Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1971 (IV/27-52)
1971-07-05 / No. 27
Před posledním stanemZ ahynuli slavní synově naší vlasti — odvážní dobyvatelé vesmíru 'Georgij Dobrovolskij, Vladislav VOlkov a Viktor Pacajev. ly Jejich život a hrdinství se stazářivým příkladem obětavé práce pro vlast a jejich památka navždy zůstane zachována v našich srdcích. Presidium Nejvyššího sovětu ■udělilo letcům-kosmonautům Sovětského svazu G. T. Dobrovolskému a V. 1. Pacajevovi titul hrdiny Sovětského svazu. Leteckosmonaut SSSR V. N. Volkov byl vyznamenán druhým řádem Zlaté hvězdy. Bolest v lidských srdcích Bolestná zpráva o tragické smrti hrdinné kosmické posádky otřásla všemi sovětskými lidmi. Ve zprávě ústředního výboru KSSS, presidia Nejvyššího sovětu SSSR a rady ministrů SSSR se uvádí: »Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, presidium Nejvyššího sovětu SSSR a rada ministrů SSSR se stranou a vším sovětským lidem jsou hluboce zarmouceny nad ztrátou vynikajících synů naší vlasti a vyjadřují upřímnou soustrast jejich rodinám.« Generální tajemník Dv KSSS L. I. Brežněv, předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR M. V. Podgornyj, předseda rady ministrů SSSR N. A. Kosygin osobně zaslali soustrastné telegramy rodičům a manželkám zahynulých kosmonautů. Tisíce soustrastných telegramů došlo a stále dochází od sovětských stranických, společenských organizací, od kolektivů vědců, dělníků a kolchozníků. Mezi nimi jsou i telegramy od ministerstva obrany a hlavní politické správy Sovětské armády a vojenského námořnictva, Všesvazové ústřední rady odborů, od moskevského městského výboru KSSS, od moskevského městského výkonného výboru Rady poslanců, od ústředního výboru VLKSM, od Akademie věd SSSR. 1. července uveřejnila Pravda soustrastné telegramy zaslané vládními a stranickými představiteli Maďarska, Mongolska, Polska, Rumunska a Československa. Nesčíslné zprávy, které postupují z různých koutů naší planety, hovQří o hlubokém zármutku, který vyvolala nečekaná tragická smrt sovětských kosmonautů. Americký publicista Joseph Nord píše na stránkách Pravdy: »V našem zármutku nad ztrátou tří cenných životů nám dodává sílu vědomí, že jejich jména navždy zůstanou mezi těmi, kteří obětovali svůj život pro vlast a lidstvo. Pro mě jsou takoví jako 20 mdiónů vašich synů, Kteří zachránili svět před obludným temnem fašismu. Celý svět se před nimi sklání v zármutku a úctě a pociťuje vůči nim a jejich riárbdu hlubokou vděčnost.« Je velice těžké diktovat tyto řádky odsud, z Karagandy. Na všechny tíživě dolehla nečekaná tragédie. Ještě ráno jsme se do-mlouvali s lékaři, jak a kde nám dovolí setkání s chlapci. A ted už není kam jít. V myšlenkách se vracím k začátku června, kdy všichni tři stáli na betonové ploše u rakety, a ani při podávání hlášení jim nezmizel úsměv z tváří — tak netrpělivě se hnali do kosmu. asi »Kdyby mi řekli, že nepoletím, bych to nepřežil,« řekl v předvečer Georgij Dobrovolskij. »Nechápu, jak by mohla být nová práce nezajímavá, zvláště když je tak velká a důležitá pro celé lidstvo,« přiznal Viktor Pacajev. »Bude to těžký let, chlapci, ale přesto se těším, až budu moci zavolat: Bud pozdraven, Vesmíre!« řekl Vladislav Volkov. Kdo mohl tušit, že je to jejich poslední setkání s novináři. A když se k nim nyní vracím v myšlenkách, mimoděk mě napadá otázka, kterou si možná kladou mnozí z nás: Co kdyby jim někdo řekl těsně před startem: Může se přihodit všelicos — rozmyslete si ještě, zda jít či nejít. Zdráhal by se někdo z nich? Ne, určitě ne. Takoví lidé, jako jsou oni, se nedají zastrašit nebezpečím. Snad právě proto, že dobře znají jak technické vymoženosti, tak i nevyhnutelný díl rizika, bez něhož by nebylo možné uskutečňovat na světě nic nového. Svou cestu si nezvolili těsně před startem, ani za hodinu, ani ve chvilce. Byla to volba pro celý život. Viděl jsem je před měsícem, týdnem, dvě hodiny před startem. A nemohu to vyjádřit jinak než tak, že byli šťastní. Šťastní... Před chvílí se vrátil do hotelu Ivan Grigorjevič Borisenko, sportovní instruktor. lodi. S pohledem, Odtamtud. Od který nepřítomně bloudil kdesi nad ' námi, jako by se sám