Slovanský Přehled, 1908 (X/1-10)

1908 / No. 1

2 J. Rubín: Sotva jsem zajásal těmito slovy, nadzemských bytostí řady zvaly mne: Zdráv bud, občane nový! Zkus, jaký život je tady! . Neveď jsem řečí zvědavých, dlouhých, neptal se, kdo jsou, kam cílí — Zřel jsem v nich řadu idejí pouhých, volné jen duševní síly. O, tam je krásně nad zemi temnou, mizí čas příští i přešlý! S rozkoší pak jsme — já, ideje se mnou — v čarovnou zahradu vešli. . . Čarovný sad — jako východní snění, jež upřádá hašiš a milostné chvění i šumění palem a tajemství dávné v Gangu a Nilu kdes krajině slavné. Čarovný sad — sochu z mramoru skrývá, měsíce zář к ní v polibcích splývá: bohyně krásy zde kouzelných vděků jako by údy své koupala v mléku. Závojem noci, jímž všecko se ztmělo, celý svět proniká v bujné to tělo... A kdo je spatří — dech se mu ouží, srdce mu stane, duše, ta touží — umírá v chvění — živ je — i není------­Bez smyslů dlouho tak jsem se svíjel, míjela noc a den po ní míjel. A mnohé noci, a mnozí dnové mizeli v propast marní jak snové — — a se mnou celý svět se jí klaní v čarovném sadu jak východní zdání — — Ona tu hrdá — my zkrušeni v žalu — nádherně týčí se do mléčné noci, vítězně, vědoma nad námi moci, zří na nás s piedestálu — — A kolem hrdé vládkyně vznětů mnozí zde v slzách hynou a chřadnou, posledním pocelem smrtelných retů líbají nožku jí vnadnou. Voláme к Bohu — zoufalá víra vyplývá z bolestí směsi. Marně však; hlas náš v zahradě zmírá, nehřmí Bůh: Adame, kde jsi? — — Hlava již sotva... sotva se zvedne s námahou, smrt než ji skloní... ret к soše studené přilne, než zbledne, s rozkoší zmíraje pro ni! Ona — nám nohu na hlavu klade, Kamenem drti šíje nám mladé, otravný pohled к nám točí-----­A já jsem šťasten, když v srdce mé vztekle pálí mne pochodně, vznícené v pekle — ledové její oči! (Izabrane pjesme, 18íl8.)

Next