Tribuna, leden-červen 1970 (II/1-25)
1970-01-07 / No. 1
ANEŽCE HODINOVÉ! in memoriam... 12. ledna letošního roku by se soudružka Anežka Hodinová Spurná dožila 75 roků. Anežka Hodinová-Spurná patřila k zakládajícím členům KSČ a k jejím předním funkcionářům a po řadu let byla členkou ÚV strany. Celý svůj život, všechny své síly i nadání dala dělnickému hnutí a straně. Byla příkladem revolucionárky a neohrožené bojovnice za socialismus Po dlouhá léta svého členství ve straně byla pověřována hlavně funkcemi spojenými s politickou prací mezi nejširšími lidovými vrstvami. Strana ji pověřila zvláště prací mezi ženami Od r. 1929 až do své smrti na jaře r 1963 — s přestát kou za nacistické okupace — byla za KSČ poslankyní Národního shromáždění, po osvobození zastávala řadu let funkcí jako jeho místopředsedkyně. Její původ — pocházela z chudé rodiny se 16 dětmi — a více než čtyři desítky let trvající práce mezi lidmi ukovaly z ní revolucionárku s vyhraněným třídním postojem, moudrou veřejnou pracovnici se vzácným pochopením pro potřeby prostých pracujících lidí. Být poslancem za KSČ v buržoázni republice nebylo vůbec lehké a zvlášť obtížné to bylo pro ženu. Komunistický poslanec vystupoval denně na schůzích, účastnil se dělnických stávek a demonstrací a vedl je, byl na nich často policií ztlučen, zatýkán, byl prostě denně mezi lidmi, s lidmi žil a bojoval, za jejich zájmy vystupoval v parlamentě. A Anežka Hodinová-Spurná patřila vždy k neiznámějším, nejobětavějším a nejstatečnějším z nich. Takovou ji poznali ve všech krajích republiky, znali ji v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Znaly ji zejména ženy. Ženskému hnutí dala kus svého plodného života. Ženské hnutí, proletářské za buržoázni republiky, i hnutí spojené s budováním nově osvobozené socialistické vlasti, zůstane vždy spjato s jejím jménem. jako poslankyně spolupracovala na četných zákonech naší osvobozené republiky týkajících se zájmů žen, dětí a rodin. Anežka Hodinová-Spurná byla zároveň známou a výtaznou postavou mezinárodního ženského hnutí. Byla jednou ze zakladatelek Mezinárodní demokratické federace žen a po řadu let její místopředsedkyni. Sehrála také významnou úlohu v československém mezinárodním mírovém hnutí. Všichni, kdo ji znali, měli ji rádi a vážili si jí. Příklad této revolucionárky, neohrožené bojovnice za socialismus, za mír, za práva žen zůstane navždy zapsán v dějinách dělnického hnutí v Československu i za jeho hranicemi. BOŽENA HOLEČKOVÁ ( poznámky) ABY SE CENTRÁLNÍ v r___ ŘÍZENIw nezměnilo opět v byrokratické Kdykoli čtu, poslouchám nebo hovořím a přemýšlím o řízení ekonomiky, vždycky si vzpomenu na svou „rodnou“ fabriku (vlastně byly ty „rodné“ tři), na ostatní fabriky, šachty, stavby, které jsem poznal, na lidi, s ninjiž jsem se setkal — dělníky, mistry, konstruktéry i ředitele, na provozy, dílny, důlní předky, na nichž se tenkrát právě tak jako dnes rozhodovalo a rozhoduje, jaké to bude dnes, i zítra, v budoucnosti, na lidi, na kterých záleželo, jak to všechno dopadne. Není to žádné sentimentální vzpomínání. Nebyla to procházka plnit — přesněji řečeno: honit — plán Právě tak jako dnes bylo nejdůležitěiší, aby byl ve výrobě pořádek, protože pořádek dělá nejen přátele, ale také dává autoritu plánu, mistrům, technikům. ředitelům. I ministrům. Na to myslím i ted, protože i dnes se o naší budoucnosti rozhoduje ve fabrikách. Záleží na tom, )ak dovedeme práci připravit, )ak dovedeme hospodářství řídit, jistě, jsme na všechno lépe zařízeni a vybaveni. Máme výzkumné a vývojové ústavy technické i ekonomické, studujeme problematiku řízení, máme i určitou techniku ke zvládání komplikovaných řídících procesů, máme k dispozici zahraniční zkušeností atd. Jde ovšem o to, zda a jak toho všeho dovedeme používat, aby v závodech rostla nejen technická úroveň a kvalita, ale také množství výrobků, a aby se uplatnilo staré známé