Tribuna, leden-červen 1987 (XIX/1-25)
1987-01-07 / No. 1
novoroční projev (Dokončení ze str. 1.) procesu socialistické integrace spojené s širokým uplatňováním nových progresivních forem vědeckotechnické spolupráce, kooperace a specializace výroby a s navazováním přímých styků mezi podniky jednotlivých zemí Budeme se v našem i společném zájmu aktivně na tomto procesu podílet, protože znásobuje naše: síly i možnosti při řešení příštích úkolů, dává nám nové perspektivy. Drazí přátelé, hlavní silou sociálního a ekonomického rozvoje je tvořivá energie lidu. Proto klademe takový důraz na to, aby se plně využívalo všech mnohostranných možností naší socialistické demokracie pro rozšiřování účasti širokých vrstev pracujících, komunistů i nestraníků, příslušníků všech politických stran a organizací Národní fronty na tvorbě a uskutečňování politiky Jde nám o to, aby řídící orgány a pracovníci všech stupňů považovali za povinnost pravidelně se radit š lidmi, skládat jim účty ze své činnosti a in: formovat je o přijímaných opatřeních. Významným činitelem pokroku ie konstruktivní adresná kritika. Budeme dbát, aby se v celé společnosti upevňovalo zdravé ovzduší kritické náročnosti, dodržovaly se základní principy socialismu, zásady socialistické morálky a zákony našeho státu, jednota slov a činů, práv a povinností. Letos se bude konat XI. všeodborový sjezd. Důležitým posláním jeho přípravy a jednání je přispět ke Zvyšování účasti miliónů pracujících v zápase za rozvoj naší společnosti, za splnění osmé .pětiletky. Také příprava IV sjezdu Socialistického svazu mládeže by měla přinést další růst aktivity a angažovanosti mladých lidí. Věříme, že i sjezdy dalších organizací budou znamenat obohacení našeho politického a kulturního života. Velkóú úlohu v prohlubování socialistické demokracie mají národní výbory. Proto je důležité, aby plně využívaly svých pravomoeí a možností'i aktivity občanů y zájmu zlepšování slýžeb,,.,p,bcliQdju, zdravotnictví,* školství a dalšíGh úseků, které ma jí tak velký význam pro život a spokojenost lidí. <Zkušenosti z roku 1986 potvrzují, že cíle stanovené XVII. sjezdem jsou správné a nutné. Probojování nového myšlení a jednání naráží na mnohé překážky, především na setrvačnost, staré návyky i pohodlnost. V zájmu našeho lidu a pokroku naší společnosti budeme sjezdové závěry důsledně realizovat. Jsem přesvědčen, že přitom můžeme počítat s aktivní účastí obrovské většiny pracujících. Soudružky a soudruzi, naše úsilí o urychlení sociálně ekonomického rozvoje je úzce spjato se záuasem za upevnění míru a odvrácení válečného nebezpečí. I v letošním roce budeme věnovat velkou pozornost mezinárodnímu vývoji, pokračovat v důsledném uskutečňování naší mírové zahraniční politiky. Je to politika přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a dalšími bratrskými státy, politika upevňování naší jednoty, vzájemné součinnosti ve všech oblastech. Budeme prohlubovat vztahy se zeměmi rozvojového světa, pokračovat v politickém dialogu a v rozvíjení rovnoprávných a vzájemně prospěšných styků s kapitalistickými státy v duchu zásad mírového soužití. Víme, jak složitá je nynější mezinárodní situace, kolik rizik v sobě skrývá. Reálnou cestu k odzbrojení, zejména jadernému, k upevnění mezinárodní důvěry a bezpečnosti ukazují mírové návrhy a iniciativy Sovětského svazu, států socialistického společenství. Československo se na nich aktivně podílí a mají bezvýhradnou podporu našeho lidu. Jsme si vědomi, že ani letos nebude mezinárodní vývoj jednoduchý