Týdeník Aktualit, říjen-prosinec 1968 (I/1-12)
1968-10-14 / No. 1
KOMENTÁŘE, POZNÁMKY, REPORTÁŽE SOUDRUŽSTVÍ, VĚCNÁ SPOLUPRÁCE, UPŘÍMNOST Mezi posledními dvěma setkáními sovětských a československými představitelů, uplynul přibližně jeden měsíc. Přes růzré předpovědi íkarohlídů, je možné již nyní s jistotou říci, že toto obdob! nebylo zbytečným a neni bez pozitivich výsledků. Ten, kdo pozorně pročetl komuniké zveřejněné 5. října v Moskvě a v Praze, nemohl nepocítit, že druhé moskevské setkání je novým krokem vpřed. Potvrdilo, že opatřeni vypracovaná 23. — 26. srpna, jsou základem úspěšné normalizace společenského a politického života CSSR, základem rozvoje přátelských vztahů Československa se Sovětským Svazem a dalšími socialistickými zeměmi. Ti kdo rádi dramatizuji situaci, zvláště pak ti, kdož si zvykli zaměňovat reálná fakta pustými výmysly, mohou se podle libosti cvičit ve čtení »mezi řádky«. Co se týče sovětských lidi, a já věňm i většiny Cechů a Slováků, přečetli jistě v komuniké právě to, co v něm mělo být řečeno. Co zejména? V Československu Jsou přijímána opatřeni k plnění moskevských dohod. Československá delegace prohlásila, že ClVKSC I vláda CSSR aktivizuji své úsilí k posílení vedoucí úlohy komunistické strany, zesil' boj s protisocialistickými silami a přijmou nezbytná opatřeni, aby masové sdělovací prostředky sloužily plně socialismu. Stranické a státní orgány budou posilovány lidmi, kteří stoji pevně na pozicích marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu. Věříme, že českoslovenští hosté odjížděli domů s přesvědčením, že KSSS |im poskytne všestrannou pomoc v realizaci jejich plánů. Bylo dohodnuto, že vlády projednají a podepíši dokument o dočasném rozmístěni spojeneckých vojsk v Československu a že zbývajíc! vojska odejdou po etapách, jak bylo ujednáno před měsícem v Moskvě. 30 hodin pobytu v Moskvě postačilo k tomu, aby se znovu potvrdilo odhodláni neochvějně dodržovat společně vypracovanou zahraničné politickou linii, vytvářet spolehlivou hradbu proti zesilujícím se revanšistickým snahám západoněmeckých militaristických sil, poskytovat efektivní pomoc bojujícímu národu Vietnamu, krotit imperialistickou agresi v oblasti Blízského Východu. Při posledním moskevském setkáni panoval duch soudružstvi, věcné spolupráce a upřímnosti. Tato skutečnost si zasluhuje zvláštního zdůraznění. Tím více. že tyto říjnové dny se nevyznačovaly |en duchem komuniké. V článku, v jednom z československých deníků, jsem viděl slovo normanizace v uvozovkách. Jen slepý by mohl nevdět, že v moskevském komuniké normalizace společenskopolitického života v CSSR není zarámována do uvozovek. Domnívám se, že právě toto měl na mysli prezident československé republiky Ludvík Svoboda, který právě ve chvílích podpisu moskevského komuniké, při vyřazováni nových důstojníků československé armády, řekl: — V tento den s city lásky a vděčnosti vzpomínáme těch, našich, sovětských i ostatních spojeckých vojáků, kteři obětovali své životy za svobodu naší země. Přitom si znovu uvědomujeme, že jejich památka nás zavazuje nikdy nezradit ty velké ideály a čile, se kterými šli do boje a umírali. Jejich památka nás zavazuje nešetřit sil a nelitovat řádných oběti v práci pro blaho našich národů, ve jménu dalšího rozvoje Československé socialistické republiky. Rozhovory sovětských a československých představitelů slouži blahu našich národů, dalšímu rozvoji Československé socialistické republiky. Boris Piščik, komentátor APN. ---------------------------------------0 0--------------------------------------- SETKÁNI NA CESTÁCH Vzdušná linie Moskva—Praha. Letíme v TU-104, které Ceš! nazývají něžné *Túčkem« a Já vzpomínám na svá dávná setkání v Československu, na své četné přátele. Se mnou v kabině sedí Jen několik cestujících. Stevardka však přesvědčeně poznamenává: »Naše kabiny budou brzy opět plné. . .