Tribuna, leden-červen 1972 (IV/1-26)
1972-01-03 / No. 1
MLČET A MYSLET SI SVÉ? Po úspěšném dokončeni procesu politické konsolidace, Jehož odrazem j£ou letošní volby, se zaměřuje strana a celá naše společnost na řešení ekonomických problémů tak, aby se pátá pětiletka stala Títězstvím pokrokového snažení na úseku hospodářském. Do tohoto úsilí porůznu falešně zaznívají projevy alibismu zanášené nezřídka přímo do závodů a do výrobních organizací. Jejich společným jmenovatelem Je oportunismus a bezzásadovost. Různí našeptávači nám radí, že pro dělníka je nejlepší o nedostatcích a nešvarech mlčet a myslet si své. Dělník se prý nemá plést do »cizích« věcí, má říkat nadřízeným jen příjemné věci — a pak může žít bez problémů a v klidu. »Nehas, co tě nepálí, nekritizuj« — to je heslo podobných zbabělců. Jak je tomu ve skutečností? Opravdu se stává, že osamocený odvážlivec je pro svou kritiku postižen a po takové osobní zkušenosti podruhé váhá: Mlčet, nebe nemlčet k nešvarům? Uchránit sí klid pro sebe i pro rodinu, nebo jít znovu s kůží na trh? Stanovy jasně říkají, co má komunista v takovém případě dělat. A pak je to svědomí komunisty, které nedovolí mlčet k nesprávnostem, vždyť proto je vlastně komunistou. Stane se, že takový soudruh podlehne momentální slabosti a zaváhá, ale je-li poctivý, »jde do toho«. Nelze přece mlčet tam, kde utíkají státní peníze, kde se páše politická škoda na lidech, kde se ničí materiál, kde sobectví zastihuje celospolečenské zájmy. Ještě dnes lze doslova hovořit 0 boji proti nedostatkům. A jako každý boj, i tento potřebuje lidi statečné, odvážné, hrdiny, kteří se dovedou čestně postavit proti všemu nezdravému a škodlivému. Takoví lidé ovšem musejí být 1 v aparátu strany, v jejích vyšších orgánech, protože jim přísluší prošetřování stížností, oni z nich činí závěry a často i kádrová opatření. Přistupují-li ke stížnostem byrokraticky, jdou-li cestou nejmenšího odDOru, opírají-li své závěry jen o názor někdy bezpáteřné »většiny« a odmítají-11 a priori stanovisko odvážného jednotlivce, který zůstal sám, byť na straně pravdy, pak je opravdu obtížné a předem ztracené bojovat za správnou věc. Kdyby nebylo v minulosti odvážných lidí, nikdy bychom k socialismu nedošli. Domnívá-li se někdo, že píši příliš obecně, ať se rozhlédne po svém okolí, na svém pracovišti. Sám pozná, na kterém úseku je nutno nastoupit do boje proti nedostatkům, které nás v hloubi duše pobuřují a trápí a o kterých je nutno otevřeně hovořit, protože mlčet o nich je dezercí od komunistických zásad a napomáhání nepříteli. nepříteli. RUDOLF VANĚK PfiED 550 LETY ... »Náš vztah k národní minulosti Je velmi živý a chceme se z ni mnoho učit. Avšak jde o to, orientovat se na ta dějinná období, kdy náš národ šel vpřed, orientovat se na pokrokové osvobozenecké tradice našeho národa a kultury .. . Naši bojovníci za svobodu proti německým okupantům šli stopou Tábora. V tradicích Tábora a národního obrození budujeme i náš nový lidový stát.« Neškodí připomenout si tato slova Klementa Gottwalda z 10. listopadu 1948 právě dnes, kdy vzpomínáme 550. výročí vítězství husitských vojsk nad německými a uherskými žoldáky u Kutné Hory (8. 1.) a u Německého Brodu (10. 1. 