Rudé Právo, březen 1966 (XLVI/59-89)

1966-03-01 / No. 59

KOMENTUJEME Nedělitelná pravomoc Hovořit už dnes o průběhu vo­leb občanských výborů by bylo předčasné, potrvají až do konce března, ale jistě stojí za to, pozna­menat, že první zprávy o nich po­tvrzují růst veřejné aktivity. Tu­to příznivou změnu pomohl vyvo­lat kvas, který nastal v národních výborech po jednáních o rozšíře­ni jejich pravomoci a odpovědnosti. Jenže diskuse o těchto otázkách neminula ani občanské výbory. Častěji než dříve se v místech uva­žuje o tom, co udělat a jaké pod­mínky vytvořit, aby se činnost ob­čanských výborů rozvíjela ještě úspěšněji, což je samozřejmě potě­šitelné, ale současně zazněly hla­sy volající po opatření na posílení pravomoci těchto orgánů... a u nich bude záhodtao se zastavit. Občanské výbory si vydobyly pevné místo v životě naší společ­nosti a i nadále se s nimi počítá. Prospělo by však, kdyby dostaly větší pravomoc? Mnozí se domní­vají, že ano. »Měly by obdržet sta­tut plně právnických osob,« napsal L. Š. z Prahy 3. Některé národní výbory dokonce již předaly občan­ským výborům část své pravomoci — a ty teď vyřizují věci, jež patří radám nebo komisím MNV, na ves­nici povalují první porážky zéhu­­menkářům, potvrzují přihlášky a odhlášky к pobytu. V Českých Bu­dějovicích doporučují, aby občan­ské výbory byly zmocněny povolo­vat drobné stavební úpravy, roz­hodovat o dávkách doplňkové pé­če apod. Jak to vypadá, občanské výbory prožívají něco podobného, co před časem národní výbory, kdy se za vrchol socialistické demokracie po­kládalo, když o každé maličkosti rozhodovaly široké kolektivy lidí. Řízení společenských záležitostí se v takových případech rozplizlo do nekonečných debat, průzkumů a zpráv, zatímco věci čekaly na řeše­ní. Naštěstí jsme od podobného po­jetí socialistické demokracie dost daleko. Kdyby se měla podstatněji rozší­řit pravomoc občanských výborů, muselo by to být jedině na úkor národních výborů. Tohle nové »por­cování« pravomoci by vůbec neby­lo demokratickým opatřením, a to z více důvodů. Už technika voleb národních výborů a občanských vý­borů se liší — a dále, občanské výbory jsou pomocným aktivem NV, což také určuje jejich postave­ní, práva a odpovědnost. Podob­ných argumentů by se našlo víc. Vznikly by ve skutečnosti další články řízení, které, jak se dá předpokládat, by hájily úzce lokál­ní zájmy na úkor širších a řízení města nebo vesnice by nebylo jed­notné. Není správné ani to, že občanské výbory na žádost různých institucí přímo vyhotovuji posudky, doporu­čení a vydávají různá potvrzení. To náleží jedině národním výbo­rům; ty ovšem mají posoudit, v kterém případě je nutné, aby se к věci vyjádřil občanský výbor. Názor většiny se shodu|e v tom, že by nebylo užitečné postavení ob­čanských výborů měnit a pravomoc národních výborů a jejich orgánů dále dělit. Pokud v některých měs­tech v tomto směru experimentu­jí, výsledky nejsou zatím takové, aby opravňovaly к celostátním opa­třením. Funkcionáři mnohých občanských výborů přijmou toto stanovisko asi s jistým zklamáním. Chtějí doká­zat víc a domnívají se, že nejvý­hodnější podmínky by jim к tomu vytvořila právě úprava pravomoci. Nikdo nebude omezovat národní výbory, přenesou-li některé své úkoly na občanské výbory, zá­leží na vnitřních podmínkách, ale obecná hlediska politického cha­rakteru nemohou být opomíjena. Náš veřejný život není tak se­šněrován, aby občanské výbory ne­měly prostor pro svou činnost. Vznikají-Ii i přesto mezi jejich funkcionáři pocity, jako by měli svázané ruce, pak je to námět к zamyšlení především pro rady místních národních výborů. Řeše­ní je v obsahu a metodách řízeni občanských výborů. Sluchu si za­slouží doporučení, aby rady MNV a MěstNV důsledněji přihlížely к návrhům občanských výborů při projednávání a rozhodování o kon­krétních věcech a radily se s ni­mi. Aktivitu občanských výborů povzbudí, budou-li orgány NV také důsledněji vyřizovat jejích připo­mínky, náměty a návrhy a vyšla­­pou-li si poslanci pěšinku na