Svět v Obrazech, leden-červen 1971 (XXVII/1-26)
1971-05-08 / No. 19
K ZAMYŠLENÍ Prišli včas I když vím, že šeřík kvete každého roku stejně a nemení svou vůni, jsem přesto přesvědčen, že nejopojněji voněl právě před šestadvaceti lety. Májový vzduch měl tehdy sice i příchuť střelného prachu, zbořenišť, požárů, slz žalu, ale v té chvíli jsme to nestačili vnímat. Vítězství vonělo šeříkem, i naše slzy radosti měly jeho vůni. Zdobili jsme jím vítězné tanky, kaťuše, děla, auta, jeho modrými hrozny jsme plnili náruče osvoboditelů. V knize Kouzelný proutek liči Josef Rybák tehdejší atmosféru osvobozené Prahy. „Vzpomínám“, píše, „na básníka Vítězslava Nezvala s velikou rudou hvězdou na klopě, když vzrušen a udýchán se vřítil do Lidového domu s čerstvě napsanou básní Přišli včas." Ano, sovětská armáda skutečně přišla včas a po jejím příchodu nad Prahou a nad Československem zazářilo slunce svobody. Pro její vojáky to nebyla procházka, ale přišli včas. Nemluvili o tom, kolik hrdinského úsilí je to stálo, kolik sebezapření a útrap prožili. Nemluvili ani o tom, že kolem půl miliónu sovětských vojáků bylo na území Československa zraněno a přes 140 000 jich na našem území za naši svobodu položilo svůj život. Byli prostě tady, unavení, ale vítězní, šťastní, radovali se spolu s námi z konce fašistické bestie, radovali se z toho, že my se radujeme. Osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou skončilo jedno z nejtěžších období našich národních dějin. Vždyť především sovětským vojskům vděčíme za to, že dnes naše národy vůbec žijí, že unikly vyhubeni, které jim připravovali nacisté. Ale nejen to. Po osvobození Sovětskou armádou se náš lid mohl navíc rozhodnout pro nové a pokrokovější uspořádání poměrů svého poválečného života, což také učinil. „Na základě zkušeností před 9. květnem 1945 a po něm upřímně oceňujeme", napsal loni v Tvorbě předseda vlády SSR Peter Colotka, „že náš svobodný poválečný život byl možný ve významné míře diky tomu, že naše země měla kromě vnitřní také mezinárodní stabilitu. Víme, že rozhodujícím činitelem mezinárodních jistot našeho socialistického státu je přátelství, spolupráce a spojenectví se Svazem sovětských socialistických republik a ostatními socialistickými zeměmi. Zkušenosti posledních let jasně ukázaly, že Československo nebude nikdy více předmětem nedůstojného a ve svých důsledcích tragického čachraření s jeho osudem, jako tomu bylo v letech 1938-1939. Za to, že svobodně žijeme, vděčíme tedy ve významné míře tomu, že naše západní hranice (po celá staletí tak svůdná pro výbojné síly zejména německého imperialismu) je současně západní hranicí celého socialistického tábora, a proto je také chráněna ieho celou silou, způsobilou odradit od krajné riskantních kroků i ony síly, jež se netají chutí zopakovat své smutně známé pokusy z minulosti. 9. květen 1945 je tedy v každém případě nejen naším velkým svátkem, ale opravdu dějinným mezníkem, od něhož se rozviji svobodný socialistický život československého lidu." Je přímo symbolické, že vloni právě ve dnech oslav výročí osvobozeni naši vlasti Sovětskou armádou a vítězství Sovětského svazu nad fašismem v Evropě, byla ve Vladislavském sále Pražského hradu podepsána nová Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Navazuje na obdobnou Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci z 12. prosince 1943, která pak byla po dvaceti letech, ý roce 1963, znovu prodloužena. Klement Gottwald ji hodnotil jako smlouvu, která „zbavuje naše hárody nejtíživějšího břemene, které nesly po staletí: strachu 0 existenci". Po jejím podpisu prohlásil, že „naše státní locf našla konečně bezpečný přístav". O ní se pak při stanovení základní linie zahraniční' politiky obnoveného československého státu říká v Košickém vládním programu, že „bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou pozici našeho státu". Tato smlouva byla výrazem našeho pevného a dobrovolného rozhodnutí opírat se v boji proti fašismu a při poválečné spolupráci o velmoc, která de facto své vojenské závazky, které