Týdeník Aktualit, leden-červen 1972 (V/1-26)
1972-01-24 / No. 4
----------------APN KOMENTUJE---------------Sovětská pětiletka- ZKUŠENOSTI PRVNÍHO ROKU (KE ZPRÁVĚ STÁTNÍHO STATISTICKÉHO ÚŘADU o výsledcích rozvoje sssr za rok 1971) Sovětský svaz prožil minulý rok v atmosféře sociálně ekonomické stability, v jejichž podmínkác se cítí lidé dobře a spokojeně. Život sovětských občanů nezatěžovaly takové problémy jako .'üst cen, inflace • nezaměstnanost. Tak jako v minulých letech se v rozhodujících článcích hospodářství země projevilo postupné zvyšování úrovně a nové kvalitativní změny. jak vyplývá ze zprávy Státního statistického úřadu SSSR, byl plán prvního roku pětiletky v hlavních úkolech splněn a v řadě případů překročen. Ve všech odvětvích národního hospodářství vznikly nové kapacity. Vcelku za jeden rok se začalo s výstavbou čtyř set velkých průmyslových podniků a taktéž s výstavbou velkého množství nových cechů a provozů v dnešních závodech. Každým dnem začala prakticky výstavba jednoho dvou podniků. Přinesla s sebou vytvoření mnoha pracovních příležitostí, a spolu s tím spojenou poptávku po pracovních silách pro nové podniky. Skutečný přírůstek průmyslové výroby byl 7,8 8/e proti plánovaným 6,9 %. »Váha« každého procenta překročení plánovaných úk- ů v nové pětiletce dala národnímu hospodářství • několik miliard rublů více průmyslovýca výrobků a zboží široké spotřeby. Loňský rok, jak již bylo řečeno, znamenal zvýšení efektivnosti výroby. Ve všech odvětvích se rychleji než dříve uplatňuje nová technika, pokroková technologie a výpočetní technika. V průmyslových závodech bylo jenom za rok zavedeno okolo devíti tisíc mechanizovaných proudových a více než půldruhého tisíce automatických linek. Několik tisíc úseků a cechů bylo komplexně mechanizováno a automatizováno. Toto vše usnadnilo práci, pomohlo zlepšit technicko-ekonomické ukazatele závodů a podstatně zvýšit produktivitu práce. Diky tomu vzrostl v roce 1971 národní důchod o čtyři pětiny. V tak závažných odvětvích průmyslu, jako je metalurgický, uhelný, lesní, dřevozpracující, lehký a potravinářský, se růst produktivity práce mohl uskutečnit bez zvyšování počtu pracovních sil. Bylo toho dosaženo nikoli větší fyzickou námahou, ale díky nové technice a lepší organizaci. Přestože byl celoroční plán splněn, některé podniky zaostaly. Nebyly splněny úkoly u některých chemických výrobků, stavebních materiálů, zařízení a výrobků masové spotřeby. je potřeba si povšimnout i nedostatků spojených s využíváním kapacit. V řadě případů se pomalu zavádí plánovaná úroveň výroby, výrobních nákladů a produktivity práce. Celkový objem zemědělské produkce odpovídá úrovni roku 1970, který byl rekordní svou úrodností. Přestože se ve srovnání s tímto rokem v důsledku nepříznivého počasí v některých oblastech produkce snížila, celkové výsledky byly ^ úspěšné. Celková sklizeň obilí dosáhla 181 miliónů tun. Výrazných výsledků dosáhli pěstitelé bavlny, kteřf sklidili přes 7 miliónů tun surové bavlny, čímž dosáhli doposud nejvyšší sklizně. Vůčihledě vzrostla živočišná výroba a tím se také zvýšila výroba a státní výkup masa, mléka a vlny. Celkový zisk kolchozů dosáhl 22,5, miliard rublů a tím téměř dosáhl úrovně rekordního roku 1970. Údaje Státního statistického úřadu svědčí o dalším zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Počet pracujících a zaměstnanců národního hospodářství se zvýšil o 2,5 miliónu lidí, takže počet zaměstnaných lidí činí nyní 92,7 miliónu. Řada opatření pro zvýšení mezd pracujících a zaměstnanců, zvýšení důchodového zabezpečení ve městech i na vesnici, odměny za práci v kolchozech a . zvýšení podílů ze společenských fondů spotřeby zajistila