Tribuna, červenec-prosinec 1978 (X/27-52)

1978-07-05 / No. 27

2 tribuna (22. 6. - 29. 6.) B V Bukurešti se konalo XXXII. zasedání RVHP za účas­ti predsedu vlád členských zemí, dalších delegátu a pozorovatelů. Hlavní pozornost na jednání byla věnována zhodnocení dynamic­kého rozvoje ekonomik jednotli­vých států i RVHP jako celku a tvorbě zdrojů pro realizaci hlavních cílových programů, mezi něž patří zabezpečování energie, paliv a surovin v období do roku 1990. Předmětem jednání byly i další programy, problematika integrace a spolupráce. K pro­jednávaným otázkám vystoupili soudruzi Štrougal, Kosygin a dal­ší předsedové vlád. B Při příležitosti odevzdání nejvyššlch sovětských vyzname­nání běloruské metropoli Minsku pronesl projev soudruh Leonid Brežněv. Značnou část svého vy­stoupení věnoval mezinárodní si­tuaci, zejména pak problematice jednání o snížení ozbrojených sil ve střední Evropě. Po nedávných návrzích socialistických zemí na jednání ve Vídni vyzval země NATO, aby se už konečně přešlo k věci, protože základ dohody nepochybně existuje a záleží již jen na politické vůli Západu. Představitel Sovětského svazu podtrhl životní zájem pracujících všech zemí na tom, aby nedošlo k znehodnocení všeho toho, co patři k pozitivům posledních let při upevňování míru a v politice uvolňování. B Za kterýmkoli pokusem o pravicový reakční puč jsou vždy přímé či nepřímé zájmy a instituce Spojených států. Potvr­dil to i pokos o puč v jemenské lidové demokratické republice, v jehož čele stál předseda pre­zidentské rady Rubájí. Lid, ozbro­jené síly a ústavní vláda pokus o převrat v Adenu rychle zlikvi­dovaly, načež velký americký tisk bez okolků začal komentovat, jak a proč to USA v Adenu prohrá­ly; nikoli tedy Rubájí a hrstka jeho společníků, ale Spojené stá­ty. A aby už nebylo vůbec žád­ných pochyb, oč jde, vyjadřuje se »nespokojenost« s orientací této země a hodnotí se důležitost je­jího strategického položení . .. B V kosmickém prostoru za­čala pracovat další mezinárodní mise v rámci programu Inter­­kosmos, když k posádce Salju­­tu G kosmonautům Kovaljonkovi a Ivančenkovi »přibyli plukovník Kliinuk a první polský kosmo­naut major Hermaszewski. V ce­lém Polsku se zvedla vlna nad­šení nad tímto dalším symbolem sovětsko-polského přátelství, kte­ré je v každodenním životě vy­jadřováno mnoha pouty, od těch­to dnů pak i těmi kosmickými. B V Itálii skončilo přípravné kolo politických rokování o vol­bě nového prezidenta republiky, když byl dosavadní křesťanský demokrat Leone nucen ndstoupit po vážných obviněních z korupce a daňových machinací. Mezi kan­didáty se objevila řada jmen představitelů největších politic­kých stran, avšak teprve v prů­běhu hlasování dojde pravděpo­dobně k seskupením, která urči nominaci vážných uchazečů o tento úřad. Zatím nejvehement­nější veřejný zájem o obsazení prezidentského křesla vyjádřili italští socialisté. B Zatímco pekingští maoisté stupňují pomlouvačnou proti­­vletnamskou politiku, neustává kambodžské vedení v nájezdech na vietnamské území. Vietnam­ské ozbrojené síly byly nuceny podniknout protiúder. (Na) ZŮSTANE U JEDINĚ VLAŠTOVKY? Jednotlivá krajská Střediska státní památkové péče a ochra­ny přírody a mnohé komise ces­tovního ruchu vydávají publika­ce většího rozsahu o pozoruhod­nostech okresů, měst i hradů a zámků. Mnohdy jde o dobře vy­pravené knížky nebo brožury s cizojazyčnými texty pro zahra­niční turisty. Na jedno však až dosud vydavatelé zapomínali: na děti! A přece tak často mluvíme o výchově k uvědomělému vlas­tenectví, o tom, jak je důležiié, aby děti znaly minulost své ze­mě, uměly srovnávat. Dosavad­ní vlastivědné publikace svou skladbou a jazykem mohly malé návštěvníky hradů, zámků a his­torických měst a památníků upoutat. Krajské středisko SPPOP v Brně jako první vůbec zahájilo zcela novou ediční řadu určenou výhradně dětem. Dosud vydané čtyři tituly — Telč, Bítov, Pern­štejn a Boskovice — mají mno­ho společných rysů: jsou půso­bivě graficky upravené, texty jsou psány přístupně, s ohledem na stupeň chápání dětí. Obsahují nejen základní údaje o jednotli­o vých objektech, ale i informace charakteristických znacích jednotlivých stavebních slohů, o způsobu života v příslušné do­bě, jsou zpestřeny i mnoha po­věstmi a nechybí