Technický Týdenik, leden-červen 1965 (XIII/1-26)

1965-05-05 / No. 18

4BkM bT tm xyaeniK ROČNÍKXIII-V PRAZE 3. KVĚTNA 1965 -CENA80HAL. * ÍA J T" I V»* XI< ■ flBfi v ■ -M ■ _ M fl «r ■ -■# á Když lid povstal Dvacet let uplynulo od Pražské­ho povstárií. Ale vzpomínky jsou gtále živé. Vždyť, i dnes je živé ipnoho z toho, co vedlo k okupaci Československa. Přes západní hra­nice se dosud ozývají hlasy, jež připomínají ony, které vedly k Mni­chovu v roce 1938 a k 15. březnu 1939, jejichž výslednicí byl'17. lis­topad i heydrichiáda a všechno neskonalé utrpení, jež bylo údě­­lbm českého národa během šesti­leté okupace. Statisíce umučených v koncentračních táborech, vyhla­zené Lidice a Ležáky varují před každým nebezpečím, které nám připomíná fašismus. Okupace, to hýla doba hrůzy, jejímž strůjcem hýli „nadlidé“, kteří ani lidmi ne­­hyli. Tehdy se český národ bránil na všech frontách své existence. Pasivně - i aktivně. Podle situace 1 ’otevřeným bojem. A 5. květen 1945 je vrcholem tohoto boje. Český lid povstal. Vo­lání z Prahy bylo signálenr"k boji i: v krajích. Byla to spontánní akce, poněvadž nás všechny bez ohledu na příslušnost k politic­kým stranám spojoval odpor proti Okupantům, boj za svobodu a kul­turní hodnoty národa, je samo­zřejmé, že tato jednota nevyrostla přes noc. Formovala se už v le­tech třicátých mezi dělníky a in­­tpljeenci, v řadách mládeže, a v těžké době vydala plody. Květnová revoluce je dějinným symbolem jednoty našeho lidu. N.árod povstal, aby se vypořádal se tvšemi, kdož ipu připravovali $mrt. Pražské povstání má přede­vším význam politický, ale z hle­diska vojenské situace posledních dnů druhé světové války do urči­té míry i strategický. Zabránilo ustupujícím nacistickým armádám, aby byla z Čech a Prahy jako je­jich středu vytvořena tak zvaná pevnost Evropa. Škrt přes rozpo­čet Hitlerovým maršálům udělaly právě ony „barikády z rozkvet­lých kaštanů“, * jak je poeticky charakterizoval svými verši, jež přímo do rotačky diktoval v první květnové revoluční noci český básník Jaroslav Seifert. Vyšly v prvním čísle Práce, deníku Re­volučního odborového, hnutí, kte­rý se zrodil v hodinách povstání, aby mluvil k lidem na barikádách bojující Prahy. Nezapomenutelné jsou okamžiky, kdy se 5. května proměnila atmosféra plná napětí ve skutečný boj. Nejdříve u budo­vy rozhlasu, na nádraží Praha­­střed a kolem Lidového domu, o něco později na mnoha místech Prahy. Byl to boj plný dramatic­kých okamžiků a odvahy, hrdin­ství a obětavosti. S téměř holýma rukama vystoupil lid proti po zuby ozbrojené soldatesce, na níž si vybojoval zbrllně. Bylo to od­hodlání a'víra ve vítězství. A jak se později ukázalo, oběti nebyly malé. Nacisté bud nechtěli pochopit, že německá vláda je ztracena, nebo v předtuše zániku zběsile bili kolem sebe vlastně už v době, kdy jejich vedení ka­pitulovalo a lidé v celém světě oslavovali mír! O nacistickém.ná­silí v pěti dnech květnové revo­luce svědčí hekatomby mrtvých na nádraží Praha střed i na Pan­kráci, kde nacistická mládež zo­havila mrtvoly dětí bestiálně za­vražděných, mluví o tom mrtví z bojů o Lidový dům a obránců barikád. Se svědectvím o nacistic­kém ničení se setkáváme ještě dnes na památném Staroměstském náměstí, kde esesácké komando do základu vypálilo starobylou radnici a řadu historických budov. Český lid nikdy netoužil po ci­zím