Rudé Právo, květen 1985 (LXV/102-126)

1985-05-01 / No. 102

STŘEDA 1985 KVĚTEN AŤ ŽIJE 1. MAJ-SVATEK PRACUJÍCÍCH! RUDÉ PRÁVO ČÍSLO 102 — ROČNÍK 65 (Právo lidu ročník 88) CENA 1 Kčs SLAVNOSTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ NA PRAŽSKÉM HRADĚ Čest a sláva vyznamenaným Vysoké ocenění obětavé činnosti pro naši socialistickou společnost • Projev soudruha Luboipíra Štrougala • Za další rozkvět naší vlasti a upevnění míru PRAHA (Od naSeho zpravodaje) — Rozzářený Španělský šál na staroslavném Pražském hradě byl v úterý místem slavnostního shro­mážděni, které již tradičně předznamenává naše prvomájové oslavy. Seili se zde nejlepši z nejlepších, aby z rnkon nejvyšších předsta­vitelů přijali vysoké pocty, které jim propůjčil prezident republiky na návrh ÜV KSC, ÜV Národní fronty CSSR, vlád CSSR, CSR a SSR a Cstřednl rady odborů к letošnímu 1. květnu. V čestném předsednictvu zaujali místa generální tajemník OV KSC a prezident republiky Gustáv Husák, předseda vlády ČSSR Lubomír Štrou­­gal a další členové předsednictva Cv KSC Vasil Bilak, Peter Colotka, Karel Hotfmann, Alois Indra, Miloš Jakeš, Antonín Kapek, Josef Kem­­pný, Josef Korčák a Jozef Lenárt kandidáti předsednictva OV KSC Jan Fojtík, Josef Haman a Miloslav Hruškovíč, tajemníci ÜV KSC Miku­láš Befio, Josef Havlln, František Pitra a Jindřich Poledník, členové sekretariátu OV KSC Zdeněk Hoře­ni a Marie Kabrhelová. Přítomni byli rovněž vedouc! od­dělení OV KSČ, vedoucí tajemnici KV KSC a KSS, další straničtí funk­cionáři, místopředsedové a ministři vlád CSSR, CSR a SSR, vedoucí či­nitelé Federálního shromážděni. české a Slovenské národní rady, představitelé orgánů, politických stran a společenských organizaci Národní fronty a další osobnosti. Mezi hosty byli též představitelé zastupitelských úřadfl socialistic­kých zemí v CSSR a Světové odbo rové federace. Po státní hymně ČSSR zahájil shromážděni soudruh K. Hoffmann uvítáním přítomných. Připomenul, že letošní oslava poctivé a Inicia­tivní práce se koná ve znamení 40. výročí osvobozeni naši vlasti a je spojena s bilancováním cesty, kterou jsme od května 1945 prošli. Každý rok přináší nové důkazy o tom, že pracující považuji výstav­bu socialistické vlasti za věc svého zájmu a odpovědnosti, ale je rovněž svědectvím, jak si strana a celá společnost váží těch, kteří mají nej­větší zásluhu na dosažených úspě­ších. Poté hlavní projev přednesl sou­druh L. štrougal. Čestné tituly hrdinů socialistické práce, vysoká státní vyznamenání, dekrety s jmenováním národním umělcem a státní ceny Klementa Gottwalda předali jednotlivcům a kolektivům . soudruzi G. Husák a L. Štrougal.’ Jménem vyznamenaných promluvil hrdina socialistické práce Jozef Choma, tavič VSŽ Košice. К díkům za udělené pocty připojil. »Chceme i v budoucnu dávat své síly a um ve prospěch rozvoje naší ekonomi­ky, rychlejšího uplatňování nejno­vějších poznatků vědy a techniky pro uspokojování zájmů a potřeb, pro kulturní a společenský růst na­šich občanů. To je a bude i náš nejlepší příspěvek na podporu mí­rové politiky naší země, Sovětské­ho svazu a ostatních socialistic­kých států, mírových sil celého svě ta.