Rudé Právo, duben 1971 (LI/77-101)
1971-04-22 / No. 94
Příspěvky delegátů pronesené na krajských konferencích strany jsou skutečnou studnicí poznatků, názorů, připomínek a námětů, které leží na srdci soudruhům přesvědčeným o pravdě komunismu a usilujícím proklestit jí také svým přínosem cestu. Vydávají o tom svědectví též větší nebo menší výňatky z těchto vystoupení, které uveřejňujeme na dnešní stránce. Také ony jsou pomocí к zdárné přípravě XIV. sjezdu strany. Bez frází a formálnosti Pro aktivní a tvořivou prácí,, účast na ní, můžeme získat lidi jedině, když pochopí, že úkoly a cíle naší strany odpovídali jejich- potřebám a zájmům. Jejich uskutečnění je závislé na společném postupu při řešení všech problémů života naší . společnosti. Stanovy strany ukládají komunistům, že musí být příkladem у práci i v osobním životě — a z těchto zásad vychází náš celozávodní výbor KSC ve Spolaně Neratovice, když vede základní organizace к tomu, aby se jejich členové neizolovali od bezpartijních. Laciná slova, fráze, formálnost a maloměšfáctví naší věci neprospívají. Musíme se snažit, aby za každým usnesením následoval čin, důsledná a rozhodná akce. JAROSLAV ŠVEJDA. Spolana Neratovice zájem rozhoduje Základním kritériem pro zemědělství stejně jako pro jiná odvětví musí být v každém případě zásada přednosti celospolečenských zájmů. Proto všechny minulé hlasy o prvořadém zájmu podniku na zisku jsou platné jen v té míře, pokud jsou totožné s celospolečenskými zájmy. Tomu by měla odpovídat i soustava přímých a nepřímých nástrojů řízení v páté pětiletce tak, aby méně efektivní výroba, s jejímiž problémy se v zemědělství často střetáváme, se stala jak pro země4ělství, tak pro celou společnost na základě nástrojů a činnosti lidí vysoce efektivní. VL. FOUSEK, JZD Radonice, okres Louny SLOVA O STRANĚ Potřebujeme dělnickou třídu uvědomělou, pevnou a statečnou Stalo se Již tradicí, že když hovoří někdo z Českých závodů motocyklových, hovoří také zástupce druhého strakonického závodu — Fezka. Oni nám říkají bavlnkáři a my jim zase pastičkáři. Ve skutečnosti si v obou závodech uvědomujeme, že reprezentujeme hlavni kádry dělnické třídy v okrese a že tedy neseme plnou odpovědnost za uskutečňováni vedoucí úlohy naší třídy v naší společnosti. Prožili jsme v obou závodech mnoho. Naši textiláci mají bohaté zkušenosti z předmnichovské republiky, která byla v roce 1968 tak opěvována. Propouštění dělnictva z práce vedlo až к velké stávce strakonických textiláků v roce 1933, která byla sice zrazena, ale vešla do slavných dějin dělnické třídy na jitou Cech. Stejné zkušenosti mají v Českých závodech motocyklových, kde mívala monopol agrární strana. Často dnes s velkými obavami uvažujeme, zda máme dát na vedoucí funkce dělníky — komunisty, abychom se nepovyšovali, a byly i doby, kdy se v Českých závodech motocyklových za buržoazní republiky nedostal nejen do funkce, ale ani do práce člověk, když neměl zelenou agrárnickou legitimaci. Ne, o životě v buržoazní republice nám nemůže nikdo nic vypravovat, nám paměť nevynechává. Po roce 1945 jsme oba závody zbudovali na troskách. Ve zbrojovce byli postiženi tím, žu na ně padaly bomby a v naší textilce se za války opravovaly motory pro letadla. A přece jsme se pustili s nesmírným nadšením do obnovy, abychom pomohli republice. V roce 1948 jsme vzali vládu do svých rukou. Dobře si pamatuji, jak se začalo rozvíjet ůdernické hnuti, jak vyrůstali zlepšovatelé a jakou váhu měla socialistická soutěž. Tehdy jsme začali dávat do funkcí i dělnické kádry. Měly rozhodující zásluhy na rozvoji