Rudé Právo, listopad 1967 (XLVIII/301-330)

1967-11-01 / No. 301

Říjen otevřel novou epochu v dějinách lidstva * RUDĚ PRÁVO Ve středu 1. listopadu 1987, (Pokračování ze str. 1) Za Velké vlastenecké války zahynu­lo v Sovětském svazu více než dvacet miliónů lidi a bylo zničeno přes 30 procent národního bohatství. Hitlerov­ští agresoři zničili více než 1700 měst* přes 70 000 obcí, rozrušili četné ko­munikace. Bez přístřeší se ocitlo 25 miliónů lidí. Nedají se vůbec vyčíslit oběti na životech a škody, které so­větskému lidu způsobilí nejen hitle­rovští agresoři, ale vůbec síly kapita­listického světa, mezinárodního Impe­rialismu v různých etapách existence Sovětského svazu. Velká vlastenecká válka sovětského lidu tvoří zvláštní kapitolu v Jeho pa­desátiletí. к Jejímu hrdinství se vra­címe i při mnoha Jiných příležitostech a stále si připomínáme, co národy So­větského svazu vykonaly v tomto ob­dobí pro záchranu lidstva, Jeho civili­zace, a jak kromě obrany vlastní země dokázaly (ruku v ruce s domácím osvo­bozeneckým protifašistickým hnutím likvidovat i v řadě dalších zemí fa­šistické a okupantské režimy. Tím současně umožnily dalším národům revoluční vývoj, který vyústil v so­cialistickou revoluci a v socialistické přeměny. Také my sl navždy zachová­me city vděčnosti к sovětskému lidu, který má rozhodující podíl na svržení fašistické poroby a záchraně naší ná­rodní existence a svým hrdinným bo­jem otevřel i nám cestu ke svobodné­mu socialistickému životu. Poválečný vývoj Sovětského svazu prokázal sílu socialistického zřízení, sílu iniciativy a uvědomění lidu bu­dujícího vlastní, socialistickou společ­nost. Nejenže poměrně rychle byly vyřešeny složité úkoly poválečného vývoje, ale do dnešní doby dosáhly výrobní síly Sovětského svazu tako­vého rozvoje, že sovětská země se nyní řadí v absolutní úrovni národ­ního hospodářství na druhé místo ve světě a na prvé místo v Evropě. V dlouhodobém průměrném ročním růstu své průmyslové výroby Je So­větský svaz vůbec první zemí světa. Mohutným vývojem procházejí i du­chovní síly sovětské společností a najmě výsledky ve vědě a technice v kosmickém výzkumu svědčí o vý­znamném prvenství sovětské vědy a techniky. Dnes prochází v Sovětském svazu nesmírně rychlý rozvoj vědy, která sě mění v bezprostřední výrobní sílu. V Sovětském svazu pracuje ve vědec­kých ústavech, na vysokých školách a v dalších institucích přes 700 tisíc vědeckých pracovníků. Sovětská vě­Soudruzi, soudružky, přátelé, vítězství Velké říjnové socialistické revoluce, vznik a neustálý rozmach prvního socialistického státu zname­naly mocný impuls a oporu pro svě­tové revoluční hnutí, pro veškerý boj lidstva za pokrok, za mír, za svobodu národů a svobodný rozvoj člověka. Zrod nové společnosti založené na likvidaci vykořisfování člověka, na vládě lidu, na skutečném humanismu a mírové spolupráci národů je pro dělníky a ostatní pokrokové síly ztě­lesněním cílů jejich vlastního revo­lučního úsilí. Po celá desetiletí se buržoazní a pravicová sociálně demokratická pro­paganda snažila pošpinit Velkou říj­novou socialistickou revoluci obviňo­váním z násilí a antihumanismu. A přece opravdový humanismus je jednou z výrazných stránek této re­voluce jako dělnického revolučního hnutí vůbec. Tento humanismus spo­čívá v boji proti hladu, bídě, utrpení, v boji za osvobození práce a odstra­nění vykořisťování, za zespolečen­­štění výroby. Vítěznou proletářskou revolucí se dosud vykořisťované a zdeptané masy — dělnická třída a vesnická chudina — zbavily svého jařma, vybojovaly si podmínky vprav­dě lidského žjvota, právo na správu svých věcí, na skutečnou svobodu a demokracii, na rozvoj vzdělání a kul­tury. Lidstvu dala Říjnová revoluce především naději na trvalý mír, na pokojný život bez válek. Padesátiletí od Října dokázalo neplodnost a uto­­pičnost abstraktního humanismu, do­kázalo, že uskutečnění velkých lid­ských idejí a cílů je nerozlučně spjato jen s třídním bojem proleta­­riátu, s jeho vítězstvím. Pracující se od Října 1917 na klí­čové problémv svého života 1 světo­vého vývoje dívají jinýma očima, be­rou sl poučení z Velké říjnové socia­listické revoluce. Pod jejím vlivem vzniklo kvalitativně nové revoluční dělnické hnutí, hledající skutečně e­­voluční řešení bojů za hospodářské a politické zájmy všech pracujících, za rozvoj demokracie, proti fašismu a za odvrácení nové světové války. Již v průběhu Říjnové revoluce a obrany jejích výsledků postavil třídní cit dělníky celého