Rudé Právo, prosinec 1967 (XLVIII/331-359)

1967-12-01 / No. 331

Z prvního dne jednání 17. plenární schůze Národního shromáždění Významné změny ve volební soustavě Z projevu místopředsedy Národního shromáždění dr. V. Škody Ústavně právní výbor a výbor pro národní výbory předkládají ke schvá­lení Národnímu shromáždění tří zá­kony pro volby do zastupitelských sborů v příštím roce. Je to předně návrh ústavního zákona o skončení volebního období Národního shro­máždění, Slovenské národní rady, Nejvyššího soudu a krajských, okres­ních a vojenských soudů, dále zá­kon o volbách do Národního shro­máždění a zákon o volbách do ná­rodních výborů. V zájmu prohloubení ústavního práva občanů volit své zástupce do zastupitelských sborů se navrhuje, aby ústavním zákonem byly odděle­ny volby soudců od voleb do zastu­pitelských sborů a aby tyto byly v příštím roce konány ve dvou sa­mostatných, od sebe oddělených vo­lebních kampaních. Proto je nutné prodloužit čtyřleté volební období poslanců Národního shromáždění a Slovenské národní rady a odsunout volby soudců do roku 1969. Účast pracujících na správě socia­listického státu se zabezpečuje pře­devším prostřednictvím zastupitel­ských sborů, a proto je nutno také volby do těchto sborů uspořádat sa­mostatně a v předvolební kampani vytvořit předpoklady pro účast pra­cujících v těchto orgánech. Základním článkem rozvoje socia­listické demokracie a hlavním pilí­řem v soustavě zastupitelských sbo­rů jsou národní výbory v obcích, okresech a krajích. Na svých úze­mích1 jsou národní výbory nositeli veškeré státní správy a jenom záko­nem může být její výkon svěřen ji­nému orgánu. V rámci národních výborů byla posílena zejména pravomoc míst­ních a městských národních výbo­rů. Pro rozvoj socialistické demo­kracie je zvláště důležité, že národ­ní výbory mají nyní možnost si vy­tvářet své vlastní zdroje hospodaře­ní, které se neodvádějí do státního rozpočtu, ale zůstávají v plné dispo­zicí národního výboru. Národní vý­bory se tak budou vyvíjet současně jako orgány samosprávy komplexně zabezpečující stále příznivější pod­mínky pro život občanů v místě. Samostatnou působnost národních výborů jako místních orgánů státní moci nelze omezit a je možno jl mě­nit jenom zákonem. Tím se vytvo­řily veliké možnosti pro další zvý­šení zájmu občanů o práci národ­ních výborů, pro další rozšíření účasti pracujících na jejich činnosti, a je proto důležité, aby volby do národních výborů byly konány od­děleně jako samostatná volební kam­paň a aby byly upraveny samostat­ným volebním zákonem. Ve volbách do Národního shromáž­dění a Slovenské národní rady půjde předně o rozvoj socialistické stát­nosti v CSSR. Proto se navrhuje, aby byly konány v období padesátého vý­ročí vzniku samostatného českoslo­venského státu. Socialistická ústava vybavila Národní shromáždění a Slo­venskou národní radu rozsáhlými pravomocemi, aby se tak pracující prostřednictvím svých poslanců moh­li zúčastnit správy a řízení státu nejen v národních výborech, ale 1 v těchto zastupitelských sborech. V období od přijetí socialistické ústavy se plně rozvinula zákonodár­ná funkce Národního shromáždění, v tomto volebním období se rozvíjejí jeho další ústavní funkce, tj. funkce kontrolní a aktivní účast Národního shromáždění na plnění klíčových úkolů socialistického státu v jednot­né soustavě zastupitelských sborů. Napojením Ústřední komise lidové kontroly a ostatních komisí lidové kontroly na Národní shromáždění a ostatní zastupitelské sbory byly vy­tvořeny předpoklady pro reálnost jejich kontrolních funkcí. V tomto volebním období se rozvi­nuly vzájemné vztahy mezi Národ­ním shromážděním, Slovenskou ná­rodní radou a národními výbory. Národní shromáždění projednává zprávy Slovenské národní rady a po­máhá rozvíjet její funkce jako ná­rodního orgánu státní moci a sprá­vy na Slovensku. Takto se v tomto období rozvinula zákonodárná funk­ce Slovenské národní rady ve vě­cech národní nebo regionální povahy a z její iniciativy byly přijaty i ně které celostátní zákony. Podstatně se rozšířila v tomto volebním období činnost Slovenské národní rady při plnění úkolů celostátní povahy. V ' současném volebním období byly rovněž vytvořeny předpoklady pro vzájemné vztahy mezi Národním shromážděním a národními výbory. Získané zkušenosti byly vloženy do zákona o národních výborech, který stanoví, aby od