Svĕt Práce, leden-červen 1969 (II/1-25)
1969-01-29 / No. 4
TýJfik... Prof.LGOIDSTÜCKER:es:: | LUDĚKPACHMÜ:~ pro každého * 1 4 svéťpřace V PRAZE DNE 29. LEDNA 1969 ROČNlK II. (VI.) CENA VÝTISKU 1,50 Kč« LUDVIK SVOBODA, president republiky ■ Řešení žádné důležité otázky života republi ky se již neobejde bez aktivní tvořivé účasti odborů JOSEF SMRKOVSKf ■ Spolutvůrcem a ne již objektem politiky se stal náš lid v Cele s dílničkou třidou. Starejme se, aby tuto vymoženost Ledna se již nikdy a nikomu nepodařilo v této zemi zvrátit RUDOLF PACOVSKÝ, předseda České rady odborových svazů • Neustupme ani o krok z cesty, kterou jsme nastoupili v lednu 1968 INŽ. VLASTIMIL TO MAN ■ Jsme si velmi dobře vědomi, v jaké situaci se naše re publika nachází. Nertřeba nás poučovat ani napomínat. JIŘÍ CYSAŘ ŘEČ BUDIŽ JASNÁ Tentokrát pionýři nepřišli. Chyba režie? Nikoliv. Jen historie rochu narušila tradiční ceremoniál. Zato v místech, kde se před léty řadili ošátkovaní a naškrobení chlapci a děvčata, stáli minulý týden prostě oblečení vysokoškoláci se státními vlajkami zastřenými smutečním závojem. S vážnou tváří se přišli podělit se zástupci čtyř miliónů pracujících z Cech a Moravy o svůj žal í odhod láni splnit odkaz Jana Palacha. Přišli ve chvíli, kdy jednací sál právě prožíval ostré střetávání názorů o pečlivé připravený jednací a volební řád i další, zdánlivě pouze procedurální otázky. Klenba Sjezdového paláce v Praze nepamatuje vzrušenější jednání. Ty tam jsou doby, kdy ve stejných prostorách se odehrávaly sjezdy přesně tak, jak na minutu přesně určoval scénář, který předpokládal, že všichni budou pro a žádný proti. Od první minuty bylo jasné, že sjezd odborářů českých zemí postaví na hlavu všechnu pompéznost, neskutečnou a zaběhanou sjezdovou mašinérii minulosti a dá jeho průběhu duch Ledna 1968, zkušenosti loňského srpna i rozum reality uplynulých měsíců. I když delegáti na sjezd byli voleni demokraticky a velmi pečlivě, bude sjezd pro ně velkým poučením, jak složité je i pro drtivou většinu prosadit myšlenky všeobecně uznávané vedoucími představiteli státu a strany. Jak ;e a určitě bude obtížné vybojovat nerovný zápas s hrstkou rutinovaných odborových profesionálů, kterým zřejmě jde více o osobní prestiž než o respektování vůle členů, kterým nová odborová politika nahání více strachu než vlastní svědomí. V návalu jiných událostí, a jistě ne úmyslně, nemohl denní tisk zaznamenat mnohé, co bylo charakteristické pro zcela nový duch a demokratický rámec jednání. Bylo by ochuzením pravdy zamlčet, že od samého začátku nesli delegáti nelibě necitlivé a nedemokratické řízení sjezdu. Proto si vynutili jeho přerušení. Přesto se diskuse k čistě procedurálním otázkám protáhla takřka na tři hodiny. Ani potom se nevyhnulo jednání o dalších dokumentech mnoha pozměňovacím návrhům. Desítky a stovky hlasů byly pro a stejně tak desítky a stovky hlasů byly proti. Velmi silně z řečnické tribuny zazněly požadavky na vyhlášení všeobecných voleb, pro zavedení společenské kontroly nad úřadem pro tisk, po odchodu zkom promitovaných osob z veřejných funkcí, pro zákaz Zpráv a vysílání Vltavy atd. Avšak z téže tribuny, i když zcela ojediněle, delegáti také slyšeli obhajobu Zpráv a Vltavy a vítání vojsk Varšavské smlouvy. Byly chvíle, kdy bouřlivý potlesk ocenil vystoupení delegáta, představitele státu nebo strany. A byly chvíle, kdy po projevu potlesk nebylo slyšet. Nepřísluší mi hodnotit vystoupení delegátů, nechci ani vyčítat těm, kteří z řečnické tribuny nabádali ke kázni, pořádku a odpovědnosti. Domnívám se, že tón obav i ona neobvyklá „nekázeří“ patřila k demokratickému duchu sjezdového jednání. Nikde nemá právo odnímat komukoliv slovo, tim spíše řádně zvolenému delegátovi. Jestliže většina s jeho názory lPokračování na 4. straní) o. CernIk a e. erban za PREDSEDNÍCKYM stolem pozorné sledují SJEZDOVÁ jednáni SNÍMKY KAREL SCHMIDT PŘÍLEŽITOST RACIONÁLNÍ Česká národní rada tedy schválila program vlády CSR a příliv souhlasu, jenž z hodiny k hodině roste, signalizuje, že přísně racionální myšlení převažuje. Každý však, kdo není docela slepý — u nás, v Evropě, a nejen v Evropě, ví, oě lidu v Československu jde především: o naplnění