pro ni ze smlouvy vyplývaly, plnila již dávno před jejím uzavřením, a své přátelství k nám pak dokazovala i po válce pomocí a hospodářskou spoluprací, kterou jen ztěži můžeme plně docenit. Nová smlouva se 6. května 1970 podepisovala proto, že od podpisu první smlouvy uběhla řada let, v nichž se změnila nejen tvář Evropy, ale změnil se 1 jeden ze signatářů této smlouvy, totiž naše republika. Stala se republikou socialistickou. Uzavření nové československosovětské Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci bylo tedy nejen novým a důraznějším potvrzením naší jednoznačné zahraničně politické orientace, ale i logickým vyústěním změn, které se od podpisu první smlouvy staly. Byla to současně definitivní odpověd všem, kdož ještě nedávno kalkulovali jinak. Smlouva v nás upevňuje jistotu, že již nikdy nedojde k novému Mnichovu a 15. březnu. Pamatuje totiž i na nebezpečí, které stále ještě naší vlasti hrozí ze strany západoněmeckých revanšistů. V jejím šestém článku se píše: „Vysoké smluvní strany konstatuji, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války a použiti síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel mezinárodního práva a že je proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky". Tuto skutečnost znovu potvrdil na nedávném XXIV. sjezdu KSSS ve svém projevu generální tajemník KSSS soudruh Leonid lljič Brežněv. A stačí si přečíst třeba devátý článek Smlouvy, abychom si uvědomili, že naše hranice jsou nedotknutelné, i kdyby na ně měli na Západě chuť sebevětší. „Vysoké smluvní strany prohlašují", praví se v něm, „že jedním z hlavních předpokladů zajištěni evropské bezpečnosti je nedotknutelnost státnich hranic v Evropě, jak se vytvořily po druhé světové válce. Vyjadřují své pevné odhodláni společně s ostatními členskými státy Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 a v souladu s ní zajišťovat nedotknutelnost hranic členských států této smlouvy a činit všechna nutná opatřeni k zabránění agresi jakýchkoli sil militarismu a revanšismu a k odražení útočníka." Můžeme jen doufat, že i naši nepřátelé umějí číst a neznají-li česky, mají alespoň znění smlouvy ve správném překladu. „Nová smlouva je svědectvím znovu nalezených základních životních jistot našich národů, které byly v důsledku kontrarevoluční činnosti pravicových a protisocialistických sil v období let 1968 až 1969 vážně otřeseny“, řekl loni na společné schůzi obou našich sněmoven předseda vlády soudruh Lubomír Strougal. „Náš lid se v ni znovu a navždy před celým světem slavnostně a závazně hlásí k hodnotám, Které tvoří základ jeho nové dějinné cesty, spjaté s uskutečňováním myšlenek socialismu a komunismu a s nerozlučným třídním bratrstvím se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického společenství." Tento postoj vyvěrá ze zkušeností našich lidi. Z těch nedávných a poučných zkušeností, i z těch starších, kterých jsme nabyli v době, kdy do redakce Rudého práva přiběhl udýchaný básník s velkou rudou hvězdou na klopě a řekl: Přišli včas. JAN JANŮ. redaktor Tvorby SVETLA NA PLANINĚ Reportáž B. Snajdera z výstavby elektrárny Tušimice II — nové stavby mládeže. UVNITŘ ČÍSLA BOHATÝ FOTOGRAFICKÝ MATERIÁL K 50. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA 0 TĚCH, S KTERÝMI JSEM SE SETKAL Vyprávění Josefa Rybáka o lidech, s nimiž se setkal během více než čtyřiceti let svého členství v KSČ. Ivan Skála: TVÉ DOMA TOVŠECHNO-ANEJENTO, NAJDETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NASHLEDANOU ZA TÝDEN! SVĚT V OBRAZECH © obrázkový týdeník, f Praha 1, Národní třída 17, f telefon 24-69-51-4. Zástupce šéfredaktora: Věra Heliová. Grafická úprava: Antonín Baudyš a Václav Rytina. Vydává Svaz českých novinářů ve vydavatelství Novinář, Praha 1, Pařížská 9. Tiskne Polygrafia n. p. závod 2, Praha 5, Grafická ul. 1. Cena 3,— Kčs, celoroční předplatné Kčs 156,—. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Informace podá a objednávky přijímá každý poštovní úřad a doručovatel. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.