Svět v Obrazech, červenec-prosinec 1966 (XXII/27-52)
1966-07-02 / No. 27
Paní, která se mýlila Bylo to 'na podzim, v minulém roce, byla sychravá, blátivá a deštivá sobota a lidé pospíchali před. polednem za nákupy.Stáli jsme v zelinářství za isebou, říkali rychle svá přání. Prodavačky pospíchaly. Rada byla dlouhá, bylo třeba spěchat; v sobotu každý spěchá a znervózňuje se, aby si pak měl čas dávat do pořádku pocuchané nervy. Přede mnou stála paní, v těch letech se těžko určí věk, to bych zbytečně hádal. A nevím ani, jak byla oblečená. Ve frontě obyčejně myslíme a sledujeme jiné věci než garderóby kupujících. Ale zato si přesně pamatuji, co ta paní řekLa. „Tři kila brambor prosím.“ „Brambory nejsou. Měli jsme je ve čtvrtek,“ zněla odpověd. Tehdy to bylo běžné, že brambory jednou byly a podruhé nebyly. A přesto se paní rozčilila. Vyvedlo ji zřejmě z míry, že se jí pocuchal kuchařský plán. A začala lamentovat: „To všechno ti jezedáci. Nesklízejí, dělat se jim nechce. Taky bychom jim měli něco ta kového provést.“ V sobotu před polednem se vždycky spě chá a není čas na diskuse. Ta paní odešla a nikdo jí neřekl, jak hluboce se mýlila. Ale v čem se vlastně mýlila? záleží jen na nich? Je to opravdu nepříjemné, když jdete pro brambory a brambory nejsou. Zvlášť na pod zim, ve sklizni by měly být vždy a kdekoliv v prodeji. Jde přece o každodenní potravinu Ale záleží jen na zemědělcích, aby skutečné byly? Ta pani totiž řekla:-.To všechno ti jezedáci. “ Nedávnu ,vyšla v odborném tisku tato zpra va: „Loňského ruku bylo na světě produkv váno méně brambor. Tato produkce byla asi o 7% nižší, než byla sklizeň v roce 1964, a o 2% nižší, než byl průměr let 1955 až 1959. Pokles výroby v Evropě a v Sovětském svazu byl přitom vyvážen značným přírůstkem sklizně ve Spojených státech. Největší západoevropský producent brambor západní Ně meóko — dosáhlo úrody o 12% menší ne i v roce 1964 a o 26% méně, než je jrrůměr.“ Z toho vyplývá, že minulý rok byl pro bľambory nepříznivý v celé Evropě. V zemědělství vždycky bude také záležet na klima tiokých podmínkách, zda vyroste ta či ona plodina a zda ji dobře sklidíme. Lidstvo již nesmírně dlouhou dobu úporně s přírodou zápasí o svou obživu. Zápas trvá doposud. Ale je tu další činitel. Zemědělství není dnes výrobním odvětvím, které může vyrábět samo o sobě. Během vývoje se výrobní proces na poli i ve stáji tak propletl s výrobním procesem v dalšich odvětvích národního hospodářství, že nejsme daleko od pravdy, když řekneme, že o úspěších našeho zemědělství se rozhoduje v továrnách a závodech poskytujících služby vesnici a výzkumných a vědeckých ústavech. Brambory dnes nikdo nevyrobí bez strojů, bez umělých hnojív a chemikálií, bez dobré sadby. Aby naše zemědělství mohlo vyrábět, nakupuje ročně za 14 miliard různých potřeb od ostatních. Za nákup těchto prostředků vydá polovinu toho, co za své výrobky utrží. Nemáme-li se mýlit, musíme při posuzováni vycházet z rovnice: přírodní podmínky 4- dodávky a služebny pro zemědělství + práce zemědělců = výsledky zemědělské výroby. Textilnímu závodu každý uzná, že nemůže vyrábět, když mu nedodali bavlnu. Ale závodu zemědělskému nebýváme ochotni přiznat, že nesplněni určitých podmínek výroby nutně vede k nižší výrobě. Zejména tehdy ne, když něco chybí v našem jídelničku. HOVOŘÍ SE O ROVNOPRÁVNOSTI Ta