pravidlo o zvyšování produktivity práce. Možná se to leckomu bude zdát příliš zjednodušené, ale mohu každého ubezpečit, že v dílnách (a na všech ostatních pracovištích) jde stále o totéž, o pořádek, třeba na „vyšší technické, technologické a organizační úrovni“. Lidé očekávají, že pořádek do výroby vnese „někdo“, kdo stojí na žebříčku řízení výš než u ponku nebo u mašiny, mistrem počínaje a ministrem konče (nebo naopak), že každý na své úrovní se vypořádá se ctí s tou mírou odpovědnosti, která mu přísluší. Po nedobrých zkušenostech s „rozvojem“ anarchie po lednu 1968 se znovu dostává na pořad centrální řízení. Po právu, protože socialistická ekonomika je proto socialistická, že má vytvořit materiální zdroje pro uspokojování (rostoucích) potřeb socialistické společnosti jako celku. A ty jsou nesporně jiné, než jsou potřeby konzumní společnosti kapitalistických zemí. Proto je nemohou zajistit nějací skupinoví (nebo dokonce soukromí) podnikatelé, jimž bude vždycky bližší jejich skupinová košile než společenský (natož socialistický) kabát. Centrální řízení ekonomiky je tedy nutno obnovit. Po ovšem neznamená, že bý měly být obnoveny ťy jeho formy, které mu vynesly nehezkyý přívlastek — byrokratické. Tedy centrální ano, ale byrokratické ne, jakkoli právě tyto dva pojmy byly v polednové ekonomické propagandě, orientované zcela jednostranně na prosazování Sikova (a spol.) tržního ekonomického modelu, prakticky ztotožněny: střílelo se na byrokratické metody a odstřelovalo se centrum. Pneš víme i proč: aby byl zlikvidován vliv státu I tedy společnosti) na ekonomiku, aby bylo hospodářství přizpůsobeno k návratu kapitalismu. Bylo by však bláhové zakrývat, že nebezpečí byrokratické recidivy tu není. Neměli bychom zapomínat, že byrokratické I nejen ale centrální) řízení je jedním z rodičů ekonomické anarchie. ... Byrokratické metody řízení vznikají v§ude tam, kde nejsou splněny základní požadavky, které jsou na řízení kladeny: znalost věci, činorodost, soustavnost, kde je narušeno spojení centrálního plánovitého řízení s využitím iniciativy kolektivů i jednotlivců atd. 1 řízení je především tvůrčí lidská Činnost, jakkoli se jeho účast na tvorbě a realizaci plánu projevuje jinak než- například u soustruhu, v projekci nebo ve výzkumu. Řízení především rozhoduje o tvorbě a základních parametrech plánu, ale také za svá rozhodnutí odpovídá a tedy realizaci plánu zabezpečuje Z toho vyplývají i nároky. které klademe na lidi, kteří v systému řízení pracují Avšak právě proto, že řízení uskutečňují lidé, spojuje se v něm stránka „příjemná“ [tj rozhodování) a stránka „obtížná“ (tj. odpovědnost). Už proto musíme odpovědnost izějména odpovědnost vůči společnosti) dávat na první místo mezi vlastnostmi, které má mít člověk na kterémkoli stupni řízení, protože odpovědnosti se lidé obvykle nejraději zbavují, někam ji přesunují; proto také ten, kdo je za něco odpovědný, se nejtíže hledá a často ani nenajde. (U byrokratického řízení je odpovědnost dokonce anonymní.) Bude jistě obtížné, po neblahých zkušenostech s centrálním řízením z období před lednem 1968. které se postupně změnilo v řízení povýtce byrokratické, a po neméně neblahých zkušenostech z řízení anarchie polednové, posunout řízení do správné, ekonomicky účinné polohy: určit míru pravomoci a odpovědnosti pro všechny stupně, od vlád přes kraje a okresy až do měst a obcí, od vlád přes ministerstva, obory, podniky, závody, provozy, cechy až do dílen. A bude neméně obtížné překonat všechny ty „bariéry“, které dokážeme ve vědě o národním hospodářství tak dobře rozebrat a popsat — například bariéru mezi výzkumem a výrobou bariéru omezeného počtu pracovních sil, bariéru omezených zdrojů surovin a materiálu, kapacity investiční výstavby atd., i když stejně dobře víme, že ve všech těchto směrech máme mnoho nevyčerpaných zdrojů Nejobtížnější ovšem bude najít lidi zkušené, politicky i odborně připravené, schopné vyhovět všem nárokům, které na řízení klademe. Nepochybně nemůže jít o nějakou jednorázovou obměnu kádrů, ale o proces, který bude nutno uskutečňovat velmi citlivě, soustavně a odpovědně — ale rozhodně. nemá-Ii se nezbytné „centrální“ opět zhroutit ve svou byrokratickou karikaturu. OLDŘICH JARUŠEK 2 tribuna NAŠE MÍSTO je na straně pokroku Stanovisko vědecké rady lékařské fakulty hygienické UK Vědecká rada lékařské fakulty hygienické University Karlovy na svém zasedání dne 9 12. 