příštího roku Ná­rodní shromáždění usměrňovalo čin­nost národních výborů jako míst­ních orgánů státní moci к plnění klíčových úkolů v oblasti hospodář­ské, kulturní, zdravotní a sociální, zevšeobecňovalo zkušenosti národ­ních výborů a usnášelo se na opa­třeních ke zlepšení jejích výstavby a práce. Uvedenými změnami v činnosti Ná­rodního shromáždění a Slovenské ná­rodní rady byly vytvořeny další mož­nosti pro účast pracujících na říze­ní prostřednictvím poslanců těchto zastupitelských sborů, což zdůvod­ňuje, aby byla uspořádána samostat­ná volební kampaň do Národního shromáždění a Slovenské národní ra­dy a její průběh aby byl upraven samostatným zákonem o volbách do Národního shromáždění a zákonem Slovenské národní rady o volbách do Slovenské národní rady. Zcela jinou funkci mají volby soudců. Volební kampaň u voleb soudců má směřovat к upevnění so­cialistické zákonnosti а к vytváření právního vědomí pracujících. Je pro­to správné, aby volby soudců byly odděleny, a navrhuje se, aby byly konány v průběhu roku 1969. Oba předložené volební zákony o vol­bách do Národního shromáždění a o volbách do národních výborů!, pokra­čoval dr. V. Škoda, přebírají z dosavad­ní volební soustavy celou řadu institu­tů, které se již v minulých volbách osvědčily a jsou výrazem socialistic­ké demokracie, a současně přinášejí nové prvky, které nebyly obsaženy v dosavadní volební soustavě a kte­ré odpovídají současnému vývoji na­ší socialistické společnosti, jejich cílem je prohloubit práva voličů na výběr kandidátů a zajistit tak, aby byli zvoleni takoví poslanci, kteří představují všechny vrstvy obyvatel­stva, jsou oddáni lidu a věci socia­lismu a přitom svými schopnostmi dávají záruku, že zvládnou úkoly zastupitelského sboru, do něhož jsou voleni. Za tím účelem se vytvářejí vl­­cemandátové volební obvody, v nichž bude navrhováno zpravidla o jednu třetinu až jednu polovinu více kan­didátů, nežli má být voleno poslanců. Volební obvody mají být stanoveny tak, aby na každého poslance téhož zastupitelského sboru připadal při­bližně stejný počet voličů a aby u Ná­rodního shromáždění a krajských ná­rodních výborů nepřekračovaly hra­nice okresů nebo krajů. Vícemandá­­tové volební obvody vytvářejí podmín­ky pro registraci více kandidátů, než má být zvoleno poslanců, což dává voličům reálnou možnost výběru. Zákony vytvářejí široké možnosti pro navrhování nejvhodnějších kandi­dátů za poslance v prvé předvolební etapě, kdy budou s voliči na předvo­lebních schůzích projednány všechny otázky související s volbami do zastu­pitelských sborů. V druhé předvolební etapě budou volební komise Národní fronty projed­návat na schůzích s voliči návrhy kandidátů, jejich počet a pořadí. Po projednání s voliči navrhne vo­lební komise Jýárodní fronty vybrané kandidáty к registraci pro třetí před­volební etapu. V této se pak navržení kandidáti Národní fronty seznámí na předvolebních schůzích s voliči, ve volebních programech odpoví na oprávněné požadavky občanů zjištěné v předchozích etapách a společně s vo­liči sestaví pak reálné programové plány. Vliv voličů na výběr a zvolení kandidátů vyvrcholí pak v den voleb, kdy volební zákony zaručují každému voliči, aby mohl podle svého ústav­ního obecného, rovného a přímého volebního práva v tajném hlasování plně vyjádřit svou vůli, kdo má být jeho zástupcem ve volebním obvodu. Zvolen za poslance bude ten, kdo obdrží ve volbách nadpoloviční větši­nu platných hlasů a bude v pořadí na zvolitelném místě pro poslance. К platnosti voleb se vyžaduje účast nadpoloviční většiny voličů zapsaných ve voličských seznamech v daném vo­lebním obvodu. Ti kandidáti, kteří ob­drží při volbách nadpoloviční většinu hlasů a nebudou na zvolitelném mís­tě pro poslance, budou zvoleni ná­hradníky za poslance a nastoupí po­dle pořadí do funkce poslance v pří­padě jejího uprázdnění ve volebním obvodě (v případě jeho rezignace, úmrtí nebo odvolání voliči). Nezúčastní-li se voleb nadpoloviční většina oprávněných voličů ve voleb­ním obvodu anebo není-Ii zvolen po­třebný počet poslanců, musí být ko­nány nové volby, aby bylo zvoleno tolik poslanců, kolik je jich stanove­no pro volební obvod. Každý zvolený poslanec musí mít tedy bezpodmíneč­ně důvěru nadpoloviční většiny voličů svého volebního obvodu. Naše volební soustava podle navr­žených volebních zákonů vychází te­dy důsledně z principu