růst nominálních a reálných příjmů obyvatelstva. V přepočtu na jednoho obyvatele vzrostly reálné příjmy pracujících o 4,5 procenta. Značně se rozšířil maloobchodní trh, na němž se ukázal vzrůst lidové spotřeby a zlepše ní její struktury. Spolu se zvyšováním prodeje kaloricky hodnotných potravin roste i prodej průmyslového zboží jako důsledek zlepšeného rozpočtu sovětských rodin. Uskutečňuje se rozsáhlý program rozvoje vzdělání, vědy, přípravy kádrů a zlepšování lékařských služeb. Bylo postaveno 2,3 miliónu nových bytů a rodinných domků. V minulém roce se zlepšily bytové podmínky pro tři milióny rodin. K prvnímu lednu 1972 činí celkový počet obyvatel SSSR 246,3 miliónu lidí. M. MAXIMOV Axel Springer vyvoláva Chuidlovy stíny minulosti Axela Springera, novinového krále z Hamburku, se zmocnil stesk s obavami. Stesk po minulosti a obavy z budoucnosti. Hledá sympatie a podporu. Proto se rozhodl apelovat na širokou veřejnost. Pro tento účel si však nevybral ani Die Welt, ani Bild- Zeitung. ani žádnou jinou ze svých tiskovin, které prý mají celkem asi 20 miliónů čtenářů. Takový počet čtenářů však Springerovi nestačil, a proto se utekl o pomoc k londýnskému deníku Daily Telegraph. Právě na jeho stránkách se tedy nedávno objevil dlouhý článek pod titulkem Německo a nebezpečí pro Evropu. Co tedy znepokojuje západoněmeckého tiskového magnáta? Proč tentokrát nedůvěřoval svým vlastním redakčním pisálkům a sáhl sám po peru? Ukazuje se, že podle jeho názoru »se stalo v Německu něco skoro neuvěřitelného«. Co to bylo? »Západoněmecká vláda si začala zahrávat s Východem!« Springer je přesvědčen, že následky na sebe nedají dlouho čekat: »Výsledkem toho bude... taková Evropa, jejíž veškeré zdroje bude mít k dispozici Kreml.« Už zase je tedy na scéně strašák Kremlu. Dokonce prý už má »nebezpečně blízko k dosažení svých hlavních cílů«. A ty cíle zná nejlépe — vševědoucí Herr Springer. Nejdřív jde samozřejmě o to, zbavit západní Berlín všech práv — a potom ho úplně zničit. Přesně tak pochopili nebo spíše servírují čtenářům páni springerovci obsah čtyřstranné dohody o západním Berlíně. Vůbec jim nevadí, že tuto dohodu neuzavíral Sovětský svaz sám, nýbrž se svými partnery: Anglií, Francií a USA! Ti Rusové však sledují ještě jeden, mnohem úkladnější cíl. Usilují o »co nejrychlejší ratifikaci moskevské a varšavské smlouvy — a to by byla katastrofa« — hořekuje Springer. Potom prý bude podle jeho názoru ’čím dál tím hůř. Rusové dosáhnou svolání celoevropské porady o otázkách bezpečnosti a spolupráce. A to už by byl úplný a konečný krach! Evropa by prostě přestala existovat. Čehokoliv se Springerovo pero dotkne, všechno převrací naruby. Dokonce vyvrací i sám sebe. V Daily Telegraphu se tváří jako učiněné neviňátko. Ani trochu se nezačervená, když se dovolává dvou svědků — anglického ministra obrany a generálního tajemníka NATO — a prohlašuje: »My, obyvatelé Západu, usilujeme o odzbrojení, o omezení zbrojení, o snížení počtu ozbrojených sil atd.« A tak nezbývá, než se pana Springera zeptat, koho rozumí pod tím svým »my«. Kdo spoluvytvářel Severoatlantický pakt, jenž na svém řádném zasedání v Bruselu nabral kurs pokračování v závodech ve zbrojení? Účastníci toho zasedání tedy patří pod Springerovo »my«? Nebo snad členové tzv. »evropské skupiny« NATO, kteří plánované výdaje na zbrojení dodatečně zvýšili o miliardu dolarů — nikoliv těch nových, devalvovaných, nýbrž těch s vysokým kursem? Či snad vládnoucí kruhy USA, které v posledních měsících opět zvýšily početní stavy svých vojsk v Evropě? Nespadá snad pod to »my« dokonce sám Axel Springer, týž Springer, který je znám jako mluvčí nejreakčnějších západoněmeckých kruhů a na stránkách svých tiskovin označuje za zrádce všechny stoupence uvolnění napětí v Evropě a pyšní se přátelstvím se Straussem? Šéf nejmocnějšího tiskového impéria v NSR si prostě podvědomě začíná uvědomovat, že jeho moc není neomezená. A proto svůj článek v Daily Telegraphu končí zoufalým zvoláním: »Najde se nový Churchill, který by dokázal varovat a změnit běh událostí?