divil svým slovům, začal vyprávět. Jak tiché bylo ráno, jak měkce přistála lod a tráva kolem se lehce zavlnila. Jen spojení bylo přerušeno. A potom byl otevřen poklop. Jak těžké je někdy dosáhnout štěstí. Zdá se mi, jako by dnes ráno celé lidstvo zestárlo. Kolikrát jsme předtím hovořili c tom, jak těžké je ovládnout vesmír, jak složitá je práce plná neznámých hlubin. A nyní vesmír opět připomněl hrozivě, že cesta ke hvězdám je trnitá. Vzpomínám si, jak nedlouho před startem hovořil Viktor Pacajev s vědeckým rozhledem o tom, jaké možnosti slibuje lidstvu ovládnutí kosmického prostoru. A tak se vydali dobývat alespoň část těchto hodnot pro všechny. Odlétli, tak jako se kdysi dávno vydávali moreplavci k neznámým břehům. Nelze si odmyslet, že na Zemi žije člověk nebo lidé, kteří jsou předurčeni, aby zítra udělali nový krok, započali novou práci v kosmu. A to se určitě stane. A tak je nyní znovu vidím, jak stojí před vchodem do hotelu. Je slunečný den. Poslední setkání. »Máš ty ale štěstí, Vladislave,« říká kdosi Volkovovi. »To je pravda, mám štěstíl« »Na shledanou, Georgiji!« »Na shledanou, chlapci. A jak se říká u nás — Oděsa na nás nezapomene.« Nezapomene, Georgiji. Ani Moskva, ani Oděsa. Ani Karaganda. Ani ta nejmenší vesnička, ve které nikdo z vás nikdy nebyl. A mnoho matek na této planetě vás oplakává. Protože jste synové Země, synové celého lidstva. J. apenCenko, zvláštní zpravodaj Pravdy, z místa přistání lodi Sojuz 11 3 1. července se celá Moskva loučila s kosmonauty Georgijem Dobrovolským, Vladislavem Volkovem a Viktorem Pacajevem. Síň Domu Sovětské armády, kde se konalo smuteční rozloučení se zesnulými, byla otevřena v poledne, ale již v ranních hodinách zaplnily proudy Moskvanů přilehlé ulice tak, že v nich musela být zastavena doprava. Zněly smuteční melodie. Uprostřed sálu — na vysokém podstavci — tři rakve, u kterých se pravidelně střídaly smuteční hlídky čestné stráže. Vlajky Sovětské armády a vojenského letectva byly spuštěné na půl žerdi. ■ V den smutku ... 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 27 JEJICH w OBET NEBYLA MARNÁ Tragická smrt sovětských kosmonautů vyvolala na celém světě pocity hlubokého zármutku, ale zároveň i obdiv a úctu k jejich velkolepému činu. Samozřejmě především mezi vědci zabývajícími se problémy kosmického výzkumu. Náš zpravodaj navštívil vědeckého pracovníka Ústavu leteckého zdravotnictví, zabývajícího se mimo jiné lékařskou stránkou kosmických letů, dr. Josefa Dvořáka, CSc., a položil mu v této souvislosti několik otázek. ■ Jaký je váš názor na let sovětské posádky z kosmické lodi Sojuz 11? Celý svět a především ti, jejichž práce úzce souvisí s kosmickým výzkumem, hluboce želí skonu tří hrdinů kosmu — sovětských kosmonautů Dobrovolského, Volkova a Pacajeva a projevuje sovětskému lidu a jeho představitelům upřímnou soustrast. Náš zármutek je velký, nesmíme mu však podlehnout. Úkolem vědců bude zhodnotit správně výsledky a objektivní příčiny této další kosmické nehody. ■ Jaká je účelnost kosmických letů dnes, kdy jsme se znovu setkali s tímto tragickým faktem? Havarijní situace za letů do kosmického prostoru se vyznačují tím, že jsou naprosto neočekávané. Všechny přístroje a zařízení jsou jištěny dvakrát až třikrát. Nebezpečí pro kosmonauty je však dáno tím, že se pohybují v prostoru a v podmínkách, kteró dosud dostatečně neznáme. Nebezpečí kosmických letů je znásobeno tím, že zde může docházet k situacím zcela odlišným než u nás na Zemi. Dalo by se říci, že neočekávané udeřilo. Pokud jde o otázku účelností kosmických letů, je třeba vycházet z toho, že riziko je v kosmických letech zakalkulováno. Dnes se počítá všeobecně s tím, že každá desátá kosmická družice může skončit katastrofou. Rozhodující je, zda jde o překročení přiměřeného rizika. Lidé dnes berou téměř jako samozřejmost, že z nedělních automobilových výletů se z tisíce lidí vždy několik nevrátí. Nebo vezměme leteckou dopravu: I zde se 300 havarovaných letadel za rok považuje za oprávněné riziko. A což teprve v kosmu, kde podmínky pro lety člověka jsou daleko složitějšíl Jedna katastrofa nijak neovlivňuje názory na účelnost kosmických letů. Věda samozřejmě