našeho socialistického zřízení, a přece jejich práce byla později znevažována. Všichni víme, do kterého roku vzkvétalo naše národní hospodářství. Asi tak do roku 1963, kdy ještě dělnické kádry měly v našem veřejném a společenském životě hlavní slovo. Tyto kádry nebyly bez chyb a nedostatků, ale v drtivé většině pociťovaly obrovskou odpovědnost za to, že je do funkce postavili pracující lidé. Dělaly za nesmírných obětí, bez ohledu na zdraví, a tak postavily národní hospodářství na vysokou ňroveň. A potom nastoupila elita, které šlo více o prémie než o rozkvět socialismu. Vyhlásili jsme u nás socialismus a nastalo uspokojení. Přestali jsme vybírat do funkcí dělnické kádry a mlčky jsme souhlasili s tím, Že za hlavní kritéria se považoval školní prospěch a vzdělání. Tím jsme mnoho ztratili. Přestalo se počítat s dělnickým dorostem a dělnická třída to už všechno ani nevnímala. Prostí lidé pracovali a ani nepostřehli, že se to s nimi začíná nějak divně točit. Pro dělníky byla jen práce, žádná technická revoluce, žádné sociální zařízení, ale přepychové prostředí pro elitu. Pracovali jsme na starém zařízeni, myli se v kýblu, a to všechno v dobách, kdy. se stavěly paláce pro spisovatele a kulturní pracovníky, kteří nám to potom v osmašedesátém roce vrátili i s úroky. Ano, přišel rok 1968, lidé viděli jen kýbl v přádelně, že se musí dřít v potu tváře, viděli kolem sebe jen nedostatky. A tehdy přispěli ekonomové typu Sika — dáme vám nové stroje — ale neřekli za jakou cenu. Neměli totiž zájem, aby dělnická třída znala pravdu, a jak to dopadlo, všichni dobře víme. V osmašedesátém roce jsme v závodě hovořili o tom, že v našem státě nebude pořádek, dokud do orgánů, národních výborů a institucí nepřijdou opět dělnické kádry a život nám dal za pravdu. A my tyto lidi přece máme. Mohu s plným svědomím říci, že v oboo našich strakonických závodech vyrůstá nová zdravá generace, která jen čeká na nás starší, abychom jí nodali ruku. Víte, ono je to tak, lidé si uprostřed zvyšující se životní úrovně ani neuvědomují, jak trvalo dlouho, než slovo člověk nebo dělník znělo hrdě a jak málo stačilo к tomu, aby se na tyto pojmy zapnmnělo úplně. Věnujme se proto dělnické třídě. Nejen školením, ale skutečnou prací s lidmi, aby to byla třída uvědomělá, pevná a statečná, která klepne přes prsty každého, kdo by jí chtěl upírat právo vést. Mám jeden veliký zážitek z roku 1970, kdy jsem pracovala v, pohovorové skupině к výměně stranických průkazů. Přicházely ženy, které strávily v naší fabrice celý svůj život a v upracovaných rukách přinášely své stranické legitimace. Ruce se jim třásly a na rudé knížky padaly slzy: »Nevěděly jsme, bylo to strašné .. co jsme my, dělnice, mohly dělat?« Bály se, chuděry, že jim snad nevydáme nový stranický průkaz jen proto, že včas neprohlédly. Víme tedy, co máme dělat a co napravovat. Dělnická třída za to opravdu stojí, já jsem o tom mluvila na krajské konferenci stranv už v roce 1988 a tehdy jsem byla Šikovi velmi к smíchu. Dnes se mi nikdo nesměje, protože všichni, jak tu sedíme, bojujeme za věc dělnické třídy. MARIE ŠIMKOVÁ, Fezko Strakonice Z USNESENÍ KONFERENCE V BRNĚ Uplatňovat diferencovaný přistup к lidem, kteří při výměně členských legitimaci odešli ze strany. Zásadově vést boj s těmi, kteří setrvávají na pozicích revizionismu a antisovětismu. Vůči těm bývalým členům strany, kteří se chtějí aktivně podílet na realizaci politiky strany, sebekriticky uznali své chyby a chtějí je napravit, postupovat na základě pečlivého individuálního posouzení a podle výsledků jejich práce umožnit