Zápas proti militaristickým záměrům imperialistických kruhů bude i nadále vyžadovat velké úsilí Růst vlivu socialistického společenství, pokrokových, mírumilovných a realistických sil na vývoj ve světě nás však opravňuje k důvěře, že i- tento rok prožijeme v mírových podmínkách Budeme pracovat s přesvědčením, že čím silnější je naše vlast, tím větší je i náš přínos k upevnění míru. Vážení spoluobčané, vstupujeme do nového roku s pevným odhodláním čestně se vyrovnat s úkoly, které nás čekají. Máme jasný program, nezbytné zdroje a předpoklady k jeho úspěšnému plnění. Proto jdeme vstříc roku 1987 s důvěrou a optimismem. Posíláme pozdravy našim občanům, kteří plní své pracovní povinnosti v zahraničí, všem přátelům Československa ve světě. Letos oslavíme spolu s rtářoďy Sovětského svazu a Veškerým pokrokovým lidstvem 7Ó. výročí' Velké říjnové socialistické revoluce, která se stala sig-. nálem k rozvinutí zápasu lidových mas za národní a sociální osvobození. V duchu jejích idejí bojoval i náš lid za státní samostatnost, za sociální spravedlnost, za vítězství socialismu. Jsem přesvědčen, že revoluční odkaz této světodějné události bude našim pracujícím podnětem k novým tvůrčím činům pro rozkvět naší vlastí. Ještě jednou vám, drazí přátelé, přeji do nového roku 1987 z celého srdce vše nejlepší, hodně štěstí a úspěchů. • ZÁKLADEM JE ÚCTA K PRÁCI Pracovní kázeň v poslední době skloňujeme ve všech pádech, s jejím praktickým plněním jsou problémy. Jedno je však jisté. Kde panuje organizační a výrobní kázeň, kde je vedoucí pracovník na svém místě, . potíže s kázní mizí. Mnoho u nás v oblasti pracovní kázně a postihování jejího porušení zastaralo, vždyť už také bylo oznámeno, že zákoník práce projde úpravami. Ovšem žádný předpis sám o sobě za nás nic nevyřeší, pokud my sami ve svém okruhu působnosti nebudeme důsledně trvat na jeho dodržování. Ten, kdo má svoji práci rád, komu se stala »koníčkem«, nemá ani s pracovní kázni problémy, dává společnosti i něco navíc. Horší je to ale s některými mladými, kteří jsou s prací na štíru a hledají cestu, jak ji ošidit. Příčina je podle mého soudu někdy už v rodině, nevedeme-li děti k poctivé práci a příliš jim usnadňujeme život. Nedávno mně bylo líto jedné ženy středních let. Stěžovala si, že nemůže svému třináctiletému synovi nic poručit. Kdo- mu tedy poručí a kdo vštípí lásku k práci, když ne vlastní rodiče? Něco tu asi není s výchoveu v pořádku ... Nezanedbatelné je i působení starších spolupracovníků, jejich osobní příklad. Nabízí se otázka, jaký člověk, s jakou pracovní kázní, vyroste z učně, kterého si posíláme v pracovní době třikrát pro pivo, který, když má chuť dělat, je strháván zpět, aby »nezkazil« normy. Je snad řešením, když si stěžují nadřízenému pracovníkovi na špatnou pracovní morálku a on to odbude konstatováním, že jinde je to ještě horší? Jsou i další problémy, které mají všechny společného jmenovatele: průměrnost, pohodlnost, klid svého vlastního já, nějak vydržet do důchodu. Průměrnost, to je do určité míry podhoubí špatné morálky. A proč existuje? Je-li člověk nadprůměrný, Obrací na sebé pozornost okolí, což není dobré. A co je horší, dělá-Ii nad průměr, tak mů naložíme ještě víc. A tu fe další háček. Tisíckrát uděláš svou práci nad průměr a dobře.1 Jednou vznikne chyba a všechno je smazáno, úsilí dnů, měsíců i roků. Pracovní kázeň je a bude problémem potud, pokud si práce nebudeme vážit, a budeme ii považovat jen a jen za »nástroj« k obživě. Dokud se nám dobře vykonaná' práce nestane