Svět v Obrazech, červenec-prosinec 1970 (XXVI/27-52)
1970-07-07 / No. 27
■Z’ V/ NAS ROZHOVOR s prof. MUDr. J. HRBKEM, DrSc., členem-korespondentem ČSAV, ministrem školství ČSR Mládež i učitele musíme umět zapálit pro náš program! Soudruhu ministře, je známo a hovořil jste o tom nedávno na školském a kulturním výboru České národní rady, že zároveň s probíhajícím konsolidačním procesem v oblasti školství se pracuje intenzivně na novém programu školské politiky ČSR. Mohl byste naše čtenáře seznámit s některými jeho hlavními zásadami a problémy? Začal bych u předškolní výchovy. Jsem profesí neurolog, který se zabývá rozvojem řeči a psychiky člověka. Z mnohaletých výzkumů se ukázalo, že bychom mohli na podkladě fyziologických a klinických analýz a některých experimentálních prací napomáhat rozvoji řeči a psychiky. Dodnes nikdo nedal návod matce, jak má své dítě racionálně učit řeči a myšlení. Všechno je ponecháno mateřskému pudu maminek a babiček. Ze sérií výzkumných práci vyplývají některé velmi praktické závěry a prosté návody, jak postupovat. Bez velkých nákladů je možné rozpracovat základní systém a dát ho k dispozici za prvé maminkám, za druhé jeslím a za třetí mateřským školám. Věc má zásadní význam, už proto, že jde o nejzázračnéjši proces, který u člověka v nejútlejším věku probíhá, a též proto, že dnes velká většina matek svěřuje děti jeslím nebo mateřským školám. A nezakrývejme si — zkušenosti jak z kapitalistických, tak i ze socialistických států ukazují, že rozvoj děti v těchto zařízeních je po stránce psychické retardován. Je zapotřebí udělat všechno pro to, abychom to odstranili. A jakou koncepci chystáte na ministerstvu pro rozvoj škol I. a II. cyklu, tedy pro základni a střední školstvi? Jedním z podivných paradoxů roku 1968 bylo, že v zemi, kde působil Komenský, kde vzešly nejrevolučnější názory v pedagogice a kde soudruh profesor Nejedlý byl tvůrcem dobře promyšlené soustavy jednotné školy, která svým programem dokonale teoreticky splňovala oba dva zvláštni postuláty socialistické školy, to je demokratičnost a vysokou ideovost — že v této zemi došlo k destrukci této koncepce. Tento paradox je umocněn ještě tím, že ve stejnou dobu se na mezinárodním fóru a na půdě UNESCO uzavíraly mnohaleté diskuse, které unisono vyzněly pro koncepci jednotné školy, a jediné Československo tuto koncepci rozbíjelo. Je pravda, že pří realizaci projektu Nejedlého, ke kterému se plně hlásím a v němž bych rád pokračoval — bez slabin a nedostatků tohoto projektu — se udělaly chyby. V prvé fázi byla katastrofální chyba v tom, že autory učebnic byli vysokoškolští profesoři bez zkušeností s praxí via II. cyklu škol. Výsoký stupeň abstrakce, nesrozumitelný i učitelům, natož žákům, vyvolal nářky na přetíženi žactva, neúspěchy, propadáni. Vyvolal i nutnost, aby rodiče pomáhali dětem v učení. Z toho samozřejmě vyplynula nespokojenost a třídní diskriminace, protože dělník a rolník mohl těžko pomáhat svému synkovi v teorii čísel a teorii množin, v teorii funkcí a v mnohém jiném. Dělala se náprava a jak už je pro nás typické — rádi jdeme z extrému do extrému — přešlo se na druhou stranu. Zlehčil se obsah, studium se zkrátilo na osm let, gymnasium na tři roky. Kdekdo prospíval, ovšem mládež, která šla do zaměstnání, byla připravena špatně. S nepřipraveností absolventů střední školy jsme se setkávali i na vysokých školách, kde jsme je málem museli učit pravopisu. Zkaríkovala a zdeformovala se i linie na sepětí školy s výrobní praxi. Bylo to všechno jiné, jen ne účelné spojení školy s výrobní praxí. A přišel rok 1968 — a chyb, které nebyly v koncepci — bylo zneužito ke kritice celého původního projektu. My se dnes musíme pokusit o to, zásady jednotné školy rozumně realizovat a ukázat, že to bude nejen účelné, ale že to bude i prospěšné. A jak, soudruhu ministře, uplatnit ve školské vzdělávací a výchovné soustavě diferenciaci? První problém je k d y tu diferenciaci provádět. O to byly vedeny veliké spory. V roce 1968 zvítězilo stanovisko osmiletých gymnasii, čili diferenciace ve věku 10—11 let. Ovšem v protikladu k této tezi