jejích zasedání. F. ZDOBINA Nedostatky a nepořádek nahrávají rozkrádačům Účinněji chránit společný majetek Na první pohled bylo v Balírnách obchodu v Bratislavě dlouho všechno v pořádku, Qd konce roku 1963 do roku 1965. Vedoucí závodu se spokojili se zjištěním, že povolené ztráty »nebyly čerpány«, důkladnější kontrola nebyla snad vůbec. A tak si sedm baliček udělalo v závodě »obchod« pro sebe. Ze závodu postupně vynesly — pomocníkem byla i členka závodní stráže — na 910 kg kávy, po půl metráku čaje a kakaa a další potraviny. Prokázaná škoda 176 000 Kčs. Možno dodat, že dvě třetiny celkové hospodářské trestné činnosti v minu­lém roce tvoří právě různé formy rozkrádání. Činnost »pobertů« mnohdy umožňuje značná nedbalost a příliš­ná důvěřivost odpovědných pracov­níků. V podniku Železorudné doly a hrudkovny, závody Mníšek, bývalý hlavní energetik po dobu čtyř let hospodařil pro sebe. Jinak platil za dobrého pracovníka a na schůzích vystupoval jako horlivý »obhájce« bdělosti. Vystavoval zrušovací proto­koly na různé předměty, i takové, které se ještě ani nepoužily. Objed­nal také pro závod elektronky, tran­zistory, součástky к magnetofonům — závod je ovšem nepotřeboval. Pak to rozprodával, dokonce na inzerát. Dokázaná škoda 75 000 Kčs. Pachatel měl také tři »poboční« sklady a v nich za sto tisíc korun neevidova­ného materiálu. Takových vedoucích nebo zmocně­ných pracovníků, kteří bez kontroly a přehledu podepisují důležité účetní doklady, podklady pro mzdy, pro in­kaso peněz v bance apod., je víc. V Komunálních službách Toužím po­dobným způsobem jeden pracovník rozkradl 140 000 Kčs. V Domově mlá­deže ve Frýdlantu byl zase příliš dů­věřivý ředitel a dával nevyplněné še­ky do rukou účetní, která si pak snad­no peníze přivlastnila. Pokladní a účetní v jedné osobě, to také nedělá dobrotu. To poznali na ředitelství Státního statku Bílina, kde jím jeden pracovník rozkradl na 170 000 Kčs. V Závodech průmyslové automatizace v Praze 5 prováděla vedoucí účtárny různé machinace po pět let. Škoda na 200 000 Kčs. Kde je patřičná kontro­la a pořádek? Nebo kontrolní pracovníci prodejny Domácí potřeby v Kolíně se spokojili s nahlašováním zboží, které vlastně už neexistovalo. Vedoucí si přivlastnil věci za 128 000 Kčs. V jedné prodejně Jednoty v okrese Nitra »zjistila« kon­trola manko necelých 300 Kčs. V této době však už chybělo zboží za 100 000 korun. Viníky stihl patřičný trest. К odha­lení mnoha případů napomohlo upo­zornění poctivých občanů. Nejde ovšem jen o odhalené případy, ale o vytvoření takového prostředí a ta­kového pořádku, kde se nebude vůbec dařit jakýmkoliv pobertům a roz­krádačům, ať už těm větším nebo menším, kterých je také ještě dost. (lh) 2 MONTÁŽ OCELOVĚ KONSTRUKCE CS. PAVILONU V MONTREALU v těchto dnech skončila. První etapu výstavby dokládá náš snímek. Konstrukci projek­tovali a vyrobili pracovníci Královopolské strojírny v Brně. Několik odborníků ze závodu řídí přímo na kanadském výstavtštt montážní práce. Pro čs. pavilón vyrábějí brněnští kováct dalších 25 vagónů, součástí. Na obvodový plást našeho pavilónu se používají tak zvané hurdysky, duté cihly, tradiční český cihlářský materiál, které budou mít na povrchu keramickou glazuru. Vyrábí je závod Vý­chodočeských cihelen Hrochův Týnec. Celý pavilón má být hotov koncem října a pak přtjdou na řadu vnitřní úpravy. (lh) Spotřební průmysl čeká na rozsáhlou modernizaci Více kvalitnějších výrobků • Význam chemických vláken Postupně více doceňujeme význam spotřebního průmyslu, který má zajistit dostatek kvalitního zboží pro naše občany i vývoz, řadu výrobků pro jiná odvětví. V současné době nabízí tento průmysl asi 600 000 druhů výrobků. Se skladbou této palety však nejsme ještě spokojeni ani co do výběru, tak často ani co do množství. Základní podmínkou dalšího rozvoje je především rozsáhlá rekonstrukce a modernizace, jak nás informoval náměstek minis­tryně spotřebního průmyslu B. Horák. Spotřební zboží má více odpovídat nárokům občanů na módnost a vyso­kou