Svĕt Práce, leden-červen 1949 (V/3-26)

1949-01-20 / No. 3

PRVNÍ V REPUBLICE Není nadsázkou, řekneme-li, že problém zlepšení naší vý­živy tkví především v uvědomělosti našich rolníků. Uvědomě­­losti, jež říká, že náš venkov není isolovanou součástí, která si žije sama pro sebe, ale jen část celku naší republiky, na níž — stejně jako na ostatní pracující třídě " všech povolání — závisí, jak brzy se budeme mít lépe. Co se dá dokázat i v malé obci, "která má takové obyvatelstvo, viděli pražští novináři, když navštívili v sobotu Chudeřice. Dědina na Chlumeckú o 40 číslech a 160 oby­vatelích, do dneška málo známá, ale teď první mezi všemi obcemi republiky. Chudeřice, vítěz 7. kola Národní soutěže. Obec drobných zemědělců, která dokázala postupně s málem prostředků provést elektri­fikaci obce, postavit obecnou školu, odvodnit pozemky, postavit telefon, sběrnu mléka, prádelnu, dát 50.000 na Jiráskův fond, splnit ve dvouletce nejen plán, ale i nad­­plán, překročit jej a být nejlepší v dodávkách! Seděli jsme s chudeřickými rolníky několik hodin a porozprávěli si o svých úspěších i neúspěších, starostech, plánech a pracovních vý­sledcích. Byla to plodná debata, z níž si odnesli novináři mno­ho cenného pro svou dalši práci a také pro zemědělce nevy­zněla naplano. , V čem hledat příčinu tohoto úspěchu obce, která není na­dána velkými finančními prostředky ani bohatstvím polí ? Není náhodou, že v posledních volbách byly Chudeřice jednotné, není náhodou, že si zde rolníci řikaji soudruhu a soudružko. V jejich oddanosti lidově demokratické republice, v jejich uvě­domění, že máme-li se mít všichni lépe, musí i oni přitáhnout, v jejich družnosti je celé tajemství tohoto úspěchu. Mají také svoje starosti, jako všude jinde a ve své práci narážejí také na překážky. Ale zde to řeší kolektivně, soudružsky. Staří i mladí dokázali společnou prací postavit svou obec na první místo v Československé republice. Chudeřice už nejsou nezná­mou obcí ani pro ty nejodlehlejší kraje, je to Vlastenecká obec, která dala příklad celému našemu venkovu, příklad obětavé práce. Jste mezi nimi a necítíte žádný rozdíl města a venko­va. Sedí tu spolu lidé stejného zrna, jen ti jedni pracují s plu­hem a ti druzí s frézkou anebo perem. Jen zbraněmi práce se liší, ale cíl mají společný: lepší zítřek nás všech. Taková byla atmosféra při společné besedě novinářů s občany Chudeřic, nejlepšími z nejlepších. ~jš­ ZLIKVIDUJME DĚDICTVÍ KAPITALISMU Dvoudenní celostátní konference sociálních pracovníků ÜRO, která se konala ve dnech 14. a 15. t. m. v sále paláce Radia, zhodnotila v projevech ministra sociální péče Evžena Erbana a ministra spravedlnosti dr. Alexeje Čepičky, jakož i v roz­­._______ sáhlé diskusi hluboké mocenské a hospodář­ské změny, které vnesla dělnická třída svým únorovým vítězstvím do oblasti sociální po­litiky a právního řádu. Tyto změny poměrů nás vedou k přehodnocování všech dřívějších hodnot, nutí nás k revisi dřívějších názorů a k zbavení se balastu tradice, která, pozbyla své odůvodnění. Úkoly dělnické třídy se dnes podstatně liší od úkolů v době vlády kapita­lismu. A v pětiletce budou již do jisté míry opět jiné, než byly ve dvouletce. Je ovšem nezbytně třeba, abychom šli hned od začátku důkladně na kořen věci a problémů, abychom mluvili o své situaci upřímně, otevřeně a kriticky, protože jen uvědomělý dělník může být dobrým bojovníkem socialismu. Musíme za­jistit dokonalý soulad theorie a praxe, musíme znát obojí, znát theorii a mít praxi. I když budeme sebelépe vybaveni do své práce, můžeme dělat chyby, poněvadž jdeme