Svět v Obrazech, leden-červen 1968 (XXIV/1-25)
1968-01-09 / No. 1
- *s‘J P raha a nový zákon Zákon o hlavním městě má především právně vyjádřit postavení Prahy a její celostátní funkci. Je to opatření zcela nové, nebo už Praha někdy v minulosti podobné zákonné postavení měla? Město Praha, jako sídliště ležící pod nejstarším sídelním hradem střední Evropy, bylo vždy předním městem české země. Je to patrné i z péče, kterou výstavbě Prahy věnoval Karel IV. Přední postavení Prahy mezi českými městy bylo významným způsobem dokumentováno i v období husitského revolučního hnutí, kdy se Praha, tj. spojená města Staré a Nové, stala hlavou velikého svazu většiny českých královských měst. Praha dosazovala královským městům konšely a vojenské hejtmany, vybírala daně a poplatky a stala se pro ně i rozhodující soudní instancí odvolací. I po vítězství reakce v XV. století zůstalo ovšem Starému Městu pražskému jeho mimořádné postavení. I nadále bylo odvolacím a poradním orgánem pro mnohá česká města, bylo i bezprostředním sídlem krále. Smutným dokladem významu Prahy byla skutečnost, že vítězství císařských na Bílé hoře a pád Prahy znamenaly definitivní porážku českého povstání. Třebaže od 17. století přestala být Praha sídlem krále, který se přestěhoval do Vídně, zůstala sídlem zemského sněmu i zeměpanských úřadů. Také česká šlechta si zde nadále stavěla svoje barokní paláce. Roku 1784 byla čtyři dotud samostatná pražská města spojena v jediný celek, čímž se Praha stala nejen daleko největším českým městem, ale byla označena také iako královské hlavní město, čímž se zřetelně vyjádřilo její zvláštní postavení. Toto postavení bylo dáno také tím, že Praha byla vyňata z krajského zřízení — nenáležela k žádnému kraji. Ani v roce 1850 nebyla pochopitelně připojena k žádnému okresu, nýbrž podléhala jako samostatný celek přímo místodržitelství. Výkon politických funkcí okresních, eventuálně krajských zde vykonával sám magistrát. Tak tomu v zásadě bylo až do roku 1949. Praha byla však zároveň jako právnická osoba držitelem velkého nemovitého majetku a různých podniků. Důchody z těchto statků, domů a podniků, právě tak jako velké výnosy z obecních dávek činily Prahu do značné míry soběstačnou. Přitom ovšem potřeby všech státních i jiných orgánů, které nenáležely obci, musily si tyto orgány hospodářsky zajistit nebo Pražské obci příslušné nahradit. Kromě toho poskytoval městu československý stát pro některé speciální významné úkoly zvláštní subvénce, takže Praha mohla plnit všechny své úkoly vyplývající ze zvláštního postavení hlavního města. Celá tato situace se změnila vznikem národních výborů jako orgánů statní moci a hospodářskými proměnami v lidově demokratickém a později socialistickém Československu. Po II. světové válce se změnila celá státní správa. A právě v těchto nových podmínkách musela Praha hledat své nrsto. Přestala'' být právnickou osobou a jako taková přestala být majitelem nemovitostí i podniků. Krajským zřízením v roce 1949 byla dokonce zbavena svého vždy zdůrazňovaného zvláštního postavení a začleněna do Pražského kraje, i když vzápětí bylo Ústřednímu národnímu výboru přiznáno postavení rovné krajskému národnímu výboru. Tato nelogičnost byla po několika letech výslovným vyčleněním Prahy z krajského zřízení likvidována, ale postavení hlavního města zůstalo prakticky neformulováno. Lze nějak stručně charakterizovat rozdíl mezi starým a novým správním postavením Prahy? Praha jako hlavní město měla nejen naprosto odchylnou strukturu od ostatních krajů, nýbrž také odchylné úkoly a potřeby. Nadto musela plnil mnohé úkoly, které vyplývají z postavení sídla vlády a které nemá žádný kraj (umístění státních orgánů a zastupitelských úřadů, zásobování nejen vlastního obyvatelstva, nýbrž i zmíněných orgánů, zajišťování mnoha tisíců bytů atd.). To vše měla Praha realizovat z normálního státního rozpočtu, na němž se podílela stejným dílem jako jiné kraje, a s pracovní kapacitou, která vzhledem ke speciální struktuře pražského obyvatelstva nemohla postačit na úkoly, na kterých se v minulosti vždy velkým dílem podílelo i obyvatelstvo venkova. Důsledkem těchto skutečností byl velký pokles hospodářské i pracovní síly Prahy, takže nebyla schopna plnit vše to, co od ní požadovaly potřeby normálního života jejích obyvatel, právě tak jako její postavení hlavního města republiky. To má vyrovnat a uvést na pravou míru nový zákon o Praze. Je to ovšem právní norma, která nemůže zajistiti vše. Připravuje samozřejmě podmínky pro další rozvoj ve všech sférách. Zákonně zajišťuje Praze její postavení vláda a dává jí zároveň hospodářské i lidské prostředky k realizaci zvýšených úkolů. Zákon o hlavním městě Praze vytváří předpoklady pro co nejlepší správu města a pro to, aby národní výbory v hlavním městě mohly plnit své povinnosti vůči obyvatelům Prahy a řešit všechny důležité úkoly. Zákon respektuje stále rostoucí význam Prahy pro další rozvoj národního hospodářství a kultury celé země. Jak se zvětšilo území hlavního města a jak bude vnitrně členěno. Bude Praze její nové zájmové území stačit? Území hlavního města Prahy se zvětšilo na 29 tisíc ha a má nyní 