Tribuna, leden-červen 1987 (XIX/1-25)

1987-01-07 / No. 1

novoroční projev (Dokončení ze str. 1.) procesu socialistické integrace spoje­né s širokým uplatňováním nových progresivních forem vědeckotechnické spolupráce, kooperace a specializace výroby a s navazováním přímých styků mezi podniky jednotlivých zemí Bude­me se v našem i společném zájmu aktivně na tomto procesu podílet, pro­tože znásobuje naše: síly i možnosti při řešení příštích úkolů, dává nám nové perspektivy. Drazí přátelé, hlavní silou sociálního a ekonomic­kého rozvoje je tvořivá energie lidu. Proto klademe takový důraz na to, aby se plně využívalo všech mnohostran­ných možností naší socialistické demo­kracie pro rozšiřování účasti širokých vrstev pracujících, komunistů i nestra­níků, příslušníků všech politických stran a organizací Národní fronty na tvorbě a uskutečňování politiky Jde nám o to, aby řídící orgány a pracov­níci všech stupňů považovali za povin­nost pravidelně se radit š lidmi, skládat jim účty ze své činnosti a in: formovat je o přijímaných opatřeních. Významným činitelem pokroku ie kon­struktivní adresná kritika. Budeme dbát, aby se v celé společnosti upevňo­valo zdravé ovzduší kritické náročno­sti, dodržovaly se základní principy socialismu, zásady socialistické morál­ky a zákony našeho státu, jednota slov a činů, práv a povinností. Letos se bude konat XI. všeodborový sjezd. Důležitým posláním jeho přípra­vy a jednání je přispět ke Zvyšování účasti miliónů pracujících v zápase za rozvoj naší společnosti, za splnění os­mé .pětiletky. Také příprava IV sjezdu Socialistického svazu mládeže by měla přinést další růst aktivity a angažova­nosti mladých lidí. Věříme, že i sjezdy dalších organizací budou znamenat obohacení našeho politického a kultur­ního života. Velkóú úlohu v prohlubo­vání socialistické demokracie mají národní výbory. Proto je důležité, aby plně využívaly svých pravomoeí a mož­ností'i aktivity občanů y zájmu zlepšo­vání slýžeb,,.,p,bcliQdju, zdravotnictví,* školství a dalšíGh úseků, které ma jí tak velký význam pro život a spokojenost lidí. <­Zkušenosti z roku 1986 potvrzují, že cíle stanovené XVII. sjezdem jsou správné a nutné. Probojování nového myšlení a jednání naráží na mnohé překážky, především na setrvačnost, staré návyky i pohodlnost. V zájmu našeho lidu a pokroku naší společnosti budeme sjezdové závěry důsledně rea­lizovat. Jsem přesvědčen, že přitom můžeme počítat s aktivní účastí obrov­ské většiny pracujících. Soudružky a soudruzi, naše úsilí o urychlení sociálně eko­nomického rozvoje je úzce spjato se záuasem za upevnění míru a odvrácení válečného nebezpečí. I v letošním roce budeme věnovat velkou pozornost me­zinárodnímu vývoji, pokračovat v dů­sledném uskutečňování naší mírové za­hraniční politiky. Je to politika přátel­ství a spojenectví se Sovětským sva­zem a dalšími bratrskými státy, politi­ka upevňování naší jednoty, vzájemné součinnosti ve všech oblastech. Bude­me prohlubovat vztahy se zeměmi roz­vojového světa, pokračovat v politic­kém dialogu a v rozvíjení rovnopráv­ných a vzájemně prospěšných styků s kapitalistickými státy v duchu zásad mírového soužití. Víme, jak složitá je nynější mezi­národní situace, kolik rizik v sobě skrývá. Reálnou cestu k odzbrojení, ze­jména jadernému, k upevnění mezi­národní důvěry a bezpečnosti ukazují mírové návrhy a iniciativy Sovětského svazu, států socialistického společen­ství. Československo se na nich aktivně podílí a mají bezvýhradnou podporu našeho lidu. Jsme si vědomi, že ani le­tos nebude mezinárodní vývoj