Tribuna, červenec-prosinec 1987 (XIX/27-52)
1987-07-08 / No. 27
(Pokračování na str. 4, 5) tribuna 27/1937 Aktivně se podílet na velkých přeměnách společnosti i tento sjezd. Ústřední výbor Komunistické strany Československa počítá s masovými sdělovacími prostředky, spoléhá na ně. Mohu, myslím, oprávněně konstatovat, že naše publicistika, naše novinářská fronta nezklame ani v současné době, kdy jsou na ni bez zveličováni kladeny mimořádné úkoly a povinnosti. Jak dosvědčuje zpráva předsednictva ÚV CSSN i dosavadní diskuse, novináři jsou si těchto úkolů a povinností vědomi, k nim Se soustřeďuje pozornost sjezdu. Chtěl bych tento věcný tón a charakter jednání sjezdu ocenit. Kritika, která tu zaznívá, je dokladem upřímné snahy odstranit nedostatky, které nás znepokojuji. Je výrazem úsilí pozvednout úroveň práce novinářů na vyšší stupeň v souladu s novými phtřebami a požadavky. A to je, jak se o tom také u soudruha Husáka hovořilo. to nejdůležitější. Nikde, v žádné redakci, se nelze spokojovat s dosaženým stavem práce, domnívat se. že už snad není co zlepšovat. Všude, v každé redakci, je třeba na dosavadní práci pohlížet kriticky. Ne proto, že o kritice, její potřebě, se dnes všude mluví, ale proto, že bez ní nebudeme s to — a to má pocho pitelné širší platnost — s úkoly, které před námi jsou, na patřičné úrovni se vyrovnat. VÝZNAMNÁ ÚLOHA ŽURNALISTIKY Nad každým číslem novin, nad každou stránkou, článkem, poznámkou, zprávou nad každým pořadem v televizi a rozhlase. nad každým materiálem, který publikujeme v kterémkoli časopise, zejména však v tom, který má masový dosah, je třeba odpovědně přemýšlet, v příslušných kolektivech posuzovat, nakolik je argumentace, kterou používáme, přesvědčivá a působivá, nakolik čtenářům, posluchačům a divákům, na které se obracíme, po máhá v politické, Ideové a životní orientaci. Tuto otázku — otázku smyslu naší novinářské práce — si musíme všude znovu a znovu klást, nespokojovat se nikde vyhýbavou nebo povrchní odpovědí, či dokonce takovou odpověď omezovat jen na formální stránku této práce, na její přitažlivost a atraktivnost. I když pracujeme na tzv. drobných materiálech, stále je třeba mít na paměti, že posláním naší publicistiky není jen zrcadlit skutečnost v jejích zajímavých jevových podobách, ale především co nejvíce přispívat k aktivizaci lidského činitele, probouzet a prohlubovat zájem lidí o politický život, o osud své země, vývoj ve světě, vést je k aktivní, uvědomělé účasti na velkém společném díle socialistické výstavby, na vytváření nové společnosti založené na hodnotách socialismu. Spokojenost nemůže být ani tam, kde se oprávněně domnívají, že drží krok s dobou. V žurnalistice, jakou dnes potřebujeme, to nestačí. Její ambice musí být vyšší. Neúnavně, ustavičně musí přicházet s podněty a stimulovat vývoj, probojovávat myšlenky vydobyté poznáním a praxí těch, kdo jsou vpředu, šířit je a bájit, vytrvale pobízet k smělosti v hledání nových cest vývoje. Musí však také včas dokud je ještě možné zabránit velkým ztrátám, signalizovat různá nebezpe čí hrozící společnosti, varovat před každou neodpovědností, bezohledností k zájmům společnosti, k její budoucnosti. A v žádném případě se nesmí nechat zneužít k laciné propagaci a zastírání složitosti problémů, jež v zájmu dalšího rozvoje socialismu nebo odstranění jeho dlouhodobých deformací musíme řešit. Nese přímou