Učitelské Noviny, leden-červen 1956 (VI/2-26)
1956-01-12 / No. 2
PÁD POLITIKY SÍLY VE FRANCII Výsledek voleb do Národního shromáždění Francouzské republiky se stal první světovou událostí těchto dnů. Francouzská komunistická strana získala nových 600.000 hlasů a to je největší přírůstek, nepočítáme-li okamžitý efekt tak zvaných » poujadistů«, kteří v podstatě podědili dvě třetiny ze ztracených hlasů čtyřmilionové gaullistické fašistické strany. Menší zisky mají však i ty strany, které Šly do voleb s »levým« programem, totiž socialisté a Menděs-Franceovi radikálové. Pravice byla tvrdě poražena, gaullistická strana se rozpadla, levicoví republikáni Edgara Faurea smutně sbírají trosky své včerejší slávy. Osobnosti a hnutí, jež vyvolaly a nesly indočínskou válku, teror v Severní Africe a celý ten systém americké politiky ve Francii, odešly z voleb z velké části bez poslaneckých mandátů. Na příklad Georges Bidault, který se stal symbolem této politiky, prožil ve trojích volbách tento osud: Ve svém tradičním departementu Loire dostal v r. 1946 80.685 hlasů, 2. ledna už jenom 28.065 hlasů. A to v katolickém kraji, kde poslanci nebývali voleni podle stranické příslušnosti, ale tak říkajíc »v rodinných« volbách. To vše znamená siltiý odklon Francie doleva. Výsledek voleb přesvědčivě dokazuje, že ve Francii by bylo možno přes noc vytvořit vládu Lidové fronty, jež by zachránila Francouzskou républiku. Francouzský volič drtivě odsoudil politiku, kterou proti jeho vůli provozovalo šestnáct posledních vlád. Však také ohlasy z Ameriky a evropských metropolí kapitalistického světa hovoří jasně o tom, co se stalo. V bankách, Wall Streetu, v Londýně a ve Vatikáné jsou velmi nespokojeni. Prohlášení presidenta Eisenhowera z minulého týdne nese v sobě tutéž pečeť zklamání nad tím, že třetí západní velmoc »zakolísala s příznaky katastrofy politiky, jíž zůstávala věrna«. Symbolika politických změn, k nimž za voleb došlo, je velmi zajímavá. Poražen byl ministr národní obrany a zastánce války v Severní Africe, generál Billotte. Poražen byl vyznavač teroru a síly proti Afričanům Martinaud-Déplat. Jiní, jako generální guvernér Alžíru Soustelle, se zachránili pouze sdružením řady stran, tedy oním nedemokratickým volebním zákonem z roku 1951. Faktem zůstává, že celá linie francouzské zahraniční i vnitřní politiky od roku 1947 až do dneška byla lidem Francie odmrštěna. Vyvodí z toho poražené strany důsledky? Poučí se vůdcové francouzské sociální demokracie a Menděs-France z toho, že jejich posice jim zůstaly jedině díky jejich volebním slibům? Prohlásí otevřeně, že vyvozují důsledky z porážky americké politiky a budou usilovat o to, co je nyní přirozené, o vládu Lidové fronty? Jejich minulost i jejich současná prohlášení říkají, že sotva. Ačkoli francouzský lid řekl jasně své stanovisko, spojeným silám západní buržoasie jde nýní o to, tuto všeobecnou vůli paralysovat. Americké listy »New York Times« a »New York Herald Tribune« byly první, které navrhly »obnovení vlády národní jednoty«, totiž spojené reakce od pravicových vůdců sociální demokracie až po poujadisty. A jako na povel se rozezvučel celý úl francouzské pravicové žurnalistiky ’ňa tuto notu. Socialisté a Menděs- France se však vyslovili proti takové koalici, protože se příliš bojí zkompromitovat se s těmi, již byli tvrdě odsouzeni. Socialisté mají mimořádný sjezd 15. ledna a o den později ee sjedou radikálové. Tam bude teprve řečeno konečné slovo. Není sporu o tom, že francouzská reakce je znovu i s těžce oslabenými silami plně ochotna hnát francouzský národ do těch vod, kudy plulo namáhavě všech šestnáct předchozích poražených vlád. Bylo vydáno společné heslo: antikomunismus. A to je právě to, co bylo poraženo, odsouzeno a rozbito. Francouzské buržoasní listy si dávají pečlivě pozor, aby nevyslovily ta pravá slov#, a nápadně zase zdůrazňují báchorky o t. zv. »svobodném