ani doporučená literatura pro ty, kdo by se o pa­mátky zajímali podrobněji. A co je nejdůležitější: Výklad o hra­dech a zámcích není zaplaven feudálním balastem, zato je dost místa věnováno životu prostých v lidí ve středověku, těm, kdo žili podhradí (čí podzámčí) přičinili se vlastníma rukama a a vlastní šikovností o celou tu slá­vu. Každý titul pak je doplněn mnoha kvalitními barevnými fo­tografiemi a není opomenuta ani péče socialistického státu o pa­mátky. Každá ta knížečka se tak může stát i vhodnou pomůckou v hodinách dějepisu. Brněnské středisko SPPOP je tedy možno za tento ediční počin pochválit a dalším připomenout, že by tato vlaštovka opravdu ne­měla zůstat osamocena. (vz) ROVNOPRÁVNOST POUHÝM HESLEM Skupina odborníků na spole­čenské a politické záležitosti ve Frankfurtu nad Mohanem zkou­má od roku 1972 životní pod­mínky v Německé spolkové re­publice. Ukazuje se, že stejné možnosti a společenská mobilita zůstaly jenom hesly. Společnost založená na kariéře a privilegiích, kde se nerovnost váže na osobní bohatství, si za­chovala zhruba stejnou strukturu od roku 1950. Počet dělníků se téměř nemění — 48,6 % v roce 1950 a 45 % v roce 1974. Přitom v roce 1973 studovalo na univer­zitách jen 11,5 °/o dělnických dětí. A jak je tomu v Německé spolkové republice s chudými? V roce 1969 mělo 23,4 °/o domác­ností úroveň, která byla pod sta­novenou hranicí chudoby. Týkalo se to hlavně nezaměstnaných, penzistů a osamělých. Dnes má NSR takových chudých několik miliónů. Největší tíhu nízkých příjmů nesou nezaměstnaní mladá manželství s třemi a více a dětmi. Počet mladých bez zá­kladního vzdělání, tedy s nej­­menšími profesionálními šance­mi se od roku 1960 téměř ne­změnil. O práci se každý rok uchází 100 tisíc mladých lidí s minimálními pracovními vy­hlídkami. (kre) VYCHÁZÍ V NAKLADATELSTVÍ SVOBODA LIDSKÁ PRÁVA V USA? Polemická práce, připravená Komunistickou stranou USA, vy­chází z helsinské dohody a do­kládá příklady ze života americ­kých občanu, jak se v USA nedo­držují ani ty zákony, které Kongres sám odhlasoval. 96 stran, kart. 4,— Kčs Druhá mezinárodní posádka v programu Interkosmos — velitel kos­mické lodi Sojuzu 30 letec-kosmonaut SSSR Pjotr Klimuk j nahoře) a občan PLR kosmonaut-výzkumník Miroslav Hermaszewski se loučí před vstupem do rakety na kosmodromu Bajkonur. Telefoto TASS Generální tajemník Rumunské komunistické strany a prezident RSR Nicolae Ceaušescu přijal 28. června vedoucí delegací, které se účast­nily XXXII. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v Bukurešti. Telefoto AGERPRESS Neokolonialisté v akci Stává se to: kdyi se militaristé na veřejnosti pouštějí do politiky, občas řeknou to, co by diplomaté nevypustili z úst. A tak jsme se nedávno od ministra obrany USA j. Browna mohli dozvědět toto: »Obrovský africký kontinent si zasluhuje pozornost nejenom kvůli své strategicky důležité zeměpisné poloze, ale i kvůli své vzrůstající hodnotě jako zdroje surovin... Pro USA je stále důležitější, aby si uchovaly přístup k africkým surovinám... Pro splnění těchto úkolů je žádoucí, aby americké ozbrojené síly měly právo přístupu k určitým zařízením a právo navštěvovat přístavy.« Tak to tedy je. O to tedy jde americkému či francouzskému pre­zidentovi, když sladce hovoří o svém úsilí vytvořit z Afriky konti­nent svobodný od nadvlády zahraničních velmocí, svobodný od hořkosti rasové nespravedlnosti, svobodný od konfliklů, svobodný od břemen chudoby, hladu a nemocí... Kolik podobných frází přednesli představitelé kapitalistických mocností v historii tohoto společného zřízeni! A kolik válek, ná­silí, krve nevinných pracujících proteklo, kolik životů bylo ztraceno ve jménu podobných frází, které byly ve skutečnosti jen maskovací clonou pro dosažení sobeckých vykořistovatelských a imperiálních cílů. A právě lid Afriky to byl, který kapitalistickému kolonialismu zaplatil strašlivé daně. Nejde o nic nového. Včera ani dnes. Stačí porovnat prohlášení amerického prezidenta J. Cartera, které učinil v Annapolis: »Jsme přesvědčeni, že nejlepší cestou, jak dospět k těmto cílům, je cesta kladné politiky, která uznává africké reality a aspirace« s činností americké vlády v této oblasti, jakmile např. v zairské provincii Shaba došlo k povstání proti — jak sama