Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1955 (V/29-52)

1955-07-21 / No. 29-30

Rozhovor s francouzskou odborářkou 5sou věci, které se nám staly tak běžné, že fci ani neuvědomujeme jejich cenu. To zní jako levná moudrost, ale je to přesto pravda. Nedivíme se, že soudružka Robineau, učitelka z Paříže, byla okouzlena spartakiádou, že ni­kdy nic podobného neviděla, že nenalézá slov, aby vyjádřila své dojmy ze cvičení mužů a žen ROH, Sokola a státních pracovních záloh a že ji nejhlouběji dojalo společné vystoupení vojáků s_ dětmi. Ale překvapuje nás úžas, B nímž líčí nám zcela běžné věci, s kterými se na své cestě Československem setkala. — S očima do široka otevřenýma vypráví o or­­ganisaci práce v JZD v Nehvizdech a' o velikých strojích, které tam po prvé viděla, o kom­bajnech. Vzpomíná na velkou vesnici, z níž po­chází její matka, kde se všechny zemědělské práce konají nejprimitivnějším způsobem a jen dva velcí sedláci tu mají traktory, ovšem pro svá pole. V Plzni hovořila s dělníky a ob­divuje se jejich rozhledu a životní úrovni. Co ji však zaujalo především, byla naše mládež. Neviděla vyučování na normální škole, pro­tože už byly prázdniny, viděla však školskou výstavu v Praze Na Pohořelci, v Hradci Krá­lové hovořila se s. Votrubovou, ředitelkou je­­denáctiletky, a navštívila Lázně Poděbrady, kde viděla vyučování nemocných dětí. Něco takového není u nás možné, opakovala znovu. Největší dojem na ni však udělal pionýr­ský tábor ve Starém Městě pod Sněžníkem. Obdivovala se nejen životu dětí, kterého se účastnila i s obřadem snímání vlajky v hus­tém dešti a se zábavným programem po ve­čeři, připraveným na její počest. „Nesmírně mě překvapila neuvěřitelná duševní vyspělost vašich dětí. Zasypávaly mě otázkami, vyptá­valy se na život dětí ve Francii, na to, jak naše mládež bojuje za mír, kolik dělnické mládeže studuje na vysoké škole. A já jim musila říci, že naše mládež je docela jiná, že na „nepolitické” škole je uměle udržována v nezájmu o světové dění, že pouhá dvě pro­centa vysokoškolských studentů pocházejí z dělnických rodin. Musila jsem si s bolestí přiznat, jak se vaše mládež liší od naší i zje­vem; v pražských tramvajích stejně jako na vsi nebo v pionýrském táboře, všude to byly tak zdravé, krásné děti, jaké u nás potkáme jen výjimečně. Není rozdílu mezi městským a venkovským dítětem, jako ho není mezi dospělými, všichni jsou stejně dobře upraveni a vyhlížejí stejně zdravě. Zamilovala jsem si své malé hostitele z plna srdce a dojímaly mě jejich projevy pozornosti a lásky, které v me osobě patřily francouzskému lidu. Na rozlou­čenou mi dal jeden pionýr to nejdražší, co měl, dárek, který je pro mne velkým závaz­kem.” Soudružka vyjímá z kabelky s úctou drobný předmět v hedvábném papíře — je to odznak sovětského komsomolce. Vzpomíná se smíchem, jak její přítelkyně užasly, když jim řekla, že pojede do Prahy, jak ji ujišťovaly, že se nikdy nedostane zpát­ky, jakmile za ní zapadne železná opona Jak kontrastovalo s těmito obavami srdečné při­jetí, kterého se jí dostalo už na hranicích a které ji provázelo všude, kam přišla. Mezi tím, co jí doma slibovali, a s čím se setkala, je asi takový rozdíl jako mezi nějakou ofi­ciální veřejnou slavností v Paříži a naším spartakiádním průvodem. V Paříži plno poli­cistů pěších i na koních, chránících především oficiální osobnosti, a tady president Zápotoc­ký jde sám na tribunu, provázen nadšeným voláním celého náměstí, máváním a květy, děti vybíhají z průvodu, aby mu stiskly ruku a vložily do ní květiny.^ „Viděla jsem něco, co si u nás nedovedu představit áni v nej­bujnější fantasii, příslušníka SNB, který nadšeně volal a mával čepicí!” A soudružka vypráví o vystupování amerických vojáků, kteří chodí zavěšeni celou šíří ulice, hulákají, sedí s nohama na stolech přepychových res­taurantů a jsou postrachem menších měst, kde je obyvatelstvo svorně nenávidí. Povědě­la o svých dojmech příslušníkům různých národů, kteří se sešli na sjezdu esperantistů v Otrokovicích, a slibuje, že všude, kam doma přijde, bude vyprávět o mírumilovném čes­koslovenském lidu a o jeho mládeži. Její no­tes je plný adres všech nových přátel, kte­rým slíbila psát. A na naši prosbu píše ně­­kolik pozdravných řádků československý« učitelům: „Dříve než opustím Československo, chtěli bych poděkovat za to vroucí bratrství, s níms jsem se setkala u všech československým pracujících. Viděla jsem, jak dobře cítí, že francouzský lid nemá nic společného se svý­mi vládci. S největším nadšením budu ve Francii vyprávět o tom, co jsem tu viděla, e především o velké touze vašeho lidu po mí­rů. Věřím, že ve jménu společného boje u mír poroste a bude stále těsnější přátelstv lidu československého a francouzského.” Dr OLGA SPALOV. Vystoupení mládeže na spartakiádé vzbudilo obdiv všeho pracujícího lidu Na-velkém úspěchu Dnů mládeže I. celostátní spartakiády má značnou zásluhu školský tělo­výchovný úsek. V pěti samostatných společ­ných cvičeních vystoupilo na 130.000 žactva všech věkových stupňů z našich škol. . Uká­zněné -vystupování školní mládeže nejenom na cvičišti, ale i v šatnách, ubytovnách a v praž­ských ulicích, její nadšení ve slavnostním spar­takiádním průvodu jsou dokladem nejen dobré celoroční přípravy na I. celostátní spartakiádu, ale i správného dlouhodobého působení pokro­kové, socialistické československé školy. Za vel­ký, politicky důležitý úspěch I. celostátní spar­takiády náleží dík a uznání všemu našemu uči­telstvu. Výborný zdravotní stav mládeže, která v tisícových masách vystoupila na Strahově, je dokladem velké péče strany a vlády o dorů­stající generaci a před zraky celého světa do­kladem o neustále stoupající životní úrovni pra­cujícího lidu v Československé republice. I. celostátní spartakiáda navázala na bohaté tělovýchovné a kulturní tradice našeho národa, dala nový, socialistický obsah společným vy­stoupením desetitisícových kolektivů cvičenců. Potvrdila a zdůraznila význam tělesné výchovy a sportu jako nedílné součásti výchovy socia­listického člověka. Zájem žactva, učitelů i rodičů o tělesnou vý­chovu, vyvolaný I. celostátní spartakiádou, je třeba udržet a dále rozvíjet. Důsledné plnění osnov tělesné výchovy je základním předpokla­dem dalšího rozvoje školní tělesné výchovy. Společná cvičení budou nadále trvalou součás­tí školní tělesné výchovy, a to zejména v práci školních tělovýchovných jednot. K pravidelné­mu provádění dobrovolné tělesné výchovy je třeba získat všechnu školní mládež, která se s tak velikým nadšením připravovala k společ­ným vystoupením na okresních a krajských spartakiádách, jejichž úspěšný průběh byl zá­kladním předpokladem skvělých výsledků I. celostátní spartakiády. Umožníme začlenění co největšího počtu školní mládeže do dobrovolné tělovýchovné a sportovní činnosti v tělovýchov ­ných dobrovolných sportovních organisacích, pokud o ni nestačí pečovat školní tělovýchovné jednoty. Budeme dáte rozvíjet tradice společ­ných vystoupení při školních slavnostech, ve­řejných cvičeních a dalších spartakiádách. Vše­strannou masovou tělesnou výchovou a spor­tem se přičiníme o výchovu zdravé, silné a krásné mládeže, o to, aby v našich školách vy­růstalo nové pokolení nadšených budovatelů socialismu a uvědomělých obránců naší krásné vlasti. Soudruzi učitelé a učitelky, žáci a žákyně československých škol! Blahopřeji vám k úspěšným vystoupením na I. celostátní spartakiádé. Děkuji vám za obětavou celoroční práci na přípravě společ­ných vystoupení školní mládeže. Měli jste mno­ho potíží, které se v přípravě velikého díla ob­jevily. Dovedli jste je svou obětavostí a nadše­ním překonat. Získali fste obdiv a lásku všeho našeho pracujícího lidu. Cest vaší práci! Dr FRANTIŠEK KAHUDA, ministr školství 2 • UČITELSKÉ NOVINY • Ti, července 1955. 1 MYSLEME NA VARŠAVU Blíží se, blíží rozhraní letních měsíců, kdy se ve Varšavě uskuteční již páté setkání míru­milovné mládeže celého světa. Předcházejí mu akce, jejichž množství a rozmanitost si umí vymyslet jen jaré mládí. Tak u nás, na Vysoči­ně, kolem Brna i Űstí n. L., vzplanou v před­večer festivalu »ohně míru«, u nichž se sejdou svazáci. Působivé chvíle prožíváme ve dnech, kdy naší vlastí běží štafety, v nichž mládež Evropy posílá do Varšavy své výzvy k boji za mír. Dvacet zemí se spojuje v šest štafet, z nichž se v první sbratří mladí Velké Britannie, Fran­cie, Švýcarska, Rakouska a Československa, ve druhé si předají rúrové poselství Finové, Švé­dové, Norové, Dánové a Němci z NDR. Mnoho štafetových větví běží přes Československo, krajskými městy, kde budou lidové manifestace i kulturní a sportovní podniky mládeže. Z bo­hatého varšavského dění povšimněme si závaž­ných plánů setkání mladých ze všech světových delegací podle stejného povolání. Občané ze ze­mí osvobozené práce i kapitalistického vykořis­ťování si povědí o pracovních i životních pod­mínkách, o kulturních možnostech i celkovém zabezpečení. Nás bude zajímat, zvlášť setkání mladých z oboru školství a pracovníků z tisku pro mládež, pro všechen svět pak má velký vý­znam všeobecné setkání mladých s učenci v obo-< ru mírového využití atomové energie. Po kon­gresu matek v Lausanne, po naší nádherné spartakiádé, v době ženevské konference — mysleme na další etapu mírového boje! Mysleme na Varšavu Korejské ženy píši korejsky U příležitosti Mezinárodního kongresu matek za mír a štěstí dětí poslaly korejské ženy ze Sva­zu demokratických zen z Koreje do Českosloven­ska dopis dětem své vlasti, ve kterém píší mimo jiné: „Všechny matky vaší dasti vás srdečně po­zdravují, hluboce se obdivují vašim vychovatel­kám a vyslovují jim nekonečné díky za to, že vám nahrazují matky, milují vás a nelitují sil, aby vás vychovaly ve zdravé, ’’chopné pokolení, bo­haté vědomostmi. Pod vedením Korejské strany práce, vlády re­publiky a našeho milomného vůdce maršála Kim Ir Sena všechny korejské matky, podporované stálou pomocí velikého Sovětského svazu, Číny a zemí lidové demokracie, účastní se spolu s ce­lým národem dnem i nocí velkolepého boje za obnovu národního hospodářství, kterým bude vytvořena mocná vlast pro vaše budoucí štěstí. Naše města i vesnice mění všude den ze dne svou tvář. Obnovují se zvláště dětská výchovná a kulturní zařízení. Podle rozhodnutí Výboru pro obnovu Fenjanu č. 4 se v hlavním městě počítá se stavbou knihovny pro děti, dětského divadla v přírodě, hřišť na košíkovou a odbíjenou, mateř­ské školy, šesti národních a čtyř Středních škol, které budou až pětiposchoďové. Od r. 1956 se zavede systém všeobecného základ­ního vyučování. Všechny děti, které se učí ve světlých a krásných třídách a žijí v příjemných domovech, věnují všechno své úsilí tomu, aby co nejlépe splnily své učební povinnosti. Když my matky potkáváme veselé děti, jdoucí s brašnami ráno a večer po nově vybudované třídě J. V. Stalina, pociťujeme velkou radost a utvrzujeme se vždy znovu v odhodlání bojovat za to, aby naše vlast žila na věky v míru, štěstí a síle. Drahé děti! V odpověď na vřelou péči Komu­nistické strany Československa a vlády bratrské Československé republiky vy jako opravdoví sy­nové a dcery hrdinského korejského lidu musíte vynaložit všechno své úsilí, abyste dosáhly skvě­lých školních úspěchů. Je to vaše povinnost, učí vás tomu maršál Kim Ir Sen. Musíte také poslou­chat své vychovatelky, učitele a představené, kteří na vás s láskou dávají pozor a starají se o vás. Musíte být vzorem v kázni ve škole. Sledujeme vás s nekonečným uspokojením ja­ko dobře vyrůstající, inteligentní, opravdu nové pokolení, věrné vlasti a maršálu Kim Ir