Rudé Právo, červen 1991 (I/127-151)
1991-06-01 / No. 127
Smrt В. Bárty přerušila jednání v Budmericích (Pokračování ze sír. II ale hovořil spíše o tom, jak se KDH staví к otázce kompetencí. Dále uvedl, že převažuji rozdíly v názorech na některé kompetence mezi federací a republikami. □ Parlamentní komise pro objasnění událostí 17. listopadu konstatovala v březnu své zjištění, že B. Bárta byl registrován v re- SSSR přistoupil na čs. filozofii (Pokračování ze str. 1) sám by hovořil spíše o 4 až 5 miliardách. Vedoucí sovětské delegace, náměstek ministra vnějších ekonomických vztahů SSSR admirál Jurij Grišin na otázku, zda očekává úspěšný závěr rozhovorů, odpověděl: »Do Moskvy se mnsíme vracet vždy se splněným úkolem.« Podle slov poslance FS M. Kocába by mělo být vyčíslování škod zcela v kompetenci expertních komisí. Čs. strana by chtěla prosadit, aby případné spory řešila nezávislá třetí strana, nejlépe mezinárodní arbitráž. gistračním protokolu Jihomoravského kraje jako tajný spolupracovník StB v kategorii agent. B. Bárta od počátku toío obvinění odmítal. DÁLNOP1SEM, POŠTOU, TELEFONEM . . . • KLAVÍRISTA SVJATOSLAV RICHTER přijede dnes, v sobotu, do ČSFR v rámci mimořádného turné, věnovaného památce nedávno zemřelého Olega Kagana. Na programu jeho dvou recitálů, které se uskuteční v sobotu v Brně a v pondělí v Kroměříži, jsou díla J. S. Bacha a W. Mozarta. (HŠ) • POČET VOJSK SNÍŽÍ členské země NATO v příštích třech až čtyřech letech o 50 procent. Prohlásil to v pátek v Praze Inspektor pozemních vojsk bundeswehru Henning von Ondarza, který je v ČSFR na pracovní návštěvě. • TOPNÝ OLEJ ZLEVŇUJE Benzine Praha, s. p. Od 1. června bude na přechodnou dobu stát tuna lehkého topného oleje 5190 Kčs (dosud 5670) a tuna těžkého topného oleje 3270 Kčs (dosud 3350). • O VĚTŠÍ POROZUMĚNÍ pro čs. požadavky na jednání o dohodě o přidružení ČSFR к ES a o výraznější podporu, Jež by pomohla čs. ekonomické reformě, požádal v pátek v Praze J. Dlenstbier vedoucí diplomatických misí členských států Evropských společenství v ČSFR. • NEJVYŠŠt OCENĚNÍ v mezinárodní soutěži návrhů na poštovní známky, vypsané japonským ml-nlsterstvem pošt a telekomunikací, získal slovenský výtvarník Andrej Augustin. Cenu převzal v pátek v Tokiu. Přihlášeno bylo 22 000 návrhů z Japonska a 13 000 návrhů ze 103 států světa. • VÝSTAVA ARCHIPELAG GULAG o sibiřských stalinských vězeňských táborech byla v pátek otevřena v Opltzově domě v Celetné ulici v Praze. • NA PRVNÍM SJEZDU Českomoravského odborového svazu pracovníků služeb v pátek v Brně poukázal předseda svazu R. Falor mj. na přetrvávající diskriminaci žen ve službách. Za alarmující označil, že v některých soukromých podnicích se snížily výdělky proti podnikům státním až o 50 procent. (lab) • POČETNÁ HOSPODÁŘSKÁ DELEGACE ČLR, vedená ministrem zahraničního obchodu a hospodářských styků LI Lan-čchingem přiletěla v pátek do Prahy na pětidenní návštěvu ČSFR. Očekává se podpis kontraktu na dodávku 1600 nákladních automobilů Tatra 815 da ČLR. (Zprávy RP a ČTK) VALUTOVÝ KURS KORUNY 3. 6. Měna Nákup Prodej Změna 'i DEM 17,07 17,99 —0,05 1 ATS 2,43 2,55 —0,01 1 CHF 20,08 21,140 1 FRF 4,98 5,30 —0,01 1 GBP 49,86 53,00 —0,13 1 USD 29,53 30,93 + 0,15 Taxi dispečink zůstává PRAHA (vv) — Co bude s dispečinkem taxikářů po rozparcelování státního podniku Taxi, jehož zaměstnanci se změní v soukromé podnikatele, zajímá mnoho Pražanů a především podnikatelů. Budou mít možnost zvednout telefon a zavolat sl taxík, jak to bylo běžné dosud? Podle našich informací ano, protože dispečink jako zařízení zůstane pohromadě, možná jako samostatná součást holdingové společnosti Dopravní podnik, i když bude určitou formou privatizován a především zmodernizován. RUDĚPRÁV0 Sobota 1. června L. KINŠT К ČLÁNKU Z. MLYNÁŘE V RP: Hodláme vnímat signály zleva i zprava PRAHA (dš) — »Jsme pro pluralitní společnost, a proto jako představitelé středu hodláme vnímat signály z obou stran v blízkosti demokratického středu,« uvedl na tiskové konferenci Občanekého hnutí tajemník rady OH prof. Z. Mlynáře v RP. Z. Mlynář mj. napsal: » ... Roli středu může sehrát jen ten, kdo umí včas politicky účinně podpořit slabší kraj politického spektra natolik, aby bylo mezi kým zaujmout pozicí středu.