světa na stranu dělnické třídy Ruska, prvního socia­listického státu, je známo, že revo­luční dělníci nejrůznějších národností světa, mezí nimi 1 Češi, Slováci, Ma­­daři, Němci, Poláci, Srbové a další, se aktivně účastnili revoluce a bojo­vali v řadách Rudé armády. Další milióny tento boj podporovaly ve vlastních zemích svým zápasem proti buržoazii i nejrůznějšími akcemi so­lidarity se zemí Sovětů. Zásada pro­­letářské třídní solidarity, proletář­­ského internacionalismu se tu prak­ticky naplňovala v nebývalé míře, upevňovalo se vědomí odpovědnosti mezinárodního revolučního dělnické­ho hnutí za osud proletářské revoluce a jejích vymožeností. Ve světovém revolučním procesu tehdejší doby vyzrávalo dělnické hnu­tí po všech stránkách. S plnou na­léhavostí vyvstal problém politického vedení dělnické třídy. V prověrce třídních a revolučních bojů se po­tvrdila neschopnost sociální demokra­cie splnit úlohu vedoucí síly revolu­ce, prokázala se nutnost vytvořit stranu nového tvpu, skutečně revo­luční dělnickou stranu. Zároveň zde byl 1 příklad, ztělesňovaný bolševic­kou stranou, budovanou na Leninem formulovaných zásadách. Prohloubil se a zrychlil diferenciačnl proces me­zi revolučním a oportunistickým prou­da ovládla tajemství atomového Jádra, odstranila i v této oblasti americký monopol a pomohla tak zabezpečit obranu všech socialistických zemí. Dokázala probádat a využít značnou část obrovského nerostného bohatství země, dosáhla významných úspěchů v matematice, fyzice, chemii, biologii, medicíně i ve společenských vědách a dalších oborech. Musíme si navíc připomenout, že ze své padesátileté existence měl so­větský lid na skutečně budovatelskou oráči sotva tři desetiletí. Ostatní léta byla léty obranné války a obnovy válkou rozrušené země. Přesto Je dnes sovětská země ohromnou politickou a hospodářskou sílou, která rozhodující měrou ovliv­ňuje vývoj světa, přičemž poskytuje Jako žádná Jiná země pomoc a pod­poru socialistickým zemím a mnoha dalším národům a zemím bojujícím za svou svobodu. К oslavám 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce přistupuje so­větský lid uprostřed usilovné práce na všestranném rozvoji své země, směřující ke komunistické společ­nosti. Úspěšné plnění pětiletého plánu na léta 1968—1970 znamená významný přínos pro budování materiálně tech­nické základny komunismu v Sovět­ském svazu, pro upevnění Jeho hos­podářské i obranné síly. Dosavadní výsledky umožňují, aby spolu s vý­robou výrobních prostředků bylo zvý­šeno tempo růstu výroby spotřebního zboží, a tím umožněn rychlejší vzestup životní úrovně sovětského lidu. Veliká pozornost Je věnována ze­mědělství. Počítá se nejen s vyššími prostředky na intenzifikaci zemědělské < tfroby, na Její vybavení moderní me­chanizací a na chemizaci, ale na pod­kladě růstu zemědělské výroby i s dal­ším zvyšováním životní úrovně pra­covníků kolchozů a sovchozů. Veliké prostředky a síly vynakládá Sovětský svaz na technický rozvoj všech úseků národního hospodářství, na zavádění nejmodernějších zařízení a technologií do výrobních procesů. Výsledkem toho Je, že řada nově bu­dovaných závodů je založena na plné mechanizaci a automatizaci. К tomu, aby Sovětský svaz Ještě účinněji využil možností plánovitého rozvoje, uskutečňuje ekonomickou reformu, která bezpochyby bude pů­sobit к dalšímu vzestupu tvůrčí akti­vity a iniciativy pracujících, к dalšímu všestrannému rozmachu Sovětského svazu a Jeho přiblížení ke komunis­tickým cílům. dem uvnitř dělnického hnutí. A v boji proti reformismu, proti nejednotnosti dělnického hnutí, jeho národnostnímu rozkolu se začaly formovat komunis­tické a dělnické revoluční strany po­dle vzoru leninské bolševické strany. Významným činitelem tohoto zápa­su byla Komunistická internacionála, která vznikla pod přímým vedením Vladimíra Iljiče Lenina, přispěla к za­ložení komunistických stran, к pře­konávání jejich organizační a Ideové slabostí, pravicového oportunismu i le­­vičáckého avanturismu. Činnost Komunistické internacio­nály zůstane vždy pevně zapsána uo dějin formování a bojů mezinárodní­ho komunistického hnutí, neboť mu pomáhala razit novou cestu a musela přitom překonávat jednostrannosti a chyby, které byly na této nové cestě pochopitelné. Zvláště významný svým dosahem byl VII. kongres Komunis­tické internacionály. V době nástupu fašistického nebezpečí vytyčil novou strategii nejen pro světové komunis­tické hnutí, ale vůbec pro světovou frontu pokrokových, demokratických sil. Tato strategie značnou měrou při­spěla к porážce německého fašismu za druhé světové války a ve svých lůsledcích pomáhala v řadě národů formovat ty síly, které je po porážce hitlerovského Německa vyvedly na novou, socialistickou cestu. Byl to — tak jako v roce 1917 — opět lid Sovětského svazu, jeho hrdin­ská Rudá armáda, kdo i v roce 1945 proklesti) tuto cestu. Spolu s poráž­kou hitlerovských armád smetl i óku­­pantské režimy v řadě zemí a umožnil tak vnitřním revolučním a demokra­tickým silám porazit reakci, provést takové politické I ekonomické pře­měny, jež nakonec vyústily v defini­tivní nastolení moci dělnické třídy a zahájení výstavby socialismu. Po bok Svazu sovětských socialistických re­publik se postavily další země, které se současně v celém svém vývoji opíraly o Jeho mohutnou politickou a ekonomickou sílu a spojenectvím s ním si zajistily i svou bezpečnost. Věc socialismu prošla dalším vý­znamným předělem — vznikla světo­vá socialistická soustava, která je dnes největší vymožeností revoluční­ho dělnického hnutí od října 1917 a stále více ovlivňuje vývoj světa. Na jedné třetině světa se v praxi uskutečňují zásady a cíle socialismu, nový společenský řád prokazuje svou životnost a přednosti i v zemích, kte­ré dříve patřily к ekonomicky a kul­turně značně rozvinutým. To význam­ně ovlivňuje myšlení pracujících v ka­pitalistickém světě. Dnes mnozí pro­tivníci socialismu přiznávají, že kon­krétní naplnění idejí Velké říjnové socialistické revoluce v rozvoji Sovět­ského svazu i výsledky socialistické výstavby v dalších zemích ovlivnily vývoj i vyspělých kapitalistických zemí, zcela zjevně působily zejména při řešení některých sociálních otá­zek na Západě. Není proto náhodné, že autorita socialismu roste a řada dalších zemí se hlásí к zásadám so­cialismu a snaží se je uplatnit pří hledání směrů vlastního vývoje. Socialismus za půl století prokázal, ,e je skutečným a jediným východis­kem z rozporů třídní antagonistické společnosti, z rozporů současného světa, že je zákonitým společenským jevem a perspektivou soudobého svě­ta, že к němu směřují všechny cesty lidstva, byť mnohdy velmi spletité. Soudružky a soudruzi, přátelé! Nejednou již jsme řekli, že 50. vý­ročí Velké říjnové socialistické revo­luce oslavujeme i jako náš veliký svátek. První vítězná proletářská re­voluce a všechno, co se z ní nového 'rodilo, je neoddělitelně spjato s nej­významnějšími událostmi v novodobé historii našich národů i v současném vývoji naší země. Vítězství Velké říjnové socialistické revoluce bezpro­středně přispělo к obnovení naší ná­rodní svobody, к osvobození všeho našeho lidu, к obnovení samostatnosti Cechů a Slováků ve společném státě. Naše osvobození z fašistické okupace znamenalo záchranu naší národní existence a možnost nastoupení cesty к socialismu. Dnes, opřeni o Svaz so­větských socialistických republik, mů­žeme budovat socialismus a žít v po­citu jistoty a bezpečností. Až do Října 1917 nebyla existence samostatného českého a slovenského národa nikterak zajištěna. Slovenský národ zápasil v podmínkách útlaku maďarských vládnoucích tříd vůbec o základní prvky a formy národního bytí, český národ, 1 když došlo již к značnému rozmachu jeho života, byl pod nadvládou habsburské mo­narchie a současně jeho existenci ohrožovalo expanzivní Německo. Vy­puknutí a průběh první světové -diky ještě zostřily tyto problémy a součas­ně se zhroutily všechny iluze o tom, že by kterýkoliv imperialistický stát mohl zaručit malým národům jejich základní práva. Říjnová proletářská revoluce silně zapůsobila na třídní zápasy pracují­cích mas Rakousko-Uherska. Její ohlas vedl к růstu sociální radikalizace, a zejména к zrevoluclonizování prole­­tariátu. Stávková vlna a vojenské vzpoury ovlivněné Říjnovou revolucí významně přispěly к rozbití rakousko­­uherského žaláře národů, a tím 1 ле vzniku Československa. Uvědomělí dělníci však šli dále a vytyčovali so­cialistické požadavky, vyslovovali po­žadavek, aby svobodná republika byla vybudována jako socialistický stát. Naproti tomu česká buržoazie přijala proletářskou revoluci a ustavení so­větské moci s nenávistí. Názorně se tento postoj projevil 1 zneužitím čes­koslovenských legií v Rusku, jež si při svém ustavení kladly za cíl aktiv­ně se podílet na vydobytí národní svobody. Avšak od roku 1918, kdy vstoupily do konfliktu se sovětskou mocí, staly se nástrojem v rukou zá­padních imperialistů v protisovětské intervenci. Přestože Československá