jim postupně zapojení do veřejného života. Myšlenky delegátů Ukazuje se, že různé teorie našich nepřátel, že mladí lidé nebudou podporovat náš. politický kurs, jsou naprosto chybné. Připravili jsme do strany 8 mladých dělníků a dalších 12 připravujeme. Chápou, kde je jejich místo. VLADIMÍR ČERMÁK, České závody motocyklové, Strakonice Také my, jihočeští komunisté, si musíme občas připomenout význam Marxových slov: »Nejtěžší hřích, jehož se komunista může dopustit, je lhostejnost, nezájem o věci kolem sebe, pasivní plavání po proudu života, mlčeni ke všemu, souhlas se vším a s každým.« JAN JÄCHYM, České Budějovice Strana je silná tím, jak se dovede opřít o pracující lidi, využívat jejich talentu a Iniciativy a získávat je pro naplnění programu ve prospěch socialistické společností. Nejúčinnější jorma výchovy zejména mladých lidí je taková, když mladí lidé necítí, že jsou vychováváni. Potom úkoly í názory přijímají za své a dovedou je prosazovat i obhajovat. VÁCLAV NOVÁK, dělník, ZVVZ, Milevsko Na schůzích či stranických akcích, tam nám to jakžtakž jde. Ale přijdeme-li na pracoviště, jsme-li v obchodě či kdekoliv, kde se politika omílá a mnohdy i z nesprávných pozic, pak oheň angažovanosti uhasíná a začne platit »co tě nepálí — nehas«. A to je nejen nesprávné, ale i škodlivé a ve své podstatě oportunistickě. FRANTIŠEK DROBlK, ČSD, Ostrava Někteří hospodářští pracovníci v závodech požádají, aby stranický orgán zasahoval místo nich v ekonomických otázkách. Samozřejmě že v těch nepopulárních. Ty populární věci si už zajistí sami a rádi. M. ŠPERKSOVÁ, Ostí n. L. Vyžadujeme, aby naši řídící pracovníci připravovali nejen včas a dobře pracoviště. To je jejich základní a hlavní pracovní náplň. ' Požadujeme od nich, aby se ve větší míře stávali t politickými vedoucími svých kolektivů, aby pomáhali při jejich výchově, při masově politické práci, při prohlubování pracovní iniciativy. Ing. M. BAUER, SHD, Most Učitel se nesmí snažit jen prostě odučit a dost, ale musí dát do vyučování celé své srdce. Vždyt žáci dobře vycítí, co je řečeno z přesvědčení a co je jen hráno. Výchovná práce každého učitele musí vycházet i vnitřního přesvědčení o správnosti vědeckého světového názoru a politiky strany. BLAŽENA BÜRGEROVÄ, učitelka, České Velenice Tak jako blahopřeje syn tátovi... Chceme, aby generace, která bude žít v roce 2021, kdy nůše strana oslaví sto let od svého vzniku, věděla o tom, jaký byl náš svaz a jací jsme my, jeho členové dnes, kdy stojíme na prahu dalšího socialistického rozmachu naší vlasti, v roce, kdy naše strana oslavuje své padesáté narozeniny. Chceme být upřímnými gratulanty. Náš dárek nebude velký ani honosný, chceme oplatit důvěru důvěrou. Chceme zájem strany o nás oplatit prací, tak jak to umíme, tak jak můžeme, na kolik nám naše sily stačí. Půjdeme s upřímnými úmysly, se srdcem na dlaní. Půjdeme tak, jak gratuluje syn tátovi.' STANISLAV JUŘICA, předseda KV SSM Ostrava Často zazněla z tribun slova delegátů, vyjadřující starostlivost o výchovu dětí a mládeže. A už tradičně přišli jednání komunistů pozdravit také piorenci vyslali početnou delegaci. Snímek: F. KOCIÁN - Vztah ke straně Jsou lidé, kteří zadarmo nehnou ani prstem. Ostatně, nikdo to od nikoho ani nežádá. V této republice se přece platí — podle výsledků práce ... Ale někteří mají dost, ba víc než dost — a chtějí víc a ještě víc ... A teď si vezměte třeba takovou obyčejnou servírku — třeba ze společenského pavilénu Východoslovenských železáren, která určitě nemá žádný horentní plat. A ona — vlastně abych hovořil přesněji, takových dobrých padesát děvčat a mladých žen, které obsluhovaly v sobotu a v neděli delegáty a hosty na rokování východoslovenských komunistů v Košicích (bylo jich přes tři stovkyj, napíší do Zpravodaje konference: »Pozdravujeme jednání konference, přejeme jí hodně úspěchů a zároveň oznamujeme, že právě dnes vás všechny obsluhujeme bez nároků na mzdu . ..