Rudé Právo, květen 1988 (LXVIII/102-126)

1988-05-02 / No. 102

Hlasy zahraničních hostů Prvomájové manifestaci v Praze přihlíželo mnoho zahraničních hos­ta. Někteří z nich se předtím zú­častnili mezinárodního semináře od­borářů Asie, Afriky a Latinská Ame­riky к 40. výročí Vítězného února. Zaznamenali jsme jejich hlasy: ENRIQUE VERGARA, Národní ve­deni pracujících Chile: Poprvá jsem byl v Československu v 70. letech za Allendovy vlády Lidové jednoty. Dnes, za Plnocheta, jsou odbory pro­následovány. Žádali jsme, abychom 1. máje mohli zorganizovat shro­mážděni v Santiagu, ale byli jsme odmítnuti. Přlpraviu jsme proto shromážděni mimo Santiaga, za účasti pracujících z celého Chile. Chceme na něm vyhlásit novou ge­nerální stávku za sociální požadav­ky, za svobodu a demokracii v Chi­le. ERIK MTSHALI, představitel jiho­afrického odborového kongresu: Ne­jsem tu poprvé, šest let jsem pra­coval v Praze, ve Světové odbo­rové federaci. Viděl jsem v té době všechny L máje a moje dojmy jsou ty nejlepšl. Je to opravdový festival pracujících. V JAR jsme mnoho let 1. máj neslavili. Od zákazu KS jižní Afriky v roce 1950. Teprve před dvěma lety jsme jej začali opět sla­vit. Ne jako tady, ale pod nosy ozbrojených strážců, vzdor rasistic­kému režimu, abych tak řekl, »na­cpali jsme jim ho do krku«. Tak je to i letos. IUAN MORENO, tajemník Dělnic­kých komisi (Španělsko) pro mezi­národni styky: Na naši výzvu se dnes konají manifestace ve všech hlav­ních městech provincii a ústřední v Madridu, jejich společnými poža­davky jsou právo na práci (máme tři milióny nezaměstnaných], boj za mir a za odstraněni vojenských zá­kladen USA ze Španělska a soli­darita s národy jižní Afriky, Pales­tiny, Nikaraguy a Chile. Na osla­vách I. máje v socialistické zemi jsem poprvé. Velmi na mne zapů­sobila masová účast lidi. jURIj NIKOLA jEVIČ MARKOV, předseda odborové organizace vý­robního sdruženi Uralmaš, SSSR: Letos slavíme 30 let spolupráce s vaším koncernovým podnikem Skoda Plzeň. Je to družba dvou největších podniků v Západočeském a Sverdlovském kraji. Ted jsme uza­vřeli předběžnou dohodu o vytvo­řeni smíšeného podniku, budeme společně vyrábět válcovací tratě. Vedeni bude v Plzni s ředitelem ze Škodovky, jeho náměstek bude z Uralmaše. DIMITRIS PALLIS, člen levicové odborové organizace ESAK, Atény, Řecko: Pro mne to bude nezapome­nutelný den. Jsem poprvé v socia­listickém státě а к tomu ještě na 1. máje. Co znamenal l. máj dříve v Řecku pro pracující? Tekla krev, bylo pronásledováni, vězněni. V ro­ce 1944 popravili němečtí fašisté na 1. máje dvě stě komunistů. Za buržoaznlch vlád chtěli tyto oslavy zakázat nebo omezit. Ale dělnická třída si je vzdor všemu prosadila. KAVEKE ANTHONY KATAMILA, představitel SWAPO, Namlble: Vel­mi prožívám své první dny v Pra­ze. Oslavy jsou výborné. My ještě nejsme nezávislí, učíme se od socia­listických zemí. V Namibil jsme vů­bec poprvé v celé historii slavili 1. máj loni. Do hlavního města Windhoeku přišlo 40 000 lidi a letos to bude víc. Přirozeně, bude mnoho potíži od rasistů. Ale jako loni ne­mohli postřílet 40 000 lidi, ani letos to