Tribuna, červenec-prosinec 1980 (XII/27-52)

1980-07-02 / No. 27

mmm m BYL TYPEN (19. 6.- 26. 6.) ■ Sovětský svaz po dohodě s afghánskou vládou odsunul z území Afghánistánu některé vo)enské Jednotky, jejichž pobyt v zemi již není vzhledem k nor­malizaci situace nutný. Rozhod­nutí SSSR je dalším důkazem dobré vůle a úsilí řešit celou zá­ležitost politickou cestou v zá­jmu zachování míru v této oblas­ti. S velkou pozorností přijali zprávu z Kábulu o stažení ně­kterých sovětských jednotek z ADR nejvyšší představitelé se­dmi vyspělých kapitalistických zemí, kteří jednali v Benátkách. První reakce svědčily o tom, že postup Sovětského svazu je ves­měs považován za pozitivní kruk k uvolnění napětí. Pouze vláda Spojených států okamžitě vyru­kovala s pomlouvačným tvrze­ním, že jde pouze o »propagan­distický manévr«, a zcela v soula­du s primitivním přístupem k za­hraničně politickým problémům vyzývá své spojence, aby zprá­vám z Kábulu nevěřili. Důvodem je snaha udržet napětí v Asii a na Blízkém východě jako zámin­ku pro další posilování vojenské přítomnosti USA v těchto oblas­tech. ■ Na dvoudenní oficiální ná­vštěvu jugoslávie na pozvání pre­zídia SFRJ přicestoval do Běle­hradu prezident Spojených států J. Carter v doprovodu poradce pro záležitosti národní bezpeč­nosti Z. Brzezinského, tiskového mluvčího Bílého domu J. Powella a dalších činitelů. Rozhovory Ja­­mese Cartera s vedoucím delega­ce SFRJ Cvijetinem Mijatovičem se soustředily na aktuální otázky mezinárodní situace. V této sou­vislosti jugoslávská strana zdů­raznila význam nadcházející madridské schůzky pro dosažení pokroku v otázkách odzbrojení a odstraněni všech překážek, které stojí v cestě k uvolňování napětí. James Carter si opět neodpustil prohlášení, že Spojené státy »podporují« a jsou ochotny »há­jit« nezávislost Jugoslávie, její územní celistvost a jednotu. Při­tom je všeobecně známo, že Ju­goslávii, která tradičně uplatňuje politiku nezúčastněnosti, nikdo neohrožuje. ■ Bruselské rozhodnutí NATO o umístění nových druhů jader­ných raket USA v zemích západ­ní Evropy neustále vyvolává pro­testní akce mírumilovné veřej­nosti. Proti snaze USA vystupňo­vat zbrojení na neúnosnou míru manifestovalo v Londýně více než 25 000 Britů. Požadovali sní­žení výdajů na zbrojení a účin­né akce vlády proti hrozivě na­růstající nezaměstnanosti a stále se prohlubujícímu hospodářské­mu i politickému úpadku. ■ V moskevském Kremlu pro­běhlo řádné zasedání Nejvyššího sovětu SSSR. na kterém promlu­vil kandidát politického byra GV KSSS první náměstek předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Vasilij Kuznecov. Mj. řekl, že příprava XXVI. sjezdu KSSS uka­zuje semknutost stranických řad a nezlomnou jednotu strany a li­du. ■ Rasová diskriminace, vysoká úroveň nezaměstnanosti mezi černochy a jejich těžké životní podmínky jsou příčinou napětí v mnoha severoamerických měs­tech. Poslední rasové nepokoje jsou hlášeny z města Long Beach ve státě New York, kde skupina mladých bělochů vyprovokovala na místním stadiónu rvačku s černošskými obyvateli. Pořádek se v ulicích podařilo obnovit až po nasazení posílených policej­ních oddílů. lna) DESET DNÍ Deset dní měla Praha o něko­lik desítek tisíc obyvatel více; deset dní měla o hodně nižší vě­kový průměr; byla hlučnější, ba­revnější, rozesmátá. Svěží po rá­nu, trošku unavená po nácviku, těšící se na večerní neóny, víta­jící nové jitro. Napsala deseti­tisíce pozdravů do celé republi­ky, do celé Evropy, do celého světa. Deset dní odpovídali Pra­žané trpělivě na stovky a tisíce dotazů: jak se dostat na Hrad, kde je diskotéka, kdy vystoupit, jak se dostat tam či onam. Ob­chody, restaurace, bufety a stán­ky se vším možným, památky, kina, divadla, ulice, v.