Rudé Právo, červen 1988 (LXVIII/127-152)

1988-06-01 / No. 127

• RUDÉ PRÁVO Ve středu 1. června 1988 (Pokratooání ze str. 1) vzděláváni, kultury a v dalších ob­lastech a'program spolupráce na lé­ta 1986—1988. Tyto dokumenty ob­novily právní základ mezistátní spo­lupráce v této oblasti. V rámci so­­vétsko-amerických konzultaci v lé­tě 1988 bylo dodatefiné podepsáno 13 pracovních dokumentů předpo­kládajících rozšířeni dvoustranných styků a konkretizujících nové for­my spolupráce. Ředitel Informační agentury Spo­jených států Charles Wick v úterý na tiskové konferenci seznámil no­vináře s plánem na rozšíření výmě­ny mezi americkými a sovětskými studenty středních škol, který před­loni M. Oorbačovovl R. Reagan. ftekl, že podle amerických před­stav by během jednoho roku měly být navázány styky mezi 25 americ­kými a 25 sovětskými školami, kte­ré by si navzájem na jeden až dva měsíce vyměnily skupiny, v nichž by bylo deset Žáků a jeden učitel. Do roku 1991 by tato výměna měla být rozšířena na sto středních škol. Obě strany by také měly jednat o otevřeni kulturních středisek ve svých zemích a o rozšířeni prodeje časopisů America Illustrated a So­viet Life. Dohoda o vyhledáváni a záchraně oběti námořních neětěstl předpoklá­dá, že jakmile kterákoli ze stran obdrží zprávu o námořním neštěstí, к němuž došlo v oblasti, kde má provádět vyhledáváni a záchranné práce, přijme okamžitá opatřeni к poskytnuti možné a nejúčlnnějšl pomoci bez ohledu na občanství a postaveni oběti a bez ohledu na okolnosti, za nichž byla obět obje­vena. Dokument mimo jiné upravuje zásady rozděleni oblasti působnosti pátracích a záchranných služeb SSSR a USA a zásady vstupu záchranných čet do teritoriálních vod druhá strany. • . Dohoda o vytvořeni jednotného navigačního systému Čajka—Lovain s umožni podstatně zlepšit navigaci a zvýšit navigační bezpečnost námoř­ních plavidel a letadel v oblastech severní části Tichého oceánu a Be­ringová moře. Systém, který budou tvořit pozemní radionavigační stani­ce, by měl být dokončen ve dvou etapách do roku 1992. Co obsahuji nóty o prodlouže­ni smlouvy mest SSSR a USA o vě­deckotechnické spolupráel při míro­vém využíváni jaderné energie a o rozšířeni součinnosti v rámci do­hody o spolupráci při výzkumu a využiti kosmického prostoru к míro­vým účelům? Platnost první dohody, která byla uzavřena v roce 1973, měla skončit 20. června letošního roku. Nóty Ji prodlužuji o jeden rok. Dokument upravuje spolupráci sovětských a amerických vědců při výzkumu zá­kladních vlastnosti hmoty a při vý­zkumu Mžené termojaderné syntézy. Druhou dohodu, к niž sl obě stra­ny v úterý vyměnily nóty, podepsall E. Sevardnadze a O. Shultz 15. dub­na 1987. Předpokládá spolupráci v takových oblastech, jako je vý­zkum sluneční soustavy, kosmická astronomie a astrofyzika, věda o Ze­mi, fysika vsájemného působeni Slunce a Země, kosmická biologie a lékařství. Příloha к dokumentu obsahuje 18 konkrétních projektů spolupráce, mezi nimiž je například výzkum nejperspektlvnějšich míst přistáni na Marsu, výměna vědec­kých údajů o výzkumu Venuše a další. Nóty se týkají rovněž možnosti umisťováni vědeckých přístrojů Jed­né strany na kosmických' aparátech strany druhé. Hovoř! rovněž o vý­měně výsledků nezávislých národ­ních výzkumů v oblasti realizace bu­doucích kosmických letů nepilotova­­ných aparátů sloužících к výzkumu sluneční soustavy. Na základě dohody o spolupráci v dopravním výzkumu a technice budou obě strany rozvíjet vzájemné vztahy zejména v civilním letectví, při výstavbě komunikací a v oblasti zvyšováni bezpečnosti v železniční a automobilové dopravě. Dosavadní dohoda o spolupráci mezi oběma ze­měmi v této oblasti, uzavřená v ro­ce 1972, byla americkou stranou jednostranně zrušena před pěti lety. V roce 1988 USA navrhly obnovit přerušenou spolupráci v této oblasti. Dohoda o vzájemných vztazích v oblasti rybného hospodářství byla uzavřena na pět let a předpokládá rozšířeni spolupráce na tomto poli. Právním základem dosavadních so­­veteko-amerlckých vztahů v této sféře byla dohoda o rybolovu u ame­rického pobřeží z roku 1976, jejíž platnost vyprší koncem letošního roku. Průběh Jednání Michali Gorbačov a Ronald Rea­gan se v úterý