světě«. Nehlasoval volič právě proti tomu, co oni tak honosné nazývají, zneužívajíce slova svoboda pro politiku síly, války a atomového vraždění? Vítězství francouzského lidu se šíří světem jako signál k tomu, aby národy zastavily pošetilou politiku s posice síly. Italské noviny byly v tomto týdnu plny děsivého strachu z účinku voleb na Itálii, kde budou v březnu měřeny politické síly v obecních volbách. Americké noviny přiznávají, že vítězství levice bude působit i za- hranice Pyrenejí, kde lid zatím ještě čeká... Francie má po mnohé stránce klíčové postavení v soustavě vojenských bloků v západní Evropě a její vliv na Střední Východ a na Afriku nelze odečíst z politických úvah. Ale má zvláště jednu mocnou zbraň, jejíž účinky byly často rozhodné v minulosti: má možnost, ovlivňovat světové události. Jaká bude v příštích měsících podpora této země pro politiku vojenských bloků, proti duchu Ženevy a proti zmírnění napětí, jestliže síly země tak rozhodně daly jedinečné právo komunistické straně, rozhodnému odpůrci politiky síly? A jestliže celá země svým hlasem řekla výrazně, že přirozeným živlem Francie je mír... Právě v těch dnech, kdy Francie jásala nad vítězstvím lidu, šly do Alžíru strohé rozkazy k novým útokům. To byl zásah mezinárodního kapitálu, který běsní nad svou porážkou. Monopolisté pocítili slabost po úderu. Nyní však je jejich situace mnohem horší. Nemají a nebudou mít za sebou ve Francii nic než své agenty. Francouzský lid za nimi nejde a nepůjde. A to je skutečnost nesmírně důležitá a pro budoucnost má dalekosáhlou cenu. KAREL SUBRT V západním Německu oživují fašistickou výchovu >Poh'tickd vychovat a >nauha o Vychodit v západonimecké škole Naši přátelé z redakce »Deutsche Lehrerzeitung« poslali hám článek svého dopisovatele Gustava Kymtaa, který na základé nesčetných taktů do. kazuije stále silicí vliv revanš ismu a fašistické ideologie na výchovu mládeže v západním Němec, ku. Soudruzi v Německé demokratické republice pozvedají varovný hlas proti tímto zjevům a po. važují za svou povinnost upozornit na nebezpeé. nou výchovu v západní části Německa všechny demokraticky smýšlející lidi, kteří v světovém táboře míru bojují proti válce, proti znovu ožíva- Ji-cimu fašismu. Rádi příspěvek uveřejňujeme. Bude pro naše čtenáře nejen varováním, ale pobídkou k bdělosti a Jednotě v boji proti válce a znovu ožívající Ideologii fašismu. Četná revanšistická sdružení v západním Německu, ale také oficiální vládní místa se stále více namáhají zjednat vstup do západoněmecké školy t. zv. nauce o Východě. Nemá být vyučovacím předmětem, principem- Jejím úkolem nýbrž vyučovacím je udržovat nebo probouzet zájem o »německý Výihod«, kterým nerozumějí původci této myšlenky pouze Německou demokratickou republiku, nýbrž především velké části Polska, Československa, ba dokonce Maďarska á jiných zemí. »Až jednou bude němeoký Východ svobodný,« píše s beznadějným nepochopením skutečnosti Neue deutsche Schule, vycházející v Essenu, »pak nepochybně vedle mládeže východoněmecké zamíří i západoněmečtí mladí muži a ženy ve směru Labe, Odry a Visly, aby tam založili svou existenci, místo aby odjížděli za oceán. Důkladná znalost východoněmeckých oblastí jim pak usnadní cesty.« % I když má být imperialistické jádro takových slibů skryto pod rouškou pěkných slov (žádná válka, nýbrž »mírový výboj«), přece věci uveřejněné v západohěmeckých novinách a časopisech na thema nauka o Východě ukazují pravé úmysly dostatečně zřetelně. Jenom to, co bývá všeobecně zamlčováno, mluví za tlusté knihy: autorovi tohoto článku není známa ani jediná západoněmeoká učebnice, která by řekla svým mladým čtenářům něco o oněch šesti milionech mrtvých, o strašném utrpení a obětech, které způsobil fašismus na př. polskému lidu. Zná naproti tomu mnohé, kteří Sí tím důrazněji stěžují na Odsun Němců z polských západních oblastí jako na křiklavé bezpráví; které musí být opět napraveno. »Naším cílem je,« jak píše jistý Heinz Hoffmann v západoněmeckém časopise »Unsere Schule«, »přesvědčit německou mládež o jejím právu na Východ, pak se ho také budj držet.