« Slavnostní shromáždění bylo za­končeno Písní práce. Soudruh Gustáv Husák a další straničtí a státní představitelé se pak setkali s vyznamenanými v re­prezentačních místnostech Hradu v srdečné soudružské besedě, (sý) vyšší vyznamenání Jozefu Belokostol­­skému (horní snímek). Soudruzi Gustáv Husák a Lubomír štrougal v srdečné besedě s vyznamenanými. Snímky RP — EMAN UHER Projev soudruha LUBOMÍRA ŠTROUGALA Vážený soudruhu generální ta­jemníku OV KSČ a prezidente CSSR, soudružky a soudruzi, vážení přátelé, vážení hostél Díky naší krásné tradici se v předvečer 1. máje — Svátku práce — znovu scházíme v místech symbolicky vyjadřujících naši státnost a připomínajících dobré i zlé obou našich národů, abychom vzdali hold poctivé a tvůrčí práci, abychom vyzdvihli vysokou hodnotu vědecké a technické dovednosti a uměleckého mistrovství, abychom ocenili zásluhy těch, kteří obětavě pracují v politických a veřejných funkcích. Naše letošní setkání je o to vý­znamnější, že se koná v předvečer 40. výročí znovuzrozeni našeho stá­tu — společného domova Cechů, Slováků a příslušníků ostatních ná­rodností. Kolík radostí a naděje přinesl do naši země 9. květen 1945. My, pa­mětníci oněch dnů, jsme byli nejen svědky, ale 1 přímými spoluúčastní­ky zrodu nového Československa, země tolikrát pokořené, a přece ni­kdy nezdolané. Ani dnes, ani v čase budoucím však nelze zapomenout, že na prvo­počátek nové vývojové epochy živo­ta našeho lidu byla zaplacena ne­smírně krutá daů. Naše svoboda a naše nová cesta byly vykoupeny krví, životy a utrpením nejlepších synů a dcer našich národů. Byly vykoupeny krví, životy, nesmírným a stěží představitelným strádáním lidu bratrského Sovětského svazu, vojáků jeho slavné Rudé armády. Sami před sebe Jsme sl postavili dějinnou úlohu: změnit zemi к ob­razu a potřebám člověka práce, ne­­polevtt v úsilí o nastolení sociálně spravedlivého řádu. Před námi vzešla jitřenka lepších zítřků, nikoliv pro vyvolené jako kdysi, nýbrž pro veškerý lid. Pro lid, který bral věci své země do vlastních rukou, aby už navždy roz­hodoval o své přítomnosti i bu­doucnosti. Důsledně a bez zaváhání se vyslovil pro socialistickou cestu vývoje, cestu obětavé a usilovné práce, spokojeného žití a také jis­tot, které přináší nový společenský řád, po němž toužili a za nějž bo­jovali naši otcové, naši předkové. Naše vlast Jednoznačně zakotvila na straně společenského pokroku v bezpečném přístavu socialistické­ho společenství, bok po boku s prv­ním státem dělníků a rolníků — zemí Sovětů, bratrem a přítelem nejvěrnějším. je v lidské přirozenosti, že při slavných výročích alespoň na chví­li postojíme v zamyšleni a pohlíží­me zpytavě do minulosti. Počítáme přitom kroky, které jsme ušli, zkou­máme dosud završené dílo, znovu prožíváme radost ze všech úspě­chů. Vzpomínáme památky těch, kteří se nedožili let, která kvapem prošla, zmozolnatěla naše dlaně a ostříbřila naše skráně, aby utkala historii, již Jsme mohli nejen žít, ale i tvořit. V této slavnostní chvíli náš po­zdrav a uznání patří také všem sou­druhům a soudružkám, kteří za dnešek bojovali za buržoaznf repu­bliky, v boji proti fašismu, i těm, kteří se v řadách Komunistické strany Československa a ostatních politických stran a organizací