« L. Kinšt se v této souvislosti pozastavil nad tím, proč by mělo OH vytvářet levicovým stranám lepší podmínky? Na druhé straně dodal: »Demokratická levice u nás ještě nevznikla. Mnozí si sice myslí, že ji představuje KSČM, To je ale hrubý omyl.« Ke sporu kolem kandidatury I. Němce (ODS) na uvolněné mís- L. Kinšt к pátečnímu článku to ministra kontroly ČR poslanec P. Kučera řekl: »Pokud si premiér Pithart bude vědom podpory jeho jmenování většinou členů předsednictva ČNR, ihned I. Němce doporučí. Zatím tomu tak ale není. Bodle stejného principu bude postupovat i v případě M. Kondra (ODS), který je druhým kandidátem.« Proces diferenciace v bývalém klubu OF ve FS zřejmě dospěl do finále. V klubu OH je dnes sdruženo 41 poslanců FS, v klubu ODS 43 a S je nezávislých. PŘEDPOVĚĎ POČASÍ SITUACE V SOBOTU: V Čechách a na Moravá skoro jasno až polojasno, během dne přechodně oblačno a ojediněle přeháňky nebo bouřky. Noční teploty 9 až 5 st., odpolední teploty 20 až 23 st., na jihu až 25 st. Na horách v 1000 m kolem 11 st. Slabý, proměnlivý, během dne postupně severozápadní vítr 4 až 7 m/s. Na Slovensko jasno až polojasno, na severu к večeru oblačno a místy přeháňky. Noční teploty 10 až 6 st., v horských dolinách kolem 4 st., denní 22 až 26 st. V NEDĚLI А V PONDĚLÍ: V Čechách a na Moravá polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky. Ranní teploty 9 až 5 st., odpolední 15 až 19 st. V pondělí v severní polovině území polojasno, v jižní velká oblačnost a místy déšť, ojediněle bouřky. Ranní teploty 11 až 7 stupňů, na severu 1 nižší. Odpolední teploty 16 až 20 st. MINISTR T. SOKOL: Nevhodná taktika policie PRAHA (ČTK) — »Na základě zjištěných informací musím konstatovat, že zákrok VB při střetnutí skinheads a anarchistů 30. května nebyl nedbalý nebo liknavý, ale je nutno přiznat, že nebyla zvolena vhodná taktika,« uvedl v pátek ministr vnitra ČR Tomáš Sokol. Ministr sdělil, že požádal hlavního velitele VB ČR pplk. Zelenického, aby při podobných událostech byly použity všechny dostupné prostředky a bylo tak zabráněno násilí. V případě nutnosti bude policie vyzbrojena i dříve nechvalně známými helmami, štíty a speciálními obušky. bývalí šéfové stätO: Terapie šokem je nebezpečná PRAHA ^roš) — Není čistého kapitalismu ani socialismu, 1e třeba najít optimální soulad mezi státní a soukromou iniciativou. Tyto myšlenky zazněly v pátek na prvním pracovním zasedání Akční rady pro mezinárodní spolupráci (IC) V Praze, sdružující bývalé šéfy států a vlád, kteří doporučení předkládají svým nástupcům. Promluvili zde např. bývalý kanadský- premiér Trudeau, bývalý prezident Francie Giscard ďEstaing či bývalý mexický prezident Miguel de la Madrid. Gčastníci v diskusi mj. upozornili, že ekonomická terapie šokem je nebezpečná pro životní úroveň. Řada z nich zastává názor. že spěchat je třeba pomalu. Východoevropské země ^y se měly vyvarovat některých chyb z východní části Německa: rychlé zavedení západoněmecké marky a upřednostnění restitucí před komercionalizací tam vede ke snížení konkurenceschopnosti výroby a prudkému růstu nezaměstnanosti. Účastníci se vyslovili pro oboustranné otevření trhů mezi Východem a Západem. lPokračování ze str. 