Tribuna, červenec-prosinec 1983 (XV/27-52)
1983-07-06 / No. 27
zu. Ve společném prohlášení účastníci znovu .vyjádřili odhodlání spojit své úsilí k zajištění míru s úsilím všech mírumilovných zemí a podniknout praktické kroky, jež by zabránily nejhoršírou — světové jaderné katastrofě. ■ Nizozemská vláda rozhodla, že 48 nových amerických raket středního doletu a téměř 2000 vojáků z USA bude umístěno na letecké základně u města Woensdrechtu, jižně od Rotterdamu. ■ Nikaragujská vláda získala spolehlivé informace o tom, že nepřátelé sandinovské revoluce chystají provokaci, která může mít dalekosáhlé důsledky: oblečeni do nikaragújských uniforem chtějí zaútočit na honduraské pohraniční město a povraždit jeho obyvatele. ■ Nedělní a pondělní předčasné volby v Itálii skončily velkým neúspěchem dosavadní vládnoucí Křesťanskodemokratické strany, udržením pozic Italské komunistické strany a mírnými zisky ostatních hlavních stran. ■ V Moskvě bylo uskutečněno 106. zasedání výkonného výboru RVHP. Zhodnotilo materiály, které orgány rady připravily pro 37. zasedání RVHP. ■ Rozpory v palestinských řadách kolem vnitřních reforem a dalšího postupu v boji za osvobození palestinského lidu vyvrcholily v ozbrojených střetnutích mezi stoupenci Jásira Arafata a plukovníka Abú Músy. ■ V Bílém domě propukl veliký politický skandál typu Watergate. Vyšlo najevo, že při předvolební kampani, v níž R. Reagan soupeřil s tehdejším prezidentem Carterem, zorganizovali Reaganovi spolupracovníci v Bílém dome krádež dokumentů, v nichž byly rozpracovány některé podrobnosti Carterovy taktiky před volbami. ■ V Moskvě na zasedání Nejvyššího sovětu RSFSR byl jmenován kandidát politického byra ÚV KSSS Vitalij Vorotnikov předsedou rady ministrů Ruské federace. V této funkci vystřídal s. M. Solomenceva, který byl na nedávném zasedání ÚV KSSS schválen do funkce předsedy výboru stranické kontroly při ÚV KSSS. ■ V Londýně podepsali představitelé konzervativních stran z 18 zemí světa zakládající deklaraci principů nové reakční centrály, maskující se pod názvem Mezinárodní demokratický svaz. ■ V Chile pokračují protesty a odpor pracujících proti vládnoucí fašistické juntě. V uplynulých dnech se zde uskutečnila generální stávka. Zprávy o jejím průběhu jsou však velmi kusé, protože fašističtí vládcové veškeré informace o ní doma i v zahraničí zablokovali. S Britská konzervativní vláda vyčlenila 215 miliónů liber na výstavbu nového strategického letiště na Malvínských ostrovech. (jan) »FILOZOF« JOHN F. LEHMAN Ministr vojenského námořnictva USA John F. Lehman má za sebou Cambrídžskou univerzitu a studium filozofie. Neústupně hájí svůj názor, že USA prý mohou zvítězit v jaderné válce. Jak lichotivé pro viceprezidenta Georga Bushe, který v podstatě netvrdí nic jiného. A protože takovéto »doporučení« nelze přehlédnout, není divu, že Ronald Reagan nezapomněl ani na Lehmana. Ten, sotvaže se usadil v ministerském křesle, téměř hned druhý den objasnil žasnoucím novinářům svou »filozofii«: »USA nemají proč dodržovat podmínky pře třebrio. na tako sti, jako ýs. neral Dynar tiž mezi předi ského námořnici-* náklonnost Lehnt« již dříve, než se s V době, kdy byl ři lečnosti Abingdon ") stály o jeho rady větší severoamerf firmy. Lehman má ke s stále dobré vztahy pomíná hlavně n& kapsu. Z »obyčejné«, zdaleka tolik neměl, ristická »filozofie« mu j. hu. Mezi těmi, komu všá» více škodí, jsou i samotí, čané Spojených států. (kri VĚDOMÍ ODPOVĚDNOSTI Převzetí Rudého praooru ministerstva zemědělství a výživy CSR a Českého výboru odborového svazu pracovníků v potravinářském průmyslu bylo pro zaměstnance koncernového podniku Průmysl mléčné výživy Hradec Králové důvodem