republika byla vyhlášena už 28. října 1918 a přes odpor mnoha legionářů, kteří poznali, že svými bodáky pod­pírají reakční Intervenci imperialis­tických států, setrvaly legie v protl­­sovětské Intervenci až do února 1920. Mnozí však včas prohlédli, odešli z legií, zúčastnili se bojů po boku Rudé armády a již před 50 lety svou krví pečetili spojenecký svazek na­šich národů s národy sovětskými. České a slovenské dělnické třídě a dalším dělnickým revolučním a po­krokovým silám našich zemí se nepo­dařilo v r. 1918 vybojovat vznik socia­listického státu. Chyběl к tomu zá­kladní činitel — revoluční strana le­ninského typu. Československá repu­blika se ustavila jako buržoazní stát, avšak její vznik byl přes­to historickým pokrokem. Dva do­sud utlačované národy získaly su­verenitu a možnost dalšího rozvoje ve společném státě. Přitom Je naprosto jasné, že historická pokrokovost vzni­ku Československa byla omezená. Ne­jen proto, že nebylo využito řady objektivních předpokladů, aby se roz­víjelo jako socialistické, ale i z hle­diska demokratických, společenských práv dělnické třídy. Ta zůstala v teh­dejší republice třídou vykořisťova­nou a musela o svá politická a so­ciální práva tvrdě bojovat, obdobně jako v kterémkoliv jiném buržoazním státě. Žádnými politickými či jinými ma­chinacemi, korumpováním vůdců so­ciální demokracie ani otevřeným te­rorem nemohla vládnoucí buržoazie zabránit, aby si revoluční dělnická třída stále více neuvědomovala proti­­chůdnost třídních zájmů svých a zá­jmů těch, kdož byli u moci, a aby ta­ké z toho nevyvodila závěry. Zrod ma­sové Komunistické strany Českoslo^ venska v r. 1921 byl dovršením tohoto procesu a nejdůležitějším poválečným ohlasem Říjnové revoluce v Česko­slovensku. Ve vyspělém průmyslovém státě ve středu Evropy vznikla ma­sová politická organizace na revoluč­ním a internacionálním základě, kte­rá si kladla za cíl svržení kapitalis­mu a nastolení diktatury proletariátu. Historická omezenost pokrokovosti vzniku Československé republiky v ro­ce 1918 se projevila I v jejím mezi­národním postavení, které bylo v dů­sledku orientace vládnoucí buržoazie na Imperialistické západní státy velmi nejisté. Když se československý lid znovu ocitl tváří v tvář nebez­pečí hrozícímu ze strany expanziv­ního německého imperialismu, teh­dejší imperialistické vlády Francie a Anglie se ukázaly špatnými spojenci. Potvrdila se pravda dělnické třídy a naší komunistické strany, že česko­slovenská samostatnost není zajištěna, pokud se neopírá o jedinou pevnou a spolehlivou oporu míru a pokroku ve světě a Evropě, a tou byl Svaz sovětských socialistických republik. Mnichovská kapitulace znamenala krach buržoazní koncepce Českoslo­venska I krach československé bur­žoazie jako vládnoucí třídy. Těžké zkušenosti našich národů z doby Mnichova i okupace upevnily ve vědomí většiny českého a sloven­ského lidu poznání, že jedinou po­litickou silou, která je s to plně realizovat jeho sociální I národní zájmy, je revoluční strana dělnické třídy — Komunistická strana Česko­slovenska. Toto vědomí se dále pro­hloubilo pod vlivem vítězného postu­pu sovětských vojsk, od nichž většina lidu očekávala osvobození z fašistické okupace. Myšlenky socialistické cesty opět svobodného Československa a jeho přimknutí se ke Svazu sovět­ských socialistických republik se staly vůdčími myšlenkami programu jak vnějšího, tak domácího lidového boje i formování programu vlády Národní fronty, přijatého v dubnu 1945 v Košicích. Celým tímto vývojem byly vytvo­řeny předpoklady к historickému ob­ratu v dějinách našich národů — к tomu, aby obnovení národní svobo­dy a státní suverenity v květnu 1945 bylo současně spjato s revoluční změ­nou společenského řádu, s uskuteč­něním těch ideji, které uvedla v ži­vot Velká říjnová socialistická re­voluce. To, co se nepodařilo v letech 1918—1920, stalo se skutkem v letech 1945—1948. A to nejen díky větší zra­losti dělnické třídy, novým zkušeno­stem lidových mas, ale především proto, že revoluční hnutí našeho lidu mělo ve svém čele novou vedoucí sílu — Komunistickou stranu Česko­slovenska. Komunistická strana Československa splnila naděje, které v ni vkládal lid. Využívajíc tebretických i praktických zkušeností Leninovy strany z přípra­vy a provedení Velké říjnové socialis­tické revoluce, bohatých zkušeností z boje naší dělnické třídy i zkuše­ností mezinárodního dělnického hnutí, dokázala úspěšně vyřešit úkoly ná­rodně demokratické 1 socialistické revoluce