užitkovost. O něco se zlepšila obměna sortimentu. Kolekce textil­ního zboží se ročně obměňuje prů­měrně asi ze třetiny, kolekce obuvi z poloviny a ještě o něco více vzory a druhy oděvů. Zatím není plně kry­ta poptávka po textiliích s příměsí syntetických vláken, některých druhů punčoch, vlněných výrobků, porcelá­nu, skla a nábytku. To ukazuje také na potřebu dalšího rozvoje určitých odvětví. Mezi největší patří nedosta­­ek některých surovin, zejména che­­ických vláken. Také strojní zařízení je mnohde zastaralé. Novou techniku potřebuje zejména textilní a polygra­fický průmysl. Ve výhledu pro příští léta se počítá s novými provozy kožedělné výroby v Třebíči, Partyzánském, Gottwaldově a Bardejově. Obuvnický průmysl mé více než dosud využívat vhodné plas­tické materiály. Uplatní se 1 nové technologie výroby. Letos dostane vnitřní obchod asi 57 miliónů párů kožené, textilní i ostatní obuvi. Nejrychlejší rozvoj má v příštích letech zaznamenat odvětví skla a jemné keramiky. S investiční výstav­bou se počítá zejména na Slovensku. Zatím Je poměrně stále málo užitko­vého skla, svítidel i porcelápu. Dře­vozpracující průmysl navrhuje vybu­dování dalších závodů na komplexní zpracování dřevní hmoty a rozšíření výroby dřevotřískových a dřevopilino­­vých desek a překližek. Více se mají objevit na trhu nové druhy žádaného nábytku, další typy chat atd. Rekon­strukce a modernizace spotřebního průmyslu má probíhat postupně, ale cílevědoměji a rychleji než dosud, (lh) NOVÁ VÝROBNA kyseliny sírové OSTRAVA 28. února (db) — V nej­mladším cechu Moravských chemic­kých závodů v Ostravě — v nové vý­robně kyseliny sírové — vyrobili bě­hem soboty, neděle a pondělí prvních asi 400 tun kyseliny sírové. Funkční zkoušky nového zařízení, které zde probíhaly od 12. ledna, se tak mění ve zkušební provoz. Výrobna kyseliny sírové v Ostravě byla postavena ve spolupráci s Pol­skou lidovou republikou, která také dodává MCHZ základní surovinu — síru. Kyselina sírová z ostravského závodu bude dále zpracovávána v che­mických závodech, využívána v hu­tích apod. STAVBAŘI NA 0NDAVÉ TREBIŠOV 28. února (bk) — Po za­tarasení průtrže na pravobřežní hrá­zi Ondavy na východním Slovensku — což se podařilo poměrně rychle zá­sluhou příslušníků naší armády — čekají na pracovníky košických Inže­nýrských staveb v této oblasti ještě další úkoly. Neodkladně se musí upravit a zpev­nit prostor mezi hrázemi, a to přede­vším pomocí speciální ocelové stěny, aby těsnění narušené hráze bylo pev­né. Po vybudované pevné cestě už za­čali pracovníci Inženýrských staveb přivážet tvrdou jílovitou zeminu a dal­ší materiál na definitivní úpravu ob­novené hráze. « RUDĚ PRÁVO Úterý dne 1. března I960 KOROLKOV Přeložila JULIE HERMANOVA O japonském operačním plánu na základě Kan­­tókuen — rychlé mobilizace vojsk proti Sovětské­mu svazu — není dosud |asno. Japonci se bezpo­chyby omezí na útok v prostoru Vladivostoku a na sever od něho. Zároveň bude podniknut útok směrem к Bajkalu podél železniční trati Man­­džusko —Čita a z prostoru Kalganu přes Vnější Mongolsko přímo na sever. , , Datum zahájení těchto akcí zatím není známo. Dá se předpokládat, že rozmísfování vojsk potrvá do poloviny srpna. Generál Okamoto se mnohokrát vyslovil, že laponsko začne bojovat teprve tehdy, až německá vojska obsadí Moskvu.« »Na vašem místě bych obsah plánu KanĎkuen vyložil podrobněji,« poradil Sorge Kreitschmerovi, »v Berlíně sotva asi vědí, jak se realizuje. Třeba to, že v kuantungském uskupení budou vytvořeny oddělené armády a budou operovat tři samqstatné fronty. To by měl generál Halder vědět především.« »Máte pravdu, doktore Sorge, kromě toho by. bylo třeba ukázat I úkoly každé fronty. Vymysleli to docela zajímavě, podívejte se...