nebudou moci udělat. VERA POSLEDNÍ, MILOS KREJČÍ rvní máj 1988 na Letně Prvomájové ráno. Manifestace pracujících a mládeže hlavního města Prahy začne až za tři hodiny, ale první stovky lidí již při­cházejí. Krátký pohled na Pražský hrad, místo nám všem tak drahé. Je lemován zelení a květy stromů. Letošní jaro je vpravdě překrásné. Tradiční budíček obstarávají dechovky, první z nich — Žižkovan­­ka, soubor Kulturního domu Dopravních podniků — začíná hrát v sedm hodin řízný pochod. Kousek dál jsou pracovníci Metrostavu, i oni si přivstali. Slunce se naplno opřelo do plochy vyznačující mís­ta Jednotlivým pražským obvodům. Upoutané meteorologické balóny s čísly obvodů usnadňují orientaci... Na chvíli jsme se zastavili u do­zorčího stanice metra Vltavská Mi­lana Dvořáka. Kolikže lidi tudy pro­jde? Dnes vlče než šedesát tisíc během hodiny. Dokonalá organizace práce — prvomájový dar pracovní­ků dopravních podniků. A lidé ji dokáži ocenit. Krátce po osmé hodině se Leten­ská pláfi zaplňuje. Vlaji transparen­ty. ve větru se třepetali vlajky. Na své stanoviště jdou pionýři držící v ruce panenky, medvědy, hračky. Děti jsou veselé, směji se, pošťuchu-11. Nálada je výborná. □ je přesně devět. Zni Českosloven­ská státní hymna. Projev generální­ho tajemníka OV KSČ Miloše Jake­še. Internacionála. Prvomájový prů­vod Pražanů se dává do pohybu. Na jednom z předních míst, těsně za obrazy Marxe, Engelse, Lenina, Gottwalda pochoduje čestná jed­notka pražských milicionářů. Letos je tomu čtyřicet let, kdy po Vítěz­ném únoru poprvé vykročili v prvo­májových průvodech 1 příslušnici právě vzniklých jednotek Lidových milici. Tehdy ještě v civilu nebo montérkách. Od ostatních manifes­tujících se Ušili Jen rudou páskou na rukávu. Většina těch, kteří byli letos vy­bráni do čestné jednotky, už zná Onor jen z vyprávěni. »Jsou však stejně odhodláni bránit socialismus jako my, kteří Isme Lidové milice zakládali,« ujišťuje Josef Koller. Přes svých pětasedmdesát let drží krok s ostatními, mnohem mladšími a ještě sl najde chvilku na vzpo­mínáni. »V osmačtyřicátém Jsem v prvo­tná [ovém průvodu nešel. Jezdil jsem s tramvají, naše jednotka ze střešovické vozovny dostala za prvořadý úkol zajistit plynulost do­pravy ...« Jakmile to však bylo možné, ne­nechal sl soudruh Koller nikdy prvomájovou manifestaci ujit. Ať už bývaly na Václavském náměstí, ne­bo v posledních letech na Letné. »Jen na jediný nevzpomínám rád,« přiznává se. »Na ten před dvaceti lety. Spiš podvědomě jsem cítil, že se ke slovu dostávají stále vlče lidé, kteří to s dělníky nemysli poctivě... Od těch let se mnohé změnilo, mnoho jsme dokázali,« ocení dnes při pohledu zpět. »A jsem rád, že mohu být i u toho, když strana za­číná s přestavbou, která nám umož­ni dostat se zase dál. Nejde tento­krát jem o pěkná slova, ta nechybě­la ani v osmašedesátém. Soudruh Jakeš přece správně zdůrazňuje, že úspěch přestavby není možný bez poctivé, usilovné práce. Neslibuje nic zadarmo. A to je správné...« □ Před tribunu přicházejí žižkovské ženy. Jsou mezi nimi dívky sotva od­rostlé dětským střevícům i ženy mající za sebou několik desítek let práce. 