še praskalo ve švech. Metro, jindy zažívající své špičky i klidné hodiny, se podrobilo zatěžkávací zkoušce nejvyššího stupně. Dívky se švihadly, hoši se stříbrnými tyčkami, děvčátka s červenými čtverci, půvabné že­ny, opálení vojáci, všichni ozdo­bení spartakiádními odznaky, které si vysloužili díky perfek­tnímu nácviku svých skladeb. Všichni se starostmi, jak to vše zvládnout? Nácvik, návštěvy pa­mátek, nákupy dárků, nezapo­s menout na nikoho ze známých pohlednicí či pozdravem, a nakonec — Strahov. Po čtyři dny desetitisíce cvi­­čenců proudících Bránou borců, statisíce diváků v hledišti a mi­lióny u obrazovek ... Vše sou­středěno do několika hodin ná­padité choreografie, ladnosti, pružnosti, krásy, mládí, radosti, smíchu, hrdosti. Perfektní výkon, tolikrát zkoušený, vypilovaný do dokonalosti a přece s pocity úplně novými, nezapomenutelný­mi... A potom — poslední tóny, po­slední potlesk, poslední den a všechno končí. Vlaky odjíždějí. Odvážejí s sebou nová přátelství, přísliby dalších setkání a dopi­i sů, zážitky, vzpomínky, úsměvy slzy... Všechno Všechno totiž má svůj skončilo. konec. Praha se vrátí do svých obvyk­lých letních kolejí. A ještě dlou­ho bude vzpomínat na ty deseti­denní radosti i starosti ... ŽIDOVSKÁ LOBBY A CARTER fstrl Američtí židé tvoří pouhá tři procenta všeho obyvatelstva USA. Pravda, dík své vysoké účasti ve volbách se podílejí na úhrnu odevzdaných voličských hlasů v průměru šesti procenty, což není — zejména při těsných rozdílech mezi kandidáty na pre­zidentský úřad — zanedbatelné. Není však způsobeno jen podílem hlasů, že si tzv. židovská menši­na v USA vydobyla podobné po­stavení, jaké má v některých zá­padoevropských zemích určitá malá politická strana (připomeň­me úlohu FDP jako jazýčku na vahách). Židé jsou v USA z větší části soutředěni v několika velkých státech, které jsou důležité v prezidentských volbách i ve volbách do Kongresu. A tam je prakticky nemožné bez jejich hlasů zvítězit. Navíc poskytují velkorysé dary organizacím, jež podporují Izrael (v hodnotě zhruba 200 miliónů dolarů roč­ně], i politikům, kteří jsou Izrae­li nakloněni. Velký vliv mají také ve sdělovacích prostředcích; šé­fové tří velkých severoameric­kých komerčních televizních společnosti ABC, CBS, NBC jsou židé. A výsledek? »Mnoho senátorů je podráždě­no způsobem, jak někdy předsta­vitelé Izraele v USA vystupují, ale nedá se proti tomu nic dělat. Tato lobby by chtěla Kongresu přikazovat, co si má o Izraeli myslet.« To jsou slova jednoho republikánského senátora, který žádal redakci západoněmeckého týdeníku Stern, aby neuváděla jeho jméno. na Pokud jde o řešení konfliktu Blízkém východě, zasahuje židovská lobby, kdykoli jde Iz­raeli do tuhého. Tak na ní ztros­kotal »mírový plán« Nixonova ministra zahraničí W. Rogerse z roku 1969. K tomu se váže pi­kantní podrobnost: H. Kissinger, který byl v té době Nixonovým poradcem pro otázky bezpečnos­ti, označil Rogersův plán za »naivní«, neboť prý počítal s pří­liš velkými ústupky Izraele. Šrámy však utržil i sám Kissin­ger, když později s prezidentem G. Fordem prohlásil, že se Izrael jednou bude muset stáhnout na staré hranice. Představitelé ži­dovské lobby zaiarmovali Senát, a ten poslal prezidentovi dopis podepsaný 76 senátory (ze 100) s výzvou, aby »stál na straně Izraele«. Kissinger byl mezitím pro kontakty s Araby označen mnoha židy