Senoví. Milujte svůj lid a připravujte se co nejlépx k bu­dování rodné země! To je vroucí přání nás, korej­ských žen, to od vás očekává vaše Korea. Vyřiďte od nás svým vychovatelkám a učite­lům, že jim přejeme mnoho zdraví a úspěchů v práci! Ústřední výbor Svazu demokratických žen Koreje, místopředsedkyně KIM JONH SUK K tomuto krásnému dopisu korejských žen není třeba žádných komentářů. Je svědectvím lásky a moudrého postoje k výchově korejských dětí, kte­ré žijí v naší vlasti. návrh nového Školského zákona v DÁNSKU Dánský parlament jedná nyní o návrhu no­vého zákona o školství, který podal ministr školství Bomholt. V návrhu se praví, že po­vinná školní docházka má být osmiletá místo dosavadní sedmileté. Stát má převzít péči 0 všeobecně vzdělávací školství, neboť větši­na dánských škol byla dosud v rukou komu­nálních nebo soukromých. Každá škola v Dán­sku má své vlastní osnovy. Podléhá šice stát­ní kontrole, ale ta je tak nepatrná, že v dán­ském školství vládne značný chaos. pánské školství podle návrhu zákona má být uspořádáno podobně, jako bylo u nás po roce 1948. Základní škola má být pětiletá s jednotnými osnovami; na ni má navazovat hlavní škola tříletá stejná jak ve městě, tak 1 na venkově. Má se však podle potřeby dělit na ^ větev jazykově literární a technickou. Reálky mají být prodlouženy z jednoho roku na dva, gymnasia ze tří let na čtyři. První dva stupně mají být povinné pro všechny děti. Reforma má ovšem háček — má být uskutečněna^až v roce 1965. To se tedy dán­ský lid ještě načeká, než bude mít alespoň trochu slušné školy! Do té doby budou sou­kromníci na školách vydělávat a chudí budou zase ošizeni o vzdělání. Návrh zákona jen ukazuje, jak kapitalistická vláda oddaluje to, po čem lid volá. Vzdělání je přece výsadou bohatých ve všech kapitalistických zemích, tedy i v Dánsku. Korejské ženy píši korejským dětem v Československu FRANTIŠEK TURNOVEC, ředitel domova korejských dětí Dr F. TVRDOŇ, Olomouc, jedenáctüetá střední školá VZKAZ MINISTRA SKOLSTVl NDR NAŠIM UČITELtM Ve dnech první celostátní spartakiády dlel v Československu na pozvání ministra škol­ství dr. Františka Kahudy ministr lidové osvěty Německé demokratické republiky Fritz Lange. Vystoupení školní mládeže a mlá­dež vůbec v něm zanechala hluboké dojmy a nadšení. Když se vracel do své vlasti, pro­hlásil na ruzyňském letišti mimo jiné: „Spartakiáda je konkrétním důkazem dobré výchovné práce školy, všech učitelů, i těch, kteří nepřišli se svými dětmi v těchto vel­kolepých dnech na strahovský stadion. Onen vzorný pořádek a ukázněnost mladých cvi­čenců nelze improvisovat — může svědčit jen o solidní práci učitelů na československých školách. Spartakiáda není proto jen sportov­ní slavností, ale současně také demonstraci úspěšné činnosti československé školy.”­Při každé slavnosti, při každém jubileu hovoříme především o li­dech, kteří stáli u kolébky oslavo­vaného díla. Tak si ani nedovede­me představit letošní 35. výročí založení průmyslové školy sklář­ské v Železném Brodě bez profe­sora Jaroslava Brychty, který ce­lý svůj život zasvětil tvorbě skle­něné ^krásy a byl za své dílo po­ctěn čestným titulem zasloužilého učitele. Od založení samotné školy v roce 1920, kde začínal jako uči­tel, dal všechen svůj um a výtvar­né schopnosti cele do služeb vý­chovy mladých sklářských tech­niků a výtvarníků, kteří po absol­vování školy přenášeli jeho skvě­lé myšlenky do závodů a spolu se sklářskými dělníky je proměňo­vali v dílo nepomíjející hodnoty a krásy. Hlavním dílem Jaroslava Brych­ty jsou známé skleněné figurky, které montoval a vyráběl se svý­mi , žáky nejrůznější sklářskou technikou a v nejrůznějších for­mách a založil tak jejich proslu­lý věhlas nejen v naší vlasti, ale i daleko za hranicemi našeho stá­tu. Bedlivě si všímal práce do­mácích sklářů, pozoroval jejich techniku i těžký