sešli v pracovně ge­nerálního tajemníka OV KSSS již ke třetímu kolu jednáni. Rozhovor me­zi čtyřma očima, který byl původně plánován na 15 minut, trval přes ho­dinu. Jak řekl na tiskové konferenci so­větský mluvčí Gennadij Gerasimov, rozhovor se konal ve věcném ovzdu­ší. Na prosbu prezidenta Reagana ho generální tajemník OV KSSS se­známil s průběhem přestavby v So­větském svazu. Také mluvčí Bílého domu Mariin Fitzwater konstatoval, že jednán! bylo velmi věcné a nevyznačovalose žádnými spory. Prezident je s dosa­vadním průběhem schůzky velmi spokojen a soudí, že je produktivní. M. Fitzwater charakterizoval rozho­vory tak, že oba představitelé nyní »mluv! к sobě, nikoliv o sobě«. Me­zi oběma delegacemi se vytvořil dobrý vztah. Mluvčí shodně uvedli, že obě stra­ny by chtěly připravit к podpisu smlouvo o padesátiprocentním sní­ženi stavu strategických útočných zbrani ještě před ukončením funkč­ního období Ronalda Reagana. Jak zdůraznil G. Gerasimov, může se to podařit, když obě strany projeví po­litickou vůli, když si »diplomaté a vojáci vykasají rukávy«. ч Pokud jde o konvenční zbraně v Evropě, americký mluvčí znovu potvrdil, že USA vycházej! z před­pokladu, že sily Varšavské smlouvy a NATO nejsou v této oblasti vyrov­nané. Budou však o sovětských ná­vrzích jednat se svými západoevrop­skými spojenci. Mluvčí uvedli, že ve středu si obě strany vymění ratlfikační listiny ke smlouvě o likvidaci raket středního a kratšího doletn. Bude také vydána prohlášeni o dosavadním pokroku v jednáni o sníženi stavu strategic­kých útočných zbraní. Sovětská strana by si přála, aby pokrok v této oblasti byl rychlejší, aby americká strana přicházela s novými iniciativami, řekl G. Gera­simov. Spornými body nadále zůstá­vá tzv. strategická obranná iniciati­va a také problémy spojené s do­držováním smlouvy z roku 1972 o omezeni systémů protiraketové obrany. Sovětský mluvčí řekl, že oba představitelé věnovali značnou po­zornost otázkám hospodářské spolu­práce mezi SSSR a USA. Američtí podnikatelé sl přeji spolupracovat se Sovětským svazem, narážejí však na překážky. Jednou z nich je to, že Sovětskému svazu je odmítána do­ložka nejvyššlcb výhod, konstatoval G. Gerasimov. Sovětský mluvčí dále hovořil o vel­kém ohlasu, který má setkání na nejvyššl úrovni mezi občany Sovět­ského svazu. Do Moskvy přichází množství telegramů a dopisů, které obrážejí upřímný vztah sovětských lidi к americkému národu. M. Fitzwater řekl, že prezident byl nadšen setkáním s lidmi na Ru­dém náměstí. Uvedl dále, že ministr obrany USA Carlucci navštíví ve středu některá místa, kde se máji likvidovat rakety středního a kratší­ho doletu. V odpovědi na dotazy no­vinářů M. Fitzwater vyvracel tvrze­ní o únavě prezidenta v důsledku jednáni. Otázky a odpovědi Před zahájením úterního rozho­voru mezi čtyřma očima, který se uskutečnil v pracovně generálního tajemníka OV KSSS v Kremlu, od­pověděli oba státnici na otázky no­vinářů. Otázka: Pane prezidente, bylo do­saženo pokroku v otázce kontroly zbrojeni, aniž by se změnil přistup к SDI (tzv. strategické obranné ini­ciativě) od loňského prosince? REAGAN: Jednali jsme o SDI. Otázka: Pane prezidente, jste spo­kojen s průběhem jednání o této otázce? REAGAN: Ano. Otázka: A vy, pane Gorbačove? Jste spokojen s průběhem projedná­ván! této otázky? GORBAČOV: Včera (v pondělí) Jsme zevrubně hovořili o otázkách strategických útočných zbrani a o celém komplexu zbrani, strategic­kých a zejména konvenčních. Při­stoupili jsme к tomuto rozhovoru na základě určitého dřívějšího po­kroku a soudím, že po tomto jedná­ní významný pokrok ještě nastane. Jsem přesvědčen, že využije-ll pan prezident účinně zbývajícího času, stačíme ještě připravit smlouvu 0 strategických útočných zbraních. Otázka: Vy jste stejného názoru, pane prezidente? REAGAN: Ano, s uspokojením po­slouchám, co bylo řečeno. Otázka: Lze tedy stihnout smlou­vu o strategických útočných zbra­ních? GORBAČOV: Ptáte-li se mě, mys­lím si, že to možné je. Otázka: A vy, pane prezidente? REAGAN: Ano. GORBAČOV: Řekli jsme vám, mys­lím, vlc, než jste očekávali. Otázka: Jste téhož názoru, pane prezidente? REAGAN: Asi ano. Procházka Kremlem a Rudým náměstím Po ukončení úterního kola