« Ale žádný nový Churchill mu nepomůže! Ani ten starý, který už dávno není mezi živými a který na sklonku své dlouhé politické dráhy v známém fultonském projevu vyhlásil svou koncepci »studené války« proti SSSR a celému - socialistickému táboru, nemohl tehdy obrátit chod dějin opačným směrem! Jím formulovaný imperialistický program naopak historie odvrhla. Dnes je touha evropských národů po uvolnění napětí a zajištění trvalé bezpečnosti tak silná, že ji žádné vyvolávání duchů nž neudusí — ani kdyby se o to pokoušel sám Herr Springer. M. PONOMARJEV 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 4 Krach firmy Sadecky and Kuznetsov Rozkvět této firmy byl bouřlivý. Začalo to tím, že jakýsi Petr Sádecký v roce 1967 emigroval z ČSSR, v západní Evropě se všelijak probíjel pomocí příležitostných zaměstnání a nakonec se rozhodl, že využije vzedmuté »sexuální vlny«, aby přišel k pořádným penězům. Řadě nakladatelství nabízel seriál o neobyčejných zážitcích jakési supermiss. Ta kromě jiného skákala na hřbetě zdivočelých býků, sama bojovala s mořskou obludou a zažila neuvěřitelné věci uprostřed »sněžných mužů«, kteří ji nejdříve chtěli zabít, ale nakonec se do ní samozřejmě všichni zamilovali. Oblečení hrdinky zůstávalo stále- stejné: prakticky žádné — nepočítáme-li lehoučký trojcípý šáteček. Seriál to tedy byl vynikající, avšak všichni nakladatelé ho vrátili a odvolávali se na to, že mají věci ještě odvážnější. I Sádecký už se málem vzdával, potkal však bývalého spisovatele, nyní však zrádce a obojetníka A. Kuzněcova, který se stal — Mr. Anatolem. Anglický tisk o něm píše, že je už dávno na mizině a hledá jakoukoliv možnost výdělku. A tak se ob« druhové v neštěstí rychle domluvili. Výsledkem jejich dohody byla Oktabrína — tatáž supermiss, která však tentokrát působila — v SSSR. K jejímu oblečení přibyly dva doplňky: brašna s náboji a rudá hvězda na čele. A šlo jí ... o uchopení moci v SSSR. Aby získali londýnského vydavatele, sdělili mu důvěrně, že seriál s nasazením života vyvezii . .. z Kyjeva, bývalého Kuzněcovova bydliště, A k tomu dodali šeptem: »V Kyjevě působí opoziční skupina Progresivní politická pornografie, která vytvořila postavu Okťabríny jako výraz svého protestu ...« Nesmyslný název »opoziční« skupiny vydavateli vůbec nevadil: splnilo se očekávání Sádeckého a »Mr. Anatola«, že rozhodující bude protisovětské zaměření nabízeného »díla«. Ani vážený Institut moderního umění v Anglii neodolal pokušení a splatil svou daň antisovětismu: zařadil Sádeckého mazanici mezi exponáty své výstavy. Anatol vyprávěl návštěvníkům výstavy: »Já osobně neznám členy opoziční skupiny, ale vím, že se podobná díla v SSSR rozši1 řují...« Pomlčel o tom, že jeho poznatky vycházejí výlučně z jeho vlastn. zkušenosti! Kuzněcov totiž zanechal v Kyjevě rozsáhlou sbírku nejrůznějších zahraničních pornografických děl, kterou si pořizoval po řadu let. A tak není divu, že »Mr. Anatol« se uvolil napsat předmluvu k Sádeckého knize, v níž »autoritativně« potvrdil takzvanou »pravost« seriálu. Další pornografická knížečka spatřila tedy v krátké době v Anglii světlo světa. Vzápětí si pospíšil Economist, který provedl speciální »sociologický výzkum« vydaného seriálu a konstatoval, že hrdinské činy »ruské« supermiss jsou výrazem protestu — proti ekonomické a politické nerovnoprávnosti žen