za nepřítele Izraele a některými dokonce za »zrádce své rady«. A G. Ford ztratil pří­zeň židovských voličů. lo prospělo novému muži J. Carterovi, který v předvolební kampani sliboval Izraeli »věčnou podporu«. (kre) vychází v nakladatelství Slavnostní zasedání ústředního výboru Komunistické strany Čes­koslovenska, ústředního výboru a Národní fronty ČSSR, vlády ČSSR předsednictva Federálního shromáždění ČSSR. K 35. výročí vyvrcholení ná­rodně osvobozeneckého boje na­šeho lidu a osvobození Česko­slovenska Sovětskou armádou. Květen 1980. 32 stran, kart. 1,50 Kčs Politická ekonomie — kapitalis­mus (Jiří Vojtíšek a kol.). Vy­sokoškolská učebnice politické ekonomie kapitalismu pro tzv. velké kursy, napsaná kolektivem autorů Vysoké školy ekonomické v Praze a Bratislavě. 648 stran, váz, 42 Kčs Ke zdokonalení plánovitého říze­ní národního hospodářství Sborník dokumentů a materiá­lů ke zdokonalení soustavy plá­novitého řízení národního hospo­dářství po roce 1980. 160 stran, kart. Kčs 8,— Šestnácté celostátní setkání 1200 nejlepších pionýrů začalo v pátek v Hradci nad Moravicí. Pro děvčata a chlapce je ve stanovém měs­tečku připraven na dvanáct dní zajímavý a pestrý program. Foto ČTK Po dohodě s afghánskou vládou začal minulý týden odsun někte­rých sovětských jednotek, jejichž pobyt v ADR není v současné době nutný. Na snímku ČTK se afghánští vojáci loučí s příslušníky Sovět­ské armády. 2 tribuna NEJDE JEN O ÜKOL ČI POVINNOST Před několika dny skončil nejen školní rok, ale i dal­ší ručník stranického, svazáckého a odborářského vzdě­lávání. Statisíce členů strany, SSM a ROH zakončily práci v kroužcích a večerních školách, kde si osvojo­valy základy marxismu-leninismu a politiky KSČ a uči­ly se, jak teoretické závěry uskutečňovat v každodenní práci a životě. Politické vzdělávání, ať se uskutečňuje ve straně či ve společenských organizacích, má v sou­časné -době mimořádný význam. Vždyť výstavba rozvi­nutého socialismu vyžaduje neustálý růst uvedomelosti, pochopení politiky strany i náročných úkolů, které z ní pro každého z nás vyplývají. Aniž bychom podceňovali kteroukoliv oblast politic­kého vzdělávání, bez nadsázky je možno říci, že zvlášt­ní význam má to, jehož se zúčastňují mladí lidé a jež pro své členy i neorganizovanou mládež uskutečňuje Socialistický svaz mládeže. Zamýšlíme-li se nad jeho průběhem, můžeme odpovědně říci, že mládežnická or­ganizace tento důležitý úsek práce nepodceňuje. Od svého vzniku před deseti lety považuje za svůj hlavní úkol výchovu uvědomělých, socialismu a komunistické straně oddaných mladých občanů naší vlasti. A v sou­ladu s tím rozvíjí veškerou činnost i proces marxistic­­ko-leninské výchovy. Systém politického vzdělávání SSM je v potřebné míře diferencovaný podle věku a politické vyspělosti členů, je dlouhodobý, má vnitřní návaznost jednotlivých stupňů a obsahové zaměření v dialektické jednotě for­muje vědecký světový názor a vysvětluje současné úko­ly. Nemálo bylo v uplynulém období vykonáno i v pro­pracování metodiky práce jednotlivých útvarů, v přípra­vě propagandisti! i podkladových materiálů. Politické vzdělávání se stalo nedílnou součástí činnosti naprosté většiny základních organizací SSM. Jeho průběh také v nemalé míře přispěl k dosažení mnoha pozitivních výsledků v práci SSM, k přípravě tisíců chlapců a děv­čat k přijetí za kandidáty KSČ, k výchově mnoha no­vých funkcionářů národních výborů i společenských organizací. Svazácké politické vzdělávání se stalo vý­znamným příspěvkem SSM k procesu socialistické vý­chovy mladého