Rudé Právo, listopad 1967 (XLVIII/301-330)
1967-11-01 / No. 301
Říjen otevřel novou epochu v dějinách lidstva * RUDĚ PRÁVO Ve středu 1. listopadu 1987, (Pokračování ze str. 1) Za Velké vlastenecké války zahynulo v Sovětském svazu více než dvacet miliónů lidi a bylo zničeno přes 30 procent národního bohatství. Hitlerovští agresoři zničili více než 1700 měst* přes 70 000 obcí, rozrušili četné komunikace. Bez přístřeší se ocitlo 25 miliónů lidí. Nedají se vůbec vyčíslit oběti na životech a škody, které sovětskému lidu způsobilí nejen hitlerovští agresoři, ale vůbec síly kapitalistického světa, mezinárodního Imperialismu v různých etapách existence Sovětského svazu. Velká vlastenecká válka sovětského lidu tvoří zvláštní kapitolu v Jeho padesátiletí. к Jejímu hrdinství se vracíme i při mnoha Jiných příležitostech a stále si připomínáme, co národy Sovětského svazu vykonaly v tomto období pro záchranu lidstva, Jeho civilizace, a jak kromě obrany vlastní země dokázaly (ruku v ruce s domácím osvobozeneckým protifašistickým hnutím likvidovat i v řadě dalších zemí fašistické a okupantské režimy. Tím současně umožnily dalším národům revoluční vývoj, který vyústil v socialistickou revoluci a v socialistické přeměny. Také my sl navždy zachováme city vděčnosti к sovětskému lidu, který má rozhodující podíl na svržení fašistické poroby a záchraně naší národní existence a svým hrdinným bojem otevřel i nám cestu ke svobodnému socialistickému životu. Poválečný vývoj Sovětského svazu prokázal sílu socialistického zřízení, sílu iniciativy a uvědomění lidu budujícího vlastní, socialistickou společnost. Nejenže poměrně rychle byly vyřešeny složité úkoly poválečného vývoje, ale do dnešní doby dosáhly výrobní síly Sovětského svazu takového rozvoje, že sovětská země se nyní řadí v absolutní úrovni národního hospodářství na druhé místo ve světě a na prvé místo v Evropě. V dlouhodobém průměrném ročním růstu své průmyslové výroby Je Sovětský svaz vůbec první zemí světa. Mohutným vývojem procházejí i duchovní síly sovětské společností a najmě výsledky ve vědě a technice v kosmickém výzkumu svědčí o významném prvenství sovětské vědy a techniky. Dnes prochází v Sovětském svazu nesmírně rychlý rozvoj vědy, která sě mění v bezprostřední výrobní sílu. V Sovětském svazu pracuje ve vědeckých ústavech, na vysokých školách a v dalších institucích přes 700 tisíc vědeckých pracovníků. Sovětská věSoudruzi, soudružky, přátelé, vítězství Velké říjnové socialistické revoluce, vznik a neustálý rozmach prvního socialistického státu znamenaly mocný impuls a oporu pro světové revoluční hnutí, pro veškerý boj lidstva za pokrok, za mír, za svobodu národů a svobodný rozvoj člověka. Zrod nové společnosti založené na likvidaci vykořisfování člověka, na vládě lidu, na skutečném humanismu a mírové spolupráci národů je pro dělníky a ostatní pokrokové síly ztělesněním cílů jejich vlastního revolučního úsilí. Po celá desetiletí se buržoazní a pravicová sociálně demokratická propaganda snažila pošpinit Velkou říjnovou socialistickou revoluci obviňováním z násilí a antihumanismu. A přece opravdový humanismus je jednou z výrazných stránek této revoluce jako dělnického revolučního hnutí vůbec. Tento humanismus spočívá v boji proti hladu, bídě, utrpení, v boji za osvobození práce a odstranění vykořisťování, za zespolečenštění výroby. Vítěznou proletářskou revolucí se dosud vykořisťované a zdeptané masy — dělnická třída a vesnická chudina — zbavily svého jařma, vybojovaly si podmínky vpravdě lidského žjvota, právo na správu svých věcí, na skutečnou svobodu a demokracii, na rozvoj vzdělání a kultury. Lidstvu dala Říjnová revoluce především naději na trvalý mír, na pokojný život bez válek. Padesátiletí od Října dokázalo neplodnost a utopičnost abstraktního humanismu, dokázalo, že uskutečnění velkých lidských idejí a cílů je nerozlučně spjato jen s třídním bojem proletariátu, s jeho vítězstvím. Pracující se od Října 1917 na klíčové problémv svého života 1 světového vývoje dívají jinýma očima, berou sl poučení z Velké říjnové socialistické revoluce. Pod jejím vlivem vzniklo kvalitativně nové revoluční dělnické hnutí, hledající skutečně evoluční řešení bojů za hospodářské a politické zájmy všech pracujících, za rozvoj demokracie, proti fašismu a za odvrácení nové světové války. Již v průběhu Říjnové revoluce a obrany jejích výsledků postavil třídní cit dělníky celého světa na