Rudé Právo, červen 1992 (II/127-152)

1992-06-01 / No. 127

Prof. Púčik z Cornellu o Klausově reformě str. 13 PONDĚLÍ I. června 1992 dnes v listě Cena 2 Kčs NEZÁVISLÉ NOVINY Číslo 12 7 / ročník 2 PŘED EKOSUMMITEM: USA odmítnou podepsat smlouvu WASHINGTON - Vláda prezidenta Bushe odmítne podepsat smlouvu o ochraně rostlin, živočichů a přírodních zdrojů. Oznámilo to ministerstvo zahraničí USA. Návrh smlouvy byl připraven 98 státy. Ochránci životního prostředí kritizují, že text je příliš umírněný v důsledku tlaku USA. Smlouva má být jedním ze dvou zásadních dokumentů očekávaných na konferenci o životním prostředí v Rio de Janeiru, jíž se mají zúčastnit zástup­ci 160 států a která začne 3. června. Američanům se údajně nelíbí, že na rozhodování o financování progra­mů podle smlouvy, které bude pro­vádět Světová banka, budou mít velký vliv rozvojové země. Toto číslo RP vyšlo v nákladu 354 157 ks Brankař R. Pejchar převzal cenu RP 1C— ---------------------str, 1S­ HELMUT GAENSEL V EXKLUZIVNÍM ROZHOVORU PRO RP TVRDÍ, ŽE ZNÁ MÍSTO, KDE JE ZAKOPÁN ŠTĚCHOVICKÝ POKLAD Ve 180 bednách jsou dokumenty v 90 zlato a cenné předměty“ Muž, který tvrdl, že jako jediný zná přesné místo, kde je zakopán štěchovický poklad, poskytl exkluzivní rozhovor Rudému právu. Mimo jiné proto, že články RP o pátrání po pokladu přebírají přes UPI mnohé americké noviny. V sérii článků RP o hledání ště­­chovického pokladu se stále objevu­je jméno Helmut Gaensel. Ten­to Američan německého původu, který tvrdí, že jako jediný již 28 let zná přesné místo, kde Němci kon­cem druhé světové války zakopali poklad nedozírné hodnoty, přijel do Prahy. Jeho cíl je jasný - chce vyzvednout 540 beden s německými dokumenty a ukořistěným zlatém. „O existenci pokladu jsem přesvěd­čen na 110 procent, o tom, že ho najdu, na 99,9 procenta“, říká H. Gaensel. „Přišel čas, aby konečně spatřil světlo světa. Tak ohromný poklad po fašistech existuje na světě pouze jeden, a to je právě tento. Za války vůbec nebylo plánováno, že poklad zůstane v Cechách. Bylo to jen náhradní řešení, protože Němci ho již ke konci války nestihli přesunout jinam. Vždyt šlo o 540 beden různé velikosti. Znám i jejich obsah. Ve 180 z nich jsou dokumenty, v 90 zlato a cenné předměty a ve zbytku je lehčí materiál. Jsou tam také např. doku­menty, které dokazují, jak daleko byl Hitler s vývojem atomové bomby.“ ■ Kdy jste se o tajemství pokla­du dozvěděl? V prosinci 1964. První pokus o vyzvednutí beden mi v roce 1968 překazila okupace Československa Sovětskou armádou. (Pokračováni na str. 2) I Američan Helmut Gaensel Foto RP - David Holý Podle V. Havla není hanba ocitnout se v kategorii kandidát nepodléhá lustračnímu zákonu, že jsem se nechal lustrovat sám, z vlastní vůle, z vlastní píle. Za druhé, že nález, který jsem dostal od nezá­vislé komise, znamená negativní lustraci, to znamená, že jsem čistý, nepošpiněný. Za třetí, že jsem nebyl povinen ani mluvit o výsledku své lustrace a že jsem ani nebyl povinen říkat cokoliv víc, než že dopadla negativně. Pakliže jsem řekl to, co jsem řekl, řekl jsem to jednak proto, že mi to nedá a vždycky všechno mám chuť říct.“ Potom se prezident rovněž zmínil o svém jednání se zástupci nezávislé komise při federálním ministerstvu vnitra, která přešetřuje stížnosti proti pozitivním lustracím v kategorii kan­didát tajné spolupráce. Uvedl: „Z toho, co mi vyprávěli, vyplynulo, nebo se mi potvrdilo to, co jsem jaksi věděl nebo tušil, totiž, že většina kandidátů byli lidé stateční, kteří odolali všem těm tlakům. Pan Bašta (předseda nezávislé komise - pozn. red.) tvrdí, že je to kolem 95 procent. (Pokračování na str. 2) PRAHA - К otázce svého evidová­ni jako kandidáta tajné spolupráce Státní bezpečnosti se v nedělních Hovorech z Lán vrátil prezident Vác­lav Havel. Kromě jiného řekl: „Za prvé bych měl říct, že prezident Rtuťoviiý jako čert O celou hodinu později začat v patek koncert Pražského jara se Symfonickým orchestrem berlínské­ho rozhlasu, o což se „zasloužily“ britské aerolinky, které proti očekávání zdržely v Londýně 1300 kg hudebních nástrojů tohoto tělesa. Nikoho z diváků ale zpoždění neodradilo. Byli v očekávání bož­ského dirigentského výkonu klavírní hvězdy Vladimíra Áškenazyho, který dnes sklízí úspě­chy především s taktovkou. Jeho dirigování, to je skutečně zážitek. Divil bych se, kdyby existoval ener­gičtější dirigent, než je on. Z Aške­­nazyho i