Ná­rodní fronty aktivně účastnili a účastní socialistické výstavby, z nichž mnozí neskládají ruce v klín ani v období zaslouženého odpočinku. Žili jsme a žijeme vpravdě revo­luční dobu, kterou strohým perem popsali nesčetní historikové a vzletným slovem oslavili mnozí spi­sovatelé a básníc). Nevídanou v dě­jepise vlasti, který se počítá tisíci­letí. Hrdou, protože Jsme v ní stvo­řili dílo, které nám dobře slouží už dnes a které jistě ocení 1 příští po­kolení. Bývá dobrým zvykem v takový okamžik uvádět nejrůznější údaje, procenta a přírůstky. Zaznamenávají veliké proměny našeho průmyslu, nesporný pokrok zemědělství a ko­dex sociálních jistot, jejichž zrcadlo pravdy mluví vůbec nejpřesvědčivě­ji o stavu země, kterou denně pře­tváříme pro lepší život lidí, kteří tu mají svůj domov. Každý z nás by mohl přinést vlast­ní svědectví o tom, jak se rodily současné budovatelské tradice a jak v procesu všech těch převratných změn se měnil a rostl nový člověk. Nic nebylo zadarmo, nic samo od sebe. Mnohé se podařilo, ale jiné zůstalo nedokončeno. Po pravdě ře­čeno, byly i chyby, tápání, zastave­ni a snaha reakčnlch sil zvrátit vývoj zpět. Hluboké jsou zdroje již dosaže­ného společenského pokroku, socia­listických přeměn a prokázaných schopností našeho lidu. Mezi hlavni patří ryzí vlastenectví a socialistic­ké uvědomění, jež byly a jsou mo­torem veškerého našeho snažení. Od nich se odvíjí to nejlepši, čeho jsme v uplynulém čtyřicetiletí v Čes­koslovensku dosáhli. Pro naši socialistickou společnost platí, že práce je určujícím smyslem a posláním našeho života, v němž pro zdar společného díla odevzdá­váme to nejlepší, co v nás je. jestli­že především práce dává životodár­nou sílu dějinnému pohybu lidstva, pak to platí ještě více v socialistic­kém společenském řádu, který chce a musí dokázat, že je nejlepší a nej­­výkonnější. Proto usilujeme o spoje­ní práce každého jednotlivce s ce­lospolečenským úsilím, jehož výsled­kem budou nová historická díla, no­vá společnost, nový člověk, nová epocha, překonávající vše, čeho za­tím civilizace v běhu věků dosáhla. (Pokračování na str. 2) Podruhé ve Španělském sále Psal se rok 1955 Devatenáctiletá Anna Krchooá navštívila popr­vé Pralský hrad. Mladá rodačka ze Senice, sukařka národního podniku Slovenský hodváb, přijela převzít v předvečer Prvního máje vysoké vyznamenání —■ Rád práce. Ve slav­nostním prostředí španělského sá­lu jej tehdy předal dojaté dívce prezident republiky Antonín Zápo­tocký. Po několika letech navštívila Pra­hu znovu, tentokrát s kolektivem svých spolupracovnic, jak byla tehdy hrdá, le mále děvčatům ze své party ukazovat všechny ty sta­robylé památky a provázet je po Hradčanech. A vyprávět a vzpomí­nat, le tam, za vysokými okny Špa­nělského sálu, tehdy... Z Anny Krchové se stala Anna Kuklišová, ze sukařky hlavní mis­trová oddělení soukání vtskózové­­ho hedvábí. Přední pracovnice, kte­rá vidy dokázala podávat vynika­jící pracovní výkony. A zase je před Prvním májem, jen rok se změnil — píše se 1985. Anna Kuklišová zno­vu přichází do španělského sálu Pražského hradu, aby z rukou sou­druha Gustáva Husáka převzala vy­znamenání nejvyšší — titul hrdinky socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu. »To