Svět v Obrazech, červenec-prosinec 1976 (XXXII/27-52)

1976-07-02 / No. 27

SVETEM SE SVETEM V OBRAZECH Dortmund Praha, Berlín, Lisabon, Moskva, Prezidentské volby v Portugalsku Po rušných dnech předvolební kam­paně přistoupilo uplynulou neděli ko­lem šesti miliónů portugalských voličů k urnám, aby zvolilo nového — v hi­storii země v pořadí čtrnáctého pre­zidenta republiky. I když do naši uzá­věrky nebyly známy oficiálni výsled­ky, podle předběžných zpráv získal největší počet hlasů generál Ramalho Eanes, kterého představujeme na te­lefotu ČTK-AP při volebním aktu. Zasedání FS ČSSR V Praze se konala 22. a 23. června 23. společná schůze obou sněmo­ven FS ČSSR. Jednáni se zúčast­nili naši nejvyšší straničtí a státní představitelé v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ a preziden­tem ČSSR soudruhem G. Husá­kem. Poslanci mimo jiné po ob­sáhlé rozpravě schválili zákon o šesté pětiletce. — Na snímku soudruzi G. Husák a L. Štrougal v průběhu jednání. L. Brežněv v Berlíně Do hlavního města NDR při­letěla 27. června na konferenci evropských komunistických a děl­nických stran, která se zde ko­nala v posledních červnových dnech, delegace KSSS v čele s generálním tajemníkem ÚV KSSS Leonidem Brežnévem. Na slavnostně vyzdobeném berlínském letišti uvítal L. I. Brežněva gene­rální tajemník ÚV SED Erich Ho­­necker. K tomuto významnému jednáni se vrátíme v příštím čísle. Urho Kekkonen v Moskvě Významným impulsem k prohlou­bení úspěšně se rozvíjejících přá­telských vztahů a oboustranně vý­hodné spolupráce mezi Sovětským svazem a Finskou republikou se stala návštěva finského prezidenta Urho Kekkonena v Moskvě, která se na pozvání Nejvyššího sovětu SSSR a sovětské vlády uskutečni­la minulý týden. Na snímku pre­zident Kekkonen (uprostřed) s předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Nikolajem Podgor­­ným (vlevo) á předsedou rady mi­nistrů SSSR Alexejem Kosyginem (vpravo) po příjezdu na leningrad­ské nádraží v Moskvě. OSOBNOSTI POLITIKA José Maria de Areilza Funkci ministra zahraničních věcí v současné španělské vládě zastává sedmašedesá­­tiletý José Maria de Areilza. Narodil se v roce 1909 v Portugalete v rodině zná­mého lékaře. Absolvovat inženýrskou fakultu na uni­verzitě v Bilbau a právnic­kou fakultu v Salamance. Je členem španělské Aka­demie společenských a po­litických věd. Do politického života vstou­pil v roce 1937, kdy se stal starostou v Bilbau. Od roku 1938 zastával různé vyšší funkce v administrativě a diplomatických službách Frankova režimu až do roku 1964, kdy rezignoval na funkci velvyslance ve Fran­cii a navázal kontakty s kruhy liberálni španělské buržoazie. Jako stoupenec konštituční monarchie byl od roku 1966 do roku 1969 šéfem politického sekreta­riátu Dona Juana (otce ny­nějšího španělského krále Juana Carlose I.), který musel opustit zemi pro své protifrankistické smýšlení. Ve vládě, která byla vytvo­řena po Frankově smrti, byl José Maria de Areilza po­věřen funkcí ministra za­hraničí. Z jeho výroků vyplývá, že za hlavní úkol svého úřadu považuje úsili vyvést zemi z mezinárodně politické izolace, do niž se dostala za frankistického re­žimu. Otevřenou zůstává otázka, do jaké miry se mu tento cíl podaří reali­zoval. Kancléř mezi demonstranty Mohutná demonstrace mladých západních Němců, kteří ztratili zaměstnání v důsledku reakčního záko­na o zákazu zaměstnávat ve státních a veřejných službách v Německé spolkové republice pokrokově smýšlející občany, se uskutečnila v Dortmundu před budovou, v níž nedávno probíhal předvolební sjezd vládnoucí SPD. K demonstrantům vyšel kancléř Schmidt (na snímku), který k nim v rozporu se skutečnosti prohlásil: ,,U nás neexistují berufsver­­boty. Jste prostě nezaměstnaní . . .“ NA KAŽDÉM ZNÁŠ ZALEZI Minulý týden schválilo Federální shromáždění Československé so­cialistické republiky zákon o šesté pětiletce. Jak zdůraznil ve svém obsáhlém výkladu no zasedání obou sněmoven FS ČSSR člen předsednictva UV KSČ, místopředseda federální vlády a předseda Státní plánovací ko­mise V. Húla, stanoví šestý pě­tiletý plán náročné úkoly pro zabezpečení našeho dalšího eko­nomického rozvoje. Ve svém sou­hrnu zvyšuje požadavky na rust výkonnosti naší ekonomiky, při­čemž zvýšené úkoly budeme mu­set plnit za složitějších vnitřních a vnějších hospodářských pod­mínek v podstatě s dosavadní­mi počty pracovníku. Šestý pětiletý plán plné zabez­pečuje program vzestupu ži­votní úrovně vytyčený XV. sjez­dem KSČ. Je to program střízli­vý a náročný, je to zároveň program pro všechny vrstvy oby­vatelstva srozumitelný a přitažli­vý. Dokazuje to všeobecný sou­hlas pracujících a nezměrné odhodlání dobrou prací zajistit jeho uskutečnění. Denně můžeme číst v novinách, slyšet v rozhlase a televizi hlasy lidí z továren, poli, vědeckých ústavů, prostě ze všech našich pracovišť, hlasy, které jedno­značně dokumentují rozhodnost, s níž se všude přistupuje k plnění úkolů prvního roku nové pětiletky. — Vyrábět vice obilí, ještě hlouběji spojovat vědecký výzkum s každodenní praxi, systematicky odbourávat úzké rezortní zájmy, pracovat stále racionálněji, efektivněji, do všech detailů dořešit každý ob­jevivší se problém — to všechno skutečně nejsou jen prázdná slova, to jsou svým způsobem spontánní a upřímná vyznání lidi, kteří si dobře uvědomují, že jsou rozhodujícími spolutvůrci našeho socialistického dneška, že jsou spoluodpovédni za další rozvoj a zmnožování hodnot všech našich socialistických zítřku. Pracovní úkoly, které před nás staví šestá pětiletka, nejsou ma­lé, ba právě naopak. Jejich plnění bude od každého z nás vyžadovat daleko více iniciativy, angažovanosti, daleko více ob­čanské odvahy, uvědomělosti a odpovědnosti. Jedině za těchto předpokladu budeme moci pě­tileté období, které je před ná­mi, hodnotit s takovou hrdosti nad dosaženými úspěchy, jako jsme mohli bilancovat léta pě­tiletky páté . . . čpk

Next