1969 s plnou odpovědností projednala situaci na fakultě od ledna 1968 a zaujala stanovisko k současnému stavu, který je obdobný i na ostatních vysokých školách. Jako vysokoškolští učitelé a současně i jako zdravotničtí pracovníci jsme si vědomi své velké společenské odpovědnosti za výchovu mladé generace jako budoucích budovatelů socialismu v naší zemí v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu. V historii našich národů naše vysoké školy si zachovávaly duchovní a morální vážnost, byly -li bytostně spjaty se svým dělným lidem, vtděly-li život tak jak je a tak jak jej i vyjadřovaly. Naše místo v tomto třídně rozděleném světě je na straně pokroku a socialismu v pevném bratrském svazku se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy. Základním kamenem výuky je vědecká pravda a stejně tomu musí být i ve výchově. Výchovnou úlonu mohou vysoké školy sehrát jen tehdy, když mistrně ovládnou a naučí se prakticky využívat výsledků vědeckotechnické revoluce a současně když si osvojí vědecké pravdy učení Marxe, Engelse a Lenina. je nemyslitelné, abychom se nepodíleli na životě a práci naší dělnické třídy a všech pracujících, kteří vedeni Komunistickou stranou Československa vytvářejí pevné základy socialistické společnosti. To nás zavazuje k tomu. abychom na naší fakultě uskutečňovali cíle vyjádřené v dokumentech ÚV KSČ a naší vlády. Hlásíme se k tomu, co vyjádřil Roman Rolland slovy: „Principem spravedlnosti není srdce, nýbrž ie to rozum, světlý jas ducha. Žravý rozum má svrchovaný význam pro Čin a revoluci. Kdo jej nějakým způsobem poškozuje ve svém úzkém nebo širším okolí jako politik, právník, učenec nebo umělec, dopouští se viny. Je nezbytné pěstovat v duších lásku k pravdě, smysl pro ni, naléhavou potřebu pravdy; musíme uvyknout nezbytnosti vidět jasně do věcí a lidí, musíme mít odvahu vymýtit zálibu v iluzích, které způsobují ochablost, které lichotí vůli, hýčkají ji a nakonec ti otráví, a třeba i násilím u těch, kteří na nich ulpívají.“ Vycházejíc z rozboru současné situace vědecká řada lékařské fakulty hygienické UK ruší své usnesení ze dne 28. srpna 1968 j'ako politicky nesprávné a poplatné šovinistické a protisocialistické atmosféře vyvolané pravicovými a oportunlstickými živly. - Vědecká rada zvážila průběh voleb akademických funkcionářů fakulty konané 20. května 1969 a došla k závěru, že volby proděkana probíhaly pod silným tlakem pravicových stl, které, aby ovládly vedení fakulty, pbrušily volební řád stanovený statutem fakulty. Proto se vědecká -rada lékařské fakulty hygienické UK usnáší, aby volba proděkanů byla zrušena. Vědecká rada lékařské fakulty hygienické University Karlovy Je problém jednodušší, také snazší a pochopitelnější. Ale většina dětí v dětských domovech, i těch, co budou ve vesničkách SOS, a to z devadesáti procent, má své rodiče! Matku i otce, nebo alespoň jednoho z nich. A přece st o své vlastní děti tito „rodiče" nestarají a házejí tyto své povinnosti zcela bezstarostně na bedra státu. Přitom pracují, vydělávají a často ani potřebný peníz, to je 300 korur měsíčně, na své děti v těchto zařízeních neplatí, jestliže někdo něco ukradne či se dopustí třeba jen dopravního přestupku, je zákon hned po ruce. Není však na pováženou, že je to právě zákon, který je na druhé straně k takovým „rodičovským ‘ vztahům příliš benevolentní? Budeme stavět vesničky SOS, a