« Plukovník Kreitschmer vytáhl štábní mapu dál­­novýchodních oblastí Sovětského svazu. O plánu Kantókuen i Ocu, stálém plánu války proti Sovětskému svazu, měl Sorge již dosti podrobnou informaci. Autorem plánu Kantókuen byl generálporučík Tominaga z japonského gene­rálního štábu. Byl pověřen, aby urychleně vypra­coval všestranný plán útoku na Sovětský svaz s přihlédnutím к současné válce mezi SSSR a Ně­meckem. Mobilizace záložníků, stejně jako uvedení kuantungské armády na předválečný početní stav, byla rovněž částí tohoto plánu. Pouze směr úderů jednotlivých armád Richard dosud neznal. Nyní ho Kreitschmer zasvětil 1 do těchto strategických tajemství japonského generálního štábu. Plán Kantókuen, schválený císařem, byl uložen v operačním oddělení generálního štábu. К jeho provedení byla na mandžuské hranici soustřeďo­vána japonská vojska. Všechny tyto přípravy byly namířeny proti Sovětskému svazu. Avšak plány, byť sebechytřeji vymyšlené, zůstá­valy zatím pouhými plány a Ramsayova skupina měla nyní zjistit, jak je budou japonští militaristé uskutečňovat. Podle toho, jak se události vyvíjely, se doktor Sorge stále více přesvědčoval, že sovět­ský lid svým obětavým bojem maří záměry útoč­níků. V srpnu přijel к velvyslanci Ottovi ministr války Todžo, aby sondoval, jak vypadá situace na so­­větsko-německé frontě. Generál Todžo, holohlavý, s hustými,' krátce přistřiženými kníry a lstivýma očkama přijel na návštěvu v civilním oděvu a vypadal spíš jako opatrný obchodník, který si chce, než Investuje kapitál, jaksepatří vyšetřit, ne­­může-ll jeho společník přijít na buben. Richard Sorge se rozmluvy účastnil jako tlumočník. Ott se div nerozkrájel, aby generála Todža přesvědčil, že je všecko v nejlepším pořádku a podle posled­ních zpráv z fronty je osud Moskvy zpečetěn. Snad nejistá intonace v Sorgově překladu, kterou generál zachytil, či přehnané zdůrazňování úspě­­,chů německých vojsk ve výkladu velvyslancově, které Sorge v překladu ještě podtrhl, způsobilo, že Todžo zavětřil. Zřejmě neuvěřil slovům generála Otta a odjel nepřesvědčený. Pověřil potom Ošimu, aby se důkladněji, z první ruky informoval o stavu věcí v Berlíně. Ošima poslal odpověď dosti rychle a německá služba ji dešifrovala. Japonský velvyslanec hlásil rádlem z Berlína: »Na počátku srpna jsem se dověděl, že tempo německé ofenzívy v Rusku se zpomaluje. Stano­vená data ofenzívy se nedodržují. Moskva ani Le­ningrad nebyly obsazeny v určené lhůtě. Podle vašeho příkazu jsem požádal o vysvětlení pana ministra Ribbentropa, který přizval к této rozmlu­vě pana polního maršála Keitla, náčelníka štábu vrchního velení německých ozbrojených sil. Pan polní maršál vysvětlil, že zpomalení tempa ofenzí­vy je způsobeno příliš dlouhými komunikacemi a opožďováním týlů za předsunutými jednotkami. Rozdíl mezi plánem a skutečným vývojem operací činí tři týdny, což v tažení takového měřítka nemá podstatný význam.« Richard pochopil, že osud sovětského Dálného východu i celé země se rozhoduje na sovětsko-ně­­mecké frontě, na bojištích u Moskvy. Všecko zá­leželo na houževnatosti ruských vojsk, na jejich schopnosti vykonat skoro zázrak — zastavit nacistická vojska, nepustit je do sovětského vnitro­zemí. Ale osud Moskvy závisí i na tom, zda se sovětskému vojenskému velení podaří stáhnout určitý počet vojsk z Dálného východu a přesunout je na západ. Ovšem к takovému rozhodnutí musel Sovětský svaž vědět, hodlá-U Japonsko začít válku proti Rusku v tomto roce. Záměry japonských mllitarlstů se ukázaly v Jasném světle teprve počátkem září. Nejdřív dostal Richard zprávu od Ozakiho, který žádal o schůzku. Setkali se tentokrát vé dne, v kavárně hotelu Imperial. Ozaki už seděl u stolku, když se Richard objevil ve dveřích. Venku bylo dusno, ale uvnitř, za silnými kamennými zdmi, byl příjem­ný chládek. Okna, úzká jako střílny, byla zakryta oranžovými závěsy, které jen slabě propouštěly světlo, takže v místnosti bylo konejšivé přítmí. Pili chlazenou ovocnou šťávu míchanou s dži­nem, bavili se, vzpomínali na staré japonské básní­ky a Ozaki zpaměti recitoval verše z elegie básníka Hitomara: Spadalo listí rudé z javoru, přikvapil posel se snítkou zrosenou. Hledím na něho a vzpomínám si zas na dny, kdy jsem býval s tebou Sorge ho požádal o oheň, sklonil se nad za­palovačem a Ozaki mu řekl polohlasem, jako by recitoval dál: »Tajná rada za přítomnosti císaře stanovila směr expanze. Poslouchejte...