stranu dělnické třídy Ruska, prvního socialistického státu, je známo, že revoluční dělníci nejrůznějších národností světa, mezí nimi 1 Češi, Slováci, Madaři, Němci, Poláci, Srbové a další, se aktivně účastnili revoluce a bojovali v řadách Rudé armády. Další milióny tento boj podporovaly ve vlastních zemích svým zápasem proti buržoazii i nejrůznějšími akcemi solidarity se zemí Sovětů. Zásada proletářské třídní solidarity, proletářského internacionalismu se tu prakticky naplňovala v nebývalé míře, upevňovalo se vědomí odpovědnosti mezinárodního revolučního dělnického hnutí za osud proletářské revoluce a jejích vymožeností. Ve světovém revolučním procesu tehdejší doby vyzrávalo dělnické hnutí po všech stránkách. S plnou naléhavostí vyvstal problém politického vedení dělnické třídy. V prověrce třídních a revolučních bojů se potvrdila neschopnost sociální demokracie splnit úlohu vedoucí síly revoluce, prokázala se nutnost vytvořit stranu nového tvpu, skutečně revoluční dělnickou stranu. Zároveň zde byl 1 příklad, ztělesňovaný bolševickou stranou, budovanou na Leninem formulovaných zásadách. Prohloubil se a zrychlil diferenciačnl proces mezi revolučním a oportunistickým prouda ovládla tajemství atomového Jádra, odstranila i v této oblasti americký monopol a pomohla tak zabezpečit obranu všech socialistických zemí. Dokázala probádat a využít značnou část obrovského nerostného bohatství země, dosáhla významných úspěchů v matematice, fyzice, chemii, biologii, medicíně i ve společenských vědách a dalších oborech. Musíme si navíc připomenout, že ze své padesátileté existence měl sovětský lid na skutečně budovatelskou oráči sotva tři desetiletí. Ostatní léta byla léty obranné války a obnovy válkou rozrušené země. Přesto Je dnes sovětská země ohromnou politickou a hospodářskou sílou, která rozhodující měrou ovlivňuje vývoj světa, přičemž poskytuje Jako žádná Jiná země pomoc a podporu socialistickým zemím a mnoha dalším národům a zemím bojujícím za svou svobodu. К oslavám 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce přistupuje sovětský lid uprostřed usilovné práce na všestranném rozvoji své země, směřující ke komunistické společnosti. Úspěšné plnění pětiletého plánu na léta 1968—1970 znamená významný přínos pro budování materiálně technické základny komunismu v Sovětském svazu, pro upevnění Jeho hospodářské i obranné síly. Dosavadní výsledky umožňují, aby spolu s výrobou výrobních prostředků bylo zvýšeno tempo růstu výroby spotřebního zboží, a tím umožněn rychlejší vzestup životní úrovně sovětského lidu. Veliká pozornost Je věnována zemědělství. Počítá se nejen s vyššími prostředky na intenzifikaci zemědělské < tfroby, na Její vybavení moderní mechanizací a na chemizaci, ale na podkladě růstu zemědělské výroby i s dalším zvyšováním životní úrovně pracovníků kolchozů a sovchozů. Veliké prostředky a síly vynakládá Sovětský svaz na technický rozvoj všech úseků národního hospodářství, na zavádění nejmodernějších zařízení a technologií do výrobních procesů. Výsledkem toho Je, že řada nově budovaných závodů je založena na plné mechanizaci a automatizaci. К tomu, aby Sovětský svaz Ještě účinněji využil možností plánovitého rozvoje, uskutečňuje ekonomickou reformu, která bezpochyby bude působit к dalšímu vzestupu tvůrčí aktivity a iniciativy pracujících, к dalšímu všestrannému rozmachu Sovětského svazu a Jeho přiblížení ke komunistickým cílům. dem uvnitř dělnického hnutí. A v boji proti reformismu, proti nejednotnosti dělnického hnutí, jeho národnostnímu rozkolu se začaly formovat komunistické a dělnické revoluční strany podle vzoru leninské bolševické strany. Významným činitelem tohoto zápasu byla Komunistická internacionála, která vznikla pod přímým vedením Vladimíra Iljiče Lenina, přispěla к založení komunistických stran, к překonávání jejich organizační a Ideové slabostí, pravicového oportunismu i levičáckého avanturismu. Činnost Komunistické internacionály zůstane vždy pevně zapsána uo dějin formování a bojů mezinárodního komunistického hnutí, neboť mu pomáhala razit novou cestu a musela přitom překonávat jednostrannosti a chyby, které byly na této nové cestě pochopitelné. Zvláště významný svým dosahem byl VII. kongres Komunistické internacionály. V době nástupu fašistického nebezpečí vytyčil novou strategii nejen pro světové komunistické hnutí, ale vůbec pro světovou frontu pokrokových, demokratických sil. Tato