v podmínkách naší země. Semkla do široké Národní fronty vše­chny síly, které byly ochotny a schop­ny spolu s likvidací okupační moci a vyhnáním zrádců národa, s likvi­dací ekonomických pozic zprofanova­né kolaborantské finanční, průmyslo­vé a agrární velkoburžoazie nastolit lidově demokratický řád, v němž se podílela na vládě i Komunistická stra­na Československa. Komunistická strana zformovala no­vý program řešení vztahů českého a slovenského národa v jednotném státě, který byl budován v duchu pro­­letářského internacionalismu, na le­ninských principech řešení národnost­ní otázky, na základě plné rovno­právnosti obou národů. ny, zejména na činnosti funkcionář­ského aktivu od ústředního výboru až po základní organizace strany. Od něho závisí, zda pracující po­chopí, že to je hlavní cesta, po níž se musíme ubírat vpřed a jež je v je­jich vlastním zájmu jedinou cestou к růstu životní a kulturní úrovně. □ Všechno, čeho jsme dosáhli při vý­stavbě socialismu a co chceme vyko­nat pro další rozvoj socialistické společnosti, je neoddělitelně spjato s internacionální spoluprací se zemí, jež se zrodila před 50 lety — se Sovětským svazem, je bezesporu, že pro Československo vzhledem к jeho přírodním 1 hospodářským podmín­kám byla široká spolupráce se Sovět­ským svazem I s druhými socialistic­kými zeměmi základním předpokla­dem, jestliže mělo jít cestou socialis­mu. Takto nejen na základě politické koncepce, ale přímo z životních potřeb a na základě praktických zkušeností se utvářela naše orientace na rozvoj hospodářské a vědeckotechnické spo­lupráce se Sovětským svazem. Celé období výstavby socialismu potvrzuje její správnost, protože pro nás — tak jako pro druhé socialistické země — představovala tato spolupráce nezbyt­ný základ konsolidace, stability a perspektivního rozvoje našeho hospo­dářství. Všestranná spolupráce se Sovětským svazem i druhými socialistickými ze­měmi ve všech oblastech lidské čin­nosti zůstává jedním ze základních principů celé koncepce i pro další náš postup nezbytnou podmínkou splnění cílů, jež si klademe v roz­voji naší socialistické společnosti. Jsme si přitom vědomi složitosti problémů, které souvisejí s dalším prohlubováním spolupráce a Isou vy­volávány především rozdílností podmí­nek, v nichž jednotlivé socialistické země budují socialismus. Vzhledem к těmto rozdílným podmínkám, roz­dílnému stupni vývoje, jsou i potřeby jednotlivých zemí a jejich představy o formách spolupráce v lecčems roz­dílné. To by nám však nemělo bránit, abychom postupně krok za krokem ne­­uskutečňovali stále hlubší a plodnější mezinárodni socialistickou dělbu prá­ce, specializaci a kooperaci ve výrobě a vědeckotechnickém rozvoji, stále těsněji koordinovali národohospodář­ské plány jednotlivých zemí v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Procesy zdokonalování forem pláno­vitého řízení, důslednějšího uplatnění ekonomických nástrojů, které dnes ve větší či menší míře probíhají v so­cialistických zemích, vytvářejí nové možností к tomu, abychom pozvedali naši spolupráci na vyšší úroveň jak v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, tak mezi těmi zeměmi, kde podmínky pro tyto formy Již plně do­zrály. Takový rozvoj spolupráce bude ku prospěchu jednotlivých zemí i ce­lého našeho socialistického spole­čenství. Socialismus Je perspektivou soudobého světa Bez Října by nebylo naší svobody Soudruh Antonín Novotný pří projevu na slavnostním zasedání na Praiském hradě. Foto ČTK Budování socialistického řádu u nás Komunistická strana Československa vždy otevřeně vyhlašovala, že vyře­šení úkolů národní a demokratické revoluce považuje za první fázi spo­lečenských přeměn, že jejím cílem je to, co v Říjnu 1917 uskutečnili ruští komunisté — nastolení mocí dělnické třídy a výstavba socialistické společ­nosti. Vycházejíc z konkrétní situace naší země, v zásadě se orientovala na pokojný vývoj revoluce, na získání většiny národa pro své politické cíle. Tuto orientaci také důsledně dodržo­vala, aniž cokoliv slevila z revoluč­ních zásad třídního boje, ze své věr­nosti učení marxismu-leninísmu. Vy­užitím pozic v mocenských orgánech 1 tlaku mas, mezi nimiž vykonávala velikou politickou práci, prosadila již v říjnu 1945 nesmírně důležitý revo­luční akt — znárodnění, jež zname­nalo rozhodující oslabení ekonomické moci buržoazie a významné upevnění pozic dělnické třídy. Strana vedla veliký třídní zápas, odhalujíc před zraky všeho lidu re­akční nepřátelské snahy