet statut plně právnických osob,« napsal L. Š. z Prahy 3. Některé národní výbory dokonce již předaly občanským výborům část své pravomoci — a ty teď vyřizují věci, jež patří radám nebo komisím MNV, na vesnici povalují první porážky zéhumenkářům, potvrzují přihlášky a odhlášky к pobytu. V Českých Budějovicích doporučují, aby občanské výbory byly zmocněny povolovat drobné stavební úpravy, rozhodovat o dávkách doplňkové péče apod. Jak to vypadá, občanské výbory prožívají něco podobného, co před časem národní výbory, kdy se za vrchol socialistické demokracie pokládalo, když o každé maličkosti rozhodovaly široké kolektivy lidí. Řízení společenských záležitostí se v takových případech rozplizlo do nekonečných debat, průzkumů a zpráv, zatímco věci čekaly na řešení. Naštěstí jsme od podobného pojetí socialistické demokracie dost daleko. Kdyby se měla podstatněji rozšířit pravomoc občanských výborů, muselo by to být jedině na úkor národních výborů. Tohle nové »porcování« pravomoci by vůbec nebylo demokratickým opatřením, a to z více důvodů. Už technika voleb národních výborů a občanských výborů se liší — a dále, občanské výbory jsou pomocným aktivem NV, což také určuje jejich postavení, práva a odpovědnost. Podobných argumentů by se našlo víc. Vznikly by ve skutečnosti další články řízení, které, jak se dá předpokládat, by hájily úzce lokální zájmy na úkor širších a řízení města nebo vesnice by nebylo jednotné. Není správné ani to, že občanské výbory na žádost různých institucí přímo vyhotovuji posudky, doporučení a vydávají různá potvrzení. To náleží jedině národním výborům; ty ovšem mají posoudit, v kterém případě je nutné, aby se к věci vyjádřil občanský výbor. Názor většiny se shodu|e v tom, že by nebylo užitečné postavení občanských výborů měnit a pravomoc národních výborů a jejich orgánů dále dělit. Pokud v některých městech v tomto směru experimentují, výsledky nejsou zatím takové, aby opravňovaly к celostátním opatřením. Funkcionáři mnohých občanských výborů přijmou toto stanovisko asi s jistým zklamáním. Chtějí dokázat víc a domnívají se, že nejvýhodnější podmínky by jim к tomu vytvořila právě úprava pravomoci. Nikdo nebude omezovat národní výbory, přenesou-li některé své úkoly na občanské výbory, záleží na vnitřních podmínkách, ale obecná hlediska politického charakteru nemohou být opomíjena. Náš veřejný život není tak sešněrován, aby občanské výbory neměly prostor pro svou činnost. Vznikají-Ii i přesto mezi jejich funkcionáři pocity, jako by měli svázané ruce, pak je to námět к zamyšlení především pro rady místních národních výborů. Řešení je v obsahu a metodách řízeni občanských výborů. Sluchu si zaslouží doporučení, aby rady MNV a MěstNV důsledněji přihlížely к návrhům občanských výborů při projednávání a rozhodování o konkrétních věcech a radily se s nimi. Aktivitu občanských výborů povzbudí, budou-li orgány NV také důsledněji vyřizovat jejích připomínky, náměty a návrhy a vyšlapou-li si poslanci pěšinku na jejích zasedání. F. ZDOBINA Nedostatky a nepořádek nahrávají rozkrádačům Účinněji chránit společný majetek Na první pohled bylo v Balírnách obchodu v Bratislavě dlouho všechno v pořádku, Qd konce roku 1963 do roku 1965. Vedoucí závodu se spokojili se zjištěním, že povolené ztráty »nebyly čerpány«, důkladnější kontrola nebyla snad vůbec. A tak si sedm baliček udělalo v závodě »obchod« pro sebe. Ze závodu postupně vynesly — pomocníkem byla i členka závodní stráže — na 910 kg kávy, po půl metráku čaje a kakaa a další potraviny. Prokázaná škoda 176 000 Kčs. Možno dodat, že dvě třetiny celkové hospodářské trestné činnosti v minulém roce tvoří právě různé formy rozkrádání. Činnost »pobertů« mnohdy umožňuje značná nedbalost a přílišná důvěřivost odpovědných pracovníků. V podniku Železorudné doly a hrudkovny, závody Mníšek, bývalý hlavní