Tribuna, červenec-prosinec 1982 (XIV/27-52)
1982-07-07 / No. 27
Pevné spojení Karel Hrouzek jistit sami. jeho splnění je odvislé od výrazné účasti všech odvětví národního hospodářství, která se svými dodávkami na zajištění produkce potravin podílejí. Na strojařích, chemicích, stavbařích, energeticích, farmaceutech a na mnohých dalších záleží stejně jako na samotných zemědělcích. Roste tak společenská dělba práce, což vede ke značnému rozšíření kooperačních a integračních vztahů. Zcela zákonitě se tak vytváří zemědělskoprůmyslový komplex jako logické vyústění vzniklých vztahů. Nejde tedy o nějaké přání, ale o zákonitou existenci mohutného komplexu, jehož úkolem je zajistit naši větší soběstačnost v potravinách. V těchto dnech končí první sklizeň pícnin, která znovu s naléhavostí ukázala závislost konečného výsledku na pevnosti tohoto svazku. Zatímco sklizeň pícnin z orné půdy a v rovinatých terénech i z luk je z drtivé části ukončena, na plochách těžko či nepřístupných mechanizaci je ještě zhruba čtvrtina úrody. Dokazuje to, že zemědělství je do značné míry závislé na strojařích, respektive na dostatku vhodné techniky. Přitom i této úrody, pokud by nebyla sklizena, by bylo škoda. Ochudila by náš společný stůl, jehož bohatství bude dané tím, co si vyrobíme. A z průběhu prvních sečí je jasné, že sice |tvalita. zejména sena, je lepší, ale množství je zhruba o pětinu menší, než se počítalo. Chemici musí zemědělcům pomoci zabránit neúměrným ztrátám. Ne těm, co vznikají na poli z nedbalosti, ale těm, co nás ochuzují o již sklizenou úrodu, například v senážních a silážních žlabech či věžích. Představují mnohdy až čtyřicet procent znehodnoceného krmeni. Je do značné míry věci chemického průmyslu, zda zabezpečí dostatek potřebných a spolehlivých konzervačních prostředků. V nejbližších dnech začne období zemědělských prací, které svou díi'ežitostí na sebe soustřeďuje širokou pozornost celé veřejnosti. Žně jako konečná fáze výroby obilovin sehrávají dosud klíčovou roli při zajišťování naší soběstačnosti v potravinách. Vzhledem k minulé orientaci živočišné výroby na produkci masa z hospodářských zvířat s rychlou reprodukční schopností (prasata a drůbež) jsou obiloviny dosud velice důležitou složkou krmiv. Nehledě na to, že část je jich potřeba i pro chov skotu. Důležitou roli budou obiloviny hrát i v budoucnu i při určité změně struktury rostlinné výroby tak, aby vyhovovala zaměření živočišné výroby především na skot. A právě v období žní víc vystupuje spojení mezi zemědělstvím a ostatními resorty národního hospodářství. Bohužel především ž té negativní stránky. Ne jinak tomu je i letos. O chronickém nedostatku náhradních dílu se ani psát nechce, ale je To skutečnost. Nelze se přitom vymlouvat na to, že se v mnoha případech jedná o stroje z dovozu. Vždyť ani pro zemědělské stroje z domácí produkce není vše v dostatečném množství k dispozici. Nebo je takovým problémem výroba tak primitivní věci, jakou jsou například žabky k žacím lištám koňT- hajnů? jestliže ano, pak náš průmysl nesmírně zaostává. Hlavní důvod však zřejmě bude v nedostatečném zájmu pomoci, přesněji řečeno, v neuvědomení si spoluzodpovědnosti všech resortů za rozvoj a výsledek zemědělství. Pevné spojení, jež vzniklo mezi zemědělstvím a dalšími odvětvími národního hospodářství, vytvářející zemědělskoprůmyslový komplex, musí dokonale fungovat. Vždyť všelidové vlastnictví je základnou pro kooperaci a spolupráci při naplňování společného cíle. Ještě je čas mnohé nedostatky a problémy vyřešit a zabezpečit tak dobrou připravenost techniky na sklizeň obilí. Vždyť jde o celospolečenský úkol, a tak k němu je také nutno přistupovat. , týdeník pro ideologii a politiku / 7. července 1982 / cena Kčs 1,50 Výroba potravin, dá li se to tak říci, je nejstarší lidská činnost. Potraviny jsou nezbytné pro zachování života, a ani dnes, při obrovském rozvoji vědy, je nedokážeme vyrábět uměle. Proto také zemědělství je a bude ještě i pro příští generace základem zabezpečování výživy lidstva. Není náhodou, že s tímto taktem spekulují nejreakeneiši síly světa. Přesněji íečeno počítají s hladem jako s nástrojem ovládání celých národů. Stamilióny hladovějících na této planetě a další subvence. jež vláda Spojených státě poskytuje farmářům, aby část nůdv v tělu zemi zůstala ladem, isou toho důkazem. Naše zemědělství udělalo za uplynulé období výrazný krok vpřed. Dokázalo zajistit dostatek potravin pro základní potřebu. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. Úměrně s růstem produkce potravin rostla i jejich spotřeba. Ne ledajaká, ale taková, která zhruba odpovídá zásadám správné výživy. Protože jsme chtěli stále stejným tempem zvyšovat a zkvalitňovat skladbu spotřebovávaných potravin, část krmiv pro živočišnou výrobu isme začali dovážet. Tato situace však nemůže pokračovat. Součástí koordinovaného útoku kapitalistických zemi proti socialismu jsou i různá umezení a embarga a zneužívání naši nrčité závislosti na dovozu krmiv. Také cena obilovin vzrostla od počátku sedmdesátých let téměř čtyřnásobně a s jejich nákupem jsou spojeny stále větší komplikace. Proto XVI. sjezd strany a 4. zasedání ústředního výboru potvrdilo a dále rozpracovalo program zvýšení naší soběstačnosti ve výrube potravin, jež lze pěstovat v podmínkách mírného pásma. Rozvoj zemědělské výroby a zabezpečení výživy lidu se tak staly jednou z rozhodujících součástí rozvoje naší ekonomiky. V podmínkách, kdy na jednoho obyvatele u nás připadá něco přes čtyřicet arů zemědělské půdy, bez možností jejího rozšiřování, je jedinou cestou k jeho splnění intenzifikace všech odvětví zemědělství. Uplatněním poznatků vědy a techniky, zprůmyslněním, vyšším zhodnocováním veškeré produkce ve zpracovatelských odvětvích, při její přepravě, skladování i spotřebě. Tento složitý úkol nemohou družstevníci, pracovníci státních statků či ostatních zemědělských organizací zaRekreace - pohled za kulisy (str. 4) ® Tvořivé myšlení (str. 8) • Vracejí slávu ovocnářskému kraji (str. 12) # Vrchol farizejství (str. 14) ^ Bilance průmyslového čtvrtletí (str. 16) Bumerangový efekt politiky hospodářského vydírání (2) Fiasko politiky »z pozice síly« vůči Sovětskému svazu chtě nechtě nakonec přiznal i jeden z osnovatelů studené války, příznivec i války »horké«, John Forster Dulles, který ve svém projevu 12. ledna 1954 mimo jiné začal tvrdit, že cílem komunismu je prý přivést USA zbrojením k úpadku. Dokonce si k tomu vyrobil i jakési »citáty« z Lenina a Stalina, které bohužel ani agilní antikomunistický tisk nemohl nikde najít. Tehdejší viceprezident USA Richard Nixon o dva měsíce později souvislost přílišného zbrojení a bankrotu USA formuloval ještě jasněji: »Pochopili jsme, že jejich (myslí sovětský — F. K.) cíl spočívá hospodářsky zřejmě v tom, přinutit Spojené státy, aby zůstaly po zuby ozbrojeny a připraveny bojovat — všude ve světě — tam, kde si to představitelé Kremlu přejí. Proč? Protože vědí, že nás tím dostanou do bankrotu ... Nuže, rozhodli jsme se, že do této pasti nevběhneme.« Pánové Dulles a Nixon, jakož i skupiny, které představovali, jaksi zapomněli na to, kdo chtěl koho uzbrojit, kdo komu chtěl diktovat z »pozice síly«, kdo koho chtěl dostat hospodářsky na kolena! NEPOUČITELNÍ Bohužel, imperialisté ve svých snech o zničení komunismu jsou nepoučitelní. Znovu a znovu se objevují nové skupiny, noví proroci, kteří svá přání vydávají za skutečnost, kteří navzdory historickým poučením zpívají stále stejnou, již značně ošumělou písničku o nejpříhodnější situaci k ekonomickému zničení Sovětského svazu, k nastolení politiky »z pozice síly«. Byl to J. F. Kennedy, který jako prezident USA zatroubil znovu na starou polnici: zvýšil v roce 1961 vojenské výdaje o několik miliard dolarů a vyvolal novou spirálu zbrojení, kterou požadovali Rockefellerové a další zbrojařští magnáti již od let 1957—1958. jeho následník L. Johnson při eskalaci války ve /Pokračování na str. 3J Foto F. DOMIN