roz­hovorů se Gorbačov a Reagan na přání amerického prezidenta vydali na procházku Kremlem. Sovětský představitel při ni se­známil Reagana s hlavními památ­kami Kremlu a Spasskou branou rošli pak na Rudé náměstí, kde ovořlll s četnými občany. Moskvané se s oběma představi­teli srdečně zdravili a v rozhovo­rech s nimi vyjadřovali naději, že do roku 2000 se podaří zcéla zlikvi­dovat jaderné zbraně. Když se prezidenta zeptali, zda sdílí jejich naděje, odpověděl, že ano. Dodal, že kdyby se mladí lidé obou zemi navzájem lépe znali, hrozba války by byla odstraněna. »Je to tak,« dal mu za pravdu mladý lékař AnatoliJ Tomkovič, »ale 1 na vás. vedoucích představitelích, mnohé závisí.« »Pokud jde o to, nedělám si sta­rosti,« usmál se prezident. »Kdyby­chom začali něco dělat špatně, včas nás opravíte.« Jedním z těch, které Gorbačov a Reagan potkali, byl i malý Aljoša Filatov, který projevil přání s obě­ma se na památku vyfotografovat. Památky Kremlu a rozhovory s Moskvariy prezidenta tak zaujaly, že podpis sovětsko-amerických do­hod, který byl plánován na 11.30, se o dvacet minut opozdil. Setkání se sovětskou tvůrčí inteligencí V úterý krátce po poledni byl americký prezident hostem Domu sovětských spisovatelů, v jehož pro­storách se setkal s představiteli so­větské tvůrčí Inteligence t- spiso­vateli, básníky, dramatiky, režiséry, herci, architekty, výtvarníky, vědci. V sále sedělo mnoho známých tvá­ři — například divadelní a filmo­vý režisér, herec Nikolaj Gubenko, básník jevgenij Jevtusenko a jeho kolega Robert Roždestvensklj, reži­sérka Galina Volčeková, režisér Mark Zaoharov, spisovatel Alexandr Cakovskij, literární kritik Felix Kuz­­něcov a mnoho dalších. Hosta pozdravil předseda Svazu spisovatelů SSSR Vladimir Karpov, jenž zdůraznil význam jednáni ame­rického prezidenta a generálního ta­jemníka ŰV KSSS a vyslovil svůj dojem, že atmosféra návštěvy při­spívá к prohloubení důvěry a pří­znivě se projeví v dalším řešení slo­žitých problémů současného světa. Poté se konal na počest preziden­ta oběd. V průběhu setkání vystou­pili představitelé sovětské kulturní fronty s projevy. Šéfredaktor časo­pisu Novyj mir Sergej Zalygin kon­statoval nepříznivý fakt, že Ameri­čané mnohem hůře znají Sovětský svaz, než sovětští lidé znají Spojené státy a jejich kulturu. Vytváří se situace, připomínající ulici s jed­nosměrným provozem, podotkl Za­lygin a zabýval se klíčovým problé­mem současných Spojených států ovlivňujícím celkovou mezinárodní situaci: v USA je vrstva lidi, které nebetyčně bohatne na zbrojeni, na tomto hluboce nemorálním a antl­­humánním obchodě s bezpečností světa. Předseda Svazu sovětských filma­řů režisér Elem Klimov si mimo Ji­né povšiml disproporce v tom, na­kolik se rozšiřuji možnosti uvádění amerických filmových děl v SSSR, a nakolik malý přistup к sovětským filmům je umožněn lidem v USA. Přivítal myšlenku otevřít v Moskvě kino amerického filmu a v USA ki­no uvádějící tvorbu sovětskou. O duchovních hodnotách skutečné kultury a jejich nenahraditelném místě v lidské civilizaci hovořil předseda Svazu sovětských výtvar­níků Andrej Vasněcov. V. Karpov poté požádal o slovo Ronalda Reagana. Prezidentův čte­ný projev byl velmi květnatý a ob­sahoval nápadnou hojnost citaci z myšlenek ruské a sovětské tvůrčí inteligence, i když neobsahoval žád­né odkazy na současnou sovětskou prózu a poezii. Reagan dal slovo filmovému režiséru Sergeji EJzen­­štejnovi, básnířce Anně Achmatovo­­vé a básníku Nikolaji Gumiljovovi. Připomněl i další velké osobnosti — například Stravlnského, Kandln­­ského, Dostojevského. Reaganův pro­jev byl postaven na reminiscencích, v nichž se prezident vrátil ke svým zkušenostem filmového herce. Ho­vořil o svém viděni spojnic mezi herectvím a profesionálními předpo­klady pro úřad amerického prezi­denta. Herecké povoláni a posláni politika mají jednb společné, a to schopnost správně chápat a vidět skutečnost. »Cením si toho, že tuto schopnost projevuje 1 Michail Gor­bačov,« řekl Reagan. Zvlášť se R. Reagan zaměřil na úvahy — avšak v obecné, odtažité podobě — o ideálech svobody, hu­manismu a lidského rozletu. Reftl také, že si povšiml nových možnos­ti к širokému seJ>evyjadřování, jež se sovětské