Týdeník Aktualit, leden-červen 1972 (V/1-26)

1972-01-24 / No. 4

----------------APN KOMENTUJE---------------­Sovětská pětiletka- ZKUŠENOSTI PRVNÍHO ROKU (KE ZPRÁVĚ STÁTNÍHO STATISTICKÉHO ÚŘADU o výsledcích rozvoje sssr za rok 1971) Sovětský svaz prožil minulý rok v atmosféře sociálně eko­nomické stability, v jejichž podmínkác se cítí lidé dobře a spokojeně. Život sovětských ob­čanů nezatěžovaly takové pro­blémy jako .'üst cen, inflace • nezaměstnanost. Tak jako v mi­nulých letech se v rozhodují­cích článcích hospodářství ze­mě projevilo postupné zvyšová­ní úrovně a nové kvalitativní změny. jak vyplývá ze zprávy Státní­ho statistického úřadu SSSR, byl plán prvního roku pětiletky v hlavních úkolech splněn a v řadě případů překročen. Ve všech odvětvích národní­ho hospodářství vznikly nové kapacity. Vcelku za jeden rok se začalo s výstavbou čtyř set velkých průmyslových podniků a taktéž s výstavbou velkého množství nových cechů a pro­vozů v dnešních závodech. Každým dnem začala prakticky výstavba jednoho dvou podni­ků. Přinesla s sebou vytvoření mnoha pracovních příležitostí, a spolu s tím spojenou poptáv­ku po pracovních silách pro nové podniky. Skutečný přírůstek průmyslo­vé výroby byl 7,8 8/e proti plá­novaným 6,9 %. »Váha« každé­ho procenta překročení pláno­vaných úk- ů v nové pětiletce dala národnímu hospodářství • několik miliard rublů více průmyslovýca výrobků a zboží široké spotřeby. Loňský rok, jak již bylo řeče­no, znamenal zvýšení efektiv­nosti výroby. Ve všech odvět­vích se rychleji než dříve uplat­ňuje nová technika, pokroková technologie a výpočetní techni­ka. V průmyslových závodech bylo jenom za rok zavedeno okolo devíti tisíc mechanizova­ných proudových a více než půldruhého tisíce automatic­kých linek. Několik tisíc úseků a cechů bylo komplexně mecha­nizováno a automatizováno. Toto vše usnadnilo práci, po­mohlo zlepšit technicko-ekono­­mické ukazatele závodů a pod­statně zvýšit produktivitu prá­ce. Diky tomu vzrostl v roce 1971 národní důchod o čtyři pětiny. V tak závažných odvětvích průmyslu, jako je metalurgický, uhelný, lesní, dřevozpracující, lehký a potravinářský, se růst produktivity práce mohl usku­tečnit bez zvyšování počtu pra­covních sil. Bylo toho dosaženo nikoli větší fyzickou námahou, ale díky nové technice a lepší organizaci. Přestože byl celoroční plán splněn, některé podniky za­ostaly. Nebyly splněny úkoly u některých chemických výrob­ků, stavebních materiálů, zaří­zení a výrobků masové spotře­by. je potřeba si povšimnout i nedostatků spojených s vy­užíváním kapacit. V řadě přípa­dů se pomalu zavádí plánovaná úroveň výroby, výrobních ná­kladů a produktivity práce. Celkový objem zemědělské produkce odpovídá úrovni roku 1970, který byl rekordní svou úrodností. Přestože se ve srov­nání s tímto rokem v důsledku nepříznivého počasí v některých oblastech produkce snížila, cel­kové výsledky byly ^ úspěšné. Celková sklizeň obilí dosáhla 181 miliónů tun. Výrazných vý­sledků dosáhli pěstitelé bavlny, kteřf sklidili přes 7 miliónů tun surové bavlny, čímž dosáhli do­posud nejvyšší sklizně. Vůčihledě vzrostla živočišná výroba a tím se také zvýšila výroba a státní výkup masa, mléka a vlny. Celkový zisk kolchozů dosáhl 22,5, miliard rublů a tím téměř dosáhl úrovně rekordního roku 1970. Údaje Státního statistické­ho úřadu svědčí o dalším zvy­šování životní úrovně obyvatel­stva. Počet pracujících a za­městnanců národního hospodář­ství se zvýšil o 2,5 miliónu lidí, takže počet zaměstnaných lidí činí nyní 92,7 miliónu. Řada opatření pro zvýšení mezd pracujících a zaměstnan­ců, zvýšení důchodového zabez­pečení ve městech i na vesnici, odměny za práci v kolchozech a . zvýšení podílů ze společen­ských fondů spotřeby zajistila růst nominálních