většiny jako stěžejní zásady demokracie. Náš vo­lební systém nezná žádné omezení volebního práva, žádné censy, jak je uplatňují zpravidla buržoazní volební systémy, aby při volbách jejich pro­střednictvím omezily nedemokraticky účast občanů na správě státu. Tímto způsobem bylo např. při posledních volbách v USA jenom předepsanou podmínkou trvalého pobytu vyřazeno z voleb 28 miliónů převážně černoš­ského obyvatelstva a nemajetných vrstev, další milióny byly vyřazeny z voleb podmínkou majetkového cenzu, předepsanou zkouškou z angličtiny a z ústavy. Naše volební soustava zajišťuje, aby voliči ve všech třech předvolebních etapách měli možnost demokraticky ovlivnit výběr kandidátů za poslance a v tajných volbách je zvolit. Přímé­ho výběru kandidátů se voliči podle buržoazních volebních řádů vůbec ne­zúčastňují. Mohou si vybrat jenom ně­kterou z politických stran, pokud je ovšem připuštěna к volbám. Ústavně právní výbor a výbor pro národní výbory, které předkládají na­vržené volební zákony, jsou přesvěd­čeny, že jde o dobré návrhy, které po­vedou к dalšímu rozvoji činnosti na­šich zastupitelských sborů а к pro­hloubení socialistické demokracie. Je­jich jménem doporučuji Národnímu shromáždění předložené zákony ke schválení. straně zase obyvatelé těchto obcí do­jíždějí za prací do Prahy a používají služeb organizovaných hlavním měs­tem. Hlavní město potřebuje ke svému dalšímu rozvoji prostor. S územím připojených obcí se počítá pro bu­doucí pražskou bytovou 1 průmyslo­vou výstavbu, pro řešení příměstské rekreace a pro další zařízení slou­žící hlavnímu městu. Proto se jeví účelným vyčlenit tyto obce z okresů Praha-východ a Praha-západ a připo­jit je к hlavnímu městu. Sloučení těchto obcí s Prahou vy­volává ovšem i potřebu řešit s tím spojené otázky, zejména též organiza­ci správy na připojeném území. Pro první období, než připojené území podstatněji sroste s organis­mem města, je třeba pro území dosa­vadních obcí zachovat místní národní výbory a ponechat jim jejich dosavad­ní působnost. Místní národní výbory budou řízeny obvodním národním výborem, do jehož obvodu ta nebo ona obec bude začle­něna. Do obvodu Prahy 4 budou za­členěny Háje, Chodov, Kunratice, Li­­buš a Modřany, do Prahy 5 Velká Chuchle a Lahovice, do Prahy 6 Řepy, Nebušice, Lysolaje a Suchdol, do Prahy 8 Dolní Chabry, Ďáblice, do Prahy 9 Letňany, Čakovice, Kbely a Kyje, do Prahy 10 Horní Měcholupy, Dolní Měcholupy, Štěrboholy a Petro­­vice. Pokud ide o uspokojování zájmů, které má Praha mimo své území, lze tyto zájmy ve vzdálenějších oblastech, v tzv. širším zájmovém území, těžko věcně i místně konkretizovat. Zato intenzívní zájmy Prahy v tzv. užším zájmovém území, jež se v podstatě shoduje s územím okresů Praha-vý­chod a Praha-západ, je možno kon­krétně vyjádřit, a lze tudíž stanovit konkrétní právní povinnosti jmenovi­tě určeným orgánům. Návrh zákona proto vymezuje rozvojové a koncepč­ní otázky, o kterých Středočeský kraj­ský národní výbor nebo příslušný okresní národní výbor bude rozhodo­vat vždy v dohodě s Národním výbo­rem hlavního města Prahy. Soudruh Vaculík poté hovořil o úkolech, které je třeba řešit do ro­ku 1970, je to např. výstavba 37 000 bytů, první trasy metra atd. Z pověření příslušných výborů na» konec doporučil Národnímu shromáž­dění, aby vládní návrhy schválilo sa změnami obsaženými ve společných zprávách výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory. К návrhu zákona o hlavním městě Praze Z projevu ministra vnitra J, Kudrny Návrh ústavního zákona a návrh zákona o hlavním městě Praze, který vláda předkládá NS к projednání a schválení, sleduje plnění úkolu sta­noveného XIII. sjezdem KSC, věnovat zvláštní pozornost specifickým problé­mům výstavby Prahy, jakož i účelné­mu usměrnění hospodářského rozvo­je v celé příměstské ohlasti. Návrh zákona o hlavním městě Praze vy­chází dále z § 10 zákona o NV, po­dle něhož zvláštní podmínky Prahy vyžadují specifického řešení působ­nosti a organizační výstavby Národ­ního výboru hl. města Pr3hy a obvod­ních národních výborů zvláštním zá­konem. Celé přípravy se s mimořád­nou pozorností účastnily výbory NS, ústřední orgány, vědecké instituce a NVP 1 ONV. Při řešení zásadní problematiky, tý­kající se zejména dlouhodobé kon­cepce rozvoje a výstavby, směrného územního plánu hlavního města a roz­voje celé středočeské oblasti, jak se