2luté a červené sukně, vesty i šátky na hlavách. Na okamžik se zastavují, sklánějí, objevuje se obraz: Ženy za mir. Bouřlivý potlesk přihlížejících. O několik slov prosíme jednu z nich, Miladu Klempířovou z Vy­soké školy ekonomické v Praze. »Válku jsem poznala jako dítě, na­rodila jsem se vlastně s jejím po­čátkem. Bude ml letos padesát. Ma- Jl-li ženy vychovávat děti, musejí mit jistotu míru. Nemůžeme se bát o sebe, o své rodiny. Potřebujeme klid pro práci.« Rychle se louči a spěchá na své místo. V tisícihlavém průvodu vlaje v jarním větru transparent, který drží v rukách žáci kterésl základ­ní školy z Prahy 8. Vyzývá, prosí: Lidé, bojujte za mír, my děti vám pomůžeme! Jak neuvěřitelně prostá slova. □ Zatímco před tribunou se váli lidská řeka (a tento obraz se ne­změní po dobu bezmála tři hodin), na shromaždišti se pomalu posunu­ji pochodové proudy dalších obvo­dů hlavního města. Čekáni se dá zkrátit různými způsoby... Většinou se diskutuje. O společ­né práci, ke které se v pondělí všichni vracejí, o tom, že by bylo к večeru, po prvomájové veselici, dobré zajet na zahrádku. Pokropit záhony po tom vedru. Děvčata z tělovýchovné jednoty Střižkov se vysvlékla do trenýrek s tílky a zkoušejí sl na trávníku přemety, malé děti si v suchém pís­ku nástupiště vyhrabávají cestičky a zdobí je praporky a třepetalkami. Plno je i u stánků s občerstve­ním. Po ránu byl největší zájem o kávu nebo o čaj, potom přišly na řadu přesnídávkové párky, к je­denácté vedou chladné nápoje a mražené krémy. Velký zájem je o malé pódium proti hlavni tribuně. Spolu s profe­sionálními reportéry tu hledají za­jímavé záběry na průvod i foto­­amatéři. S ochotnou pomoci domá­cích sem vylezl 1 italský turista s videokamerou. »Tahle manifestace je jiná než ty, které znám z domova,« říká. červené světélko jeho kamery uka­zuje, že páskou nešetři. Zabírá pest­rou směs transparentů nad hlava­mi pochodujících, zlákal ho i tra­diční záběr Hradčan. Z tribuny čestných hostů se sem s aparátem probojoval napřič průvo­dem i štíhlý muž, na jehož hornic­kém stejnokroji záři nový Rád Ví­tězného února. Ladislav Blažek jej v předvečer 1. máje obdržel za obětavou práci při rozvoji palivo­­energetlckého komplexu. »Tady je výhodnější osvětleni,« svěřuje se. Pozorně sledujeme hesla, která se objevuji. V mnohém jsou podobná těm, která známe léta, v mnohém jsou jiná. Některým chybí zručná ruka profesionálního výtvarníka, ale o to přesvědčivěji vyznívají. Pracu­jící IPS Praha slibuji, že úkoly le­tošního roku splní, z jiných podniků se hlásí к přestavbě. Je možno čist slova o podpoře politiky strany, o novém myšleni, a co především, o novém jednání. »Vzpomínám na mnohé první má­je v Praze. Mohu srovnávat Ten le­tošní je vynikající,« říká Lukáš Po­lanský, důchodce, jehož hrud pose­tá vyznamenáními vypráví o životě oddaném straně. »Počasí, ale pře­devším nálada ve společnosti vytvo­řily pro dnešní 1. máj vynikající atmosféru.« □ Z průvodu se ozývá »Ať žije KSČ«. Ruce s mávátky letí nad hlavu, zdraví představitele strany a státu. Děti sedlci rodičům na krku je zvě­davě okukují. »Podívej, to je soudruh Jakeš, to soudruh Husák ...