spoluodpovědnost za to, jak seriózně k těmto problémům lidé přistupují, jak informované o nich soudí, jak pravdivě je vidí, zda doceňují faktory a souvislosti, jež pro jejich zvládnutí mohou být rozhodující. Nejméně ze dvou důvodů musíme takto náročně a přísně k novinářské práci přistupovat. První je dán úkoly přestavby naší společnosti. Jejím cílem je uvolnění a znásobení tvořivého potenciálu společnosti, odstranění brzdících mechanismů odsuzujících řadu úseků k zaostávání, využití nesmírných možností socialistického společenského zřízení, jeho předností spočívá jících především ve vědeckém řízení a plánování na jedné straně, v široké iniciativě a tvůrčí aktivitě na straně druhé. Od toho, jak se do přestavby zapojí žurnalistika, do značné míry bude záviset postup. tempo a důslednost procesu přestavby. Vždyf celý výsledek tohoto mimořádně závažného úsilí je vlastně předurčen tím, nakolik se stane záležitostí širokých vrstev společností, nakolik se podaří vytvořit příslušné společenské klima podněcující přestavbu, garantující její konzis tentnost, zřetězení jejích článků v politické, sociálně ekonomické 1 duchovní oblastí života společnosti, nezbytnost krok za krokem řešit jeden problém za dru hým s širokou účastí veřejností. Příklad vidíme v činnosti KSSS. Lednové a nynější červnové plénum ÚV KSSS ukazují názorně a podnětně tuto důslednost, cílevědomost v postupu přestavby odehrávající se v Sovětském svazu v posledních dvou letech. Hluboké společenské změny jsou provázeny a inspirovány změnami v myšlení a psychologii lidí, široké veřejnosti, jsou přímo podmíněny rozsáhlou »glasností«, nebývalou otevřeností politiky, vášnivými, seriózními a věcnými diskuse1 mi k nejrůznějším palčivým otázkám, názorovou konfrontací zaměřenou na rozvoj a upevnění socialismu, prohloubení socialistické demokracie, socialistické samosprávy lidu. Sdělovací prostředky Sovětského svazu jsou pro nás příkladem toho, jak plnit demokratickou funkci žurnalistiky v socialistické společnosti, jak je třeba tyto prostředky využívat, aby pracující bylí subjektem, a nikoli pouhým objektem politiky. I naše sdělovací prostředky musí právě z tohoto hlediska tuto funkci co nejšířeji a nejúčinněji plnit. Bylo nám to ostatně uloženo v jednom z klíčových bodů závažného usnesení, které přijalo březnové zasedání ÚV KSČ v tomto roce. Co je pro to nutno udělat, o tom musíme důkladně pojednat, neboť v této souvis losti vyvstává řada nových otázek, v nichž je nezbytné zjednat jasno nejen mezi novináři. K tomu ovšem bude třeba také s definitivní platností překonat určité předsudky, jejichž výrazem je nedůvěra v konstruktivní úlohu sdělovacích prostředků, svého druhu syndrom této nedň věty. Rok šedesátý osmý nemůže být pochopitelně zapomenut. Hon na čarodějnice kamuflovaný tzv. demokratizaci, jež se vyznačovala krajní intolerantností a svévolí, se odehrával zejména v masových sdělovacích prostředcích, jichž se zmocnila a zneužila pravice, živly, jež se rozhodly zúčtovat s Únorem. To zanechalo své stopy. Jsou zřejmé 1 v určité psychologické bariéře. Ta některým lidem brání vidět ve sdělovacích prostředcích jeden z nejvýznamnějších nástrojů demokratizace, jež je životně potřebná pro socialismus, garantuje jeho dynamický rozvoj, chrání jej před sociální a duchovni korozí. Druhé naopak navádí k domněnce, že tyto prostředky mohou být platformou nátlaku k