strategie značnou měrou přispěla к porážce německého fašismu za druhé světové války a ve svých lůsledcích pomáhala v řadě národů formovat ty síly, které je po porážce hitlerovského Německa vyvedly na novou, socialistickou cestu. Byl to — tak jako v roce 1917 — opět lid Sovětského svazu, jeho hrdinská Rudá armáda, kdo i v roce 1945 proklesti) tuto cestu. Spolu s porážkou hitlerovských armád smetl i ókupantské režimy v řadě zemí a umožnil tak vnitřním revolučním a demokratickým silám porazit reakci, provést takové politické I ekonomické přeměny, jež nakonec vyústily v definitivní nastolení moci dělnické třídy a zahájení výstavby socialismu. Po bok Svazu sovětských socialistických republik se postavily další země, které se současně v celém svém vývoji opíraly o Jeho mohutnou politickou a ekonomickou sílu a spojenectvím s ním si zajistily i svou bezpečnost. Věc socialismu prošla dalším významným předělem — vznikla světová socialistická soustava, která je dnes největší vymožeností revolučního dělnického hnutí od října 1917 a stále více ovlivňuje vývoj světa. Na jedné třetině světa se v praxi uskutečňují zásady a cíle socialismu, nový společenský řád prokazuje svou životnost a přednosti i v zemích, které dříve patřily к ekonomicky a kulturně značně rozvinutým. To významně ovlivňuje myšlení pracujících v kapitalistickém světě. Dnes mnozí protivníci socialismu přiznávají, že konkrétní naplnění idejí Velké říjnové socialistické revoluce v rozvoji Sovětského svazu i výsledky socialistické výstavby v dalších zemích ovlivnily vývoj i vyspělých kapitalistických zemí, zcela zjevně působily zejména při řešení některých sociálních otázek na Západě. Není proto náhodné, že autorita socialismu roste a řada dalších zemí se hlásí к zásadám socialismu a snaží se je uplatnit pří hledání směrů vlastního vývoje. Socialismus za půl století prokázal, ,e je skutečným a jediným východiskem z rozporů třídní antagonistické společnosti, z rozporů současného světa, že je zákonitým společenským jevem a perspektivou soudobého světa, že к němu směřují všechny cesty lidstva, byť mnohdy velmi spletité. Soudružky a soudruzi, přátelé! Nejednou již jsme řekli, že 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce oslavujeme i jako náš veliký svátek. První vítězná proletářská revoluce a všechno, co se z ní nového 'rodilo, je neoddělitelně spjato s nejvýznamnějšími událostmi v novodobé historii našich národů i v současném vývoji naší země. Vítězství Velké říjnové socialistické revoluce bezprostředně přispělo к obnovení naší národní svobody, к osvobození všeho našeho lidu, к obnovení samostatnosti Cechů a Slováků ve společném státě. Naše osvobození z fašistické okupace znamenalo záchranu naší národní existence a možnost nastoupení cesty к socialismu. Dnes, opřeni o Svaz sovětských socialistických republik, můžeme budovat socialismus a žít v pocitu jistoty a bezpečností. Až do Října 1917 nebyla existence samostatného českého a slovenského národa nikterak zajištěna. Slovenský národ zápasil v podmínkách útlaku maďarských vládnoucích tříd vůbec o základní prvky a formy národního bytí, český národ, 1 když došlo již к značnému rozmachu jeho života, byl pod nadvládou habsburské monarchie a současně jeho existenci ohrožovalo expanzivní Německo. Vypuknutí a průběh první světové -diky ještě zostřily tyto problémy a současně se zhroutily všechny iluze o tom, že by kterýkoliv imperialistický stát mohl zaručit malým národům jejich základní práva. Říjnová proletářská revoluce silně zapůsobila na třídní zápasy pracujících mas Rakousko-Uherska. Její ohlas vedl к růstu sociální radikalizace, a zejména к zrevoluclonizování proletariátu. Stávková vlna a vojenské vzpoury ovlivněné Říjnovou revolucí významně přispěly к rozbití rakouskouherského žaláře národů, a tím 1 ле vzniku Československa. Uvědomělí dělníci však šli dále a vytyčovali socialistické požadavky, vyslovovali požadavek, aby svobodná republika byla vybudována jako socialistický stát. Naproti tomu česká buržoazie přijala proletářskou revoluci a ustavení sovětské moci s nenávistí. Názorně se tento postoj projevil 1 zneužitím československých legií v Rusku, jež si při svém ustavení kladly za cíl aktivně se podílet na vydobytí národní svobody. Avšak od roku 1918, kdy vstoupily do konfliktu se sovětskou mocí, staly se nástrojem v rukou západních imperialistů v protisovětské intervenci. Přestože Československá