jednodu­chý Zápas proti militaristickým záměrům imperialistických kruhů bu­de i nadále vyžadovat velké úsilí Růst vlivu socialistického společenství, po­krokových, mírumilovných a realistic­kých sil na vývoj ve světě nás však opravňuje k důvěře, že i- tento rok prožijeme v mírových podmínkách Bu­deme pracovat s přesvědčením, že čím silnější je naše vlast, tím větší je i náš přínos k upevnění míru. Vážení spoluobčané, vstupujeme do nového roku s pev­ným odhodláním čestně se vyrovnat s úkoly, které nás čekají. Máme jasný program, nezbytné zdroje a předpokla­dy k jeho úspěšnému plnění. Proto jde­me vstříc roku 1987 s důvěrou a opti­mismem. Posíláme pozdravy našim občanům, kteří plní své pracovní povinnosti v zahraničí, všem přátelům Českoslo­venska ve světě. Letos oslavíme spolu s rtářoďy Sovět­ského svazu a Veškerým pokrokovým lidstvem 7Ó. výročí' Velké říjnové so­cialistické revoluce, která se stala sig-. nálem k rozvinutí zápasu lidových mas za národní a sociální osvobození. V duchu jejích idejí bojoval i náš lid za státní samostatnost, za sociální spravedlnost, za vítězství socialismu. Jsem přesvědčen, že revoluční odkaz této světodějné události bude našim pracujícím podnětem k novým tvůrčím činům pro rozkvět naší vlastí. Ještě jednou vám, drazí přátelé, přeji do nového roku 1987 z celého srdce vše nejlepší, hodně štěstí a úspěchů. • ZÁKLADEM JE ÚCTA K PRÁCI Pracovní kázeň v poslední době skloňu­jeme ve všech pádech, s jejím praktickým plněním jsou problémy. Jedno je však jisté. Kde panuje organizační a výrobní kázeň, kde je vedoucí pracovník na svém místě, . potíže s kázní mizí. Mnoho u nás v oblasti pracovní kázně a postihování jejího porušení zastaralo, vždyť už také bylo oznámeno, že zákoník práce projde úpravami. Ovšem žádný před­pis sám o sobě za nás nic nevyřeší, pokud my sami ve svém okruhu působnosti nebu­deme důsledně trvat na jeho dodržování. Ten, kdo má svoji práci rád, komu se stala »koníčkem«, nemá ani s pracovní kázni problémy, dává společnosti i něco navíc. Horší je to ale s některými mladými, kteří jsou s prací na štíru a hledají cestu, jak ji ošidit. Příčina je podle mého soudu někdy už v rodině, nevedeme-li děti k po­ctivé práci a příliš jim usnadňujeme život. Nedávno mně bylo líto jedné ženy střed­ních let. Stěžovala si, že nemůže svému třináctiletému synovi nic poručit. Kdo- mu tedy poručí a kdo vštípí lásku k práci, když ne vlastní rodiče? Něco tu asi není s výchoveu v pořádku ... Nezanedbatelné je i působení starších spolupracovníků, jejich osobní příklad. Nabízí se otázka, jaký člověk, s jakou pra­covní kázní, vyroste z učně, kterého si po­síláme v pracovní době třikrát pro pivo, který, když má chuť dělat, je strháván zpět, aby »nezkazil« normy. Je snad řešením, když si stěžují nadříze­nému pracovníkovi na špatnou pracovní morálku a on to odbude konstatováním, že jinde je to ještě horší? Jsou i další problémy, které mají všech­ny společného jmenovatele: průměrnost, pohodlnost, klid svého vlastního já, nějak vydržet do důchodu. Průměrnost, to je do určité míry pod­houbí špatné morálky. A proč existuje? Je-li člověk nadprůměrný, Obrací na sebé pozornost okolí, což není dobré. A co je horší, dělá-Ii nad průměr, tak mů naložíme ještě víc. A tu fe další háček. Tisíckrát uděláš svou práci nad průměr a dobře.1 Jednou vznikne chyba a všechno je sma­záno, úsilí dnů, měsíců i roků. Pracovní kázeň je a bude problémem po­tud, pokud si práce nebudeme vážit, a bu­deme ii považovat jen a jen za »nástroj« k obživě. Dokud se nám dobře vykonaná' práce