Rudé Právo, srpen 1966 (XLVI/210-240)
1966-08-01 / No. 210
О сет je řeč IMPORT 66 Skončila prodejní výstava Textil •— import 1966 v Praze u Hybernů, největší a nejpestřejší ze všech podobných výstav, které byly v poslední době u nás pořádány. A není divu, že kolem ní, a to Jak před zahájením, tak i v průběhu, bylo nemálo řečí, hlasů kladných 1 záporných. Za zmínku stojí především názor asi v tom smyslu — proč Je pořádána prodejní výstava dovozního zboží, o něž Je vždy značný zájem a které se velmi dobře prodá i v docela malých prodejnách. Zastavme se u této připomínky. Myslím si, že tato výstava nejenže nebyla zbytečná, ale naopak velmi užitečná a prospěšná. • Dokumentovala nebývalou šíři našeho dovozu textilního zboží ze šestnácti států, z největší části ze socialistických a rozvojových zemí, ale 1 z kapitalistických. Tím byla dána možnost seznámit se se širokou paletou zahraničního zboží a porovnávat jak co do kvality, tak i barev a desénu s výrobky našimi. • Potvrdila vzestup dovozu zboží ž ciziny. Ostatně ekonomicky vyspělé státy se nemohou obejít bez širokého mezinárodního obchodu, neboť specializace a automatizace si samy vynucují užší sortiment vyráběného zboží, aby vzrůstala Jeho kvalita a snižovaly se vlastní náklady. • Stala se nástrojem pro velmi zdravou konkurenci pro naše výrobní podniky. Účast zástupců našich výrobních podniků dosvědčila, že se živě zajímali, jak vypadá zahraniční zboží, kde je nutno přidat a kde jsme na světové úrovni. A že dovoz zahraničního zboží byl nejednou podnětem pro zlepšení naší výroby, bylo by možno doložit na nejednom příkladě. Jen tak namátkou třeba pro pletařský průmysl. Připomínky ke generální kolekci pletařské výroby doložené ukázkami dováženého zboží jněly před časem velmi kladný vliv na zlepšení Jakosti i úrovně pletařského zboží, ať Již vrchního ošacení nebo prádla. • Kladem bylo dále, že bylo prodáváno zboží standardní, běžné, neboť Textil Praha i Oděvy Praha neměly v úmyslu prodávat zboží, které se běljem několika hodin vyprodá a pak již není к dostání. Naopak do posledního dne bylo dováženo zboží, aby sortiment byl v co nejširší míře dodržen. Přínosem pak byly miliónové tržby obou vystavujících a prodávajících podniků. • Význam Jistě ne neposlední přinesla výstava dík tomu, že zde byl prováděn průzkum spotřebitelské poptávky. Je známou skutečností, že nejlepší prověrkou prodejnosti zboží Je praxe, denní obrat, poptávka zákazníků. A Obchodu textilem, oborovému ředitelství, šlo o to, zjistit, Jaké zboží jde nejlépe na odbyt, které je požadováno, nakolik se mění zájmy spotřebitelů apod. Vždyť zboží, které dovážíme, musíme platit, nejednou dolary. O to rozvážnější a odpovědnější musí být nákupy v zahraničí. Aby to, co se nakoupí,'zbytečně dlouho neleželo na skladech a' plnilo své poslání — ať Již Jako doplněk chybějícího sortimentu na trhu nebo Jako módní novinky. Proto tato prodejní výstava měla svůj přínos i po této jistě velmi důležité stránce. • Ukázala také, proti některým jiným výstavám, že je možno, neustále zvyšovat kulturnost prodeje. Nejen tím, že prodejní prostor tyl vkusně aranžován, ale spotřebitel byl dobře orientován a především rychle a dobře obsloužen. Sortiment prodávaného zboží byl opravdu široký, vždyť ho bylo připraveno za 34 miliónů korun. Zpestřilo a obohatilo náš trh a bude i nadále plnit své poslání v textilních a oděvních prodejnách ve všech krajích republiky. mez lítají tam čápi K dyž našinec píše o nějakém městě, samo sebou se mu nabízí pojmenovat podle města také jeho obyvatele. Třeba Brno — Brňané, Praha — Praláci atd. Tentokrát jsem se zatoulala do Trhových Sviň. Docela mě to vykolejilo. Mám nevyslovitelné verbální potíže. Nemohu užít žádného tvaru, žádné kombinace, abych zdejší občany neurazila a sebe zachovala při zdraví. Tudíž lid Trhových Sviň zůstane lidem Trhových Sviň, a jak sami poznáte, lidem nad obvyklost dobrým, Od svého založení v roce 1438 až clo roku I960 udělaly