a reálných příjmů obyvatelstva. V přepoč­tu na jednoho obyvatele vzrost­ly reálné příjmy pracujících o 4,5 procenta. Značně se rozšířil maloob­chodní trh, na němž se ukázal vzrůst lidové spotřeby a zlepše ní její struktury. Spolu se zvy­šováním prodeje kaloricky hod­notných potravin roste i prodej průmyslového zboží jako důsle­dek zlepšeného rozpočtu sovět­ských rodin. Uskutečňuje se rozsáhlý pro­gram rozvoje vzdělání, vědy, přípravy kádrů a zlepšování lékařských služeb. Bylo postaveno 2,3 miliónu nových bytů a rodinných dom­ků. V minulém roce se zlepšily bytové podmínky pro tři milió­ny rodin. K prvnímu lednu 1972 činí celkový počet obyvatel SSSR 246,3 miliónu lidí. M. MAXIMOV Axel Springer vyvoláva Chuidlovy stíny minulosti Axela Springera, novinového krále z Hamburku, se zmocnil stesk s obavami. Stesk po minu­losti a obavy z budoucnosti. Hle­dá sympatie a podporu. Proto se rozhodl apelovat na širokou ve­řejnost. Pro tento účel si však nevybral ani Die Welt, ani Bild- Zeitung. ani žádnou jinou ze svých tiskovin, které prý mají celkem asi 20 miliónů čtenářů. Takový počet čtenářů však Sprin­­gerovi nestačil, a proto se utekl o pomoc k londýnskému deníku Daily Telegraph. Právě na jeho stránkách se tedy nedávno obje­vil dlouhý článek pod titulkem Německo a nebezpečí pro Evro­pu. Co tedy znepokojuje západo­­německého tiskového magnáta? Proč tentokrát nedůvěřoval svým vlastním redakčním pisálkům a sáhl sám po peru? Ukazuje se, že podle jeho ná­zoru »se stalo v Německu něco skoro neuvěřitelného«. Co to by­lo? »Západoněmecká vláda si začala zahrávat s Východem!« Springer je přesvědčen, že ná­sledky na sebe nedají dlouho čekat: »Výsledkem toho bude... taková Evropa, jejíž veškeré zdroje bude mít k dispozici Kreml.« Už zase je tedy na scéně stra­šák Kremlu. Dokonce prý už má »nebezpečně blízko k dosažení svých hlavních cílů«. A ty cíle zná nejlépe — vševědoucí Herr Springer. Nejdřív jde samozřej­mě o to, zbavit západní Berlín všech práv — a potom ho úplně zničit. Přesně tak pochopili nebo spíše servírují čtenářům páni springerovci obsah čtyřstranné dohody o západním Berlíně. Vů­bec jim nevadí, že tuto dohodu neuzavíral Sovětský svaz sám, nýbrž se svými partnery: Anglií, Francií a USA! Ti Rusové však sledují ještě jeden, mnohem úkladnější cíl. Usilují o »co nejrychlejší ratifi­kaci moskevské a varšavské smlouvy — a to by byla kata­strofa« — hořekuje Springer. Po­tom prý bude podle jeho názoru ’čím dál tím hůř. Rusové dosáh­nou svolání celoevropské porady o otázkách bezpečnosti a spolu­práce. A to už by byl úplný a konečný krach! Evropa by pro­stě přestala existovat. Čehokoliv se Springerovo pero dotkne, všechno převrací naru­by. Dokonce vyvrací i sám sebe. V Daily Telegraphu se tváří ja­ko učiněné neviňátko. Ani tro­chu se nezačervená, když se do­volává dvou svědků — anglic­kého ministra obrany a generál­ního tajemníka NATO — a pro­hlašuje: »My, obyvatelé Západu, usilujeme o odzbrojení, o omeze­ní zbrojení, o snížení počtu ozbrojených sil atd.« A tak nezbývá, než se pana Springera zeptat, koho rozumí pod tím svým »my«. Kdo spolu­vytvářel Severoatlantický pakt, jenž na svém řádném zasedání v Bruselu nabral kurs pokračo­vání v závodech ve zbrojení? Účastníci toho zasedání tedy pa­tří pod Springerovo »my«? Nebo snad členové tzv. »evropské skupiny« NATO, kteří plánované výdaje na zbrojení dodatečně zvýšili o miliardu dolarů — ni­koliv těch nových, devalvova­ných, nýbrž těch s vysokým kur­sem? Či snad vládnoucí kruhy USA, které v posledních měsí­cích opět zvýšily početní stavy svých vojsk v Evropě? Nespadá snad pod to »my« dokonce sám Axel Springer, týž Springer, který je znám jako mluvčí nej­­reakčnějších západoněmeckých kruhů a na stránkách svých tis­kovin označuje za zrádce vše­chny stoupence uvolnění napětí v Evropě a pyšní se přátelstvím se Straussem? Šéf nejmocnějšího tiskového impéria v NSR si prostě podvě­domě začíná uvědomovat, že je­ho moc není neomezená. A pro­to svůj článek v Daily Telegra­phu končí zoufalým zvoláním: »Najde se nový Churchill, který by dokázal varovat a změnit běh událostí?