buržoazie, které sílily v souladu s nástupem reakčních sil ve světě, vrcholícím v roce 1947, a vyústily u nás nakonec v pokus pravicových živlů v druhých politických stranách o vytvoření proti­komunistického bloku, jenž by česko­slovenské reakci umožnil zastavit po­stup socialistické revoluce, zvrátit náš vývoj zpět ke kapitalismu, od­trhnout zemi od Sovětského svazu. Rozhodné politické vystoupení děl­nické třídy, pracujících rolníků a po krokové inteligence pod vedením komunistické strany rozbilo v něko­lika únorových dnech roku 1948 pokus reakce o kontrarevoluční zvrat. Československá dělnická třída stanula jako další vítězný oddíl mezinárod­ního dělnického hnutí po boku sovět­ských dělníků a Československo se definitivně stalo pevným článkem socialistické soustavy. Vytvořila se jednota politických pokrokových sil, obrozená Národní fronta, jež přijala za svůj program vybudování socialistického řádu. Před Komunistickou stranou Českosloven­ska, jež úspěšně splnila úlohu vedou­cí síly v národně demokratické 1 so­cialistické revoluci, vyvstal nový úkol, vést dělnickou třídu, pracující Česko­slovenska к dalšímu cíli — к vybu­dování socialistické společnosti. To znamenalo vydobytou politickou moc dělnické třídy plně zabezpečit a vy­tvořit socialistickou státní organizaci. Znamenalo to dovršit likvidaci eko­nomických pozic buržoazie, získat pro socialismus rolnictvo a nastolit ve všech oblastech ekonomiky socialis­tické výrobní vztahy. Současně také provést kulturní revolucí, vytvořit podmínky pro růst vzdělanosti lidu odpovídající potřebám výstavby socia­listické společnosti, prohlubovat so­cialistické vědomí pracujících, jež je spolu s rozvojem socialistické demo­kracie zdrojem jejich iniciativy a aktivity, které představují rozhodující sílu rozvoje socialistické společnosti. A konečně to znamenalo budovat vztahy široké politické 1 ekonomické spolupráce s druhými socialistickými zeměmi, především se Svazem sovět­ských socialistických republik, jako hlavní mezinárodní oporou a záštitou naší země na její socialistické cestě. Základní linii Komunistické strany Československa od února 1948 bylo budovat nový společenský řád, jenž by přinesl všestranný rozkvět naší země a rostoucí životní úroveň lidu. Země prošla nebývalým ekonomickým rozvojem. Národní důchod v roce 1986 byl 3,4krát vyšší než v roce 1948, téměř trojnásobně se zvýšila společenská produktivita práce. Prů­myslová výroba, jež byla již dříve značně rozvinuta, vzrostla více než pětkrát, z toho výroba strojírenská desetkrát. Zemědělství přešlo na nové, socialistické velkovýrobní formy, kte­ré přinesly více než 2,9krát vyšší produktivitu práce, než byla nejvyšší předválečná úroveň. Vytvářely se materiální podmínky pro vzestup životní úrovně pracují­cích. Osobní spotřeba vzrostla za léta 1949—1966 asi 2,5krát, do užívání bylo předáno více než milión bytů, byl vytvořen systém sociálního zabezpeče ní, péče o dětí a rodiny s vice dětmi, zdravotní péče, jakou má málokterá země na světě. Bohatstvím kulturního života a rozvoje péče o vzdělání ne­mají uplynulá léta obdoby v historii naší země. Vycházejíc z leninských zásad, zkušeností 1 ze zkušeností svých vlast­ních bojů, zabezpečovala Komunistická strana Československa 1 řešení národ­nostní otázky v naší zemi. Dokázala nejen najít správné, našim podmín­kám odpovídající formy státoprávního uspořádání po roce 1945, ale zejména volit správný postup při vytváření ekonomických podmínek pro plně rovnoprávný rozvoj národů a národ­ností v socialistickém Československu. Díky tomu jsou dnes v zásadě pře­konány dřívější veliké rozdíly v hos­podářské úrovni různých oblastí re­publiky. Zvláště na Slovensku při budování jednotné ekonomické zá­kladny socialistické společnosti vy­rostly desítky moderních závodů stro­jírenského, spotřebního a chemického průmyslu s významnou výrobou, najmě průmyslových hnojiv, syntetických vláken, spotřebního zboží a podobně. Dnes je Slovensko zemí ekonomicky rozvinutou. Víme, že jsme teprve na počátku využití možností socialismu, a na XII. a XIII. sjezdu Komunistické strany Československa jsme si stanovili úkol všestranného rozvoje socialistické společnosti, především intenzivního rozvoje národního hospodářství na základě širokého uplatnění vědy a techniky a dalšího rozvinutí iniciativy a tvůrčích sil lidu. To je 1 podstatou a smyslem zásadních změn, jež usku­tečňujeme jak v soustavě plánovitého řízení národního hospodářství, tak ve státní 1 