Učitelské Noviny, leden-červen 1958 (VIII/1-25)
1958-01-07 / No. 1
ta^mmH%ieweku Na začátku třetího roku pětiletky Člen horské služby radí rz. .... NfíSp hrvrtr -temil onpt rw-«kť\rtt/ Rnphnwmi n Představitelé 44 afrických a asijských států sešli se v Káhíře. Jsou to státy, které se nedávno osvobodily. i ty, které dosud zápasí o svobodu. A všechny mají školy, na nichž se uéí děti pleti různých barev různým způsobem. Pohlédněme alespoů zběžně na některé problémy, s nimiž se přitom setkávají. JI35NI AFRIKA Jižflí Afrika má 13 milionů obyvatelů, z toho je 8,500.000 Černochů. Ti mají tak málo škol, že do nich může být přijata třetina dětí. Čtyřletou docházku dokončí jen 3,5 proč. Tento první stupeň navštěvují dětí od 7 do 11 let; druhý, od 11 do 14, navštěvuje mizivá část, 0,5 procenta černošských dětí. K čemu jim takéje vzděláni? Barevné obyvatelstvo hemá občanská práva, nesmí Volit, návštěv o i Vat divadla nebo veřejné knihovny. Ti, kteři by vystudovali, nedostanou místa. A přece mnozí houževnatě zápasí o svá lidská práva. Nová vláda zrušila i různé misijni školy a školství přešlo plně do rukou ministra pro věcí domorodců. Je to týž ministr, který prohlásil v parlamentě v červenci 1954: »Černoši musí pochopit, že pro ně není ve společnosti Evropanů mf.sta kromě určitých druhů práce, r- Hospodářská struktura naší země je taková, že většina černochů si musí vydělávat živobytí službou Evropanům.« Černoch ovšem může být učitelem černošských děti. Jaké má vzdělání? Národní školu a tříletou »odbornou« přípravu. Péči o hospodářské zabezpečení škol mají černí rodiče. »Školní osnovy,« řekl ministr, »nemohou Obsahovat víc než čtení, psaní a počítáni, náboženství, zpěv a tělesnou práci. Zvlášť náboženská poučení budou zaujímat významné místo v učebních osnovách Škol všech druhů.« Není tu tedy dějepis, zeměpis ani přírodopis, protože ty nekvalifikovaný dělník nepotřebuje. INDONÉSIE Po^svofeození zůstalo Indonésii smutné déflictví — válečné škody, škody způsobené imperialistickou agresí Holanďanů v letech 1948 a 1949 a dědictví kolonialismu, nedostatek učitelů i školních budov a velké procento analfabetů. V r. 1940 drnělo číst a psát jen 7% ze 70 milionů obyvatelů. Země potřebuje 20 tisíc nových učitelů. Základ vzdělání, které má být >d r. 1960 povinné, tvoří šestitřídmí národní šimla, mnoho venkovských .Utol však má dosud jen tři třídy. Obyvatelstvo si uvědomuje rostoucí význam vzdělání a naléhavou potřebu domácich odborníků. V r. 1940 chodily do národní školy 2 miliony dětí, dnes jich je 7 milionů. Počet dospělých analfabetů se snižil na 45%, Tato stálé stoupající tendence vede k naději, že se podaří negramotnost zcela odstranit. Velikost tohoto díla pochopíme teprve tehdy, když si uvědomíme nesmírnou rozsáhlost země a velké rozdíly mezi jednotlivými ostrovy, kde se mluví rozličnými jazyky. Proto se v prvních dvou třídách vyučuje místním jazykem a ihdonéština je učebním předmětem, kdežto v dalších třídách je tomu naopak. Na vyššim stupni je povinná angličtina a jako třetímu jazyku se vyučuje němčině nebo francouzštině. Učitelé jsou placeni státem, a to lépe než ostatní zaměstnanci se stejným vzděláním. Je to pobídka, aby se mladí lidé věnovali tomuto zaměstnání, které je pro osvobozený národ tak důležité. Mnoho bylo vykonáno, mnoho ještě zbývá vykonat. Jako na zavolanou vyšla ve Státním naklada telstvi politické literatury v době, kdy diskutujeme o dopisu ÜV strany, brožura o postavení naší republiky ve světovém hospodářství. Její autoři srovnávají nejrůznějšlmi číselnými údaji výsledky práce našeho lidu s výsledky hospodaření mnoha jiných, především kapitalistických států. Neubráníte se pocitu hrdosti, že náš stát, který se podílí pouhými osmi setinami procenta na rozloze světa a polovinau procenta na obyvatelstvu světa, zaujímá ve světové výrobě na jednoho obyvatele na př. první místo v obuvi (vyrábíme 4,2 páru obuvi na obyvatele před USA, které vyrábějí 3,2 páru) a cukru, druhé místo v obráběcích strojích, motocyklech, vlněných látkách a jiných výrobcích, třetí místo ve výrobě vepřového masa atd. Statistiky však hovoří i o tom, jak a kde se opožďujeme, a ukazuji, kam napřít sílu, abychom dohnali a předehnali nejvyspélejšl kapitalistické státy ve všech rozhodujících odvětvích výroby. Stojíme na začátku třetího roku pětiletky, účtujeme a děláme plány, poněvadž se chceme v tomto roce opět dostat o kus dále. Rok 1959 bude v mnohém ohledu ekonomicky významný. Bude třetím a tedy rozhodujícím rokem druhé péMletky, v němž budeme pokračovat v sociáflsaci vesnice, budeme vyhledávat v celém našem hospodářství nové cesty za vyšší efektivnosti, začneme uskutečňovat reorganisacl našeho průmyslu a všechna ostatní opatření, která vzejdou z diskuse k dopisu ