Tribuna, leden-červen 1973 (V/1-26)
1973-01-03 / No. 1
* (Dokončení ze sír. lj V příštích měsících se budeme Často ve svých vzpomínkách vracet ke slavným únorovým dnem roku 1948. A budeme se k nim vracet ne pro poubé vzpomínání, ale zejména proto, že v nich budeme hledat pouCenl pro naši dnešní pruci. Bude to správné. Jsme si dobře vědomi toho, že nových budovatelských úspěchů můžeme dosáhnout a dosáhneme jedině tehdy, l;udeme-li věrni těm gottwaldovským zásadám a metodám práce, které stály u zdrojů únorového vítězství našeho pracujícího lidu. Základním zdrojem všech našich úspěchů byla a zůstává věrnost velikému revolučnímu učení marxismu-leninismu. Dnes jsme svědky toho, jak tento vědecký světový názor dělnické třídy ve stále vzrůstající míře zachvacuje masy pracujícího lidu, a tak se stává nepřekonatelnou politickou a společenskou silou. Právě na této skutečnosti v podstatě spočívají všechny velké a nepopiratelné úspěchy socialismu v současné době. Každodenní zkušenosti nás opětovně přesvědčují o tom, že čím důkladněji si pracující lidé osvojují světový názor marxismu-leninismu, čím pečlivěji studují díla jeho klasiků, tím pevnější je jejich přesvědčení o zákonitosti zániku kapitalismu a vítězství socialismu ve světovém měřítku. Jedině marxismus-leninismus jim může dát a dává pravdivou odpověď na všechny základní otázky a problémy naší epochy. Je to živoucí a nadále se rozvíjející učení, které se stále obohacuje novými zkušenostmi z výstavby socialismu a komunismu, novými poznatky z revolučního boje mezinárodního komunistického a dělnického hnuti. Marxismus-leninismus je také osnovou, základem ideové jednoty stranických řad. Vědomí sounáležitosti k velikému revolučnímu předvoji dělnické třídy a všech pracujících je významnou hybnou silou a zdrojem jednoty politické a jednoty akce, jednoty revolučních činů. Přesvědčivým projevem této jednoty je dnes pevné semknutí celé strany kolem jejího ústředního výboru. Očista strany vytvořila předpoklady pro jednotu ideovou. Svorná práce na společném díle je důležitým předpokladem jednoty akční. Cíl dnes známe, směr postupu k němu je spolehlivě určen, úkoly jsou konkretizovány a rozděleny, každý z nás komunistů zná své povinnosti a ví, co strana od něho očekává. Na všech stupních výstavby strany je nyní třeba zvládnout a pevně si osvojit leninskou metodu kontroly vykonané práce, kterou do naší stranické činnosti s takovou naléhavostí prosazuje — a sám je v tom příkladem — ústřední výbor strany. Tato metoda dává záruku, že neustrneme na dosažených úspěších, je spolehlivou zbraní proti projevům jakéhokoliv sebeuspokojení, nebof spolu s dobrými výsledky odhaluje a ukazuje, co ještě zbývá vykonat a kde je třeba práci dále zlepšovat. Svou uvědomělostí, svými každodenními činy na pracovišti 1 ve svém životě jsou komunisté příkladem ostatním pracujícím. Svou uvědomělostí, znalostí cílů i cest, vedoucích k jejich uskutečněni, a svou organizovaností je komunistická strana vůdkyní dělnické třídy a všech pracujících. Bez této strany by nebylo možné zlomit kapitalismus. Bez této strany nelze budovat socialismus. Vedoucí úloha strany není ovšem něčím, co by bylo záležitostí pouze vedoucích orgánů strany. Svou prací a svým příkladem ji musí uskutečňovat každý komunista. Je plně na místě znovu si připomenout osvědčenou zásadu, že nejen strana odpovídá za každého komunistu, ale že také každý komunista odpovídá za svou stranu. Tuto jasnou leninskou směrnici pravicoví oportunisté a revizionisté narušovali svými elitářskými představami. Zájmy další socialistické výstavby přímo vyžadují, aby se znovu obnovila platnost této zásady, jejíž naplnění dává také smysl členství ve straně. Pro