oněch všelidských Ideálů, jež jsou společné každému vzpřímenému muži — bílému, stejně jako černému nebo ti'/tému. A chvíle, kdy se tyto elementárni tužby národa střetávají s tvrdou nepřízní reality, burcuji k vypjaté angažovanosti. A to tím spíše, jde-li o lid oddaný socialismu a v zemi demokratických tradic. Proč'1á-li člověk výrazně střízlivý a věcný program české vlády, program, jenž má formovat českou národní politiku v podmínkách známých ■valit - napadají iej hned iri skupiny myšlenek. Může tento program uspokojit všechny — od ledna a pak od srpna kulminující názorové skupiny? A tu se mi zdá — i když není bohužel známo, kolik prostoru ke kompromisům je nám vůbec posrpnovou realitou poskytováno, že je to program tak výrazně racionální, že snad ani nemůže být obecně nepřijat. Dědictví předlednového marasmu ve všech oblastech života nedovoluje nic jiného, než v potu tváře chléb svůj vyděláván. Odpovědi na druhou skupinu otázek mluví — podle mého soudu — ve prospěch mužů, kteří se zavazují tento program plnit. Není a nebylo asi ani pro ně lehké, rozhodnout se v dramatickém klimatu posledních týdnů a vzít na sebe tento sporný úkol. Ide přece o vládu — a to si jistě i její členové velmi přesně uvědorrtují, která vznikla z nevyhnutelných kompromisů a provizorií parlamentu a i samotné české politické reprezentace. Přitom úkol, který před ní stoji, je všechno — jen ne populární. Cokoli z něj splnit je i proto téměř nemyslitelné bez nejutšlho kontaktu s lidmi, bez otevřené politiky, bez permanentního ucházení se o obecnou důvěru. A konečně třetí skupina myšlenek, jež se nad programem naší vlády vnucují. Nelze-ll z něj splnit ani literu bez iniciativní, činorodé účasti každého z nás — pak je tu jedna příležitost, jež nesmí být zanedbána: vložit do jeho uskutečňování na každém pracovišti, v každé oblasti a poloze společenského života a lidských vztahů obsah polednové politiky — genia socialismu s lidskou tváří. Deklarace i těch nejvyších Ideálů — svobody, socialismu, nezávislosti, demokracie — zůstávají hlasem volajícího na poušti — jestliže neumíme více než je vyhlašovat. Skutečností se stávají teprve tehdy, jsou-lí obsaženy v každém kameni stavby. A stavět — jak je známo — nelze shora, ale zdola. VLADIMÍR RAŠlN Být hoden důvěry - jiné ambice nemám Profesor Eduard Goldstiicker přijel v půli minulého týdne na několik dni do Prahy. Zúčastnil se při té příležitosti také lasedání České národní rady a volby poslanců do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Využili jsme této příležitostí ke krátkému rozhovoru. Prof. Goldstiicker: Především bych chtěl vyjádřit svůj pocit hlubokého uspokojení, že jsem zase doma. Po celý ten čas, co žiji mimo hranice republiky, ať dělám cokoliv, každou chvíli se přistihnu, že myslím na věci doma, že v duchu debatuji s lidmi doma, polemizuji s tím, co čtu v novinách a časopisech, které z domova dostávám. Chtěl bych použít této příležitosti, abych vyjádřil svou hlubokou vděčnost všem čestným lidem soudruhům i bezpartijním spoluobčanům, kteří mi v posledních měsících projevili svou důvěru. Jsem totiž na základě svých bohatých životních zkušeností přesvědčen, že nejcennější statek, který může člověk v životě získat, je důvěra jeho čestných spoluobčanů. Právě proto — přese všechno, co mě potkalo — se považuji za šťastného člověka. Důvěru pokládám za závazek. A jediný program, který si pro zbytek života dávám, je usilovat o to, abych se ukázal být jí hoden. Jiné ambice nemám. SP: Pane profesore, jak byste mohl charakterizovat závazek, který jste za hranicemi přijal? Prof. Goldstiicker: Přijal jsem pozvání, abych jako hostující profesor působil během akademického roku — od října 1968 -do konce června letošního roku — na jedné z anglických universit. Filosofická fakulta University Karlovy mi to umožnila a udělila mi roční studijní dovolenou. Universita, kde nyní pracuji, Je jednou z nových universit ve Velké Británii. Byla založena teprve po válce. Má velmi dobré, pokrokové jméno. Přednáším na ní germanistiku a působím v odděleni srovnávací literatury. Nezměrně se však těším na chvílí, kdy se po skončeni tohoto akademicjPokračooání na S, straně) <HJOX < Eo. *u% 2w