« Co dodat? — Snad jen to, že i tomu se říká — vztah ke straně. A nemusí ani jít, jakože v našem případě nejde, o členy strany. [roj TI, KTEŘÍ ROZHODOVALI Celá strana se soustřeďuje na blížící se XIV. sjezd. Z výročních schůzi byli delegováni komunisté na okresní konference, které ze svého středu vyslaly delegáty na konference krajské. Snad si někdo položí otázku, kdo byli soudruzi, kteří rozhodovali na krajských konferencích? Za Severomoravský kraj je možno odpovědět i touto malou statistikou. Mezi delegáty bylo šest hrdinů socialistické práce, šest nositelů Rádu republiky, 48 držitelů Rádu práce, 131 vyznamenaných za zásluhy o výstavbu a 58 za vynikající práci, pět nositelů Rádu rudého praporu práce, 20 nositelů Rádu rudé hvězdy práce, 27 průkopníků socialistické práce. A byly zde další dvě stovky nositelů řádů: Rádu 25. února, medailí Za službu vlasti, Za obranu vlasti. Za přátelství ve zbrani. Za zásluhy o Lidové milice, medailí к 20. a 25. výročí ČSSR. A ještě mnoho těch, kteří byli vyznamenáni za pracovní věrnost, za pracovní obětavost, za statečnost, nejlepší pracovníci svých resortů a oborů. Takoví byli komunisté, kteří rozhodovali. (sý) nýři. Také na banskobystrickou konje-Dále už není možné čekat Náš život, jak se to opět potvrdilo i na městských a krajských konferencích strany, se pomalu dostává opět do normálních kolejí. Pravda, na některých úsecích zápasíme ještě s určitými problémy i s přežívajícími názory Udí. Není tajemstvím, že někteří lidé, a mezi nimi i někteří spisovatelé, se ještě dosud nedokázali zorientovat a najit si správné místo v naší socialistické společnosti. Na tomto úseku se však už nyní blýská na lepší časy. Přesvědčil jsem se o tom i v rozhovoru se spisovatelem JÁNEM SOLOVIÚEM, tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů, když jsem ho jako delegáta potkal na městské konfvend KSS v Bratislavě. »Těší mě — řekl mi — že konference, která se vyznačovala klidným, komunisticky principiálním jednáním, věnovala otázkám kulturní politiky naší strany, postavení a dosahu umění a kultury na naši společnost zvýšenou pozornost. Po období, kdy byl tento úsek Ideologické sféry těžce zasažen krizovými jevy minulých let, nastává i zde doba, ve které vytváření příznivé tvořivé atmosféry a zdravých soudružských vztahů může otevřít cestu , к nové etapě. Nadcházející sjezdy — KSS а XIV. sjezd KSČ — zcela určitě vytvoří pro takový nástup předpoklady. Obnovení leninských principů kulturní politiky strany tak, jak se o ně ve všech oblastech své činnosti důsledně snaží naše současné vedení, je spolehlivou zárukou toho, že náš pohled vpřed může být optimistický. Závěry nedávno skončeného XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu tuto myšlenku jen potvrzují. Máme za sebou — zdůraznil dále — definitivně dobu váhavého vyčkávání a přešlapování na jednom místě. Vývoj jde nezadržitelně dopředu, život se nedá zastavit a umění, které se к tomuto životu . nestaví povýšenecký zády, ale tváří v tvář, tím spíše ne. Zamýšlím se nad touto skutečností, neboť jsem přesvědčen, že pravdivě zachytit obraz těch vzrušujících přeměn, kterými jsme prošli a uprostřed kterých žijeme, je povinností spisovatele ani ne tak vůči dějinám, jako vpči svým současníkům. Náš člověk má rád umění a opravdu čeká od něho hodnoty, které mu rozmnoží jeho vnitřní bohatství. Je to mimořádně náročné, ale přitom pro umělce krásné poslání. Umění má v sobě zvláštní sílu a přitažlivost, která, 1 když nepřímo, přece jen působí na utváření povahových lidských vlastností, na vytváření .společenského vědomí. Podstoupit zápas v tomto procesu je dnes pro každého tvůrce povinností a věcí cti zároveň.