jí konkrétně zabýval ÚV KSC a vlá­da, se jednoznačně ukázala nutnost vytvořit předpoklady pro řešení všech problémů rozvoje hlavního města. Jedním z těchto předpokladů, s nímž souvisí realizace bytové výstavby v sídlištích, řešení dopravní proble-matiky a uspokojování dalších po­třeb občanů Prahy a jejího okolí, je rozšíření území hlavního města. Vzhledem к tomu, že územní změ­ny, které se týkají 21 obcí o rozloze zhruba 10 500 hektarů se 67 tisíci obyvatel, je nutno považovat za změ­ny podstatné ve smyslu zákona o územním členění státu, navrhuje se provést je zákonem, který zároveň vymezí celé pražské území. Území obcí se přičlení к příslušným přileh­lým městským obvodům. Z hlediska dalšího rozvoje a vý­stavby hlavního města Prahy, která bude postupně směřovat к splynutí připojených obcí v jednotný městský organismus, je účelné založit v záko­ně možnost, aby za souhlasu občanů mohly jednotlivé národní výbory po­dle vytvořených podmínek navrhnout zrušení místního národního výboru a převedení jeho působností na pří­slušný ONV, který by o zániku míst­ního národního výboru a převzetí Je­ho působnosti rozhodl. Navržené uspořádání však přesahuje rámec ústavy. Proto se navrhuje řešit tuto otázku ústavním zákonem, a to změ­nou článku 91 ústavy, přičemž po­drobnější ustanovení obsahuje návrh zákona o hlavním městě Praze. Z postavení Prahy a jejího celo­státního a mezinárodního významu vyplývají pro NVP zvláštní úkoly a potřeby téměř na všech úsecích vý­stavby a hospodářského a kulturního rozvoje celého města. Řešení všech těchto otázek, v současné době spo­jených s mohutnou výstavbou a pře­stavbou, vyžaduje stanovit i potřebné právní předpoklady, zejména pro účinnou účast všech orgánů a orga­nizací na plnění úkolů rozvoje našeho hlavního města, které nemohou být jen věcí národních výborů v Praze. Jednou ze souboru otázek, kterými se zabývaly v letošním roce ÚV KSÖ a vláda, je koncepce prací na dlou­hodobém rozvoji a výstavbě hlavního města. Přijatá orientace pro organizaci a zaměření prací na dlouhodobém vý­hledu rozvoje hospodářství a výstavby hlavního města a na upřesnění směr­ného územního plánu vychází přede­vším z potřeby orientačně stanovit ve­likost hlavního města pro období do roku 1985 v počtu obyvatel a zabez­pečit harmonický rozvoj všech jeho složek. Jde o to, vytvořit předpoklady, které by umožnily růst města až do 1 miliónu 300 tisíc obyvatel včetně přičleňovaného území. Přitom pro roz­sah potřebných kapacit vybaveností a služeb se počítá se 2výšením počtu osob přítomných v Praze tak, aby vý­hledově bylo možno uspokojit potře­by až pro 1,5 miliónu osob přítom­ných v Praze v době významných událostí. Schválené směrnice pro organizaci a zaměřeni prací na dlouhodobém výhledu hospodářství a výstavby hlav­ního města a na upřesnění územní­ho plánu stanoví konkrétní opatření zejména к omezení neúměrně rychlé­ho zvyšování, počtu obyvatel a zabez­pečení efektivního a vzájemně sladě­ného vývoje výrobní a nevýrobní sfé­ry v Praze, to je к snížení požadav­ku průmyslu na pracovní síly а к za­bezpečení potřeb obyvatel v place­ných 1 neplacených službách. К tomu cíli budou zpracovány generely jed­notlivých oborů a odvětví. V otázkách, které navržený zákon neupravuje, budou se národní výbory působící v Praze řídit zákonem o ná­rodních výborech. Navržená právní úprava má vytvo­řit pro NVP, obvodní 1 místní národ­ní výbory v Praze předpoklady pro řešení velkých a obtížných úkolů, které jsou spojeny s cílem dosáhnout všestranného rozvoje Prahy jako hlavního města naší Československé socialistické republiky. * RÜDE PRÄVO V pálek 1. prosince 1937 Z vystoupení zpravodaje poslance M. Vaculíka Předložené vládní návrhy ústavního zákona o národních výborech působí­cích v hlavním městě Praze a zákona 0 hlavním městě Praze spadají do sou­boru opatření uskutečňovaných na zá­kladě usnesení XIII. sjezdu KSČ к čin­nosti národních výborů а к plnému uplatnění jejich funkce v souladu s po­třebami současné etapy vývoje naší socialistické společnosti. Potřeba sa­mostatné zákonné úpravy vyplývá ne­jen z postavení hlavního města Česko­slovenské socialistické republiky, ale 1 z rozsáhlých úkolů výstavby a pře­stavby, které musí správa města re­alizovat. Dosud platné zákony a předpisy nevyjadřují dostatečně postavení a funkci hlavního města a pravomoc pražských národních výborů, neboť