pani tehdy také řekla: .Taky bychom jim něco takového měli provést." Předpokládala, že naše zemědělství dostává vždycky všechno. Samozřejmě se mýlila Předseda JZD „Nástup" v Bmišti na Českolipsku Josef Starý řekl: „Tak třeba teď nám nabřzeji dusíkaté vápno. Ale my jsme je potřebovali na podzim. Teď potřebujeme ledek, ale neni! Sortiment, který potřebujeme, neni v tu dobu, kdy je potřebný vzhledem k agrotechnice. Pro co se tedy hnojiva vyrábějí? Aby se v podnicích plnil plán, nebo aby nám rostlo na poli? Špatné na tom je, že družstvo vlastně nese veškeré riziko a ti druzí žádné ..." JZD „Nástup" loni vážilo a vagónovali cukrovku doma. Nemělo možnost posílat zástupce k přejhnce do cukrovaru v Mnichové Hradišti. A ten jim nepřiznal 19 vagonů, takže družstvo utržilo o 36 tisíc korun méně, než ve skutečnosti dodalo. Okresní výrobni zemědělská správa Bratislava - venkov ustavila iniciativně kontrolní skupinu, která si na sebe „vydělává" tim, že chráni zájmy zemědělských závodu. V cukrovarnické kampani 1964 se jeji členové rozjeli na váhy. Ten den, kdy byli přítomni, se srážka na hlínu a jiné nečistoty pohybovala kolem 5-6 procent. Ale druhý den, bez kontrolora, se vyhoupla na 15-30 procent. Zůstaňme 'však u dodávek do zemědělství. Jak tady obchodní partneři zemědělských závodů využívají svého postavení, situace, že zemědělci .neznají často růzmé právní a cenové předpisy ani nemají možnost kontroly. Skupiny Krajské komise lidové kontroly □ statistiky v Ústí nad Labem při prověrce kvality, distribuce a uskladněni umělých hnojiv odebraly 259 vzorků z dodávek zemědělským závodům Severočeského kraje. Z toho 38 procent neodpovidalo technické normě. Za hnojiva s nižším obsahem živin platili zemědělci stejně jako za prvotřídní. Kromě toho se zjistilo, že superfosfát Kola měl větší procento kyseliny fosforečné. Takové hnojivo použité v době vegetace může dokonce značně snižit výnosy zemědělských plodin. Nebo ještě něco: zemědělský závod kupuje z cukrovaru řízky, které mají mít osm procent sušiny. Je to výborné krmivo, zemědělci za něj rádi zaplatí. Ale má těch osm procent sušiny? V JZD Stračov okres Hradec Králové jednou zjistili, že ta sušina tak kvalitní nebyla a že jim do toho, co zaplatili, vlastně chybí 24 vagónů řízků navíc. A tak si taky zařídili vlastni kontrolní laboratoř, studují státní normy a předpisy, dělaji rozbory, měři a váži... tučnost mléka, kvalitu krmiva, vlhkost obili. A vyplatí se to! Pak se divme, že se v zemědělských závodech a nejvíce v družstvech hovoří o rovnoprávnosti. Jen ten, kdo tohle zná, může pochopit, proč XIII. sjezd KSČ uložil, abychom při změnách v řízení národního hospodářství prosadili rovnoprávné vztahy mezi zemědělstvím a průmyslem. ABY BYLO JASNO Paní přišla do obchodu a chtěla brambory. A když jí řekli, že nejsou, poznamenala, že zemědělci nesklízejí, že se jim nechce. Není příjemné slyšet, že brambory nejsou. Rovněž tak není příjemné pro zemědělce, když celou zimu ošetřují bramborovou sadbu, pracují na pozemku pro brambory, zasázejí je, pohnojí a potom obdělávají ... to všechno je přece mnoho práce a prostředků, které musí vynaložit ... a potom sklidí méně, než zasázeli. Stejná práce jako před rokem, stejné starosti, ale výsledky rozdílné. A starosti do budoucna: čím se bude krmit, bude na jaře dost sadby na novou