1,1 miliónu obyvatel. Připojilo se k němu 21 obcí se 67 tisxi obyvateli. Většina těchto obcí velmi těsně přiléhá k hlavnímu městu a s městem prakticky srostla nebo co nejdříve sroste. Do mnohých obcí již před připojením k Praze vedly linky městské dopravy. Lidé zde žijící z velké části dojíždějí za prací do města, obstarávají si zde nákupy a používají jeho kulturní zařízení. Praha jako velkoměsto potřebuje prostor pro další růst. Přeplněné centrum je nutno uvolnit pro jiné účely a za starými hranicemi města se mohou umístit skladovací prostory i nová bytová výstavba. Rozloha připojeného území, je 10,5 tisíc ha, z toho 6 tisíc ha je orná půda. Obce budou podle polohy připojeny k stávajídm pražským obvodům. K Praze 4: Modřany, Libuš, Kunratice, Chodov, Háje; K Praze 5: Velká Chuchle, Lahovice; K Praze 6: Repy, Nebušice, Lysolaje, Suchdol; K Praze 7: Ďáblice, Dolní Chabry; K Praze 9: Kyje, Kbely, Letňany, Čakovice; K Praze 10: Petrovice, Dolní Měcholupy, Horní Měcholupy, Stěrboholy. Zájmová území města je pojem, který vyjadřuje aglomeraci města se svým okolním územím zasahovaným městským vlivem a uspokojuje v něm řadu potřeb svého života. Už z toho vyplývá, že jeho hranice nelze přesně stanovit. Těch vztahů je velký počet a každý zasahuje různé území podle své povahy. Např. v bydlení a investiční výstavbě je tento okruh zájmového území značně menší než okruh zájmového území města pro rekreaci obyvatel. Při přípravě zákona byly otázky zájmového území pečlivě rozebírány a ukázalo se — jak také vyjadřuje zákon — že hranice okresů Praha-východ a Praha-západ jsou území, která v podstatě inklinují k Praze. Ovšem pro hlavní město jsou a budou vrcholně důležité i jiné oblasti, které nikdy k městu připojeny být nemohou. Bude území nově přičleněné k Praze znamenat zlepšení pro hlavní město při rekreaci a při zásobováni například čerstvou zeleninou? Jak se zde bude vůbec organizovat zemědělská výroba? Zemědělskou výrobu v připojených obcích budou i nadále řídit orgány Středočeského kraje. Budeme s nimi samozřejmě v úzkém kontaktu a chceme — pokud možno — co nejpříznivěji ovlivňovat složení zemědělské výroby. Vypracovali jsme generel, podle kterého by měla být v těchto oblastech vytvořena základna výroby zemědělských výrobků, nejvíce potřebných pro hlavní město. Podle něj se budeme snažit prosazovat požadavky Pražanů. Jakou formou hodlá NVP spolupracovat s KNV Středočeského kraje? Zákon určuje formu vztahu mezi Středočeským krajským národním výborem a Národním výborem hlavního města Prahy v územích okresů Praha-východ a Praha-západ. Veškerá opatření plánovací a projektové přípravy jsou projednávána kromě místního národního výboru také s Národním výborem hlavního města Prahy. Je to jasným znamením úzké hospodářské a územní integrace mezi Prahou a jejím zájmovým územím. Předpokládáme, že touto formou dvojího projednávání se podaří vhodně sladit zájmy obou partnerů i zájmy té které obce. Je samozřejmé, že tento vztah má i opačný směr. Praha je přirozeným centrem obou okresů a vlastně celého kraje a uskutečňují se zde služby pro občany okolního území. Je proto dobré, že zákon pamatuje na to, aby plány takovýchto zařízení byly projednávány zase s orgány národních výborů Středočeského kraje. Zákon již registruje velmi dobrou soudružskou spolupráci mezi NVP a ONV v Praze a národními výbory ve Středočeském kraji. V současné době jsou dány další dobré podmínky pro spolupráci a očekáváme, že se bude dále rozvíjet. Lze nějak srovnat postavení Prahy s hlavními městy jiných států? Hlavní města socialistických států — pokud víme — nemají vlastní zvláštní zákon. Ovšem je pravda že tyto metropole mají daleko větší území, kde mo hou uspokojovat své zájmy a v minulosti jim byla věnována daleko větší péče než Praze. Hlavní města socialistických států — například Varšava — se stala hned po druhé světové válce centrem pozornosti všech obyvatel Polska a výrazem národní cti. Všechny síly se spojily k jejímu znovuvybudování a modernizaci. — Nový zákon o hlavním městě je nutné chápat jako prostředek proti zaostávání Prahy. S kapitalistickými městy se nedá postavení Prahy srov návat, protože systém správy je tam zcela odlišný. Jste jako primátor s novým zákonem spokojen beze zbytku, anebo pociťujete, že je to jen první krok v novém řešení postavení hlavního města socialistického Československa? Již výše uvedené odpovědi ukazují, že jde o zákon potřebný, který konečně bude řešit ta bolavá místa, se kterými se dlouho nemohlo hnout. Slibujeme si od něj mnoho. Ovšem je to zákon nový a nelze na něm hledat chyby nebo jej přehnaně chválit dříve, než přinese nějaké praktické poznatky. Některé otázky se zatím řeší kompromisem, někde se volí jisté zkušební myšlenky, právě proto, že jde o něco zcela nového. Jsem s novým zákonem samozřejmě spokojen i když neobsahuje všechny návrhy, které pracovníci pražských národních výborů podali. Položil ale určité základy a nyní je velmi důležité, jak bude plněn. Ani výborný zákon, když není plněn odpovídajícím způsobem, nemůže přinést očekává né výsledky. Rozhovor připravil J. Čapek odpovídá primátor hlavního města Prahy LUDVÍK ČERNÝ,