každého komunistu z ní pak vyplývá i jednoznačný a odpovědný závěr: Kde je byt jediný člen strany, tam je přítomna a musí působit celá strana. V naší straně to ostatně není nic neznámého. Dobře se ještě pamatujeme na dobu před Onorem, kdy každý komunista znal a cítil svůj díl odpovědnosti za plný úspěch politiky strany; byl si vědom toho, že i na něm osobně, na jeho práci záleží zdar linie, kterou strana vytyčila. Dnes je tedy zapotřebí, aby každý člen strany pracoval s oním zápalem a bojovým nadšením, jež bylo tak příznačné pro slavné únorové dny. Stejně jako tehdy pro nás konečně platí nezbytnost střežit, upevňovat a dále prohlubovat nerozborné třídní bratrství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. V jednotě a semknutosti našich zemí spočívá nejspolehlivější záruka našich dalších společných úspěchů. Pevné spojenectví, dobře promyšlená a cílevědomá spolupráce násobí naše síly, je spolehlivou zbraní v boji proti nástrahám všech nepřátel socialismu. A rozpoznáme je snadno. Jejich společným znakem je zavilý antisovětismus. A tak každý, kdo je proti Sovětskému svazu, je zároveň i nepřítelem naší vlasti, nepřítelem svobody našich národů, nepřítelem míru ve světě a mírové spolupráce lidu všech světadílů. Naše plány a záměry jsou nerozlučně spjaty s mírem ve světě. Každý náš úspěch prospívá věci míru. A je tedy úkolem nás všech pracovat tak, aby se naplnila slova výzvy k národům světa, která v nedávných dnech zazněla z Moskvy: »Necht zavládne na zemi trvalý mír, svoboda a nezávislost národů! Nechť se každý zúčastní boje za tyto vznešené, humánní cíle! Nechť každý přispěje svým podílem k uskutečnění životních tužeb lidstva: žít v míru, svobodě a společenském pokroku!« 60 let soudruha E. Gierka Před šedesáti lety, 8. ledna 1913 v Porabce ve Slezsku, se v hornické rodině narodil první tajemník OV Polské sjednocené dělnické strany soudruh Edward Gierek. V deseti letech ztrácí otce, který zahynul při důlním neštěstí. Matka zoufalá z bídy se stěhuje za vidinou lepšího života z beckovského Polska do poválečné Francie. Ani tady však nenachází hledanou spokojenost. Třináctiletý Edward místo kopacího míče fárá pod zem a přináší tolik potřebné franky. V roce 1931 vstupuje do Komunistické strany Francie. Účastní se politického života, pomáhá v osvětovém dělnickém sdružení. V jedenadvaceti letech je společně s dalšími několika druhy uvězněn za účast ve stávce a vypovězen ze země. V Polsku se však dlouho nezdržuje. Již v roce 1937 odjíždí pracovat do belgických dolů. Zde ho zastihla válka. Jako člen KS Belgie se aktivně účastni podzemního hnutí. Do vlasti se vrací v roce 1948. Nepřijel zahálet. Několik měsíců pracuje na ústředním výboru strany a potom přijímá funkci tajemníka ve vojvodském výboru strany v Katovicích. Zná hornickou problematiku, proto je mužem na místě. Při zaměstnání studuje vysokou školu a plní mnoho dalších stranických úkolů. Není se co divit, že pro osobní a charakterové vlastnosti, politickou vyspělost a organizátorské schopnosti je pověřen funkcí prvního tajemníka CV Polské sjednocené dělnické strany. TROCNOV Za několik dní další vrstva sněhu pokryj© Horní, Dolní, Grandlový rybník a Žižkovco, který je nejblíž místu jeho narození. 