společenské činnosti. Vycházejíce z idejí marxismu-leni tiismu, hledáme takové formy života společnosti, které by nechaly plně vyniknout přednostem socialismu, ukázaly jeho velikou pokrokovost před kapitalismem. Uvědomujeme si, že to je úkol ná­ročný a ne snadný, jak v samotné ekonomické oblasti a v jejích vzta­zích, tak — a to hlavně — v plném pochopení pracujících, v pochopení nutnosti dodržovat zásady socialistic­kého hospodářství, v uplatnění dň sledné odpovědnosti na všech stup nich státní a hospodářské činnosti. Průběh realizace usnesení XHÍ.iSjez­­du je však v prvé řadě plně závislý na práci celé naší komunistické stra­ V široké frontě revolučních, pokrokových a demokratických sil Soudružky a soudruzi, přátelé, půl století, které uplynulo od Velké říjnové socialistické revoluce, jedno­značně dokazuje, že boj za lepší, do­konalejší společenský řád, za socia­lismus, je neoddělitelně spojen s bojem za světový mír, s bojem proti Impe­rialistické agresi. Je jen příznačné, že prvním zákonem dělnlcko-rolnické vlády v Rusku byla výzva, která se obracela ke všem národům s heslem Světu mír! Politika míru, к níž položil základ Lenin, je zvláště dnes reálnou a ne­zbytnou politikou, uvážíme-li, jaké obrovské prostředky masového ničení dnes existují. Jestliže boj proti válce byl vždy v nejvlastnějším zájmu lid­stva, je dnes boj socialistických zemí a dalších mírových sil za odvrácení nové světové války ještě významnější a přímo osudově nutný. Mírové soužití států s různým spo­lečenským zřízením, úsilí o odzbroje­ní a o normalizaci mezinárodních vztahů není pro socialistické země otázkou dočasné taktiky, ale stěžejní zásadou jejich zahraniční politiky, kterou je třeba najmě v nynější zos­třené mezinárodní situaci ofenzivně prosazovat, a tak čelit imperialistické politice lokálních válek a reakčních převratů. Rozhodně vystupujeme proti všem tendencím svést politiku míro­vého soužití na pole třídního smíru a pacifismu, smíru s buržoazní ideo­logií. Dokud existuje imperialismus Jako systém sociálního, národnostního a rasového útlaku národů, usilující 0 prosazování expanzivních cílů ve světové politice, dotud trvá reálné nebezpečí, že rozpoutá dobyvačnou válku, že se bude snažit ozbrojenou intervencí zvrátit pokrokový vývoj v té či oné zemi. Právě v této době se střetáváme se soustředěným nápo­rem imperialistických sil, který je veden jako široký útok proti světo­vému pokroku. Jeho terčem je dnes lid Vietnamu, proti němuž je vedena nemilosrdná agrese, staly se jím 1 arabské země napadené Izraelem, který znovu potvrdil, že vystupuje na Blízkém a Středním východě jako nástroj imperialismu. V souladu s im­perialistickými, antikomunistickými a protipokrokovými cíli jsou organizo­vány reakční puče, vyvoláváno napětí v různých částech světa, zejména pak je poskytována všestranná podpora západoněmeckým reukčním kruhům, jejichž militaristická a revanšlstická politika představuje vážné nebezpečí jak pro Evropu, tak ostatní svět. V boji za mír, proti Imperialismu rozhodující úloha připadá socialistic­kým zemím a komunistickým stra­nám. Růst ekonomického i vojenského potenciálu Sovětského svazu a celého socialistického společenství a jeho další úspěchy pří výstavbě socialismu a komunismu budou stále účinnějším faktorem při prosazování a uplatňo­vání zásad svrchovanosti národů, je­jich bezpečnosti a svobodného míro­vého vývoje. Národy bojující proti imperialistické agresi nacházejí v ze­mích socialistického tábora a přede­vším v Sovětském svazu plné poro­zumění a všestrannou konkrétní ma­teriální pomoc. Stále významnější silou protlimpe­­rialistického, protiválečného boje jsou bratrské komunistické strany v zá­padních zemích. To je umožňováno především skutečností, že pozice anti­komunistou jsou v mnoha zemích značně otřeseny, antikomunlstická propaganda let studené války se v praktické konfrontaci se skutečnou politikou socialistických zemí zdiskre­ditovala. Rozhodujícím faktorem dalšího úspěšného boje proti Imperialismu je jednota všech revolučních, pokroko­vých a demokratických sil, jejich spojení v jedinou širokou frontu, kte­rá by postupovala společně a cíle­vědomě. Všechny pokusy oddělovat národně osvobozenecké hnutí od so­cialistických zemí nebo stavět je dokonce proti nim jsou namířeny proti životním zájmům rozvojových zemí a objektivně slouží imperialis­tům. Zájmy jednoty celé protiimperialis­­tlcké fronty naléhavě stavějí do popře­dí potřebu důsledného lnternacionalis­­tického