energetik po dobu čtyř let hospodařil pro sebe. Jinak platil za dobrého pracovníka a na schůzích vystupoval jako horlivý »obhájce« bdělosti. Vystavoval zrušovací protokoly na různé předměty, i takové, které se ještě ani nepoužily. Objednal také pro závod elektronky, tranzistory, součástky к magnetofonům — závod je ovšem nepotřeboval. Pak to rozprodával, dokonce na inzerát. Dokázaná škoda 75 000 Kčs. Pachatel měl také tři »poboční« sklady a v nich za sto tisíc korun neevidovaného materiálu. Takových vedoucích nebo zmocněných pracovníků, kteří bez kontroly a přehledu podepisují důležité účetní doklady, podklady pro mzdy, pro inkaso peněz v bance apod., je víc. V Komunálních službách Toužím podobným způsobem jeden pracovník rozkradl 140 000 Kčs. V Domově mládeže ve Frýdlantu byl zase příliš důvěřivý ředitel a dával nevyplněné šeky do rukou účetní, která si pak snadno peníze přivlastnila. Pokladní a účetní v jedné osobě, to také nedělá dobrotu. To poznali na ředitelství Státního statku Bílina, kde jím jeden pracovník rozkradl na 170 000 Kčs. V Závodech průmyslové automatizace v Praze 5 prováděla vedoucí účtárny různé machinace po pět let. Škoda na 200 000 Kčs. Kde je patřičná kontrola a pořádek? Nebo kontrolní pracovníci prodejny Domácí potřeby v Kolíně se spokojili s nahlašováním zboží, které vlastně už neexistovalo. Vedoucí si přivlastnil věci za 128 000 Kčs. V jedné prodejně Jednoty v okrese Nitra »zjistila« kontrola manko necelých 300 Kčs. V této době však už chybělo zboží za 100 000 korun. Viníky stihl patřičný trest. К odhalení mnoha případů napomohlo upozornění poctivých občanů. Nejde ovšem jen o odhalené případy, ale o vytvoření takového prostředí a takového pořádku, kde se nebude vůbec dařit jakýmkoliv pobertům a rozkrádačům, ať už těm větším nebo menším, kterých je také ještě dost. (lh) 2 MONTÁŽ OCELOVĚ KONSTRUKCE CS. PAVILONU V MONTREALU v těchto dnech skončila. První etapu výstavby dokládá náš snímek. Konstrukci projektovali a vyrobili pracovníci Královopolské strojírny v Brně. Několik odborníků ze závodu řídí přímo na kanadském výstavtštt montážní práce. Pro čs. pavilón vyrábějí brněnští kováct dalších 25 vagónů, součástí. Na obvodový plást našeho pavilónu se používají tak zvané hurdysky, duté cihly, tradiční český cihlářský materiál, které budou mít na povrchu keramickou glazuru. Vyrábí je závod Východočeských cihelen Hrochův Týnec. Celý pavilón má být hotov koncem října a pak přtjdou na řadu vnitřní úpravy. (lh) Spotřební průmysl čeká na rozsáhlou modernizaci Více kvalitnějších výrobků • Význam chemických vláken Postupně více doceňujeme význam spotřebního průmyslu, který má zajistit dostatek kvalitního zboží pro naše občany i vývoz, řadu výrobků pro jiná odvětví. V současné době nabízí tento průmysl asi 600 000 druhů výrobků. Se skladbou této palety však nejsme ještě spokojeni ani co do výběru, tak často ani co do množství. Základní podmínkou dalšího rozvoje je především rozsáhlá rekonstrukce a modernizace, jak nás informoval náměstek ministryně spotřebního průmyslu B. Horák. Spotřební zboží má více odpovídat nárokům občanů na módnost a vysokou užitkovost. O něco se zlepšila obměna sortimentu. Kolekce textilního zboží se ročně obměňuje průměrně asi ze třetiny, kolekce obuvi z poloviny a ještě o něco více vzory a druhy oděvů. Zatím není plně kryta poptávka po textiliích s příměsí syntetických vláken, některých druhů punčoch, vlněných výrobků, porcelánu, skla a nábytku. To ukazuje také na potřebu dalšího rozvoje určitých odvětví. Mezi největší patří nedostaek některých surovin, zejména cheických vláken. Také strojní zařízení je mnohde zastaralé. Novou techniku potřebuje zejména textilní a polygrafický průmysl. Ve výhledu pro příští léta se počítá s novými provozy kožedělné výroby v Třebíči, Partyzánském, Gottwaldově a Bardejově. Obuvnický