Tribuna, červenec-prosinec 1978 (X/27-52)
1978-07-05 / No. 27
2 tribuna (22. 6. - 29. 6.) B V Bukurešti se konalo XXXII. zasedání RVHP za účasti predsedu vlád členských zemí, dalších delegátu a pozorovatelů. Hlavní pozornost na jednání byla věnována zhodnocení dynamického rozvoje ekonomik jednotlivých států i RVHP jako celku a tvorbě zdrojů pro realizaci hlavních cílových programů, mezi něž patří zabezpečování energie, paliv a surovin v období do roku 1990. Předmětem jednání byly i další programy, problematika integrace a spolupráce. K projednávaným otázkám vystoupili soudruzi Štrougal, Kosygin a další předsedové vlád. B Při příležitosti odevzdání nejvyššlch sovětských vyznamenání běloruské metropoli Minsku pronesl projev soudruh Leonid Brežněv. Značnou část svého vystoupení věnoval mezinárodní situaci, zejména pak problematice jednání o snížení ozbrojených sil ve střední Evropě. Po nedávných návrzích socialistických zemí na jednání ve Vídni vyzval země NATO, aby se už konečně přešlo k věci, protože základ dohody nepochybně existuje a záleží již jen na politické vůli Západu. Představitel Sovětského svazu podtrhl životní zájem pracujících všech zemí na tom, aby nedošlo k znehodnocení všeho toho, co patři k pozitivům posledních let při upevňování míru a v politice uvolňování. B Za kterýmkoli pokusem o pravicový reakční puč jsou vždy přímé či nepřímé zájmy a instituce Spojených států. Potvrdil to i pokos o puč v jemenské lidové demokratické republice, v jehož čele stál předseda prezidentské rady Rubájí. Lid, ozbrojené síly a ústavní vláda pokus o převrat v Adenu rychle zlikvidovaly, načež velký americký tisk bez okolků začal komentovat, jak a proč to USA v Adenu prohrály; nikoli tedy Rubájí a hrstka jeho společníků, ale Spojené státy. A aby už nebylo vůbec žádných pochyb, oč jde, vyjadřuje se »nespokojenost« s orientací této země a hodnotí se důležitost jejího strategického položení . .. B V kosmickém prostoru začala pracovat další mezinárodní mise v rámci programu Interkosmos, když k posádce Saljutu G kosmonautům Kovaljonkovi a Ivančenkovi »přibyli plukovník Kliinuk a první polský kosmonaut major Hermaszewski. V celém Polsku se zvedla vlna nadšení nad tímto dalším symbolem sovětsko-polského přátelství, které je v každodenním životě vyjadřováno mnoha pouty, od těchto dnů pak i těmi kosmickými. B V Itálii skončilo přípravné kolo politických rokování o volbě nového prezidenta republiky, když byl dosavadní křesťanský demokrat Leone nucen ndstoupit po vážných obviněních z korupce a daňových machinací. Mezi kandidáty se objevila řada jmen představitelů největších politických stran, avšak teprve v průběhu hlasování dojde pravděpodobně k seskupením, která urči nominaci vážných uchazečů o tento úřad. Zatím nejvehementnější veřejný zájem o obsazení prezidentského křesla vyjádřili italští socialisté. B Zatímco pekingští maoisté stupňují pomlouvačnou protivletnamskou politiku, neustává kambodžské vedení v nájezdech na vietnamské území. Vietnamské ozbrojené síly byly nuceny podniknout protiúder. (Na) ZŮSTANE U JEDINĚ VLAŠTOVKY? Jednotlivá krajská Střediska státní památkové péče a ochrany přírody a mnohé komise cestovního ruchu vydávají publikace většího rozsahu o pozoruhodnostech okresů, měst i hradů a zámků. Mnohdy jde o dobře vypravené knížky nebo brožury s cizojazyčnými texty pro zahraniční turisty. Na jedno však až dosud vydavatelé zapomínali: na děti! A přece tak často mluvíme o výchově k uvědomělému vlastenectví, o tom, jak je důležiié, aby děti znaly minulost své země, uměly srovnávat. Dosavadní vlastivědné publikace svou skladbou a jazykem mohly malé návštěvníky hradů, zámků a historických měst a památníků upoutat. Krajské středisko SPPOP v Brně jako první vůbec zahájilo zcela novou ediční řadu určenou výhradně dětem. Dosud vydané čtyři tituly — Telč, Bítov, Pernštejn a Boskovice — mají mnoho společných rysů: jsou působivě graficky upravené, texty jsou psány přístupně, s ohledem na stupeň chápání dětí. Obsahují nejen základní údaje o jednotlio vých objektech, ale i informace charakteristických znacích jednotlivých stavebních slohů, o způsobu života v příslušné době, jsou zpestřeny i mnoha pověstmi a nechybí ani doporučená