sklizeň, jak nahradit příjmy za brambory. Neboť zákazník v obchodě možná celý týden nekoupil brambory, ale družstevníci vynaložili práci a námahu, která nedala ovoce, protože příroda nebyla příznivá. S tím se musí počítat, avšak týká se to i oné neznámé paní, jež si snad neuvědomila, že právě ti ,,jezedáci“ na loňskou neúrodu brambor nejvíc doplatili. _ V té době jsem se dostal také do Loun, keře mi vyprávěli takový příběh. V JZD sklidili brambory a protože úrodu vzhledem k jiným měli náhodou obstojnou, splnili své úkoly a zbytek uložili v krechtech. S tím je mnoho různé práce, dělaji ji lidé a musi dostat odměnu. Traktory potřebuji naftu a olej. A když všechno bylo hotovo, přišli do družstva z okresu se žádosti: „Ne jsou brambory, dodejte navíc. Že je máte v krechtu? Tak rozdělejte krecht." Nikdo nemohl družstvo nutit, svou povignost již dávno splnilo. A přesto projevilo porozuměni pro celospolečenský zájem, piro člověka z města. Krechty otevřeli, zase dělali práci novic, práci, z niž družstvo nemělo žádný užitek. Náklady družstva jen vzrostly o dvacet tisic korun. Komu je má družstvo vyúčtovat? Nákupní organizaci, která nedovedla včas udělat předpověď sklizně a jeji bilanci a dát pokyny? Národnímu výboru, který doporučil krechty otevřít a znovu brambory nakládat? Když se stane něco podobného v průmyslu, když je to na státním statku, nese koneckonců takové náklady společnost jako celek. Ale v zemědělském družstvu jeho členové; proje ví se to v nižších odměnách. Je třeba vidět, že hovoříme-li dnes v souvislosti se změnami řízení v průmyslu o hrubém důchodu a potřebě, aby kolektiv (každého podniku pociťoval důsledky svého hospodaření, pak v ze mědělských družstvech v podstatě tato zásada platí od počátku. Aby tedy bylo jasno: až zmíněná paní, která má možná pořád stejný plat, i když závod, kde pracuje, vyrábí více toho zboží které v obchodech leží, a nedodává dost toho, po kterém je poptávka, až ta paní ponese důsledky této činnosti, jako musí nést družstevní rolník i důsledek neúprosné neúro dy . . . pak se naučí uvažovat jinak a pak bude možné také hovořit o rovnoprávnosti. ZBÝVÁ DODAT ... Naše zemědělství v roce 19B0 překročilo úroveň předválečné zemědělské výroby a od té doby ji zvyšuje. V ledačems to cítíme, umožňuje to různé změny k dobrému v zásobování — i když nám vývoj a zásahy přírody mohou oas od času v tom či onom přinést dočasné zhoršení. Ale důležité také je, že tato vyšší výroba se dosahuje na menší výměře orné půdy, jíž stále ubývá. A ještě důležitější, že v zemědělství proti předválečným letům pracuje jedna třetina lidí. A pak si někdo řekne jen tak — nechce se jim dělat! Není náhodné a stojí za zamyšlení, že nejvyspělejší průmyslové státy světa mají vy spělé zemědělství a přebytky zemědělských výrobků a potravin. A že naopak v převážně agrárních státech mají problémy zásobovací. Máme-di se z toho poučit, musíme zkoumat, jak náš vyspělý a rozvinutý průmysl pomáhá pozvedat úroveň našeho zemědělství, které má mnoho možností a rezerv, ale jež samo dobýt nestačí. Proto je také tak důležité, jaký vztah a poměr budeme všichni mít k zemědělství. Proto je také důležité, aby nová soustava řízení v průmyslu í zemědělství pomohla odstranit všechno nesprávné a brzdící a nastolila mezi nimi rovnoprávné vztahy. Pak bude možné si „dupnout“. JAROSLAV DIBLÍK