průmysl mé více než dosud využívat vhodné plastické materiály. Uplatní se 1 nové technologie výroby. Letos dostane vnitřní obchod asi 57 miliónů párů kožené, textilní i ostatní obuvi. Nejrychlejší rozvoj má v příštích letech zaznamenat odvětví skla a jemné keramiky. S investiční výstavbou se počítá zejména na Slovensku. Zatím Je poměrně stále málo užitkového skla, svítidel i porcelápu. Dřevozpracující průmysl navrhuje vybudování dalších závodů na komplexní zpracování dřevní hmoty a rozšíření výroby dřevotřískových a dřevopilinových desek a překližek. Více se mají objevit na trhu nové druhy žádaného nábytku, další typy chat atd. Rekonstrukce a modernizace spotřebního průmyslu má probíhat postupně, ale cílevědoměji a rychleji než dosud, (lh) NOVÁ VÝROBNA kyseliny sírové OSTRAVA 28. února (db) — V nejmladším cechu Moravských chemických závodů v Ostravě — v nové výrobně kyseliny sírové — vyrobili během soboty, neděle a pondělí prvních asi 400 tun kyseliny sírové. Funkční zkoušky nového zařízení, které zde probíhaly od 12. ledna, se tak mění ve zkušební provoz. Výrobna kyseliny sírové v Ostravě byla postavena ve spolupráci s Polskou lidovou republikou, která také dodává MCHZ základní surovinu — síru. Kyselina sírová z ostravského závodu bude dále zpracovávána v chemických závodech, využívána v hutích apod. STAVBAŘI NA 0NDAVÉ TREBIŠOV 28. února (bk) — Po zatarasení průtrže na pravobřežní hrázi Ondavy na východním Slovensku — což se podařilo poměrně rychle zásluhou příslušníků naší armády — čekají na pracovníky košických Inženýrských staveb v této oblasti ještě další úkoly. Neodkladně se musí upravit a zpevnit prostor mezi hrázemi, a to především pomocí speciální ocelové stěny, aby těsnění narušené hráze bylo pevné. Po vybudované pevné cestě už začali pracovníci Inženýrských staveb přivážet tvrdou jílovitou zeminu a další materiál na definitivní úpravu obnovené hráze. « RUDĚ PRÁVO Úterý dne 1. března I960 KOROLKOV Přeložila JULIE HERMANOVA O japonském operačním plánu na základě Kantókuen — rychlé mobilizace vojsk proti Sovětskému svazu — není dosud |asno. Japonci se bezpochyby omezí na útok v prostoru Vladivostoku a na sever od něho. Zároveň bude podniknut útok směrem к Bajkalu podél železniční trati Mandžusko —Čita a z prostoru Kalganu přes Vnější Mongolsko přímo na sever. , , Datum zahájení těchto akcí zatím není známo. Dá se předpokládat, že rozmísfování vojsk potrvá do poloviny srpna. Generál Okamoto se mnohokrát vyslovil, že laponsko začne bojovat teprve tehdy, až německá vojska obsadí Moskvu.« »Na vašem místě bych obsah plánu KanĎkuen vyložil podrobněji,« poradil Sorge Kreitschmerovi, »v Berlíně sotva asi vědí, jak se realizuje. Třeba to, že v kuantungském uskupení budou vytvořeny oddělené armády a budou operovat tři samqstatné fronty. To by měl generál Halder vědět především.« »Máte pravdu, doktore Sorge, kromě toho by. bylo třeba ukázat I úkoly každé fronty. Vymysleli to docela zajímavě, podívejte se...« Plukovník Kreitschmer vytáhl štábní mapu dálnovýchodních oblastí Sovětského svazu. O plánu Kantókuen i Ocu, stálém plánu války proti Sovětskému svazu, měl Sorge již dosti podrobnou informaci. Autorem plánu Kantókuen byl generálporučík Tominaga z japonského generálního štábu. Byl pověřen, aby urychleně vypracoval všestranný plán útoku na Sovětský svaz s přihlédnutím к současné válce mezi SSSR a Německem. Mobilizace záložníků, stejně jako uvedení kuantungské armády na předválečný početní stav, byla rovněž částí tohoto plánu. Pouze směr úderů jednotlivých armád Richard dosud neznal. Nyní ho Kreitschmer zasvětil 1 do těchto strategických tajemství japonského generálního štábu. Plán Kantókuen, schválený císařem, byl uložen v operačním oddělení generálního štábu. К jeho provedení byla na mandžuské hranici soustřeďována japonská vojska. Všechny tyto