« I když Jsem neměl dosud možnost pohlédnout do celé složitosti současného politického života Československa, souhlasil Jsem s touto předpovědí. Zcela určitě. Jinak ani nemůže být! Vždyť mezi námi, sovětskými lidmi a národy Československa Je tolik společného, že to nikdo, nikdy nemůže přeškrtnout. Nemám v úmyslu vypočítávat chronologickém pořádku v všechny události od května 1945, nebo Ještě z dávnější historie. Chci vedle těchto obecně známých historických faktů, postavit své vlastní novinářské postřehy. Mé povolání novináře mne donutilo projet mnoho tisíc kilometrů po československé zemi. Často Jsem bral do vozu nahodilé »stopaře«, sto- Jícf u silnice. Viděli ve mne sovětského člověka a zpravidla rychle započal otevřený rozhovor. Vzpomínám. Jak mne nějaký sportovec zasvěcoval do tajemství výroby speciálních lyžařských holí a voják ml vyprávěl o své nevěstě. Z takových setkaní se. pravda. nedostane mnoho do novinářského bloku, ale vzpomínky na ně Jsou zvláště vřelé. Byla 1 setkání přímo obdivuhodná... Práce 2a Týdeník aktualít moserovských sklářů Je velmi těžká a náročná. Silou svých vycvičených plic a zručných rukou dávají sklu kouzelné formy. Jejich výrobky Jsou okrasou královských paláců. Moserovské sklo se vyváží za vysoké ceny. A když se JuriJ Gagarin vrátil z prvého kosmického letu. nejlepší mistři závodu pro něho s láskou a vděčností vyrobili křištálový pohár. Byl Jsem v provozech závodu V. I. Lenina v Plzni a v brněnské »Zbrojovce« I stavícího se tehdy metalurgického kombinátu v Košicích. Znám tu dobu. kdy bratislavští chemici nazvali gigantický naftovod ze Sovětského svazu Jménem »Družba«. A nyní Jsem opět v Praze, procházím se po známých ulicích, hltavě čtu noviny, pozorně poslouchám rozhlas, setkávám se s lidmi. Takový byl obsah mého rozhovoru s prostou pražankou. Vím o ní Jen. že. Ji oslovují paní Růžena. »Proč tisknou ruská vojska v Československu falešné peníze? — ptá se mne paní Růžena, — prý tisknou celé balíky. Chcete naše hospodářství zničit?« *Vy Jste viděla ty peníze?« »Ne. ale slyšela Jsem o tom. Stokorunové bankovky. přesně Jako Jsou naše. Jen o málo menší. . « »2e by armádním typografům unikla taková věc. jako rozměr?« — ptám se s úsměvem. »Nevím«,— říká Již s určitou nejistotou »A vy. paní Růženo, čtete noviny?« »Ne. .. ale všechno znám .« Častěji bývají Jiná setkání. V malé vesničce oře traktor. Sovětský voják stojí na mezi a dívá se. Jak pravidelně ukrajuje půdu. Náhle se rozběhl k traktoru a nabídl unavenému traktoristovi, že ho vystřídá. Střídal až do samého večera a pak odešel ke svému útvaru. Po setmění přišla k traktoristovi domů skupina lidí. nazvala ho »kolaborantem« a požadovala. aby přerušil veškeré styky s ruskými vojáky. Otec traktorlsty, Již starší člověk, když slyšel toto obvinění, vzal do ruky hůl a vyhnal nezvané hosty. V těch několika dnech pobytu v Československu. přál Jsem sl co nejvíce projet zemi, abych našel správné odpovědi na mnohé ostré otázky přátel, nepřátel I těch, kdo Jsou prostě dezorientováni. Asfaltový pruh. po kterém Jedu vede z Prahy do Hradce Králové Po cestě sklízejí bohatou úrodu Jablek se stromů, rostoucích podél silnice. — ».Ie to až podivné«. — říká ml česáč jablek — »prošla tudy celá armáda a ani Jedno Jablko neupadlo se stromu Což u vás v Sovětském svazu nejedí Jablka?