prosazování omezených skupí nových či resortních zájmů, nebo dokon ce zištných zájmů a diskreditace názorů a stanovisek osobních odpůrců. Zkušenost, kterou jsme v minulosti získali, nás do jisté míry činí Imunními vůči podobnému zneužití sdělovacích prostředků. Ale jen do jisté míry. Je nezbytné mít ji stále před očima, nezapomínat na ni, vycházet z ní, nepřipustit žádnou její bagatelizaci — z žádných pozic, ani zprava, ani »zleva«. Co bylo v poslední dobé nejednou naprosto jasně a jedno značně řečeno o poučeních z krizového období konce šedesátých let obecně, musí platit zvláště o sdělovacích prostředcích: nechť nikdo — ani venku, ani u nás — nespekuluje s nějakou recidivou neblahého vývoje »polednové politiky«'Sede sátého osmého roku. Od vedoucí úlohy komunistické strany v naší společnosti, od principů socialismu v řízení společnosti neustoupíme. Vysokou cenu jsme platili za »experimentování« v těchto základních záležitostech. Tady nemáme co přehodnocovat, zpochybňovat a měnit. Ještě důsledněji je třeba držet se poznané pravdy, byť byla a zůstala pro mnohé, co selhali čí neobstáli, jakkoli nepříjemná a trpká. Není vyšší a ušlechtilejší povinnosti než ta, kterou na sebe vědomě bere naše ideologická fronta — a v jejích prvních řadách naše žurnalistika — povinnost sloužit straně, lidu, socialismu, bojovat za rozvoj a upevňování společenského zřízení, které poprvé v historií osvobozuje člověka práce, úctu k práci, jejíž výsledky obohacují společnost, činí základem duchovních hodnot; organicky spojuje svobodu a demokracii, založené na likvidaci soukromovlastnického systému, vykořisťování a sociální nerovnosti, s myši etikou míru a bratrství mezí národy. Věc ovšem není v tom — a to všichni dobře víme — tyto hodnoty, ideové, a morální principy socialismu deklarovat, hlásit se k nim, vystavovat je na odiv, zvedat je na prapor. Věc je v tom uskutečňovat takovou politiku, která jejich velikost prokazuje v praxi, v životě společnosti, jež pro jejich postupnou realizaci vytváří nezbytné předpoklady v revolučních přeměnách socialistické výstavby. Jedním z hlavních důvodů přestavby je uvést do souladu naše činy, praktické kroky naší politiky s jejími zásadami a přitom reagovat na nově vznikající potřeby doby, všestranně upevnit pozici socialismu jako skutečného garanta pokroku, demokracie, míru. Vždyť dnes je s touto úlohou socialismu spojena sama perspek tiva dalši existence lidstva, otázka jeho bytí a nebytí, jeho přežití či zániku. Inspirující mezinárodní význam přestavby, jež se odehrává v Sovětském sva zu, vidíme právě v tom, s jakou odpovědností a houževnatostí reaguje dnešní vedení Komunistické strany Sovětského svazu nejen na.problémy dalšího rozvoje so cialismu v SSSR, ale i na úkoly spojené s jeho celkovou úlohou ve světě, s posláním. které mu před sedmdesáti lety svěřila Velká říjnová socialistická revoluce, jež otevřela před lidstvem cestu přechodu od kapitalismu k socialismu — cestu, jak je dnes už zřejmé, nezvratnou, ale nesmírně obtížnou, strastiplnou; z dnešního pohledu, v němž se již nejednou ztrácí konkrétnost historické velikosti zápasů, v nichž byla vydobývána jednotlivá vítězství, až neuvěřitelně obětiplnou. Oprávněně,, byl odmítnut zjednodušující přístup k této historii jako k řetězu události, jež vedly oď triumfu k triumfu. Stejně tak třeba rozhodně čelit všem pokusům očernit tuto