Tribuna, leden-červen 1973 (V/1-26)

1973-01-03 / No. 1

* (Dokončení ze sír. lj V příštích měsících se budeme Často ve svých vzpomínkách vracet ke slavným únorovým dnem roku 1948. A budeme se k nim vracet ne pro poubé vzpomínání, ale zejména proto, že v nich budeme hledat pouCenl pro naši dnešní pruci. Bude to správné. Jsme si dobře vědomi toho, že nových budovatelských úspěchů můžeme dosáhnout a dosáhneme jedině tehdy, l;udeme-li věrni těm gottwaldovským zásadám a metodám práce, které stály u zdrojů únorového vítězství našeho pracujícího lidu. Základním zdrojem všech našich úspěchů byla a zůstává věrnost veli­kému revolučnímu učení marxismu-leninismu. Dnes jsme svědky toho, jak tento vědecký světový názor dělnické třídy ve stále vzrůstající míře za­chvacuje masy pracujícího lidu, a tak se stává nepřekonatelnou politickou a společenskou silou. Právě na této skutečnosti v podstatě spočívají všech­ny velké a nepopiratelné úspěchy socialismu v současné době. Každodenní zkušenosti nás opětovně přesvědčují o tom, že čím důklad­něji si pracující lidé osvojují světový názor marxismu-leninismu, čím pečli­věji studují díla jeho klasiků, tím pevnější je jejich přesvědčení o záko­nitosti zániku kapitalismu a vítězství socialismu ve světovém měřítku. Je­dině marxismus-leninismus jim může dát a dává pravdivou odpověď na všechny základní otázky a problémy naší epochy. Je to živoucí a nadále se rozvíjející učení, které se stále obohacuje novými zkušenostmi z vý­stavby socialismu a komunismu, novými poznatky z revolučního boje me­zinárodního komunistického a dělnického hnuti. Marxismus-leninismus je také osnovou, základem ideové jednoty stra­nických řad. Vědomí sounáležitosti k velikému revolučnímu předvoji děl­nické třídy a všech pracujících je významnou hybnou silou a zdrojem jednoty politické a jednoty akce, jednoty revolučních činů. Přesvědčivým projevem této jednoty je dnes pevné semknutí celé strany kolem jejího ústředního výboru. Očista strany vytvořila předpoklady pro jednotu ideo­vou. Svorná práce na společném díle je důležitým předpokladem jednoty akční. Cíl dnes známe, směr postupu k němu je spolehlivě určen, úkoly jsou konkretizovány a rozděleny, každý z nás komunistů zná své povinnosti a ví, co strana od něho očekává. Na všech stupních výstavby strany je nyní třeba zvládnout a pevně si osvojit leninskou metodu kontroly vykonané práce, kterou do naší stranické činnosti s takovou naléhavostí prosazuje — a sám je v tom příkladem — ústřední výbor strany. Tato metoda dává záruku, že neustrneme na dosažených úspěších, je spolehlivou zbraní proti projevům jakéhokoliv sebeuspokojení, nebof spolu s dobrými výsledky od­haluje a ukazuje, co ještě zbývá vykonat a kde je třeba práci dále zlep­šovat. Svou uvědomělostí, svými každodenními činy na pracovišti 1 ve svém životě jsou komunisté příkladem ostatním pracujícím. Svou uvědomělostí, znalostí cílů i cest, vedoucích k jejich uskutečněni, a svou organizova­ností je komunistická strana vůdkyní dělnické třídy a všech pracujících. Bez této strany by nebylo možné zlomit kapitalismus. Bez této strany ne­lze budovat socialismus. Vedoucí úloha strany není ovšem něčím, co by bylo záležitostí pouze vedoucích orgánů strany. Svou prací a svým příkladem ji musí uskuteč­ňovat každý komunista. Je plně na místě znovu si připomenout osvědče­nou zásadu, že nejen strana odpovídá za každého komunistu, ale že také každý komunista odpovídá za svou stranu. Tuto jasnou leninskou směrnici pravicoví oportunisté a revizionisté narušovali svými elitářskými předsta­vami. Zájmy další socialistické výstavby přímo vyžadují, aby se znovu obno­vila platnost této zásady, jejíž naplnění dává také smysl členství ve stra­ně. Pro každého komunistu z ní pak