Týdeník Aktualit, říjen-prosinec 1968 (I/1-12)

1968-10-14 / No. 1

KOMENTÁŘE, POZNÁMKY, REPORTÁŽE SOUDRUŽSTVÍ, VĚCNÁ SPOLUPRÁCE, UPŘÍMNOST Mezi posledními dvěma setkáními sovětských a československými před­stavitelů, uplynul přibližně jeden měsíc. Přes růzré předpovědi íkarohlí­­dů, je možné již nyní s jistotou říci, že toto obdob! nebylo zbytečným a neni bez pozitivich výsledků. Ten, kdo pozorně pročetl komuniké zveřejněné 5. října v Moskvě a v Praze, nemohl nepocítit, že druhé moskevské setkání je novým kro­kem vpřed. Potvrdilo, že opatřeni vypracovaná 23. — 26. srpna, jsou základem úspěšné normalizace spo­lečenského a politického života CSSR, základem rozvoje přátelských vztahů Československa se Sovětským Svazem a dalšími socialistickými ze­měmi. Ti kdo rádi dramatizuji situaci, zvláště pak ti, kdož si zvykli za­měňovat reálná fakta pustými vý­mysly, mohou se podle libosti cvi­čit ve čtení »mezi řádky«. Co se týče sovětských lidi, a já věňm i většiny Cechů a Slováků, přečetli jistě v komuniké právě to, co v něm mělo být řečeno. Co zejména? V Československu Jsou přijímána opatřeni k plnění mos­kevských dohod. Československá delegace prohlásila, že ClVKSC I vláda CSSR aktivizuji své úsilí k posí­lení vedoucí úlohy komunistické strany, zesil' boj s protisocialistic­kými silami a přijmou nezbytná opatřeni, aby masové sdělovací prostředky sloužily plně socialismu. Stranické a státní orgány budou posilovány lidmi, kteří stoji pevně na pozicích marxismu-leninismu, pro­­letářského internacionalismu. Věříme, že českoslovenští hosté odjížděli domů s přesvědčením, že KSSS |im poskytne všestrannou po­moc v realizaci jejich plánů. Bylo dohodnuto, že vlády projednají a podepíši dokument o dočasném roz­místěni spojeneckých vojsk v Česko­slovensku a že zbývajíc! vojska odej­dou po etapách, jak bylo ujednáno před měsícem v Moskvě. 30 hodin pobytu v Moskvě posta­čilo k tomu, aby se znovu potvrdilo odhodláni neochvějně dodržovat společně vypracovanou zahraničné politickou linii, vytvářet spolehlivou hradbu proti zesilujícím se revanšis­­tickým snahám západoněmeckých militaristických sil, poskytovat efek­tivní pomoc bojujícímu národu Viet­namu, krotit imperialistickou agresi v oblasti Blízského Východu. Při posledním moskevském setkáni panoval duch soudružstvi, věcné spolupráce a upřímnosti. Tato sku­tečnost si zasluhuje zvláštního zdů­raznění. Tím více. že tyto říjnové dny se nevyznačovaly |en duchem komu­niké. V článku, v jednom z česko­slovenských deníků, jsem viděl slovo normanizace v uvozovkách. Jen slepý by mohl nevdět, že v moskevském komuniké normalizace společensko­­politického života v CSSR není zará­mována do uvozovek. Domnívám se, že právě toto měl na mysli prezident československé republiky Ludvík Svoboda, který právě ve chvílích podpisu moskev­ského komuniké, při vyřazováni no­vých důstojníků československé ar­mády, řekl: — V tento den s city lásky a vděčnosti vzpomínáme těch, našich, sovětských i ostatních spo­­jeckých vojáků, kteři obětovali své životy za svobodu naší země. Přitom si znovu uvědomujeme, že jejich pa­mátka nás zavazuje nikdy nezradit ty velké ideály a čile, se kterými šli do boje a umírali. Jejich památka nás zavazuje nešetřit sil a nelitovat řád­ných oběti v práci pro blaho našich národů, ve jménu dalšího rozvoje Československé socialistické repub­liky. Rozhovory sovětských a českoslo­venských představitelů slouži blahu našich národů, dalšímu rozvoji Československé socialistické repub­liky. Boris Piščik, komentátor APN. ---------------------------------------0 0---------------------------------------­ SETKÁNI NA CESTÁCH Vzdušná linie Mo­skva—Praha. Letíme v TU-104, které Ceš! nazývají něžné *Túč­­kem« a Já vzpomínám na svá dávná setkání v Československu, na své četné přátele. Se mnou v kabině sedí Jen několik cestujících. Ste­­vardka však přesvědče­ně poznamenává: »Naše kabiny budou brzy opět plné. . .