k oslavě i k zamyšlení. Nejen proto, že se podílejí pětinou na celkové mlékárenské výrobě v ČSR, ale především kvůli tomu, že i v době, kdy je více než dostatek základní suroviny — mléka, — nemůžeme být zdaleka spokojeni s nabídkou na vnitřním trhu. Na vesnicích je nedostatečný výběr sýrů, také ve městech není často situace o mno-Viai řízení — Co by ni čítačích a ii o vývoji poč cích, možnastec a současné úloK ČSSR. 136 stran, kart. 7^-; Vladimír Kosík: Odby nost Komplexní rozbor všec\ zek odbytu, zejména dodav, sko-odběratelských vztahů v Č s výraznými metodologický» aspekty. Edice Racionalizace práce vedoucího, (h. vyd.) 216 stran, kart. 12,— Kčs. Ve vesmíru opět pracuje pilotovaný věděckovýzkum jut 7—Sojuz T 9—Kosmos 1443. Jeho posádku tvoří stí naicti Vladimir Ljachov (vlevoj a Alexandr Alexandrov Ani vlnou perzekucí a zatýkáním se úřadům chilské Pinochetovy diktatury nepodařilo zmařit generální stávku, kterou chilští pracující v minulém týdnu protestovali proti rozsáhlým represím fašistického režimu. Snímek je z transportu zatčených funkcionářů Odborové federace pracujících měďných dolů k soudu v Santiagu de Chile Telefoto ČTK ZABRÁNIT NEJHORŠÍMU Minulý týden v úterý se v Moskvě sešli vedoucí straničtí a státní činitelé Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. Vyjádřili své znepokojení nad pokračujícím stupňováním napětí, další destabilizací vztahů mezi státy a růstem nebezpečí jaderné války s jejími katastrofálními následky. Mezinárodní situace se nezhoršuje sama od sebe, právě tak jako se v sedmdesátých letech sama od sebe nezlepšila. Zhoršili ji určití lidé, určité vlády, které se přitom nechaly vést zcela určitými představami. Zejména se jedná o politiku Spojených států amerických. Ve Washingtonu se začali dívat na vztahy mezi Západem a Východem ponze přes »mušku« svých jaderných raket namířených na státy Varšavské smlouvy. Zapomněli na svůj podpis pod helsinským Závěrečným aktem konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, jímž se slavnostně zavázali, že učiní uvolňování nepřetržitým a zároveň stále životaschopnějším a všestrannějším všeobecným procesem. A k čemu se ve Washingtonu opět vrátili? K takové politice, která už nepovažuje Sovětský svaz a ostatní socialistické země za partnery, nýbrž znovu za nepřítele. K takovým choutkám, které pomýšlejí na znovudobytí vlády nad světem. Přitom se Západ navenek tváří, jako by byl ochotný jednat o podstatném omezení výzbroje, pokračovat v rozhovorech, zvlášť pokud jde u zbraně středního doletu v Evropě. Alespoň i tato slova si můžeme přečíst v prohlášení představitelů sedmi západních zemí, kteří se sešli koncem května v severoamerickém městě Williamsburgu. Porovnejme však slova a skutečnost alespoň v jednom případě: Když hovoří Spojené státy a Severoatlantický pakt o rozmístění nových raket středního doletu v západní Evropě, pak prohlašují, že je to společné rozhodnutí. Pokud však Sovětský svaz právem požaduje, aby při posuzování sil obou stran se rovněž přihlédlo k britským a francouzským prostředkům středního doletu, pak se z nich náhle stanou »nezávislé« síly. Jako by se tím mohla změnit nezvratná skutečnost, že jejich jaderné nálože jsou namířeny na Východ. Sovětský svaz je ochoten nemít v Evropě ani o jednu raketu, ani o jedno letadlo více, než jich dnes mají země NATO. A nejen to. Nechce mít více ani-jaderných náloží na raketách, ovšem s přihlédnutím k příslušným zbraním Velké Británie a Francie. Schůzka nejvyšších představitelů sedmi socialistických států v Moskvě vyzvala k maximálnímu úsilí o to, aby bylo letos na jednání v Ženeve dosaženo dohody o nerozmisťování nových jaderných raket středního doletu v