Trhové Sviny pochopitelně veliký pokrok. Od malého středověkého trhového městečka přes moderní baštu obchodníků s dobytkem až к okresnímu městu s drobným lehkým průmyslem. Avšak co zdejší občané dokázali udělat za pár. let po roce šedesátém — je až к neuvěření. K dyž po územní reorganizaci pozbylo město výhody okresního střediska a hrozilo mu opět zapomenutí (spíš nizoučké finanční subvence], dali se jeho občané do díla sami, Jejich akce Z by se dala nazvat akcí zázraku. Celé náměstí obrátili naruby, vyházeli kočičí hlavy, udělali kanalizaci, »zasadili« sloupy veřejného osvětlení a pak už naváželi nový materiál a vykouzlili náměstí jak malované. 'A když už byli v takové budovatelské ráži, postavili si vlastními silami i autobusové nádraží, vyspravili silnice, cesty, opravili školu, mnohé domy a teď se chystají rozšířit křižovatky a postavit hotel. Trhové Sviny Jsou průjezdním městem do Rakouska, necht je zde turistům domácím i cizím dopřáno pohodlí a pěkné prostředí. Trhových Svinech jsou jistě běžné i současné nedostatky a potíže, ale že zvelebování města se neměří na dlouhé lokte, je očividné. Totiž do zvelebení města patří Ještě jedna maličkost, která potvrzuje, že zdejší občané mají srdce ze z lata. Milují je —- čápi. Daleko široko po českých krajích čápa nevidíš, ale v Trhových Svinech rok co rok. Jsou to obyvatelé věrní do morku svých ptačích kostí. Nikdo si už ani nepamatuje, kdy se za komínem restaurace na náměstí uhnízdili poprvé. A tak převládá domněnka, že se tu zabydlují od samého postavení domu. Letos v únoru měli zaměstnanci Igly v restauračním sále ples. V únoru je zima, hodně se topilo, létaly jiskry. Cápi nechali za komínem takovou rozcuchanou otep chrastí, a tak to všechno vzplálo, Jak polité benzínem. Předseda MNV Cmunt, který svou neúnavnou aktivitou pomohl Trhovým Svinům do krásy a věděl, co dřiny to všechno stálo, neměl nejmenší chutí čapl hnízdo obnovit. Dáme ho tam a zas to chytne? Nicl Byla zima, čápi daleko, kdo by nesouhlasil. Ale jaro přišlo a čápi přiletěli. Kroužili, naříkali, natahovali krky. Na národním výboru se dveře netrhly: »Pane předsedo, čápi! Dejte táni kolol« »Pane předsedo, copak vám jich není líto, helejte, jak krouží!« »Kde je nějaké kolo, dejte čápům kolo!« Čápi, jsou tu čápi, co dělá ten národní výbor, čápi jsou obecní, národní výbor se musí postarat! »Já nevím, co by mi naši lidi udělali, kdybych tam čápům nenechal dát kolo. Vylezli tam s ním požárníci... a já namouduši slyšel na celý Sviny, jak si lidi oddychli,« vypráví mi o tom čapím rozruchu soudruh Cmunt. »Stačili si tam natahat materiál — ty ohromné větve v zobáku! — kolo propletli, hnízdo vybudovali... ta rychlost, jsou Jako naši občani, ta píle...! A ještě stačili vysedět mladé, namouduši, zas je tu celá rodinka.« S čapím hnízdem na náměstí Jsou teprve Trhové Sviny Trhovými Sviny. A kvůli tomu hnízdu se ani na lavičkách pod stromy a mezi květy nesedí naprázdno. Nohatí ptáci jsou totiž roztomilým i poučným objektem pozorování... I. lažanskA DÁLNOPISEM -------------POŠTOU - TELEFONEM... VÁHY, VÁŽENI čtenáři, Jsou к životu nutné a prospěšné. Zvláště и nás. Lékařské ročenky hovoří zcela nezastřeně o tom, le tělesné schránky našich Udí jsou leckdy zbytečně objemné. V hlavním městě se můžeme o tom přesvědčit hned na dvanáctí místech: mám na mysli automatické osobní váhy, které jsou umístěny převážně v pasážích v centru města. Stačí se vyhoupnout na plošinku, vhodit minci — a ručička na ciferníku nás seznámí někdy s trpkou, jindy s potěšující skutečností o našem fyzickém já. je spočítáno, že měsíčně musí každá váha unést asi 500 tun zatížení dohromady. Rozhodně je to prospěšná věc. Máme však malou připomínku: je třeba vážit přesněI Aby se někomu nestalo, jako v pasáži pražské Koruny, že jedna váha mu ubere několik kilogramů a druhá v sousedství mu kilogramy opět vrátíI Zlí jazykové tvrdí, že rozdíly jsou někdy opravdu citelnéI -pro• VZPOMÍNKOVOU OSLAVOU na Českého