vyzněly všechny rozsáhlé rešerše výzkumné, které se dělaly různými metodami naprosto nezávisle na sobě ve všech možných místech světa, v tento zcela opačný závěr: když se pokusíte dělat prognózu nadání a úspěchů v budouci práci ve věku 10—11 let, dopustíte se asi 80% chyb; jenom ve 20%, hlavné u talentů, odhadnete správné. Ale ve věku 15—16 let se tato relace přímo obraci. Osmdesát procent správně, 20% chyb. Z toho evidentně vyplývá, že pro velikou většinu, minimálně pro 80% platí, že je rozumné přikročit k diferenciaci až ve věku 15—16—17 let. Ovšem pořád tu zůstává těch 20%, v nichž jsou obsaženy talenty. Jak je podchytit, jak je rozvíjet? Na to mám jednoznačnou odpověď: kdykoliv se projeví. Projeví-li se ve čtyřech letech, tak je podchyťme třeba ve věku čtyř let. Musíme najít takový systém školstvi, který by každé speciální nadáni kdykoliv a na kterémkoliv stupni podchytil a rozvíjel. se musíme orientovat — a v tom tkvi Přitom právě demokratismus našeho školstvi — na velkou většinu děti, které potřebuji všeobecné vzdělání. Tak to je otázka kdy. Druhá otázka je zřejmě jak a v čem diferencovat? Sezval jsem stoupence původní koncepce Nejedlého, mezi něž se řadím i já — i odpůrce — a vedli jsme rozpravu. Mjůj názor je, že všichni mladí lidé by se měli vyznat v dějinách vlastní země, v literatuře, v jazyku, v geografii, v zákonech filosofie, logiky a psychologie. Uvažme případ mimořádného nadání pro matematiku nebo chemii — to je náš budoucí Newton nebo ohcete-li Mendělejev. Cožpak tento člověk, který bude jednou ozdobou našich vysokých škol, může pracovat bez znalosti cizího jazyka? Musi znát dva, tři i čtyři jazyky, chce-li sledovat literaturu a sdělovat výsledky své práce světu! Čili musíme ho přimět k tomu, aby se vedle matematiky, kterou zvládá hravé, učil jazyky, poněvadž je to v jeho prospěch. A vezměte protipól: dítě nadané na jazyky. Cožpak je možné v éře vědeckotechnické revoluce, matematické lingvistiky, strojových překladů atd., aby budoucí učitel neměl elementární základy matematiky a slušné znalosti z logiky nebo kybernetiky? Uvážíme-li tudíž í tyto dva extrémní případy, všechno vyznívá v to, že drtivá většina školského programu má společný základ. Ale abychom podchycovati talenty a také respektovali zájem, navrhuji, aby se na maturitní vysvědčeni dávaly poznámky ve dvou nebo třech formách, že žák prokázal zvláštní nadáni pro to či pro ono. Které problémy vysokých škol stoji před ministerstvem? jak Hlavní — celosvětový problém — vidím v tom, řešit specializaci odborníků. Pro všechny obory dnes platí, že novou jednotkou je kolektiv specialistů a superspecialistů. A jejich společný jazyk, aby mohli spolupracovat, je to, že mají společný základ, že rozvíjejí ,,pohraničí" mezi sebou, že je spojuje společný světový názor. V tom je zvláštní atribut socialistického vědce nebo specialisty. Nyní dáváme úkol. vysokým školám, aby promyslely, jakou funkci budou mít fakulty, jak se fakulta bude podílet na specializaci a — koho bude potřebovat za partnera. Jde o spolupráci škola plus závod (technici) nebo škola plus nemocnice (medici) nebo škola plus škola nižšího stupně (pedagogové). Nechť účinně spolupracují. Úsek přípravy učitelů bude asi nejobtižnějši vůbec v celé školské soustavě. Kde a v čem vidíte klič k řešeni? V orientaci na to, abychom co nejrychleji a radikálně změnili přípravu kádrů pro výchovu nových generací. To jsou učitelské fakulty v širokém slova smyslu, a to nejen pedagogické, ale i přírodovědní, matematicko-fyzikální atd. V tom vidím klíč k řešení. Jaký bude učitel, taková bude mladá generace, jaký bude ředitel, takové budou učitelské sbory, jaký je inspektor, takový je jeho rajón. Takto, řekl bych hierarchicky, s akcentem na profil každého odpovědného pracovníka, se díváme na perspektivu. Na pedagogických fakultách, na filosofických fakultách, na přírodovédních, na matematicko-fyzikálnich musíme mit pracovníky, kteří na základě svého vnitřního přesvědčení a kvalifikace nám budou vychovávat učitele takového typu, jakého potřebujeme. To znamená odborně zdatné a současné zanícené stoupence