Svĕt Práce, leden-červen 1969 (II/1-25)

1969-01-29 / No. 4

TýJfik... Prof.LGOIDSTÜCKER:es:: | LUDĚKPACHMÜ:~ pro každého * 1 4 svéťpřace V PRAZE DNE 29. LEDNA 1969 ROČNlK II. (VI.) CENA VÝTISKU 1,50 Kč« LUDVIK SVOBODA, president republiky ■ Řešení žádné důležité otázky života republi ky se již neobejde bez aktivní tvořivé účasti odborů JOSEF SMRKOVSKf ■ Spolutvůrcem a ne již objektem politiky se stal náš lid v Cele s dílničkou třidou. Starejme se, aby tuto vymoženost Ledna se již nikdy a nikomu nepodařilo v této zemi zvrátit RUDOLF PACOVSKÝ, předseda České rady odborových svazů • Neustupme ani o krok z cesty, kterou jsme nastoupili v lednu 1968 INŽ. VLASTIMIL TO MAN ■ Jsme si velmi dobře vědomi, v jaké situaci se naše re publika nachází. Ner­třeba nás poučovat ani napomínat. JIŘÍ CYSAŘ ŘEČ BUDIŽ JASNÁ Tentokrát pionýři nepřišli. Chyba režie? Nikoliv. Jen historie rochu narušila tradiční ceremoniál. Zato v místech, kde se před léty řadili ošátkovaní a naškrobení chlapci a děvčata, stáli minulý týden prostě oblečení vysokoškoláci se státními vlajkami zastřenými smutečním závo­jem. S vážnou tváří se přišli podělit se zástupci čtyř miliónů pracujících z Cech a Moravy o svůj žal í odhod láni splnit odkaz Jana Palacha. Přišli ve chvíli, kdy jednací sál právě prožíval ostré střetávání názo­rů o pečlivé připravený jednací a vo­lební řád i další, zdánlivě pouze pro­cedurální otázky. Klenba Sjezdového paláce v Praze nepamatuje vzrušeněj­ší jednání. Ty tam jsou doby, kdy ve stejných prostorách se odehrávaly sjezdy přesně tak, jak na minutu přesně určoval scénář, který předpo­kládal, že všichni budou pro a žádný proti. Od první minuty bylo jasné, že sjezd odborářů českých zemí postaví na hlavu všechnu pompéznost, nesku­tečnou a zaběhanou sjezdovou maši­nérii minulosti a dá jeho průběhu duch Ledna 1968, zkušenosti loňského srpna i rozum reality uplynulých mě­síců. I když delegáti na sjezd byli voleni demokraticky a velmi pečlivě, bude sjezd pro ně velkým poučením, jak složité je i pro drtivou většinu pro­sadit myšlenky všeobecně uznávané vedoucími představiteli státu a stra­ny. Jak ;e a určitě bude obtížné vy­bojovat nerovný zápas s hrstkou ruti­novaných odborových profesionálů, kterým zřejmě jde více o osobní prestiž než o respektování vůle čle­nů, kterým nová odborová politika nahání více strachu než vlastní svě­domí. V návalu jiných událostí, a jistě ne úmyslně, nemohl denní tisk zazname­nat mnohé, co bylo charakteristické pro zcela nový duch a demokratický rámec jednání. Bylo by ochuzením pravdy zamlčet, že od samého začát­ku nesli delegáti nelibě necitlivé a nedemokratické řízení sjezdu. Proto si vynutili jeho přerušení. Přesto se diskuse k čistě procedurálním otáz­kám protáhla takřka na tři hodiny. Ani potom se nevyhnulo jednání o dal­ších dokumentech mnoha pozměňova­cím návrhům. Desítky a stovky hlasů byly pro a stejně tak desítky a stov­ky hlasů byly proti. Velmi silně z řečnické tribuny zazněly požadavky na vyhlášení všeobecných voleb, pro zavedení společenské kontroly nad úřadem pro tisk, po odchodu zkom promitovaných osob z veřejných funkcí, pro zákaz Zpráv a vysílání Vltavy atd. Avšak z téže tribuny, i když zcela ojediněle, delegáti také slyšeli obhajobu Zpráv a Vltavy a ví­tání vojsk Varšavské smlouvy. Byly chvíle, kdy bouřlivý potlesk ocenil vystoupení delegáta, představitele stá­tu nebo strany. A byly chvíle, kdy po projevu potlesk nebylo slyšet. Nepřísluší mi hodnotit vystoupení delegátů, nechci ani vyčítat těm, kte­ří z řečnické tribuny nabádali ke kázni, pořádku a odpovědnosti. Dom­nívám se, že tón obav i ona neobvyk­lá „nekázeří“ patřila k demokratické­mu duchu sjezdového jednání. Nikde nemá právo odnímat komukoliv slo­vo, tim spíše řádně zvolenému dele­gátovi. Jestliže většina s jeho názory lPokračování na 4. straní) o. CernIk a e. erban za PREDSEDNÍCKYM stolem pozorné sledují SJEZDOVÁ jednáni SNÍMKY KAREL SCHMIDT PŘÍLEŽITOST RACIONÁLNÍ Česká národní rada tedy schválila program vlády CSR a příliv sou­hlasu, jenž z hodiny k hodině roste, signalizuje, že přísně racionální myšlení převažuje. Každý však, kdo není docela slepý — u nás, v Evropě, a nejen v Evropě, ví, oě lidu v Československu jde především: o naplnění