panovníka Karla IV., zakladatele velkého dokského rybníka, vyvrcholily v sobotu v Doksech na Ceskolipsku letošní oslavy 700. výroCÍ města a 600. výročí Máchova Jezera. C-lc-) • AUTOMATICKÉ ZAŘÍZENI NA ZALÉVANÍ zhotovil kolektiv oddělení automatiky ve VCHZ Synthesla Semtín pro rychlírnu zeleniny Doubravice u Pardubic. Zařízení se samo zapíná a vypíná podle vlhkosti vzduchu. (-pac-J • BRANAMI JABLONECKÉHO VÝSTAVIŠTĚ prošlo od 10. července do 1. srpna pres 30 tisíc návštěvníků, kteří zhlédli celoslovenskou výstavu užitého umění a průmyslového výtvarnlctví. Výstava potrvá do 7. srpna. (Od dop.) • MILION KORUN UTRŽILA za první pololetí pojízdná samoobslužná prodejna Jednoty Chrudim. V současné letní době využívají této služby kromě občanů vzdálenějších obcí také chataři v rekreačních místech okresu. (-pac-J • PRO VÝSTAVBU NOVÉHO ZÄVODU na výrobu užitkového skla položili v neděli základní kámen v Poháru, okres Lučenec. Slavnosti se zúčastnili člen předsednictva CV KSČ M. Chudík a ministryně spotřebního průmyslu B. Machačová-Dostálová. (ČTK) • 159 TISÍC CHLEBU různých druhů a váhy se denně spotřebuje ve Východočeském kraji. V letošním pololetí, kdy jsou přísnější kritéria kvality, došlo pekárnám méně stížností na kvalitu chleba než za stejné období loňského roku. (-pac-J • JINDŘICHOHRADECKÁ JEDNOTA odeslala do zahraničí 52 vagónů borůvek. Nejpilnějšími sběrateli byli v Suchdole nad Lužnicí, Lomnicí, Třeboni a Českých Velenlcích. (-Č-) • PAMĚTNÍ LISTINA Z R. 1720 a několik starých mincí byly nalezeny při opravě barokní věže kostela v Hrádku nad N. na Liberecku. Listina je z ručně vyrobeného papíru. Í-Ic-J • V POLESI KOLENCE na Jindřtchohradecku porazili 35 m vysoký a 150 roků starý smrk, který vydal 13 plnometrů dřeva к průmyslovému zpracování. (-čý-J • SLEVA 10% BUDE POSKYTOVANÁ od dnešního dne po celý měsíc srpen v devíti vybraných partiových prodejnách Textilu Praha. Účelem akce Je poskytnout spotřebiteli výhodný nákup prakticky celého sortimentu metrového a kusového zboží 1 bytového textilu a tím trvale upoutat Jeho pozornost к těmto prodejnám. -mez- PŘEDPOVĚĎ POČASÍ V PONDĚLÍ bude na severozápadě oblačna, místy přeháňky, na ostatním území polojasno a přeháňky jen ojediněle. Noční teploty kolem 10 st.. odpolední 20—22 stupňů, na severozápadě 17 st. Mírný jihozápadní vitr. V úterý vychází slunce ve 4.30 hod. a zapadá v 19.42 hod., měsíc vychází ve 20.45 hod. a zapadá ve středu v 0.14 hod. O ČEM PSALY NOVINY PŘED 30 LETY 1. SRPNA 1936 — Z různých zemí se hlásí dobrovolníci, rozhodnutí pomoci španělskému lidu v boji za svobodu, přímo na frontách. 7500 žen se přihlásilo к ošetřovatelské službě v řadách milice. Za stejným účelem odcestovaly z Paříže do Španělska také dvě skupiny lékařů. — Pochodňová štafeta, která nesla olympijský oheň z Řecka do Berlína na olympijské hry, překročila naše hranice. V souvislostí s tím byli v Praze zatčeni komunističtí funkcionáři, aby prý »byl zabezpečen hladký průběh štafety naším hlavním městem«. Zatýkalo se také v Berlíně. Gestapo řádilo i mezi zahraničními účastníky olympiády, přestože jim byla zaručována bezpečnost a volnost pohybu. — Statistický úřad města Prahy oznámil, že v roce 1935 zemřelo 12 072 Pražanů, nefvíce na choroby srdeční (už tehdy) a infekční (ještě tehdy). Galerie moderních gobelínů. Je od Jara letošního roku otevfena v nově zřízených prostorách iindřichohradeckého zámku. Nová galerie, lediná toho druhu v republice, vystavuje ve třech sálech moderní gobelíny české a moravské produkce. jihočeský kraj tak dostal vedle Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou druhou specializovanou galerii. Foto CTK - J, FINDA 2 » RUDĚ PRÁVO Pondělí dne 1. srpna 1968 Odvedli JI dolů, do velkého sklepního sálu, kde musela sedět zpříma, s rukama na kolenou. Vyhovovalo jí to. Věřila, že v této napjaté pozici se jí podaří spíše urovnat, ukáznit rozbíhající se myšlenky. Začala mít dojem, že každým okamžikem musí přijít někdo, kdo řekne: — Marko, pojdte, už Je dost té legrace, pojdte domů. — »Markéta Fltschek!