tentokrát jiskry sršely osto­šest, připomínal rtuťovitého čertíka vyskakujícího z krabičky. Pod jeho gesty tomu nemohlo být ani jinak. Slyšeli jsme tedy vpravdě virtuózní orchestrální výkon. Stovky zoufalců obléhaly bělehradské letiště NÁŠ ZVLÁŠTNÍ ZPRAVODAJ TELEFONUJE ZE SRBSKA, POSTIŽENÉHO SANKCEMI Stovky rozrušených a zoufalých lidí zaplnily v neděli dopoledne běle­hradské letiště. Některé státy totiž bez jakéhokoliv předchozího upozornění v důsledku sankcí Rady bezpečnosti OSN začaly rušit s okamžitou platností lety nejen jugoslávských letadel, ale i svých vlastních do a z Bělehradu. Rodina Francouzů se vzrušeně ptá, co má dělat. Jejich let do Paříže byl zrušen. Podobně švýcarský obchodník, který měl rezervaci na let jugosláv­skou linkou do Curychu. Nikdo neví, co bude dál. Trochu naděje některým dala zprá­va, že skandinávská letadla snad ještě poletí. Linka do Kodaně hlásí v 10.30 možnost nástupu do letadla. Ale ještě ve 12 hodin letoun stojí na rampě. Rovněž o jediné lince do ČSFR. JU 314 z Bělehradu přes Prahu a Vídeň zpět do Bělehradu, plánovaný odlet 13.30, v poledne ještě nikdo neví, zda poletí. Voláme s kolegou lékařem na ěs. velvyslanectví v jugo­slávské metropoli. „Máte nějaké zprá­Cílem sankcí je zastavit krveprolití v Bosně a Hercegovině a přimět všechny strany jugoslávského konflik­tu, aby zasedly к jednacímu stolu. Co do rozsahu jsou sankce ještě tvrdší než ty, které Rada před dvěma lety zavedla proti Iráku poté, co oku­poval Kuvajt. (Pokrač. na str. 14) vy ' ptáme se a name situaci, rvii ský hlas však žádné zprávy nemá. (Pokračování na str. 14) (Pokračování tut str. 2) sankce ш proti Jugoslávii rozsáhlejší než proti Iráku NEW YORK (bor, s použitím ČSTK) - Rada bezpečnosti OSN v sobotu schválila zavedení rozsáhlých sankcí proti srbskočernohorské federaci, kte­rými se Jugoslávská svazová republika dostává do naprosté světové izolace. JUDr. VLADIMIR ^EZAC HÁJIL PJSID^NTY, KTI=RE HANILA JEHO VLAS JNI^STR ANA. RIKA: — Zaneseni ideologie do prava je mkovstina JUDr. Vladimír Řezáč (KSČM) nemohl učit na právnické fakul­tě, protože nebyl v KSČ. Když do ní vstoupil, hájil disidenty. Jako opo­ziční poslanec a místopředseda ústavně-právního výboru se v uplynulém volebním období zase nedostal ani jednou služebně do zahraničí... ■ Kolují o vás různé zvěsti, jste s vlastní stranou neměl problé-my. Se stranou ani ne, ale s vysokým důstojníkem Sboru nápravné výchovy ano. Ten si na mne postěžoval na okresním výboru. Byl tam ale rozum­ný člověk a doporučil mu, ať si udělá pořádek ve věznicích, aby příslušníci nemlátili vězně, a nestěžoval si na obhájce, který plní řádně své povin­nosti. ■ Musel jste ale prožívat dilema: hájil jste disidenty, které pronásle­dovala vaše vlastní strana... Prožíval jsem to jako asi každý přesvědčený dialektik, který věděl, že vývoj se ubírá na základě velice váž­ných rozporů ve společnosti. Jako právník jsem si uvědomoval, že je z pohledu práva a ústavního práva Třeba to, že jste v minulostí byl v kontaktu s Výborem pro ochranu nespravedlivě stíhaných. Obhajoval jsem v okrese relativně nejvíc klientů stíhaných pro trestné činy proti republice. V letech 1983-1985 jsem obhajoval jednoho ze známých signatářů Charty 77 a VONS. Podařilo se mi ukončit pří­pad zproštěním obžaloby a navíc jsem protestoval proti porušování práv obviněného. Na základě toho tehdejší ústavněprávní výbor ČNR vrátil к přepracování ministru spra­vedlnosti к přepsání celou zprávu o stavu vězeňství. ■ Byl jste už tehdy členem KSČ? Samozřejmě. ■ Pak mě těžko přesvědčíte, že vedoucí úloha KSČ naprosto jasný nesmysl a že je v rozporu s ústavním principem rovnosti. Netajil jsem se s tím. Na podzim 1981 jsem na semi­náři předsedů mírových okresních rad prohlásil, že situace v Českosloven­sku je neúnosná, a že pokud se něco nestane, že to se socialismem skončí špatně a s KSČ také. Bylo jasné, že střední generace nemůže nic prosadit proti přestárlému vedení strany. Naše okresní komise čs. mírového hnutí dospěla v září 1988 к závěru, že pokud se otevřeně neřekne, že 21. srpen 1968 byla agrese, okupace, bude žít společnost v pokrytectví. Zajímavé bylo, že i ti přítomní zástupci mírového výboru a pracov­ník UV KSČ se s námi ztotožnili. ■ Byl a jste stále kritický к vlast­ní straně. Proč jste do ní vstupo­val? Mám naprosto jednoznačně sociál­ní cítění. Rodiče byli a jsou bezpar­tijní. (Pokračování na str. 3)

Next