« Jak je to myšleno, ukazuje se o několik řádek dále, kde čteme-větu: »Sudetská župa připadla (1945 — autor) Československu'« Tím má být vzbuzen dojem, jak" by bylo německé území postupimskou dohodou, kterou jiný autor (Ernst Lehmann) nazývá »zradou na Evropě«, protiprávně přivtěleno Československu. (Hoffmann říká dokonce, že bylo od Německa »odtrženo«. Je však známo, že roku 1988 nemečtí fašisté nejprve anektovali česká okrajová území a dali jim nacistické označení »Sudetská župa«. To, že Hoffmann používá tohoto názvu ještě dnes, ukazuje, v jakém duchu píše. Gustav Kymin, Berlín Ještě grotesknějším ospravedlněním »německého tlaku na Východ« přispěl stručně profesordr. Hermann Auibin na zasedání spolku západoněmeckých učitelů dějepisu. Pravil, že »veliké, po staletí prováděné hnutí na Východ« nevzniklo pouze z expansivního tlaku, »nýbrž bylo výsledkem pozvání východních panovníků.« »Drang nach Osten« na pozvání! Při ideologickém zarámování agresivních úmyslů německého imperialismu vystupují ve vztahu k nauce o Východě do popředí v podstatě tato stanoviska: Zajištění životního prostoru Je tu snaha vzbudit dojem, jako by německý lid potřeboval k zachování své existence větší »životní prostor«, než jaký mu je dán v dnešních politických hranicích. Tak hrozí školní, rada Ernst Zintl v pedagogickém časopise »Die Schule«, že se německý lid může stát v důsledku svého zúženého životního prostoru »ohniskem nemoci pro sousedy a celé světové společenství národů«, a hlavní ideolog nauky o Východě, Ernst Lehmann, dochází k závěru, že »národ a stát se nekryjí, protože Německo bylo vždy větší než německá říše, resp. než jádro německého státu«. (»Lebendige Schule«, Frankfurt n. M., seš. 1, 1955.) Naproti tomu se cbce, abychom uvěřili, že tento »životní prostor« a tím i existence německého lidu jsou ohroženy, a proto že je třeba je »hájit«: Němci »nebyli žádnými vetřelci v prostoru cizího lidu, nýbrž obhájci dědictví po svých otcích,« píše na př. v čerynu 1954 stuttgartská »Die neue Landesschule«. »Němec byl ustavičně nucen obhajovat svůj majetek, úděl svých otců, a proto arci i životní prostor svého lidu« (tamtéž). V mnoha podobách se líčí také příšera »asijského« nebo »slovanského« nebezpečí, proti němuž je nutno se bránit. Tak na př. píše H. Thierbach v hannoverském časopise »Unsere Schule«, že »nám nesmí být jedno, začíná-li Asie na Labi anebo u močálů u Rokytna.« Panská rasa Podobně se dějí pokusy vyvodit z ták zvané nadřazenosti německé rasy nad jejími východními sousedy právo na jejich území. Ze to je už velice stará a otřelá ideologická finte německého imperialismu, ukazuje skutečnost, že již císař Vilém II. prohlásil před první světovou válkou, že prý »němeetví ozdraví svět«. , ..V časopise »pie neue Landessehule« (Stuttgart) píše už zmíněný Emst Lehmann, že německé zisky na Východě byly vždy celoměmeckými, ba vůbec západními úspěchy. Pak pokračuje: »Ne jakožto Němci, ale jakožto nositelé západní převahy byli Němci kdysi povoláni k pořádání a prekrvení střední a východní Evropy, a jenom v tomto smyslu je možno doufat v návrat k novému osídlení...« Mythu o vlastní nadřazenosti se staví po bok právě tak nedůstojné a hanebné tvrzení, že Poláci a jiné národy nejsou schopni spravovat řádně své území. Tímto způsobem se pokouší na př. také H. Thierbach v časopise »Unsere Schule« (Hannover) zfalšovat pravý stav věci, aby pak mohl v závěru postavit provokativní otázku: »Existuje hlubší ospravedlnění našeho práva na teto území?