přípravy byly namířeny proti Sovětskému svazu. Avšak plány, byť sebechytřeji vymyšlené, zůstávaly zatím pouhými plány a Ramsayova skupina měla nyní zjistit, jak je budou japonští militaristé uskutečňovat. Podle toho, jak se události vyvíjely, se doktor Sorge stále více přesvědčoval, že sovětský lid svým obětavým bojem maří záměry útočníků. V srpnu přijel к velvyslanci Ottovi ministr války Todžo, aby sondoval, jak vypadá situace na sovětsko-německé frontě. Generál Todžo, holohlavý, s hustými,' krátce přistřiženými kníry a lstivýma očkama přijel na návštěvu v civilním oděvu a vypadal spíš jako opatrný obchodník, který si chce, než Investuje kapitál, jaksepatří vyšetřit, nemůže-ll jeho společník přijít na buben. Richard Sorge se rozmluvy účastnil jako tlumočník. Ott se div nerozkrájel, aby generála Todža přesvědčil, že je všecko v nejlepším pořádku a podle posledních zpráv z fronty je osud Moskvy zpečetěn. Snad nejistá intonace v Sorgově překladu, kterou generál zachytil, či přehnané zdůrazňování úspě,chů německých vojsk ve výkladu velvyslancově, které Sorge v překladu ještě podtrhl, způsobilo, že Todžo zavětřil. Zřejmě neuvěřil slovům generála Otta a odjel nepřesvědčený. Pověřil potom Ošimu, aby se důkladněji, z první ruky informoval o stavu věcí v Berlíně. Ošima poslal odpověď dosti rychle a německá služba ji dešifrovala. Japonský velvyslanec hlásil rádlem z Berlína: »Na počátku srpna jsem se dověděl, že tempo německé ofenzívy v Rusku se zpomaluje. Stanovená data ofenzívy se nedodržují. Moskva ani Leningrad nebyly obsazeny v určené lhůtě. Podle vašeho příkazu jsem požádal o vysvětlení pana ministra Ribbentropa, který přizval к této rozmluvě pana polního maršála Keitla, náčelníka štábu vrchního velení německých ozbrojených sil. Pan polní maršál vysvětlil, že zpomalení tempa ofenzívy je způsobeno příliš dlouhými komunikacemi a opožďováním týlů za předsunutými jednotkami. Rozdíl mezi plánem a skutečným vývojem operací činí tři týdny, což v tažení takového měřítka nemá podstatný význam.« Richard pochopil, že osud sovětského Dálného východu i celé země se rozhoduje na sovětsko-německé frontě, na bojištích u Moskvy. Všecko záleželo na houževnatosti ruských vojsk, na jejich schopnosti vykonat skoro zázrak — zastavit nacistická vojska, nepustit je do sovětského vnitrozemí. Ale osud Moskvy závisí i na tom, zda se sovětskému vojenskému velení podaří stáhnout určitý počet vojsk z Dálného východu a přesunout je na západ. Ovšem к takovému rozhodnutí musel Sovětský svaž vědět, hodlá-U Japonsko začít válku proti Rusku v tomto roce. Záměry japonských mllitarlstů se ukázaly v Jasném světle teprve počátkem září. Nejdřív dostal Richard zprávu od Ozakiho, který žádal o schůzku. Setkali se tentokrát vé dne, v kavárně hotelu Imperial. Ozaki už seděl u stolku, když se Richard objevil ve dveřích. Venku bylo dusno, ale uvnitř, za silnými kamennými zdmi, byl příjemný chládek. Okna, úzká jako střílny, byla zakryta oranžovými závěsy, které jen slabě propouštěly světlo, takže v místnosti bylo konejšivé přítmí. Pili chlazenou ovocnou šťávu míchanou s džinem, bavili se, vzpomínali na staré japonské básníky a Ozaki zpaměti recitoval verše z elegie básníka Hitomara: Spadalo listí rudé z javoru, přikvapil posel se snítkou zrosenou. Hledím na něho a vzpomínám si zas na dny, kdy jsem býval s tebou Sorge ho požádal o oheň, sklonil se nad zapalovačem a Ozaki mu řekl polohlasem, jako by recitoval dál: »Tajná rada za přítomnosti císaře stanovila směr expanze. Poslouchejte...