umělecké frontě v po­slední době otevřely. > Ve svém projevu se však nezdr­­žel rad a pokynů, jimiž se má po­dle jeho názoru řídit činnost sovět­ských vydavatelství. Například do­poručil vydáni Solženicynových děl. O konkrétních otázkách prohlubová­ni kulturní výměny a vyrovnání těch disproporcí v míře vzájemného poznáni kultur obou zemi a řešení dalších problémů, jež předeslali předchozí vystupující na setkání, host už nehovořil. Představitelé sovětského týdeníku Litěraturnaja gazeta předali Ronal­­du Reaganovi první výtisk svého lis­tu, který v těchto dnech začíná vy­cházet v angličtině. Na stránkách prvního anglického vydáni je ob­sáhlý politický portrét prezidenta Reagana. Prezident rovněž převzal řadu knih s podpisy sovětských autorů a pamětní knihu o dějinách Svazu spisovatelů SSSR. Mezi univerzitními studenty Prezident R. Reagan navštívil v úterý odpoledne Moskevskou stát­ní univerzitu Michaila Lomonosova. Tato největší vysoká škola v Sovět­ském svazu, která byla založena před vlče než 230 lety, má přes 30 000 studentů. Značnou část svého projevu věno­val prezident vědeckotechnické re­voluci a nutnosti zvyšováni vzděláni a získávání nových poznatků. Chvá­lil soukromé podnikání* a buržoaznf demokracii, i když v obecné rovině přiznal i jejich neúspěchy. Poukázal na význam nových generací výpo­četní techniky, na možnosti, jež ský­tá družicové spojeni, především pro šířeni informaci. Ocenil práci unl? verzity, která dala ruskému národu Fjodora Michajlovlče Dostojevského a další významné osobnosti. Prezident déle připomněl pokrok, jehož bylo dosaženo v sovětsko-ame­­rlckých vztazích, a zdůraznil přitom především podepsánl smlouvy o likvi­daci raket středního a kratšího do­letu. Za významný krok označil také podepsání ženevských dohod o Afghánistánu a začátek stahování sovětských vojsk z této země. Uvedl, že v této konstruktivní spolupráci budou oba představitelé pokračovat, aby se vyřešily i další regionální konflikty. Když hovořil o nynějším vývoji v Sovětském svazu, přivítal změny, které se zde nyní odehrávají. Řekl, že tyto změny navazuji na dobré tra­dice, jejichž kořeny tkvi v zemi a v lidech, v jejich rodinách. Na závěr setkáni Ronald Reagan odpověděl na některé otázky stu­dentů. Na dotaz, zda bude do konce jeho funkčního období podepsána smlouva o padesátiprocentním sní­žení stavu strategických útočných zbraní, odpověděl, ,že doufá v uza­vření této smlouvy ještě v době své­ho působení v úřadu prezidenta. V dalších odpovědích ocenil pozi­tivní změny ve vývoji vztahů mezi SSSR a USA a vyjádřil přesvědčeni, že vzájemná výměna tyto potěšitel­né tendence ještě posílí. Přislíbil rovněž pomoc v úsilí o nalezení a návrat 310 nezvěstných sovětských vojáků do vlasti, kteří zmizeli při plněni vojenských povinností v Afghánistánu. Na otázku, zda možnost mft zbra­ně, vydávat pornografii a mít ve vel­kém počtu narkomany, jsou ne­vyhnutelnými součástmi demokracie, odpověděl, že proti zločinnosti jsou v USA zákony, a chválil americkou ústavu. Na otázku, zda přijme delegaci Indiánů, kteří jsou v Moskvě a kteří si přijeli stěžovat na svou diskriminaci a na porušování lid­ských práv v USA, R. Reagan odpo­věděl, že nevěděl, že přijeli do SSSR, ale že je rád uvidí. Prohlásil, že Indiáni dostali milióny akrů pů­dy, a protože chtěli žít tradičním způsobem života, dostali rezervace, školy atd. Někteří velmi zbohatli, protože se na jejich území našla ropa. Americká televizní stanice CNN komentovala vystoupení prezidenta Reagana slovy: Měl velmi dobrý projev na univerzitě, dostal velmi dobré otázky, ale jeho odpovědi už nebyly tak dobré. Večeře na počest hostitelů Prezident R. Reagan s chotí uspo­řádali v úterý večer ve své 'mos­kevské rezidenci na Spasopěskov­­ském náměstí slavnostní večeři na počest generálního tajemníka OV KSSS M. Gorbačova a jeho man­želky. R. Reagan a M. Gorbačov před­nesli na večeři projevy. Projev R. Reagana Pane generální tajemníku, paní Gorbačovová, vážení hosté a přá­telé! Jsem velmi rád, že vás mohu uvítat na dnešní večeři a do jisté míry tak odpovědět na štědrou pohostin­nost, kterou jste nám včera projevi­li. Ačkoli jsme se do této schůzky v Moskvě setkali s generálním ta­jemníkem