oněch všelidských Ideálů, jež jsou společné každému vzpřímenému muži — bílému, stejně jako černému nebo ti'/tému. A chvíle, kdy se tyto elementárni tužby národa střetávají s tvrdou nepřízní reality, burcuji k vypjaté angažovanosti. A to tím spíše, jde-li o lid oddaný socialismu a v zemi demokratických tradic. Proč'1á-li člověk výrazně střízlivý a věcný program české vlády, pro­gram, jenž má formovat českou národní politiku v podmínkách známých ■valit - napadají iej hned iri skupiny myšlenek. Může tento program uspokojit všechny — od ledna a pak od srpna kulminující názorové skupiny? A tu se mi zdá — i když není bohužel známo, kolik prostoru ke kompromisům je nám vůbec posrpnovou reali­tou poskytováno, že je to program tak výrazně racionální, že snad ani ne­může být obecně nepřijat. Dědictví předlednového marasmu ve všech ob­lastech života nedovoluje nic jiného, než v potu tváře chléb svůj vy­děláván. Odpovědi na druhou skupinu otázek mluví — podle mého soudu — ve prospěch mužů, kteří se zavazují tento program plnit. Není a nebylo asi ani pro ně lehké, rozhodnout se v dramatickém klimatu posledních týdnů a vzít na sebe tento sporný úkol. Ide přece o vládu — a to si jistě i její členové velmi přesně uvědorrtují, která vznikla z nevyhnutelných kompro­misů a provizorií parlamentu a i samotné české politické reprezentace. Přitom úkol, který před ní stoji, je všechno — jen ne populární. Cokoli z něj splnit je i proto téměř nemyslitelné bez nejutšlho kontaktu s lid­mi, bez otevřené politiky, bez permanentního ucházení se o obecnou důvěru. A konečně třetí skupina myšlenek, jež se nad programem naší vlády vnucují. Nelze-ll z něj splnit ani literu bez iniciativní, činorodé účasti každého z nás — pak je tu jedna příležitost, jež nesmí být zanedbána: vložit do jeho uskutečňování na každém pracovišti, v každé oblasti a po­loze společenského života a lidských vztahů obsah polednové politiky — genia socialismu s lidskou tváří. Deklarace i těch nejvyších Ideálů — svobody, socialismu, nezávislosti, demokracie — zůstávají hlasem volajícího na poušti — jestliže neumíme více než je vyhlašovat. Skutečností se stávají teprve tehdy, jsou-lí obsa­ženy v každém kameni stavby. A stavět — jak je známo — nelze shora, ale zdola. VLADIMÍR RAŠlN Být hoden důvěry - jiné ambice nemám Profesor Eduard Goldstiicker přijel v půli minulého týdne na několik dni do Prahy. Zúčastnil se při té příležitosti také lasedání České národní rady a volby poslanců do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Využili jsme této příležitostí ke krátkému rozhovoru. Prof. Goldstiicker: Především bych chtěl vyjádřit svůj pocit hlubokého uspokojení, že jsem zase doma. Po celý ten čas, co žiji mimo hranice re­publiky, ať dělám cokoliv, každou chvíli se přistihnu, že myslím na věci doma, že v duchu debatuji s lidmi doma, polemizuji s tím, co čtu v no­vinách a časopisech, které z domo­va dostávám. Chtěl bych použít této příležitosti, abych vyjádřil svou hlu­bokou vděčnost všem čestným lidem soudruhům i bezpartijním spoluobča­nům, kteří mi v posledních měsících projevili svou důvěru. Jsem totiž na základě svých bohatých životních zkušeností přesvědčen, že nejcennější statek, který může člověk v životě získat, je důvěra jeho čestných spo­luobčanů. Právě proto — přese všech­no, co mě potkalo — se považuji za šťastného člověka. Důvěru pokládám za závazek. A jediný program, který si pro zbytek života dávám, je usilo­vat o to, abych se ukázal být jí ho­den. Jiné ambice nemám. SP: Pane profesore, jak byste mohl charakterizovat závazek, který jste za hranicemi přijal? Prof. Goldstiicker: Přijal jsem po­zvání, abych jako hostující profesor působil během akademického roku — od října 1968 -do konce června le­tošního roku — na jedné z anglic­kých universit. Filosofická fakulta University Karlovy mi to umožnila a udělila mi roční studijní dovolenou. Universita, kde nyní pracuji, Je jednou z nových universit ve Velké Británii. Byla založena teprve po vál­ce. Má velmi dobré, pokrokové jmé­no. Přednáším na ní germanistiku a působím v odděleni srovnávací lite­ratury. Nezměrně se však těším na chvílí, kdy se po skončeni tohoto akademic­­jPokračooání na S, straně) <HJOX < Eo. *u% 2w

Next