« Aha, už mne volají. Co Je? Proč mne volají? »Markéta Fltschekl Also los!« Marku vedli nebo snad hnali ulicí stráží až к nákladnímu autu, krytému plachtou. Pod plachtou na dřevěných lavicích sedělo už několik lidí. Marka usedla na konec Jedné lavice. Za ní přistoupili ještě čtyři vojáci s puškami. Musela jim uvolnit místo a posunout se až к těm, kteří tu byli už před ní. Nerozeznávala v šeru jejich tváře. Ale věděla, že to Jsou sami muži. Když vojáci nasedli a shrnuli za sebou plachtu, Marčin soused položil svou ruku na její a pevně jl stiskl. Pootočila к němu hlavu a vděčně se usmála. Kam nás to vezou? Neodvažovala se zeptat, protože zleva vedle ní seděl voják s puškou mezi koleny. Kam to jedeme? »Bratři,« řekl pojednou starší pán sedící stranou naproti Marce, »pokusíme se důstojně ...« »Ruhe!« »Ty na nás neřvi, ty dacane,« ozval se drsný hlas kohosi, na koho Marka neviděla, »my budem za půl hodiny tam, kam ty se nikdy nedostaneš!« Voják, který předtím křikl »Ruhe«, zvedl pušku a chtěl vstát, ale Jeho soused ho stáhl zpět na lavici. »Lass ihn.« A teprve ted pochopila Marka docela Jasně, kam jede to nákladní auto. Žaludek se Jí zvedal, bála se, že bude zvracet, kolena se Jí tloukla samovolně jedno o druhé. Cítila takovou slabost v nohou, že se stěží udržela vsedě. Všechny svaly v těle hrozily, že vypovědí službu a nechají tělo zhroutit se Jako hadr. Prožívala krutý, živočišný strach před smrtí. Věděla, že by měla vyskočit, proletět mezi těmi čtyřmi vojáky, a být venku, venku, zabila by se možná pádem na dlažbu, to by bylo nejlepší. Ale současně věděla, že není schopna pohybu, že by nedokázala ani vstát z lavice. A zase chvilku nemyslela na nic a propadala se do pocitu hrůzy, čisté hrůzy, protože hrůzy z ničeho. Ve voze bylo ted ticho. Marka se snažila ovládnout své tělo. Marně se pokoušela přikázat kolenům, aby neklepalo Jedno o druhé. Naopak cítila, Jak po tom úsilí se Jí začíná chvět 1 brada. Musím myslet na něco Jiného. Na něco Jiného, Jiného, Jiného. Vypadalo to Jako rozbitá gramofonová deska. A to byla první myšlenka, které se dezorganizovaná hmota mozku zachytila. Potom slyšela sama sebe, jak roztřeseným a chraptivým hlasem zpívá: »Kde domov můj...« Starší pán stranou proti Marce se připojil, připojili se další. Zpívali všichni, sedm mužů a Jedna žena. Voják, který prve křikl »Ruhe«, se zase pohnul, Jako by chtěl vstát, ale Jeho kamarád ho zase stáhl na lavici zpět. A v tom okamžiku zaěal kdosi až docela vpředu ve tmě pod plachtou ječet: »Nezpívejte, nezpívejte, nebo nás všechny postřílejí!« Zpěv rázem ustal. Marka ani nezpozorovala, že se Jí kolena přestala klepat, že pocit nevolnosti v žaludku zmizel. Byly vánoce a ona čekala, až se ozve zvonek, až zazvoní, až zazvoní, až ... Zase ta rozbitá deska. Auto prudce zahnulo a zakymácelo se, zvolna přejelo jakýsi rigol a zastavilo. Vojáci vyskákali a zvenčí se ozval křik. »Alles raus!« Vystoupila, kdosi Jl chytil za ruku a smýkl Jí stranou, stála a vedle ní se řadili ostatní, jak vylézali zpod plachty. Bylo to jakési hřiště, vnímala vysoký plot z prken, nějaké dřevěné kabiny a vlevo mohutný násep. Nějací vojáci pochodovali a zastavili se na povel proti náspu. Potom Ji kdosi pobídl a ona šla, kráčela drobnými krůčky к onomu náspu a dávala pozor, aby si neumazala střevíčky. Kdosi ji chtěl obtěžovat s jakýmsi kusem plátna. Ucítila nepříjemný pach a s posunkem odporu se odtáhla. .Viděla před sebou řadu vojáků s puškami u nohou. Co to dělají? Tamti zvedli pušky. Táto! Začala se smát. Nejprve tiše, Jenom ramena se Jí poškubávala, potom hlasitěji a hlasitěji, snažila se přemoci ten smích, cítila, že musí něco říci. »Táto...« smích Jí lomcoval, po tvářích Jí tekly proudem slzy, »táto ... Tááá ...