« j gj POZNÁMKA KÁZEŇ I PEVNÉ OTÉŽE Tlak na zahajování dalších investičních staveb zřejmě neustává a to není právě nejpříznivější vysvědčení pro odpovědné pracovníky. Delegáti středočeské konference KSČ se dozvěděli, že »v kraji je rozestavěno 3100 investičních akcí a objevují se další požadavky«. Na rozdíl od předloňského roku se loni počet staveb zvýšil o více než sto. Tato fakta svědčí nejen o malém pochopeni záměrů a opatření vlády, ale také o nezdravém patriotismu a o ne dosti účinných opatřeních vůči těm, kteří svévolně narušují výstavbu celospolečensky důležitých staveb odčerpáváním pracovníků, materiálu atp. Proto konference soustřeďovala pozornost к řešení některých důležitých problémů výrobní základny. V návrhu pátého pětiletého ptánu se totiž počítá s dokončením elektrárny Mělník II a Dolu Nejedlý na Kačickém poli. Kromě toho jsou dvě kompresní stanice dálkového plynovodu z SSSR umístěny na území Středočeského kraje. Dále má dojít ke strukturálním změnám napomáhajícím celkovému zvýšeni efektivnosti závodů. V SONP Kladno má být postavena nová ocelárna, v AZNP Mladá Boleslav a v Technickém sklu Kavalier Sázava budou pokračovat rozsáhlé rekonstrukce, v Kaučuku Kralupy vznikne nová rafinérie, ve Spolaně Neratovice dojde к modernizaci výroby aj. Investiční výstavba potřebuje velkou vnitřní kázeň — a také pevné otěže, které nedovolí vychýlení z nejprospěšnější cesty. Málo jsou platné stovky rozestavěných staveb, protože nenesou užitek. }e nezbytné stavět rychle, důkladně, v zájmu celého státu — a kapacity v nejkratšfm možném čase uvádět do výrobního provozu. (hk) V zemědělství větší celky Tam, kde jsou pro to podmínky, vytváříme větší ekonomické celky. Kde pro to ještě podmínky nejsou, budeme usilovat o uplatnění vhodné kooperace s cílem pozdějšího spojení těchto jednotných zemědělských družstev. Sami předsedové i celá vedení JZD přicházejí s návrhy na sloučení do velkých celků, které jsou v zemědělství naprosto nutné, poněvadž jen v nich bude možno efektivně využít techniku a chemizaci a uplatnit poznatky vědy a výzkumu. Je to cílevědomé úsilí vytvořit co néjlepší předpoklady pro rozvoj socialistické zemědělské výroby v příštích 15—20 letech. 0 HÄjK0VÄ> Litoměřice H, и, и, nu,........................................................................................................IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIMIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIlllll.....Illlllllllllitlll.....Illllllllllll..............Illllllllllllllllllllllll.....IIIIH.......Illllllillllllllllllllllllllllllllllllllllll.......Ill.......I......