« Když uvádím tento argument v polemikách, dostávám okamžitě novou otázku. »A ty. napíšeš, že vaši vojáci musili v Československu vyslechnout potoky zlých slov?« »Ano. napíši I o tom. Protože reálně existují síly. kterým přítomnost spojeneckých vojsk brání ve vyvolávání neklidu. v zachvácení klíčových pozic v zemi. které by umožnilo obrátit kolo dějin zpět. Tyto síly zastrašují československé občany, kteří vyjadřují přátelské vztahy k Sovětskému svazu. Brzy ráno odjíždím z Karlštejna, kde Jsem chtěl alespoň den pobýt po několikaleté přestávce. A stejně Jako v starých dobách, okolo silnice množství »stopařů« Brzdím, otevírám dveře vozu a vysvětluji, že Jsem sovětský žurnalista. .. Stejně Jako dříve nejedu v autě sám a všechno kolem mne se zdá velmi blfzské a známé. J. PONOMARENKO 14. října 1968 • a --------------------- K HISTORICKÝ MEZNÍK 50. VTROC1 R Bližl se významné výtoči v historii československého lidu — SO let od vzniku republiky. Toto výročí bezprostředné navazuje na padesáté jubileum Sovětské moci. Není to náhodné Když nadešel rok 1917, rok vitézstvl Velké říjnové socialistické revoluce, zachvátila kapitalistický svět smrtelná křeč. Vítězství pracujících Ruska vítali proletáři ve všech koutech zeměkoule. Začala nová epocha v historii lidstva — epocha socialismu a komunismu. Pod vlivem Rijnové revoluce a Leninových ideji roste a nabývá široký rozmach revolučně-demokratické hnutí v mnohých zemích světa. K revolučnímu vzestupu dochází i v Čechách a na Slovensku. Nejvýraznějšim potvrzením revoluční situace, která se v této době v zemi vytvořila byla masová demonstrace pracujících 1. máje a zejména všeobecné vystoupeni pracujících 14. října 1918, kteři žádali vytvořeni samostatného socialistického státu. Stalo se jasným, že lid již nechce žit po stáru. A tak především pod tlakem pracujicfch byla 28. řijna 1918 vyhlášena samostatná Československá republika. Navždy bylo odstraněno jho Rakouska-Uherska, které dusilo lid vice než 300 let. Boj dělnické ffidy a rolnictva za skutečnou nezávislost a sociálni spravedlnost pokračoval. Pracujíc! požaduji sociálni reformy. Vracející se domů českoslovenští internacionalisté, kteří se účastnili Říjnové revoluce a bojovali bok po boku s ruskými rudoarmějci na frontách občanské války v Sovětském Rusku, vnášeli do mas Ideje Října a pravdu o zemi Sovětů. Když se pracujíc! přesvědčili, že sociální demokracie neni schopna dovést bo| dělnické třídy do konce, rozvinuli úsilí za vytvořeni komunistické strany Komunistická strana Československa se ustavila v roce 1921 Stala se tou silou, která ukazovala československému lidu správnou cestu a dovedla jej ke konečnému vítězství Prvním prezidentem buržoasni republiky, jak je známo se stal T. G. Masaryk. On pochopil touhu a úsilí bratrského českého a slovenského lidu po sjednoceni ve společném samostatném státě A v tom je nesporně |eho zásluha Avšak Masaryk, tak jako Beneš, věrně sloužili buržoasii a v zájmu své třídy formovali politiku Československa