nestane hutností, potřebou, napl­něním našeho snažení. (bh) Zdravému vývoji a vzdělání nejmladší generace věnuje vláda Vietnamské socialistické, republiky stálou pozornost. Dětí je ve Vietnamu na 24 miliónů a tvoří tak téměř polo­vinu obyvatelstva. Na dětské přídavky vydává stát ročně stamilióny dongů a velkého pokroku bylo dosaženo v dětském lékařství, očkování a snižování dětské úmrtnosti, V okrese Hai-hau’je dnes 420 jeslí, které navštěvuje téměř 250 000 dětí. Na snímku CTK budova jeslí ve vesnici Hal son, kde je umístěno 150 dětí , NAKLADatpi STyl SVOBODA Jan Galandauer: Bohumír Šmeral 1914—1941 Monografie chronologicky navazuje na, ■’ 1. díl životopisu vydaného ve Svobodě v roce 1981 pod názvem Bohumír Šmeral 1880—1914. Sleduje životní i politické osu­dy této významné osobnosti našeho komu­nistického a dělnického hnutí od počátku první světové války až do jeho smrti, v Moskvě v roce 1941. Publikace je opatře­na poznámkovým aparátem, výběrovou bibliografií a rejstříkem: Doplňují ji foto­grafické přílohy. 516 stran, váz. 49,— Kčs Miroslav Stříteský: Řízení tvůrčí práce v hospodářských organizacích Návodová příručka je příspěvkem k sezná­mení se s úspěšnými a osvědčenými způ­soby řízení tvůrčích pracovníků. Edice Rar , cionalizace práce vedoucího. 264 stran, kart. 18,— Kčs OBSAH 18. ROČNÍKU TRIBUNY [rok 1986) zveřejníme v čísle 3, které vyjde 21. ledna A ť chceme nebo nechceme, zůstává faktem, že v sou­časných podmínkách nelze zajistit požadovaný ekonomický růst jinak než právě intenzifikací výroby. Potřeba intenzifikoval naše národní hospodářství není nová. Nevznikla včera, ani před pěti roky, ale trvá již téměř třicet let. V současnosti se však naléhavost uspo­kojení této potřeby nebývalé stupňuje. Abychom dosáhli plánovaného urychlení sociálně ekonomického rozvoje naší socialistické společnosti, musíme splnit především úkoly spjaté s intenzifikací ekonomiky. Dosavadní vý­sledky v prvním roce osmé pětiletky však bohužel za­ostávají za cíli u většiny kvalitativních ukazatelů. Tempo intenzifikačních procesu stále nedostačuje. Těžko bychom nalezli někoho, kdo by dnes veřejně po­píral nutnost urychlené intenzifikace našeho národního hospodářství. Dokud se uvažuje v obecné poloze, jsme všichni pro intenzifikaci. Jenomže souhlasit se strategic­kou linií strany je jedna věc, a přiložit rnkn k dílu věc druhá. Intenzifikace totiž přináší zásadní změny, a tedy konec zaběhlého způsobu hospodaření, konec rutinního řízení a důmyslně maskovaného lenošení. Pořádek a kázeň se předpokládají. Intenzifikace má stále nové a nové požadavky. V tomto ohledu prostě nezná míru a dokáže být svrchovaně nepříjemná. Nelze se pak divit, že má i dlouhou řadu »osobních« nepřátel. Zdá se vám takové tvrzení přehnané? Mně ne! Kdyby přehnané bylo, pak by musela být naše ekonomika už dávno intenziv­ního typu. Ale tomuto stavu je zatim vzdálena. Subjektem intenzifikace, tedy tím, na ěem celý proces spočívá, jsou pracující lidé. Záměrně zdůrazňuji pracu­jící, neboť nepracovní činnosti mohou sice vést k dosaže­ní ledasčeho, ne však k intenzifikaci národního hospo­dářství. Chceme-li splnit úkoly, pak musíme zajistit, aby rozhodující většina pracujících se chtěla na tvorbě a pl­nění programů bezprostředně podílet. O ' ' '>V|# cem přemyslíme SOUVISLOSTI Vše, co hýba lidmi, prochází jejich hlavami. Nutnost ' ideově výchovného působení v souvislosti s urychlením intenzifikace je zde nabíledni. Vždyf se tu- vytvářejí předpoklady pro nezbytné posílení obranného potenciálu naší země a celého socialistického