již třikrát, všechna naše dosavadní setkání se konala na pod­zim. Dny se krátily, počasí bylo stá­le pošmournější a chladnější. Při nynějším setkáni je naopak svěží, krásné počasí, Jaro je v plném prou­du, dny jsou dlouhé a plné sluneč­ního jasu. Nancy se zájmem očekávala svou jarní návštěvu v Leningradě, kde hra světla na řekách a kanálech dodává zvláštní velkoleposti jarní­mu městu, nádhernému v každé roční době. Tam všude 1e cítit dech dějin, především nezměrná stateč­nost a obětavost, které projevili Le­­ningradané v letech druhé světové války. Hrdinná epopej města je jed­nou z nejpohnutějšlch v celých lid­ských dějinách. Za své nynější Jarní návštěvy v Moskvě si stále připomínám jedno místo z knihy, kterou napsal o vaší zemi Laurens van der Post. Pod sil­ným dojmem, který na něj učinily chrámy tohoto města, van der Post píše, že když poprvé uviděl siluetu Moskvy na pozadí nebe, město za­lévalo světlo neobyčejně jasného ve­čera. Toto magické světlo měnilo Moskvu v zlaté město, vrcholy ku­poli a věž! překrývaly přísné obry­sy mrakodrapů a spojovaly je ve zlaté střely mířící do klenby věčné­ho azuru nebes. I my jsme nadšeni krásou Mosk­vy, města, Jehož věže a kupole do­slova na každém kroku připomínají pradávnou schopnost člověka mířit vzhůru a jít za světlem. Jsem zvláště šťastný, že vás mo­hu přivítat v domě na Spáso, v té­to nádherné vile, rezidenci americ­kého velvyslance v SSSR. Po 55 let diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi je dům na Spáso jedním z hlavních míst oficiálních i neofi­ciálních setkání mezi lidmi našich zemí. Tyto zdi byly svědky velkolepých chvil. Sergej Prokofjev zde dirigo­val svou skvělou operu Láska ke třem pomerančům. Za války, kdy jsme byli spojenci, se naši předsta­vitelé často setkávali pod touto střechou. Velvyslanec Matlock a pa­ni Matlocková pokračují v této tra­dici, podle níž je dům na Spáso střediskem americké kultury, mís­tem, kde jsou přijímáni oficiální so­větští představitelé, kde se konají setkáni s nimi a také s představiteli všech vrstev sovětské společnosti ze všech koutů země. V tomto domě však bývaly i doby nepřirozeného ticha. Byly to časy obtížných vzájemných vztahů mezi našimi zeměmi, kdy do tohoto vel­kého nádherného domu téměř ne­přicházeli hosté. Rikali mi, že zde bylo dokonce možné rpzeznat sotva slyšitelný hluk vlaků moskevského metra, které vede hluboko pod ze­mi. Pane generální tajemníku, víme, že v mnoha velmi důležitých otáz­kách jsou mezi námi i nadále váž­né rozpory. A přesto se setkáváme již počtvrté, vícekrát než kterýkoli prezident a generální tajemník před námi. Ačkoli naše rozhovory měly někdy ostrý charakter, lépe se ny­ní navzájem chápeme a každý z nás lépe rozumí druhé zemi. Dosáhli jsme pokroku při řešení některých politických otázek; někdy je to po­krok historického významu. A snad nejdůležitější je to, že jsme přijali závazek, že naše země budou 1 na­dále spolupracovat. Souhlasíme s tím. že mezi námi již nikdy více nesmi panovat mlčení. Dohodli Isme se, že výměny me­zi našimi zeměmi budou pokračovat vždy, protože, jak se mi zdá, slyší­me týž hlas, tutéž naléhavou výzvu. Tuto výzvu lze reprodukovat růz­ným způsobem. Podle mého názoru je velmi výstižně vyjádřena v Pas­­temakových verších. Prezident pak citoval verše vyni­kajícího sovětského básníka Borise Pasternaka, v nichž vyzývá lidstvo, aby odložilo svůj meč. To je tedy výzva, to je požadavek, řekl R. Reagan. A my budeme spolu­pracovat, aby naše meče vždy zůstá­valy v pochvách. Pane generální tajemníku, dámy a pánové! Jak jsem již řekl, v domě na Spá­so byly doby, kdy zde vládlo ticho. Ale živý dialog, který se zde vede dnes, nám tyto doby do značné mi­ry kompenzuje. Připíjím na pokračo­vání kontaktů mezi našimi zeměmi a, s vaším dovolením, na dům na Spáso, který je symbolem našich vzájemných vztahů, aby v tomto překrásném domě nebyl nikdy nedo­statek hostů, nedostatek přátelských setkání, živých dialogů a dokonce ani "ýbuchů veselého smíchu. Děkuji vám za pozornost. Bůh vám žehnej. Vážený pane prezidente, vážená paní Reaganové, dámy a pánové, soudružky a soudruzi! Děkuji vám, pane prezidente, za vaše uvítání. Dva velké národy nás oba pově­řily