ПИШИ.....Illlllll......II........IIHIIIIIHIIIIIHIIIIHIIIIHIIIIIIIIII...........................lilllllllllllllllllllllllllll......IIIIIIIIHIIIIIIII..............lilii.....I......Illllllllillllllllllllllllllllll..............Illllllll N |ení tomu dlouho, co byla znovu a se zvláštní naléhavostí nastolena otázka demokracie a diktatury proletariátu. Otázka stejně stará, jako je diktatura proletariátu sama. Otázka nejednou vysvětlovaná a mnohokrát již vysvětlená, dávno objasněná teorii i praxí, ale vždy znovu v příhodné chvíli protivníky a kritiky proletářského státu vyzdvihovaná. Otázka mimochodem nesprávně formulovaná. Ale právě v této nesprávné formulaci spočívá jádro věci, v ní je skryt záměr zatemnit podstatu problému, zaměnit pojmy, učinit celou záležitost teoreticky velmi složitou, a tak připravit cestu falešnému závěru, jímž mají být dezorientovány široké vrstvy pracujícího lidu. tářskou revoluci a jeho dělnická třída v čele s Leninovou stranou bolševiků začala budovat zcela nový stát, stát diktatury proletariátu. Dělnická třída v Evropě se v té době připravovala к rozhodným bojům s buržoazií. Otázka proletářské revoluce se dostala na pořad dne v řadě evropských států. V jejím zájmu bylo chránit Sovětské Rusko, které se stalo její přirozenou oporou. Pro vůdce sociální demokracie nastalo opět období zkoušek. Ti však ve své většině, stejně jako dříve v jiných krizových momentech, selhali. A nejenže nepochopili požadavek doby, nejenže nebyli na výši úkolů hnutí, jež představovali. Přispěchali dokonce na pomoc buržoazii, která tváří v tvář rostoucí revoluční vlně horečně hledala ideově politické argu menty proti Sovětskému Rusku a na obranu vlastního panství. Na prvním místě mezi těmito argumenty se octla odsouzení diktatury a obrana demo kracie. Ve svém spise Diktatura prolétá riátu vystoupil Kautsky s tvrzením, že Marx se o diktatuře proletariátu zmiňoval vlastně jen sporadicky a pokud o ní vůbec mluvil, pak že »opominul podrobněji rozvést, jak si ji představuje«, že on ani Engels nechápali diktaturu proleťarlátu jako formu vlády, ale jen jako stav po dobytí moci dělnickou třídou a že konečně oba viděli v Pařížské komuně dělnickou vládu zvolenou všeobecným hlasováním, tj. demokraticky, aniž byla buržoazie zbaveha svých volebních práv. Diktatura proletariátu prý byla podle Marxe stavem, který pří převaze proletariátu nutně vyplývá z čisté demokracie. »Slovo diktatura znamená doslovně zrušení demokracie, samovládu jednotlivce a odstranění práva na opozici. Je otázkou, zda vítězný proletariat taková opatření potřebuje,« průhledně mátl pojmy a demagogicky se ptal Kautsky a dospěl až к závě-' ru, že je-li dělnické třídě po jejím vítězství něčeho třeba, pak právě demokracie, a nikoli diktatury. Vrcholem jeho »úvah« bylo potom vykonstruované dilema v sugestivně položené otázce: »Co má udělat socialistická vláda, jestliže se proti ní ve volbách na základě všeobecného hlasovacího práva vysloví většina obyvatelstva: sklonit se před vůlí lidu nebo zlikvidovat demokracii, aby se udržela?«1 Podle Kautského je tedy socialistická vláda povinna poskytnout poražené buržoazii všechna demokratická práva a v případě svého neúspěchu ve volbách jí vrátit moc. Lenin vyvrátil Kautského »teorie« Na Kautského invektivu ihned a velmi ostře reagoval V. I. Lenin. Břitkou polemikou odhalil, že v situaci, kdy dělnické hnutí mělo jedinečnou příležitost rozšířit základnu světové proletářské revoluce o vyspělé průmyslové země, což mohlo podstatně usnadnit přechod Evropy к socialismu, jednal Kautsky ne jako revolucionář, ale jako moralizující renegál. Kautsky, Diktatura proletariátu, kap. Kautsky se nejen rozešel s marxismem a socialismem, ale socialismus v nejkritičtější chvíli i zradil. jeho zrada přitom přerostla historické období, v němž byla dokonána. Jeho teorie »čisté demokracie« se stala hlavní zbraní reformistické ideologie proti komunismu. Všichni nepřátelé socialismu od té doby nedělají nic jiného, než že v různých obměnách opakují »argumenty«, s nimiž přišel Kautsky: že komunisté dávají