vysoké vyznamenání nepatři jen mně, ale stejně tak i všem mým spolupracovnicím. Vldyt bez dobré­ho kolektivu by se práce stělí da­řila,« svěřuje se Anna Kuklišová. ‘Ul Rád práce byl pro mne velkým závazkem nikdy nezklamat. A kdyt mi před několika dny spolu s po­zvánkou do Prahy přišli oznámit, le dostanu titul hrdinky socialistic­ké práce, nepodlehla jsem dojetí sama, i moje děvčata to chápou jako velké povzbuzení pro všechny. A také к tomu, aby naše práce ne­byla jen dobrá, ale nejlepši.« Anna Kuklišová snad jit podva­cáté jemně pohladila Zlatou hvězdu, která je ted pro ni tím nejdralším a nejvzácnějším šperkem. EVA SADILKOVA A DNY ČS. KULTURY NA KUBĚ SKONČILY Závěr ve znamení hudby Interview A. Harta a M. Lúčana zpravodajům RP a ČTK HAVANA (Zpravodajka CTK) — Gala koncertem v havanském divadle Mella vyvrcholily v pondělí Dny Československé kultury na Kubě. Zahrnova­ly nejen koncerty vážné i zábavné hudby, představeni klasického i moder­ního baletu, ale též sérii výstav a Týden Československého filmu. Dnů československé kultury, které se konaly od 24. do 29. dubna, se účastnila oficiální čs. delegace vede­ná místopředsedou vlády CSSR Ma­tejem LúCanem. Závěrečný koncert byl především přehlídkou současné zábavné české a slovenské hudby. Nabitý sál odměnil všechna vy­stoupení nadšeným potleskem. Gala koncert vyvrcholil světoznámou pís­ní Guantanamera, jejímž provedením se čs. umělci s kubánským publikem rozloučili. V rámci Dnů čs. kultury na Kubě se představilo obecenstvu celkem 65 našich umělců na čtyřiceti předsta­veních v Havaně a v provinciích Cienfuegos a Camagůey. Kubánské publikum Zároveň zhlédlo čtrnáct ce­lovečerních českých a slovenských hraných filmů a navštívilo šest vý­stav. (Pokračování na str. 77 KNIHA PROJEVŮ A STATÍ SOUDRUHA G. HUSÁKA 0 čs.-sovětském přátelství, spojenectví a spolupráci PRAHA (ČTK) — V nejbližšlch dnech vyjde kniha projevů a statí sou­druha Gustáva Husáka nazvaná O Ceskoslovensko-sovětském přátel­ství, spojenectví a spolupráci. Kniha vznikla z iniciativy ústředního výboru Svazu Cs.-sovětského přátelství a vychází na poCest 40. výroCl vyvrcholeni národně osvobozeneckého boje Československého lidu a osvobozeni naši vlasti Sovětskou armádou. Součástí knihy jsou práce věno­vané dějinné úloze díla V. I. Lenina, zkušenostem z historické cesty, jíž prošel sovětský lid a Komunistická strana Sovětského svazu. Dále obsa­huje vystoupení soudruha G. Husáka na setkáních se sovětskými předsta­viteli, na shromážděních pracujících v Sovětském svazu i v naší vlasti. Jsou zde jeho projevy věnované poslání SČSP v životě naší společ­nosti. Zařazeny jsou i některé práce soudruha G. Husáka z období proti­fašistického boje, Slovenského ná­rodního povstání a prvních pováleč­ných let. Do sborníku jsou zahrnuté stati v rozmezí květen 1938—březen 1985. Kniha má zásadní a trvalý význam pro objasňování historických zdrojů i základních otázek všestranného rozvoje a upevňování bratrských čes­­koslovensko-sovétských vztahů, poli­tiky KSČ a československého státu, a to zejména nastupujícím genera­cím. Knihu projevů a statí soudruha Gustáva Husáka vydává vydavatel­ství OV SČSP Lidové