nejvýznamnější epochu dějinného převratu, postavit se proti jakýmkoli snahám vnutit dnešku pohledy, s nimiž minulé události i úlohu jednotlivých osobností v nich hodnotí obhájci starého světa, nepřátelé socialismu. Tvořivou energii a sílu do dnešních zápasů čerpáme z revoluční kontinuity, jež spo juje dnešek s nesmrtelným dílem těch, kdo položili pevné základy, na nichž budujeme. a které nám dávají i potřebnou jistotu a důvěru v budoucnost. Bez této jistoty a důvěry, kterou by nepřátelé pokroku a míru chtěli rozleptat, třeba s pomocí ahistorických výpadů proti hodnotám, jejichž platnost prokázaly právě zkoušky času, bychom nemohli obstát v složité době, kterou dnes prožíváme a jež lidstvo zavádí znovu na významnou křižovatku. Tentokrát by chybné vykročení mohlo vést ke katastrofě. A tady jsme u našeho druhého důvodu, který nás nuti zpřísnit požadavky na naši žurnalistiku a nepřipustit, aby so na publicistické frontě rozhostilo nějaké sebeuspokojení. abychom so na tomto poli začali spokojovat s tím,, čeho jsme dosáhli, považovali úroveň této práce za dostačující a nechtěli pochopit, že kritický pohled na vlastní práci musí být denní záležitosti; a že musí být zaměřen hlavně na obsahové aspekty této tvořivé činnosti. Otázky, jak lidé u nás rozumí době, v níž žijí, jak zřejmé jsou jim kořeny, z nichž vyrostl dnešek, v jaké vážnosti mají po krokové a revoluční tradice svého národa, jak správně a ostře vidí současné problémy, převratný charakter této doby, jak pohlížejí na soupeření mezi kapitalismem a socialismem, nakolik chápou konkrétně historickou dotěrminovanost svetového revolučního procesu i dialektiku vztahu mezi rozpory a jednotou světa, jenž se nebývalé internacionalizuje a jehož společné zájmy musí tlumočit a probojovávat socialistické země — všechny tyto otázky a zvláště pak otázka, co z odpovědí na ně lidé vyvozují pro svůj hodnotový systém, své názory, politické přesvědčení a životní pozici, musí být v centru pozornosti našich sdělovacích prostředků. A musí se o ně zajímat ne v ně jaké abstraktní rovině, ale jako o záležitost každodenní práce nad nejrůznějšími materiály, jež zveřejňují — * vědomím vysoké odpovědnosti ke svým čtenářům, posluchačům a divákům. ZOBECŇOVAT ZKUŠENOSTI KSSS A OSTATNÍCH BRATRSKÝCH STRAN Ne náhodou vyzvedáme výchovu v duchu socialistického vlastenectví a proletářského, socialistického Internacionalis mu jako osu celé naší politickovýchovné práce. Od ní do značné míry závisí pracovní a občanská aktivita lidí, jejich vztah k povinnostem vůči společností. Nechci nyní vypočítávat, co všechno podmiňuje tuto výchovu, co rozhoduje o tom, nakolik zrna, která zaseje, mohou vzejít, jakou úrodu přinesou. Sami nejlépe víte, jak je to složité. Jedno je však nesporné: celá tato práce by byla odsouzena k neúspěchu, kdyby se neoplrala o denní působení sdělovacích prostředků, o promyšlenou, seriózně vedenou informační politiku a bohatou dokumentaci pravdivě zobrazující život v socialistických zemích, nesmírné úsilí bratrských stran a lidu těchto zemí o vyřešení problémů, s nimiž se střetávají a jež jsou o to úspěšněji zvládány, oč důsledněji se prosazuje zákonitá tendence k vzájemné spolupráci a pomoci, k semknutosti a integraci, tvůrčímu zhodnocení zkušenosti, jež každá z jednotlivých zemi na cestě budováni socialismu získala a jež se stávají naším společným mimořádně cenným bohatstvím. Před