Jistým mandátem — určit, jak mají vypadat sovětsko-amerlcké vztahy. Od první schůzky v Zenevě do­sáhly vztahy mezi našimi zeměmi j>oté, kdy překonaly dlouhé obdob! konfrontace, přijatelné úrovně, z niž je už snazší postupovat dále. V Reykjavtku, ve Washingtonu i během vaši nynější návštěvy byl dialog intenzívní. Jeho nejvýznam­nějším výsledkem je dnes už rati­fikovaná první smlouva o sníženi stavu jaderných zbrani. Nepřestáváme hledat řešeni pro­blémů při pMpravě padesátiprocent­ního sníženi strategických útočných zbrani. Vstoupila v platnost ženevská do­hoda o Afghánistánu. Máme již 47 dvoustranných dohod o spolupráci. Návštěva prezidenta USA v SSSR vede к tomu, abychom se při pohle­du zpátky zároveň podívali 1 do bu­doucna. V dějinách vztahů obou našich zemi to bývalo různé. Spatné 1 dob­ré. Z toho dobrého sl pamatujeme zejména sovětsko-amerlcké bratrství ve zbrani za druhé světové války. V oněch těžkých letech se obje­vily první projevy sovětsko-americ­­kého přátelství. Všichni sovětští lidé pocítili hoř­kost, když tuto slavnou stránku dě­jin našich vztahů vystNdala »stude­ná válka«. Byla to těžká zkouška pro naše národy. Svět se ocitl v nebezpečné situaci, kdy jsme všichni pocítili závan katastrofy. Chladný vítr ob­čas pociťujeme 1 dnes. Svou hlavní tendencí se však vý­voj světa obrací к hledání politic­kých řešení, ke spolupráci а к mí­ru. Všichni jsme svědky význam­ných přeměn, třebaže musíme vyna­ložit ještě nemalé úsilí, abychom dosáhli nezvratných změn. I když všechno nabádá ke spolu­práci а к důvěře, dosud ještě pů­sobí předsudky a stereotypy a udržuje se soupeřeni, zejména v ob­lasti vojenské. O jeho nesmyslnosti a katastrofálnosti se mluvilo hodně i na této schůzce. A nejen to: mů­žeme konstatovat určitý posun к lepšímu vzájemnému porozumění 1 v této oblasti. Dnes bych se chtěl zmínit o ji­ném mimořádně závažném světo­vém problému — o situaci v rozvo­jovém světě, která se nutně musí dotýkat i našich zemí. Problémy, na něž narazily rozvo­jové státy, se ukázaly až tragicky obtížné. Nepředstavitelná zaostalost, hlad, bída a masové rozšíření nemocí ne­přestávají sužovat celé národy Křiklavým problémem celého lid­stva se stala obrovská zadluženost Všichni zřejmě vidí její složitost, existenci mimořádně rozdílných i skutečně životních zájmů a chá­pou, že je třeba hledat východisko. Jsme přesvědčeni, že tlm základ­ním, člm zde mezinárodni společen­ství a zejména mocnosti mohou po­moci, je bezpodmínečné uznání svo­bodné volby. Trváme na spravedlnosti. Zevrub­ně jsme studovali ekonomickou si­tuaci v rozvojových zemích a jsme přesvědčeni, že východisko je mož­né radikální přestavbou celého sy­stému světových hospodářských vztahů bez jakékoli diskriminace z politických pohnutek. Přispěje to i к politickému urov­nání regionálních konfliktů, které nejen brzdi pokrok v této části světa, ale otřásají 1 celkovou situa­cí ve světě. Zaujmeme-li takový postoj, nebu­dou naše rozdílné názory na to, ja­ký osud čeká »třetí svět«, nabývat podoby konfrontace. V této otázce jsou naše vztahy rovněž »odsouzeny« к tomu, aby mě­ly mezinárodní význam. Pokud jde o naše dvoustranné vztahy, představujeme si jejich mož­nosti a perspektivy především na základe vnitřního vývoje obou ze­mi, ale i v souvislosti s vývojem světa. Mnozf Američané, kteří se zabý­vají Sovětským svazem, kteří jej na­vštívili, a doufám, nyní 1 vy, kdo jste zde přítomni, se mohli přesvěd­čit o tom, jak obrovského rozsahu nabyly změny v naši zemi. Jejich základem je všestranná de­mokratizace a radikální ekonomická reforma. S uspokojením konstatuji, že jsme sl dnes s prezidentem ze­vrubně vyměnili názory na toto té­ma. O naší přestavbě jsme nejed­nou mluvili 1 s dalšími americkými představiteli. A to je velmi dobré. I to svědčí o změnách v našich vzta­zích. Pokud jde o nás, snažíme se po­zorně sledovat hluboké procesy ve Spojených státech. Vidíme všechny rozdíly mezi tlm, co se děje u nás a u vás, ve dvou tak rozdílných společnostech, založených na růz­ných hodnotách. Nepovažujeme to však za překážku pro vyhledávání perspektivních oblasti oboustranně výhodných styků, pro spolupráci v zájmu lidu obou zemí. Jsme pro soutěžení, pro srovná­váni. A ještě