stanoví pražským národním výborům úkoly, ale nevytvářejí zákonné před­poklady pro Jejich úspěšné plnění. Navržený zákon nemá být jen zá­konem o pražských národních výbo­rech, nýbrž zákonem o hlavním měs­tě. Skutečnost, že se tu vyzvědá po­stavení a společenská funkce Prahy a stanoví povinnosti ústředních a jiných státních orgánů 1 organizací vůči hlav­nímu městu, zejména při zabezpečo­vání jeho další výstavby a rozvoje, je i určité novum v naší legislativní praxi. Dosavadní předpisy upravo­valy pouze otázky organizační výstav­by a působnosti pražských národních výborů jako orgánů státní mocí a správy; v navrženém zákoně se klade yětší důraz na zabezpečování potřeb města jako společenskohospodářského organismu a jeho obyvatel. Význam navrženého zákona o hlav­ním městě Praze je především v tom, že se v něm péče o rozvoj hlavního města prohlašuje za důležitý celospo­lečenský zájem. Tato zásada donedáv­na ještě nebyla uplatňována a tíha odpovědnosti za výstavbu Prahy ležela téměř výlučně na pražských národ­ních výborech. Je samozřejmé, že se tento stav — podle mého názoru vel­mi neuspokojivý — musel projevit řa­dou nedostatků, zejména chátráním domovního majetku, nedostatečnou novou bytovou výstavbou, narůstají­cími potížemi v městské dopravě, zhoršujícím se stavem komunikací a dalšími nedostatky, které si vynucují okamžité řešení. Objasnění příčin tohoto stavu by si vyžádalo zvláštního rozboru, který by se zabýval vývojem naší investiční po­litiky v celém státě. Je skutečností, že u nás došlo к soustředění investič­ní aktivity ve vybraných oblastech na úkor hlavního města v měřítku, které nemá obdoby v jiných zemích. Ve vět­šině ukazatelů v porovnání s výstav­bou v jiných velkých městech je Pra­ha na posledním místě, v některých případech je pod celostátním průmě­rem. Cesta к nápravě této nenormální situace je ztížena velkým rozsahem nezbytných Investic. Mnohaletý dluh nebude možno splatit najednou, ale je nutno jej splácet. V poslední době se Již vláda a ostat-ní ústřední orgány častěji zabývají problémy souvisejícími se zabezpeče­ním výstavby a dalšího rozvoje Prahy a učinily řadu opatření к odstranění nejtíživějších nedostatků. Je ovšem třeba, aby vláda se běžně zabývala problémy výstavby a přestavby Pra­hy a aby trvale organizovala pomoc státních orgánů a organizací při ře­šení těchto problémů. Ministerstvům р ostatním ústředním orgánům zákon ukládá, aby s Národ­ním výborem hlavního města Prahy projednávaly především návrhy plánů rozvoje svých odvětví, pokud se tý­kají zájmu hlavního města. Nebudou-li potřeby města v návrzích plánů za­bezpečeny, budou rozpory řešeny ve vládě. Rovněž až na úrovni vlády bu­dou napříště řešeny rozpory mezi Ná­rodním výborem hlavního města Pra­hy a ústředně řízenými organizacemi v těch případech, kdy organizace ne­budou respektovat stanovisko Národ­ního výboru hlavního města Prahy tlumočené ke koncepcím rozvoje, dlouhodobým výhledům a hospodář­ským plánům. Odpovědnost vlády za rozvoj hlavního města Prahy vyplývá přímo z ústavy. Potřebám dalšího rozvoje a.výstav by Prahy musí být přizpůsobena i or­ganizace správy hlavního města, kte­rou obstarávají pražské národní vý­bory, Národní výbor hlavního města Prahy a obvodní národní výbory. Činnost pražských národních vý­borů a jejich výstavba má být uspo­řádána tak, aby mohly v úzké spolu­práci s příslušnými ústředními a ostatními orgány a organizacemi a za široké účasti pražských občanů pruž­ně, účelně a hospodárně řešit všech­ny otázky hospodářské a kulturní vý­stavby města. Domnívám se, že těmto potřebám vyhovuje navržené uspořá­dání pražských národních výborů i dělba jejich působnosti a odpověd­nosti prováděná podle zásady, že ře­šení otázek celoměstského významu, zejména plánování a řízení výstavby a přestavby Prahy, stanovení správ­ných proporcí v rozvoji města, řízení a správa organizací určených к uspo­kojování potřeb přesahujících rámec městských obvodů, náležejí do pravo­moci Národního výboru hlavního měs­ta Prahy, kdežto obvodním národním výborům náležejí především otázky, v nichž je kladen důraz na nejtěsněj­­ší součinnost s občany. Úprava vztahů mezi Národním vý­borem hlavního města Prahy a ob­vodními národními výbory vychází ze zásady, že Praha je jedno město, že musí být spravována podle jednot­ných hledisek a že tímto směrem musí být sjednocena i činnost