republika byla vyhlášena už 28. října 1918 a přes odpor mnoha legionářů, kteří poznali, že svými bodáky podpírají reakční Intervenci imperialistických států, setrvaly legie v protlsovětské Intervenci až do února 1920. Mnozí však včas prohlédli, odešli z legií, zúčastnili se bojů po boku Rudé armády a již před 50 lety svou krví pečetili spojenecký svazek našich národů s národy sovětskými. České a slovenské dělnické třídě a dalším dělnickým revolučním a pokrokovým silám našich zemí se nepodařilo v r. 1918 vybojovat vznik socialistického státu. Chyběl к tomu základní činitel — revoluční strana leninského typu. Československá republika se ustavila jako buržoazní stát, avšak její vznik byl přesto historickým pokrokem. Dva dosud utlačované národy získaly suverenitu a možnost dalšího rozvoje ve společném státě. Přitom Je naprosto jasné, že historická pokrokovost vzniku Československa byla omezená. Nejen proto, že nebylo využito řady objektivních předpokladů, aby se rozvíjelo jako socialistické, ale i z hlediska demokratických, společenských práv dělnické třídy. Ta zůstala v tehdejší republice třídou vykořisťovanou a musela o svá politická a sociální práva tvrdě bojovat, obdobně jako v kterémkoliv jiném buržoazním státě. Žádnými politickými či jinými machinacemi, korumpováním vůdců sociální demokracie ani otevřeným terorem nemohla vládnoucí buržoazie zabránit, aby si revoluční dělnická třída stále více neuvědomovala protichůdnost třídních zájmů svých a zájmů těch, kdož byli u moci, a aby také z toho nevyvodila závěry. Zrod masové Komunistické strany Českoslo^ venska v r. 1921 byl dovršením tohoto procesu a nejdůležitějším poválečným ohlasem Říjnové revoluce v Československu. Ve vyspělém průmyslovém státě ve středu Evropy vznikla masová politická organizace na revolučním a internacionálním základě, která si kladla za cíl svržení kapitalismu a nastolení diktatury proletariátu. Historická omezenost pokrokovosti vzniku Československé republiky v roce 1918 se projevila I v jejím mezinárodním postavení, které bylo v důsledku orientace vládnoucí buržoazie na Imperialistické západní státy velmi nejisté. Když se československý lid znovu ocitl tváří v tvář nebezpečí hrozícímu ze strany expanzivního německého imperialismu, tehdejší imperialistické vlády Francie a Anglie se ukázaly špatnými spojenci. Potvrdila se pravda dělnické třídy a naší komunistické strany, že československá samostatnost není zajištěna, pokud se neopírá o jedinou pevnou a spolehlivou oporu míru a pokroku ve světě a Evropě, a tou byl Svaz sovětských socialistických republik. Mnichovská kapitulace znamenala krach buržoazní koncepce Československa I krach československé buržoazie jako vládnoucí třídy. Těžké zkušenosti našich národů z doby Mnichova i okupace upevnily ve vědomí většiny českého a slovenského lidu poznání, že jedinou politickou silou, která je s to plně realizovat jeho sociální I národní zájmy, je revoluční strana dělnické třídy — Komunistická strana Československa. Toto vědomí se dále prohloubilo pod vlivem vítězného postupu sovětských vojsk, od nichž většina lidu očekávala osvobození z fašistické okupace. Myšlenky socialistické cesty opět svobodného Československa a jeho přimknutí se ke Svazu sovětských socialistických republik se staly vůdčími myšlenkami programu jak vnějšího, tak domácího lidového boje i formování programu vlády Národní fronty, přijatého v dubnu 1945 v Košicích. Celým tímto vývojem byly vytvořeny předpoklady к historickému obratu v dějinách našich národů — к tomu, aby obnovení národní svobody a státní suverenity v květnu 1945 bylo současně spjato s revoluční změnou společenského řádu, s uskutečněním těch ideji, které uvedla v život Velká říjnová socialistická revoluce. To, co se nepodařilo v letech 1918—1920, stalo se skutkem v letech 1945—1948. A to nejen díky větší zralosti dělnické třídy, novým zkušenostem lidových mas, ale především proto, že revoluční hnutí našeho lidu mělo ve svém čele novou vedoucí sílu — Komunistickou stranu Československa. Komunistická strana Československa splnila naděje, které v ni vkládal lid. Využívajíc tebretických i praktických zkušeností Leninovy strany z přípravy a provedení Velké říjnové socialistické revoluce, bohatých zkušeností z boje naší dělnické třídy i zkušeností mezinárodního dělnického hnutí, dokázala úspěšně vyřešit úkoly národně demokratické 1 socialistické revoluce v podmínkách naší země. Semkla do široké Národní fronty všechny síly, které byly ochotny a schopny spolu s likvidací okupační moci a vyhnáním zrádců národa, s likvidací ekonomických pozic zprofanované kolaborantské finanční, průmyslové a agrární velkoburžoazie nastolit lidově demokratický řád, v němž se podílela na vládě i Komunistická strana Československa. Komunistická strana zformovala nový program řešení vztahů českého a slovenského národa v jednotném státě, který byl budován v duchu proletářského internacionalismu, na leninských principech řešení národnostní otázky, na základě plné rovnoprávnosti obou národů. ny, zejména na činnosti funkcionářského aktivu od ústředního výboru až po základní organizace strany. Od něho závisí, zda pracující pochopí, že to je hlavní cesta, po níž se musíme ubírat vpřed a jež je v jejich vlastním zájmu jedinou cestou к růstu životní a kulturní úrovně. □ Všechno, čeho jsme dosáhli při výstavbě socialismu a co chceme vykonat pro další rozvoj socialistické společnosti, je neoddělitelně spjato s internacionální spoluprací se zemí, jež se zrodila před 50 lety — se Sovětským svazem, je bezesporu, že pro Československo vzhledem к jeho přírodním 1 hospodářským podmínkám byla široká spolupráce se Sovětským svazem I s druhými socialistickými zeměmi základním předpokladem, jestliže mělo jít cestou socialismu. Takto nejen na základě politické koncepce, ale přímo z životních potřeb a na základě praktických zkušeností se utvářela naše orientace na rozvoj hospodářské a vědeckotechnické spolupráce se Sovětským svazem. Celé období výstavby socialismu potvrzuje její správnost, protože pro nás — tak jako pro druhé socialistické země — představovala tato spolupráce nezbytný základ konsolidace, stability a perspektivního rozvoje našeho hospodářství. Všestranná spolupráce se Sovětským svazem i druhými socialistickými zeměmi ve všech oblastech lidské činnosti zůstává jedním ze základních principů celé koncepce i pro další náš postup nezbytnou podmínkou splnění cílů, jež si klademe v rozvoji naší socialistické společnosti. Jsme si přitom vědomi složitosti problémů, které souvisejí s dalším prohlubováním spolupráce a Isou vyvolávány především rozdílností podmínek, v nichž jednotlivé socialistické země budují socialismus. Vzhledem к těmto rozdílným podmínkám, rozdílnému stupni vývoje, jsou i potřeby jednotlivých zemí a jejich představy o formách spolupráce v lecčems rozdílné. To by nám však nemělo bránit, abychom postupně krok za krokem neuskutečňovali stále hlubší a plodnější mezinárodni socialistickou dělbu práce, specializaci a kooperaci ve výrobě a vědeckotechnickém rozvoji, stále těsněji koordinovali národohospodářské plány jednotlivých zemí v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Procesy zdokonalování forem plánovitého řízení, důslednějšího uplatnění ekonomických nástrojů, které dnes ve větší či menší míře probíhají v socialistických zemích, vytvářejí nové možností к tomu, abychom pozvedali naši spolupráci na vyšší úroveň jak v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, tak mezi těmi zeměmi, kde podmínky pro tyto formy Již plně dozrály. Takový rozvoj spolupráce bude ku prospěchu jednotlivých zemí i celého našeho socialistického společenství. Socialismus Je perspektivou soudobého světa Bez Října by nebylo naší svobody Soudruh Antonín Novotný pří projevu na slavnostním zasedání na Praiském hradě. Foto ČTK Budování socialistického řádu u nás Komunistická strana Československa vždy otevřeně vyhlašovala, že vyřešení úkolů národní a demokratické revoluce považuje za první fázi společenských přeměn, že jejím cílem je to, co v Říjnu 1917 uskutečnili ruští komunisté — nastolení mocí dělnické třídy a výstavba socialistické společnosti. Vycházejíc z konkrétní situace naší země, v zásadě se orientovala na pokojný vývoj revoluce, na získání většiny národa pro své politické cíle. Tuto orientaci také důsledně dodržovala, aniž cokoliv slevila z revolučních zásad třídního boje, ze své věrnosti učení marxismu-leninísmu. Využitím pozic v mocenských orgánech 1 tlaku mas, mezi nimiž vykonávala velikou politickou práci, prosadila již v říjnu 1945 nesmírně důležitý revoluční akt — znárodnění, jež znamenalo rozhodující oslabení ekonomické moci buržoazie a významné upevnění pozic dělnické třídy. Strana vedla veliký třídní zápas, odhalujíc před zraky všeho lidu reakční nepřátelské snahy buržoazie, které