« Uváděl ciíáty z usneseni tajné rady; nečetl Je ze zápisníku, měl spolehlivou paměť, neocenitelnou pro Ilegálního pracovníka. • POKRAČOVANÍ ZÍTRA VYR0ĎI ČASOPISU SVOBODA Letos v dubnu uplyne 75 let od chvíle, kdy vyšlo prvé číslo jednoho z nejstarších našich dělnických listů — kladenské Svobody. S jeho historií jsou spojeny zápasy dělnické třídy v rakouském mocnářství 1 v první, buržoazní republice, boje za ustavení naší strany a uskutečňování jej! politiky. V redakci Svobody pracovali naši přední publicisté a funkcionáři strany. List kolportovali a finančně -vydržovali dělníci kladenských hutí, horníci ze šachet a ostatních závodů Kladenská. Nyní je Svoboda orgánem krajského výboru KSC Středočeského kraje. Mimo pondělí vychází denně v nákladu 69 000 výtisků. Letos v dubnu bude na budově jedné z prvých redakcí Svobody v Kladně odhalena pamětní deska, v Praza se bude konat slavnostní shromážděni u příležitosti 75. výročí založení Svobody a tradiční krajská letní slavnost v Houštce rovněž ponese pečeť významného výročí dělnických a komunistických novin. -jb- DVAGET LET SL0VEHSKE KNIŽNÍ GRAFIKY PRAHA 28. února (n) ' V pondělí byla v jedné ze síní Národního muzea slavnostně otevřena výstava slovenské knižní grafiky, která zachycuje ve výběru rozvoj knižní tvorby za uplynulých dvacet let. Seznamuje pražskou veřejnost s kvalitativním i kvantitativním rozmachem slovenské knižní grafiky. Z výběru je zde 250 exemplářů, z nichž většina reprezentuje tři generace slovenských výtvarných umělců, kteří aktivně zasáhli do knižní kultury let 1945 až 1965. Výstava začíná několika ukázkami vzácných tisků a ilustrací z dějin naší knižní kultury od konce patnáctého století, činností Mikuláše Štětiny Bakaláře, českého tiskaře slovenského původu, potom dřevořezy ze Škarniclovy tiskárny ve Skalici ze 16. a 17. století atd. Převážná část exponátů, jak samotných grafik či knih, je pak věnována třem generacím umělců tohoto oboru, zakladatelské generaci M. Benka, Hály, Ondreička, a mladším grafikům, např. Galandovi, Fullovi, kteří už před válkou působili v oblasti knižní tvorby a převedli tehdy běžnou ilustraci, spočívající ha tradicích folklóru, do moderního výtvarného projevu. Střední generace slovenských výtvarníků je zde především zastoupena tvorbou Vincenta Hložnika. Nejmladší generace slovenských umělců je zastoupena celou řadou dnešních výtvarníků, z nichž přední místo v tomto výtvarném oboru zaujímá A. Brumovský. Knihy i originály grafických předloh zahrnují dílo 39 umělců. Výstava potrvá do konce března. Denně již 11 tisíc tun uhlí z naší největší úpravny Hospodářský efekt v době zkušebního provozu Přestože nejsou ještě dobudovány všechny objekty naší nelvětší úpravny uhlí v Ledvicích na Tepllcku, vykazuje úpravna dobré výsledky. 700člennému kolektivu se již podařilo stabilizovat provoz v tzv. suché cestě a v třídírně druhů natolik, že zde mohli zahájit nepřetržitý dvousměnný provoz. Nyní již úpravna denně zpracuje 10 až 11 tisíc tun uhlí. Od 1. dubna letošního roku se mají tyto provozy rozjet na tli směny. Ledvickým se daří zabezpečit 1 úspěšný průběh zkušebního provozu v poslední části úpravny, tzv. prádle, která byla dokončena loni v prosinci. Bude se tu upravovat uhlí mokrou cestou. Tuto část úpravny vybudovali v nejkratším čase a nejkvalitněji. Nejvíce se o tento úspěch zasloužili montéři Hutních montáží z Ostravy a ze závodu VSSB z Berlína, který dodal do Ledvic ovládací řídící zařízení a zabezpečení kolejiště. Pracující prádla ve snaze dosáhnout liž v době zkušebního provozu co nejlepšího hospodářského efektu uzavřeli socialistický závazek na počest XIII. sjezdu KSC, podle něhož do konce března upraví mokrou cestou nejméně 50 tisíc tun uhlí dobré kvality. V letošním roce bude také postavena v obvodu kolejiště úpravny uhlí provizorní opravářská dílna na běžné opravy vozů. Při vytížení své kapacity bude schopna úpravna uhlí v Ledvicíbh ročně zpracovat 10 až 12 miliónů tun hnědého uhlí. (lc) Co v kom je Stojí za to, občas se rozhlédnout kolem sebe. V každodenním shonu často přehlédneme, kdo vlastně to vedle nás den co den prožívá své hodiny, co je v něm skryto, čím