« Ale žádný nový Churchill mu nepomůže! Ani ten starý, který už dávno není mezi živými a který na sklonku své dlouhé po­litické dráhy v známém fulton­­ském projevu vyhlásil svou kon­cepci »studené války« proti SSSR a celému - socialistickému táboru, nemohl tehdy obrátit chod dějin opačným směrem! Jím formulovaný imperialistický program naopak historie odvrhla. Dnes je touha evropských ná­rodů po uvolnění napětí a zajiš­tění trvalé bezpečnosti tak silná, že ji žádné vyvolávání duchů nž neudusí — ani kdyby se o to po­koušel sám Herr Springer. M. PONOMARJEV 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 4 Krach firmy Sadecky and Kuznetsov Rozkvět této firmy byl bouř­livý. Začalo to tím, že jakýsi Petr Sádecký v roce 1967 emigroval z ČSSR, v západní Evropě se všelijak probíjel pomocí příleži­tostných zaměstnání a nakonec se rozhodl, že využije vzedmuté »sexuální vlny«, aby přišel k po­řádným penězům. Řadě naklada­telství nabízel seriál o neobyčej­ných zážitcích jakési supermiss. Ta kromě jiného skákala na hřbetě zdivočelých býků, sama bojovala s mořskou obludou a zažila neuvěřitelné věci upro­střed »sněžných mužů«, kteří ji nejdříve chtěli zabít, ale nako­nec se do ní samozřejmě všichni zamilovali. Oblečení hrdinky zůstávalo stále- stejné: prakticky žádné — nepočítáme-li lehoučký trojcípý šáteček. Seriál to tedy byl vyni­kající, avšak všichni nakladatelé ho vrátili a odvolávali se na to, že mají věci ještě odvážnější. I Sádecký už se málem vzdá­val, potkal však bývalého spi­sovatele, nyní však zrádce a obo­­jetníka A. Kuzněcova, který se stal — Mr. Anatolem. Anglický tisk o něm píše, že je už dávno na mizině a hledá jakoukoliv možnost výdělku. A tak se ob« druhové v neštěstí rychle domlu­vili. Výsledkem jejich dohody byla Oktabrína — tatáž super­­miss, která však tentokrát půso­bila — v SSSR. K jejímu oble­čení přibyly dva doplňky: braš­na s náboji a rudá hvězda na čele. A šlo jí ... o uchopení moci v SSSR. Aby získali londýnského vy­davatele, sdělili mu důvěrně, že seriál s nasazením života vyvez­­ii . .. z Kyjeva, bývalého Kuzně­­covova bydliště, A k tomu do­dali šeptem: »V Kyjevě působí opoziční skupina Progresivní po­litická pornografie, která vytvo­řila postavu Okťabríny jako vý­raz svého protestu ...« Nesmyslný název »opoziční« skupiny vydavateli vůbec neva­dil: splnilo se očekávání Sádec­­kého a »Mr. Anatola«, že roz­hodující bude protisovětské za­měření nabízeného »díla«. Ani vážený Institut moderního umění v Anglii neodolal pokuše­ní a splatil svou daň antisově­­tismu: zařadil Sádeckého maza­nici mezi exponáty své výstavy. Anatol vyprávěl návštěvníkům výstavy: »Já osobně neznám čle­ny opoziční skupiny, ale vím, že se podobná díla v SSSR rozši1 řují...« Pomlčel o tom, že jeho poznat­ky vycházejí výlučně z jeho vlast­­n. zkušenosti! Kuzněcov totiž za­nechal v Kyjevě rozsáhlou sbír­ku nejrůznějších zahraničních pornografických děl, kterou si pořizoval po řadu let. A tak není divu, že »Mr. Ana­tol« se uvolil napsat předmluvu k Sádeckého knize, v níž »auto­ritativně« potvrdil takzvanou »pravost« seriálu. Další pornografická knížečka spatřila tedy v krátké době v Anglii světlo světa. Vzápětí si pospíšil Economist, který pro­vedl speciální »sociologický vý­zkum« vydaného seriálu a kon­statoval, že hrdinské činy »rus­ké« supermiss jsou výrazem pro­testu — proti ekonomické a po­litické nerovnoprávnosti žen v