postoje komunistických a děl­nických stran, které tvoří revoluční jádro prottimperialtstického hnutí. V současné etapě boje mezt socialis­mem a kapitalismem bude naše po­zice o to pevnější, čím semknutějši budou naše řady, čím jednotněji a organizovaněji budemp postupovat ve společném boji. Proto je nezbytné učinit vše, co Je v našich silách, pro upevnění jednoty socialistických zemí a s veškerou roz­hodností vystoupit proti rozbíječským snahám, ať už jsou motivovány jak­koliv a zdůvodňovány čímkoli. je nesporné, že každý úspěch, kte­rého ve své zemi jednotlivé komu­nistické strany dosáhnou, je cenným přínosem věci pokroku a socialismu a přináší prospěch celkovým zájmům komunistického hnutí. Jenom tím se však nevyčerpávají internacionální úkoly komunistických stran, neboť tyto strany jsou nejen předvojem pra­cujícího lidu své země, ale i článkem revolučního boje mezinárodní dělnic­ké třídy. Z toho plyne i jejich nedílná odpovědnost za plnění mezinárodních závazků komunistických stran v bojí za revoluční přeměnu světa. V této souvislosti bych chtěl pro­hlásit, že jako marxistická, lnterna­­cionalistická strana revoluční dělnic­ké třídy nemůžeme souhlasit s tako­vým pojetím suverenity a nezávislosti* které nevychází ze společných zájmů společenství socialistických zemí ai celého mezinárodního komunistického hnutí, které povyšuje úzce nacionální představy nad úkoly a potřeby naší společné věci. Takový postoj dnes zaujímá Komunistická strana Cíny, postoj, který podlamuje jednotu so­cialistických sil, ztěžuje úspěšný po­stup v boji proti Imperialismu. Národní a mezinárodní zájmy nelze od sehe oddělovat. Jakákoli tendence к národní uzavřenosti a omezeností, jakýkoliv pokus nedbat společných zájmů nebo se dokonce Izolovat od společné politiky socialistických zemí a komunistických stran škodí síle a akceschopností komunistického hnutí. Jsme přesvědčeni, že rozdílné pod­mínky, rozdílná stanoviska v té čí oné otázce i odlišnosti v socialistické výstavbě v Jednotlivých socialistic­kých zemích nesmějí bránit naší vzá­jemné spolupráci, koordinaci našf činnosti, našemu Jednotnému postupu. Proti politice imperialismu musíme postavit jednotnou politiku socialis­tického společenství, jednotnou poli­tiku mezinárodního komunistického hnutí. Znovu se potvrzuje, že je nezbytné a potřebné, aby si jednotlivé komu­nistické a revoluční dělnické strany vyměňovaly názory a zkušeností o zá­kladních otázkách současného světo­vého vývoje. Proto spolu s většinou komunistických stran podporujeme stanovisko, že současná mezinárodní situace i celková situace v meziná­rodním komunistickém hnutí naléhavě vyžadují, aby se přistoupilo ke kon­krétním přípravám nové světové po­rady komunistických stran. Soudruzi a soudružky, přátelé, připomenuli jsme si slavnou cestu, kterou od Velké říjnové socialistické revoluce prošly sovětský lid, sovětská komunistická strana, mezinárodní ko­munistické hnut! a v jeho řadách i naše komunistická strana a náš lid. Jsme hrdi na to, že jsme součástí hnu­tí, které je nositelem těch nejpokroko­vějších ideálů lidstva a které proto od doby svého vzniku zaznamenalo takový rozmach jako žádné jiné. Jsme hrdi i na to, že v praxi naší komunistické strany, naší země jsme prokázali životadárnou, tvořivou sílu a mezinárodní platnost učení marxls­­mu-len!nismu, myšlenek socialismu, a touto prací, jakož 1 naší zahraniční politickou činností napomáháme к ví­těznému postupu těchto Idejí ve světě. Chceme ujistit naše nejbližší přáte­le, sovětské komunisty a všechen so­větský lid, s nimiž dnes slavíme jejich veliký svátek, že stojíme pevně spolu s nim! v řadách mezinárodního ko­munistického hnutí, ve společenství socialistických zemí, ve frontě boju­jící proti imperialismu za sociální ookrok, za svobodu národů, za trvalý mír. Budeme tak jako dosud vždy vycházet ze zásady proletářského Internacionalismu a na jejím základě usilovat o upevňování jednoty mezi­národní revoluční dělnické třídy, jed­noty sil socialismu. Aí žije 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ať žije Komu­nistická strana Sovětského svazu, jež byla strůjcem jejího vítězství! Pozdravujeme veliký hrdinný sovět­ský lid, uskutečňující pod vedením leninské komunistické strany ideje Velikého října. Ať se upevňuje jednota mezinárod­ního komunistického hnutí, jednota a spolupráce zemi socialistického spo­lečenství) Ať žije československo-sovětská přátelství! Ať žije komunismus! I Mezttltulky RPj

Next