vlastně žije. Někdy nás někdo překvapí tak, že se divíme, »kde se to najednou v tom člověku vzalo«. »Kdo by to do něj řekl,« předháníme se pak ve výstižnějším vyjádření překvapení. Nejednou si říkáme, »kdybychom to věděli«, »kdyby nás jen napadlo« — až když je pozdě, kdy se tomu, »do nějž bychom to neřekli«, nedá nijak pomocí. Neznalost lidí, nevědomost »co je v nich«, nemusí vždy zacházet do lidských tragédii, může způsobit i příjemné překvapení. Takové zažili nedávno v n. p. Seba, jak se dovídáme z jejich závodního časopisu. Nečekaně dostali návštěvu anglických techniků. Shodou okolností nebyl po ruce nikdo, kdo by s nimi pohovořil a přeložil výklady při prohlídce závodu. Každý, kdo něco z angličtiny znal, byl někde pryč. Uvítací proslov prý vyzněl asi takto: I am sorry liebe Herren, Ich jrštéhe nich ...« Po několika dalších bezmocných pokusech se к nim přitočil nenápadný človíček v pracovním plášti, uvítal návštěvníky bezvadnou angličtinou a od té chvíle už všechno běželo, včetně plynulé prohlídky závodu. Zjistili v překladateli vyššího prámy Slováka, ovládajícího šest světových jazyků a pracujícího už čtrnáct let jako manipulant v příjmu zboží. Závodní časopis uvádí, že za to, že lim manipulant »vytrhl trn z paty, rozhodli se přeřadit jej do funkce mladšího konstruktéra a zvýšit jeho kvalifikační zařazení«. Tučně vysázená řádka hlásá, že »od prvního bude mít místo T 3 T 4«. Ten postup vyznívá jako odměna tomu, kdo závod uchránil před »tra« pasem«, je to však jen otázka odměny? A budou t na novém místě jeho jazykové znalosti využity? Není v tomto případě žádoucí zamyslet se nad tím, zda opravdu víme, »co v kom je«, a zda dáváme lidem možnost, aby se uplatnili podle svých schopností? Zdá se, že při tom rozhlížení se po lidech je nutné vzít v úvahu některé okolnosti, jsou lidé, kteří se derou dopředu a prosadí se někdy, aspoň přechodně, na místo neúměrné jejich skutečným schopnostem, jíní své schopnosti nenosí okázale před veřejnosti, a často jen proto nezaujímají takové místo, na kterém by mohli být společnosti nejužitečnější. Nelze čekat, jak bude ke komu milostivá náhoda a pomůže skryté schopnosti odhalit. Pomocí náhody se může někdo dočkat uznáni za rok, jiný po letech a nejeden až po smrti. Všímejme si tedy lidí kolem sebe, abychom věděli, co v nich je. -jis- Státní nakladatelství krásné literatury vydalo knížku, která se jmenuje ZELENA HUSA. Je to výbor, který sestavil, pěkně přeložil a doslovem opatřil Jan Pilař а к němuž případné obrázky nakreslil Zd. Seydl. Zelená husa je název nejmenšího divadélka na světě, Jak si Je v prvních poválečných letech stvořil polský básník Konstanty Ildefons G a 1 c z у ús к i. Po několik roků (1946—1950) psal a otiskoval pravidelně každý týden v populárním krakovském časopise Przekrój kratičké scény z repertoáru této pomyslné scény. Zelená husa Jako by se zrodila z neobyčejně živé kulturní atmosféry tehdejšího Krakova, kde mj. působilo 1 několik kabaretů, s nimiž Galczyúski spolupracoval. Zelenou husu psal pro potěšení zejména mladého čtenářského a divadelního publika, zato »k nespokojenosti pánů Ťulpasů, Sosáků a Omezených«. To mu samozřejmě přineslo nejednu životní obtíž. V Zelené huse je uložena znamenitá tradice polského umění satiry, kterou Galczyúski rozvíjí zcela netradičně, s chutí experimentovat a dát volný průchod fantazii. Našel si ve svých hutných scénických groteskách a v Jejich několika ustálených figurkách svérázný způsob, jak pravidelně hovořit s obecenstvem, jak komentovat co nejvýmluvněji, bez moralizování a zvedání ukazováčku polský poválečný život. Do zdánlivě absurdního nesmyslu skryl kritický smysl. Uplatňuje se komediantství všeho druhu, od kramářské písně po cirkus. Je to osobité divadlo, které láká к scénickým pokusům, a je to zároveň parodie vžitých představ o divadle. Co