« XXXV. O Honzově zatčení se dověděl Emil od Jaroslava Nachtigala. Přijel do Prahy Jako obvykle a v Mirotkově krámu měl vzkaz, aby vrátil bratranci Ilias. Znamenalo to schůzku na pravé straně Trojského mostu v hodinu předem dohodnutou. Jaroslav už čekal. Vzal Emila pod paží a vedl ho po nábřeží dolů. Reka a domky starých Holešovic na protějším břehu vypadaly v tom provlhlém a sychravém vzduchu Jako jeden z Gutfreundových obrazů. »Myslel Jsem na to,« začal Jaksi z dálky, »že život Je vlastně cestování s mnoha zastávkami. Na každé zastávce musíš zaplatit. Zaplatíš, Jedeš dál. Nezaplatíš, musíš vystoupit a cesta končí. Co tomu říkáš?« »Hm, zajímavý. Já jsem v životě mockrát Jel na černo.« »Chtěl jsem ti říct, že před třemi dny sebrali Honzu s celou rodinou. Ostatní pak pustili, Jenom Honzu s Julií sl tam nechali. Ale ti ostatní dostali hned povolání na transport.« Nezastavil se, nedal najevo vůbec nic. Dopadlo to na něho s takovou tíhou, že se v něm všechno zastavilo. Jen nohy ho mechanicky nesly dál, snad Jen o poznání rychleji. První, co ho napadlo, bylo, že na téhle zastávce zaplatil strašně vysokou cenu. Ted si rázem uvědomil, čím mu byl Honza. Vždycky ho měl rád, ale za uplynulé dva roky společné práce se mu stal dražším než kdokoliv Jiný, stejně drahým Jako Marie. A druhé, co mu přišlo na mysl, bylo, že Marie čeká dítě. »Honzovi se podařilo poslat moták. Byl pro tebe. Spálil jsem to. Stálo v něm: Mne už břicho nebolí. Emile ztrať se!« »Co to znamená, břicho nabolí?« »To znamená, že on už nemá co zatajovat, v tvém případě, že o tobě ví gestapo všechno.« • pokračovaní zítra « STO PADESÁT LET K0VQLISU HEDVIK0V Počátkem srpna oslaví pracující závodu Kovolis Hedvikov významné výročí — 150 let trvání závodu. Tento dnes odštěpný závod Cs. vagónky Tatra získal r. 1946 svou proslulost ctíky technické i výrobní vyspělosti v lití kovu pod tlakem. Potom zde začala pracovat vývojová skupina, vedená J. Daňkem, zabývající se výzkumem a vývojem železničních brzd. Po úspěšných mezinárodních zkouškách zahájil Kovolis sériovou výrobu a dodával rozváděče DAKO na všechny nově stavěné vagóny. Pak následovaly další, stále dokonalejší rozváděče. Brzda DAKO se zařadila mezi nejmodernější brzdy světa a je žádaná v mnoha zemích. Rozsáhlá rekonstrukce závodu spojená s mechanizací slévárny šedé litiny, soustavná péče o technický rozvoj a vysokou produktivitu práce pomáhají pracovníkům hedvikovského Kovolisu dobře zvládnout požadovaný objem výroby brzd i ostatních výrobků. (-pac-J BUDOU I Mik SÍDLIŠTÍCH KNIHOVNY? Hlavní město republiky má v současrjé době 64 lidových knihoven pro dospělé čtenáře, 61 pro děti a 16 Je. určeno dospívající mládeži. V pražských sídlištích, kde ŽIJÍ desetitisíce občanů, je však pouze šest těchto kulturních zařízení. A přece především děti by měly mít v nově vznikajících čtvrtích svoji knihovnu, protože většina dospělých obyvatel sídlišť Je zaměstnána a knihy sl mohou případně vypůjčit v centru města. Tento neutěšený stav způsobila nekomplexní výstavba, léta, kdy se příliš nedbalo na občanskou vybavenost. Teprve v poslední době dochází к nápravě. Problémem však zůstávají nevyhovující projekty. Není dobře možné, aby například v Praze 4 připomínaly místnosti určené pro knihovnické účely úřadovnu pošty. Vždyť přepážkám a okénkům oddělujícím pracovníky knihovny od návštěvníků je už dávno odzvoněno. Na pražských sídlištích by se měly postupně budovat knihovny, přístupné celotýdenně, s dobře vybavenou studovnou a čítárnou. (pro) PŘIPRAVUJE SE NOVÁ ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ Na závěr loňské letni soutěže, do níž došln na 400 000 dopisů čtenářů, slíbila redakce Rudého práva, že podobnou soutěž uspořádá i v letošním roce. Upozorňujeme předběžně čtenáře, že v příštích dnech přineseme o připravované soutěži podrobnější informace. Nová soutěž, jejíž termín jsme na přání mnoha loňských účastníků posunuli na pozdější období, byla vypracována na podkladě asi 20 000 připomínek a návrhů, které došly redakci po skončení loňské letní soutěže. SVĚTÍM KULTURY -Д- KONCERTEM GOTTWALDOVSKÉ FILHARMONIE, kterou dirigoval E. Fischer, skončil v nedělí XI. piešťanský jestlval. V sedmnácti koncertech se zde vystřídali umělci z 9 zemí. if V MESSINE-TAORMINĚ byl v sobotu večer zahájen XII. mezinárodní jilmový festival slavnostním představením francouzského filmu »Galla« režiséra G. Lautпега. Na festivalový program byl dodatečné také zařazen ěs. film »Obchod na korze« — držitel »Oscara«. Také na programu XVlil. mezinárodního festivalu jilmu pro děti v Benátkách jsou v těchto dnech dva čs. filmy: »U telefonu Martin« M. Vošmtka a »Ptáci kohácl« J. Tomana. if NA PŘÍRODNÍM JEVIŠTI Markéttna ostrova v Budapešti se v poslední červencové dny představí obecenstvu operní soubor z Ganova, který uvádí na scénu operní tvorbu z let 1700—1800. if BUDAPEŠŤSKÁ HUDEBNÍ BIBLIOTÉKA byla v uplynulých měsících obohacena o téměř 400 partitur nejoýznamnějších moderních skladatelů 20. století. Mezí získanými kompozicemi jsou Brittenovy opery, díla Prokofjeva, Lutoslawského a Bouleze. Přátelé hudby zde mají к dispozici již 13 000 svazků různých hudebních děl. (Zprávy CTK) Z ČERNÉ KRONIKY ■ V sobotu došlo ke dvěma případům utonutí. V řece Berounce se při společném koupání, které se dělo pod dozorem vedoucího, utopil 13letý chlapec z NDR, který trávil prázdniny v pionýrském táboře n. p. Královodvorské železárny. Ačkoliv byl Ihned vytažen z vody, nepodařilo se ho již přivést к životu. К druhému tragickému případu došlo na 2ermanické přehradě v okrese Frýdek-Místek. 33!etý A. Karpák z Ostravy Jel na loďce se svou llletou příbuznou, a když se vyklonil, loďka se převrátila, oba spadli do vody a počali tonout. Přítomným občanům se podařilo děvče z vody včas vytáhnout, Karpák však přišel o život. Jeho tělo nebylo nalezeno. -Em■ Mezi železničními stanicemi Stručníce a Zandov na Ceskolipsku došlo ke srážce osobního vlaku s nákladním vlakem, který stál u vjezdového návěstidla a čekal na uvolnění vjezdu do stanice. Srážkou se vyšinutý dva osobní vozy а В osob utrpělo lehčí zranění. Skoda činí přes 40 000 korun. Příčina nehody se vyšetřuje. -lc■ Padající žerdí při rozebíráni lešení u kostela v Bobrově, okr. Dolný Kubín, byl zasažen do hlavy 62Ietý dělník V. Podorfk. Při převozu do nemocnice těžkému zraněni podlehl. -č■ Do hradní vinárny v Bratislavě přišel 241etý I. V. z Jindřichohradecká s úmyslem zmocnit se nějakým způsobem cizíoh peněz, aby si mobl potom bez práce žit jako lord. Když mělo dojit к placeni, udeřil číšníka pěstí do tváře a pokusil se mu přitom vytrhnout z rukou náprsnf tašku s celou tržbon 4000 korun na hotovosti. Byl však duchapřttomnýml hosty zadržen a předán přivolaným příslušníkům VB. -on■ V Orlické přehradě, v místech zvaných Rejzlíkov, utonul v půtek večer rekreant K. Valenta, zaměstnanec Plastimatu v Jablonci. -čý-И Dva velké požáry, к nimž došlo v sobotu na Slovensku, způsobily škodu za 450 000 Kčs. V podniku Tatra v Pra věnci, okres Prievidza, prováděl ve II. patře haly 281etý J. K. se ětyřmi pomocníky autogenem opravy na teplovodním potrubí. Přitom rozžhavené zbytky kovu padaly do I poschodí, kde došlo ke vzníceni 2500 hotových židlí zabalených do papíru a dřevité vlny. Druhý případ se stal ve Středoslovenských energetických závodech v Žilině, kde shořel transfor mater a bylo poškozeno další zařízení Příčinu tohoto požáru vyšetřují pracovní ci bezpečnosti s přizvanými znalci. Prav dčpodobnč však půjde o zkrat. -on % ------------------------------ KULTURA Zlatá našemu baletu Ballet, ballet, ballet... plápolalo na desítkách vlaječek nad ulicemi a poutalo pozornost na nárožích, pouličních svítilnách a telegrafních sloupech bulharské Varny. Od 16. do 26. července žilo město mezinárodní soutěží baletních umělců, která zde byla pořádána již potřetí. První dva ročníky získaly popularitu u bulharského publika i zahraničních návštěvníků, tanečních odborníků z celého světa a baletních umělců. Letošní soutěž má pro nás zvláštní význam: Martě Drottnerové, sólistce baletu pražského