Orientovali republiku na Západ V souvislosti s tím neni bez zajímavosti, že československá vláda uznala Sovětský svaz jako jedna z posledních ve světě Nesporně toto »zdržení« nevyjadřovalo city Cechů a Slováků k zemi Sovětů, která již tehdy dosahovala obrovské úspěchy v budováni socialismu Pracující Československa na vlastních zkušenostech velmi silně pocitili »blaho« buržoasni republiky Po celou dobu její existence bylo v zemi průměrně 350 tisíc nezaměstnaných, lejich počet dosáhl v době hospodářské krize téměř jednoho milionu. PracuUcl Československa také nikdy nezapoměll na rok 1938, kdy na československou zemi vstoupila špinavá bota hitlerovských lašistů Vítězství nad lašislickými okupanty ve druhé světové válce, ve které nejtěžši břemeno leželo na bedrech sovětského lidu. se stalo vítězstvím všech svobodymilovných národů. Bylo vítězstvím i Čechů a Slováků v jejich boii za skutečné národní a sociální osvobození, za socialistické Československo. Neni pochyb, že při oslavách 50. výročí zrodu své republiky vzpomenou Češi a Slováci Květen 1945 a Onor 1948 jako mezníků na cestě k vytouženému dli Sovětský lid věrný své internacionální povinosti vždy pomáhal lidu Československa v jeho spravedlivém boji. Byl vždy a bude i v budoucnosti jeho věrným přítelem. Sovětští lidé se připravuif společně s vámi. drazí přátelé, oslavit padesáté jubileum Československa. Alexej Chomenko ■BBB8SBBaaaBaBBBfin9BBiBBBBaBaasaDBaa8M«sB ■■ aBB8s P adal drobný déšť. Podél průjezdu Černínského paláce, postaveného v XVII století, na Hradčanech v Praze se táhla dlouhá řada osobních aut. V řadě s lesknoucími se masivními »Mercedesy« a »Oppel-admirály« se na nevelkém náměstí řadily auta nižší hodnoty »Wanderery«, »Oppelkapitány« a »Tatry«. Před okamžikem přivezly své naduté majitele do residence státního tajemníka Protektorátu Cechy a Morava. Příchozí se vylekané ohlíželi, zrychlovali krok ve snaze co nejrychleji minout toto temné náměstí. Na něm, tak jako před mnoha stoletími i nyní vanula smrt. Ve středověku zde popravovali kacíře. Bezhlavé trupy těl zakopávali nedaleko od popravišté. I když tyto časy dávno minuly, po příchodu Karl Hermana Franka do Prahy, posílali pomocníky smrti v černých uniformách SS na »řemeslo« zejména odtud, z Černínského paláce. V nastupujícím, soumraku odbily hodiny na věži Lorety sedmkrát. Nad náměstím se rozeznělo lehké, melodické vyzváněni zvonků. V té samé době pod klenbami paláce, ozdobenými proslulým Reinerem, bylo zahájeno mimořádné zasedání nejvyššího veleni bezpečnostní služby, SS a protektorátni policie. Fresky na stropě prostorného zasedacího sálu představovaly smrt titanů. V pohodlných měkkých křeslech se usadili generálové a plukovnici německé armády, vyšší důstojnici SS a policie, leště před příchodem Franka, jeho zástupce von Burgsdopí upozornil: — Pan státní tajemník mně pověřil, abych vám sdélil, dříve než sám přijde, že všechno, o čem bude hovořit je mimořádné tajné. Prozrazeni se bude trestat jako zrada vlasti. Prosím vás, abyste nebrali moje slova formálně. Po skončení zasedáni každý potvrdí své povinnosti vlastním podpisem protokolu. A zde je již sám Karl Herman Frank. Přistoupil k řečnickému pultu a oslovil přítomné: — Pánovél Budoucnost Ríše Je závislá na naší schopnosti udržet vybojované území. Vítézná vůdcova armáda je nucena pro nedostatek lidských rezerv, zkrátit frontu. Bulharsko,