sílily v souladu s nástupem reakčních sil ve světě, vrcholícím v roce 1947, a vyústily u nás nakonec v pokus pravicových živlů v druhých politických stranách o vytvoření protikomunistického bloku, jenž by československé reakci umožnil zastavit postup socialistické revoluce, zvrátit náš vývoj zpět ke kapitalismu, odtrhnout zemi od Sovětského svazu. Rozhodné politické vystoupení dělnické třídy, pracujících rolníků a po krokové inteligence pod vedením komunistické strany rozbilo v několika únorových dnech roku 1948 pokus reakce o kontrarevoluční zvrat. Československá dělnická třída stanula jako další vítězný oddíl mezinárodního dělnického hnutí po boku sovětských dělníků a Československo se definitivně stalo pevným článkem socialistické soustavy. Vytvořila se jednota politických pokrokových sil, obrozená Národní fronta, jež přijala za svůj program vybudování socialistického řádu. Před Komunistickou stranou Československa, jež úspěšně splnila úlohu vedoucí síly v národně demokratické 1 socialistické revoluci, vyvstal nový úkol, vést dělnickou třídu, pracující Československa к dalšímu cíli — к vybudování socialistické společnosti. To znamenalo vydobytou politickou moc dělnické třídy plně zabezpečit a vytvořit socialistickou státní organizaci. Znamenalo to dovršit likvidaci ekonomických pozic buržoazie, získat pro socialismus rolnictvo a nastolit ve všech oblastech ekonomiky socialistické výrobní vztahy. Současně také provést kulturní revolucí, vytvořit podmínky pro růst vzdělanosti lidu odpovídající potřebám výstavby socialistické společnosti, prohlubovat socialistické vědomí pracujících, jež je spolu s rozvojem socialistické demokracie zdrojem jejich iniciativy a aktivity, které představují rozhodující sílu rozvoje socialistické společnosti. A konečně to znamenalo budovat vztahy široké politické 1 ekonomické spolupráce s druhými socialistickými zeměmi, především se Svazem sovětských socialistických republik, jako hlavní mezinárodní oporou a záštitou naší země na její socialistické cestě. Základní linii Komunistické strany Československa od února 1948 bylo budovat nový společenský řád, jenž by přinesl všestranný rozkvět naší země a rostoucí životní úroveň lidu. Země prošla nebývalým ekonomickým rozvojem. Národní důchod v roce 1986 byl 3,4krát vyšší než v roce 1948, téměř trojnásobně se zvýšila společenská produktivita práce. Průmyslová výroba, jež byla již dříve značně rozvinuta, vzrostla více než pětkrát, z toho výroba strojírenská desetkrát. Zemědělství přešlo na nové, socialistické velkovýrobní formy, které přinesly více než 2,9krát vyšší produktivitu práce, než byla nejvyšší předválečná úroveň. Vytvářely se materiální podmínky pro vzestup životní úrovně pracujících. Osobní spotřeba vzrostla za léta 1949—1966 asi 2,5krát, do užívání bylo předáno více než milión bytů, byl vytvořen systém sociálního zabezpeče ní, péče o dětí a rodiny s vice dětmi, zdravotní péče, jakou má málokterá země na světě. Bohatstvím kulturního života a rozvoje péče o vzdělání nemají uplynulá léta obdoby v historii naší země. Vycházejíc z leninských zásad, zkušeností 1 ze zkušeností svých vlastních bojů, zabezpečovala Komunistická strana Československa 1 řešení národnostní otázky v naší zemi. Dokázala nejen najít správné, našim podmínkám odpovídající formy státoprávního uspořádání po roce 1945, ale zejména volit správný postup při vytváření ekonomických podmínek pro plně rovnoprávný rozvoj národů a národností v socialistickém Československu. Díky tomu jsou dnes v zásadě překonány dřívější veliké rozdíly v hospodářské úrovni různých oblastí republiky. Zvláště na Slovensku při budování jednotné ekonomické základny socialistické společnosti vyrostly desítky moderních závodů strojírenského, spotřebního a chemického průmyslu s významnou výrobou, najmě průmyslových hnojiv, syntetických vláken, spotřebního zboží a podobně. Dnes je Slovensko zemí ekonomicky rozvinutou. Víme, že jsme teprve na počátku využití možností socialismu, a na XII. a XIII. sjezdu Komunistické strany Československa jsme si stanovili úkol všestranného rozvoje socialistické společnosti, především intenzivního rozvoje národního hospodářství na základě širokého uplatnění vědy a techniky a dalšího rozvinutí iniciativy a tvůrčích sil lidu. To je 1 podstatou a smyslem zásadních změn, jež uskutečňujeme jak v soustavě plánovitého řízení národního hospodářství, tak ve státní 1 