nakladatelství. Prodej bude zahájen v patronátní prodejně Lidového nakladatelství v Praze, Na příkopech, od 4. května. V celé knižní síti pak v průběhu května 1985. P rvní máj roku 1985 slavíme ve zname­ní čtyřicátého výročí vyvrcholeni ná­rodně osvobozeneckého boje a osvoboze­ni vlasti Sovětskou armádou. Čtyři desítky let. Byla to cesta nelehká. Byla to však cesta vítězná. Museli jsmo nejdříve spravit zem zplundrovanou hitlerovskými okupanty, mno­ho znova vybodovat. Svést zápas o zásadní přeměny v myšleni lidf, o jejich nový vztah к práci, ke společnému majetku nás všech. Tlm vic můžeme být hrdi na to, čeho se nám — přes všechny problémy a překážky — za uplynulá léta podařilo dosáhnout Je dobré si připomínat nelehkou cestu, po niž jsme se ubírali. Mnohé dosažené změny, třeba sebevětší, dávajíc! společnosti novou kvalitu, si někteří lidé už neuvědomuji a mla­dé generace je bere jako úplnou samozřej­most. Je to i pochopitelné. A přece nám je nikdo nedaroval, nevznikly samy od sebe. Je za nimi poctivá, tvořivá práce miliónů lidf. Vážíme si Jich. Proto právě tradiční prvo­­májová oslava práce je spojena s oceňováním nejvyššlm: s oceňováním těch, kteří tvůrčí, či­norodé práci pro společnost zasvětili svůj ži­vot, kteří jsou af ve výrobě, vědě, nebo kul­tuře, na svých pracovištích vždy v popředí. Nacházej! a ukazují i ostatním novou kvalitu práce. Jim patří čest a sláva. Bylo by však málo, kdyby se společnost omezila jenom na symbolickou oslavu těch­to předních pracovníků, kdyby jim a jejich následovníkům současně nevytvářela vhodné podmínky pro tvůrčí rozvinuti jejich schop­nosti. Povězme si i při této slavnostní chvíli, že je třeba cílevědoměji vytvářet všude, na každém pracovišti, takové podmínky, aby lidé odvádějící nejlepši dílo, vystupující proti ru­tině a setrvačnosti byli nikoliv jednorázově, ale soustavně oceňováni — morálně i mate­riálně — daleko výrazněji než ostatní. Povězme si stejně otevřeně, že tendence к rovnostářstvl, žel, stále parazitují na práci mnoha kolektivů, nahrávají lajdákům, rutiné­­rům, zmetkařům a mluvkům, kteří mají da­leko od slov к činům. Urážej! a otravuji kva­litní pracovníky, kteří chtějí a mohou pro společnost něco pořádného udělat, berou jim dokonce к takové práci chuť. Je třeba rozhodně skoncovat s nedůsled­nosti, neodpovědnostl a lajdáctvim, s falšová­ním skutečných výsledků práce anebo snahou Hold tvůrčí prací vyhnout se stanoveni vyšších úkolů. Nositele takových jevů, a je jich u nás dost, nelze přehlížet. Af už působ! v řidiči hospodářské sféře, v politickém a společenském životě, ve výrobě, ve slnžbách, školství a zdravotnic­tví, či v dalších oblastech. Vždyť vrhají stín na naši společnost, znehodnocuji vše dobré a velké, co jsme dokázali. A máme ještě daleko na vic. Je velmi mnoho dobrých, sondružskýcb kolektivů, které udá­vají tón. Kolektivů, kde včas pochopili, že bez urychleného technického roz\ je, důsledného zaváděni výsledků vědy a techniky do pra­xe se neobejdou. Kde к takovému postupu vytvářej! vhodná opatřeni, dovedou lidem vy­světlit, oč jde. Kde si uměj! poradit i s těmi, kteří by se chtěli přiživovat na práci dra­hých. Je u nás mnoho kolektivů, jejichž vý­robky máji značku