vyplývá i jednoznačný a odpovědný závěr: Kde je byt jediný člen strany, tam je přítomna a musí působit celá strana. V naší straně to ostatně není nic neznámého. Dobře se ještě pamatuje­me na dobu před Onorem, kdy každý komunista znal a cítil svůj díl od­povědnosti za plný úspěch politiky strany; byl si vědom toho, že i na něm osobně, na jeho práci záleží zdar linie, kterou strana vytyčila. Dnes je tedy zapotřebí, aby každý člen strany pracoval s oním zápalem a bojovým nadšením, jež bylo tak příznačné pro slavné únorové dny. Stejně jako tehdy pro nás konečně platí nezbytnost střežit, upevňovat a dále prohlubovat nerozborné třídní bratrství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. V jednotě a semknutosti na­šich zemí spočívá nejspolehlivější záruka našich dalších společných úspě­chů. Pevné spojenectví, dobře promyšlená a cílevědomá spolupráce násobí naše síly, je spolehlivou zbraní v boji proti nástrahám všech nepřátel so­cialismu. A rozpoznáme je snadno. Jejich společným znakem je zavilý anti­­sovětismus. A tak každý, kdo je proti Sovětskému svazu, je zároveň i ne­přítelem naší vlasti, nepřítelem svobody našich národů, nepřítelem míru ve světě a mírové spolupráce lidu všech světadílů. Naše plány a záměry jsou nerozlučně spjaty s mírem ve světě. Každý náš úspěch prospívá věci míru. A je tedy úkolem nás všech pracovat tak, aby se naplnila slova výzvy k národům světa, která v nedávných dnech zazněla z Moskvy: »Necht zavládne na zemi trvalý mír, svoboda a nezávislost národů! Nechť se každý zúčastní boje za tyto vznešené, humánní cíle! Nechť každý přispěje svým podílem k uskutečnění životních tužeb lidstva: žít v míru, svobodě a společenském pokroku!« 60 let soudruha E. Gierka Před šedesáti lety, 8. ledna 1913 v Porabce ve Slezsku, se v hornické rodině narodil první tajemník OV Polské sjednocené dělnické strany soudruh Edward Gierek. V deseti letech ztrácí otce, kte­rý zahynul při důlním neštěstí. Matka zoufalá z bídy se stěhuje za vidinou lepšího života z bec­kovského Polska do poválečné Francie. Ani tady však nenachá­zí hledanou spokojenost. Třinác­tiletý Edward místo kopacího míče fárá pod zem a přináší to­lik potřebné franky. V roce 1931 vstupuje do Ko­munistické strany Francie. Účast­ní se politického života, pomáhá v osvětovém dělnickém sdružení. V jedenadvaceti letech je společ­ně s dalšími několika druhy uvězněn za účast ve stávce a vy­povězen ze země. V Polsku se však dlouho nezdržuje. Již v ro­ce 1937 odjíždí pracovat do bel­gických dolů. Zde ho zastihla válka. Jako člen KS Belgie se aktiv­ně účastni podzemního hnutí. Do vlasti se vrací v roce 1948. Ne­přijel zahálet. Několik měsíců pracuje na ústředním výboru strany a potom přijímá funkci tajemníka ve vojvodském výboru strany v Katovicích. Zná hornic­kou problematiku, proto je mu­žem na místě. Při zaměstnání studuje vysokou školu a plní mnoho dalších stranických úko­lů. Není se co divit, že pro osobní a charakterové vlastnosti, poli­tickou vyspělost a organizátor­ské schopnosti je pověřen funkcí prvního tajemníka CV Polské sjednocené dělnické strany. TROCNOV Za několik dní další vrstva sněhu pokryj© Horní, Dolní, Grandlový rybník a Žižkovco, který je nejblíž místu jeho naro­zení. 1 plastika od prof. Josefa Malejovského bude místo zelené louky prohlížet zasněžené stro my a bílý dvousetmetrový pás. Rodný dvorec a vykopávky domu strýce Mikše zmizí pod vrstvou bílé pokrývky. Až za čtyři pět měsíců znovu budou zastavovat u budovy pa­mátníku na vyhrazeném parko­višti automobily a návštěvníci se projdou po značené okružní ces­tě. Trocnov. Kdysi tu kolem byla úrodná pole. Dva staročeské lá­ny polností a luk, něco dubo­vého lesa se dvěma rybníky (ostatní jsou z dob pozdějších) — to bylo panství místních