« Západoněmečtí učitelé nesouhlasí Bylo by ovšem velkou chybou položit rovnítko mezi šovinistické excesy jedné toho času vládnoucí politické skupiny a jejích ideologů a mezi úsilí masy západoněmeckých učitelů. Ti vždy znovu ve své denní prácí, ve svých organisacích i v publikacích dovedli vyjádřit, že nepomýšlejí na to, aby se dali zneužit pro cíle německého imperialismu, nepřátelské lidstvu. I Lehmann vidí již ve svém citovaném článku v »Lebendige! Schule« obtíž v nedostatečné »vnitřní připravenosti« učitelů, zatím co v »Scholle« konstatuje poněkud sušeji: »Ministerská doporučení dosud nenašla ve školní práci žádoucího ohlasu.« Na sjezdu mladých učitelů, pořádaném minulého léta v Braunschweigu západoněmeckou »Arbeitsgemeinschaft deutscher Lehrerverbände«, která má přes 100.000 členů, řekl mladý kolega Rudolf Engelhardt: »To nejhorší, ba samo zlo zasévá vychovatel, když učí nacionálni nenávisti k jiným národům nebo třebas i jen k jednomu národu.« »Každý pokus,« řekl dále, »změnit pedagogické zásady a směrnice s tím úmyslem, aby byl výsledkem prayý duch smečky, je pokusem o militarisaci školy a musí být proto zavržen.« Rovněž západoněmecká odborová organisace »Erziehung und Wissenschaft* se ohradila proti tomu, aby škola byla postavena do služeb militaristické výchovy. Přitom ovšem nelze přehlížet, že vedení odborů v těchto otázkách obyčejně zůstalo při slavnostních proklamacích a že dosud zanedbalo možnost volat učitele k rozhodnému a důslednému jednání. • V denní školské práci se setkávají mnozí učitelé nauky o Východě s pasivním odporem. Tato okolnost dokonce přiměla Adenauerovu stranu (CDA) před nějakým časem k tomu, že vyzvala na hessenském sněmu zemskou vládu, aby podnikla »opatření«, jimiž by se tento odpor mohl zlomit. V poslední době navrhlo »Spolkově pracovní společenství pro nauku o Východě ve výučování«, v němž je zastoupeno 25 svazů, aby byla nauka o Východě, jejíž provádění bylo dosud věcí jednotlivých spolkových zemí, koordinována v celé spolkové republice. Současně má být vykonáván tlak na nepoddajné učitele zvláštními prostředky, jako je na př. projednávání otázek nauky o Východě na učitelských konferencích a přijetí nauky o Východě do zkušebního programu pro t. zv. první učitelskou zkoušku. Odboráři v krajích do druhé pětiletky Často si v těchto týdnech připomínáme skutečnost, že smělé cíle naší dryihé pětiletky počítají s prací a iniciativou všech pracujících v našem státě. Platí to i o školství. V posledním týdnu uplynulého roku sešli se ve všech krajských městech členové KVS spolu s předsedy okresních výborů Svazu, aby se informovali o úkolech druhé pětiletky na školském úseku v.* jednotlivých krajích. Hlavní referáty na těchto aktivech měli vedoucí školských odborů rady KNV. Přicházíme k těmto aktivům s několika poznámkami* poněvadž podobné shromáždění školských odborářů připravují také okresní výbory Svazu a touž otázkou se budou v místních poměrech zabývat i členské schůze v základních organisacích. Když se školští odboráři sjížděli do krajského města, očekávali konkrétní údaje o rozvoji školství v kraji, chtěli si. podiskutovat o tom, nač zaměří své úsilí v nastávajícím období, chtěli se vzájemně poradit. Mnohé aktivy toto očekávání splnily. Bylo tomu tak na př. v Karlových Varech. Soudruh Kocourek, vedoucí" školského odboru rady KNV, podrobně informoval odboráře o plánovaném rozvoji, školství na Karlovarsku v roce 1956 a seznamoval je i s riejrůznějšími číselnými údaji. Tak se na př. školští odboráři dorvěděli, že v tomto ro:e se započne se stavbou čtyř národních škol, a to v Radotíně, Dolních Pasekách, Opatově a Bražci, a osmiletky v Ostrově. V tomto roce má být dokončena stavba jedné mateřské školy, čtyř osmiletek a jedenáčtiléťisy v Podbořanech. V prvním roce pětiletky vzroste počet tříd ve srovnání s rokem 1955. Pamatuje se 1 na výstavbu bytů pro učitele. Tak na př. - Karlových Varech-Tuh nicích má být postaveno 12 bytů. Mnoho místa by bylo třeba jen k vyjmenování úkolů na školském úseku v Karlovarském kraji a Částek, jimiž je na ně pamatováno. Jmenujme ještě aspoň tři: 22 