Tribuna, červenec-prosinec 1983 (XV/27-52)

1983-07-06 / No. 27

zu. Ve společném prohlášení účastníci znovu .vyjádřili odhod­lání spojit své úsilí k zajištění míru s úsilím všech mírumilov­ných zemí a podniknout praktic­ké kroky, jež by zabránily nej­­horšírou — světové jaderné kata­strofě. ■ Nizozemská vláda rozhodla, že 48 nových amerických raket středního doletu a téměř 2000 vo­jáků z USA bude umístěno na le­tecké základně u města Woens­­drechtu, jižně od Rotterdamu. ■ Nikaragujská vláda získala spolehlivé informace o tom, že nepřátelé sandinovské revoluce chystají provokaci, která může mít dalekosáhlé důsledky: oble­čeni do nikaragújských uniforem chtějí zaútočit na honduraské po­hraniční město a povraždit jeho obyvatele. ■ Nedělní a pondělní předčas­né volby v Itálii skončily velkým neúspěchem dosavadní vládnoucí Křesťanskodemokratické strany, udržením pozic Italské komunis­tické strany a mírnými zisky ostatních hlavních stran. ■ V Moskvě bylo uskutečněno 106. zasedání výkonného výboru RVHP. Zhodnotilo materiály, kte­ré orgány rady připravily pro 37. zasedání RVHP. ■ Rozpory v palestinských řa­dách kolem vnitřních reforem a dalšího postupu v boji za osvobo­zení palestinského lidu vyvrcho­lily v ozbrojených střetnutích me­zi stoupenci Jásira Arafata a plu­kovníka Abú Músy. ■ V Bílém domě propukl veli­ký politický skandál typu Water­gate. Vyšlo najevo, že při předvo­lební kampani, v níž R. Reagan soupeřil s tehdejším prezidentem Carterem, zorganizovali Reagano­vi spolupracovníci v Bílém dome krádež dokumentů, v nichž byly rozpracovány některé podrob­nosti Carterovy taktiky před vol­bami. ■ V Moskvě na zasedání Nej­­vyššího sovětu RSFSR byl jmeno­ván kandidát politického byra ÚV KSSS Vitalij Vorotnikov před­sedou rady ministrů Ruské fede­race. V této funkci vystřídal s. M. Solomenceva, který byl na nedávném zasedání ÚV KSSS schválen do funkce předsedy vý­boru stranické kontroly při ÚV KSSS. ■ V Londýně podepsali před­stavitelé konzervativních stran z 18 zemí světa zakládající dekla­raci principů nové reakční cent­rály, maskující se pod názvem Mezinárodní demokratický svaz. ■ V Chile pokračují protesty a odpor pracujících proti vládnou­cí fašistické juntě. V uplynulých dnech se zde uskutečnila gene­rální stávka. Zprávy o jejím prů­běhu jsou však velmi kusé, pro­tože fašističtí vládcové veškeré informace o ní doma i v zahrani­čí zablokovali. S Britská konzervativní vláda vyčlenila 215 miliónů liber na výstavbu nového strategického le­tiště na Malvínských ostrovech. (jan) »FILOZOF« JOHN F. LEHMAN Ministr vojenského námořnic­tva USA John F. Lehman má za sebou Cambrídžskou univerzitu a studium filozofie. Neústupně hájí svůj názor, že USA prý mohou zvítězit v jaderné válce. Jak li­chotivé pro viceprezidenta Geor­­ga Bushe, který v podstatě ne­tvrdí nic jiného. A protože tako­véto »doporučení« nelze přehléd­nout, není divu, že Ronald Reagan nezapomněl ani na Lehmana. Ten, sotvaže se usadil v minister­ském křesle, téměř hned druhý den objasnil žasnoucím noviná­řům svou »filozofii«: »USA ne­mají proč dodržovat podmínky pře třebrio. na tako sti, jako ýs. neral Dynar tiž mezi předi ského námořnici-* náklonnost Lehnt« již dříve, než se s V době, kdy byl ři lečnosti Abingdon ") stály o jeho rady větší severoamerf firmy. Lehman má ke s stále dobré vztahy pomíná hlavně n& kapsu. Z »obyčejné«, zdaleka tolik neměl, ristická »filozofie« mu j. hu. Mezi těmi, komu všá» více škodí, jsou i samotí, čané Spojených států. (kri VĚDOMÍ ODPOVĚDNOSTI Převzetí Rudého praooru mi­nisterstva zemědělství a výživy CSR a Českého výboru odbo­rového svazu pracovníků v po­travinářském průmyslu bylo pro zaměstnance koncernového pod­niku Průmysl mléčné výživy Hradec Králové