« Uváděl ciíáty z usneseni tajné rady; nečetl Je ze zápisníku, měl spolehlivou paměť, neocenitelnou pro Ilegálního pracovníka. • POKRAČOVANÍ ZÍTRA VYR0ĎI ČASOPISU SVOBODA Letos v dubnu uplyne 75 let od chvíle, kdy vyšlo prvé číslo jednoho z nejstarších našich dělnických listů — kladenské Svobody. S jeho his­torií jsou spojeny zápasy dělnické tří­dy v rakouském mocnářství 1 v prv­ní, buržoazní republice, boje za usta­vení naší strany a uskutečňování jej! politiky. V redakci Svobody pracovali naši přední publicisté a funkcionáři strany. List kolportovali a finančně -vydržovali dělníci kladenských hutí, horníci ze šachet a ostatních závodů Kladenská. Nyní je Svoboda orgánem krajského výboru KSC Středočeského kraje. Mimo pondělí vychází denně v nákladu 69 000 výtisků. Letos v dubnu bude na budově jed­né z prvých redakcí Svobody v Klad­ně odhalena pamětní deska, v Praza se bude konat slavnostní shromážděni u příležitosti 75. výročí založení Svo­body a tradiční krajská letní slav­nost v Houštce rovněž ponese pečeť významného výročí dělnických a ko­munistických novin. -jb- DVAGET LET SL0VEHSKE KNIŽNÍ GRAFIKY PRAHA 28. února (n) ' V pondělí byla v jedné ze síní Národního muzea slavnostně otevřena výstava sloven­ské knižní grafiky, která zachycuje ve výběru rozvoj knižní tvorby za uplynulých dvacet let. Seznamuje pražskou veřejnost s kvalitativním i kvantitativním rozmachem sloven­ské knižní grafiky. Z výběru je zde 250 exemplářů, z nichž většina re­prezentuje tři generace slovenských výtvarných umělců, kteří aktivně za­sáhli do knižní kultury let 1945 až 1965. Výstava začíná několika ukázkami vzácných tisků a ilustrací z dějin naší knižní kultury od konce patnác­tého století, činností Mikuláše Štěti­ny Bakaláře, českého tiskaře sloven­ského původu, potom dřevořezy ze Škarniclovy tiskárny ve Skalici ze 16. a 17. století atd. Převážná část exponátů, jak sa­motných grafik či knih, je pak věno­vána třem generacím umělců tohoto oboru, zakladatelské generaci M. Ben­­ka, Hály, Ondreička, a mladším gra­fikům, např. Galandovi, Fullovi, kte­ří už před válkou působili v oblasti knižní tvorby a převedli tehdy běž­nou ilustraci, spočívající ha tradicích folklóru, do moderního výtvarného projevu. Střední generace sloven­ských výtvarníků je zde především zastoupena tvorbou Vincenta Hložni­­ka. Nejmladší generace slovenských umělců je zastoupena celou řadou dnešních výtvarníků, z nichž přední místo v tomto výtvarném oboru za­­ujímá A. Brumovský. Knihy i originály grafických před­loh zahrnují dílo 39 umělců. Výstava potrvá do konce března. Denně již 11 tisíc tun uhlí z naší největší úpravny Hospodářský efekt v době zkušebního provozu Přestože nejsou ještě dobudovány všechny objekty naší nelvětší úprav­ny uhlí v Ledvicích na Tepllcku, vy­kazuje úpravna dobré výsledky. 700člennému kolektivu se již podařilo stabilizovat provoz v tzv. suché cestě a v třídírně druhů natolik, že zde mohli zahájit nepřetržitý dvousměnný provoz. Nyní již úpravna denně zpra­cuje 10 až 11 tisíc tun uhlí. Od 1. dub­na letošního roku se mají tyto pro­vozy rozjet na tli směny. Ledvickým se daří zabezpečit 1 úspěšný průběh zkušebního provozu v poslední části úpravny, tzv. prádle, která byla dokončena loni v prosinci. Bude se tu upravovat uhlí mokrou ces­tou. Tuto část úpravny vybudovali v nejkratším čase a nejkvalitněji. Nej­více se o tento úspěch zasloužili mon­téři Hutních montáží z Ostravy a ze závodu VSSB z Berlína, který dodal do Ledvic ovládací řídící zařízení a zabezpečení kolejiště. Pracující prádla ve snaze dosáhnout liž v době zku­šebního provozu co nejlepšího hos­podářského efektu uzavřeli socialis­tický závazek na počest XIII. sjezdu KSC, podle něhož do konce března upraví mokrou cestou nejméně 50 tisíc tun uhlí dobré kvality. V letošním ro­ce bude také postavena v obvodu ko­lejiště úpravny uhlí provizorní