1422). My, komunisté se hrdě hlásíme k pokrokovému odkazu našich dějin, jejichž markantním charakteristickým rysem (vlep než kdekoli jinde) je, že nositelem národních tradic byly vždy lidové vrstvy. Zvláště výrazně je to vidět na husitském revolučním hnutí, které bylo nejen mocným hnutím sociálně revolučním, ale i velkou vlasteneckou válkou našeho lidu. Není proto náhoda, že se reakce snažila právě tyto revoluční stránky našeho vývoje vymazat z povědomí lidu, že usilovala o to zatlačit je svými vzory. Proto v době temna, stejně jako za první republiky, za okupace, ale ne náhodně i v roce 1963 stavěla do popředí především tzv. svatováclavskou tradici, která je symbolem politiky příslušenství a podřízeností českého lidu vůči německým vládnoucím třídám — feudálům a buržoazii. Svatováclavská tradice měla být vždy štítem proti bojové, revoluční tradici husitské. Z bitvy u Kutné Hory — tak jako z mnoha jiných dějinných událostí — jasně vyplývá, že národ není jeden celek, že se skládá z různých tříd a vrstev. Reakce se vždy snažila tuto skutečnost zastřít a využít přirozených a oprávněných citů národní hrdosti k vytváření nacionálni mlhy, která má zakrýt její rejdy a manipulace. Co se tehdy událo? Na podzim roku 1421 sebral král Zikmund na Moravě a v Uhrách novou velkou armádu, která po pečlivých přípravách vyrazila do Čech zlikvidovat husitské revoluční hnutí. Husitské panstvo tehdy bez rozpaků a váhání přešlo na stranu svých třídních bratří — k Zikmundovi. Vojsko Pražanů ustupovalo před přesilou. Katastrofa se zdála neodvratnou. Znovu to byl Tábor a Zižka v čele svých vojsk, který šel Praze pomoci. V Praze se vytvořila veliká lidová armáda, která pod vedením slepého vojevůdce vytáhla Zikmundovi vstříc ke Kutné Hoře, Její konšelé přijali Zižkovy »boží bojovníky« na oko radostně. Bohatí měšťané se však nikdy nesmířili s myšlenkou bojovat po boku táboritů. Opět postavili své třídní zájmy na první místo: zatímco Žižka bojoval před branami města, otevřeli město Zikmundovu vojsku, které hájilo jejich třídní zájmy. Kutná Hora se tak pro husity přeměnila z opory ve zrádnou past. Zižka dočasně ustoupil, znovu zorganizoval vojsko a 8. ledna 1422 dobyl Kutnou Horu a obrátil Zikmundova vojska na útěk. Vítězství dovršil 10. ledna u Německého Brodu. Koneckonců tak vždy dopadli dobyvatelé a reakční síly, a to nejen v našich národních dějinách. Dočasně se jim mohlo podařit nastolit a upevnit své panství. Ale kolo dějin nemohou otočit zpátky. Nepomůže jim v tom ani nacionalistická demagogie jakéhokoli druhu. Náš lid slyšel mnoho deklarací o vlasti a národu, jeho život byl velmi těžký. Proto se naučil oddělovat zrno od plev a nikdy se nespokojovat jen s vlasteneckými slovy. Výstižně o «tom hovořil soudruh Zdeněk Nejedlý, když napsal, že u našeho lidu »pravým vlastenectvím je práce pro národ a tedy pro lid. Naši buditelé jsou mu vlastenci ani ne tak pro básničky, jež se o tom tehdy tiskly, jako pro práci velkých i malých pracovníků mezi lidem nebo v celém národě. A slove bylo dobré jen tehdy, bylo-li popudem, vybídnutím k práci. Ani to nenalézáme všude, u všech národů. Jsou národy vidící vlastenectví v dobyvačnosti a v podněcování k dobyvačnosti. Ale naše forma je tato práce, jak také ukazuje výsledek našeho vlastenectví: kvetoucí vesnice, kvetoucí města, zdatnost zemědělce, dělníka i kulturního pracovníka.« Ano. To je naše vlastenectví. Ne mluvení, ale práce pro lid, pro národ, pro socialismus nejen u nás, ale i ve světě. FRANTIŠEK KUDRNA Věřte, slečno, až teprve s vaším příchodem do mé kanceláře jsem 7Mčal pracóvat s láskou. Kresba B. RADIMĚfiSKÝ Divadlo na staré půdé Foto: M. PLAČEK I Ü Máte tu taky někdy den otevřených dveří? Kresba P. PAZDERKA tribuna Nflplňovol dobrý dnešek Dokončení ze str. 1 A co znamenal pro naši vlast, to bylo již také připomenuto: XIV. sjezd Komunistické strany Československa nám všem vytyčil jasný a uskutečnitelný program