Svět v Obrazech, leden-červen 1956 (XII/1-27)
1956-01-01 / No. 1
PŘEČTĚTE SI... UZDRAV SE U NÁS, ADRIANNO! Vstoupili jsme do pokoje čislo 113 v prvním poschodí infekčního oddělení na Bulovce, kde se léčí a nebo jsou na doléčení malí pacienti a pacientky, jejichž tělíčka napadla jedna z nejzákeřnějších nemocí — dětská obrna. Okaté, devítileté děvčátko s bohatými tmavě hnědými vlasy sedí na nemocničním lůžku a hraje si. Něco vypravuje malému bílému medvídkovi. Vedle na stolku u hlavy má obrázkové knížky, barevné pastelky, vystřihovánky. S maminkou malé pacientky paní Onorinou Bellucciovou jsme se seznámili krátce předtím. A s její dceruškou? ‘ »Come stai Adrianne? I dottori sono buoni con te?« A malá Adrianna nás vítá úsměvem. »Je tu se mnou maminka, čte mi. Není mi smutno. Signor dottore je na mně hodný...« »A kde jsi nechala svou panenku ?« »La bambola ... tu jsem nechala doma ... da mio papa ... u tatínka.« »A máš tu nějaké přátele? Amid?« »Si, signore... Navštěvuje mě Saša. Orsolino bianco... malého bílého medvídka jsem dostala od českých dětí...« Loučíme se s malou Adriannou ... »Ciaô Adrianna, a ať se u nás uzdravíš ...« Paní Bellucciová nám potom vyprávěla, jakou měla velkou radost, když se dozvěděla, že čeští lékaři se chtějí pokusit uzdravit její dcerušku. Snad se jim to podaří a janovské děvčátko bude chodit a běhat jako dříve. Malá Janovanka onemocněla před třemi lety dětskou obrnou. Bylo jí šest let. Tatínek Adrianny, který pracuje v menším podniku, vyrábějícím kovová stínidla, neměl peníze na léčeni své dcerky. Italsky pokrokový list Unita zahájil velkou kampaň na získání finančních prostředků. Bylo sebráno asi půl milionu lir. Ale newyorští lékaři, kteří byli ochotni italské děvčátko léčit, žádali 20.000 dolarů, to je 15 milionů lir. Její otec, chudý italský dělník, byl zoufalý. Kde vzít tolik peněz ? A newyorští lékaři byli neoblomní. S malou Adriannou bylo na Bulovce hned po vyšetření zahájeno léčení. Cvičení, horké zábaly... Ale hlavní léčba ji čeká v Janských Lázních, kam za několik dnů se svou maminkou odjede. A co tomu říkají lékaři? Jsou skoupí na slovo. Nechtějí v pani Belluciové vzbouzet zbytečně velké naděje, aby potom nebyla zklamána. Pro naše lékaře je to těžký případ, protože Adriannina nemoc je zastaralá a byla špatně léčena. (Jen na výjezdní povolení italských úřadů musela paní Bellucciová čekat téměř čtyři měsíce.) Pochopitelně, že nemoc se stále zhoršovala. Nebyla to vina italského dělníka, že léčení bylo zanedbáno. Adriannu po příletu do Prahy přivezli na Bulovku na nosítkách. Lékaři doufají. že až se bude malá Janovanka vracet s maminkou k tatínkovi, že už těch nosítek nebude zapotřebí! Celá rodina Bellucciových — Adrianna má ještě starší sestru Francescu — a s ní všichni italští dělníci jsou vděčni československým pracujícím, že umožnili bezplatné léčení jejich dcerušky Adrianny v naší zemi. O. Adamec Malá Adrianna se svou maminkou v pokoji č. 118 na Bulovce po příjezdu do Prahy. Stojí to za to přemýšlet Našim zemědělcům přibývá každým rokem několik nových druhů výkonných strojů, které jim usnadňují a urychlují práci. Tito pomoc níci ze železa pomohli sklidit i přes nepříznivé počasí letošní úrodu a pomáhají ještě nyní, kdy na polích dokončují zimní orbu. Hodně práce čeká ještě v letošním roce družstevníky a pracovníky státních statků v chmelařských oblastech, kteří na svých pozemcích přiorávají chmelové babky, aby je tak uchránili před mrazem. K této práci se však dosud používá koňských potahů, jež denně přiorají chmel na 70 arech. Nad problémem této zdlouhavé práce se zamysleli tři zaměstnanci státního statku Louny na oddělení Cítoliby. Výsledek se brzy dostavil. Vedoucí oddělení rostlinné výroby Antonín Hnilica sestavil plán nového dokonalejšího pluhu, kovář Karel Skroud zhotovil přesně podle nákresů ze starých, vyřazených pluhů prototyp nového a svými cennými připomínkami z praxe přispěl oběma novátorům traktorista Karel Typold. Nový pluh, který tito odborníci sestrojili, je tažen kultivačním traktorem Zetor 25, vyorává současně dvě brázdy a přiklápí je na chmelové babky. Traktorista obsluhuje pluh pomocí hydraulického zařízení, které mu umožňuje přiorávat i na konci bráz dy. Zkoušky tohoto nového