vysoké kvality a nápadi­tosti, umu a dovednosti lidi, kteří uměj! světu ukázat, v čem je naše síla. První máje jsou symbolem solidarity pracují­cích lidf celého světa. Solidarity vyjadřujíc! jednotu v boji za základní lidské právo — prá­vo na práci a život v míru. Prvomájové prů­vody a manifestace, jak je známe a jak ze­jména v posledních letech znají lidé na celém světě, jsou současně mohutnými mírovými vy­stoupeními. V kapitalistických zemích probí­hají nejen pod hesly sociálních, ale také vý­razně politických požadavků, ve znamení boje za mir, proti horečnému zbrojeni a politice konfrontace. Letošní Státek práce předznamenávají další významné sovětské mírové iniciativy. Jsou ne­jen projevem dobré vůle Sovětského svazu, ale i výrazem jeho hluboké odpovědnosti za osud lidstva. Oslavy svátku lidi práce předzname­nalo také prodlouženi platnosti Varšavské smlouvy, jež vychází z nutnosti zajistit spo­lehlivou bezpečnost spojeneckých zemi. Je logické, že proti militaristickým plánům Západu se musí Sovětský svaz a celé socialis­tické společenství zaštítit zejména vyspělosti, silou své ekonomiky. Sovětští komunisté za­hájili přípravu na svůj XXVII. sjezd strany s důrazem na úkol mimořádného významu. Za­bezpečit, aby se v zemi dostali na vysokou světovou úroveň produktivity práce. To vyža­duje hodně úsilí v řídící a kádrové práci, v organizaci výroby a vědeckotechnickém roz­voji. Znamená to další zápasy o vědomi a myš­leni lidí. I u nás stanovujeme podobné čile. Nemohou být nižší. Nejsou nedosažitelné. XVII. sjezd naši komunistické strany, na který se již při­pravujeme, ukáže, jak jsme v jednotlivých ob­lastech života společnosti daleko, jak potřebu­jeme rozvrhnout sily, kam je napřít. Bez sta­noveni velikých cílů není možné jít dál. Bez jejich postupného přibližováni není možné udržet a zkvalitňovat dosaženou životni úro­veň, posílit naši mezinárodni autoritu, naši obranyschopnost. Potřebujeme к tomu přede­vším tvůrčí práci nás všech. Práci pro upev­něni míru. Havíři do průvodu s čestným hlášením TEPLICE (Od našeho spolupra­covníka) — Téměř osm tisíc krych­lových metrů zeminy vytěžil od ne­dělního večera do úterního rána nad plán technologický celek po­sledního skrývkového řezu Velko­­lomu Maxim Gorkij II. v Ledvicích na Teplicku. Jeho kolektivu se to podařilo dí­ky zkrácení měsíc trvající revize a náročné přestavby těžebního zaří­zení o 36 hodin. Osádka rýpadla К 36 vedená Pavlem Lokosem, pře­­stavbová četa Jaroslava Potha a mechanika Jaroslava Haruse se spe­cialisty ze závodů Velkolom Maxim Gorkij IV. — dílny a energetika v dobré kvalitě zvládla všechny ná­ročné práce, spojené s generální opravou pojezdu a otoče horní stav­by rýpadla i výměnou kolesa. V průběhu celé odstávky byla nejnáročnější výstavba nové, více než tisíc metrů dlouhé dálkové pá­sové dopravy a transport zakláda­cího vozu PVZ 2 500, s nímž přejeli čtyři linky skrývkové dálkové pá­sové dopravy. Do prvomájového průvodu půjdou se zpevněným socialistickým závaz­kem. Havíři si v odklizu nadložních zemin svůj slib zvyšují o dalších 830 000 krychlových metrů a reno­vací náhradních dílů pak chtějí zís­kat další úspory ve výši nejméně 20 tisíc korun. (AD)

Next