děti, o něž se rodiče odmítají starat, bude přibývat. Státu přibude tak mnoho starostí. Ale není příčina lehkomyslných vztahů mezi partnery právě v tom, že příliš dobře vědí, že se stát o jejich děti postará a že je jejich počínání zákonně nepostižttelné? Málo platné, měli by nést větší odpovědnost za své činy, aby si rozmyslili odkládat své děti v dětských domovech nebo kojeneckých ústavech jako nepotřebnou věc. Nemám tím samozřejmě na mysli takové matky nebo otce, pro které je v tomto ohledu pomoc státu opravdu nezbytná a potřebná. Staří lidé mají zase jiné problémy, i když jsou st v mnohém podobné, je jistě potřebné, jestliže Čs. červený kříž pro ně nyní připravil vánoční dárky. Nic proti tomu. Dost obnošených věcí a přitom Zachovalých se nalezne v každé domácnosti a obykle se ani neví, co s nimi. A tak mohou ještě posloužit. Jenže většina těch staříků a babiček má své vlastní děti a vnuky, a přece nikdo z nich, i když bývají slušně zabezpečeni, nepošle na vánoce rodičům ani lístek, nepozve ke štědrovečerní večeři, nepřijede se na mámu nebo tátu podívat Pak ovšem laskavé slovo i malá pozornost od cizích lidí dvojnásob hřeje. Ne, žádná sebelépe míněná sbírka nemůže zakrýt příčiny takových vztahů. Nad tím přemýšlím, když vhazuji peníz do kasičky pro opuštěné děti a staré lidi, z nichž bohužel většina sice je, ale současně/'^ní opuštěna. A z toho /e mi smutno. —kš— NEJDE jen o kasičky ' Nemám zhola nic proti dobročinnosti, jíi, jak známo, se meze nekladou. Obzvláště před vánocemi, kdy se lidská srdce otevírají a lidé sahají hloub do svých peněženek, aby vhodili peníz do kasičky a přispěli na vesničky SOS, na staré důchodce a opuštěné spoluobčany. Naopak. Je to výraz lidskosti i humánnosti a lásky k bližnímu. Leč přece se domnívám, že příliš sentimentálnosti věci neprospívá. Zakrývá totiž podstatu věci a ta je jinde. Kasičky a sebe lépe míněné sbírky nemohou řešit příčiny. Kdyby šlo opravdu o děti zcela opuštěné, o staré lidi, kteří nikoho nemají, tak PODĚKOVÁNÍ Soudruh Antoniu Kapek obdržel po svém zvolení do funkce vedoucího tajemníka městského výboru KSČ v Praze mnoho blahopřání a pozdravných projevu od pracovních kolektivů, stranických organizací i jednotlivců. Protože není dobře možno odpovědět na ně jednotlivě, děkuje soudruh Kapek touto cestou všem, kteří mu blahopřáli. Týdeník ÚV KSSS Ekonomičeskaja gazeta uveřejnil ve svém 48. čísle pod titulkem »TRIBUNA o mechanismu ekonomické^ zení« rozsáhlou informaci o rozhovoru-ie- >dakce TRIBUNY s vedoucím ekonomického oddělení ÜV KSČ soudruhem L. Šupkou. Z ČINNOSTI KLUBŮ TRIBUNY / ■ Po zhodnocení politické situace na našem obchodním oddělení v Káhiře došli jsme k závěru, že tu byly konkrétní projevv annsovětismu a pravicového oportunismu které dosud zanechaly v řadách naší kolonie své negativní důsledky, jak to potvrdila v plné míře člensk"5 schůze naši základní organizace v říjnu 1968 Vzhledem k tomu, že pracujeme ve velmi složité politické situaci v oblasti Středního východu a chcemt se aktivně podílet na podpoře zdravého jádra komunistů a nového vedení strany, rozhodli jsme se založit klub TRIBUNY při našem obchodním odděíení v Káhiře. Cílem naší snahy bude mj. organizovat nábor odběratelů TRIBUNY a tak zajišťovat pravdivé a politicky hodnotné stranické informace pro naši kolonii. Současně vyzýváme komunisty z ostatních obchodních oddělení v zahraničí, aby rovněž zakládali podobné kluby. Výbor klubu TRIBUNY při ministerstvu zahraničního obchodu, HTS, Praha I K i BU N A. týdeník byro DV KSC pro řUenl stranické préce » českých zemích Vychází každou středo. Vydává Rudě právo, vydavatelství 0V KSC. — Šéfredaktor Oldřich Švestka, zástupce Šéfredaktora Karel Sršeň Adresa redakce Praha I. nábřeží Kyjevské brlcády 12 - telefon 2199 Tiskne Rudé právo, tiskařské závody Praha 1. Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena (ednobo výtisku Kčs 1,50.