1) O využití pozitivní složky svého politického potenciálu se KSČ pokusila v době »pražského jara« 1968. Tento pokus byl poražen — ale mimo jiné к tomu bylo třeba odstranit jeho nositele z řad KSČ (šlo tehdy téměř o třetinu členů). Právě tito »osmašedesátníci«, vybaveni politickými zkušenostmi z KSČ, často hráli před léty politicky významnou roli v opozici proti totalitnímu režimu. Zhruba polovina prvních signatářů Charty ’77 byli bývalí komunisté. Bez nich by v prvních letech své existence Charta nezískala tolik politické váhy ani doma, ani — a to zejména — v zahraničí. Schopnost někdejších komunistů stát se organickou částí demokratické opozice se tu plně prokázala. Někteří (zejména mladší) z nich prošli dlouholetým vývojem směrem к demokracii. Často při tom překročili rámec politické levice a někteří dnes jsou »vládními liberály«, jako např. J. Dienstbier, P. Pithart, P. Rychetský nebo Z. Jičínský. Mnozí po roce 1989 rovněž zažili politický vzestup, zůstali však v rámci levice — například poslanci OF za klub Obroda jako Šamalík, Šilhán, Špaček aj. Zvláštním případem zůstává A. Dubček — dnes demokratický politik a pomník »socialismu s lidskou tváří« zároveň. Ale nejenom bývalí komunisté, kteří prošli dlouhou a trnitou cestu hlubších osobních změn, nýbrž i lidé, kteří prostě »vrátili legitimaci KSČ« až po listopadu 1989, prokázali často právě díky své předchozí průpravě ve vládnoucí straně schop-nost politicky se uplatnit i za nových poměrů. Ani nová vláda, ani nová pravice a levice nejsou v tomto smyslu »bez komunistů«. M. Čalfa by se sotva stal předsedou vlády, nebýt už náměstkem za KSČ, V. Dlouhý а V. Komárek vděčí nejen za své funkce, ale 1 za svou kvalifikaci prognostiků aspoň zčásti svým »vráceným legitimacím«. Poslední dva mají konečně za patnáct měsíců už třetí legitimaci — a to dnes na různých koncích politického spektra: Dlouhý je oporou pravice (ODA), Komárek je sociálním demokratem. Proč by tedy nemohla levice využít i politického potenciálu, jaký představuje velká část těch komunistů, kteří zůstali členy »dědických« stran KSČ? Musí mnozí z levice chodit kolem nich jako kolem malomocných? Důkazem významu jejich politického potenciálu je přece nejen zhruba 15 % hlasů ve volbách (a v obcích místy mnohem více), ale také schopnost vytvářet odborně fundované, koncepční alternativní návrhy důležitých politických kroků (od ekonomické reformy přes zákon o půdě až к návrhu ústavy). Že vládní tábor s nimi při tom vůbez odmítá jednat i jako s opozicí a snaží se to prostě ignorovat od parlamentu až po oficiální sdělovací prostředky, nemusí vyvolávat zvláštní údiv. Ale proč v mnohém podobná situace vzniká často i na levici? Myslím, že odpověd na tuto otázku by měla hledat především KSČM. Snad by při tom aspoň část jejích členů shledala, že vše není vysvětlitelné minulostí, že některé příčiny jsou už současné: neboť v nekomunistické levici i v převážné většině naší společnosti vidí lidé tuto stranu i dnes jinak, než jak ona vidí sama sebe. Viděna očima svého předního funkcionáře R. Valenčíka (v bratislavské Pravdě z 10. 4. 1991) vypadá KSČM jako žádoucí nevěsta pro demokratickou levici. Je to strana, v níž »získal jednoznačnou převahu« tzv. samosprávný proud, který za »těžisko politické práce považuje podporu rozvoje samosprávy ve všech jejích aspektech«, tak aby nakonec »občané mohli se znalostí věci, kvalifikovaně a v co největším rozsahu rozhodovat o záležitostech, které se jich dotýkají« na pracovištích, v obcích, v zájmových sdruženích atd. Taková je podle Valenčíka základní charakteristika KSČM — a kdo nevěří, ať tam běží, neboť v článku nenajde jakýkoli argument ve prospěch těchto apodiktických tvrzení. Vedle tohoto »jednoznačně