důvodem k osla­vě i k zamyšlení. Nejen proto, že se podílejí pětinou na celko­vé mlékárenské výrobě v ČSR, ale především kvůli tomu, že i v době, kdy je více než dosta­tek základní suroviny — mléka, — nemůžeme být zdaleka spoko­jeni s nabídkou na vnitřním trhu. Na vesnicích je nedosta­tečný výběr sýrů, také ve měs­tech není často situace o mno-Viai řízení — Co by ni čítačích a ii o vývoji poč cích, možnastec a současné úloK ČSSR. 136 stran, kart. 7^-; Vladimír Kosík: Odby nost Komplexní rozbor všec\ zek odbytu, zejména dodav, sko-odběratelských vztahů v Č s výraznými metodologický» aspekty. Edice Racionalizace prá­ce vedoucího, (h. vyd.) 216 stran, kart. 12,— Kčs. Ve vesmíru opět pracuje pilotovaný věděckovýzkum jut 7—Sojuz T 9—Kosmos 1443. Jeho posádku tvoří stí naicti Vladimir Ljachov (vlevoj a Alexandr Alexandrov Ani vlnou perzekucí a zatýkáním se úřadům chilské Pinochetovy diktatury nepodařilo zmařit generální stávku, kterou chilští pracu­jící v minulém týdnu protestovali proti rozsáhlým represím fašistic­kého režimu. Snímek je z transportu zatčených funkcionářů Odbo­rové federace pracujících měďných dolů k soudu v Santiagu de Chile Telefoto ČTK ZABRÁNIT NEJHORŠÍMU Minulý týden v úterý se v Moskvě sešli vedoucí stra­ničtí a státní činitelé Bulharska, Československa, Ma­ďarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. Vyjádřili své znepokojení nad pokračujícím stupňová­ním napětí, další destabilizací vztahů mezi státy a růstem nebezpečí jaderné války s jejími katastrofálními následky. Mezinárodní situace se nezhoršuje sama od sebe, prá­vě tak jako se v sedmdesátých letech sama od sebe nezlepšila. Zhoršili ji určití lidé, určité vlády, které se přitom nechaly vést zcela určitými představami. Ze­jména se jedná o politiku Spojených států amerických. Ve Washingtonu se začali dívat na vztahy mezi Zápa­dem a Východem ponze přes »mušku« svých jaderných raket namířených na státy Varšavské smlouvy. Zapomně­li na svůj podpis pod helsinským Závěrečným aktem konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, jímž se slavnostně zavázali, že učiní uvolňování nepřetržitým a zároveň stále životaschopnějším a všestrannějším vše­obecným procesem. A k čemu se ve Washingtonu opět vrátili? K takové politice, která už nepovažuje Sovětský svaz a ostatní socialistické země za partnery, nýbrž znovu za nepříte­le. K takovým choutkám, které pomýšlejí na znovudo­bytí vlády nad světem. Přitom se Západ navenek tváří, jako by byl ochotný jednat o podstatném omezení vý­zbroje, pokračovat v rozhovorech, zvlášť pokud jde u zbraně středního doletu v Evropě. Alespoň i tato slova si můžeme přečíst v prohlášení představitelů sed­mi západních zemí, kteří se sešli koncem května v se­veroamerickém městě Williamsburgu. Porovnejme však slova a skutečnost alespoň v jednom případě: Když hovoří Spojené státy a Severoatlantický pakt o rozmístě­ní nových raket středního doletu v západní Evropě, pak prohlašují, že je to společné rozhodnutí. Pokud však Sovětský svaz právem požaduje, aby při posuzování sil obou stran se rovněž přihlédlo k britským a fran­couzským prostředkům středního doletu, pak se z nich náhle stanou »nezávislé« síly. Jako by se tím mohla změnit nezvratná skutečnost, že jejich jaderné nálože jsou namířeny na Východ. Sovětský svaz je ochoten nemít v Evropě ani o jednu raketu, ani o jedno letadlo více, než jich dnes mají země NATO. A nejen to. Nechce mít více ani-jaderných náloží na raketách, ovšem s přihlédnutím k příslušným zbraním Velké Británie a Francie. Schůzka nejvyšších představitelů sedmi socialistických států v Moskvě vy­zvala k maximálnímu úsilí o to, aby bylo letos na jednání v Ženeve dosaženo dohody o nerozmisťování nových jaderných raket