literatura pro ty, kdo by se o památky zajímali podrobněji. A co je nejdůležitější: Výklad o hradech a zámcích není zaplaven feudálním balastem, zato je dost místa věnováno životu prostých v lidí ve středověku, těm, kdo žili podhradí (čí podzámčí) přičinili se vlastníma rukama a a vlastní šikovností o celou tu slávu. Každý titul pak je doplněn mnoha kvalitními barevnými fotografiemi a není opomenuta ani péče socialistického státu o památky. Každá ta knížečka se tak může stát i vhodnou pomůckou v hodinách dějepisu. Brněnské středisko SPPOP je tedy možno za tento ediční počin pochválit a dalším připomenout, že by tato vlaštovka opravdu neměla zůstat osamocena. (vz) ROVNOPRÁVNOST POUHÝM HESLEM Skupina odborníků na společenské a politické záležitosti ve Frankfurtu nad Mohanem zkoumá od roku 1972 životní podmínky v Německé spolkové republice. Ukazuje se, že stejné možnosti a společenská mobilita zůstaly jenom hesly. Společnost založená na kariéře a privilegiích, kde se nerovnost váže na osobní bohatství, si zachovala zhruba stejnou strukturu od roku 1950. Počet dělníků se téměř nemění — 48,6 % v roce 1950 a 45 % v roce 1974. Přitom v roce 1973 studovalo na univerzitách jen 11,5 °/o dělnických dětí. A jak je tomu v Německé spolkové republice s chudými? V roce 1969 mělo 23,4 °/o domácností úroveň, která byla pod stanovenou hranicí chudoby. Týkalo se to hlavně nezaměstnaných, penzistů a osamělých. Dnes má NSR takových chudých několik miliónů. Největší tíhu nízkých příjmů nesou nezaměstnaní mladá manželství s třemi a více a dětmi. Počet mladých bez základního vzdělání, tedy s nejmenšími profesionálními šancemi se od roku 1960 téměř nezměnil. O práci se každý rok uchází 100 tisíc mladých lidí s minimálními pracovními vyhlídkami. (kre) VYCHÁZÍ V NAKLADATELSTVÍ SVOBODA LIDSKÁ PRÁVA V USA? Polemická práce, připravená Komunistickou stranou USA, vychází z helsinské dohody a dokládá příklady ze života amerických občanu, jak se v USA nedodržují ani ty zákony, které Kongres sám odhlasoval. 96 stran, kart. 4,— Kčs Druhá mezinárodní posádka v programu Interkosmos — velitel kosmické lodi Sojuzu 30 letec-kosmonaut SSSR Pjotr Klimuk j nahoře) a občan PLR kosmonaut-výzkumník Miroslav Hermaszewski se loučí před vstupem do rakety na kosmodromu Bajkonur. Telefoto TASS Generální tajemník Rumunské komunistické strany a prezident RSR Nicolae Ceaušescu přijal 28. června vedoucí delegací, které se účastnily XXXII. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v Bukurešti. Telefoto AGERPRESS Neokolonialisté v akci Stává se to: kdyi se militaristé na veřejnosti pouštějí do politiky, občas řeknou to, co by diplomaté nevypustili z úst. A tak jsme se nedávno od ministra obrany USA j. Browna mohli dozvědět toto: »Obrovský africký kontinent si zasluhuje pozornost nejenom kvůli své strategicky důležité zeměpisné poloze, ale i kvůli své vzrůstající hodnotě jako zdroje surovin... Pro USA je stále důležitější, aby si uchovaly přístup k africkým surovinám... Pro splnění těchto úkolů je žádoucí, aby americké ozbrojené síly měly právo přístupu k určitým zařízením a právo navštěvovat přístavy.« Tak to tedy je. O to tedy jde americkému či francouzskému prezidentovi, když sladce hovoří o svém úsilí vytvořit z Afriky kontinent svobodný od nadvlády zahraničních velmocí, svobodný od hořkosti rasové nespravedlnosti, svobodný od konfliklů, svobodný od břemen chudoby, hladu a nemocí... Kolik podobných frází přednesli představitelé kapitalistických mocností v historii tohoto společného zřízeni! A kolik válek, násilí, krve nevinných pracujících proteklo, kolik životů bylo ztraceno ve jménu podobných frází, které byly ve skutečnosti jen maskovací clonou pro dosažení sobeckých vykořistovatelských a imperiálních cílů. A právě lid Afriky to byl, který kapitalistickému kolonialismu zaplatil strašlivé daně. Nejde o nic nového. Včera ani dnes. Stačí porovnat prohlášení amerického prezidenta J. Cartera, které učinil v Annapolis: »Jsme přesvědčeni, že nejlepší cestou, jak dospět k těmto cílům, je cesta kladné politiky, která uznává africké reality a aspirace« s činností americké vlády v této oblasti, jakmile např. v zairské provincii Shaba došlo k povstání proti — jak sama západní