společenství. S*ává se tak podstatným faktorem dalšího udrženi vojen­­sko-politické rovnováhy. Je to intenzifikace výroby na základě využití nejnovějších výsledků vědy a techniky, která umožňuje respektovat ekologické souvislosti spole­čenské výroby. A je to.,. — mohli bychom ještě dlouze vypisovat nezbytné podmínky a důsledky. Tyto souvislosti v každodenní praxi poněkud zakrývá množství drobných, ale palčivých problémů. Můžeme samozřejmě přesvědčovat dělníky, kteří jsou v důsledku intenzifikace konkrétní výroby nuceni změnit napřiklad svou kvalifikaci, o přínosu této intenzifikace pro zacho­vání světového míru. Bude ale mít takové přesvědčování samo o sobě kladný účinek? Ve většině případů asi ne. Přitom obvinit takové dělníky z neochoty přispět k udr­žení míru ve světě by bylo zjevně nesmyslné. Vztah ke konkrétním projevům intenzifikace se zdale­ka neodvíjí pouze z dosažené hladiny všeobecné uvědo­­mělosti. Zde se nevyplácí přeceňovat relativní samostat­nost vědomí, stejně jako se jinde nevyplácí její podce­nění. Lidské vědomí vždy bylo a bude především vědo­mým bytím lidi. Chceme-li formovat vědomí pracujících ve vztahu k intenzifikaci národního hospodářství vůbec, nesmíme zapomínat na změny materiálních podmínek ži­vota konkrétních pracovníků v konkrétních podnicích. Požadujeme po pracujících, aby se iniciativně zapojili do nutného procesu, aby pracovali nově, více, kvalitněji a odpovědněji. Když se někdo z nich otevřeně zeptá: »Co za to?«, je nezřídka jednoduše prohlášen za neuvědo­mělého. Nikdo se pochopitelně nenifní zastávat těch, kteří chtějí ud společnosti brát co nejvíce a co nejméně dávat. Právě naopak! Nelze však souhlasit s přístupem, jenž ve své jiudstatě popírá uplatňování zákona rozdělo­vání podle práce v naší společnosti. Jestliže někdo pracu­je více a lépe, pak má spravedlivý nárok na větší od­měnu, a to bez pochybností o jeho uvedomelosti. Pokud existuje zbožní výroba, a ta, jak známo, u nás zatím existuje, zůstává práce mírou rozdělování. Bez­prostřední materiální zainteresovanost pracujících na intenzifikaci výroby je proto nezbytnou podmínkou je­jího uskutečnění v dohledné době. Těžko lze očekávat, že pracující budou bojovat za plnění intenzifikačních pro­gramů, které nepočítají s přiměřeným zvýšením jejich pracovních příjmů a pozitivními změnami jejich celko­vých životních podmínek. Smyslem intenzifikace výruby není koneckonců ekonomický růst, ale rozvoj člověka. Na tomto místě mnohý národohospodář namítne, že jsou to všechno hezké řeči, že však plánovaný meziroční přírůstek reálních mezd v 8. pětiletce činí 1,2 procenta za předpokladu celkového plnění ukazatelů plánu. Průměrná měsíční mzda se tak může zvýšit během roku o necelých 30 korun. A když si uvědomíme, co si za 30 korun koupíme v maloobchodní síti...? Podstatné posílení materiální zainteresovanosti z cen­trálních zdrojů není v současnosti možné, ale existují přece i prostředky podniků! Na podnikové úrovni musí být nalezeny nové formy stimulace pracovních kolektivů usilujících o intenzifikaci výroby. I v dnešních podmín­kách lze vybudovat systém hmotných podnětů nepe­něžního charakteru: zlepšování pracovních podmínek, zvýšenou preventivní zdravotní péči, zpřístupnění dal­šího vzdělávání, řešení bytového problému, stravováni, služeb, kulturního vyžiti a podobně. Při takovémto komplexním pojetí úkolu intenzifikace ekonomiky bychom neměli mít žádné obavy o splnění cílů. Zájem na lepším životě má totiž každý. A kdo by chtěl bojovat proti svým zájmům ...? JAN PALA tribuna 1/1987

Next