Národního divadla, byla udělena první cena a zlatá medaile, její partner, Jaromír Petřík, sólista baletu Národního divadla, byl oceněn mimo soutěž zvláštní cenou za partnerství. Další dva reprezentanti z pražského Národního divadla, Anetta Voleská a Bohumil Reisner, postoupili až do závěrečného třetího kola a získali diplomy. V silné konkurenci sovětské baletní školy a ostatních baletních škol socialistických zemí, kterým bylo dopřáno Již před několika lety převzít systém sovětského tanečního školství, je umístěni všech naších umělců velkým úspěchem. Probojovali se na první místa mezi padesáti umělci z Jedenácti zemí. V prvním kole soutěže, rozdělené do dvou kategorií (od patnácti do jednadvaceti let a od jednadvaceti do sedmadvaceti let), bylo předepsáno pas de deux nebo variace z některého tradičního klasického baletu: například z Cajkovského Labutího Jezera, Louskáčka nebo Spící krasavice, Delíbesovy Coppélie, Minkusovy Bajadérky, Adamovy Giselle nebo Korzára apod. Novinkou byl požadavek současné (moderní) choreografie pro druhé kolo soutěže. Ceny a diplomy byly rozděleny mezi účastníky, kteří prošli sítem obou kol do závěrečného třetího kola, kde byl výběr repertoáru libovolný. Zlatá medaile Marty Drottnerové je oceněním nejen jejího talentu a výjimečných uměleckých schopností, ale celé koncepce československého baletu. Proti efektní formě, brilantní technice a oslnivým artistickým výkonům postavila Marta Drottnerová oduševnělé taneční herectví, v němž suverénní taneční technika přestává být cílem a stává se prostředkem pro vytvoření role, tlumočení hlubokých emocionálních zážitků. Bulharský tisk zdůrazňoval při hodnocení Jejích soutěžních vystoupení v roli Ptáka Ohniváka ze stejnojmenného baletu I. Stravtnského a v roli Šarín z Melikovova baletu Legenda o lásce zejména »výjimečnou tvůrčí citlivost« a »nesmírnou emocionální hloubku« jejího tance. Lyrickou, citovou kubánskou baletní školu reprezentovala dokonale Aurora Boshová, a tak v kategorii nad jednadvacet let byly uděleny čtyři zlaté medaile: sovětským tanečníkům Juriji Vladimlrovovl a Nině Sorokinové, Kubánce Auroře Boshové a naší Martě Drottnerové. V konfrontaci Jednotlivých čísel vynikla i vysoká choreografická úroveň u nás uváděných baletních inscenací. Grigorovičova choreografie Legendy o lásce získala cenu za choreografii a Blažkovo ztvárnění Ptáka Ohniváka dokázalo zaujmout rovnocenné postavení vedle dalších oceněných choreografií — osobité, niterně bohaté kompozice Angličana Kenneth Macmillana (tančila kanadská tanečnice Martin van Hammelová, nositelka zlaté medaile v kategorii do Jednadvaceti let) a moderních kreací Maďara Imre Ecka, předvedených členy pécského baletu Sopianae. Jako osvěžení v přemíře baletních konvencí a tradičních choreografických postupů zapůsobily rovněž Němečkovy choreografie soutěžních vystoupení Anetty Voleské a Bohumila Reisnera — dueta z Prokofjevova Romea a Julie a Gershwinovy Rapsódie v modrém. Významné ocenění porotou takových odborníků, Jako Je národní umělkyně SSSR Galina Ulanovová, kubánská primabalerína Alicie Alonsová, anglický baletní kritik Arnold Haskell, americký choreograf Frederic Franklin a další, by mělo být injekcí dosti skromnému sebevědomí naších baletních umělců a mělo by vzbudit alespoň část zájmu, který věnuje baletnímu umění publikum v bulharské Varně. JANA HOŠKOVA Marta Drottnerová, vyznamená zlatou medailí v mezinárodní baletní soutěži ve Varné. Foto J. SVOBODA Trochu cynická moralita Příliv nových Jmen do naší prózy se zpomalil, ale pokračuje nadále. Většinou jde v prvotinách o výpovědi o dnešním světě, silně Individualizované, založené na osobní i společenské zkušenosti. Více než o tvárný experiment usilují autoři o naléhavost svědectví o době a lidech. Prozaický debut Jitky Henrykové CENA ZA RUBIKON (nakladatelství Mladá fronta, 1966, v edici Mladé cesty) nese tyto rysy výrazněji než průměr mladé generační vlny. V závěru prózy čteme s