hutností, potřebou, naplněním našeho snažení. (bh) Zdravému vývoji a vzdělání nejmladší generace věnuje vláda Vietnamské socialistické, republiky stálou pozornost. Dětí je ve Vietnamu na 24 miliónů a tvoří tak téměř polovinu obyvatelstva. Na dětské přídavky vydává stát ročně stamilióny dongů a velkého pokroku bylo dosaženo v dětském lékařství, očkování a snižování dětské úmrtnosti, V okrese Hai-hau’je dnes 420 jeslí, které navštěvuje téměř 250 000 dětí. Na snímku CTK budova jeslí ve vesnici Hal son, kde je umístěno 150 dětí , NAKLADatpi STyl SVOBODA Jan Galandauer: Bohumír Šmeral 1914—1941 Monografie chronologicky navazuje na, ■’ 1. díl životopisu vydaného ve Svobodě v roce 1981 pod názvem Bohumír Šmeral 1880—1914. Sleduje životní i politické osudy této významné osobnosti našeho komunistického a dělnického hnutí od počátku první světové války až do jeho smrti, v Moskvě v roce 1941. Publikace je opatřena poznámkovým aparátem, výběrovou bibliografií a rejstříkem: Doplňují ji fotografické přílohy. 516 stran, váz. 49,— Kčs Miroslav Stříteský: Řízení tvůrčí práce v hospodářských organizacích Návodová příručka je příspěvkem k seznámení se s úspěšnými a osvědčenými způsoby řízení tvůrčích pracovníků. Edice Rar , cionalizace práce vedoucího. 264 stran, kart. 18,— Kčs OBSAH 18. ROČNÍKU TRIBUNY [rok 1986) zveřejníme v čísle 3, které vyjde 21. ledna A ť chceme nebo nechceme, zůstává faktem, že v současných podmínkách nelze zajistit požadovaný ekonomický růst jinak než právě intenzifikací výroby. Potřeba intenzifikoval naše národní hospodářství není nová. Nevznikla včera, ani před pěti roky, ale trvá již téměř třicet let. V současnosti se však naléhavost uspokojení této potřeby nebývalé stupňuje. Abychom dosáhli plánovaného urychlení sociálně ekonomického rozvoje naší socialistické společnosti, musíme splnit především úkoly spjaté s intenzifikací ekonomiky. Dosavadní výsledky v prvním roce osmé pětiletky však bohužel zaostávají za cíli u většiny kvalitativních ukazatelů. Tempo intenzifikačních procesu stále nedostačuje. Těžko bychom nalezli někoho, kdo by dnes veřejně popíral nutnost urychlené intenzifikace našeho národního hospodářství. Dokud se uvažuje v obecné poloze, jsme všichni pro intenzifikaci. Jenomže souhlasit se strategickou linií strany je jedna věc, a přiložit rnkn k dílu věc druhá. Intenzifikace totiž přináší zásadní změny, a tedy konec zaběhlého způsobu hospodaření, konec rutinního řízení a důmyslně maskovaného lenošení. Pořádek a kázeň se předpokládají. Intenzifikace má stále nové a nové požadavky. V tomto ohledu prostě nezná míru a dokáže být svrchovaně nepříjemná. Nelze se pak divit, že má i dlouhou řadu »osobních« nepřátel. Zdá se vám takové tvrzení přehnané? Mně ne! Kdyby přehnané bylo, pak by musela být naše ekonomika už dávno intenzivního typu. Ale tomuto stavu je zatim vzdálena. Subjektem intenzifikace, tedy tím, na ěem celý proces spočívá, jsou pracující lidé. Záměrně zdůrazňuji pracující, neboť nepracovní činnosti mohou sice vést k dosažení ledasčeho, ne však k intenzifikaci národního hospodářství. Chceme-li splnit úkoly, pak musíme zajistit, aby rozhodující většina pracujících se chtěla na tvorbě a plnění programů bezprostředně podílet. O ' ' '>V|# cem přemyslíme SOUVISLOSTI Vše, co hýba lidmi, prochází jejich hlavami. Nutnost ' ideově výchovného působení v souvislosti s urychlením intenzifikace je zde nabíledni. Vždyf se tu- vytvářejí předpoklady pro nezbytné posílení obranného potenciálu naší země a celého socialistického