po nové cestě. Důležité je, že známe správný směr své činnosti a ten zní: lépe se bude mít ten, kdo přispívá podle svých schopností k rozvoji základny našeho národního života, k rozvoji naší výroby, ať již přímo či nepřímo — přímo ve výrobě či na ji­ných úsecích našeho života. Abychom k tomuto cíli dospěli co nejdříve, musíme si všichni osvojit nezbytné poznatky politické i odborné. A právě v tomto směru připadá tisku úkol nejzá­­vážnější. -h­ NOVÉ DŮSTOJNICKÉ KÁDRY Jedním ze základních problémů naší lidové armády je otázka důstojnických kádrů. Dotkl se jí také president republiky Kle­ment Gottwald, když řekl při zahájení školy pro osvětové důstojníky: „Dnes potřebujeme důstojnický sbor, který je _____politicky vyspělý a uvědomělý, účastní se bu­dovatelského úsilí lidu, rozumí naší cestě k socialismu a tvoří nerozlučnou součást na­šeho lidu.“ Prvním krokem bylo zřízení škol důstojnického dorostu, kde byla dána příleži­tost dělnické třídě, dosáhnout nějvyšší mety v naší armádě. Letos půjdou ti z frekventantů, kteří budou mít alespoň dobrý prospěch, do vojenské akademie. Mimo ně tam budou mít příležitost být přijati příslušníci rotmistrov­­ského sboru a délesloužících poddůstojníků, vyhovující prospěchem a stářím, a strážmistři ze sboru SNB. Co znamená ve skutečnosti lidová armáda, vi­díme na tomto příkladě, srovnáme-li dnešní vyhlídky rotmistrů a délesloužících s údělem jejich druhů v první republice. I tam se tu a tam některý z nich dostal k důstojnické hodnosti, ale nikdy nebyl přijat ostatními důstojníky (s maturitou nebo vyšším vzděláním) jako rovný mezi rovné, vždy se na něho dívali s patra. Do vojenských akademií podávají dále přihlášky absolventi škol na důstojníky v záloze a aspiranti těchto škol, kteří je letos dokončí, a žáci posledního ročníku vyšších střed­ních škol. Naše vojenská akademie dostane novou, zdravou krev. V předpokladech pro přijetí se žádá: „politická uvědomělost a spolehlivost, naprostá oddanost lidově demokratickému zří­zení a schopnost přinést pro ně jakoukoliv oběť, vysoká mravní hodnota, vyhraněná pevná povaha se smyslem pro družnost, bez špatných sklonů a návyků, spořádané poměry rodinné a finanční.“ Také při výběru z řad studentů budou přijímáni uchazeči politicky uvědomělí, kteří se již zapojili do Svazu české mládeže a činy dokázali svoji příchylnost k lidově demo­kratickému zřízení. Naše armáda vkročila do rozhodujícího údobí budování. V takové, jakou ji chceme mít, lidovou a odda­nou našemu zřízení, nepotřebujeme důstojníky dřívějšího typu, sice s maturitním vysvědčením v kapse a s dokonalým spole­čenským chováním, ale méně již s vlastnostmi, které vyžadu­jeme od důstojníka, majícího bránit vlast. Těmto novým kád­rům budou moci naši dělníci z továren svěřit klidně zbraně: Nebudou nikdy použity proti nim a splní svou úlohu, kdyby bylo třeba chránit \naši vlast a naši práci. ■—j— * - i\ y I Im: I {Ji Wt »g ZRCADLO DOBY SLOVENSKO VOLÁ ODBORNÍKY Přerod, dosud převážně zemědělské země na zem prů­myslovou, předpokládá velké kádry odborníků všech oborů. Vedle techniků-stavitelů, kteří uskutečňují plány, nebo řeší prakticky to, co zatím bylo jen myšlenkou, je stejně třeba p_________techniků jiných oborů, strojařů, chemiků, od­borníků textilních, mistrů a zkušených prak­­tiků-předáků pro řadu průmyslových odvětví. I když jednotlivé odborné školy zaručují pří­sun dobře školených absolventů, přece jen nedostatek odborníků je pro Slovensko otáz­kou velmi závažnou. Odborníci jsou hledáni především na české straně a jsou jim- nejed­nou poskytovány výhody, které mají být