život, kdy v nů­ších na zádech roznášeli své křeh-. ké výrobky po celé naší zemi. By­la to často jejich jediná obživa v době hospodářských křísí, když se jim uzavřely dveře bohatých jabloneckých vývozních domů. Jaroslav Brychta sklářskou tech­niku neustále zdokonaloval, podě-, lil se se svými žáky o všechno, co sám znal a objevil, a pomáhal sklářským dělníkům ke zlepšení životních podmínek. Pamatujeme se na první Brychtovy figurky z taženého skla, na roztomilá zví­řátka z korálků na drátech i na první pokusy modelovaných figu­rek v roce 1930. Ani dnes ještě neztratili své kouzlo komičtí češ­tí muzikanti, kladenští horníci, šohaji a děvuchy z Moravského Slovácka, česká vesnička s úhled­nými domky a prostými lidmi, Sokoli, čérnoušci, Habešané a mnohé jiné figurky, zobrazující život u nás i v ostatních dílech světa. Biychtovy figurky zná celý svět z mnoha výstav v zahraničí. Všu­de se setkávají s příznivou kriti­kou a jsou zakupovány pro naše i cizí musea. Brychtovým dílem jsou i figurky pro film Karla Ze­mana „Skleněná mosaika” a „In­spirace” a pro film sovětského re­žiséra Jajimova „Vesna”. Více než 15.000 návrhů vytvořila mistrná ruka Jaroslava Brychty během 35 let záslužné práce na sklářské škole v Železném Brodě, jíž zů­stal celý život věrný, a ani dnes ve svých šedesáti letech neustává v novém vynalézáni a hledání no­vých forem využití skla. V sou­časné době uplatňuje své dlou­holeté zkušenosti v užití skla ve stavebnictví, aby obohatil socia­listickou architekturu o novou krásu trvalé hodnoty. Tavené re­liéfy a prefabrikovaná mosaika z různobarevných sklíček zdobí již mnohé naše stavby. Mosaiko­vé nápisy, znaky, mírové motivy a jiné výjevy z našeho života pře­žijí celé generace, neztratí barvu ani kvalitu a po dlouhá léta bu­dou svou krásou připomínat na­šim dětem a vnukům slávu čes­kého ^skla. Ani drobná, zdánlivě nepotřebná barevná skleněná tříšť, která se vyváží ze sklář­ských závodů na haldu, neušla tvůrčí^ schopnosti Jar. Brychty Zamýšlel se nad jejím využitím, zkoušel a tvořil, až se mu poda­řilo najít vhodný způsob dalšího využití ve stavebnictví. Barevné skleněné obklady budou ozdobou a trvalým materiálem pro mo­derní výstavbu v naší vlasti. Za 35 let své učitelské služby vychoval již dvě generace sklářů, otce a syny, kteří povznesli sklář­skou výrobu na vyš« uměleckou a průmyslovou úroveň, a zasloužil se o hospodářské a kulturní po­vznesení kraje v dobách pro pra­cující lid nejtěžších za první re­publiky. Bohaté celoživotní dílo zasloužilého učitele Jar. Brychty a jeho spolupracovníků a žáků si se zájmem prohlédnou návštěvní­ci železného Brodu na výstavě, která byla otevřena u příležitos­ti oslav 35. výročí založeni školy a která potrvá do 14. srpna. Jaroslav Brychta je vzorem učitele a člověka, jehož jedinou radostí je práce pro dobro lidu a rozkvět naší vlasti. I nyní, přes­tože je postižen vážnou sluchovou vadou, je stále ještě veřejně čin­ný. Pracuje ve straně, je členem krajského výboru obránců míru a účastnil se jako delegát první­ho a druhého sjezdu Českosloven­ských obránců míru. Přejeme mu, aby ve zdraví ještě desítky let vychovával dovedné skláře umělce, kteří šiří slávu českého a skla po celém světě. VLADIMÍR SUBA Třicet pět let skleněné krásy Poý odborným dohledem zkušěných učitelů učí se žáci přenášet umělec­­ké' tvůrčí schopnosti na křehkou hmotu. Na obrázku je mladý brusič Václav Motyčka, žák IV. ročníku, při práci na skleněné váze s národ­ním motivem. Žáci průmyslové školy sklářské v Železném Brodě jsou nejen do­vednými skláři, ale také znameni­tými sportovci a neohroženými obránci vlasti. Mnozí z nich vystupo­vali také na spartakiádě mládeže v Praze. Zvlášť čilý je plachtařský kroužek. Žákyně IV. ročníku Bo­žena Košková, kterou vidíme na obrázku, se připravuje ke státním zkouškám II. stupně z plachtařské­­ho výcviku.

Next