úyemí, ani nepoužil zbraní proti pokojným lidem, ale vždy jenom proti těm, od nichž pochá­zelo násilí. Lid málokteré země okupované nacisty, kromě SSSR, Polska a Jugoslávie, vytrpěl tolik barbarského násilí jako český ná­rod. Do nekonečna bychom mohli vypočítávat všechny formy násilí a útisku. Vždyť jsme toho za šest let viděli kolem sebe více než dost. Mnozí jsme to poznali ve svém nejbližším okolí. A to ještě nikdo z nás neznal ve dnech Praž­ského povstání plnou pravdu 0 nacistických zvěrstvech v kon­centračních táborech, na frontách 1 v zázemí. Dnes víme, že Lidiče jsme neměli jenom my, ale také Francouzové, Italové' a Jihoslova­­né i další .země, kde stanula noha okupanta. Ten obraz zkázy známe také z nejnovějších dokumentů. A proto nechceme, aby se mohl opakovat. Jedním z nejpůsobivějších oka­mžiků, na nějž ten, kdo prožil Pražské povstání se všemi jeho dramatickými zvraty nikdy neza­pomene, je ráno 9. května, když v Praze nečekaně zarachotily so­větské tanky, které přinesly svo­bodu a mír. Prahu zachránily před zkázou. Všechny květy českého jara mohly zazářit. V rukou rudo­­armějců i na lafetách jejich děl. FRANTIŠEK DVORAK 1965: Start do očtiletky Ve dnech 22. a 23. dubna zasedal ústřední výbor Komunistické strany Československa. Projednal přípravu čtvrtého pětiletého plánu rozvoje ná­rodního hospodářství na léta 1968 až 1970 a schválil směrnice pro další činnost státních, hospodářských, spo­lečenských a stranických orgánů a Organizací při dopracování plánu. Současně projednal situaci v meziná­rodním komunistickém a dělnickém hnutí. K oběma otázkám bylo při­­jbto usnesení. Na zasedání ústředního výboru Strany byl posouzen dosavadní stav příprav čtvrtého pětiletého plánu 0 hlediska realizace úkolů vytyče­ných XII. sjezdem KSC pro další roz­voj socialistické společnosti. Zesíle­ním politickoorganizátorské práce na všpch úsecích národního hospodář­ství a obětavým úsilím a iniciativou pracujících se podařilo v posledním roce odstranit nejvážnější dispropor­ce minulých let, obnovit plynulo chod hospodářství a podstatně zlepšit zá­sobování spotřebním zbožím. Dokla­dem jsou výsledky prvního čtvrtletí letošního roku, kdy piůmyslová od­větví splnila plán na 103,4 %, což znamená proti stejnému období loň­ského roku růst výroby na 108.3 °/t). Kromě odvětvi energetiky byl ve všech odvětvích překročen březnový plán na 104,1 to představuje proti stejnému měsíci loňského roku zvý­šení průmyslové výroby s plných 13 «/& Ústřední výbor strany zdůraznil, že výchozí pozicí pro další aktivní práci na všestranném zdokonalení dalšího rozvoje výroby a hospodaření jsou v tomto období směrnice pro se­stavení plánu rozvoje národního hos­podářství na léta 1986—1970. Směrnice vycházejí ze základních úkolů XII. sjezdu, zakládají proti předchozímu období progresivnější a technicky náročnější rozvoj společen­ské výroby, zvyšují úlohu společen­ské produktivity práce při zajišťo­vání tolintn vývoje a posilují tak dy­namiku tvurhy národního důchodu. Vyrovnávají dosavadní předstih v uži­tí národního důchodu před jeho tvor­bou a předpokládají trvalý soulad úrovně osobní i spnlečenské spotřeby s úrovní společenské výroby. Pro příští léta stanoví ekonomicky nej­účelnější pudil fondu akumulace na národním důchodu. Směrnice tak představují projekt hospodářského rozvoje, jehož cílem je omezit na minimum