pomocníka chmelařů dopadly na výbornou. Místo dosavadních 70 arů, jež za den přiorá koňský potah, provede tuto práci nový pluh za jeden den v průměru na třech hektarech. A nakonec malé přirovnání: zatím co v roce 1954 přiorávali cíto libští svých 28 ha chmelnic třemi koňskými potahy, které obsluhovali vždy dva lidé, kočí a jeho pomocník, celkem tedy šest lidí, plných 14 dní, skončili přiorávku už 25. listopadu 1955. Na tuto práci stačil pouze traktorista, který potřeboval k přiorání chmelnic pouze jeden týden. H. F. Vedoucí rostlinné ■výroby na cítolibském oddělení státního statku v Lounech . Antonín Hnilica s traktoristou Karlem Typoldem (v montérkách) na chmelnici líšanských družstevníků, kterým pomáhají dokončit přiorávku. Šťastný a veselý Vy jistě nepatříte mezi ony lidi, kteří při prudkém hnutí mysli hned mlátí věcmi o stůl a provádějí jiné násilnosti. Jste^ jistě lidé rozvážni s patřičnou dávkou sebevlády a i když spatříte něco podobného jako výše uvedený titulek, pomyslíte si o pisateli jen nějaké, dokonce snad nežalovatelné podstatné jméno a spokojíte se vědomím, že něco podobného vyslechlo začátkem každého roku v právě uplynulých několika stoletích pěkných několik milionů lidi a věnujete se zase svým starostem. Je toho doopravdy hodně, co bychom měli nebo co bychom chtěli na začátku roku udělat, že? Spravit třeba doma všechny vypínače, srovnat a zodpovědět dopisy, udělat pořádek v účtech či překontrolovat zápisy příjmů a vydání za právě minulý rok. Jednoduše udělat v prvním volném dni vše, abychom do nového roku vstupovali tak říkajíc s čistým stolem. — Přiznejme si však, že ve velké většině to dopadne s těmito dobrými úmysly tak, že zaleknuti jejich početností raději všeho necháme a držíme svátek. Než se nadějeme, je den pryč a my se divíme, jak se to mohlo stát, že se nám nepodařilo splnit naše úmysly. Při takovém bližším podívání vypadá to mnohdy s tím prvním novoročním dnem jako s výrobou v některých našich podnicích. Nejdříve, totiž v prvním čtvrtletí, se tak protahuji, porozhlížejí. Než se nadějí, je čtvrt roku pryč a plán vykazuje splnění na deset, patnáct procent. Avšak ve čtvrtém čtvrtletí! To se to, hr, hr, dohání šturmem až třísky létají a rekordy praskají. Když, zadýcháni, šturm skončí, říkají, že tedy to bylo letos naposled, co se něco podobného stalo, a napřesrok — nu však uyidíte ... No, a to je právě ono, na co už tak dlouho čekáme. Totiž abychom uviděli od samého začátku roku takovou pěknou, plynulou práci a naopak neviděli koncem roku šturm, ubírající dech pro nástup do příštího roku. ( Letos, totiž v roce 195fí, pak toho bude více než jindy zapotřebí. Vcházíme do období druhého pětiletého plánu, na jehož konci budeme dělat asi o polovinu průmyslových výrobků více než dosud, budeme mit postaveno desetitisíce nových bytů, škol i jiných kulturních zařízeni. Vcházíme do údobí, v němž chceme všechna naše pracoviště doplnit novými stroji, novou technikou, abychom při menší námaze zvýšili výrobu, výdělky a celou životní úroveň. Prvním závdavkem na to je, že na příklad již letos bude postaveno 1AOO.OOO čtverečních metrů bytových prostor. Pro dalších třicet tisíc našich dětí budou postaveny nové školy, národní důchod se zvýší o vice jak osm procent a v drobném prodeji počítáme s prodejem o téměř pět procent vyšším. Tak tohle jsou naše plány. Nechci se přít, myslím však, že bych těžko nalezl odpověď na otázku, proč máme nový rok právě 1. ledna. Proč by se na příklad nemohl začínat 1. května, 1. července nebo 1. listopadu. Jedinou útěchou pro neukojenou zvědavost mi je, že at už by nám ten nový rok začínal v kterékoli době, vždy bude příčinou mnoha nesplněných osobních dobrých předsevzetí. V tom, změnit datum začátku nového roku, by nebyl žádný pokrok. I když jsou závody a lidé, kteří by docela rádi začínali nový rok od druhého čtvrtletí. Za předpokladu smazání první čtvrtiny — ovšem. Pokrokem by však mohlo a mělo být takové všeobecné vědomi, že začátek roku rozhoduje, zda svá dobrá přesvědčeni, své dobře připravené plány na dobyti lepšího života splníme. Podaří-li se nám to, budeme si na konci každého roku moci s klidným svědomím říci, že byl „šťastný a veselý“. — A bude tak lépe než to o něm říkat na jeho začátku. Kop