Svět Motorů, červenec-prosinec 1964 (XVIII/14-26)
1964-09-26 / No. 20
SE SVAZARMOVCI Na tu cestu se každý těšil již od února. Jak by také ne. Jak známo, obdržel Svazarm pro letošek do Jugoslávie 10 zájezdů pa 25 lidech a svazarmoveů je okrouhle jeden milion, z nichž přibližně něco přes devětkrát sto tisíc toužilo jet. Jugoslávie byla letos poprvé zpřístupněna ve větším měřítku a jednak tedy po ní naši občané„ zcela samozřejmě zatoužili a jednak se stala pro rok 1964 tak trochu módní záležitostí. Podle zásluh vybraných dvě stě padesát lidí se tedy těšilo. Připravovali mapy, sháněli informace, posílali zálohy a prohlíželi svoje vozidla. Někteří je také ncprohlíželi a byli toho názoru, vydržela-li tak dlouho, že těch šestnáct dnů vydrží také. To bylo přesvěděení trochu unáhlené, což se ovšem ukázalo až později, kdy toho bylo nejméně třeba. Vhodné mapy nebyly rovněž. Proě by se také měly prodávat u nás, když jsou k dostání v Jugoslávii. Nejlépe je tedy ftaDlánovat cestu podle školního atlasu a existenci silničních spojů si ověřit až r praxi, nebo na mapách koupených cestou. Také se zkoušela jízda v kolonách. To má jistě svů! význam v tom. že se účastníci předem seznámí a potom už vědíkomu se vyhýbat, aby se iim nezastavil „o kufr“ a s kým uzavřít přátelství. Samotný nácvik jízdy v kolonách je ovšem zcela zbytečný. Umí-li někdo vůbec řídit automobil, tedy ho umí řídit i v koloně a neumí-li, je na pováženou, že se na cestu v koloně vydává To by se sice mělo zjistit ještě před odjezdem, ale to jsou lidé již vybráni, zaplatili si a jedou a žádný vedoucí výpravy jim nemůže říci, že by bylo lepší, kdyby jeli až příští rok. Tak jenom' mávne rukou a zadoufá, že všechno dobře dopadne. ty. Také se hovoří o podrobném plánu cesnebot alespoň jeden z účastníků vždycky někde mapu sežene a dá ji nezištně k dispozici. Jelikož tam zpravidla vedoucí ještě nikdy nebyl a byl-li, tedy před 2b lety a spoléhá na údaje na mapě a vidí-li mezi Mostarem a Makarskou zelenou čáru. značící ,. Maka dámská cesta“, řekne si, tudy pojedem. Netuší ještě, že bude pctom potkávat v protisměru bezbarvá vozidla jedoucí z Makarské do Mostaru. jejichž řidiči budou mit ústa slepená prachem natolik, že nebudou moci ani nadávat. • i jednoho dne se ovšem zcela nevyhnutelně vyjede. Všichni se v pořádku sejdou v Bratislavě nebo Komárně, vozidla svítí čistotou, svazarmovci také. Kromě toho mi;ií všichni dobrou náladu, jaká se zpravidla dostavuje u důvěřivých lidí. kterým někdo popřál šťastnou cestu. Kolona přejede Maďarsko (o kterém se zmíníme jindy) a zcela náhle a neočekávaně se octne v Subotici. Tady opustíme povšechné vyprávění o dvě stě padesáti svazarmovcích a budeme se věnovat jejich pouhé jedné desetině, svazarmovcům z Prahy. Nebot ti měli hned v Subotici delší zastávku, během které bylo nutno odmontovat chladič, vyměnit, opravit atd. Zůstali postiženi, vůz a rodina dobrovolného mechanika a jedno vozidlo (samozřejmě s osádkou) navíc pro všechny případy. Tam také obdržel každý kapesné, jehož výše v něm budila nereálné představy dalšího života, protože ještě neviděl žádný obchod. V Novem Sadu se kolona opět spojila a pokračovala společně do Bělehradu. Přijela tam pozdě odpoledne a vyhledala svůj první jugoslávský autocampingový tábor, Košutnjak. V táboře bylo dost místa, měl travnatý podklad a asfaltové cesty. Měl naprosto nevyhovující sociální zařízení, velice primitivní. nedostačující kapacitou a kromě toho bylo na štiru s čistotou. Noclech stál 480 dinárů za osobu a 100 dinárů za auto. Naproti tomu Bělehrad sám je město, které sice ještě zdaleka nedosáhlo maxima své výstavby, ale které k němu rychle spěje. Svazarmovci mu věnovali večer, část noci o druhý den dopoledne. Seznámili se s cenou potravin, hotových jídel, zmrzliny, ovoce a dívali se do jeho výloh na sněhobílé košile, kožené kabáty a obuv. Prvních dvou tovarů je v Jugoslávii na rozdíl od nás dostatek, ale nejsou nikterak levné. Košile kolem 4000 dinárů a kožená saka 20 až 30 tisíc, případně i víc, což představuje měsíční příjem nekvalifikovaného dělníka. Obuv je také dost drahá, je v ní ovšem větší výběr než u nás. Také si ověřili, že jsme pravděpodobně poslední zemí, kde nejsou vždycky k dostání citrony. To bylo tak všechno, neboť bylo nutno jet dál s povšechným cílem — Sarajevo. Ten den však výprava Sarajevo nedostihla. Jednak bylo nutno cestu prodloužit na Tuzlu, kde byla sjízdnější silnice a potom se i tato silnice ukázala tak málo sjízdná, že soumrak zastihl svazarmovce v horách nad Olovem. Rozhodli se raději rozbít stany za světla mimo autocampingový tábor, než za tmy hledat místo v táboře. který by také mohl být plné obsazen. Místo si vyhledali bez vody, asi 1 kilometr NAPŘÍČ JUGOSLÁVIÍ Ještě kousek a uvidíme moře Motel Karlobag svět L AWW m o 1 o rú ü