škol bude vybaveno pomůckami pro polytechnickou výchovu, 120 školám bude přidělen pozemek a kompletní vybavení pro mičurinské kroužky, osm jedenáctiletek dostane soubor pomůcek pro laboratorní práce. Stejnou pozornost jako výstavbě školství a materiálnímu vybavení škol věnoval soudruh Komůrek i výchovným a vyučovacím otázkám a ukázal na dobře volených příkladech, v čem očekává školská správa pomoc od odborářů a v čem obce s nimi spolupracovat Po dobrém referátu vedoucího školského odboru bylo možno očekávat živější diskusi, než jaká se rozvinula. Přesto v ní bylo několik dobrých podnětů, svědčících o tom, jak vážně se odboráři zamýšlejí nad svou prací. Soudruh Podlipný upozorňoval v souvislosti s právě probíhajícím výběrem žáků na jedenáctiletky a ostatní výběrové školy na případy žáků, kteří byli loni doporučeni ke studiu, ale již nyní museli být vyloučeni ze škol pro nezpůsobilost ke studiu nebo z jiných závažných důvodů. Je otázka, jak se mohli tito žáci dostat na výběrovou školu, když o jejich nezpůsobilosti ke studiu musili přece už vědět jejich učitelé v osmé třídě. Tyto nedostatky se neobjevily jen na Karlovarsku, ale i v jiných krajích. Proto budou školští odboráři hledal cesty, jak pomoci při správném výběru žáků na studia. Budou přitom dbát o to, aby se na výběrové školy dostávali především nadané děti dělníků a rolníků. K tomu je zapotřebí tyto nadané děti vyhledávat a pomáhat jim v přípravě ke studiu. Jestliže to učitelé budou dělat, najdou v patronátních závodech i v závodech. kde pracují rodiče dětí, ochotné soudruhy, především odborové funkcionáře, kteří učitelům pomohou v přesvědčování rodičů, kteří nechtějí dát souhlas k tomu, aby jejich děti studovaly. Oporou pro učitelé v této práci je usnesení Ústřední rady odborů o mimoškolní výchově a o pedagogické propagandě. Zmíněné usneseni ŮRO také potvrzuje, že bez spolupráce školy s rodiči, se závody a s celou veřejností nelze dosáhnout úspěchů ve výchovné práci. Tam, kde se soudruzi prokousali počátečními těžkostmi při uzavírání patronátních smluv, dosahují nyní úspěchů v mnoha směrech. Na schůzi v Ostravě hovořil o lom vedoucí školského odboru s. Vala. Uvedl, že 29 škol na Ostravsku uzavřelo zdařilé patronátni smlouvy s průmyslovými závody a 22 škol se zemědělskými závody. Podobných údajů bylo v referátu s. Valy mnoho a všechny skýtaly odborářům příležitost k zamýšlení nad další činností. V referátu chyběla zmínka o rozšiřování zkušeností. Na to, že se v této otázce setkáváme ještě s nesprávnými názory, poukazoval s. Sommer. Hovořil o dobrých učitelích, kteří se bojí „popularity", jež jim přináší ještě větší pracovní zatížení. Mnozí učitelé říkají o soudruzích, kteři se dělí o své zkušenosti, že se „chlubí“ atd. S podobnými příspěvky přicházeli soudruzi i v jiných krajích. Ukazuje se proto, že; je třeba členstvu lépe vysvětlovat, v čem je hlavní význam rozšiřování zkušeností, a hledat nejvhodnější a nejpřesvědčivější způsoby této práce. Podobně jako v*Ostravě a v Karlových Varech proběhly zdařilé plenární schůze KVS téměř ve všech krajích republiky. Jedině séhůze v Nitranském kraji měla vážný nedostatek: vedoucí školského odboru rady KNV odmítl referovat, „poněvadž k tomu nedostal instrukce od pověřenectva školství”. \ Na plenárních schůzích se dostalo odborářům mnohých informací o pětiletce na školském úseku a mnoha podnětů k další práci. Nyní jde o to, aby se stejně dobře, po případě ještě lépe připravily i plenární schůze OVS, na něž budou pozváni předsedové závodních výborů. Jen v pečlivé přípravě těchto schůzí je záruka, že budou zdařilé i členské schůze v základních organisarieh v lednu Mnozí funkcionáři se již nyní na tyto členské schůze připravují a dávají si za cíl nejen přesvědčivě vysvětlit členstvu, čo od nás očekává pětiletka, ale nadchnout jxro plnění jejích úkolů každého odboráře na škole. 2 • UČITELSKÉ NOVINY 12. ledna 1956