1 plastika od prof. Josefa Malejovského bude místo zelené louky prohlížet zasněžené stro my a bílý dvousetmetrový pás. Rodný dvorec a vykopávky domu strýce Mikše zmizí pod vrstvou bílé pokrývky. Až za čtyři pět měsíců znovu budou zastavovat u budovy památníku na vyhrazeném parkovišti automobily a návštěvníci se projdou po značené okružní cestě. Trocnov. Kdysi tu kolem byla úrodná pole. Dva staročeské lány polností a luk, něco dubového lesa se dvěma rybníky (ostatní jsou z dob pozdějších) — to bylo panství místních zemanů. Žili tu daleko od viru událostí a lesku Karlova dvora. V jedné místnosti s dřevěnými stěnami, přikryté šindelem došky, s dvorem dlážděným oda hozenými křemeny, 6 několika čeledíny bydleli ve shodě. Mysleli si ve své naivitě, že jsou bohatí, srovnávali se s velmoži, ale měli blíže ke své čeledi než k obyčejným měšťanům z Českých Budějovic a pánům z Rožmberka. Tady se ve druhé polovině XIV. století narodil Jan. Podle pověsti pod dubem, ale kdo dnes potvrdí pověst, když ani rok nejsme schopni přesně stanovit. V roce 1378 dvorec prodává a stěhuje se do Prahy, aby poklid Trocnova vyměnil za ruch služby králi. Zda se někdy vrací či nikoli, to není důležité. V těchto místech prožil Jan Zižka své, snad šťastné, dětství, a proto po celá staletí lid chodil k bájnému dubu a v dobách nejhorších si právě tady upevňoval svoji víru a své odhodlání. Proto také šlechta a církev vynaložila mnoho energie, aby změnila tvářnost zdejší krajiny, zalesnila pole, zničila všechny stavební památky, vybudovala v okolí nákladné a kláštery a kostely, jejichž lesk nádhera měly zapudit sílu myšlenky. Koniášové všeho druhu chtěli vymýtit všechny vzpomínky a porazili i dub, který stál osamocen v novém porostu. Tak bylo i za okupace. Rekonstrukci zemanského Trocnova začal až socialistický stát. Předmnichovská republika, i když se slovy hlásívala k husitskému odkazu, nenašla prostředky na úpravy. Ostatně ani nemohla, když »bylo třeba« dát T. G. Masarykovi k jeho osmdesátinám mnohamilionový dar, když bylo nutné »najít« potřebnou sumu pro teroristu Savtnkova, plánujícího atentát na V. I. Lenina, a sehnat prostředky na náboje, jimiž se střílelo v Košútech, Due lícově či Frývaldově. V roce 1955 se zahájilo s rekonstrukčními pracemi. Archeologický ústav ČSAV prozkoumal dvorce. Bylo třeba upravit vyhlídkové cesty, zřídit pří jezdu í silnici, parkoviště, kanalizovtt, meliorovat. Z poplužního dvora, jenž na pozemku zastupoval moc borovanského kláštera, vzniklo malé muzeum. A v čele prostoru, jakoby na návrší, jsme postavili dominantu — třináctimetrový pomník Jana Žižky. Vážíme si totiž odkazu naší slavné historie. Jsme komunisté, jak kdysi řekl Zdeněk Nejedlý, a tudíž pokračovatelé velkých tradic národa. Kz Tvorba Redakce týdeníku TVORBA požádala předsedy obou národs ních vlád, aby seznámili čtenáře nejpodstatnějšími výsledky uplynulého roku a s některými úkoly, jež máme před sebou v dalším období. Prof. dr. P. Colotka nadepsal svou úvahu titulkem Dobré perspektivy. Autorem Vychází v nahlodat cl si ví Svoboda Vladimír I. Lenin: Materialismus a empiriokriticismus Leninovo hlavní filosofické dílo, jehož význam spočívá v dalším tvůrčím rozvíjení marxistické filosofie, v odpovědi na základní filosofické otázky, jež musela v době vzniku díla bolševická strana řešit, a v materialistickém zobecnění nejnovějších poznatků přírodních věd od Engelsovy smrtí až po vyjití této knihy. 400 stran, váz. 17 Kčs Sovětský svaz a současný svět Sborník materiálů mezinárodní teoretické konference komunistických a dělnických stran k 50. výročí vzniku SSSR. Závěry konference jsou významným příspěvkem k poznání vlivu Sovětského svazu na nejnovější dějiny lidstva. 