Tribuna, červenec-prosinec 1982 (XIV/27-52)

1982-07-07 / No. 27

Pevné spojení Karel Hrouzek jistit sami. jeho splnění je odvislé od výrazné účasti všech odvětví národního hospodářství, která se svými dodávkami na zajištění produkce potravin podílejí. Na strojařích, chemi­cích, stavbařích, energeticích, farmaceutech a na mnohých dalších záleží stejně jako na samotných zemědělcích. Roste tak společenská dělba práce, což vede ke značnému rozšíření kooperačních a integračních vztahů. Zcela zákonitě se tak vytváří zemědělskoprůmyslový komplex jako logické vyústění vzniklých vztahů. Nejde tedy o nějaké přání, ale o zákonitou existenci mohutného komplexu, jehož úkolem je zajistit naši větší soběstačnost v potravinách. V těchto dnech končí první sklizeň pícnin, která znovu s na­léhavostí ukázala závislost konečného výsledku na pevnosti tohoto svazku. Zatímco sklizeň pícnin z orné půdy a v rovi­natých terénech i z luk je z drtivé části ukončena, na plo­chách těžko či nepřístupných mechanizaci je ještě zhruba čtvr­tina úrody. Dokazuje to, že zemědělství je do značné míry zá­vislé na strojařích, respektive na dostatku vhodné techniky. Přitom i této úrody, pokud by nebyla sklizena, by bylo škoda. Ochudila by náš společný stůl, jehož bohatství bude dané tím, co si vyrobíme. A z průběhu prvních sečí je jasné, že sice |tvalita. zejména sena, je lepší, ale množství je zhruba o pěti­nu menší, než se počítalo. Chemici musí zemědělcům pomoci zabránit neúměrným ztrátám. Ne těm, co vznikají na poli z nedbalosti, ale těm, co nás ochuzují o již sklizenou úrodu, například v senážních a silážních žlabech či věžích. Představují mnohdy až čtyřicet procent znehodnoceného krmeni. Je do značné míry věci che­­mického průmyslu, zda zabezpečí dostatek potřebných a spo­lehlivých konzervačních prostředků. V nejbližších dnech začne období zemědělských prací, které svou díi'ežitostí na sebe soustřeďuje širokou pozornost celé veřejnosti. Žně jako konečná fáze výroby obilovin sehrávají dosud klíčovou roli při zajišťování naší soběstačnosti v potra­vinách. Vzhledem k minulé orientaci živočišné výroby na pro­dukci masa z hospodářských zvířat s rychlou reprodukční schopností (prasata a drůbež) jsou obiloviny dosud velice důležitou složkou krmiv. Nehledě na to, že část je jich potřeba i pro chov skotu. Důležitou roli budou obiloviny hrát i v bu­doucnu i při určité změně struktury rostlinné výroby tak, aby vyhovovala zaměření živočišné výroby především na skot. A právě v období žní víc vystupuje spojení mezi zemědělstvím a ostatními resorty národního hospodářství. Bohužel především ž té negativní stránky. Ne jinak tomu je i letos. O chronickém nedostatku náhradních dílu se ani psát nechce, ale je To skutečnost. Nelze se přitom vymlouvat na to, že se v mnoha případech jedná o stroje z dovozu. Vždyť ani pro zemědělské stroje z domácí produkce není vše v dostatečném množství k dispozici. Nebo je takovým problémem výroba tak primi­tivní věci, jakou jsou například žabky k žacím lištám koňT- hajnů? jestliže ano, pak náš průmysl nesmírně zaostává. Hlavní důvod však zřejmě bude v nedostatečném zájmu po­moci, přesněji řečeno, v neuvědomení si spoluzodpovědnosti všech resortů za rozvoj a výsledek zemědělství. Pevné spojení, jež vzniklo mezi zemědělstvím a dalšími odvětvími národního hospodářství, vytvářející zemědělskoprů­myslový komplex, musí dokonale fungovat. Vždyť všelidové vlastnictví je základnou pro kooperaci a spolupráci při na­plňování společného cíle. Ještě je čas mnohé nedostatky a problémy vyřešit a zabezpečit tak dobrou připravenost tech­niky na sklizeň obilí. Vždyť jde o celospolečenský úkol, a tak k němu je také nutno přistupovat. , týdeník pro ideologii a politiku / 7. července 1982 / cena Kčs 1,50 Výroba potravin, dá li se to tak říci, je nejstarší lidská čin­nost. Potraviny jsou nezbytné pro zachování života, a ani dnes, při obrovském rozvoji vědy, je nedokážeme vyrábět uměle. Proto také zemědělství je a bude ještě i pro příští generace základem zabezpečování výživy lidstva. Není náhodou, že s tímto taktem spekulují nejreakeneiši síly světa. Přesněji íečeno počítají s hladem jako s nástrojem ovládání celých národů. Stamilióny hladovějících na této planetě a další sub­vence. jež vláda Spojených státě poskytuje farmářům, aby část nůdv v tělu zemi zůstala ladem, isou toho důkazem. Naše zemědělství udělalo za uplynulé období výrazný krok vpřed. Dokázalo zajistit dostatek potravin pro základní potře­bu. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. Úměrně s růstem produkce potravin rostla i jejich spotřeba. Ne ledajaká, ale taková, která zhruba odpovídá zásadám správné výživy. Proto­že jsme chtěli stále stejným tempem zvyšovat a zkvalitňovat skladbu spotřebovávaných potravin, část krmiv pro živočišnou výrobu isme začali dovážet. Tato situace však nemůže pokra­čovat. Součástí koordinovaného útoku kapitalistických zemi proti socialismu jsou i různá umezení a embarga a zneuží­vání naši nrčité závislosti na dovozu krmiv. Také cena obilo­vin vzrostla od počátku sedmdesátých let téměř čtyřnásobně a s jejich nákupem jsou spojeny stále větší komplikace. Proto XVI. sjezd strany a 4. zasedání ústředního výboru potvrdilo a dále rozpracovalo program zvýšení naší soběstačnosti ve vý­rube potravin, jež lze pěstovat v podmínkách mírného pásma. Rozvoj zemědělské výroby a zabezpečení výživy lidu se tak staly jednou z rozhodujících součástí rozvoje naší ekonomiky. V podmínkách, kdy na jednoho obyvatele u nás připadá něco přes čtyřicet arů zemědělské půdy, bez možností jejího rozšiřování, je jedinou cestou k jeho splnění intenzifikace všech odvětví zemědělství. Uplatněním poznatků vědy a tech­niky, zprůmyslněním, vyšším zhodnocováním veškeré produkce ve zpracovatelských odvětvích, při její přepravě, skladování i spotřebě. Tento složitý úkol nemohou družstevníci, pracov­níci státních statků či ostatních zemědělských organizací za­Rekreace - pohled za kulisy (str. 4) ® Tvořivé myšlení (str. 8) • Vracejí slá­vu ovocnářskému kraji (str. 12) # Vr­chol farizejství (str. 14) ^ Bilance prů­myslového čtvrtletí (str. 16) Bumerangový efekt politiky hospodářského vydírání (2) Fiasko politiky »z pozice síly« vůči So­větskému svazu chtě nechtě nakonec při­znal i jeden z osnovatelů studené války, příznivec i války »horké«, John Forster Dulles, který ve svém projevu 12. ledna 1954 mimo jiné začal tvrdit, že cílem ko­munismu je prý přivést USA zbrojením k úpadku. Dokonce si k tomu vyrobil i ja­kési »citáty« z Lenina a Stalina, které bo­hužel ani agilní antikomunistický tisk ne­mohl nikde najít. Tehdejší viceprezident USA Richard Nixon o dva měsíce později souvislost přílišného zbrojení a bankrotu USA formuloval ještě jasněji: »Pochopili jsme, že jejich (myslí so­větský — F. K.) cíl spočívá hospodářsky zřejmě v tom, přinutit Spojené státy, aby zůstaly po zuby ozbrojeny a připraveny bojo­vat — všude ve světě — tam, kde si to před­stavitelé Kremlu přejí. Proč? Protože vědí, že nás tím dostanou do bankrotu ... Nuže, roz­hodli jsme se, že do této pasti nevběhneme.« Pánové Dulles a Nixon, jakož i skupiny, které představovali, jaksi zapomněli na to, kdo chtěl koho uzbrojit, kdo komu chtěl dik­tovat z »pozice síly«, kdo koho chtěl dostat hospodářsky na kolena! NEPOUČITELNÍ Bohužel, imperialisté ve svých snech o zni­čení komunismu jsou nepoučitelní. Znovu a znovu se objevují nové skupiny, noví pro­roci, kteří svá přání vydávají za skutečnost, kteří navzdory historickým poučením zpívají stále stejnou, již značně ošumělou písničku o nejpříhodnější situaci k ekonomickému zničení Sovětského svazu, k nastolení politi­ky »z pozice síly«. Byl to J. F. Kennedy, který jako prezident USA zatroubil znovu na starou polnici: zvýšil v roce 1961 vojenské výdaje o několik mi­liard dolarů a vyvolal novou spirálu zbroje­ní, kterou požadovali Rockefellerové a další zbrojařští magnáti již od let 1957—1958. jeho následník L. Johnson při eskalaci války ve /Pokračování na str. 3J Foto F. DOMIN

Next