udělá všechno, aby se taková věc neopakovala při letech dalších, ale s podobnými eventualitami se musí počítat. ■ Co si myslíte n riziku a nebezpečí dlouhodobých kosmických letů pro člověka? V tomto století se zcela jistě neobejdeme bez lidí a bez lidských tragédií. Za to se bude platit i nadále životy kosmonautů. Avšak generace schopná vyřešit mezihvězdné lety bude moci, jak jsem přesvědčen, vyřešit problémy pomocí automatů! Účast lidí při provádění kosmického programu je zatím nutná, ale je to jen dočasná cesta. Zatím je správné, aby si lidé získali určitý přehled. Tím se musí začít. Případné oběti v tomto směru jsou nutné. To, co ted děláme, je investice do 21. století, ale pak to bude třeba dělat jinak. H Výzkum kosmu je součástí vědeckotechnického pokroku, bez něhož se dnes neobejdeme. Není však v kosmických výzkumech riziko příliš veliké? Nepřesahuje naše možnosti? Skutečný počet havárií a katastrof v kosmických výzkumech je stále ještě výraznější pod hranicí oprávněného lizika (přinejmenším polovičníl. Teprve kdyby těchto havárií bylo jednou tolik než dnes, byla by to asi míra, která by překračovala hranici oprávněného rizika. Dosavadní kosmický výzkum tedy zatím míru nepřekračuje. Každá nová technika má své riziko a toto riziko musíme pokládat za únosné. Je zcela běžné předpokládat, že při zkušebních letech zahyne pilot, že lékař zemře na infekci, kterou sám léčí. Dokonce 1 v továrně při výrobě riskujeme. Bez toho to nejde. Toto riziko je i složkou kosmických letů. I když ztráta životů tří kosmonautů je truchlivá a veliká, je ji třeba hodnotit jako nutnou, i když tragickou součást nového kvalitativního vývoje kosmonautiky, kterým vytváření kosmických a později meziplanetárních stanic nesporně je. Přínos letu sovětských kosmonautů byl velký, a jes'tliže kosmická lod, jak uvádí komuniké, přistála měkce, zachovaly se jistě všechny vzorky, materiály a dokumentace a již to samo má obrovský význam. Podstatná část toho, co se muselo přivézt na Zemi zpět, není tedy smrtí kosmonautů znehodnocena. Scottova polární výprava nebyla znehodnocena tím, že na ní Scott zahynul. Věda je v tomto směru nemilosrdná, ale jde dál. Tak i oběť sovětských kosmonautů nebyla marná. SOVĚTSKÝ TISK ■ Deník Sovetskaja Rossija otiskl rozhovor dopisovatele APN v Praze M. Pučkovského s delegátem XIV. sjezdu s. Bartouškem, generálním ředitelem Cs. reklamní agentury RAPID. V rozhovoru ocenil program rozvoje čs. ekonomiky, schválený XIV. sjezdem strany. Soudruh Bartoušek říká, že program vychází ze střízlivého přihlédnutí ke všem faktorům a je uskutečnitelný za plného využití všech sil. jednou z hlavních podmínek jeho realizace je rozvoj mezinárodní socialistické dělby práce. ■ »Kamkoli přijdeš, setkáyáš se s rostoucí aktivitou lidí, jejich úsilím pomoci svým osobním pracovním vkladem republice,« píše v Izvestijích A. Krivolapov. Vypráví dále, jak pracující Československa přistupují k plněníusnesení XIV. sjezdu KSČ. ■ Jedné ze stránek revolučních, zápasů KSČ je věnována reportáž dopisovatele Komsomolské pravdy A. Krušinského Dělnická štafeta. Po návštěvě v Závodě 29. augusta píše o antifašistíckém a revolučním boji komunistů městečka Baťovany — později přejmenovaného na Partizánské, o socialistické výstavbě i avantgardní úloze komunistů, dědiců bojových tradic starších pokolení. ■ Ústředí novinářů ČSSR pozvalo na návštěvu Československa skupinu sovětských novinářů. Ve skupině byl též korespondent Ekonomičeskoj gazety D. Valovoj. Po svém návratu napsal o své cestě reportáž. Píše o setkáních s pracujícími, se stranickými a hospodářskými vedoucími a charakterizuje úspěšný ekonomický rozvoj dnešního Československa. ■ V rubrice Směr — integrace otiskla Pravda reportáž svého dopisovatele V. Grinjuka z chomutovské válcovny trub. V podniku začali s výrobou třetího miliónu tun trub pro naftovody a plynovody Sovětského svazu. »Českoslovenští a sovětští pracující,« řekl dopisovateli mistr František Kolumber, »pracují pro společnou věc. Máme bezprostřední zájem na zvýšení dodávky trub do Sovětského svazu. Čím více v Sovětském svazu vytěží nafty a plynu, tím více ho dostane 1 československý průmysl.«