praž­ských národních výborů. Konečně považuji za nutné ve své zpravodajské 2právě podtrhnout vý­znam zákona spočívá lící i v tom, že rozšiřuje území hlavního města o 21 sousedních obcí. Na území těchto ob­cí jsou závody zaměstnávající ve znač­né míře pracující Prahy. Na druhé * Vzorový statut pro městské národní Z projevu ministra vnitra J. Kudrny Vláda předkládá plenárnímu zase­dání Národního shromáždění návrh vzorového statutu městských národ­ních výborů. Podle vzorového statu­tu si zpracuje každý městský národ­ní výbor vlastní statut, který po pro­jednání s občany a národním výbo­rem vyššího stupně schválí na svém plenárním zasedání. Speciální úprava postavení měst­ských národních výborů vychází z je­jich rostoucího významu ve struktuře naší společnosti. Dovolte mi uvést к tomuto vývoji několik zajímavých čísel. V roce 1921 žilo v Československu 13 miliónů a 3 tisíce obyvatel; z tohoto počtu v ob­cích přes 2 tisíce obyvatel žilo jen 5 miliónů 605 tisíc lidí, to je 43 °/o. Za 40 let poté, v roce 1961, byl poměr v osídlení obcí obrácený. V obcích nad 2 tisíce obyvatel žilo již 57,5 % obyvatel z celkového počtu obyvatel republiky. Tento proces pokračoval 1 dále. V roce 1965 měla naše republika 14 miliónů 159 tisíc obyvatel, z nichž ži­lo v obcích nad 2 tisíce obyvatel již 9 miliónů 402 tisíce, což činí 66,4 % z celkového počtu. Ve městech nad 20 tisíc obyvatel bylo v roce 1965 4 milióny 37 tisíc, to je 28,5 %. Tendence vývoje posledních let ne­jen u nás, ale v celém světě napoví­dá, že tento vývoj bude dále pokra­čovat a počet obyvatel bydlících ve větších sídlištích se bude dále zvyšo­vat. V současné době je v Českoslo­vensku 475 měst. Co do velikosti, uspořádání, vybavení a funkcí, které plní, jsou však jejich podmínky znač­ně rozdílné. К tomu přistupuje i specifika jed­notlivých měst co do jejích ekonomic­kého a kulturního významu, rozsahu činnosti, správy majetku, hospodaře­ní s prostředky, počtu podniků a or­ganizací, které řídí nebo spravují, I or­gánů a aktivů, které zřizují. Tyto zvláštnosti kladou vysoké nároky na organizátorskou a řídící činnost měst­ských národních výborů. Vláda věnuje rozvoji měst a čin­nosti městských národních výborů pl­nou pozornost a dbá, aby se soustav­ně zvyšovala jejich pravomoc tak, aby zaujímaly v celém systému státních orgánů místo, které odpovídá jejich významu, poslání a úkolům. Pro posilování úlohy a působnosti městských národních výborů jsou nej­důležitější opatření v ekonomické ob­lasti. Vláda schválila v minulém roce svým usnesením č. 343 rámcové zása­dy, které umožňují posilovat ekono­mickou základnu městských národ­ních výborů, zejména na úsecích míst­ního hospodářství, stavebnictví, do­pravy, vodního hospodářství a veřej­ného stravování, a zřizovat ve vlastní působnosti organizace městského hospodářství. Městské národní výbory také hospo daří se značnými finančními prostřed ky. V letošním roce činí objem jejich rozpočtu téměř 7 miliard korun, za tímco ještě v roce 1965 to byla ne­celá polovina. Podstatně se zvýšily vlastní příjmy městských národních výborů,, ale zvýšil se i příděl z cen­trálního rozpočtu. Vlastní příjmy ob­nášejí v letošním roce více než čtyři a půl miliardy korun. Tím se zvýšilo i procento soběstačnosti hospodaře­ní městských národních výborů, které dosahuje v roce 1967 již 66,7 %. To vše na jedné straně umožňuje aby lépe využívaly své finančně eko­nomické samostatnosti a hospodář­ské iniciativy, na druhé straně to však zvyšuje i jejich odpovědnost za vlastní hospodaření, za to, aby své prostřed­ky vynakládaly hospodárně a efek­tivně. Na přípravě statutu se podílela řa­da městských národních výborů. Vlá­da vysoce oceňuje účast těchto ná­rodních výborů, jejich poslanců a pracovníků, účast funkcionářů ostat­ních národních výborů a zejména vý­znamný podíl poslanců Národního shromáždění. Zájem o přípravu vzoro­vého statutu se projevil i tím, že ústřední orgány státní správy, .vědec­ké instituce i národní výbory všech stupňů předložily 330Ö připomínek směřujících к jeho zkvalitnění a zpřesnění. Vycházeje z rozdílnosti mezi jed­notlivými městy, počítá návrh vzo­rového statutu v zájmu potřebné di­ferenciace se třemi skupinami měst­ských národních výborů. Do první se zahrnují v souladu s ustanovením zá­kona o národních výborech městské národní výbory v Brně, Ostravě, Plzni a Košicích, které