« Miroslav Sladký z Prahy 4 ukazuje rukou nahoru. Jeho tříletý syn hledá mezi tvářemi na tribuně. V hlase otce je slyšet úcta к lidem, kteří stoji v čele stra­ny a státu. Jemenští studenti jdou tanečním krokem v rytmu bubínku, o chvíli později je následuji dělníci, technici a studenti z Kuby, Nikaraguy, mladí Palestinci, studenti z Iráku... Vstříc jim letí pozdravy, máváni, potlesk. Okamžiky, které nelze žádným způ­sobem popsat. Nástupiště se pomalu uvolňuje. Ale pro mnohé prvomájové manifes­tace pochodem nekonči. Vracejí se na prostranství před tribunu, aby pozdravili ostatní. O Až v samotném závěru průvodu šli letos pracující nejprůmyslovější­ho obvodu hlavního města, Prahy 9. Už popatnácté se společně do prů­vodu přichystala 1 brigáda socialis­tické práce z ČKD Kompresory, ve­dená inženýrem Václavem Prchalem. Jejím pracovištěm je zkušebna. »Jsme až posledním článkem vý­robního řetězu,« řekl Miroslav Skut­­han. když došla řeč na letošní plně­ní úkolů. »Jakékoliv zakolísáni v do­dávkách nebo výrobě se u nás od­razí. A my už nemůžeme termín od­sunout ...« »0 potřebě zlepšeni plynulosti se u nás často hovoří,« připojil se To­máš Hanzlík. »Ale zatím nám v tomhle směru ještě přestavba pří­liš nepomohla. Ke konci čtvrtletí bychom vlastně nemuseli ani jezdit domů a často nezbývá než nastavit soboty i neděle...« V souvislosti s početnými přesčasy se v kolektivu diskutuje 1 o navržené novelizaci zákoníku práce. Náhradní volno v době, kdy žena je v práci a děti re škole,, by prý nebylo zrovna nej­­vltanějšlm řešením. »Jestliže bude pořádek a zvládneme práci bez so­bot a neděli, bude to pro nás 1 spo­lečnost nejlepšl,« dodává za sou­hlasu ostatních soudruh Skuthan. Devátý obvod už odešel, pod vla­jícími prapory pochoduji pražští vy­sokoškoláci, kamery zabírají posled­ní transparenty. V duchu Onora — kupředu, zpátky ni krok, hlásí je­den z nich. Za poslední manifestu­jící se zařazuje spojená hudba, je­jíž defllé doprovázejí diváci po obou stranách rytmickým potles­kem ... Pražská prvomájové manifestace roku 1988 konči. VÍTĚZSLAV HAVLÍČEK, JÓI JANOUSKOVEC Také v hlavním městě Slovenské so­cialistické republiky Bratislavě se staly oslavy 1. máje mohutnou ma­nifestací pracujících, kteří přišit v hojném počtu vyjádřit podporu po­litice Komunistické strany Českoslo­venska, Dělníci a technici ze závo­dů, představitelé védy a kultury, studenti i školní mládež spontánně manifestovali svou touhu žít v míru, aktivně se účastnit velkého díla so­cialismu. Na horním snímku jsou tra­diční účastníci prvomájových průvo­dů — příslušníci Ltdových milicí —, dole roztančená bratislavská mládež. Foto ČTK — PAVEL NEUBAUER Ze slavnostně vyzdobené tribuny na náměstí SNP Je zdravili nejvyš­­nl představitelé SSR v čele se sou­druhem Ignácem Janákem, který přednesl hlavni projev. Potom se dala do pohybu živá pestrobarevná řeka. Vedle sebe kráčeli pracující a mládež ze všech bratislavských obvodů, jedni s má­­vátky a praporky v rukou, druzí s transparenty a hesly nad hlavou. Mezi prvními samozřejmě ti, kteří udávají tempo v