společenství. S*ává se tak podstatným faktorem dalšího udrženi vojensko-politické rovnováhy. Je to intenzifikace výroby na základě využití nejnovějších výsledků vědy a techniky, která umožňuje respektovat ekologické souvislosti společenské výroby. A je to.,. — mohli bychom ještě dlouze vypisovat nezbytné podmínky a důsledky. Tyto souvislosti v každodenní praxi poněkud zakrývá množství drobných, ale palčivých problémů. Můžeme samozřejmě přesvědčovat dělníky, kteří jsou v důsledku intenzifikace konkrétní výroby nuceni změnit napřiklad svou kvalifikaci, o přínosu této intenzifikace pro zachování světového míru. Bude ale mít takové přesvědčování samo o sobě kladný účinek? Ve většině případů asi ne. Přitom obvinit takové dělníky z neochoty přispět k udržení míru ve světě by bylo zjevně nesmyslné. Vztah ke konkrétním projevům intenzifikace se zdaleka neodvíjí pouze z dosažené hladiny všeobecné uvědomělosti. Zde se nevyplácí přeceňovat relativní samostatnost vědomí, stejně jako se jinde nevyplácí její podcenění. Lidské vědomí vždy bylo a bude především vědomým bytím lidi. Chceme-li formovat vědomí pracujících ve vztahu k intenzifikaci národního hospodářství vůbec, nesmíme zapomínat na změny materiálních podmínek života konkrétních pracovníků v konkrétních podnicích. Požadujeme po pracujících, aby se iniciativně zapojili do nutného procesu, aby pracovali nově, více, kvalitněji a odpovědněji. Když se někdo z nich otevřeně zeptá: »Co za to?«, je nezřídka jednoduše prohlášen za neuvědomělého. Nikdo se pochopitelně nenifní zastávat těch, kteří chtějí ud společnosti brát co nejvíce a co nejméně dávat. Právě naopak! Nelze však souhlasit s přístupem, jenž ve své jiudstatě popírá uplatňování zákona rozdělování podle práce v naší společnosti. Jestliže někdo pracuje více a lépe, pak má spravedlivý nárok na větší odměnu, a to bez pochybností o jeho uvedomelosti. Pokud existuje zbožní výroba, a ta, jak známo, u nás zatím existuje, zůstává práce mírou rozdělování. Bezprostřední materiální zainteresovanost pracujících na intenzifikaci výroby je proto nezbytnou podmínkou jejího uskutečnění v dohledné době. Těžko lze očekávat, že pracující budou bojovat za plnění intenzifikačních programů, které nepočítají s přiměřeným zvýšením jejich pracovních příjmů a pozitivními změnami jejich celkových životních podmínek. Smyslem intenzifikace výruby není koneckonců ekonomický růst, ale rozvoj člověka. Na tomto místě mnohý národohospodář namítne, že jsou to všechno hezké řeči, že však plánovaný meziroční přírůstek reálních mezd v 8. pětiletce činí 1,2 procenta za předpokladu celkového plnění ukazatelů plánu. Průměrná měsíční mzda se tak může zvýšit během roku o necelých 30 korun. A když si uvědomíme, co si za 30 korun koupíme v maloobchodní síti...? Podstatné posílení materiální zainteresovanosti z centrálních zdrojů není v současnosti možné, ale existují přece i prostředky podniků! Na podnikové úrovni musí být nalezeny nové formy stimulace pracovních kolektivů usilujících o intenzifikaci výroby. I v dnešních podmínkách lze vybudovat systém hmotných podnětů nepeněžního charakteru: zlepšování pracovních podmínek, zvýšenou preventivní zdravotní péči, zpřístupnění dalšího vzdělávání, řešení bytového problému, stravováni, služeb, kulturního vyžiti a podobně. Při takovémto komplexním pojetí úkolu intenzifikace ekonomiky bychom neměli mít žádné obavy o splnění cílů. Zájem na lepším životě má totiž každý. A kdo by chtěl bojovat proti svým zájmům ...? JAN PALA tribuna 1/1987