Technický Týdenik, leden-červen 1965 (XIII/1-26)
1965-05-05 / No. 18
4BkM bT tm xyaeniK ROČNÍKXIII-V PRAZE 3. KVĚTNA 1965 -CENA80HAL. * ÍA J T" I V»* XI< ■ flBfi v ■ -M ■ _ M fl «r ■ -■# á Když lid povstal Dvacet let uplynulo od Pražského povstárií. Ale vzpomínky jsou gtále živé. Vždyť, i dnes je živé ipnoho z toho, co vedlo k okupaci Československa. Přes západní hranice se dosud ozývají hlasy, jež připomínají ony, které vedly k Mnichovu v roce 1938 a k 15. březnu 1939, jejichž výslednicí byl'17. listopad i heydrichiáda a všechno neskonalé utrpení, jež bylo údělbm českého národa během šestileté okupace. Statisíce umučených v koncentračních táborech, vyhlazené Lidice a Ležáky varují před každým nebezpečím, které nám připomíná fašismus. Okupace, to hýla doba hrůzy, jejímž strůjcem hýli „nadlidé“, kteří ani lidmi nehyli. Tehdy se český národ bránil na všech frontách své existence. Pasivně - i aktivně. Podle situace 1 ’otevřeným bojem. A 5. květen 1945 je vrcholem tohoto boje. Český lid povstal. Volání z Prahy bylo signálenr"k boji i: v krajích. Byla to spontánní akce, poněvadž nás všechny bez ohledu na příslušnost k politickým stranám spojoval odpor proti Okupantům, boj za svobodu a kulturní hodnoty národa, je samozřejmé, že tato jednota nevyrostla přes noc. Formovala se už v letech třicátých mezi dělníky a intpljeenci, v řadách mládeže, a v těžké době vydala plody. Květnová revoluce je dějinným symbolem jednoty našeho lidu. N.árod povstal, aby se vypořádal se tvšemi, kdož ipu připravovali $mrt. Pražské povstání má především význam politický, ale z hlediska vojenské situace posledních dnů druhé světové války do určité míry i strategický. Zabránilo ustupujícím nacistickým armádám, aby byla z Čech a Prahy jako jejich středu vytvořena tak zvaná pevnost Evropa. Škrt přes rozpočet Hitlerovým maršálům udělaly právě ony „barikády z rozkvetlých kaštanů“, * jak je poeticky charakterizoval svými verši, jež přímo do rotačky diktoval v první květnové revoluční noci český básník Jaroslav Seifert. Vyšly v prvním čísle Práce, deníku Revolučního odborového, hnutí, který se zrodil v hodinách povstání, aby mluvil k lidem na barikádách bojující Prahy. Nezapomenutelné jsou okamžiky, kdy se 5. května proměnila atmosféra plná napětí ve skutečný boj. Nejdříve u budovy rozhlasu, na nádraží Prahastřed a kolem Lidového domu, o něco později na mnoha místech Prahy. Byl to boj plný dramatických okamžiků a odvahy, hrdinství a obětavosti. S téměř holýma rukama vystoupil lid proti po zuby ozbrojené soldatesce, na níž si vybojoval zbrllně. Bylo to odhodlání a'víra ve vítězství. A jak se později ukázalo, oběti nebyly malé. Nacisté bud nechtěli pochopit, že německá vláda je ztracena, nebo v předtuše zániku zběsile bili kolem sebe vlastně už v době, kdy jejich vedení kapitulovalo a lidé v celém světě oslavovali mír! O nacistickém.násilí v pěti dnech květnové revoluce svědčí hekatomby mrtvých na nádraží Praha střed i na Pankráci, kde nacistická mládež zohavila mrtvoly dětí bestiálně zavražděných, mluví o tom mrtví z bojů o Lidový dům a obránců barikád. Se svědectvím o nacistickém ničení se setkáváme ještě dnes na památném Staroměstském náměstí, kde esesácké komando do základu vypálilo starobylou radnici a řadu historických budov. Český lid nikdy netoužil po cizím úyemí, ani nepoužil zbraní proti pokojným lidem, ale vždy jenom proti těm, od nichž pocházelo násilí. Lid málokteré země okupované nacisty, kromě SSSR, Polska a Jugoslávie, vytrpěl tolik barbarského násilí jako český národ. Do nekonečna bychom mohli vypočítávat všechny formy násilí a útisku. Vždyť jsme toho za šest let viděli kolem sebe více než dost. Mnozí jsme to poznali ve svém nejbližším okolí. A to ještě nikdo z nás neznal ve dnech Pražského povstání plnou pravdu 0 nacistických zvěrstvech v koncentračních táborech, na frontách 1 v zázemí. Dnes víme, že Lidiče jsme neměli jenom my, ale také Francouzové, Italové' a Jihoslované i další .země, kde stanula noha okupanta. Ten obraz zkázy známe také z nejnovějších dokumentů. A proto nechceme, aby se mohl opakovat. Jedním z nejpůsobivějších okamžiků, na nějž ten, kdo prožil Pražské povstání se všemi jeho dramatickými zvraty nikdy nezapomene, je ráno 9. května, když v Praze nečekaně zarachotily sovětské tanky, které přinesly svobodu a mír. Prahu zachránily před zkázou. Všechny květy českého jara mohly zazářit. V rukou rudoarmějců i na lafetách jejich děl. FRANTIŠEK DVORAK 1965: Start do očtiletky Ve dnech 22. a 23. dubna zasedal ústřední výbor Komunistické strany Československa. Projednal přípravu čtvrtého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1968 až 1970 a schválil směrnice pro další činnost státních, hospodářských, společenských a stranických orgánů a Organizací při dopracování plánu. Současně projednal situaci v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. K oběma otázkám bylo přijbto usnesení. Na zasedání ústředního výboru Strany byl posouzen dosavadní stav příprav čtvrtého pětiletého plánu 0 hlediska realizace úkolů vytyčených XII. sjezdem KSC pro další rozvoj socialistické společnosti. Zesílením politickoorganizátorské práce na všpch úsecích národního hospodářství a obětavým úsilím a iniciativou pracujících se podařilo v posledním roce odstranit nejvážnější disproporce minulých let, obnovit plynulo chod hospodářství a podstatně zlepšit zásobování spotřebním zbožím. Dokladem jsou výsledky prvního čtvrtletí letošního roku, kdy piůmyslová odvětví splnila plán na 103,4 %, což znamená proti stejnému období loňského roku růst výroby na 108.3 °/t). Kromě odvětvi energetiky byl ve všech odvětvích překročen březnový plán na 104,1 to představuje proti stejnému měsíci loňského roku zvýšení průmyslové výroby s plných 13 «/& Ústřední výbor strany zdůraznil, že výchozí pozicí pro další aktivní práci na všestranném zdokonalení dalšího rozvoje výroby a hospodaření jsou v tomto období směrnice pro sestavení plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1986—1970. Směrnice vycházejí ze základních úkolů XII. sjezdu, zakládají proti předchozímu období progresivnější a technicky náročnější rozvoj společenské výroby, zvyšují úlohu společenské produktivity práce při zajišťování tolintn vývoje a posilují tak dynamiku tvurhy národního důchodu. Vyrovnávají dosavadní předstih v užití národního důchodu před jeho tvorbou a předpokládají trvalý soulad úrovně osobní i spnlečenské spotřeby s úrovní společenské výroby. Pro příští léta stanoví ekonomicky nejúčelnější pudil fondu akumulace na národním důchodu. Směrnice tak představují projekt hospodářského rozvoje, jehož cílem je omezit na minimum působení dosavadních negativních tendencí, l onzolidovat hospodářský rozvoj a založit prvky pro jeho trvalou intenzifikaci. V přípravě čtvrté pětiletky se klade hlavní důraz na postupnou modernizaci národohospodářské struktury a realizaci strukturálních změn, především v urychlení rozvoje zemědělství, v urychlené technické rekonstrukci národního hospodářství přednostním rozvojem strojírenstv jako materiální základny mechaniza ce a automatizace a chemického prů myslu jako materiální základny ehe mizace celého národního hospodář štvi. Ústřední výbor strany zdůraznil, že rozhodující podmínkou zvýšení efektivnosti technické úrovně investiční výstavby a vytyčených úkolů v růstu společenské produktivity práce je v současných podmínkách urychlení dalšího rozvoje védy a techniky a účinnější využití jeho výsledků v praxi. Úkoly vytyčené XII. sjezdem a realizované postupně ústředním výborem strany jsou základem dalšího rozvoje naší socialistické společnosti. Realizace směrnic pro plán rozvoje národního hospodářství na léta 1966 až 1970 spolu s uplatněním zásad nové soustavy plánovitého řízení výrazně ovlivní další rozvoj naší socialistické společnost’ nejen v hospodářství, ale i v politice a v kultuře. Proto je důležitým úkolem nadcházejícího období uvolňovat cestu všemu, co je společensky prospěšné, opírat se o ty, kdo jsou schopni úspěšně pomáhat rpolečenskému pokroku, podílet se na rozvoji produktivních sil a na zdokonalování společenských vztahů. Kreslil Vladimír Kafka f - m i 'M ‘i V* i Jř ř * Cesty.,, jak cílevědomě a rozhodně chceme realizovat; sv-é ,qíle, vyjadřují-i směrnice ksestavení pětiletého plánu na léta 1966r~Í970, které v' minulých dnech schválil ústřední výbor strany a vláda. Jejich nejvýraznějším rysem, nosriou osou je uplatnění technického rozvoje a racionální organizace společenské práce jako podmiňujících činitelů pro 'trválý růst společenské produktivity a rentability. Chceme dosáhnout, aby tvořivá práce lidu, toto nejcennější bohatství, přinášela každoročně více a hodnotnějších plodů, abychom dosahovali stále vyššího ekonomického efektu národní práce. Proto v pětiletém plánu prosazujeme modernizaci výrobně technické základny, efektivnější zhodnocování surovin a energie, účinnější využívání základních fondů. Jde nám o to, abychom využitím základních fondů, podstatně vyšším zhodnocením výrobků prostřednictvím jejich kvality a technické úrovně, racionálnějším využitím surovin, energie a národní práce dosáhli co nejvyššího národohospodářského efektu i rentabilnějších výsledků v oblastí tzv. výrobní spotřeby. Cestu k vytvoření příznivějších podmínek pro progresivní vývoj ekonomiky vidíme v činorodé účastí všech. V tomto úsilí oprávněně počítáme s významným podílem vědců, techniků, inženýrů, projektantů, organizátorů výroby. Proto kritéria vědy a techniky se musí stát určujícími faktory v úvahách o rozvoji ekonomiky. Jde zejména o to, abychom dokázali při optimální koncentraci našich vědeckovýzkumných kapacit a při jejich správné orientaci vytěžit maximum nejvyšší techniky, abychom tuto techniku dokázali včas a efektivně v národním hospodářství uplatnit. (Z projevu předsedy vlády Jozefa Lenárta na slavnostním shromáždění ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti vyznamenání nejlepších pracovníků k 1. máji 1965.)