438 stran, váz 21 Kčs Angela Davisová Kniha seznamuje s osobností Angely Davisové. Podává politický i právnický výklad celého případu a pomáhá pochopit vztahy nejen mezi vládnoucími a utlačovanými třídami a vrstvami obyvatelstva USA, ale také složitost poměrů a různé odstíny jednotlivých skupin, usilujících o zrovnoprávnění černochů v USA. 108 stran, kart. 6 Kčs Pomalu by člověk neobstál K rodinné reprezentaci slušné sl žijícího občana patří bezesporu auto, chalupa, tuzexové oblečení a kompletní vybavení bytu. V posledních několika letech ještě něco. Je-li v rodině dívka na vdávání a rozhodne se k činu, tak tedy — bujné a nákladné svatební veselí. Aby sousedi viděli, že rodina na to má a na nějakou tu tisícovku nekouká. A tak se vystrojují vpravdě pohádkové svatby, nad nimiž by zbledl závistí i předválečný »slušně postavený« maloměšťák. Opojné nápoje tekou proudem, stoly se prohýbají pod mísami s uherákem a spoustou jiných dobrot. O ostatních vydáních, zahrnutých do reprezentace, ani nemluvě. Uprostřed té nádhery snad ani nikoho nenapadne zamyslet se, jsou-li ženich s nevěstou i morálně dostatečně připraveni na nastávající rodinný stav, který s sebou přináší i jistou dávku odříkání, nesobectví a ohledů k druhému. Po slavné svatbě, někdy dřív, než se rok sejde s rokem, dochází k události už méně okázalé. Proběhne většinou tiše a nenápadně. »Nu, nedělalo to dobrotu, tak šli od sebe,« vysvětluje rozpačitě matka či otec. Ale nechte být, svatba, ta, panečku, byla .,. Málem mne porazila zvěst o jednom svatebním hodokvasu. Jde patrně o primát. Neudála se za devatero horami a řekami jako v té pohádce, ale v obyčejné české vesnici. Plzeňské a tvrdý alkohol tekly málem až na náves jako ta kaše v pohádce a přes dvě stovky společensky unavených hostů ne a ne najit cestu domů. Stálo to všechno dohromady bratru — pouhých třicet tisíc korun československých. K reprezentaci přispěla vydatně babička. Nikoli pohádková, docela obyčejná z přízně, ale přece jen svým způsobem kouzelná. Vytáhla se. Ač její důchod činí něco přes čtyři sta korun, dala vnučce prima svatební dar: koupila v Tuzexu Cortinu za 19 000 bonů. To koukáte, co? Taky Jsem koukala. A najednou mi začalo být všelijak. Abyste rozuměli. Dítě doma stále přesvědčují, že to a ono je projevem hloupého maloměštáctví a pozůstatkem neblahé minulosti. Ze opravdové hodnoty života jsou někde zcela jinde. A že, předhánějl-li se lidé navzájem, aby ukázali, na co všechno mají, je to vlastně politováníhodná omezenost. Zatím mi dává za pravdu. Jenže léta plynou, holka je pomalu na vdávání. Což jestli mi z té skromnosti vyroste? Co když ji to najednou taky »rafne«? Třeba aby se jí kamarádky nesmály. Nejsem asketa, ale přílišná reprezentace mi nějak nesedí. A tak už mi od teďka dělá starosti, jaký ten svatební den bude, při/de-li. Obstojím vůbec před sousedskou veřejností? Asi ne. Spíš to bude takový malý společenský skandálek. Protože, víte, mně záleží mnohem víc než na reprezentaci na tom, aby se ti mladí dobře snášeli, rozumně hospodařili a naučili se prožívat spolu dobré i zlé. Až do stáří. A k tomu přece vůbec není potřeba nákladného svatebního humbuku. Ani tehdy ne, kdybych, dejme tomu, na něj měla. Há- 2 tribuna I stati nazvané Jdeme správnou cestou je J. Korčák. Co byste řekli o člověku, který na sklonku roku 1972 vážně prohlásí, že dábel, nepřítel číslo jedna, existuje? Tento středověk připomínající výrok papeže Pavla VI. vyvolal ostrou diskusi západních filosofických a politických kruhů. O ideologickém pozadí papežova »objevu« si přečtete v poznámce TVORBY. Zajímavá stať nadepsaná titulkem Vědeckotechnická revoluce a mýtus tzv. »postindustriální společnosti« vás seznámí se skeptickými západními technokratickými výhledy a marxistickým stanoviskem k dalšímu společenskému vývoji. tribuna týdeník ÚV KSČ. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vydavatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň. Zástupce šéfredaktora Oldřich Jarušek. Adresa redakce: Praha 1, nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena Jednoho výtisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.