Evropě a o snížení počtu dosavadních prostředků středního doletu, jež by vycházela z návrhů přijatelných pro obě strany. Nyní je na zemích NATO, aby dokázaly, nakolik myslí své ujišťování z Williamsburgu poctivě. V sázce je mnoho. Jestliže NATO rozmístí v západní Evropě nové severoamerické jaderné rakety, vznikne zcela jiná strategická situace nejen pro Sovětský svaz, ale i pro jiné země. Schopnost Západu zasáhnout sovětské objekty až po Ural prudce naruší vojenskostrategickou rovnováhu na evropském kontinentě i ve světě. Rakety Pershing 2 s jadernými náložemi jsou s to doletět k území Sovětského svazu za tak krátkou dobu, že na protiúder by zůstaly jen dvě až tři minuty. Není přehnané tvrdit, že s novými severoamerickými raketami by Evropa žila jako na sopce. Tomu mají kroky navržené moskevskou schůzkou zabránit. Pochopitelně, problémů, o kterých je nezbytné poctivě jednat, je daleka více. Společné prohlášení o nich hovoří a rovněž vyslovuje přesvědčení, že »mír nemůže být upevněn horečným zbrojením«. Pevný a objektivní základ, na němž lze a je nevyhnutelné zastavit horečné zbrojení a obrátit ho opačným směrem, existuje. Tímto základem je vojenskostratcgická rovnováha, jež se ve světě vytvořila. Zdravý rozum přímo diktuje nikoli usilovat o iluzorní vojenskou převahu, nikoli o schopnost sebevražedného prvního jaderného úderu, ale o upevnění dosažené přibližné rovnováhy a postupné snižování její úrovně. Na moskevské poradě bylo znovu jasně prohlášeno, že socialistické země se »rozhodně zasazují o zajištění rovnováhy sil na co nejnižší úrovni« a při respektování zásady stejné bezpečnosti. V prohlášení představitelů sedmi západních zemí na konferenci ve Williamsburgu se proklamuje i zájem NATO na dosažení podstatného omezení výzbroje. Pokud tato slova nebyla řečena jen do větru, pak Společné prohlášení vychází tomuto úmyslu plně vstříc. Vyzývá neztrácet čas a začít vážně jednat o světových problémech. Žádný z nich včetně historického sporu mezi socialismem a kapitalismem totiž nemůže být vyřešen vojenskou cestou. A k tomu, aby nebezpečí války se vzdálilo a nikoli přibližovalo, k tomu, aby vývoj událostí se ubíral směrem k uvolňování napětí a nikoli k jeho riistu, je nezbytné ozdravit vztahy mezi státy a nastolit ve světě ovzduší důvěry. V zájmu míru a bezpečnosti národů je dnes zejména potřebné neprodleně zmrazit jadernou výzbroj všech jaderných mocností, zejména SSSR a USA, přijmout závazek nepoužít jaderné zbraně jako první, nezvyšovat vojenské výdaje členských států Varšavské smlouvy a NATO, vzájemně nepoužít síly mezi oběma vojenskými organizacemi, vytvořit nejaderná pásma v Evropě, úspěšně zakončit madridskou schůzku a co nejdříve začít jednat o zákazu rozmisťovat v kosmickém prostoru jakékoli zbraně. Tyto všechny a ještě další kroky by nepochybně přispěly k tomu, že státy by opět navzájem v sobě viděly partnery a nikoliv nepřátele, že země by opět začaly mezi sehnu spolupracovat na základě úplné rovnosti a vzájemné úcty v zájmu rozvoje a blahobytu svých národů. A to je nepochybně ku prospěchu všem lidem. Vždyť svou touhu po míru a spolupráci tak přesvědčivě vyjádřili všichni ti, kteří se jako zástupci svých zemí sešli na světovém mírovém shromáždění v Praze. Společné prohlášení — to je hlas socialistických zemí vyzývající Západ k jednání, k takovým krokům, jež by upevnily mír a mezinárodní bezpečnost, které by zabránily nejhoršímu. A pokud by snad na Západě tak brzo zapomněli na svá nemnohá dobrá předsevzetí z konference ve Williamsburgu, pak si musejí uvědomit, že socialistické státy v žádném případě nedopustí, aby nad nimi někdo dosáhl vojenské převahy. JAN SVOBODA tribuna 2 7 / 1 9 8 3