Svět v Obrazech, leden-červen 1959 (XV/1-26)
1959-01-03 / No. 1
V KRAKONOŠOVĚ ZEMI TEXT: FRANTIŠEK GOLDSCHEIDER — SNÍMKY ZDENĚK MENEC Knihy cestopisných črt, reportáží a causerií, které v posledních letech napsali naši spisovatelé o cestách do všech světadílů — to už je pěkná řádka v knihovně. Létající koberce současné techniky přiblížily nám i nejvzdálenější země. Budiž požehnána tahle úroda v literatuře, ale právě nad zasvěcenými pohledy do světa dvojnásob litujeme, že nemáme obdobnou literaturu o naší zemi. Chybí nám objevné knížky reportáží a črt o Československu právě z rukou spisovatelů. Cizí dluhy zapravil nemůžeme, ale zamysleli jsme se přitom v redakci nad dluhy vlastními. Chceme je splácet. Proto začínáme naši celoroční fotoreportážní pout za známými i neznámými krásami naší vlasti. S Popelčinou skromností se nabízejí k zvěčnění. Jen se dívej kolem sebe, aí žiješ ve městě či v pohraničním koutu. Všude je najdeš. D eště si netroufám říci, že jsme první dvoustranu zasvětili nejkrásnější roční době Krkonoš, protože znám milovníky letních toulek údolím Bílého Labe, znám jejich stesk na bílý val, který spoutal všechen život. Ale mé přitahuje Krakonošova země v době, kdy bílé, moudré hlavy velikánů se dotýkají nebe, kdy s večerem vyhlížím, jak opět nebeská modř ztemní a podivným fialovým světlem zaleje jasně bílou Železnou horu. kdy si mrazivý vítr vymodeluje sníh i led v nezapomenutelné tvary, kdy . . . Kolik jen těch Jedy“, výmluvných .kdy*, mohu nahromadit. A kolik by jich shromáždili vyznavači horských jar a pozdních lét. 1 já jsem před několika dny zaváhal. Když jsem znovu procházel jarem, létem i zimou Krkonoš. Od Dvořaček až po Černou horu. Přes Sněžku. Pančieké vodopády až do rušného Špindlerova Mlýna. Na Beneclcu jsem se oddával rozhledu na podhůří i rovinu a z údolí zamrzlého potoka, kde nepotkáš ani človíčka, jsem se kořil hrázi svalnatých obrů. Seděl jsem totiž u horského fotografa Zdeňka Mienece a vyhledával z tisíce fotografií (z nichž brzy uspořádá i knihu) pranepatrný zlomeček pro naši první dvoustranu krás. Ale ještě se do hor vrátíme. Pro jarní pozdrav slunci. K loukám, na nichž příroda v hýřivých barvách rozhodila květy. A s létem se vypravíme do vonných lesů i k tajemným výškám, kde se v mlhách krčí kosodřevina. A pak nad pestrými pohledy sami rozhodnete, který roční čas je v horách nejspanilejší. Vzácné ticho. Ale jen na chvíli. Vždyt Svatý Petr je rájem »loučkám*. Zato na pozadí, na Kozí hřbety a Železnou horu si troufnou jen zkušení lyžaři. Na Sněžku býval kdysi pěkný výšlap. Dnes je tenhle pohodlný výlet spojen s příjemnou vyhlídkou. Když se ovšem povede den. Jinak to může být cesta do rnlhy a mračen, cesta do bouře! - Za oknem v chatě na Sněžce má i bouře svou krásu, ač děsivou. Nezahrávejte si s ní.