něco. Při všech peripetiích dialogu s Amerikou sovětští předsta­vitelé hájili zájmy sovětského státu. Totéž dělají američtí činitelé v kon­taktech s námi. Pravda je, že Sovětský svaz a Spo­jené státy mohou budovat vzájemné vztahy a přitom účinně uplatňovat vlastní zájmy jedině tehdy, budou-li realisticky hodnotit zájmy a záměry partnera a budou-li je respektovat. Je třeba si osvojovat složité umění nejen žít vedle sebe, ale 1 stavět mosty vzájemně užitečné spolupráce. Sovětský a americký lid si přejí žít v míru, chtějí vzájemné kontakty všude, kde to zajímá obě strany. A takový zájem je a zvyšuje se. Nepociťujeme ani strach, ani ne­máme předsudky. Považujeme kon­takty za prospěšné. Vidím budoucnost, v níž SSSR a USA nevytvářejí své vztahy na zá­kladě zastrašování a zdokonalování vojenských potenciálů, ale na zá­kladě odzbrojení, rovnováhy zájmů a všestranné spolupráce. Vidím budoucnost, v níž řešení reálných problémů nebudou bránit uměle udržované problémy, které jsou historickým přežitkem zdědě­ným z dob »studené války«, a v niž politika konfrontace ustoupl spo­lečnému hledáni, jehož základem bude rozum, vzájemná výhodnost a připravenost ke kompromisům. Vidím budoucnost, v níž si naše země nebudou činit nároky na zvláštní práva ve světě a budou sl vždy uvědomovat svou mimořádnou odpovědnost ve společenství rovno­právných států. Bude to spolehlivější a bezpeč­nější svět, který potřebují všichni lidé na Zemi, jejich děti a vnuci, aby nalezli a zachovali základní lid­ská práva — právo na život, na práci, na svobodu a štěstí. Cesta к této budoucnosti nemůže být ani snadná, ani krátká. Je možné, že jsme na počátku ne­bývalé zajímavého období v ději­nách našich národů. Naše nové setkáni, pane prezi­dente, potvrzuje, že před třemi roky v Zenevě jsme přijali správné roz­hodnutí. Ať příští léta přinesou ozdravení mezinárodní situace! Ať vítězí život! Zasedali ministři zahraničí V rámci sovětsko-amerlcké vr­cholné schůzky se v úterý v Mosk­vě konalo další kolo rozhovorů mi­nistrů zahraničních věcí SSSR a USA Eduarda Sevardnadzeho a George Shultze. Ministři zevrubně projednali širo­ký okruh otázek týkajících se so­větsko-amerických vztahů. Zvláštní pozornost věnovali otázkám strate­gických útočných zbraní a smlouvě o omezeni systémů protiraketové obrany a také regionálním problé­mům. Vyslechli rovněž zprávy ve­doucích společných skupin exjjertů o výsledcích jejich dnešní práce a dali Jim dodatečné pokyny pro dal­ší jednání. Rozhovorů se ze sovětské strany dále zúčastnili první náměstek mi­nistra obrany SSSR, náčelník gene­rálního štábu sovětských ozbroje­ných sil maršál Sovětského svazu Sergej Achromejev, náměstek minis­tra zahraničních věcí Alexandr Bes­­smertnych a další představitelé. Z americké strany byli přítomni poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti generálplukov­­ník Colin Powell, náměstkyně mi­nistra zahraničí pro evropské zále­žitosti Roxanne Ridgwayová a další činitelé. Diskuse o vojenských doktrínách Ministři obrany SSSR a USA Dmitrij Jazov a Frank Carlucci ved­li v úterý téměř tříhodinové jedná­ní. Z toho čtyřicet minut trval je­jich rozhovor mezi čtyřma očima. F. Carlucci po skončení rozhovo­rů řekl zpravodaji agentury TASS, že má o tomto jednání »velmi dob­ré mínění«. »Pokračovali jsme ve výměně názorů na vojenské doktrí­ny obon zemi. Posoudili jsme si­tuaci ,v různých oblastech světa a zabývali jsme se i otázkou výměn delegací mezi našimi ministerstvy,« prohlásil F. Carlucci. Podle názoru ministra obrany USA takovéto setkání vojenských představitelů »nepochybně pomáhají upevňovat důvěru«. N. Reaganová v Leningradě Manželka amerického prezidenta Nancy Reaganová přiletěla v úterý do Leningradu. Po prohlídce města a Petrodvorce se vrátila téhož dne do Moskvy. Poselství na podporu L. Peltiera Členové leningradského výboru na podporu Leonarda Peltiera zaslali Michailu Oorbačovovl poselství, v němž ho žádají, aby upozornil Ro­nalda Reagana na nezákonné vězně­ni vůdce hnuti amerických Indiánů. Naše dosavadní výzvy americké vládě, aby bylo nezákonné odsouze­ní Leonarda Peltiera znovu přešetře­­no, zůstaly bez odpovědi. Spravedl­nost však musí nakonec zvítězit, praví se v