Tribuna, červenec-prosinec 1980 (XII/27-52)
1980-07-02 / No. 27
mmm m BYL TYPEN (19. 6.- 26. 6.) ■ Sovětský svaz po dohodě s afghánskou vládou odsunul z území Afghánistánu některé vo)enské Jednotky, jejichž pobyt v zemi již není vzhledem k normalizaci situace nutný. Rozhodnutí SSSR je dalším důkazem dobré vůle a úsilí řešit celou záležitost politickou cestou v zájmu zachování míru v této oblasti. S velkou pozorností přijali zprávu z Kábulu o stažení některých sovětských jednotek z ADR nejvyšší představitelé sedmi vyspělých kapitalistických zemí, kteří jednali v Benátkách. První reakce svědčily o tom, že postup Sovětského svazu je vesměs považován za pozitivní kruk k uvolnění napětí. Pouze vláda Spojených států okamžitě vyrukovala s pomlouvačným tvrzením, že jde pouze o »propagandistický manévr«, a zcela v souladu s primitivním přístupem k zahraničně politickým problémům vyzývá své spojence, aby zprávám z Kábulu nevěřili. Důvodem je snaha udržet napětí v Asii a na Blízkém východě jako záminku pro další posilování vojenské přítomnosti USA v těchto oblastech. ■ Na dvoudenní oficiální návštěvu jugoslávie na pozvání prezídia SFRJ přicestoval do Bělehradu prezident Spojených států J. Carter v doprovodu poradce pro záležitosti národní bezpečnosti Z. Brzezinského, tiskového mluvčího Bílého domu J. Powella a dalších činitelů. Rozhovory Jamese Cartera s vedoucím delegace SFRJ Cvijetinem Mijatovičem se soustředily na aktuální otázky mezinárodní situace. V této souvislosti jugoslávská strana zdůraznila význam nadcházející madridské schůzky pro dosažení pokroku v otázkách odzbrojení a odstraněni všech překážek, které stojí v cestě k uvolňování napětí. James Carter si opět neodpustil prohlášení, že Spojené státy »podporují« a jsou ochotny »hájit« nezávislost Jugoslávie, její územní celistvost a jednotu. Přitom je všeobecně známo, že Jugoslávii, která tradičně uplatňuje politiku nezúčastněnosti, nikdo neohrožuje. ■ Bruselské rozhodnutí NATO o umístění nových druhů jaderných raket USA v zemích západní Evropy neustále vyvolává protestní akce mírumilovné veřejnosti. Proti snaze USA vystupňovat zbrojení na neúnosnou míru manifestovalo v Londýně více než 25 000 Britů. Požadovali snížení výdajů na zbrojení a účinné akce vlády proti hrozivě narůstající nezaměstnanosti a stále se prohlubujícímu hospodářskému i politickému úpadku. ■ V moskevském Kremlu proběhlo řádné zasedání Nejvyššího sovětu SSSR. na kterém promluvil kandidát politického byra GV KSSS první náměstek předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Vasilij Kuznecov. Mj. řekl, že příprava XXVI. sjezdu KSSS ukazuje semknutost stranických řad a nezlomnou jednotu strany a lidu. ■ Rasová diskriminace, vysoká úroveň nezaměstnanosti mezi černochy a jejich těžké životní podmínky jsou příčinou napětí v mnoha severoamerických městech. Poslední rasové nepokoje jsou hlášeny z města Long Beach ve státě New York, kde skupina mladých bělochů vyprovokovala na místním stadiónu rvačku s černošskými obyvateli. Pořádek se v ulicích podařilo obnovit až po nasazení posílených policejních oddílů. lna) DESET DNÍ Deset dní měla Praha o několik desítek tisíc obyvatel více; deset dní měla o hodně nižší věkový průměr; byla hlučnější, barevnější, rozesmátá. Svěží po ránu, trošku unavená po nácviku, těšící se na večerní neóny, vítající nové jitro. Napsala desetitisíce pozdravů do celé republiky, do celé Evropy, do celého světa. Deset dní odpovídali Pražané trpělivě na stovky a tisíce dotazů: jak se dostat na Hrad, kde je diskotéka, kdy vystoupit, jak se dostat tam či onam. Obchody, restaurace, bufety a stánky se vším možným, památky, kina, divadla, ulice, v.