opra­­vářská dílna na běžné opravy vozů. Při vytížení své kapacity bude schopna úpravna uhlí v Ledvicíbh roč­ně zpracovat 10 až 12 miliónů tun hně­dého uhlí. (lc) Co v kom je Stojí za to, občas se rozhlédnout ko­lem sebe. V každodenním shonu čas­to přehlédneme, kdo vlastně to vedle nás den co den prožívá své hodiny, co je v něm skryto, čím vlastně žije. Někdy nás někdo překvapí tak, že se divíme, »kde se to najednou v tom člověku vzalo«. »Kdo by to do něj řekl,« předháníme se pak ve výstiž­nějším vyjádření překvapení. Nejednou si říkáme, »kdybychom to věděli«, »kdyby nás jen napadlo« — až když je pozdě, kdy se tomu, »do nějž bychom to neřekli«, nedá nijak pomocí. Neznalost lidí, nevědomost »co je v nich«, nemusí vždy zacházet do lidských tragédii, může způsobit i pří­jemné překvapení. Takové zažili ne­dávno v n. p. Seba, jak se dovídáme z jejich závodního časopisu. Nečekaně dostali návštěvu anglických techniků. Shodou okolností nebyl po ruce nikdo, kdo by s nimi pohovořil a přeložil vý­klady při prohlídce závodu. Každý, kdo něco z angličtiny znal, byl někde pryč. Uvítací proslov prý vyzněl asi tak­to: I am sorry liebe Herren, Ich jrštéhe nich ...« Po několika dalších bezmocných po­kusech se к nim přitočil nenápadný človíček v pracovním plášti, uvítal ná­vštěvníky bezvadnou angličtinou a od té chvíle už všechno běželo, včetně plynulé prohlídky závodu. Zjistili v překladateli vyššího prá­my Slováka, ovládajícího šest světových jazyků a pracujícího už čtrnáct let ja­ko manipulant v příjmu zboží. Závodní časopis uvádí, že za to, že lim manipulant »vytrhl trn z paty, roz­hodli se přeřadit jej do funkce mlad­šího konstruktéra a zvýšit jeho kvali­fikační zařazení«. Tučně vysázená řád­ka hlásá, že »od prvního bude mít mís­to T 3 T 4«. Ten postup vyznívá jako odměna tomu, kdo závod uchránil před »tra« pasem«, je to však jen otázka odmě­ny? A budou t na novém místě jeho jazykové znalosti využity? Není v tom­to případě žádoucí zamyslet se nad tím, zda opravdu víme, »co v kom je«, a zda dáváme lidem možnost, aby se uplatnili podle svých schopností? Zdá se, že při tom rozhlížení se po lidech je nutné vzít v úvahu některé okolnosti, jsou lidé, kteří se derou do­předu a prosadí se někdy, aspoň pře­chodně, na místo neúměrné jejich sku­tečným schopnostem, jíní své schop­nosti nenosí okázale před veřejnosti, a často jen proto nezaujímají ta­kové místo, na kterém by mohli být společnosti nejužitečnější. Nelze čekat, jak bude ke komu milostivá náhoda a pomůže skryté schopnosti odhalit. Po­mocí náhody se může někdo dočkat uznáni za rok, jiný po letech a neje­den až po smrti. Všímejme si tedy li­dí kolem sebe, abychom věděli, co v nich je. -jis- Státní nakladatelství krásné litera­tury vydalo knížku, která se jmenuje ZELENA HUSA. Je to výbor, který se­stavil, pěkně přeložil a doslovem opatřil Jan Pilař а к němuž případ­né obrázky nakreslil Zd. Seydl. Ze­lená husa je název nejmenšího diva­délka na světě, Jak si Je v prvních poválečných letech stvořil polský bás­ník Konstanty Ildefons G a 1 c z у ú­­s к i. Po několik roků (1946—1950) psal a otiskoval pravidelně každý tý­den v populárním krakovském časo­pise Przekrój kratičké scény z re­pertoáru této pomyslné scény. Zele­ná husa Jako by se zrodila z neoby­čejně živé kulturní atmosféry tehdej­šího Krakova, kde mj. působilo 1 ně­kolik kabaretů, s nimiž Galczyúski spolupracoval. Zelenou husu psal pro potěšení zejména mladého čtenářské­ho a divadelního publika, zato »k ne­spokojenosti pánů Ťulpasů, Sosáků a Omezených«. To mu samozřejmě při­neslo nejednu životní obtíž. V Zelené huse je uložena znameni­tá tradice polského umění satiry, kte­rou Galczyúski rozvíjí zcela netradič­ně, s chutí experimentovat a dát vol­ný průchod fantazii. Našel si ve svých hutných scénických groteskách a v Je­jich několika ustálených figurkách svérázný způsob, jak pravidelně hovo­řit s obecenstvem, jak komentovat co nejvýmluvněji, bez moralizování a zve­dání ukazováčku polský poválečný ži­vot. Do zdánlivě