jis­tým lákadlem. Avšak ani na české straně není přebytek techniků, a tak i zde je malý výběr. Slovenské stavebnictví a slovenský průmysl proto nejednou přijímá na odpovědná místa jedince, kteří z toho neb onoho důvodu v poúnorových měsících ztratili důvěru ve svých dosavadních působištích. Odborník, pravda, zůstává odbor­níkem a mä-li v novém p*rostředí dobrou vůli napravit svá po­chybení, může být platným spolupracovníkem. Ale nutnost volby podobných spolupracovníků neměla by se stávat pra­vidlem. Nějak by to připomínalo minulost s úředníky, přelože­nými z trpstu. Velké možnosti, které technikům skýtá dnešní Slovensko, měly by být lákadlem každému, kdo se nespokojuje s všed­ními úkoly a kdo naopak chce svoje schopnosti uplatnit v nej­širším měřítku. Právě ti nejschopnější a nejprůbojnější měli by na Slovensku hledat své uplatnění. Vždyť zde nejednou mají příležitost k činům takřka pionýrským. Není to sice něco jako výstavba průmyslových kombinátů a měst, ve včera ještě neznámé tajze, ale i v menším měřítku na půdě co do průmyslu panenské, může mladý technik zvítězit splněním úkolů, které na české straně by mu dlouho nebyly svěřovány. Práce za dnešních okolností na Slovensku měla by být ctižádostí odbor­níků, kteří vedle své odbornosti mají před očima vyšší poslání, které politicky uvědomělým jedincům ukládá doba. A Sloven-" sko je dnes zemí příležitostí pro jedince tohoto druhu. -jz~ TEKUTINA NEJVZÁCNĚJŠí Jen do srpna minulého roku bylo hlášeno v Čechách 69.358 úrazů, z nichž bylo 22.404 v zemědělství. Smrtí skončilo 426 zranění. Uvědomíme-li si, že v 15—20% těchto úrazů je nezbytná k záchraně života transfuse krve, pak pochopíme, proč patří mezi nejdůležitější léčebné pro­středky, kterých užívá lékařská věda k zá­chraně lidských životů. Jde především o ži­voty statisíců občanů pracujících v továr­nách, dolech, dopravě, na stavbách, v země­dělství — jde o lidi, z jejichž pracovní obě­tavosti zlepšujeme všichni svou životní úro­veň. Transfuse krve není novinkou, byla známá už dříve, její velký rozmach však nastal te­prve v prvních letech dvacátého století. Od té doby její význam, neustále rapidně stoupá a dnes se jí s úspěchem používá nejen při úrazech, poraně­ních, krvácení rodiček, ^těžkých vnitřních operacích nebo ne­­mocech spojeiíých sfe 'ztrátou krve, alé i ve vnitřním lékařství a jiných oborech medicíny. Transfuse krve zachraňuje život lidem popáleným při požárech, posiluje vysláblé nemocné, chrání děti před onemocněním spálou, nahrazuje jemné tka­nivo při operaci mozku nebo nervů, upravuje těžkou chudo­krevnost, hojí otevřené rány, zastavuje chrlení krve a po­máhá člověku postiženému bezvědomím. Vzrůstající používání lidské krve při záchraně životů půso­bilo pochopitelně potíže při jejím získávání, protože už zda­leka nestačí její opatřování od příbuzných postiženého nebo placených dárců. Proto bylo v celém světě přikročeno k akcím, jimiž je krev získávána od zdravých lidí ve věku od 21—60 let. Přikročujeme k tomu také u nás. Hledáme zdravé muže a ženy, kteří by z ušlechtilých pohnutek věnovali trochu své krve jako krásný projev lidské solidarity na záchranu toho nejdražšího, života spoluobčanů. Krev, kterou dárce zdarma věnoval, bude opět zdarma poskytnuta potřebným. Každý zdravý člověk má přibližně 6 litrů krve. Protože se při daro­vání neodebírá více než půl litru, neznamená to žádnou újmu na zdraví, neboť tělo si v krátké době tuto újmu vyrovná. Odebrání krve je bez jakéhokoliv risika, naprosto bezbolestné a nepůsobí ani žádné jiné obtíže, naopak ve většině případů je dokonce