SSSR! Přesně tak — ani slovo víc, ani slovo méně! Za několik dnů však vypukl skandál. Pro pochopení jeho pří­čin je třeba si uvědomit, že klan antisovětčíků ná Západě se řídí kapitalistickými zákony džungle jako kterákoliv organizace usi­lující o zisk. Každý nový pří­chozí je konkurentem, kterého je nutno zničit, jakmile se k to­mu naskytne příležitost. líř A ta se naskytla. Nějaký ma­B. Konečný, který rovněž uprchl z ČSSR, napsal do ham­burského Sternu, že Sádecký na něm vylákal jeho seriál (ten, který nabízel ve Francii a udal v Anglii) se slibem, že Koneč­ného proslaví po celém světě. Všechnu slávu i penízky si nrý text ale nechal sám a navíc kres­by zkazil — o báchorkách ko­lem »progresivní politické por­nografie« nemluvě. A to byl konec! David Berg, odborník na »ilegální spisovate­le« v socialistických zemích, označil celý seriál o Okťabríně za pustý podvod. Jak je prý možné, že si už dávno nikdo nevšiml neruských slov v tex­tu? Mezi řádky tím mělo být řečeno, že kdyby tuto práci byli svěřili jemu, nikdy by k tako­vým chybám nedošlo. Jiný »od­borník« na antikomunismus ozna­čil Sádeckého za tajného sovět­ského agenta, který měl za úkol zkompromitovat »posvátnou věc« anttkomunistické propagandy. Katastrofu dovršily Sunday Times, které zjistily, že Sádecký byl za svého pobytu ve Francii dopaden policií s dalším indivi­duem v křoví v parku. Sádecký sice vypovídal, že se porval s agentem »československé taj­né služby«, Francouzi však vel­mi brzy zjistili, že šlo o něco úplně jiného... Zkrátka a dob­ře: Sádecký byl za narušování veřejné morálky odsouzen k ně­kolika měsícům vězení, k pokutě 2000 franků a pak vykázán ze země .. . A to je všechno. Firma Sa­decky and Kuznetsov splaskla jako mýdlová bublina. B. SVETOV »ŽIVOTOPIS« Pokračujeme v otiskování jednotlivých kapitol z knihy kandidáta historických věd J. JEVSEJEVA Fašismus pod mo­drou hvězdou. První kapitoly byly uveřejněny v ě. 45, 48, 49 a 51 z loňského roku. R ecepce pro diplomaty skon­čila. Oficiální-hosté už dáv­no odešli. Zůstali jenom ti, kteří obvykle tvoří pevný kádr stá­lých účastníků podobných recep­cí. Nyní podrobně probírají otáz­ky vysoké politiky a posuzují perspektivy i pravděpodobný vý­voj kariéry vycházejících hvězd na politickém nebi Izraele, Uprostřed skupiny novinářů stál byznysmen — Celý zrudlý po vydatném piti — a vysvětlo­val svým spolubesedníkům ně­které specifické rysy krize na Středním východě, na jejímž vý­voji prý je zainteresována něja­ká mocná politická síla. Mluvil o ní jako o »třetí velké mocnos­ti« neméně Významné než USA nebo SSSR a varovně upozorňo­val, že není radno projevovat c ni nadměrný zájem. Jde prý o říši, která nemá hranice ani pohraniční sloupy, zato však má svou hierarchii, potlačovací apa­rát, vládce a poddané. Někteří posluchači přijímali jeho úvahy s nedůvěrou a po­směšky a jen málo jich bralo jeho řeči vážně . .. Proč jen má­lo? Protože až donedávna se me­zinárodni sionistická organizace jevila většině lidí jako něco ne­osobního, co nemá ve skutečnos­ti žádný vliv. Tuto představu ostatně pomáhali vytvářet sami sionisté, kteří se ze všech sil snažili znemožnit nepovolaným přístup do zakázané oblasti, do svatyně vyvolených, kterou stře­ží jak samotný kapitál, tak i mocný aparát »na proplacho­­váni mozků« v jeho rukou — hromadné sdělovací prostředky! Tajemnost a maskování sionis­tické organizace však byly velmi relativní. Miliardové jmění přece nikdo nezíská ve vzduchoprázd­nu. Monopolistické chobotnice se sice snaží ukrýt v šeru hlubin svá chapadla, lidstvo však přes­to vidí jejich útisk a bezpráví, jemuž jsou v jejich vykořisfo­­vatelském systému vystaveny milióny lidí. Tím překvapivější výsledky přinese úspěšný pokus o odhaiení roušky, za níž se

Next