jsou řízeny krajský­mi národními výbory. Do druhé sku­piny jsou zařazeny městské národní výbory v sídlech okresů, které musí zabezpečovat řadu důležitých úkolů vyplývajících z existence a potřeb různých okresních orgánů ve městě, a další městské národní výbory, které výbory určí krajský národní výbor. Půjde ze­jména o městské národní výbory va městech, která jsou důležitými spole­čenskými, kulturními nebo lázeňskými středisky. Ostatní městské národní vý­bory jsou zahrnuty do skupiny třetí. V rámci každé z těchto skupin jsou mezi jednotlivými městskými národní­mi výbory určité, často dosti značné rozdíly, zejména co do velikosti měst a rozsahu jejich úkolů. Ty budou res­pektovány v organizační výstavbě městských národních výborů a ve struktuře jejich hospodářství při vy­pracování vlastních statutů. Sám zá­kon o národních výborech stanoví pří­mo rozšíření pravomoci městských ná­rodních výborů. Vyiváří současně právní předpoklady к tomu, aby mohly být v zájmu přiblížení státní správy občanům provedeny potřebné přesu­ny ve správní působnosti z okresních, a pokud jde o městské národní výbo­ry v Brně, Ostravě, Plzni a Košicích, z krajských národních výborů na městské národní výbory. Návrh vzorového statutu tyto přesu­ny pravomoci konkretizuje. Na druhé straně je vzorový statut současně pomůckou, podle níž si kaž­dý městský národní výbor ve svém! statutu na základě příslušných usta­novení zákona o národních výborech rozpracuje vzájemnou dělbu práce a pravomocí svých orgánů, uvede orga­nizace a zařízení, které řídí nebo spravuje, stanoví, které aktivy zřizu­je, a rozpracuje své vztahy к jiným státním orgánům а к ústředně říze­ným hospodářským organizacím. Za jednu z nejdůležitějších otázek, které návrh vzorového statutu věnu­je mimořádnou pozornost, nutno po­važovat konkrétní rozpracování vzta­hů městského národního výboru a je­ho jednotlivých orgánů к občanům a ke společenským organizacím ve měs­tě, neboť zejména ve městech je ten­to vztah politicky významný z hledis­ka posilování demokratické účasti li­dí na řešení problémů. Dovolte mi vyslovit přesvědčení, že veškeré úsilí, které bylo přípravě ná­vrhu vzorového statutu městských ná­rodních výborů věnováno, opravňuje к tomu, aby Národní shromážděni s vědomím plné ódpovědnosti před­ložený návrh schválilo tak, jak je vlá­dou předložen, včetně doplňků, které doporučuje společná zpráva z jednání ústavně právního výboru a výboru pro národní výbory. Z vystoupení zpravodaje poslance J. Latnera Vydáním vzorového statutu měst­ských nárqdních výborů bude dovr šen komplex právních úprav postave­ní, působnosti a organizace národních výborů. Skutečnost, že se tak vysoké míry pozornosti dostává městským národním výborům, má plné opodstat­něn! z hlediska společenského 1 eko­nomického významu měst, kde —• s ohledem na sídelní strukturu naše­ho státu — žije a pracuje většina na­šeho obyvatelstva. Účelnost vypracování statutu chá­paly již od samého počátku prací 1 městské národní výbory, které se na jeho přípravě podílely při všech eta­pách ve velmi širokém rozsahu. Vycházíme-11 ze zkušeností poslan­ců a funkcionářů městských národ­ních výborů, musíme současně vidět 1 to, že posilování pravomoci a sa­mostatnosti městských národních vý­borů je určitým procesem, který ne­probíhá bez obtíží ani uvnitř národ­ních výborů samotných. Tato skuteč­nost byla také potvrzena, když se za­čalo s uváděním vládních usnesení Č. 106 a 343 z loňského roku do ži­vota. Jedním z výsledků celostátní konference národních výborů v úno­ru 1966 bylo to, že byl stanoven roz­sah přesunu pravomoci na jednotli­vých úsecích činnosti z okresních ná­rodních výborů na městské národní výbory. Přitom ústřední orgány i funk­cionáři vyšších národních výborů se s tímto záměrem plně ztotožňovali. Avšak nyní, kdy má v souladu s ten­dencí obsaženou v zákoně o národ­ních výborech docházet к postupným přesunům pravomoci z národních vý­borů vyšších stupňů, se často ozývají hlasy, že je to neuskutečnitelné, že sl městské národní výbory nebudou vědět rady a že by podobné opatření nebylo přínosem. Zdůrazňuji, že to nejsou hlasy ojedinělé. Myslím, že si ani na okresních národních výborech funkcionáři dosud plně neuvědomili, do jaké míry aktivní a odpovědné ří zení těchto úseků bezprostředně sou­visí s konkrétní problematikou měst a oprávněnými požadavky občanů a jak významný vliv bude mít účast ob­čanů uskutečňovaná prostřednictvím městských národních výborů i na úro­veň zabezpečování potřeb občanů v ce­lém okrese, jehož je město přiroze­ným centrem. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že dlouhé období, v němž docházelo к omezování působ­nosti městských národních výborů v řízení hospodářských a rozpočto­vých organizací i ve výkonu státní správy a v němž také nebyla práce jejich funkcionářů a pracovníků po zásluze oceňována a odměňována, za­nechalo své následky zejména v tom, že mnozí kvalifikovaní pracovníci městských národních výborů postup­ně odešlí pracovat do jiných odvětvi. Městské národní výbory proto ne­jsou v současné době pro plnění no­vých úkolů dostatečně personálně vy­baveny. Bude proto zapotřebí pro uskutečnění zvýšené působnosti a sa­mostatností městských národních vý­borů vytvářet všestranné podmínky a v současné době jim ze strany okres­ních národních výborů poskytovat účinnou, zejména odbornou pomoc. Návrh vzorového statutu shrnuje v odpovídajícím rozsahu působnost, jež byla městským národním výbo­rům svěřena naším právním řádem na jednotlivých úsecích správy. V návaz­nosti na zákon o národních výborech vytváří reálné předpoklady pro roz­voj samostatné působnosti městských národních výborů v otázkách ekono­mické povahy a ve čtvrté částí dává základnu pro diferencované posílení správní působnosti městských národ­ních výborů v otázkách, za které do­sud odpovídaly okresní národní vý­bory, popřípadě u skupiny největších měst kraje. V souvislosti s tím bych se chtěl zmínit o dvou otázkách, které byly předmětem nejčastější pozornost! pří projednávání návrhu. Jde o skupiny měst a okruh pravomoci, která má být na podkladě zákona a v rámci vzoro­vého statutu na městské národní výbo­ry přenášena. Pokud jde o skupiny měst, nelze je chápat jako samoúčelné škatulkování městských národních výborů. Souvis! s důsledným uplatňováním diferen­ciace možností, potřeb a podmínek měst při přenesení pravomoci v kon­krétních správních otázkách. К po­souzení těchto podmínek a potřeb má nejlepší předpoklady krajský národní výbor, který bude rozhodovat o pře­sunu každé konkrétní agendy na ná­vrh okresního národního výboru, pro­jednaný s městským národním výbo­rem. Bude přihlížet к ekonomickému, kulturnímu a historickému významu města, к počtu a složení jeho obyva­tel, к úkolům města jako střediska oblastí а к dalším důležitým místním podmínkám. Přitom je jasné, že zá­kladní význam pro diferenciaci měst má — jak jsem již uvedl — sféra sa­mostatné působnosti národních výbo­rů. Považuji za nutné v této souvis­losti připomenout potřebnost prací na kategorizaci měst, kterou připravuje Státní komise pro techniku. К druhému problému, kterým je okruh správní pravomoci, svěřovaný městským národním výborům, chtěl bych uvést, že cesta přenesení agend prostřednictvím vzorového statutu by­la zvolena s ohledem na nedostatek diferenciace v dosavadních předpi­sech upravujících jednotlivé úseky státní správy. V dosavadních předpi­sech se totiž prakticky neodlišovala! působnost městských národních vý­borů od MNV, ani rozdíly mezi městy různých velikostních skupin. Do bu­doucna je nutno na tyto otázky pa­matovat již při tvorbě právních před­pisů, a myslím, že bude jedním z trva­lých a důležitých úkolů výboru pro‘ národní výbory I ostatních výborů Ná­rodního shromáždění, abychom stře­žili a dále v našem právním řádil upevňovali reálnou pravomoc měst­ských národních výborů v souladu se' zárukami, které Národní shromážděni novým zákonem o národních výbo­rech vytvořilo. Statut městských národních výbo­rů bude po svém schválení plenárním zasedáním městského národního vý­boru závazným nejen pro městský národní výbor samotný, pro jeho or­gány a jím řízené a spravované orga­nizace, ale i pro hospodářské a jiné organizace na území města a pro ob­čany, a to v takovém rozsahu, v lá­kám přísluší městskému národnímu výboru podle zákonů a dalších práv­ních předpisů vykonávat státní sprá­vu. Vydáni vzorového statutu měst­ských národních výborů formou usne­sení Národního shromáždění je prv­ním aktem, kterým se realizuje 48. článek ústavy, podle něhož se Národ­ní shromáždění nejen zabývá podněty národních výborů a jedná o jejich činnosti, ale zobecňuje jejich zkušo­­nosti a usnáší se na opatřeních ká zlepšeni jejich výstavby á práce. i1

Next