prospěšné zdravotnímu stavu dárce. O odebrání krve se dává potvrzení a dárce dostane dočasně zvýšený pří­děl některých potravin. Při dnešní technice konservování krve nepřijde ani kapka nazmar. Náborová akce Československého Červeného kříže bude u nás podporpvána všemi celostátními institucemi a korporacemi sociálně zdravotní péče. Pro sběr krve budou zřízeny u oblastních a jiných větších nemocnic ústředny krve a později, až se síť dárců rozšíří, budou zří­zeny u každé nemocnice. Budete i vy mezi těmi ušlechtilými zachránci lidských životů? -m­ SOUTĚŽ A SOUTĚŽ „... krátce po začátku nového roku usmálo se štěstí na tři kuřáky cigaret Morava. Objevením Moravy se zlatým ná­­ústkem získali motocykly tentokráte dva Slováci a jeden Sle­zan...“ a zprávu uzavírá slib: „Soutěž o cigaretu Morava _____ _____ se zlatým náústkem pokračuje.“ Kapitalisté si velmi libovali v takovýchto atrakčních soutěžích a snažili se všemi způsoby upou­tat pozornost na svůj výrobek. V naší lidově demokratické republice, která směřuje k so­cialismu, působí takováto bombastická sou­těž trochu divným dojmem. 'Zatím co hlav­ním úkolem všech pracujících je snižování výrobních časů a zvyšování produktivity prá­ce, trpíme ještě starý a dávno překonaný způsob propagace. Zatím co naši pracující potřfebují motocykl, aby se rychleji a po­hodlněji dostali do svého zaměstnání a disciplinovaně čekají, až se na ně dostane řada v přídělu motocyklu, jsou tyto vy­dávány tam, kde jich většinou nepotřebují. Jsou však jiné soutěže, kde by první cena — motocykl, byla mnohem účelnější. Jsou to pracovní soutěže, které přispívají k zvýšení výroby. Názorným příkladem může být soutěž ve výrobě pracovních kalhot, kterou uspořádaly závody Oděvního průmyslu na popud národního podniku Leko, závod Kutná Hora. Na výzvu se přihlásily tři závody z n. p. Leko a tři závody z n. p. OP Prostějov. Po přesném určení soutěžních podmínek na základě jednotných výrobních předpisů byla zahájena mezi těmito závody soutěž, která trvala 1 měsíc. Zvítězil OP, závod Golčův Jenikov, na druhém místě je Leko, závod Hradec Králové atd. Před zahájením soutěže byl prů­ P O Z N Á MK Y K SI TUACI měrný čas pří výrobě pracovních kalhot 32 minuty, avšak v soutěži dosáhl vítězný závod výrobního času 18.6 minuty. Snížení výrobního času nemělo vliv na jakost výrobků. Zahájili jsme pětiletku a našim pracujícím musíme takové závody dávat za vzor, rozšiřovat socialistické soutěžení do všech našich podniků, závodů i dílen. Pracovní uvědomění a nadšení pak odměňovat vhodnými dary, třeba i motocykly, které nyní rozdává tabákový monopol těm, kteří se třeba ni­jak nezasloužili o snížení výrobního času, o zvýšení pracovní prodúktivity, o urychlení naší cesty k socialismu, ale čirou náhodou koupili zlatou „Moravu“. -jon­ ZBOUREJME STUDENÉ ZDI DOMOVŮ Všude se již roztočila kola pětiletky a mozolnaté ruce děl­níků se opřely do tvrdé, čestné a radostné práce — práce, která nám přinese socialismus. Jak jinak se nyní pracuje, .když stroje, kladiva, traktory i kosy den ze dne zpívají stále sil­něji píseň o socialismu. Marx mluvil o třídě 1 dělníků, která ve spojení s rolnickou třídou je jediná, jež může a jednou musí svrhnout starý kapitalistický řád a nastolit řád nový a lepší — socialismus. Dnes se již i v naší zemi naplňují Marxova slova; dělnická třída se do­stala k moci a pětiletým plánem si dobývá socialismus. Mění se naše okolí, měníme se i my. Jenom na jedno ještě nepamatujeme dost důrazně: na děti, které nikoho nemají — na děti v dět­ských domovech. Tam se ještě mnoho nezmě­nilo. Čtyři stěny