še praskalo ve švech. Metro, jindy zažívající své špičky i klidné hodiny, se podrobilo zatěžkávací zkoušce nejvyššího stupně. Dívky se švihadly, hoši se stříbrnými tyčkami, děvčátka s červenými čtverci, půvabné ženy, opálení vojáci, všichni ozdobení spartakiádními odznaky, které si vysloužili díky perfektnímu nácviku svých skladeb. Všichni se starostmi, jak to vše zvládnout? Nácvik, návštěvy památek, nákupy dárků, nezapos menout na nikoho ze známých pohlednicí či pozdravem, a nakonec — Strahov. Po čtyři dny desetitisíce cvičenců proudících Bránou borců, statisíce diváků v hledišti a milióny u obrazovek ... Vše soustředěno do několika hodin nápadité choreografie, ladnosti, pružnosti, krásy, mládí, radosti, smíchu, hrdosti. Perfektní výkon, tolikrát zkoušený, vypilovaný do dokonalosti a přece s pocity úplně novými, nezapomenutelnými... A potom — poslední tóny, poslední potlesk, poslední den a všechno končí. Vlaky odjíždějí. Odvážejí s sebou nová přátelství, přísliby dalších setkání a dopii sů, zážitky, vzpomínky, úsměvy slzy... Všechno Všechno totiž má svůj skončilo. konec. Praha se vrátí do svých obvyklých letních kolejí. A ještě dlouho bude vzpomínat na ty desetidenní radosti i starosti ... ŽIDOVSKÁ LOBBY A CARTER fstrl Američtí židé tvoří pouhá tři procenta všeho obyvatelstva USA. Pravda, dík své vysoké účasti ve volbách se podílejí na úhrnu odevzdaných voličských hlasů v průměru šesti procenty, což není — zejména při těsných rozdílech mezi kandidáty na prezidentský úřad — zanedbatelné. Není však způsobeno jen podílem hlasů, že si tzv. židovská menšina v USA vydobyla podobné postavení, jaké má v některých západoevropských zemích určitá malá politická strana (připomeňme úlohu FDP jako jazýčku na vahách). Židé jsou v USA z větší části soutředěni v několika velkých státech, které jsou důležité v prezidentských volbách i ve volbách do Kongresu. A tam je prakticky nemožné bez jejich hlasů zvítězit. Navíc poskytují velkorysé dary organizacím, jež podporují Izrael (v hodnotě zhruba 200 miliónů dolarů ročně], i politikům, kteří jsou Izraeli nakloněni. Velký vliv mají také ve sdělovacích prostředcích; šéfové tří velkých severoamerických komerčních televizních společnosti ABC, CBS, NBC jsou židé. A výsledek? »Mnoho senátorů je podrážděno způsobem, jak někdy představitelé Izraele v USA vystupují, ale nedá se proti tomu nic dělat. Tato lobby by chtěla Kongresu přikazovat, co si má o Izraeli myslet.« To jsou slova jednoho republikánského senátora, který žádal redakci západoněmeckého týdeníku Stern, aby neuváděla jeho jméno. na Pokud jde o řešení konfliktu Blízkém východě, zasahuje židovská lobby, kdykoli jde Izraeli do tuhého. Tak na ní ztroskotal »mírový plán« Nixonova ministra zahraničí W. Rogerse z roku 1969. K tomu se váže pikantní podrobnost: H. Kissinger, který byl v té době Nixonovým poradcem pro otázky bezpečnosti, označil Rogersův plán za »naivní«, neboť prý počítal s příliš velkými ústupky Izraele. Šrámy však utržil i sám Kissinger, když později s prezidentem G. Fordem prohlásil, že se Izrael jednou bude muset stáhnout na staré hranice. Představitelé židovské lobby zaiarmovali Senát, a ten poslal prezidentovi dopis podepsaný 76 senátory (ze 100) s výzvou, aby »stál na straně Izraele«. Kissinger byl mezitím pro kontakty s Araby označen mnoha židy za nepřítele Izraele a některými dokonce za »zrádce své rady«. A G. Ford ztratil přízeň židovských voličů. lo prospělo novému muži J. Carterovi, který v předvolební kampani sliboval Izraeli »věčnou podporu«. (kre) vychází v nakladatelství Slavnostní zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, ústředního výboru a Národní fronty ČSSR, vlády ČSSR předsednictva Federálního shromáždění ČSSR. K 35. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou. Květen 1980. 32 stran, kart. 1,50 Kčs Politická ekonomie — kapitalismus (Jiří Vojtíšek a kol.). Vysokoškolská učebnice politické ekonomie kapitalismu pro tzv. velké kursy, napsaná kolektivem autorů Vysoké školy ekonomické v Praze a Bratislavě. 648 stran, váz, 42 Kčs Ke zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství Sborník dokumentů a materiálů ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980. 160 stran, kart. Kčs 8,— Šestnácté celostátní setkání 1200 nejlepších pionýrů začalo v pátek v Hradci nad Moravicí. Pro děvčata a chlapce je ve stanovém městečku připraven na dvanáct dní zajímavý a pestrý program. Foto ČTK Po dohodě s afghánskou vládou začal minulý týden odsun některých sovětských jednotek, jejichž pobyt v ADR není v současné době nutný. Na snímku ČTK se afghánští vojáci loučí s příslušníky Sovětské armády. 2 tribuna NEJDE JEN O ÜKOL ČI POVINNOST Před několika dny skončil nejen školní rok, ale i další ručník stranického, svazáckého a odborářského vzdělávání. Statisíce členů strany, SSM a ROH zakončily práci v kroužcích a večerních školách, kde si osvojovaly základy marxismu-leninismu a politiky KSČ a učily se, jak teoretické závěry uskutečňovat v každodenní práci a životě. Politické vzdělávání, ať se uskutečňuje ve straně či ve společenských organizacích, má v současné -době mimořádný význam. Vždyť výstavba rozvinutého socialismu vyžaduje neustálý růst uvedomelosti, pochopení politiky strany i náročných úkolů, které z ní pro každého z nás vyplývají. Aniž bychom podceňovali kteroukoliv oblast politického vzdělávání, bez nadsázky je možno říci, že zvláštní význam má to, jehož se zúčastňují mladí lidé a jež pro své členy i neorganizovanou mládež uskutečňuje Socialistický svaz mládeže. Zamýšlíme-li se nad jeho průběhem, můžeme odpovědně říci, že mládežnická organizace tento důležitý úsek práce nepodceňuje. Od svého vzniku před deseti lety považuje za svůj hlavní úkol výchovu uvědomělých, socialismu a komunistické straně oddaných mladých občanů naší vlasti. A v souladu s tím rozvíjí veškerou činnost i proces marxisticko-leninské výchovy. Systém politického vzdělávání SSM je v potřebné míře diferencovaný podle věku a politické vyspělosti členů, je dlouhodobý, má vnitřní návaznost jednotlivých stupňů a obsahové zaměření v dialektické jednotě formuje vědecký světový názor a vysvětluje současné úkoly. Nemálo bylo v uplynulém období vykonáno i v propracování metodiky práce jednotlivých útvarů, v přípravě propagandisti! i podkladových materiálů. Politické vzdělávání se stalo nedílnou součástí činnosti naprosté většiny základních organizací SSM. Jeho průběh také v nemalé míře přispěl k dosažení mnoha pozitivních výsledků v práci SSM, k přípravě tisíců chlapců a děvčat k přijetí za kandidáty KSČ, k výchově mnoha nových funkcionářů národních výborů i společenských organizací. Svazácké politické vzdělávání se stalo významným příspěvkem SSM k procesu socialistické výchovy mladého pokolení naší vlasti. To jsou