společenské činnosti. Vycházejíce z idejí marxismu-leni tiismu, hledáme takové formy života společnosti, které by nechaly plně vyniknout přednostem socialismu, ukázaly jeho velikou pokrokovost před kapitalismem. Uvědomujeme si, že to je úkol náročný a ne snadný, jak v samotné ekonomické oblasti a v jejích vztazích, tak — a to hlavně — v plném pochopení pracujících, v pochopení nutnosti dodržovat zásady socialistického hospodářství, v uplatnění dň sledné odpovědnosti na všech stup nich státní a hospodářské činnosti. Průběh realizace usnesení XHÍ.iSjezdu je však v prvé řadě plně závislý na práci celé naší komunistické stra V široké frontě revolučních, pokrokových a demokratických sil Soudružky a soudruzi, přátelé, půl století, které uplynulo od Velké říjnové socialistické revoluce, jednoznačně dokazuje, že boj za lepší, dokonalejší společenský řád, za socialismus, je neoddělitelně spojen s bojem za světový mír, s bojem proti Imperialistické agresi. Je jen příznačné, že prvním zákonem dělnlcko-rolnické vlády v Rusku byla výzva, která se obracela ke všem národům s heslem Světu mír! Politika míru, к níž položil základ Lenin, je zvláště dnes reálnou a nezbytnou politikou, uvážíme-li, jaké obrovské prostředky masového ničení dnes existují. Jestliže boj proti válce byl vždy v nejvlastnějším zájmu lidstva, je dnes boj socialistických zemí a dalších mírových sil za odvrácení nové světové války ještě významnější a přímo osudově nutný. Mírové soužití států s různým společenským zřízením, úsilí o odzbrojení a o normalizaci mezinárodních vztahů není pro socialistické země otázkou dočasné taktiky, ale stěžejní zásadou jejich zahraniční politiky, kterou je třeba najmě v nynější zostřené mezinárodní situaci ofenzivně prosazovat, a tak čelit imperialistické politice lokálních válek a reakčních převratů. Rozhodně vystupujeme proti všem tendencím svést politiku mírového soužití na pole třídního smíru a pacifismu, smíru s buržoazní ideologií. Dokud existuje imperialismus Jako systém sociálního, národnostního a rasového útlaku národů, usilující 0 prosazování expanzivních cílů ve světové politice, dotud trvá reálné nebezpečí, že rozpoutá dobyvačnou válku, že se bude snažit ozbrojenou intervencí zvrátit pokrokový vývoj v té či oné zemi. Právě v této době se střetáváme se soustředěným náporem imperialistických sil, který je veden jako široký útok proti světovému pokroku. Jeho terčem je dnes lid Vietnamu, proti němuž je vedena nemilosrdná agrese, staly se jím 1 arabské země napadené Izraelem, který znovu potvrdil, že vystupuje na Blízkém a Středním východě jako nástroj imperialismu. V souladu s imperialistickými, antikomunistickými a protipokrokovými cíli jsou organizovány reakční puče, vyvoláváno napětí v různých částech světa, zejména pak je poskytována všestranná podpora západoněmeckým reukčním kruhům, jejichž militaristická a revanšlstická politika představuje vážné nebezpečí jak pro Evropu, tak ostatní svět. V boji za mír, proti Imperialismu rozhodující úloha připadá socialistickým zemím a komunistickým stranám. Růst ekonomického i vojenského potenciálu Sovětského svazu a celého socialistického společenství a jeho další úspěchy pří výstavbě socialismu a komunismu budou stále účinnějším faktorem při prosazování a uplatňování zásad svrchovanosti národů, jejich bezpečnosti a svobodného mírového vývoje. Národy bojující proti imperialistické agresi nacházejí v zemích socialistického tábora a především v Sovětském svazu plné porozumění a všestrannou konkrétní materiální pomoc. Stále významnější silou protlimperialistického, protiválečného boje jsou bratrské komunistické strany v západních zemích. To je umožňováno především skutečností, že pozice antikomunistou jsou v mnoha zemích značně otřeseny, antikomunlstická propaganda let studené války se v praktické konfrontaci se skutečnou politikou socialistických zemí zdiskreditovala. Rozhodujícím faktorem dalšího úspěšného boje proti Imperialismu je jednota všech revolučních, pokrokových a demokratických sil, jejich spojení v jedinou širokou frontu, která by postupovala společně a cílevědomě. Všechny pokusy oddělovat národně osvobozenecké hnutí od socialistických zemí nebo stavět je dokonce proti nim jsou namířeny proti životním zájmům rozvojových zemí a objektivně slouží imperialistům. Zájmy jednoty celé protiimperialistlcké fronty naléhavě stavějí do popředí potřebu důsledného lnternacionalistického