pokolení naší vlasti. To jsou nesporná fakta, jež je možno doložit kon­krétními údaji o počtu útvarů, jejich členů, o účasti, diskusi v kroužcích apod. Zvlášť pozitivně je třeba hod­notit úsilí orgánů a organizací SSM o trvalé zkvalitňo­vání průběhu politického vzděláváni. Stále více se v něm prosazuje onen jedině správný trend — že smyslem není verbální učen! se poučkám marxismu­­leninismu, ale formování socialistického uvědomění, učení se tomu, jak socialisticky jednat, žít a pracovat. Přesto — jak ukazují rozbory a hodnocení — jo v zabez­pečování tohoto úkolu ještě nemálo rezerv. V práci některých kroužků se stále projevují prvky formalismu, stanovená témata nejsou odpovídajícím způsobem vy­světlována, málo se využívá názorných pomůcek, někte­ré kroužky, zejména na středních školách, mají příliš velký počet členů, takže jejich práce se rovná nezáživ­ným přednáškám__ Rozbor příčin těchto nedostatků zcela jednoznačně ukazuje, že kvalita a úroveň politického vzdělávání SSM závisí na kvalitě a úrovni práce propagandisty. Aktiv­ní a zkušený propagandista, který rozumí mládeži a má pro ni pochopení, je zárukou úspěšné činnosti kroužku i dosažení dobrých výchovných výsledků. I když se v uplynulém období za pomoci stranických organizací podařilo pro politické vzdělávání SSM získat tisíce propagandist^ jejichž práce i dosahované vý­sledky odpovídají požadavkům, stále je jejich celkový počet nedostatečný. Každý rok se opakuje situace, že v mnoha kroužcích nejsou stálí propagandisté, že touto odpovědnou funkcí jsou pověřováni nepřipravení sou­druzi či soudružky, že »zaskaku'i« členové SSM z vyš­ších ročníků středních škol a učilišť apod. Řešit tento problém, o němž orgány SSM dobře vědí, však není v silách Socialistického svazu mládeže. Praxe uplynulých let i zkušenosti bratrských organizací mlá­deže v socialistických zemích prokázalo, že SSM není objektivně schopen krýt potřebu kvalitních propagan­dist ze svých řad. Pomoci — tak jak se tomu již ve většině závodů, škol, úřadů 1 vesnic stalo — mohou a musí stranické organizace. Je doslova jejich povinností pověřit dostatečný počet schopných a zkušených členů strany touto odpovědnou funkcí a současně jim pro její výkon vytvořit podmínky, tzn. nepověřovat je dalšími funkcemi či propagandistickými úkoly. Vybrat dostateč­ně připravené propagandisty pro všechny útvary poli­tického vzdělávání SSM, které v okruhu působnosti stranické organizace pracují, je nedílnou součástí uplat­ňování vedoucí úlohy strany v organizaci SSM. Plnit ten­to úkol je více než puvinnnst. Vždyť ve členech SSM má každá stranická organizace svou přirozenou zálohu, zdroj nových kandidátů a členů. A podílet se na jejich výchově, na jejich přípravě pro život a práci v rozvi­nuté socialistické společnosti není jen úkol či povin­nost. To je nejvlastnější zájem každé stranické organi­zace, každého komunisty. Y současné době, kdy se v základních organizacích KSČ projednávají závěry 15. zasedání ÜV KSČ, jež na zkvalitnění socialistické výchovy mládeže položilo ne­malý důraz, je vhodná příležitost k tomu, aby každá organizace prověřila, kdo je funkcí propagandisty poli­tického vzdělávání SSM pověřen a jak svoje povinnosti plní. A tam, kde propagandista chybí, je nutno odpověd­ného a zkušeného vybrat. Splnění tohoto požadavku je nejdůležitějším krokem k dalšímu zkvalitnění a zvý­šení účinnosti politické přípravy členů SSM. Je to v zá­jmu strany, socialistické společnosti i naší mladé gene­race, o jejíž socialistickou výchovu nám jde především. KAREL HORÄK

Next