předstírá velikost a vážnost, dostává tu rozměr veselého plmprlového divadélka. Je možné sledovat, jak se z grotesky jakoby hravě nezávazné stává v Zelené huse stále zřetelněji společensky kritická satira. Hemži se tu figurky někdejší politické reakce, lidé, kteří přežili z minulosti a spojuji svou existenci s nadějí na návrat minulého. Zelená husa se směje salonnímu 1 vulgárnímu, od života odtrženému myšlení, snobům a aristokratům všech odrůd, sklonům к mystice, romantismu a falešnému tradicionalismu, které |sou neschopné rozhodnout se a jednat. A směje se stále víc také novodobým maloměšťákům, byrokratům a příživníkům, kteří si mysli, že s úřadem a funkcí dostali i rozum. Galczyúski jako by patřil к usilování našich malých scén, které vyrostly o řadu let později už v docela jiném ovzduší a které z jeho díla nejednou čerpaly. Mnohé ze scének Zelené husy ztratily pochopitelně chuť čerstvé aktuality, spojily se jen s dobou svého vzniku nebo s konkrétním polským prostředím. Podstatné však zůstává. Trvá především radost z divadla, z jeho hravosti a fantazie, z jeho vůle vměšovat se do života z toho jediného důvodu, aby všechno kolem bylo lepší a rozumnější. G lczyúski měl oddané přátele, protože byl nový, nekonvenčni, veselý a kritický. Z téhož důvodu měl houževnaté nepřátele, kteří nejenže nechápali nebo nechtěli pochopit, ale kteří si z vlastního omezení udělali měřítko hodnot, pádný argument a bič. Znesnadňovali Zelené huse život tak dlouho, až zanikla, jenže roky přešly a dnes se ví o Zelené huse a jejím autorovi mnohem víc než o těch nechápavých. Dílo К. I. Galczyúského je uznávanou hodnotou. Galczyúski bohužel už v roce 1953 umřel. JAR. OPAVSKÝ KULTURA Nejmenši divadlo svéla Stravinského Petrušku uvádí v této sezóně baletní soubor Státního divadla v Brně. — Na obrázku: /. Kubálek v roli Petrušky a K. Gratzerová v roli Baleríny, Foto: R. SEDLAČEK KRÁTCE O KNIHÁCH • NÄVRAT DO HISTORIE. — Podruhé u nás vychází (v edici Svět dějin, nakladatelství Odeon) populární kniha německého spisovatele žijícího v USA C. W. Cerarna BOHOVÉ, HROBY A UČENCI, která byla přeložena do víc než 20 jazyků. Románem o archeologii nazývá ji )e]í autor, aby specificky označil Její poutavý styl přístupný nejšlrším čtenářským vrstvám, I těm čtenářům, kteří se s její látkou setkávají v takové šíři prvně. Práce zahrnuje nejstarš! dějiny kulturního lidstva, od říše mlnojské a řecké přes starý Egypt, Sumery, Babyléňany a Asyřany až к historii nejméně prosondované, к dějinám Indiánských říší Toltéků a Aztéků. Rekapituluje tedy na podkladě vědeckých ob)evů v minulém a našem století život lidstva žijícího Čtyři tisíce i více let před naším letopočtem, jeho kulturu, náboženství, panovnické rody, zvyky a obyčele. A nejen to: rekapituluje i jejich historií archeologickou, poměrně mladé dějiny jejich nedávných objevů se všemi průvodními znaky, úskalími, zvraty, zklamáními, prohrami a překvapivými vítězstvími ve svízelných bitvách o proniknutí do dávné minulost! zaváté pískem, válečnými bouřemi, časem 1 zapomněním, odkrýt |i a dešifrovat, je správné, že překladatel knihy V. Zamarovský, sám rovněž velmi známý autor prací podobného druhu, doplnil na konci svazku seznam literatury, která může sloužit dalšímu Čtenářskému osvětlení vzdálených epoch, tituly prací vědců českých (bylo by opravdu nemyslitelné, aby v něm chyběla díla např. světových kapacit, profesorů Hrozného a Lexy), sovětských a dalších. A také Je dobré, Že v závěrečné poznámce alespoň stručně uvedl základní fakta o objevech z nejposlednějších let (Ceramova kniha vyšla prvně roku 1949), aby čtenáři odpověděl na přirozenou zvídavost, kterou Ceram skvěle vyburcoval a podnítil. -mar• KYTICE BALAD. — Klub přátel poezie se rozloučil se svými členy v minulém ročníku touto neprodejnou prémií, kterou sestavili K. Pllcka a Fr. Volf. Ze