dalšího rozkvětu n«aší socialistické vlasti, program plnějšího, bohatšího a šťastnějšího života našeho lidu. K tomuto programu se také náš lid zcela jednoznačně přihlásil a ve volbách do zastupitelských sborů všech stupňů opětovně potvrdil i své rozhodnutí podle tohoto programu pracovat a beze zbytku jej uskutečnit. A toto rozhodnutí prokázal především svými činy. Vzpomeňme jen, jak se v prosinci postupně vršila nová a nová .hlášení o úspěšném splnění pracovních úkolů prvního roku pětiletky ná jednotlivých pracovištích a závodech i v celých odvětvích; hlášení o dalších tvůrčích úspěších, jejichž základ tvořil už dlouho nevídaný ro-.zmach pracovní aktivity a iniciativy, zaměřené na plnění a překračování úkolů na rozhodujících úsecích naší socialistické výstavby. Tím vším se minulý rok stal i důležitým předělem. Můžeme říci, že po těžkých krizích, jež z viny pravicových oportunistů a antisocřalistických sil nebezpečně otřásly naší společností, v něm bylo — po úsptícT očisty ve straně — zdárně dovršeno i období konsolidace naší společnosti. Díky novému vedení strany a státu se podařilo definitivně zastavit další růst různých negativních tendencí, zejména v ekonomice, jež bránily lepšímu využívání předností socialistického zřízení. A navíc bylo možno už přikročit k řešení vážných otázek a problémů, jež zbyly jak z doby ještě dlouho před lednem 1968, tak z období celospolečenské krize, a jejichž řešení bylo dlouho odkládáno nebo I opomíjeno. Hlavní práce v tomto směru před námi ovšem teprve stojí. Oprávněně můžeme prohlásit, že minulý rok tedy nepatří jenom dějinám. Svými výsledky a svými poučeními patří bez zbytku i období nadcházejícímu. A zůstává pro nás trvalým závazkem pracovat i nadále na všech úsecích alespoň tak, jako jsme to uměli v něm. Jak nás všechny k tomu také vyzval ve svém novoročním projevu president republiky soudruh Ludvík Svoboda: »Ať dokážeme tento rok úspěšně navázat na to, čeho jsme dosáhli. Pracovat obětavě a moudře. S elánem i hlavou otevřenou Ať dokážeme směle překonávat a odstraňovat nedostatky. Ať je to rok nového rozkvětu bohatství i krásy naší drahé vlasti!« Zárukou našich úspěchů — stejně jako kdykoliv v minulosti — i nadále zůstává naše komunistická strana, vysoká aktivita každé stranické organizace a každého komunisty. Bez cílevědomé práce strany by nebylo oněch úspěchů, kterých jsme dosáhli Podmínkou a zárukou úspěchů nových zůstává jednota a sěmknutost komunistické strany, její ideová pevnost. A ta předpokládá neochabovat v rozhodném boji proti všem buržoazním a maloměšťáckým ideologiím i vlivům, jimž je společnost vystavena, zachovat věrnost učení marxismu-leninismu, pracovat v duchu opravdového vlastenectví a proletářského internacionalismu. Je to tedy věrnost politice, jejímž výrazem byla usnesení XI sjezdu KSČ. Této politice dal ve volbách náš lid svou důvěru, která komunisty opravňuje ke zdravému sebevědomí a dává jim jistotu do další cílevědomé práce. Pracující lid a jeho základní zájmy musí také trvale zůstávat ve středu naší pozornosti. Vždyť pro blaho pracujících lidí vynakládá komunistická strana všechno své úsilí. A je v zájmu této politiky, aby komunisté dokázali udržovat s pracujícími pevné spojení, aby jim uměli politiku strany vysvětlovat a získávat je pro cíle, jež strana vytyčuje, a aby také šli vždy příkladem v práci pro společnost, pro blaho všech. Směrem k masám pracujících proto musí být obrácena pozornost celé strany. Pracovat můžeme v klidu a s rozvahou, v míru a pro mír. Jeho oporou a mocnou záštitou je Sovětský svaz. A to