marxisticko-leninského světového názoru, takové lidi, kteří svým osobním životem a celým profilem získají u mladých lidi autoritu. Pro přípravu nových kádrů máme několik variant. Řekl jste v kulturním a školském výboru České národni rady, že klíčovou věci, která prolíná všechny tři stupně, je politicko-výchovná práce . .. Ano. Musíme provést politickou analýzu posledních let a předložit ji též naši mládeži v plné šíři; bez toho není možná v této zemi opravdová konsolidace. Musíme lidi přesvědčit a získat je, a to je možné jenom na základě fakt. Máme je shromážděna. To je první věc. Druhá, to jsou zásady našeho vědeckého světového názoru. To je podle mne to nejúchvatnějši a nejstabilnějši. Kdo ovládne zásady marxismu-leninismu, je vyzbrojen — bude se umět vyznat v nejrůznějšlch situacích, nebude kolísat. Podívejte se například, jakou roli sehrál 30—40 stránkový Komunistický manifest ve své době. Dnes nemáme vhodnou literaturu tohoto druhu pro mládež. Krajné nedobrý byl i způsob práce kateder marxismu-leninismu. Budil přímo aversi u mladých lidi. Musíme dát dohromady dobrý kolektiv, který by zpracoval a vydal alespoň skripta. Nyní se o to snažíme ve spolupráci s nové zřízeným Ústavem marxismuleninismu. Pro vysokoškoláky je třeba zpracovat obsáhlejší učebnici, ale muselo by to být skutečně něco úchvatného. Západ dělá soustavnou ideologickou ofenzívu Dělá velmi agresívni politiku. Nejvýznamnéjš představitelé mají na každém kongresu zobec ňujici referáty, v nichž se tvrdí, že všechny mo děrní výtěžky védy mluví proti materialismu, že mluví pro idealistickou nebo dualistickou koncepci. BBC organizuje na pokračováni diskuse s nejvyššími představiteli védy různých oborů z celého světa; zde se rafinovaným způsobem, nesprávné, zobecňují výsledky speciálních věd. Mladí lidé jsou právem oslněni např. úžasnými výsledky kybernetiky, avšak současně přejimaii zcela nepodložené filosofické závěry známých autorů. A my se s tím neutkáváme. ve védě ideologický boj nevedeme. Při nedávné návštěvě v SSSR jsme se shodli se sovětskými soudruhy na tom, že je třeba zlatém vyvážit typ člověkavédce, který je současné vynikajícím odborníkem i bojovým marxistou, materialistou, leninovcem. Ideologické ofenzívě zneužíváni vědy musíme čelit všemi prostředky a protože jde o obrovský úkol, i v mezinárodní součinnosti. Otevřené musíme odhalovat všechny nesprávné, zobecňující závěry a bojovně čelit nesprávné ideologii. Dnes tedy stojí před námi jednak úkol vyrovnat se s aktuálními událostmi na různých stupních a v rozličných formách a za druné probojovávat pravdivost našeho vědeckého světového názoru. Nesmime tradovat toliko argumenty staré sto let, ale umět bojovat a přesvědčovat i argumenty novými, nejnovějšími vědeckými poznatky. To jsou tedy úkoly, které před námi stojí jako hlavní. Musíme je umět vnést do celého školského systému. Představuje obrovskou armádu mládeže a učitelů. A my je musíme umět zapálit pro náš program! Děkujeme za rozhovor. Z obsahu čísla 2 DOMOVA: Pozvánka na dovolenou v jižních Čechách str. 15—18 Paní Sandtnerová by se divila str. 12 Importované sanatorium str. 14 ZE ZAHRANIČÍ: Fotoreportáž O. Rakovce z Mongolska str. 7—9 Francův protějšek Gibraltaru str. 10 Reportáž z Mauretánie str. 11 ZAJÍMAVOSTI: Horníčkovy hovory H str. 25 PfiíSTĚ: Tarzan z Mato Grosso — Ex Plzeň 70 — Přehrada na Vrchlici — Nedělní Moskva — Představuje se nový čs. sportovní automobil — Francouzské umění v Praze — Reportáž z Indočíny — Horníčkovy Hovory H — Pro milión zahrádkářů — Povídky — Humor — Kabinet starožitností © obrázkový týdeník, Praha 1, Národní třída 17, telefon 24-69-51-4. šéfredaktor: Rudolf Jelínek, zástupce šéfredaktora: Jiří Čapek. Grafická úprava: Antonín Baudyš a Václav Rytina. Vydává Svaz českých novinářů ve vydavatelství Novinář, Praha 1, Pařížská 9. Tiskne Polygrafia n. p. závod 2, Praha 5, Grafická ul. 1. Cena 3,— Kčs, celoroční předplatné Kčs 156,—. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Informace podá a objednávky přijímá každý poštovní úřad a doručovatel. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.