Svět v Obrazech, leden-květen 1969 (XXV/1-20)

1969-01-07 / No. 1

rľl 1 LLj NEURALGICKÁ CENTRA SVĚTA Václav STRAKA Ve světě existují tři velké uzliny problémů, které ovlivňují vývoj mezinárodní politiky — válka ve Vietnamu, skoroválka kolem Israele a mír v Československu. Vstup půlmiliónové armády pěti států Varšavského paktu na půdu Československé republiky vyvolal rozčilení západních generálů a uvedl do pohybu některé jejich jednotky, avšak brzy tu došlo k uklidnění. Mnohem vážnější a trvalý je jeho dosah politický. Zásah pěti států Varšavského paktu obnovil nedůvěru západního světa k mírovým nabídkám z východu. Na Valném shromáždění OSN, které právě před vánocemi končilo, neopomenula velká většina řečníků zmínit se o intervenci pěti států a zdůraznila, že šlo o porušeni principů mezinárodní spolupráce, jež vyžaduje respektování suverenity druhých států, a tedy o narušení samých základů OSN. Akce pěti států rozrušila i spolupráci socialistických a dělnických stran ve světě. Zdůvodnění, kterému na západě začali říkat „Brežněvova doktrína“, že totiž socialistické státy mají právo intervenovat v jiném socialistickém státě, dojdou-li k náhledu, že je tam socialismus ohrožen, vyvolalo prudkou reakci především u západoevropských komunistických stran, které toto právo kategoricky odmítají. Hlavním jejich mluvčím je italská komunistická strana, která nesouhlasí s názorem, že je možný jen jeden model cesty k socialismu. V současné době se rozvíjí prudká teoretická polemika zejména mezi italskými komunistickými představiteli a teoretiky z NDR. Ožehavé otázky, které předkládá světu situace na Blízkém východě, je jiného charakteru. Od června roku 1967, kdy zde byly v šesti dnech rozbity arabské armády a sovětský materiál, trvá nebezpečí, že válečné plameny nebezpečně blízko Evropy znovu vyšlehnou. Za každou z protivných stran stojí jedna ze dvou světových supervelmocí. Angažují se zde válečným materiálem i prestiží, což je vlastně jediná brzda rozčilených hlav v Izraeli i v arabských státech. Kdyby nebylo této závislosti na velmocech, byly by pravděpodobně dnes buď smeteny režimy v Damašku, Amánu a Káhyře, anebo izraelské obyvatelstvo — řečeno arabskou květomluvou — zahnáno do moře. Situace až do nedávné doby byla bezvýhledná a rostoucí srážky na březích Jordánu a u Suezského průplavu vedly k domněnce, že nový krvavý konflikt je v dohledu. Po zvolení Richarda Nixona novým americkým presidentem se začíná však americký postoj v izraelsko-ärabském konfliktu modifikovat. Nixonovu volební kampaň financovali ze značné části američtí naftaři, kjteří mají zájem na arabské naftě a tedy na dobrých vztazích k arabským státům. Americká podpora Izraele nebude tedy tak bezvýhradná a Washington se bude ucházet o přízeň i v Káhyře. Podle zpráv ze západního tisku, které potvrzuje i izraelský list AI Hamišmar, jednali v Tel Avivu s pověřenci izraelské vlády dva sovětští zmocněnci. Je tedy jasné, že ani Sovětský svaz nemá zájem na prodlužování nebezpečné a obtížně kontrolované situace ovlivňující nálady v početném muslimském světě Afriky a Asie. Nejvážnějším problémem světové politiky zůstává nadále Vietnam. Od 13. května loňského roku se v Paříži dohadují delegace, jak si sednout k jednacímu stolu. Američané již došli k názoru, že ve Vietnamu válku nemohou vyhrát a že si zde musí uvolnit ruce, chtějí-li hrát větší a důraznější roli v evropské politice. I vláda v Hanoi dává moudře přednost jednání, aby získala rozhodující vliv v celém Vietnamu, než aby podle rady Pekingu nechala dále masakrovat své obyvatelstvo. Překážkou, která bráni rychlému průběhu rozhovorů, jsou operetní vietnamští generálové v Saigonu, zcela závislí na amerických dodávkách vojáků, výzbroje i svých parádních uniforem. Zdá se, že však začínají jít už americkým politikům na nervy, jak svědčí zaznamenaná polemika mezi americkým ministrem obrany Cliffordem a maršálem Ky, v níž ministr nazval maršála šaškem a maršál ministrovi vzkázal, aby držel hubu. S vyjednáváním o míru ve Vietnamu se začíná objevovat na obzoru světové politiky další dramatický moment, a to pokus lidové Číny o návrat do mezinárodní politické souhry. Čína nabídla Spojeným státům obnovení rozhovorů ve Varšavě. Světový tisk usoudil, že Peking posunul tedy do postavení nepřítele číslo 1 Sovětský svaz. Nová americká vláda, která se dnem 20. ledna ujme správy státu. Horní řada zleva: John N. Mitchell — generální prokurátor, Maurice H Stans — obchod, Winton M. Blount — pošty, Clifford M. Hardin — zemědělství, George P. Schultz — práce, Robert H. Finch — zdravotnictví, školství a soc. péče. Dolní řada zleva: John A. Volpe — doprava, Melvin R. Laird — obrana, David M. Kennedy — finance, William P. Rogers — zahraničí, Walter J. Hickel — vnitro, George Romney — výstavba. NOVOROČNÍ PROJEVY Jlfií ČAPEK Na tomhle místě měl být podle původního plánu komentář k letošnímu novoročnímu projevu presidenta republiky. Tyhle řádky musely být ale odevzdány už na sklonku loňských vánoc — harmonogram tiskárny je neoblomný — kdy ještě projev presidenta L. Svobody nemohl být znám. A tak jsem tedy alespoň znovu prolistoval a pročetl všechny novoroční projevy našich presidentů od roku 1949. A věřte, nebyla to četba ani zbytečná, ani nezajímavá. Oživil jsem si předcházejících dvacet let vývoje republiky tak, jak jej postupně viděli, posuzovali a hodnotili tři jeji nejpřednější představitelé — Gottwald, Zápotocký a Novotný. Dovolte mi nyní, abych zde uvedl několik citátů z těchto projevů, citátů, které mne nejvíce zaujaly. „Od poloviny roku (1950) platí nové trestní právo, které je účinnou zbraní lidu proti škůdcům naší vlasti... Důležitou událostí našeho vnitropolitického života bylo několik procesů proti nepřátelům naší lidově demokratické republiky. Tyto procesy se staly názornou školou pro široké vrstvy lidu .. (K. Gottwald — 1. 1. 1951) „Význam procesu s protistátním spikleneckým centrem nejlépe oceníme, uvědomíme-li si, proč se nad tímto procesem rozběsnili reakcionáři na celém světě... Důvod jejich běsnění je zcela prostý. Rozdrcení spikleneckého centra znamenalo rozdrcení jedné z nejdůležitějších pátých kolon, kterou si američtí imperialisté pěstovali v táboře míru... Odsouzení a potrestání spikleneckých zrádců je tudíž velkým aktivem bilancí uplynulého roku a posílením pro další roky ...“ (K. Gottwald — 1. 1. 1953) „... i tento zvýšený plán (původní čísla první pětiletky se v roce 1951 zvyšovala — pozn. J. Č.) byl reálný a mohl být splněn, kdyby nebylo záškodnické činnosti odhalených a potrestaných zrádců z bandy Slánského i některých nedostatků a chyb, které se na některých místech, nejen dole ale i ve vedoucích orgánech našeho hospodářství, vyskytly“ (A. Zápotocký — 1.1. 1954) „Kapitalismus učí a nutí pracující, aby své nároky a požadavky stále omezovali, uskrovňovali se a v době krizí i hladověli. Za socialismu požadavky a nároky stále stoupají. Z toho vznikají pochopitelně mnohdy veliké obtíže ...“ (A. ZápotocKý — 1.1. 1955) „Je však nemálo případů, kdy nedostatky, které narušují spokojenost lidí, jsou způsobovány maličkostmi. Vezměme si bytovou výstavbu, kde jsou mnohé domy postaveny nekvalitně. Nedbale jsou vyráběny především panely. Do takových domů pak zatéká voda ... ÚV KSČ projednal na svém zasedání v listopadu loňského roku výsledky XXII. sjezdu KSSS, zdůraznil, že jsou reálné předpoklady, aby se i naše dnešní generace dožila vybudování komunismu v naší.vlasti.“ (A. Novotný — 1.1. 1962) „Jak víte, objevily se některé skeptické hlasy, které v poslední době počaly tvrdit, že se u nás projevil jakýsi všeobecný úpadek národního hospodářství... Podobné úvahy nejsou správné, protože přehlížejí některé závažné důvody, jimiž jsme se řídili v naší hospodářské politice. Je ovšem pravda, že tvrdá zima v roce 1963 zatížila naši hospodářskou situaci a velmi značně zkreslila naše původní záměry . . . Znovu podtrhuji, soudruzi, máme všechny podmínky, aby život naší společnosti šel dále kupředu pevným krokem." (A. Novotný — 1.1. 1965) „Vstupujeme do roku, v němž nás čeká mnoho práce a také významné politické události. Bude to rok, jehož výsledky beze sporu ovlivní celý další vývoj republiky ... Zdůrazňuji, že nenabízíme žádná těšínská jablíčka, jak se o tom někdy hovoří, ale máme zcela konkrétní záměry ■ ■ ■ (a. Novotný — 1.1. 1968) Co k tomu všemu říct? — Myslím, že sáhodlouhých komentářů není třeba. I když jde jen o několik citátů, hovoří řečí velmi jasnou. — Ty minulé novoroční projevy většinou oplývaly jen suchými, nic neříkajícími čísly a procenty, dále pak notnou dávkou laciného sebeuspokojování hurá-optimismu, často i oost nebezpečné demagogie a konečně — v mnoha případech z nich při čtení ještě dnes čiší jakýsi zvláštní chlad a snaha po tom přesvědčit lidi, že všechno dobré, co bylo vykonáno, je dílem „vrchnosti" všechny chyby a nedostatky pramea ní především z toho, že lid neumí „vrchnost“ pochopit, že ji nechce poslouchat. V žádném případě to nebyly skutečně pravdivé a přesné analýzy, opravdové bilance a střízlivé plány. V době, kdy tyhle řádky budete číst, budete už zároveň znát i letošní novoroční projev. Budete si tedy moci sami udělat potřebné srovnáni. Snad to skutečně už bude jiný novoroční projev, projev státníka, jemuž oba naše národy věří, projev vyjadřující prostě a srozumitelně cíle našeho humánního socialismu, který se právě* před rokem začal rodit a jehož myšlenky si za tak krátkou dobu dokázaly získat snad všechny poctivé občany této republiky. 27. prosince 1968. K. Gottwald — 1. 1. 1952 A. Zápotocký — 1. 1. 1955 A. Novotný — 1.1. 1968