ze­manů. Žili tu daleko od viru událostí a lesku Karlova dvora. V jedné místnosti s dřevěnými stěnami, přikryté šindelem došky, s dvorem dlážděným od­a hozenými křemeny, 6 několika čeledíny bydleli ve shodě. Mys­leli si ve své naivitě, že jsou bohatí, srovnávali se s velmoži, ale měli blíže ke své čeledi než k obyčejným měšťanům z Čes­kých Budějovic a pánům z Rožm­berka. Tady se ve druhé polovině XIV. století narodil Jan. Podle pověsti pod dubem, ale kdo dnes po­tvrdí pověst, když ani rok ne­jsme schopni přesně stanovit. V roce 1378 dvorec prodává a stěhuje se do Prahy, aby poklid Trocnova vyměnil za ruch služby králi. Zda se někdy vrací či nikoli, to není důležité. V těchto mís­tech prožil Jan Zižka své, snad šťastné, dětství, a proto po celá staletí lid chodil k bájnému du­bu a v dobách nejhorších si prá­vě tady upevňoval svoji víru a své odhodlání. Proto také šlech­ta a církev vynaložila mnoho energie, aby změnila tvářnost zdejší krajiny, zalesnila pole, zničila všechny stavební památ­ky, vybudovala v okolí nákladné a kláštery a kostely, jejichž lesk nádhera měly zapudit sílu myšlenky. Koniášové všeho dru­hu chtěli vymýtit všechny vzpo­mínky a porazili i dub, který stál osamocen v novém porostu. Tak bylo i za okupace. Rekonstrukci zemanského Troc­nova začal až socialistický stát. Předmnichovská republika, i když se slovy hlásívala k husitskému odkazu, nenašla prostředky na úpravy. Ostatně ani nemohla, když »bylo třeba« dát T. G. Ma­sarykovi k jeho osmdesátinám mnohamilionový dar, když bylo nutné »najít« potřebnou sumu pro teroristu Savtnkova, plánují­cího atentát na V. I. Lenina, a sehnat prostředky na náboje, ji­miž se střílelo v Košútech, Due lí­cově či Frývaldově. V roce 1955 se zahájilo s re­konstrukčními pracemi. Archeo­logický ústav ČSAV prozkoumal dvorce. Bylo třeba upravit vy­hlídkové cesty, zřídit pří jezdu í silnici, parkoviště, kanalizovtt, meliorovat. Z poplužního dvora, jenž na pozemku zastupoval moc borovanského kláštera, vzniklo malé muzeum. A v čele prostoru, jakoby na návrší, jsme postavili dominantu — třináctimetrový pomník Jana Žižky. Vážíme si totiž odkazu naší slavné historie. Jsme komunisté, jak kdysi řekl Zdeněk Nejedlý, a tudíž pokračovatelé velkých tradic národa. Kz Tvorba Redakce týdeníku TVORBA požádala předsedy obou národ­s ních vlád, aby seznámili čtenáře nejpodstatnějšími výsledky uplynulého roku a s některými úkoly, jež máme před sebou v dalším období. Prof. dr. P. Co­­lotka nadepsal svou úvahu titul­kem Dobré perspektivy. Autorem Vychází v nahlodat cl si ví Svoboda Vladimír I. Lenin: Materialismus a empiriokriticismus Leninovo hlavní filosofické dí­lo, jehož význam spočívá v dal­ším tvůrčím rozvíjení marxistic­ké filosofie, v odpovědi na zá­kladní filosofické otázky, jež musela v době vzniku díla bol­ševická strana řešit, a v materia­listickém zobecnění nejnovějších poznatků přírodních věd od En­­gelsovy smrtí až po vyjití této knihy. 400 stran, váz. 17 Kčs Sovětský svaz a současný svět Sborník materiálů mezinárod­ní teoretické konference komu­nistických a dělnických stran k 50. výročí vzniku SSSR. Závěry konference jsou významným pří­spěvkem k poznání vlivu Sovět­ského svazu na nejnovější dějiny lidstva. 