překvapením datum dokončení: 1960. Je samozřejmé, že důkladné šestileté »uležení« dílu neprospělo. Kdyby vyšlo v »normální« lhůtě, mohlo v roce 1961 stát mezi průkopnickými pracemi nově nastupující prozaické generace. Ale konstatování tohoto opoždění nemá znamenat, že snad pro dnešek už Je Cena za Rubikon něčím prošlým, vyvanulým. Literární dílo, které po pěti letech zastará, nestojí většinou za vydání ani v době vzniku. Henryková překvapuje svérázným spojením cynického hodnocení života s nadměrnými, až českobratrsky nekompromisními morálními zásadami. Nositele světáckého cynismu našla v představitelce mladé umělecké generace, filmařce Evě. Dcera předválečného komunisty, pronásledovaného za všech režimů, odsouzeného v období deformací v padesátých letech a později rehabilitovaného, nemohla z kádrových důvodů dostudovat FÁMU — a její sen točit filmy se Zatím ztrácí v nedohlednu. Paběrkuje jako překladatelka, žije z peněz svého strýce — lékaře. Osvojila sl skeptický pohled na život Jako na džungli se zápasem dravců: »Buď Jsi štika, nebo se z tebe stane potrava pro štiky,« »v životě to vyhrává vždycky ten největší rošťák« — tyto zásady nejen vyslovuje, ale Je ochotna se jimi řídit, Jí staví autorka do cesty morálního antipoda, lékárníka Aliho. Není to žádný světec a o lidech nemá valné mínění. Sám Je rozveden (Jako Eva) a o ženách se vyjadřuje s nemalým despektem (»Dnes jde do postele každá druhá za večeři a za láhev vína«). Avšak zároveň není ochoten ani o píď ustoupit od svých mravních zásad; nechce dát sebou manipulovat, odmítá kompromisy (»Já mám dojem, že deset malých kompromisů Je horší než jedna pořádná lumpárna.«), Je přesvědčen, že každý Je za svůj život odpovědný, každý má svůj Rubikon. Vyznává íbsenovský maximalismus: všechno, nebo nic. Mezi těmito dvěma protagonisty se odehraje základní konflikt, vyprávěný velice živou a mluvnou ich-formou. Eva sa nakonec dostane ke své životní příležitosti: dělat krátké filmy, ale za cenu protekce a nepřímého udání svého předchůdce, 1 za cenu bezcharakterního zamítnutí vynikajícího cizího scénáře, aby mohla realizovat svůj. Zásadový All, Evin manžel, Ji za to vypovídá ze své mansardy 1 ze svého života. Oběma hlavním postavám přidala Henryková spoluhráče: na Evině straně strýc Pavel, lékař, bezzásadový a »úspěšný«, na Aliho straně netaktický a přímočarý Evin otec, bývalý novinář. Umně spletená fabule, výborné dialogy, vtipné, spádné, místy snad až líbivé, ale schopné detailně charakterizovat mluvčího, záliba v aforismech a epigramatických úslovích, Jakož 1 znalost prostředí umělecké bohémy kolem Národní třídy činí z novely Henrykové Jakýsi český pandán к Saganové; u ní se zřejmě naše autorka učila nejvíc — a doplnila ji typicky českým obtahováním morálních kontur a trochu přeexponovaným pedagogizujícím vyzněním. Novele můžeme vytknout nestřídmost v nasazování barev, snad I snahu svádět na dobu a životní překážky víc, než odpovídá pravdě — a místy 1 podbízení »laskavému čtenáři« (motiv záhadného dítěte, vedoucího Evu za Alim a].). Ale ocenění vyžaduje, že svým příběhem rozezněla jednu z opravdových otázek dnešních společenských vztahů: co platí víc — realizovat se ve svém díle (Jako chce Eva), a to l za cenu morálních přestupků, nebo sl uhájit čistý štít (byť s rezignací na životní úspěch), lak to činí A!i? Každý z nás občas překračuje svůj Rubikon. Diagnóza J. Henrykové není špatná; svérázná symbióza cynismu a mora^ lity, vážných záměrů a Ústupků líhl-* vostl však řešení příliš zjednodušila, STEPAN VLASIN A. S. PUŠKIN VERŠE Noc. Klid a mír, jen lehký vir. V dáli se váli Guadalquivir. Povyplouvá luna bílá, kytara, slyš, tiše lká. s balkonu se vyklonila mladá, krásná Spanélka. Noc. Klid a mír, jen lehký vír. V dáli se valí Guadalquivir. Mantilu st, doňo, sejmt, zásvit de tmy krásou svouI Za zábradlím uzřít dej mi svoji nožku rozkošnouI Noc. Klid a mir, jen lehký vír. V dáli se valí Guadalquivir. Přeložil LUDĚK KUBISTA 1