přednost diktatuře před demokracií, že parlamentní demokracii odmítají nebo podceňují a že socialismus nepotřebuje diktaturu, ale demokracii. Lenin tehdy na základě nezvratných faktů snadno dokázal, že Marx i Engels o diktatuře proletariátu psali nejen velmi často, ale že ji dokonce i zcela přesně definovali, a pokud jde o Pařížskou komunu, ta že sice byla zvolena všeobecným hlasovacím právem, ale za situaoe, kdy »elita, štáb a špičky buržoazie z Paříže utekly« a volebního práva se tak samy zbavily, a že ostatně právě nedostatečně tvrdý postup Komuny proti buržoazii byl jednou z přičiň jejího pádu. Jádrem Leninovy polemiky pak bylo vysvětlení, že diktaturu nelze charakterizovat ani jako zrušení demokracie (protože vládnoucí třída pro sebe ji obvykle neruší), ani jako samovládu jednotlivce (protože, jak ukazuje historie, jejím nositelem může být I skupina lidí nebo celá třída), že diktatura proletariátu nemůže být chápána ani jako »stav«, ani jako forma vlády, ale jako typ státu, a že otázka vůbec nemůže být kladena tak abstraktně, tak netřídně, jak to činí Kautsky. »Čistá demokracie« neexistuje Nelze teoretizovat o tom, zdůrazňoval Lenin, čemu má být ve státě dána přednost — diktatuře, nebo demokracii — aniž se ptáme: o diktaturu které třídy jde a proti které třídě má být uplatňována? A která třída má požívat demokratických výhod? Každý v historii známý stát byl totiž »strojem na potlačování jedné třídy třídou druhou«.2 Každý stát je tedy diktaturou a tato diktatura má vždy svůj třídní obsah. Diktatura je podstatou státu. Neexistuje tedy »diktatura vůbec«. Neexistuje proto také »demokracie vůbec«, demokracie »sama o sobě«. Demokracie (v různé míře a v různé podobě) může být jen jednou z forem vlády ve státě, jehož podstatou je vždy třídní diktatura. Ve XX. století pak demokracie může být vládní formou buď buržoazní nebo proletářské diktatury. Žádná »čistá demokracie« neexistuje. »Otázka diktatury proletariátu je otázka poměru proletářského státu к buržoaznímu státu, proletářské demokracie к buržoazní demokracii,« vyjasňoval celý problém Lenin.3 Brát v určité době v ochranu demokracii proti diktatuře proto znamená okrašlovat buržoazní demokracii, demokracii pro menšinu, zastírat její třídní obsah, vyzdvihovat ji před proletářskou demokracií, demokracií pro většinu společnosti, a opomíjet historický fakt, že »formy demokracie se v průběhu tisíciletí nevyhnutelně střídají« a že tento proces se u buržoazní demokracie nezastaví.4 Proč socialismus potřebuje diktaturu proletariátu Vítězná dělnická třída potřebuje svůj stát, svou diktaturu proto, ukazoval Lenin, aby násilím zlomila odpor buržoazie jako třídy, aby ji vyvlastnila, zbavila veškeré moci a vlivu a nahradila její řídící roli dělnickou správou. Není pravda, že většina, která získá moc, nemusí lámat ndpor menšiny a násilně ji potlačovat, protože tato menšina je zanedbatelná. jen ten, kdo uvažuje jako liberál, tu může vycházet ze vztahu většiny к menšině; marxistické hle2 Marx-Engels, Vybrané spisy, I., str 504. 5 Lenin, Spisy 28, str. 236. 4 Lénin, Spisy 28, str. 478. disko pokládá za rozhodující ne kvantitativní měřítka, ale kritéria kvality, tj. poměr vykořisťovaných к vykořisťovatelům, skutečnost, že formální rovnost není ještě rovnosti taktickou, fakt, že vykořisťovaný nikdy nemůže být roven vykořisťovateli. Hlásat, že dělnická třída v takové situaci potřebuje »čistou demokracií«, je čirý nesmysl. »Pokud proletariat ještě potřebuje stát,« zdůrazňoval již Engels, »potřebuje ho nikoli v zájmu svobody, nýbrž aby potlačil své protivníky; a jakmile se může mluvit o svobodě, přestává stát jako takový existovat.