438 stran, váz 21 Kčs Angela Davisová Kniha seznamuje s osobností Angely Davisové. Podává politic­ký i právnický výklad celého pří­padu a pomáhá pochopit vztahy nejen mezi vládnoucími a utlačo­vanými třídami a vrstvami oby­vatelstva USA, ale také složitost poměrů a různé odstíny jednotli­vých skupin, usilujících o zrovno­právnění černochů v USA. 108 stran, kart. 6 Kčs Pomalu by člověk neobstál K rodinné reprezentaci slušné sl žijícího občana patří bezespo­ru auto, chalupa, tuzexové oble­čení a kompletní vybavení bytu. V posledních několika letech ješ­tě něco. Je-li v rodině dívka na vdávání a rozhodne se k činu, tak tedy — bujné a nákladné svatební veselí. Aby sousedi vi­děli, že rodina na to má a na nějakou tu tisícovku nekouká. A tak se vystrojují vpravdě po­hádkové svatby, nad nimiž by zbledl závistí i předválečný »slušně postavený« maloměšťák. Opojné nápoje tekou proudem, stoly se prohýbají pod mísami s uherákem a spoustou jiných dobrot. O ostatních vydáních, za­hrnutých do reprezentace, ani nemluvě. Uprostřed té nádhery snad ani nikoho nenapadne za­myslet se, jsou-li ženich s nevěs­tou i morálně dostatečně připra­veni na nastávající rodinný stav, který s sebou přináší i jistou dávku odříkání, nesobectví a ohledů k druhému. Po slavné svatbě, někdy dřív, než se rok sejde s rokem, dochází k událo­sti už méně okázalé. Proběhne většinou tiše a nenápadně. »Nu, nedělalo to dobrotu, tak šli od sebe,« vysvětluje rozpačitě mat­ka či otec. Ale nechte být, svat­ba, ta, panečku, byla .,. Málem mne porazila zvěst o jednom svatebním hodokvasu. Jde patrně o primát. Neudála se za devatero horami a řekami ja­ko v té pohádce, ale v obyčejné české vesnici. Plzeňské a tvrdý alkohol tekly málem až na ná­ves jako ta kaše v pohádce a přes dvě stovky společensky unavených hostů ne a ne najit cestu domů. Stálo to všechno do­hromady bratru — pouhých tři­cet tisíc korun československých. K reprezentaci přispěla vydatně babička. Nikoli pohádková, do­cela obyčejná z přízně, ale přece jen svým způsobem kouzelná. Vy­táhla se. Ač její důchod činí ně­co přes čtyři sta korun, dala vnučce prima svatební dar: kou­pila v Tuzexu Cortinu za 19 000 bonů. To koukáte, co? Taky Jsem koukala. A najednou mi začalo být všelijak. Abyste rozuměli. Dí­tě doma stále přesvědčují, že to a ono je projevem hloupého ma­­loměštáctví a pozůstatkem ne­blahé minulosti. Ze opravdové hodnoty života jsou někde zcela jinde. A že, předhánějl-li se lidé navzájem, aby ukázali, na co všechno mají, je to vlastně poli­továníhodná omezenost. Zatím mi dává za pravdu. Jenže léta plynou, holka je pomalu na vdávání. Což jestli mi z té skromnosti vyroste? Co když ji to najednou taky »rafne«? Třeba aby se jí kamarádky nesmály. Nejsem asketa, ale přílišná re­prezentace mi nějak nesedí. A tak už mi od teďka dělá sta­rosti, jaký ten svatební den bu­de, při/de-li. Obstojím vůbec před sousedskou veřejností? Asi ne. Spíš to bude takový malý spole­čenský skandálek. Protože, víte, mně záleží mnohem víc než na reprezentaci na tom, aby se ti mladí dobře snášeli, rozumně hospodařili a naučili se prožívat spolu dobré i zlé. Až do stáří. A k tomu přece vůbec není po­třeba nákladného svatebního humbuku. Ani tehdy ne, kdy­bych, dejme tomu, na něj měla. Há- 2 tribuna I stati nazvané Jdeme správnou cestou je J. Korčák. Co byste řek­li o člověku, který na sklonku roku 1972 vážně prohlásí, že dá­­bel, nepřítel číslo jedna, existu­je? Tento středověk připomína­jící výrok papeže Pavla VI. vy­volal ostrou diskusi západních filosofických a politických kru­hů. O ideologickém pozadí pape­žova »objevu« si přečtete v po­známce TVORBY. Zajímavá stať nadepsaná titulkem Vědeckotech­nická revoluce a mýtus tzv. »postindustriální společnosti« vás seznámí se skeptickými západní­mi technokratickými výhledy a marxistickým stanoviskem k dal­šímu společenskému vývoji. tribuna týdeník ÚV KSČ. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vyda­vatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň. Zástupce šéfredak­tora Oldřich Jarušek. Adresa re­dakce: Praha 1, nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Pra­ha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poš­tovní novinová služba. Cena Jed­noho výtisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.

Next