absurdního nesmys­lu skryl kritický smysl. Uplatňuje se komediantství všeho druhu, od kra­­mářské písně po cirkus. Je to osobi­té divadlo, které láká к scénickým pokusům, a je to zároveň parodie vži­tých představ o divadle. Co předstí­rá velikost a vážnost, dostává tu roz­měr veselého plmprlového divadélka. Je možné sledovat, jak se z gro­tesky jakoby hravě nezávazné stává v Zelené huse stále zřetelněji spole­čensky kritická satira. Hemži se tu figurky někdejší politické reakce, li­dé, kteří přežili z minulosti a spojuji svou existenci s nadějí na návrat mi­nulého. Zelená husa se směje salon­nímu 1 vulgárnímu, od života odtrže­nému myšlení, snobům a aristokra­tům všech odrůd, sklonům к mysti­ce, romantismu a falešnému tradicio­­nalismu, které |sou neschopné roz­hodnout se a jednat. A směje se stá­le víc také novodobým maloměšťá­kům, byrokratům a příživníkům, kte­ří si mysli, že s úřadem a funkcí do­stali i rozum. Galczyúski jako by pat­řil к usilování našich malých scén, které vyrostly o řadu let později už v docela jiném ovzduší a které z je­ho díla nejednou čerpaly. Mnohé ze scének Zelené husy ztra­tily pochopitelně chuť čerstvé aktua­lity, spojily se jen s dobou svého vzniku nebo s konkrétním polským prostředím. Podstatné však zůstává. Trvá především radost z divadla, z je­ho hravosti a fantazie, z jeho vůle vměšovat se do života z toho jediné­ho důvodu, aby všechno kolem bylo lepší a rozumnější. G lczyúski měl oddané přátele, pro­tože byl nový, nekonvenčni, veselý a kritický. Z téhož důvodu měl houžev­naté nepřátele, kteří nejenže nechá­pali nebo nechtěli pochopit, ale kte­ří si z vlastního omezení udělali mě­řítko hodnot, pádný argument a bič. Znesnadňovali Zelené huse život tak dlouho, až zanikla, jenže roky pře­šly a dnes se ví o Zelené huse a je­jím autorovi mnohem víc než o těch nechápavých. Dílo К. I. Galczyúské­­ho je uznávanou hodnotou. Galczyú­ski bohužel už v roce 1953 umřel. JAR. OPAVSKÝ KULTURA Nejmenši divadlo svéla Stravinského Petrušku uvádí v této sezóně baletní soubor Státního divadla v Brně. — Na obrázku: /. Kubálek v roli Petrušky a K. Gratzerová v roli Baleríny, Foto: R. SEDLAČEK KRÁTCE O KNIHÁCH • NÄVRAT DO HISTORIE. — Podruhé u nás vychází (v edici Svět dějin, na­kladatelství Odeon) populární kniha ně­meckého spisovatele žijícího v USA C. W. Cerarna BOHOVÉ, HROBY A UČEN­CI, která byla přeložena do víc než 20 jazyků. Románem o archeologii nazývá ji )e]í autor, aby specificky označil Její poutavý styl přístupný nejšlrším čtenář­ským vrstvám, I těm čtenářům, kteří se s její látkou setkávají v takové šíři prv­ně. Práce zahrnuje nejstarš! dějiny kul­turního lidstva, od říše mlnojské a řec­ké přes starý Egypt, Sumery, Babylé­­ňany a Asyřany až к historii nejméně prosondované, к dějinám Indiánských ří­ší Toltéků a Aztéků. Rekapituluje tedy na podkladě vědeckých ob)evů v minu­lém a našem století život lidstva žijícího Čtyři tisíce i více let před naším leto­počtem, jeho kulturu, náboženství, pa­novnické rody, zvyky a obyčele. A ne­jen to: rekapituluje i jejich historií ar­cheologickou, poměrně mladé dějiny je­jich nedávných objevů se všemi průvod­ními znaky, úskalími, zvraty, zklamání­mi, prohrami a překvapivými vítězstvími ve svízelných bitvách o proniknutí do dávné minulost! zaváté pískem, válečný­mi bouřemi, časem 1 zapomněním, odkrýt |i a dešifrovat, je správné, že překlada­tel knihy V. Zamarovský, sám rovněž velmi známý autor prací podobného dru­hu, doplnil na konci svazku seznam li­teratury, která může sloužit dalšímu Čte­nářskému osvětlení vzdálených epoch, tituly prací vědců českých (bylo by opravdu nemyslitelné, aby v něm chy­běla díla např. světových kapacit, pro­fesorů Hrozného a Lexy), sovětských a dalších. A také Je dobré, Že v závěrečné poznámce alespoň stručně uvedl základ­ní fakta o objevech z nejposlednějších let (Ceramova kniha vyšla prvně roku 1949), aby čtenáři odpověděl na přiroze­nou zvídavost, kterou Ceram skvěle vy­burcoval a podnítil. -mar­• KYTICE BALAD. — Klub