«5 Proletářský stát se prostě nemůže obejít bez porušení demokracie vůči buržoazii, stejně jako buržoazie v minulosti nemohla dospět к svému panství, aiUž vyvolala »řadu povstání, vedla občanské války, násilně potlačovala krále, feudální pány, otrokáře a jejich pokusy o restauraci.«6 Dělnická třída se své moci nikdy nevzdává Dělnická třída n.a rozdíl od buržoazie však ustavuje svůj stát nikoli ve svůj prospěch, ale v zájmu většiny společnosti, v zájmu vykořisťovaných a za jejich aktivní účasti, proto, aby dala správní aparát do jejich rukou, učinila ze svobody fiktivní svobodu faktickou, založenou na vysoké životní úrovni pracujících, a organizovala přechod ke společnosti, v níž už nebude třeba státu a v níž tedy nebude ani. žádného potlačování. Tato perspektiva i cesta, kterou pracující lid ušel, než dospěl к vítězné proletářské revolucí, dává dělnické třídě a její vládě právo I povinnost střežit to, čeho již bylo dosaženo. »Chtěli by nás vrátit do buržoazního řádu, a proto se nám pokoušejí vnutit svou buržoazní demokracii, de-5 Engels v dopise Bebeiovl 28. 3. 1875. • Lenin, Spisy 28, str. 261, 471—2. mokřadi pro vykořisťovatele, která je cizí zájmům lidu. Je to marný a zbytečný záměr,« výstižně řekl soudruh L. I. Brežněv ve zprávě o činnosti ústředního výboru KSSS na XXIV. sjezdu. »Sovětští lidé mají svou demokracii — socialistickou — své zásady, své tradice v rozvoji demokracie. Absolutní svoboda stejně jako absolutní demokracie neexistuje, jsou to třídní pojmy. Tak pojímal otázku V. I. Lenin, tak ji dnes pojímá naše strana. Smysl a náplň socialistické demokracie vidíme v účasti stále širších mas na řízení země a společenských záležitostí.« Komunisté nejsou proti demokracii Tvrzení, že komunisté dávají přednost diktatuře před demokracií, je tedy zcela nesprávné. Není ani pravda, že paušálně odmítají a podcěr ňují b.uržoazní demokracii. Naopak: jsou někdy jedinými, kdo se za ni dovedou postavit. Zatímco buržoazie je ochotna hodit celou demokracii přes palubu, neni-li s to její pomocí udržet své třídní panství, a je schopna i rozpoutat válku, která je absolutním popřením demokracie, komunisté dobře vědí, oč je buržoazní demokracie, třebaže omezená a nedokonalá, pro pracující lid příznivější než otevřená buržoazní diktatura v podobě různých odrůd fašismu, a dělají vše, aby ji ubránili, demokracii i mír ve světě — proti nikomu jinému než právě proti buržoazii, která se ještě včera vydávala za jejího nejvěrnějšfho obhájce. »Nejsme anarchisty,« řekl G. Dimitrov na Vil. kongresu KI v roce 1935, »a není nám vůbec lhostejné, jaký politický režim existuje v té které zemi: zda buržoazní diktatura ve formě buržoazní demokracie, třeba I s nejokleštĚnějšími demokratickými právy a svobodami, anebo buržoazní diktatura v otevřené fašistické formě.«7 □ Otázka demokracie a diktatury není tedy tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Není však zas tak složitá, jak ji chtěli dělníkům dělat Kautsky a jeho stoupenci. Je to otázka, na kterou nelze pravdivě odpovědět jinak než z třídních pozic. ________ B. DOUBRAVA 1 Dimitrov, Výbor z projevů a článků str. 132. RUDĚ PRÁVO Ve Čtvrtek 22. dubna 1971- 3 První pochopil velké možnosti operovat s takto položenou otázkou proti komunistům nikdo menší mezi renegáty dělnického hnutí, než byl Karel Kautsky, jeden z vůdců Druhé internacionály. Psal se rok 1918. Rusko mělo za sebou vítěznou prole Lenin, diktatura proletariátu a revoluce 1 & 22. dubna 1870 se narodil V. I. Lenin.