« I když Jsem neměl dosud možnost pohléd­nout do celé složitosti současného politického života Československa, souhlasil Jsem s touto předpovědí. Zcela urči­tě. Jinak ani nemůže být! Vždyť mezi námi, sovětskými lidmi a ná­rody Československa Je tolik společného, že to nikdo, nikdy nemůže přeškrtnout. Nemám v úmyslu vypočítávat chronologickém pořádku v všechny události od května 1945, nebo Ještě z dávnější historie. Chci vedle těchto obecně zná­mých historických faktů, postavit své vlastní no­vinářské postřehy. Mé povolání noviná­ře mne donutilo projet mnoho tisíc kilometrů po československé zemi. Často Jsem bral do vozu nahodilé »stopaře«, sto- Jícf u silnice. Viděli ve mne sovětského člověka a zpravidla rychle za­počal otevřený rozhovor. Vzpomínám. Jak mne ně­jaký sportovec zasvěco­val do tajemství výroby speciálních lyžařských holí a voják ml vyprá­věl o své nevěstě. Z ta­kových setkaní se. prav­da. nedostane mnoho do novinářského bloku, ale vzpomínky na ně Jsou zvláště vřelé. Byla 1 setkání přímo obdivuhodná... Práce 2a Týdeník aktualít moserovských sklářů Je velmi těžká a náročná. Silou svých vycvičených plic a zručných rukou dávají sklu kouzelné for­my. Jejich výrobky Jsou okrasou královských pa­láců. Moserovské sklo se vyváží za vysoké ceny. A když se JuriJ Gagarin vrátil z prvého kosmi­ckého letu. nejlepší mi­stři závodu pro něho s láskou a vděčností vy­robili křištálový pohár. Byl Jsem v provozech závodu V. I. Lenina v Plzni a v brněnské »Zbrojovce« I stavícího se tehdy metalurgického kombinátu v Košicích. Znám tu dobu. kdy bra­tislavští chemici nazvali gigantický naftovod ze Sovětského svazu Jmé­nem »Družba«. A nyní Jsem opět v Praze, procházím se po známých ulicích, hltavě čtu noviny, pozorně pos­louchám rozhlas, setká­vám se s lidmi. Takový byl obsah mé­ho rozhovoru s prostou pražankou. Vím o ní Jen. že. Ji oslovují paní Rů­žena. »Proč tisknou ruská vojska v Československu falešné peníze? — ptá se mne paní Růžena, — prý tisknou celé balíky. Chcete naše hospodářst­ví zničit?« *Vy Jste viděla ty pe­níze?« »Ne. ale slyšela Jsem o tom. Stokorunové ban­kovky. přesně Jako Jsou naše. Jen o málo men­ší. . « »2e by armádním ty­pografům unikla taková věc. jako rozměr?« — ptám se s úsměvem. »Nevím«,— říká Již s určitou nejistotou »A vy. paní Růženo, čtete noviny?« »Ne. .. ale všechno znám .« Častěji bývají Jiná setkání. V malé vesničce oře traktor. Sovětský voják stojí na mezi a dívá se. Jak pravidelně ukrajuje půdu. Náhle se rozběhl k traktoru a nabídl unavenému trak­toristovi, že ho vystřídá. Střídal až do samého ve­čera a pak odešel ke svému útvaru. Po setmění přišla k traktoristovi domů sku­pina lidí. nazvala ho »kolaborantem« a poža­dovala. aby přerušil veškeré styky s ruskými vojáky. Otec traktorlsty, Již starší člověk, když slyšel toto obvinění, vzal do ruky hůl a vyhnal nezvané hosty. V těch několika dnech pobytu v Českosloven­sku. přál Jsem sl co nej­více projet zemi, abych našel správné odpovědi na mnohé ostré otázky přátel, nepřátel I těch, kdo Jsou prostě dezorien­továni. Asfaltový pruh. po kterém Jedu vede z Prahy do Hradce Králo­vé Po cestě sklízejí bo­hatou úrodu Jablek se stromů, rostoucích po­dél silnice. — ».Ie to až podiv­né«. — říká ml česáč jablek — »prošla tudy celá armáda a ani Jedno Jablko neupadlo se stro­mu Což u vás v Sovět­ském svazu nejedí Jabl­ka?