přátel poezie se rozloučil se svými členy v minulém ročníku touto neprodejnou prémií, kte­rou sestavili K. Pllcka a Fr. Volf. Ze svých bohatých sběratelských zásob vy­brali přes padesát čísel lidové epiky obou naších národů. Vybírali z těch nejvýraznějších tematických okruhů; z těch lidských životních událostí, kte­ré v sobě možnost baladičnostl nesly a které také к jejímu vyjádření podněco­valy. Jsou tu žalozpěvy nad zmarně­lou láskou, Jejíž konec přivodila voj­na, Je tu nenávistný smutek a utrpení, které přicházely s tureckými nájezdy, 1 pestrá škála lidových balad, zpívají­cích o smutném konci zbojnických hrdinů. Ale baladický motiv se nerodil Jen ze střetnutí člověka s vnějším svě­tem, s panskou mocí a zvůlí, ale měl své kořeny i v poměru člověka к člo­věku: vztah rodičů a dětí (tu se mj. výrazně ukazuje také sociální podmí­něnost baladických zpěvů), tragédie lás­ky apod. Kytice balad však zároveň ukazuje, jak lidé dovedli také šťastně a radostně vydechnout, když jejich úzkost a čekání nekončily tragicky. Autoři uvádějí v závěrečné poznámce, že chtěli touto knížkou vytvořit pro­tějšek к Erbenově Kytici. V tom sl, my­slím, dali úkol dost nereálný. Knížka také víc než protějškem klasického díla Erbenova se ukazuje lako před­chůdce, Jako pramen, z něhož Kytice byla uvita, jinak však Kytice balad je svazkem něžné a citlivé lidové poezie, která neztratila nic z bezprostřednosti zážitků, které jí daly vzniknout. i »VYSOČINA«SE HLAS!.. . Zatímco brněnské nakladatelství zaěl ná plnit nové ediční úkoly pod novým názvem Blok a někdejší havlfčkobrodské nakladatelství sl buduje novou základnu v sídlu kraje, hlásí se ke slovu nové na­kladatelství — Vysočina. Západní Morava s částí východních Cech tvoří zvláštní a osobitý region, kte­rý jak v lidovém uměni, tak v ostatní tvorbě má živou tradici. Také současný život tu nabízí dobré tvérčí podmínky. Při okresní knihovně v Jihlavě se proto utvořila ediční složka, která sl chce vší­mat nejen regionálních problémů, ale postupně obsáhnout ve svén nerozleh­­lém edičním piánu i ony hodnoty, které poináhaji rozmnožovat naše kulturní bo­hatství. Naše nejmladši vydavatelství se bude opírat víc o kvalitu než kvantitu. Jihlava |e sídlem známého Horáckého di­vadla, vycházela tu kdysi I velmi hod­notná revue »Vysočina«, je přirozeným kulturním centrem. Mladé vydavatelství má tedy příležitost stát se zanedlouho nejen edičním, ale 1 kulturním centrem osobitého prostředí a pomocníkem ve vy­tvářeni nového života. -k IVAN SKÁLA Bud mořem V pevnosti nad přístavem bijí hodiny a moře běží pískem lehce, tiše, jako ještěrka našlapující na miny, jako tvá ruka, která mt dopisy píše. V pevnosti nad přístavem právě rozžali a moře kreslí do písku své vzory. Jsem bezhlavě štasten, Jsem zoufalý, mezt námi Jsou dálky, koleje, hory. Na vodě svítí světla strážných člunů, denně Je vídám, denně je vídám... Střežím tě v sobě jak moře svou nazlátlou lunu, a přece všem živlům tě vydám. Zdola rybáři křičí: Přijde povětří. Co musí přijít, necht se bouří zvedne. I tebe prosím, Jen mne nešetřt. Bud jak to moře drsně bezohledné. Bud žtvel, ale nebud amébou. Bud živel, láskyplný nebo dravý. Já jako vlna budu před sebou dál valit svoje sny, své mořské trávy. Ze sbírky BLANKYTNÝ KALENDÁŘ ÚSPĚCH PRAŽSKÉHO KVARTETA ZA MOREM V těchto dnech začíná Kvarteto města Prahy (B. Novotný, K. Přibyl, J. Karlovský a Z. Koníček) druhou část svého zájezdu — třítýdenní koncerto­vání v Anglii. Přenesli se tam le­tadlem z Philadelphie, když předtím ve Spojených státech a v Kanadě ab­solvovali 26 úspěšných koncertů a jed­no vystoupení v televizi v San Fran­­cisku, kde natočili Dvořákův kvartet, op. 105, a Janáčkovy Listy důvěrné. Zámořský repertoár našeho kvarteta obsahoval třicet děl, mezi nimiž z čes­ké soudobé hudby uvedli rovněž Jiří­ho Pauera. Úspěch zámořského zájezdu byl tak velký, že naše kvarteto už v polovině cesty dostalo pevné pozvání na dal* ší turné v roce 1968. Z Anglie se uměl* ci vrátí v polovině března. -k

Next