západní propaganda uznává — zkorumpovanému a zdegenerovanému Mobutuově režimu, který tuto bohatou zemi přivedl do bídy a zkázy, okamžitě se im perialisté pod americkým a francouzským vedením spojili ke spo­lečné ozbrojené akci. To je jejich uznávání afrických realit, nevmě­šování do záležitostí afrických států ... Samozřejmě toto neomalené kolonialistické vměšování do vnitř­ních záležitostí africké země potřebovaly nějak zamaskovat. Proto, jak to konečně bylo nejen v tradicích tzv. třetí řírše, ale l v tradi­cích USA fz poslední doby viz tzv. tonkinský incident) a jiných kapitalistických států, okamžitě zfabrikovaly lži, které měly svést vinu na jiné. A tak se pohotově objevila tvrzení o tom, že povstání v Shabě bylo vlastně sovětsko-kubánskou agresí, že běloši v Kal­­wezi jsou mučeni a vražděni. List New York Times otevřeně uvedl: »Vláda (USA — pozn. F. K.) v podstatě připravuje půdu, aby na­konec svalila vinu za vojenské akce v Zairu na Kubánce a Rusy.« Sami představitelé řady západních vlád byli nuceni přiznat, že o vměšování a jakékoliv účasti socialistických států na povstání v Shabě nejsou žádné, a to ani sebemenší důkazy, jenže to učinili až tehdy, kdy společná akce imperialismu proti povstání úspěšně proběhla ... Stejně tak z mnoha západních pramenů je zřejmé, že jsou opráv­něné pochyby o pravdivosti tvrzení o pronásledování bělochů. Mno hé se domnívají, že bělošští odborníci byli záměrně zabiti francouzů skými a belgickými výsadkáři za spolupráce s Mobutuovými žol­dáky, aby mohla být záminka k akci, tj. ochrana bílých odborníků, vůbec dokázána. Abychom však nebyli nespravedliví: americká vláda stejně jako jiné kapitalistické státy v některých případech skutečně uznává africké reality. Zdůraznil to sám prezident USA v loňském dubnu, kdy řekl: »Jihoafrická vláda představuje ve značné míře stabilizační faktor v jižní části afrického kontinentu a má hrát důležitou úlohu při mírovém urovnání problémů Rhodesie a Namibie.« Domnívám se, že v tomto případě tato slova vyjadřují plně jeho stanovisko, je pravda, že později učinil několik málo kritických poznámek na adresu jihoafrické rasistické vlády. Ale tady nejde o podstatně rozdílná stanoviska, jen o různé pojetí taktiky, jak uchovat nad­vládu mezinárodního kapitálu v této oblasti. , Jsme tedy svědky na jedné straně krásných frází o humánnosti, spravedlnosti a rovnosti a na druhé straně hrubého vměšování, na jedné straně slov o podpoře černošského boje za novou rovnopráv­nost a na straně druhé skutečné podpory rasistické JAR... Mno­ho národů, a to i v Africe, již pochopilo, že když představitelé im­perialismu hovoří o svobodě, mají na mysli svobodu vykořistovat, svobodu ovládat zdroje jiných zemí, svobodu vládnout nad jinými zeměmi, že když se hovoří o humanismu a spravedlnosti, mají na mysli zajištění práv vykořistovatelských tříd, práva vykořistovat, žít na úkor druhých. Afrika je opravdu významný kontinent. Jsou zde značné zásoby surovin, podmínky pro rozvoj zemědělství i průmyslu. Má význam­nou strategickou polohu z hlediska světové dopravy. Africký lid si ve stále větší míře uvědomuje, že toto bohatství využívá někdo jiný proti jeho zájmům. Stále více afrických zemí hledá cestu, jak se dostat z kruhu neokolonialistického vy kořist ování, a mnohé vidí východisko k trvalému zlepšování situace svého lidu v socia­listické orientaci. I proto světový imperialismus ve své dnešní po­litice věnuje takovou pozornost této oblasti. I zde by chtěl zvrátit historický pokrokový vývoj. Proto organizuje v úzké kooperaci hos­podářskou diverzi, používá otevřené agrese svých ozbrojených sil, pokouší se podle rozhodnutí washingtonského zasedání NATO vy­tvořil tzv. africký »expediční sbor« NATO. A tak zájmy NATO v Af­rice vytvořily pro mírumilovné lidstvo další nebezpečné ohnisko, vzniká nové a strašlivé nebezpečí pro světový mír. Socialistické státy jsou hluboce přesvědčeny o tom, že revoluce se vyvážet nedá. Tomu je podřízena i jejich politika. Rozhodnutí o vnitřním uspořádání, o směru vývoje patří lidu dané země. Bylo by však zradou na vlastních revolučních ideálech, kdybychom ne­pomohli našim třídním bratřím, kteří se stávají obětí agrese, kdy­bychom nečinně přihlíželi k vývozu kontrarevoluce. FRANTIŠEK KDDRNA

Next