« Když uvádím tento ar­gument v polemikách, dostávám okamžitě no­vou otázku. »A ty. napíšeš, že va­ši vojáci musili v Česko­slovensku vyslechnout potoky zlých slov?« »Ano. napíši I o tom. Protože reálně existují síly. kterým přítomnost spojeneckých vojsk brá­ní ve vyvolávání nekli­du. v zachvácení klíčo­vých pozic v zemi. kte­ré by umožnilo obrátit kolo dějin zpět. Tyto sí­ly zastrašují českoslo­venské občany, kteří vyjadřují přátelské vzta­hy k Sovětskému svazu. Brzy ráno odjíždím z Karlštejna, kde Jsem chtěl alespoň den pobýt po několikaleté přestáv­ce. A stejně Jako v sta­rých dobách, okolo sil­nice množství »stopa­řů« Brzdím, otevírám dveře vozu a vysvětluji, že Jsem sovětský žurna­lista. .. Stejně Jako dříve nejedu v autě sám a všechno kolem mne se zdá velmi blfzské a známé. J. PONOMARENKO 14. října 1968 • a ---------------------­­ K HISTORICKÝ MEZNÍK 50. VTROC1 R Bližl se významné výtoči v historii československého li­du — SO let od vzniku republiky. Toto výročí bezpros­tředné navazuje na padesáté jubileum Sovětské moci. Není to náhodné Když nadešel rok 1917, rok vitézstvl Velké říjnové so­cialistické revoluce, zachvátila kapitalistický svět smrtel­ná křeč. Vítězství pracujících Ruska vítali proletáři ve všech koutech zeměkoule. Začala nová epocha v his­torii lidstva — epocha socialismu a komunismu. Pod vlivem Rijnové revoluce a Leninových ideji roste a nabývá široký rozmach revolučně-demokratické hnutí v mnohých zemích světa. K revolučnímu vzestupu dochází i v Čechách a na Slovensku. Nejvýraznějšim potvrzením revoluční situace, která se v této době v zemi vytvořila byla masová demonstrace pracujících 1. máje a zejména všeobecné vystoupeni pracujících 14. října 1918, kteři žádali vytvořeni samostatného socialistického státu. Stalo se jasným, že lid již nechce žit po stáru. A tak především pod tlakem pracujicfch byla 28. řijna 1918 vyhlášena samostatná Československá republika. Navždy bylo odstraněno jho Rakouska-Uherska, které dusilo lid vice než 300 let. Boj dělnické ffidy a rolnictva za skutečnou nezávislost a sociálni spravedlnost pokračoval. Pracujíc! požaduji sociálni reformy. Vracející se domů českoslovenští in­­ternacionalisté, kteří se účastnili Říjnové revoluce a bo­jovali bok po boku s ruskými rudoarmějci na frontách občanské války v Sovětském Rusku, vnášeli do mas Ide­je Října a pravdu o zemi Sovětů. Když se pracujíc! přes­vědčili, že sociální demokracie neni schopna dovést bo| dělnické třídy do konce, rozvinuli úsilí za vytvořeni ko­munistické strany Komunistická strana Československa se ustavila v roce 1921 Stala se tou silou, která ukazo­vala československému lidu správnou cestu a dovedla jej ke konečnému vítězství Prvním prezidentem buržoasni republiky, jak je známo se stal T. G. Masaryk. On pochopil touhu a úsilí bratr­ského českého a slovenského lidu po sjednoceni ve spo­lečném samostatném státě A v tom je nesporně |eho zásluha Avšak Masaryk, tak jako Beneš, věrně sloužili buržoasii a v zájmu své třídy formovali politiku