středního doletu v Evropě a o snížení počtu dosavadních prostředků středního do­letu, jež by vycházela z návrhů přijatelných pro obě strany. Nyní je na zemích NATO, aby dokázaly, nakolik myslí své ujišťování z Williamsburgu poctivě. V sázce je mnoho. Jestliže NATO rozmístí v západní Evropě nové severoamerické jaderné rakety, vznikne zcela jiná strategická situace nejen pro Sovětský svaz, ale i pro jiné země. Schopnost Západu zasáhnout sovět­ské objekty až po Ural prudce naruší vojenskostrategic­­kou rovnováhu na evropském kontinentě i ve světě. Rakety Pershing 2 s jadernými náložemi jsou s to doletět k území Sovětského svazu za tak krátkou dobu, že na protiúder by zůstaly jen dvě až tři minuty. Není pře­hnané tvrdit, že s novými severoamerickými raketami by Evropa žila jako na sopce. Tomu mají kroky na­vržené moskevskou schůzkou zabránit. Pochopitelně, problémů, o kterých je nezbytné pocti­vě jednat, je daleka více. Společné prohlášení o nich hovoří a rovněž vyslovuje přesvědčení, že »mír nemůže být upevněn horečným zbrojením«. Pevný a objektivní základ, na němž lze a je nevyhnutelné zastavit horečné zbrojení a obrátit ho opačným směrem, existuje. Tímto základem je vojenskostratcgická rovnováha, jež se ve světě vytvořila. Zdravý rozum přímo diktuje nikoli usilovat o iluzorní vojenskou převahu, nikoli o schop­nost sebevražedného prvního jaderného úderu, ale o upevnění dosažené přibližné rovnováhy a postupné snižování její úrovně. Na moskevské poradě bylo znovu jasně prohlášeno, že socialistické země se »rozhodně zasazují o zajištění rovnováhy sil na co nejnižší úrovni« a při respektování zásady stejné bezpečnosti. V prohlášení představitelů sedmi západních zemí na konferenci ve Williamsburgu se proklamuje i zájem NATO na dosažení podstatného omezení výzbroje. Po­kud tato slova nebyla řečena jen do větru, pak Společné prohlášení vychází tomuto úmyslu plně vstříc. Vyzývá neztrácet čas a začít vážně jednat o světových problé­mech. Žádný z nich včetně historického sporu mezi so­cialismem a kapitalismem totiž nemůže být vyřešen vojenskou cestou. A k tomu, aby nebezpečí války se vzdálilo a nikoli přibližovalo, k tomu, aby vývoj udá­lostí se ubíral směrem k uvolňování napětí a nikoli k jeho riistu, je nezbytné ozdravit vztahy mezi státy a nastolit ve světě ovzduší důvěry. V zájmu míru a bezpečnosti národů je dnes zejmé­na potřebné neprodleně zmrazit jadernou výzbroj všech jaderných mocností, zejména SSSR a USA, přijmout zá­vazek nepoužít jaderné zbraně jako první, nezvyšovat vojenské výdaje členských států Varšavské smlouvy a NATO, vzájemně nepoužít síly mezi oběma vojenskými organizacemi, vytvořit nejaderná pásma v Evropě, úspěš­ně zakončit madridskou schůzku a co nejdříve začít jednat o zákazu rozmisťovat v kosmickém prostoru ja­kékoli zbraně. Tyto všechny a ještě další kroky by nepochybně při­spěly k tomu, že státy by opět navzájem v sobě viděly partnery a nikoliv nepřátele, že země by opět začaly mezi sehnu spolupracovat na základě úplné rovnosti a vzájemné úcty v zájmu rozvoje a blahobytu svých ná­rodů. A to je nepochybně ku prospěchu všem lidem. Vždyť svou touhu po míru a spolupráci tak přesvěd­čivě vyjádřili všichni ti, kteří se jako zástupci svých zemí sešli na světovém mírovém shromáždění v Praze. Společné prohlášení — to je hlas socialistických zemí vyzývající Západ k jednání, k takovým krokům, jež by upevnily mír a mezinárodní bezpečnost, které by zabrá­nily nejhoršímu. A pokud by snad na Západě tak brzo zapomněli na svá nemnohá dobrá předsevzetí z kon­ference ve Williamsburgu, pak si musejí uvědomit, že socialistické státy v žádném případě nedopustí, aby nad nimi někdo dosáhl vojenské převahy. JAN SVOBODA tribuna 2 7 / 1 9 8 3

Next