nejen silou svých zbraní a své ekonomiky, ale i díky svému houževnatému úsilí o zachování a upevnění míru, které v současné době rozhodujícím způsobem ovlivňuje a spoluurčuje světový vývoj. Jsme hrdi na to, že stojíme pevně po jeho boku a v duchu internacionálních bratrských svazků společně pracujeme pro jasnou budoucnost. Provází nás víra v lidi, v život, v socialismus. Pro tyto trvalé hodnoty chceme také i v tomto roce a v dalších letech pracovat co nejlépe a v pevné jednotě krok za krokem naplňovat dobrý dnešek i komunistický zítřek. Tvorba Na otázku, co považují za svůj hlavní úkol v roce 1972 a jaké předpoklady pro tuto práci připravil rok minulý, odpovídají V 1. čísle nového ročníku týdeníku TVORBA naši přední političtí, hospodářští, vědečtí a kulturní pracovníci. Z dalších článků upozorňujeme na záznam besedy k některým otázkám pracovní iniciativy a na zamyšlení J. Janáka nad výhledy naší zahraniční politiky. O posledních událostech v Jugoslávii se dočtete v článku nazvaném Signály ze Záhřebu., Kulturní stránky TVORBY jsou mimo jiné věnovány portrétům dvou mistrů českého slova — spisovatelům K. Konrádovi a Olbrachtovi 1. číslo TVORBY přiI. náší také reportáž z cesty našich vysokoškoláků do Sovětského svazu, čtenářské ohlasy v pravidelné rubrice Fórum, recenze a další zajímavé články z oblasti politiky, vědy a kultury. Týdeník aktualit V 1. čísle Týdeníku aktualit, který vstupuje do druhého roku svého vydávání v Československu, upoutá zejména stať Vědecké základy politiky KSSS, jejímž autorem je kandidát historických věd I. Denkov. V článku Dva opačné typy inteligence konfrontuje J. Sipkov státně monopolistický typ inteligence s integračním mechanismem uplatňovaným v socialistickém společenství. Zajímavé vyprávění zahraničních zpravodajů o dojmech a poznatcích z pobytu v Sovětském svazu přináší Týdeník aktualit na středové dvoustraně. Pod titulkem Populární Oleg Tabakov odpovídá, uveřejňuje Týdeník aktualit vyprávění známého herce a ředitele moskevského divadla Sovremennik o divadlá, filmu a přátelích v Československu. Vychází v nakladatelství Svoboda Truck ismus — nepřítel leninismu Sborník odhaluje podstatu trockismu, hodnotí a charakterizuje jeho O'portunistickou protimarxistickou tendenci a sleduje dobrodružnou, rozvratnou činnost trockistů v různých etapách boje dějin KSSS. 356 stran, váz. 12,50 Kčs VIII. sjezd Jednotné socialistické strany Německa 15. 8.—19. 6. 1971 V brožuře obsahující nejdůležitější materiály jednání Vlil. sjezdu SED se naši čtenáři mohou seznámit s politickými, a zejména ekonomickými úspěchy NDR od Vlil. sjezdu SED. 208 stran, kart. 7,— Kčs Avantgarda známá a neznámá sv. I. Od proletářského umění k poetismu 1919—1924 První svazek čtyřdílného cyk manifestu a polemik naší meziválečné umělecké avantgardy shrnuje nejdůležitější — v této úplnosti dosud nepublikované — dokumenty k vývoji složitého období let 1919—1924, let zrání a rozkvětu naší proletářské poezie a její metamorfózy v poetismus. 772 stran, váz. 62,— Kčs AFORISMY Pokrokové myšlenky už dávno zapustily pevně své kořeny na Západě u ŠIROKÉ VEŘEJNOSTI k velké nelibosti ŠIROKÝCH JEDINCŮ. Mnohé jihoamerické a africké státy nazývají američtí mocipáni PERLAMI. Zřejmě ty, které MAJI NA ŠŇOŘE. SATIRIKUS týdeník OV KSČ. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vydavatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň. Adresa redakce: Praha 1, nábřeží Kyievské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba Cena lednoho výtisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.