našimi sdělovacími prostředky j* nyní velmi aktuální úkol: právě v souvislosti s tím, jak jednotlivé země našeho společenství reagují na objektivní potřebu přestavby, jaké konkrétní kroky v tom podnikají, pečlivě seznamovat naši veřejnost se všemt počiny směřujícími k dosažení nové, vyšší kvalitativní úrovně socialistické společnosti v té či oné zemi, k urychlení jejího sociálně ekonomického rozvoje, k širokému rozvoji jejího duchovního života. Nemusím snad zvlášť zdůrazňovat, jaké místo v tom přikládá me iniciativám, s nimiž přichází Komunistická strana Sovětského svazu, jež ne jen vypracovala koncepci přestavby, ale je i jejím katalyzátorem. To ostatně naše sdělovací prostředky, aniž by k tomu potřebovaly nějaké pokyny nebo regulativní direktivy, ukazují. V tom jejích aktivitu také vysoce oceňujeme. I u ostatních socialistických zemí se však můžeme mnohému přiučit. Aplikovat zkušenosti druhých musíme ovšem tak, aby zapustily kořeny v našich podmínkách, aby se ne staly vnějšími šablonami, ale vrostly dt> naší společenské reality, abychom si je plně osvojili. Nad jejich konkretizací, rozpracováním, nemá-li docházet k jejich kompromitaci, nemá-li se k nim přistupovat jako k čemusi vnějšímu, konjunktur nímu, módnímu, je třeba vždy odpovědně přemýšlet. Ne ovšem proto, aby se nakonec niělo ukázat, že pro nás cenné zkušenosti druhých nejsou k ničemu, ale v zájmu jejich skutečné adaptace, optimálního uplatněni. I v zájmu toho, abychom nešli cestou, která v té či oné zemi naráží na vážné problémy. Reálná praxe musí být i tady hlavním kritériem správnosti našeho počínání. Neměly by o ní rozhodovat vnější gesta, bezmyšlenkovitost a překotnost v přejí maní zkušeností, hlučnost a okázalost, s jakou jsou někteří lidé ochotni kdykoli se přihlásit k potřebným změnám, aniž by pro ně hnuli prstem. Rozšíření a zintenzívnení publicistiky a zpravodajství o socialistických zemích, zaměření této činnosti na to, jak v nich řeší reálně problémy rozvoje, jaké zkušenosti přitom nabývají, jak se v živé praxi ověřují závěry teorie marxismu-leninismu, v čem se projevuje jejich tvůrčí síla, povede nesporně k tomu, aby lidé u nás měli o socialismu správnou představu; aby v něm viděli systém, který je v ustavičném pohybu, jemuž je cizí jakákoli strnulost; který své formy musi měnit s etapami vývoje, překonávat přitom nejrůznější těžkosti, řešit rozpory, jež jsou mu vlastní. Netečnost k novým problémům, zastírání těžkostí a rozporů byly vždy škodlivé. Odzbrojovaly, demobilizovaly síly nezbytné k probojováni nových cest vývoje. Problémy, jež byly zlehčovány, se hromadily, jejich řešení odkládalo, což dřív« či později zákonitě plodilo napětí a konflikty. Jak známo, nevyhnuly se v důsledku toho některé země, včetně naší, ani krizovým situacím. Přestavba, Jejíž nezbytnost potvrdily mj. i kritické analýzy příčin takových krizových situací, musi být nevyhnutelně spojena s důsledným překonáním zastaralých, neživotných nebo životu se příčících představ o socialism« poznamenaných praxi socialistické výstavby v obdobích, která vyžadovala formy a metody řízení, jež se postupně staly neúčinnými a anachronními. BOJOVAT ZA NOVÉ MYŠLENI Není proto náhodné, že s přestavbou ja položen důraz i na nové myšlení. Jak bylo již při jiných příležitostech objasněno, není v požadavku nového myšleni obsažena žádná výzva k převracení dosavadních 9v:*