dětského domova a škola, to je jejich je­diný svět* v němž žijí isolovaně od ostatních. Buržoasní společnost za první republiky myslila, že stačí, když dětem, jejichž rodiče padli pro jejich zájmy na různých bojištích světa, kteří sedřeni a bez práce umírali hlady, za­jistí stravu a přístřeší. Tím pokládala tuto věc za vyřízenou a víc se o ně nestarala. Nejvýše snad ještě paní doktorová, starostová a ještě několik vysoce šlechetných a sociálně cítí­cích dam vytvořily nějakou sociální instituci a při, předáváni vyžebraných dárků pro děti nechaly si od nich líbat ruce, aby všichni lidé viděli, jak jsou šlechetné a sociálně cítící. To bylo. Dnes je práce radostná, hřeje a rozsévá štěstí ko­lem dokola. V dětských domovech je ještě isolováno od svě­ta několik tisíc dětí; dětí, které nastoupí jednou na vaše místa. I tam byste měli své štěstí a radost zanést; dát je dětem, na které se dosud pohlíželo jen úkosem a pozvednout jim jejich hlavičky. Vždyť jsou to ti, kteří nastoupí po vás! Devět tisíc dětí ještě uzavřeně žije v okresních, církevních a jiných domovech. Je-li některý z domovů ve vašem okolí, vezměte si ho na starost. Podejte těm dětem svou ruku, ukažte jim svůj závod, ukažte jim cestu jakou mají jít, aby jednou mohli nastoupit na vaše místa. Závody přebírají nad vojenskými posádkami patronáty. Učiňme totéž i se všemi dětskými domovy. Přenesme kus svého rodinného štěstí za ty studené zdi domovů, kde bydli děti bez rodičů. Sum VYUŽÍT NOVÝCH ZPŮSOBŮ A NOVÉ TECHNIKY Dvouletka uložila stavebnictví velké úkoly, které nebyly splněny. Pětiletka tyto úkoly znásobuje. To je zcela pocho­pitelné. Stát, který provádí socialismus, musí budovat. A to jak průmyslové podniky, na nichž máme speciální zájem, tak i obydli těch, kdo pracují. To není lhostejná věc, jako vůbec nemůže být socialismu lhostej­né, jak žije jeho pracující lid. Předseda vlády právem řekl nedávno několik kritických slov na adresu našich stavebních podnikatelů, kteří záměrně zužovali úzký profil ve stavebnictví. Bylo jejich povinností, aby' našli způsob, jak udělat to, co je plánováno. Do února však žádný stavební podnikatel nad těmito problé­my neuvažoval. Viděl věc čistě soukromokapi­­talisticky: má se stavět, tož to budu prová­­dělat co nejpomaleji a nejdráže. Zatím naši praktici uvažovali o věci jinak. Když se musí stavět, musíme hledět, aby se stavělo i lacino. To proto, že naše cihelny budou přetíženy a že také nemáme druhého ma­teriálu nadbytek. Jde tu o cement, železo a dřevo. Zejména pak o dřevo. Je heslo: šetřte lesy. Správně! Okupanti nám je opravdu vyplundrovali. Ale dřeva je třeba, aby se daly stavět stropy. Systémů, podle nichž se staví, je mnoho. Pře­ce se vyskytl nový, který by využíval i dřeva odpadového bez obav, že by stropy byly méně únosné. A navíc tu by bylo, že na každém čtv. metru by se dalo uspořit 85 Kčs. To zna­mená, že na 80 čtv. metrech, t. j. stropu jedné bytové jed­notky, by úspora činila téměř 7.000 Kčs. To už je slušná část­ka! Při 125.000 bytových jednotkách, které plánovala dvou­letka, by se byla ušetřila skoro miliarda. Návrh byl přezkou­šen v Masarykově akademii práce, pak se jím zabývali spe­­cialisté-konstruktčři a nakonec i Konstruktiva. Soukromé pod­niky měly tenkrát ovšem jiné zájmy. Snad dnes, po znárod­nění, už nezůstane na tom, aby se návrhy projednávaly jen theoreticky, ale zmocní se jich znárodněné stavební podni­káni. Využívat všech nových způsobů a nové techniky, musí být jednou z vůdčích myšlének i v tomto oboru našeho bu­dování. Jdv, @ SVET PRACE j f I FINIŠ C. 3. t - 20, 1/1949

Next