působení dosavadních ne­gativních tendencí, l onzolidovat hos­podářský rozvoj a založit prvky pro jeho trvalou intenzifikaci. V přípravě čtvrté pětiletky se klade hlavní důraz na postupnou mo­dernizaci národohospodářské struk­tury a realizaci strukturálních změn, především v urychlení rozvoje ze­mědělství, v urychlené technické re­konstrukci národního hospodářství přednostním rozvojem strojírenstv jako materiální základny mechaniza ce a automatizace a chemického prů myslu jako materiální základny ehe mizace celého národního hospodář štvi. Ústřední výbor strany zdůraznil, že rozhodující podmínkou zvýšení efek­tivnosti technické úrovně investiční výstavby a vytyčených úkolů v růstu společenské produktivity práce je v současných podmínkách urychlení dalšího rozvoje védy a techniky a účinnější využití jeho výsledků v praxi. Úkoly vytyčené XII. sjezdem a rea­lizované postupně ústředním výborem strany jsou základem dalšího rozvo­je naší socialistické společnosti. Rea­lizace směrnic pro plán rozvoje ná­rodního hospodářství na léta 1966 až 1970 spolu s uplatněním zásad nové soustavy plánovitého řízení výrazně ovlivní další rozvoj naší socialistic­ké společnost’ nejen v hospodářství, ale i v politice a v kultuře. Proto je důležitým úkolem nadcházejícího ob­dobí uvolňovat cestu všemu, co je společensky prospěšné, opírat se o ty, kdo jsou schopni úspěšně pomáhat rpolečenskému pokroku, podílet se na rozvoji produktivních sil a na zdo­konalování společenských vztahů. Kreslil Vladimír Kafka f - m i 'M ‘i V* i Jř ř * Cesty.,, jak cílevědomě a rozhodně chceme realizovat; sv-é ,qíle, vyjadřují-i směrnice ksestavení pětiletého plánu na léta 1966r~Í970, které v' minulých dnech schválil ústřední výbor strany a vláda. Jejich nejvýraznějším rysem, nosriou osou je uplatnění technického rozvoje a racionální organizace společenské práce jako podmiňu­jících činitelů pro 'trválý růst společenské produktivity a rentability. Chceme dosáhnout, aby tvořivá práce lidu, toto nejcennější bohat­ství, přinášela každoročně více a hodnotnějších plodů, abychom dosahovali stále vyššího ekonomického efektu národní práce. Proto v pětiletém plánu prosazujeme modernizaci výrobně technic­ké základny, efektivnější zhodnocování surovin a energie, účinnější využívání základních fondů. Jde nám o to, abychom využitím zá­kladních fondů, podstatně vyšším zhodnocením výrobků prostřed­nictvím jejich kvality a technické úrovně, racionálnějším využitím surovin, energie a národní práce dosáhli co nejvyššího národo­hospodářského efektu i rentabilnějších výsledků v oblastí tzv. výrobní spotřeby. Cestu k vytvoření příznivějších podmínek pro progresivní vývoj ekonomiky vidíme v činorodé účastí všech. V tomto úsilí oprávněně počítáme s významným podílem vědců, techniků, inženýrů, pro­jektantů, organizátorů výroby. Proto kritéria vědy a techniky se musí stát určujícími faktory v úvahách o rozvoji ekonomiky. Jde zejména o to, abychom doká­zali při optimální koncentraci našich vědeckovýzkumných kapacit a při jejich správné orientaci vytěžit maximum nejvyšší techniky, abychom tuto techniku dokázali včas a efektivně v národním hospo­dářství uplatnit. (Z projevu předsedy vlády Jozefa Lenárta na slavnostním shromáž­dění ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti vyznamenání nejlepších pracovníků k 1. máji 1965.)

Next