svých bohatých sběratelských zásob vybrali přes padesát čísel lidové epiky obou naších národů. Vybírali z těch nejvýraznějších tematických okruhů; z těch lidských životních událostí, které v sobě možnost baladičnostl nesly a které také к jejímu vyjádření podněcovaly. Jsou tu žalozpěvy nad zmarnělou láskou, Jejíž konec přivodila vojna, Je tu nenávistný smutek a utrpení, které přicházely s tureckými nájezdy, 1 pestrá škála lidových balad, zpívajících o smutném konci zbojnických hrdinů. Ale baladický motiv se nerodil Jen ze střetnutí člověka s vnějším světem, s panskou mocí a zvůlí, ale měl své kořeny i v poměru člověka к člověku: vztah rodičů a dětí (tu se mj. výrazně ukazuje také sociální podmíněnost baladických zpěvů), tragédie lásky apod. Kytice balad však zároveň ukazuje, jak lidé dovedli také šťastně a radostně vydechnout, když jejich úzkost a čekání nekončily tragicky. Autoři uvádějí v závěrečné poznámce, že chtěli touto knížkou vytvořit protějšek к Erbenově Kytici. V tom sl, myslím, dali úkol dost nereálný. Knížka také víc než protějškem klasického díla Erbenova se ukazuje lako předchůdce, Jako pramen, z něhož Kytice byla uvita, jinak však Kytice balad je svazkem něžné a citlivé lidové poezie, která neztratila nic z bezprostřednosti zážitků, které jí daly vzniknout. i »VYSOČINA«SE HLAS!.. . Zatímco brněnské nakladatelství zaěl ná plnit nové ediční úkoly pod novým názvem Blok a někdejší havlfčkobrodské nakladatelství sl buduje novou základnu v sídlu kraje, hlásí se ke slovu nové nakladatelství — Vysočina. Západní Morava s částí východních Cech tvoří zvláštní a osobitý region, který jak v lidovém uměni, tak v ostatní tvorbě má živou tradici. Také současný život tu nabízí dobré tvérčí podmínky. Při okresní knihovně v Jihlavě se proto utvořila ediční složka, která sl chce všímat nejen regionálních problémů, ale postupně obsáhnout ve svén nerozlehlém edičním piánu i ony hodnoty, které poináhaji rozmnožovat naše kulturní bohatství. Naše nejmladši vydavatelství se bude opírat víc o kvalitu než kvantitu. Jihlava |e sídlem známého Horáckého divadla, vycházela tu kdysi I velmi hodnotná revue »Vysočina«, je přirozeným kulturním centrem. Mladé vydavatelství má tedy příležitost stát se zanedlouho nejen edičním, ale 1 kulturním centrem osobitého prostředí a pomocníkem ve vytvářeni nového života. -k IVAN SKÁLA Bud mořem V pevnosti nad přístavem bijí hodiny a moře běží pískem lehce, tiše, jako ještěrka našlapující na miny, jako tvá ruka, která mt dopisy píše. V pevnosti nad přístavem právě rozžali a moře kreslí do písku své vzory. Jsem bezhlavě štasten, Jsem zoufalý, mezt námi Jsou dálky, koleje, hory. Na vodě svítí světla strážných člunů, denně Je vídám, denně je vídám... Střežím tě v sobě jak moře svou nazlátlou lunu, a přece všem živlům tě vydám. Zdola rybáři křičí: Přijde povětří. Co musí přijít, necht se bouří zvedne. I tebe prosím, Jen mne nešetřt. Bud jak to moře drsně bezohledné. Bud žtvel, ale nebud amébou. Bud živel, láskyplný nebo dravý. Já jako vlna budu před sebou dál valit svoje sny, své mořské trávy. Ze sbírky BLANKYTNÝ KALENDÁŘ ÚSPĚCH PRAŽSKÉHO KVARTETA ZA MOREM V těchto dnech začíná Kvarteto města Prahy (B. Novotný, K. Přibyl, J. Karlovský a Z. Koníček) druhou část svého zájezdu — třítýdenní koncertování v Anglii. Přenesli se tam letadlem z Philadelphie, když předtím ve Spojených státech a v Kanadě absolvovali 26 úspěšných koncertů a jedno vystoupení v televizi v San Francisku, kde natočili Dvořákův kvartet, op. 105, a Janáčkovy Listy důvěrné. Zámořský repertoár našeho kvarteta obsahoval třicet děl, mezi nimiž z české soudobé hudby uvedli rovněž Jiřího Pauera. Úspěch zámořského zájezdu byl tak velký, že naše kvarteto už v polovině cesty dostalo pevné pozvání na dal* ší turné v roce 1968. Z Anglie se uměl* ci vrátí v polovině března. -k