pracovním zápo­leni. Už tradičně se této cti dostalo pracovníkům Hydrostavu, naší nej­větší stavební organizace. V minu­lém roce dosáhli na stavbě vodního díla Gabčíkovo rekordního výkonu v československém stavebnictví, když zabudovali 502 000 krychlových metrů betonu. Letos vyzvali ostatní stavbaře na Slovensku к předčas­nému splněni plánovaných úkolů. S dobrým pocitem mohli jit do prvomájového průvodu i pracující Chemických závodů j. Dimitrova, kteří za první čtvrtletí překročili úkoly ve výrobě zboží o téměř 38 miliónů korun, což je nejvíce v his­torii podniku od roku 1945. Uznáni patři pracujícím Slovnaftu, kteří také úspéšně plní letošní plán, stejně jako pracovním kolektivům z Matadoru, Doprastavu, Tesly elek­­troakustlky, Průmstavu, Palmy a dal­ších podniků, včetně zemědělských. Bok po boku s nimi šli v průvodu i pracující vědeckovýzkumné zá­kladny, umění, kultury, učitelé a studenti, příslušnici armády, mlá­dež. Nechyběli ani posluchači Slo­venské vysoké Školy technické, kte­rá za padesát let své existence při­pravila pro klíčová odvětvi národ­ního hospodářství více než 60 000 inženýrů. Do prvomájových oslav se zapojila i široce rozvětvená rodina sportovců hlavního města SSR, re­prezentovaná 84 tělovýchovnými jednotami s 332 sportovními oddí­ly. Až na samém konci průvodu symolicky pochodovali žáci střed­ních odborných učilišť. Byl to nádherný První máj, s ši­rokou paletou kulturních programů ve všech obvodech. Večer и devátého mlýna V sobotu večer jako by se brati­slavským lesoparkem přehnal roj svatojanských mušek. To sí vSak svítili baterkami účastnici pochodu, který už tradičně v předvečer První­ho máje zorganizovali pracovníci Ústředního domu pionýrů a mláde­že Kl. Gottwalda v Bratislavě. Nebyla to obyčejná turistická ak­ce. její účastníci si to krátce po startu namířili na železnou studán­ku, к pomníku 1. máje, kde roku 1890 asi 3000 bratislavských dělní­ků slovenské, české, maďarské a německé národnosti poprvé maní­­festačné oslavilo Svátek práce. Jak vyplynulo z poutavého vyprávění Michala Majtána, jednoho z orga­nizátorů pochodu, bylo to nefvět5t prvomájové shromážděni na Sloven­sku, které požadovalo od uherského sněmu uzákonit osmihodinový pra­covní den, zákaz práce dětem do čtrnácti let apod. Tentokrát, po devadesáti osmi le­tech, se v těchto místech, и tzv. de­vátého mlýna, sešlo na dvě stě li­dí, většinou pionýrů. A samotná noční túra? I kdyby měsíc nebyl v úplňku, putováni po hrbolatých cestách bratislavského lesoparku by všem účastníkům pochodu přtpada­­lo jako čarovné dobrodružství. Manifestace v Bratislavě BRATISLAVA (Od našeho zpravodaje) — Nádherná modrá obloha a hře­jivá sluneční paprsky umocnily výbornou náladu Bratislavanů, kteří sa v neděli vypravili do prvomájového průvode. FRANTIŠEK MUCHA V Brně se letoSnl První máj stal stejně jako v ostatních městech a obcích oslavou Slastného llvota. Foto ČTK — VlT KORCAK Také na severu Cech v Ostí nad Labem se prvomájové oslavy vydařily. Foto ČTK — LIBOR ZAVORAL Atmosféra na Letenské pláni v Praze. Foto RP - EMAN UHER • RUDÉ PRÁVO V pondělí 2. května 1988 m V

Next