poselství leningradského výboru na podporu Leonarda Pel­tiera. MILAN JELÍNEK, LUBOR KAZDA, JAN TIHLARIK Projev M. Gorbačova V Moskvě byly v úterý podepsány dokumentyo rozvoji spolupráce mezi Sovětským svazem a Spojenými státy v řadě oblastí. Telefoto CTK zachycuje ministry zahraničí SSSR E. Sevardnadzeho a USA G. Shultze pfl podpisu Jednoho z dokumentů. MOST NA LABI A MOSTY DŮVĚRY Také loni »byli и toho»: během prosincové sovětsko-amerlcké schůzky na ne/vyšší úrovni společ­ně vystupovali ve Washingtonu. Teď jsou v Moskvě. Kdy i se lieh zeptá­te proC, odpovědí vám parafrází myš­lenky Michaila GorbaCova o tom, le budovat mosty důvěry, porozu­měni, míru a spolupráce není jenom věcí profesionálních politiků. Cítí své poslání být »velvyslanci dobré vůle», diplomaty z lidu. Znalí se 43 let. V lefich prvním setkání byl kus světové historie, protole dějištěm byla Torgava na Labi. kde se semkla sovětská a ame­rická fronta drtící nacisttcká' voj­ska. U jediné spojnice pres řeku, kovového mostu zkrouceného bom­bardováním. si v dubnu 1945 poru­čík Bill Robertson a gardový po­ručík Saša Silvaško podali ruce a objali se. Končila válka a fotografie zachycující usměvavého ÁmertCana v síťované přilbě a prostovlasého ukrajinského mládence s medailí na hrudi obletěla svět. Společné vítěz­ství nad nebezpečím hrozícím celé­mu světu... Pak Bill Robertson odjel domů, studoval a stal se lékařem. Také Sa­ša Silvaško se vrátil domů, na Ukra­jinu. Rodnou vesnici našel vypále­nou do základů. Nikdo nezůstal na­živu. Vypravil se za kamarády z fronty do Běloruska, za novým domovem. V Minsku absolvoval vy­sokou pedagogickou. Třicet let učil děti. Těch třicet let se Silvaškovy a Robertsonovy osudy odvíjely bez průsečíků. Až se potkali na jednom z mezinárodních shromáždění býva­lých účastníků války. A nyní se se­tkávají pravidelně, seznámili celé své rodiny. Každý ve své zemi pra­cuje v mírových organizacích. I dí­ky jím mohla právě nyní к příleži­tosti schůzky Gorbačov—Reagan moskevská Tisková agentura Novos­ti vydat neobyčejně zajímavou kni­hu — svědectví Setkání na Labí. Anglickou verzi chystá americké na­kladatelství Caspra Press. »Společně jsme bojovali, naše přátelství vydrželo desítky let. Mů­žeme proto mnoho udělat pro vítěz­ství porozumění a Spolupráce,« říká doktor Robertson. »I přes všechny následky studené války a „obrazů nepřítele" plodících nedůvěru a po­dezíravost je nyní možné a nutné všechno napravit. Chce to život i na­še víra v zítřek.« Položil jsem A. Silvaškovi a B. Ro­­bertsonovi dvě stejné otázky. Prezi­dent Reagan ještě před Časem ozna­čoval Sovětský svaz za »říši zla«. Nyní je v Moskvě, a jak sám řekl, čití se v sovětské zemi skvěle. Cím sl vysvětlujete takovou názorovou proměnu? SILVAŠKO: »Víte, Reagan stihl „vyrobit" řadu všelijakých výroků, které podle mého názoru nemusely být zrovna hluboce promyšlené. To. že nyní nakonec do Moskvy přijel a přistupuje na jednání prospívající celému světu, tedy znamená, že asi leccos už vidí trochu jinak. Uvidí­me. Nad slovy vždycky převažují Činy.» ROBERTSON: »Dospěl jsem к pře­svědčení, že prezident se stává rea­listou. Že začal chápat existenci určitých potřeb ve světovém měřít­ku, které stoji výš, nad jeho osob­ními předsudky. A pak chci říci, že podle mého názoru se zároveň sám obraz Sovětského svazu změnil к lepšímu a mění se dál. Země se otevřela světu a svět jí začal lépe rozumět. Myslím, že musíme být vel­mi šťastni, že všechny tyto obrov­ské změny к lepšímu nastaly právě nyní, v době, kterou my žijeme. Ze jsme stejně jako tenkrát na Labi znovu svědky velké historie.« — S jakými pocity a očekáváními je pro vás nynější schůzka obou představitelů spjata? ROBERTSON: »Vkládám do ni mnoho nadějí. Víme, že lid obou ze­mí chce mír. A tak se musíme ještě naučit к němu společně dojít a od­stranit všechna strašná rizika, jimž jsme se vzájemně vystavili.« SILVAŠKO: »Sledoval jsem loni bezprostředně ve Washingtonu jed­nání Gorbačova a Reagana. Přines­lo. jak všichni víme. velké výsledky v „rozmotáváni uzlů" komplikujících vztahy našich zemí a světovou bez­pečnost. Jsem přesvědčen, že Mos­kva nyní bude znamenat další dob rý krok právě tímhle směrem.« Moskva LUBOR KAZDA

Next