nesporná fakta, jež je možno doložit konkrétními údaji o počtu útvarů, jejich členů, o účasti, diskusi v kroužcích apod. Zvlášť pozitivně je třeba hodnotit úsilí orgánů a organizací SSM o trvalé zkvalitňování průběhu politického vzděláváni. Stále více se v něm prosazuje onen jedině správný trend — že smyslem není verbální učen! se poučkám marxismuleninismu, ale formování socialistického uvědomění, učení se tomu, jak socialisticky jednat, žít a pracovat. Přesto — jak ukazují rozbory a hodnocení — jo v zabezpečování tohoto úkolu ještě nemálo rezerv. V práci některých kroužků se stále projevují prvky formalismu, stanovená témata nejsou odpovídajícím způsobem vysvětlována, málo se využívá názorných pomůcek, některé kroužky, zejména na středních školách, mají příliš velký počet členů, takže jejich práce se rovná nezáživným přednáškám__ Rozbor příčin těchto nedostatků zcela jednoznačně ukazuje, že kvalita a úroveň politického vzdělávání SSM závisí na kvalitě a úrovni práce propagandisty. Aktivní a zkušený propagandista, který rozumí mládeži a má pro ni pochopení, je zárukou úspěšné činnosti kroužku i dosažení dobrých výchovných výsledků. I když se v uplynulém období za pomoci stranických organizací podařilo pro politické vzdělávání SSM získat tisíce propagandist^ jejichž práce i dosahované výsledky odpovídají požadavkům, stále je jejich celkový počet nedostatečný. Každý rok se opakuje situace, že v mnoha kroužcích nejsou stálí propagandisté, že touto odpovědnou funkcí jsou pověřováni nepřipravení soudruzi či soudružky, že »zaskaku'i« členové SSM z vyšších ročníků středních škol a učilišť apod. Řešit tento problém, o němž orgány SSM dobře vědí, však není v silách Socialistického svazu mládeže. Praxe uplynulých let i zkušenosti bratrských organizací mládeže v socialistických zemích prokázalo, že SSM není objektivně schopen krýt potřebu kvalitních propagandist ze svých řad. Pomoci — tak jak se tomu již ve většině závodů, škol, úřadů 1 vesnic stalo — mohou a musí stranické organizace. Je doslova jejich povinností pověřit dostatečný počet schopných a zkušených členů strany touto odpovědnou funkcí a současně jim pro její výkon vytvořit podmínky, tzn. nepověřovat je dalšími funkcemi či propagandistickými úkoly. Vybrat dostatečně připravené propagandisty pro všechny útvary politického vzdělávání SSM, které v okruhu působnosti stranické organizace pracují, je nedílnou součástí uplatňování vedoucí úlohy strany v organizaci SSM. Plnit tento úkol je více než puvinnnst. Vždyť ve členech SSM má každá stranická organizace svou přirozenou zálohu, zdroj nových kandidátů a členů. A podílet se na jejich výchově, na jejich přípravě pro život a práci v rozvinuté socialistické společnosti není jen úkol či povinnost. To je nejvlastnější zájem každé stranické organizace, každého komunisty. Y současné době, kdy se v základních organizacích KSČ projednávají závěry 15. zasedání ÜV KSČ, jež na zkvalitnění socialistické výchovy mládeže položilo nemalý důraz, je vhodná příležitost k tomu, aby každá organizace prověřila, kdo je funkcí propagandisty politického vzdělávání SSM pověřen a jak svoje povinnosti plní. A tam, kde propagandista chybí, je nutno odpovědného a zkušeného vybrat. Splnění tohoto požadavku je nejdůležitějším krokem k dalšímu zkvalitnění a zvýšení účinnosti politické přípravy členů SSM. Je to v zájmu strany, socialistické společnosti i naší mladé generace, o jejíž socialistickou výchovu nám jde především. KAREL HORÄK