převažujícího« proudu uznává Valenčík ovšem ještě existenci dvou dalších, je tu proud parlamentní, který chce »sociální korekci působení tržního mechanismu«, a proto usiluje získat co nejvíce hlasů ve volbách, hlavně za cenu přejmenování strany. A konečně je tu také »ortodoxní proud«, který čeká na to, že »návratem historického kyvadla« se zase komunisté dostanou к moci a pro takový případ chová 1 »určité ambice na politickou odvetu«. Je to však tendence pro povahu KSČM vlastně politicky bezvýznamná. Obávám se, že KSČM se tu sama vidí právě obráceně, než jak se na ni dívá nejenom většina společnosti, ale i nekomunistická levice. Vsadím se o cokoli, že v každém seriózním průzkumu by »podporu samosprávy ve všech jejích aspektech« jako hlavní charakteristiku KSČM neuvedl téměř nikdo, rozhodně ani zdaleka ne všichni její členové. Naopak obava z toho, že v této straně se soustředují ti, kdo »chovají určité ambice na odvetu«, by byla sdílela nejspíše většinou nekomunistů. Je to ale nejen »ortodoxní proud«, jak to vidí Valenčík — jsou to »děti totalitní moci«, čeho se lidé u nás bojí. A ti, kdo se KSČM neobávají, čekali by od ní především »sociální korekci působení trhu«. Snad si to R. Valenčík přeje tak, jak píše. Bohužel však tu přání zůstává otcem myšlenky. V nejlepším případě to může vyplývat z toho, že takto uvažující vedoucí funkcionáři KSČM se zabývají výlučně a jedině názory uvnitř vlastní strany, že »zájmy strany« jsou pro ně pupkem světa a mínění i zkušenosti ostatních lidí považují za omyly, za zjednodušení, rozbouřené emoce či zlou vůli. Avšak člověk, který se domnívá, že je takový, jak se sám vidí a odmítá vzít na vědomí, že ostatní lidé ho vidí docela Jinak, je člověk nemocný. Bud si pomůže sám, nebo mu pomůže psychiatr, nebo skončí v izolaci, bez vztahů к jiným lidem a bez vlivu na ně. Politická strana může být někdy v podobné situaci. Pokud jí z toho nepomůže účinnou revoltou vlastní členstvo, zůstane v izolaci jako »truepartaj«, která je z beznaděje, navzdory všemu a všem věrná sama sobě v tom, že se považuje za takovou, jakou se sama vidí. Tak může existovat ovšem jen politická sekta, která občas (v krizových situacích) může získat 1 podporu sociálních skupin, které jsou samy v zoufalém postavení. Taková strana však nemůže být politickým subjektem v rámci demokratické levice. Myslím, že minimální předpoklad pro akceptování komunistů současnou naší levicí je to, aby se na sebe podívali očima ostatních a vyvodili z toho pro začátek jeden, zcela nezbytný důsledek — úplný ideový a organizační rozchod s »dětmi totalitní moci«. Neboť to není myšlenkový proud jako jeden z partnerů uvnitř levice — to je totalitní diktaturou zrozená síla, která vědomě stojí mimo platformu demokratické občanské společnosti, na pozicích revanše. To nemůže být součást levice. Tento proud není určen generačně. Mnozí staří komunisté к němu nepatří — a mno2í mladší, vyrostlí jako »děti totalitní moci«, к němu patří. A není také důležité, jaká hesla dnes hlásají navenek, ale jak chápou stranu, zda přece jen nechovají »určité ambice na politickou odvetu«. A že cosi takového »děti totalitní moci« v KSČ mistrně ovládaly, to předvedly v bezpočtu menších í docela »osobních« revanšů proti svým oponentům včetně částí vlastní strany. Rozchod s nimi není v KSČM nemožný: na Slovensku ho předvedla »dědička« KSS — Strana demokratické levice. A otevřeně o něm koneckonců hovoří v KSČM ted už Demokratická levice. Je to samozřejmě politický boj, který vyžaduje čas, trpělivost 1 umění získat podstatnou část členstva. Stojí to však za to — neboť to je podle mého názoru jediná cesta, po níž »dědicové« KSČ mohou vstoupit do řad demokratické levice. Levice bez komunistů?