Českoslo­venska Orientovali republiku na Západ V souvislosti s tím neni bez zajímavosti, že československá vláda uzna­la Sovětský svaz jako jedna z posledních ve světě Nes­porně toto »zdržení« nevyjadřovalo city Cechů a Slováků k zemi Sovětů, která již tehdy dosahovala obrovské úspě­chy v budováni socialismu Pracující Československa na vlastních zkušenostech velmi silně pocitili »blaho« buržoasni republiky Po ce­lou dobu její existence bylo v zemi průměrně 350 tisíc nezaměstnaných, lejich počet dosáhl v době hospo­dářské krize téměř jednoho milionu. PracuUcl Českoslo­venska také nikdy nezapoměll na rok 1938, kdy na čes­koslovenskou zemi vstoupila špinavá bota hitlerovských lašistů Vítězství nad lašislickými okupanty ve druhé světové válce, ve které nejtěžši břemeno leželo na bedrech so­větského lidu. se stalo vítězstvím všech svobodymilov­ných národů. Bylo vítězstvím i Čechů a Slováků v jejich boii za skutečné národní a sociální osvobození, za socia­listické Československo. Neni pochyb, že při oslavách 50. výročí zrodu své republiky vzpomenou Češi a Slováci Květen 1945 a Onor 1948 jako mezníků na cestě k vytouženému dli Sovětský lid věrný své internacionální povinosti vždy pomáhal lidu Československa v jeho spravedlivém boji. Byl vždy a bude i v budoucnosti jeho věrným přítelem. Sovětští lidé se připravuif společně s vámi. drazí přátelé, oslavit padesáté jubileum Československa. Alexej Chomenko ■BBB8SBBaaaBaBBBfin9BBiBBBBaBaasaDBaa8M«sB ■■ aBB8s P adal drobný déšť. Podél průjezdu Černínského paláce, postaveného v XVII století, na Hradčanech v Praze se táhla dlouhá řada osobních aut. V řadě s lesknoucími se masivními »Mercedesy« a »Oppel-admirály« se na nevelkém náměstí řadily auta nižší hodnoty »Wandere­­ry«, »Oppelkapitány« a »Tatry«. Před okamžikem přivezly své naduté majitele do residence státního tajemníka Pro­tektorátu Cechy a Morava. Příchozí se vylekané ohlíželi, zrychlovali krok ve snaze co nejrychleji minout toto temné náměstí. Na něm, tak jako před mnoha stoletími i nyní vanula smrt. Ve středověku zde popravovali kacíře. Bezhlavé trupy těl zakopávali nedaleko od popravišté. I když tyto časy dávno minuly, po příchodu Karl Hermana Franka do Prahy, posílali pomocníky smrti v černých uniformách SS na »řemeslo« zejména odtud, z Černínského paláce. V nastupujícím, soumraku odbily hodiny na věži Lorety sedmkrát. Nad náměstím se rozeznělo lehké, melodické vyzváněni zvonků. V té samé době pod klenbami paláce, ozdobenými proslulým Reinerem, bylo zahájeno mimořádné zasedání nejvyššího veleni bezpečnostní služby, SS a pro­­tektorátni policie. Fresky na stropě prostorného zasedacího sálu představovaly smrt titanů. V pohodlných měkkých křeslech se usadili generálové a plukovnici německé armá­dy, vyšší důstojnici SS a policie, leště před příchodem Franka, jeho zástupce von Burgsdopí upozornil: — Pan státní tajemník mně pověřil, abych vám sdélil, dříve než sám přijde, že všechno, o čem bude hovořit je mimořádné tajné. Prozrazeni se bude trestat jako zrada vlasti. Prosím vás, abyste nebrali moje slova formálně. Po skončení zasedáni každý potvrdí své povinnosti vlastním podpisem protokolu. A zde je již sám Karl Herman Frank. Přistoupil k řečnické­mu pultu a oslovil přítomné: — Pánovél Budoucnost Ríše Je závislá na naší schopnosti udržet vybojované území. Vítézná vůdcova armáda je nuce­na pro nedostatek lidských rezerv, zkrátit frontu. Bulharsko,

Next