postoje komunistických a dělnických stran, které tvoří revoluční jádro prottimperialtstického hnutí. V současné etapě boje mezt socialismem a kapitalismem bude naše pozice o to pevnější, čím semknutějši budou naše řady, čím jednotněji a organizovaněji budemp postupovat ve společném boji. Proto je nezbytné učinit vše, co Je v našich silách, pro upevnění jednoty socialistických zemí a s veškerou rozhodností vystoupit proti rozbíječským snahám, ať už jsou motivovány jakkoliv a zdůvodňovány čímkoli. je nesporné, že každý úspěch, kterého ve své zemi jednotlivé komunistické strany dosáhnou, je cenným přínosem věci pokroku a socialismu a přináší prospěch celkovým zájmům komunistického hnutí. Jenom tím se však nevyčerpávají internacionální úkoly komunistických stran, neboť tyto strany jsou nejen předvojem pracujícího lidu své země, ale i článkem revolučního boje mezinárodní dělnické třídy. Z toho plyne i jejich nedílná odpovědnost za plnění mezinárodních závazků komunistických stran v bojí za revoluční přeměnu světa. V této souvislosti bych chtěl prohlásit, že jako marxistická, lnternacionalistická strana revoluční dělnické třídy nemůžeme souhlasit s takovým pojetím suverenity a nezávislosti* které nevychází ze společných zájmů společenství socialistických zemí ai celého mezinárodního komunistického hnutí, které povyšuje úzce nacionální představy nad úkoly a potřeby naší společné věci. Takový postoj dnes zaujímá Komunistická strana Cíny, postoj, který podlamuje jednotu socialistických sil, ztěžuje úspěšný postup v boji proti Imperialismu. Národní a mezinárodní zájmy nelze od sehe oddělovat. Jakákoli tendence к národní uzavřenosti a omezeností, jakýkoliv pokus nedbat společných zájmů nebo se dokonce Izolovat od společné politiky socialistických zemí a komunistických stran škodí síle a akceschopností komunistického hnutí. Jsme přesvědčeni, že rozdílné podmínky, rozdílná stanoviska v té čí oné otázce i odlišnosti v socialistické výstavbě v Jednotlivých socialistických zemích nesmějí bránit naší vzájemné spolupráci, koordinaci našf činnosti, našemu Jednotnému postupu. Proti politice imperialismu musíme postavit jednotnou politiku socialistického společenství, jednotnou politiku mezinárodního komunistického hnutí. Znovu se potvrzuje, že je nezbytné a potřebné, aby si jednotlivé komunistické a revoluční dělnické strany vyměňovaly názory a zkušeností o základních otázkách současného světového vývoje. Proto spolu s většinou komunistických stran podporujeme stanovisko, že současná mezinárodní situace i celková situace v mezinárodním komunistickém hnutí naléhavě vyžadují, aby se přistoupilo ke konkrétním přípravám nové světové porady komunistických stran. Soudruzi a soudružky, přátelé, připomenuli jsme si slavnou cestu, kterou od Velké říjnové socialistické revoluce prošly sovětský lid, sovětská komunistická strana, mezinárodní komunistické hnut! a v jeho řadách i naše komunistická strana a náš lid. Jsme hrdi na to, že jsme součástí hnutí, které je nositelem těch nejpokrokovějších ideálů lidstva a které proto od doby svého vzniku zaznamenalo takový rozmach jako žádné jiné. Jsme hrdi i na to, že v praxi naší komunistické strany, naší země jsme prokázali životadárnou, tvořivou sílu a mezinárodní platnost učení marxlsmu-len!nismu, myšlenek socialismu, a touto prací, jakož 1 naší zahraniční politickou činností napomáháme к vítěznému postupu těchto Idejí ve světě. Chceme ujistit naše nejbližší přátele, sovětské komunisty a všechen sovětský lid, s nimiž dnes slavíme jejich veliký svátek, že stojíme pevně spolu s nim! v řadách mezinárodního komunistického hnutí, ve společenství socialistických zemí, ve frontě bojující proti imperialismu za sociální ookrok, za svobodu národů, za trvalý mír. Budeme tak jako dosud vždy vycházet ze zásady proletářského Internacionalismu a na jejím základě usilovat o upevňování jednoty mezinárodní revoluční dělnické třídy, jednoty sil socialismu. Aí žije 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ať žije Komunistická strana Sovětského svazu, jež byla strůjcem jejího vítězství! Pozdravujeme veliký hrdinný sovětský lid, uskutečňující pod vedením leninské komunistické strany ideje Velikého října. Ať se upevňuje jednota mezinárodního komunistického hnutí, jednota a spolupráce zemi socialistického společenství) Ať žije československo-sovětská přátelství! Ať žije komunismus! I Mezttltulky RPj