v SSSR! Přesně tak — ani slovo víc, ani slovo méně! Za několik dnů však vypukl skandál. Pro pochopení jeho příčin je třeba si uvědomit, že klan antisovětčíků ná Západě se řídí kapitalistickými zákony džungle jako kterákoliv organizace usilující o zisk. Každý nový příchozí je konkurentem, kterého je nutno zničit, jakmile se k tomu naskytne příležitost. líř A ta se naskytla. Nějaký maB. Konečný, který rovněž uprchl z ČSSR, napsal do hamburského Sternu, že Sádecký na něm vylákal jeho seriál (ten, který nabízel ve Francii a udal v Anglii) se slibem, že Konečného proslaví po celém světě. Všechnu slávu i penízky si nrý text ale nechal sám a navíc kresby zkazil — o báchorkách kolem »progresivní politické pornografie« nemluvě. A to byl konec! David Berg, odborník na »ilegální spisovatele« v socialistických zemích, označil celý seriál o Okťabríně za pustý podvod. Jak je prý možné, že si už dávno nikdo nevšiml neruských slov v textu? Mezi řádky tím mělo být řečeno, že kdyby tuto práci byli svěřili jemu, nikdy by k takovým chybám nedošlo. Jiný »odborník« na antikomunismus označil Sádeckého za tajného sovětského agenta, který měl za úkol zkompromitovat »posvátnou věc« anttkomunistické propagandy. Katastrofu dovršily Sunday Times, které zjistily, že Sádecký byl za svého pobytu ve Francii dopaden policií s dalším individuem v křoví v parku. Sádecký sice vypovídal, že se porval s agentem »československé tajné služby«, Francouzi však velmi brzy zjistili, že šlo o něco úplně jiného... Zkrátka a dobře: Sádecký byl za narušování veřejné morálky odsouzen k několika měsícům vězení, k pokutě 2000 franků a pak vykázán ze země .. . A to je všechno. Firma Sadecky and Kuznetsov splaskla jako mýdlová bublina. B. SVETOV »ŽIVOTOPIS« Pokračujeme v otiskování jednotlivých kapitol z knihy kandidáta historických věd J. JEVSEJEVA Fašismus pod modrou hvězdou. První kapitoly byly uveřejněny v ě. 45, 48, 49 a 51 z loňského roku. R ecepce pro diplomaty skončila. Oficiální-hosté už dávno odešli. Zůstali jenom ti, kteří obvykle tvoří pevný kádr stálých účastníků podobných recepcí. Nyní podrobně probírají otázky vysoké politiky a posuzují perspektivy i pravděpodobný vývoj kariéry vycházejících hvězd na politickém nebi Izraele, Uprostřed skupiny novinářů stál byznysmen — Celý zrudlý po vydatném piti — a vysvětloval svým spolubesedníkům některé specifické rysy krize na Středním východě, na jejímž vývoji prý je zainteresována nějaká mocná politická síla. Mluvil o ní jako o »třetí velké mocnosti« neméně Významné než USA nebo SSSR a varovně upozorňoval, že není radno projevovat c ni nadměrný zájem. Jde prý o říši, která nemá hranice ani pohraniční sloupy, zato však má svou hierarchii, potlačovací aparát, vládce a poddané. Někteří posluchači přijímali jeho úvahy s nedůvěrou a posměšky a jen málo jich bralo jeho řeči vážně . .. Proč jen málo? Protože až donedávna se mezinárodni sionistická organizace jevila většině lidí jako něco neosobního, co nemá ve skutečnosti žádný vliv. Tuto představu ostatně pomáhali vytvářet sami sionisté, kteří se ze všech sil snažili znemožnit nepovolaným přístup do zakázané oblasti, do svatyně vyvolených, kterou střeží jak samotný kapitál, tak i mocný aparát »na proplachováni mozků« v jeho rukou — hromadné sdělovací prostředky! Tajemnost a maskování sionistické organizace však byly velmi relativní. Miliardové jmění přece nikdo nezíská ve vzduchoprázdnu. Monopolistické chobotnice se sice snaží ukrýt v šeru hlubin svá chapadla, lidstvo však přesto vidí jejich útisk a bezpráví, jemuž jsou v jejich vykořisfovatelském systému vystaveny milióny lidí. Tím překvapivější výsledky přinese úspěšný pokus o odhaiení roušky, za níž se