propaganda uznává — zkorumpovanému a zdegenerovanému Mobutuově režimu, který tuto bohatou zemi přivedl do bídy a zkázy, okamžitě se im perialisté pod americkým a francouzským vedením spojili ke společné ozbrojené akci. To je jejich uznávání afrických realit, nevměšování do záležitostí afrických států ... Samozřejmě toto neomalené kolonialistické vměšování do vnitřních záležitostí africké země potřebovaly nějak zamaskovat. Proto, jak to konečně bylo nejen v tradicích tzv. třetí řírše, ale l v tradicích USA fz poslední doby viz tzv. tonkinský incident) a jiných kapitalistických států, okamžitě zfabrikovaly lži, které měly svést vinu na jiné. A tak se pohotově objevila tvrzení o tom, že povstání v Shabě bylo vlastně sovětsko-kubánskou agresí, že běloši v Kalwezi jsou mučeni a vražděni. List New York Times otevřeně uvedl: »Vláda (USA — pozn. F. K.) v podstatě připravuje půdu, aby nakonec svalila vinu za vojenské akce v Zairu na Kubánce a Rusy.« Sami představitelé řady západních vlád byli nuceni přiznat, že o vměšování a jakékoliv účasti socialistických států na povstání v Shabě nejsou žádné, a to ani sebemenší důkazy, jenže to učinili až tehdy, kdy společná akce imperialismu proti povstání úspěšně proběhla ... Stejně tak z mnoha západních pramenů je zřejmé, že jsou oprávněné pochyby o pravdivosti tvrzení o pronásledování bělochů. Mno hé se domnívají, že bělošští odborníci byli záměrně zabiti francouzů skými a belgickými výsadkáři za spolupráce s Mobutuovými žoldáky, aby mohla být záminka k akci, tj. ochrana bílých odborníků, vůbec dokázána. Abychom však nebyli nespravedliví: americká vláda stejně jako jiné kapitalistické státy v některých případech skutečně uznává africké reality. Zdůraznil to sám prezident USA v loňském dubnu, kdy řekl: »Jihoafrická vláda představuje ve značné míře stabilizační faktor v jižní části afrického kontinentu a má hrát důležitou úlohu při mírovém urovnání problémů Rhodesie a Namibie.« Domnívám se, že v tomto případě tato slova vyjadřují plně jeho stanovisko, je pravda, že později učinil několik málo kritických poznámek na adresu jihoafrické rasistické vlády. Ale tady nejde o podstatně rozdílná stanoviska, jen o různé pojetí taktiky, jak uchovat nadvládu mezinárodního kapitálu v této oblasti. , Jsme tedy svědky na jedné straně krásných frází o humánnosti, spravedlnosti a rovnosti a na druhé straně hrubého vměšování, na jedné straně slov o podpoře černošského boje za novou rovnoprávnost a na straně druhé skutečné podpory rasistické JAR... Mnoho národů, a to i v Africe, již pochopilo, že když představitelé imperialismu hovoří o svobodě, mají na mysli svobodu vykořistovat, svobodu ovládat zdroje jiných zemí, svobodu vládnout nad jinými zeměmi, že když se hovoří o humanismu a spravedlnosti, mají na mysli zajištění práv vykořistovatelských tříd, práva vykořistovat, žít na úkor druhých. Afrika je opravdu významný kontinent. Jsou zde značné zásoby surovin, podmínky pro rozvoj zemědělství i průmyslu. Má významnou strategickou polohu z hlediska světové dopravy. Africký lid si ve stále větší míře uvědomuje, že toto bohatství využívá někdo jiný proti jeho zájmům. Stále více afrických zemí hledá cestu, jak se dostat z kruhu neokolonialistického vy kořist ování, a mnohé vidí východisko k trvalému zlepšování situace svého lidu v socialistické orientaci. I proto světový imperialismus ve své dnešní politice věnuje takovou pozornost této oblasti. I zde by chtěl zvrátit historický pokrokový vývoj. Proto organizuje v úzké kooperaci hospodářskou diverzi, používá otevřené agrese svých ozbrojených sil, pokouší se podle rozhodnutí washingtonského zasedání NATO vytvořil tzv. africký »expediční sbor« NATO. A tak zájmy NATO v Africe vytvořily pro mírumilovné lidstvo další nebezpečné ohnisko, vzniká nové a strašlivé nebezpečí pro světový mír. Socialistické státy jsou hluboce přesvědčeny o tom, že revoluce se vyvážet nedá. Tomu je podřízena i jejich politika. Rozhodnutí o vnitřním uspořádání, o směru vývoje patří lidu dané země. Bylo by však zradou na vlastních revolučních ideálech, kdybychom nepomohli našim třídním bratřím, kteří se stávají obětí agrese, kdybychom nečinně přihlíželi k vývozu kontrarevoluce. FRANTIŠEK KDDRNA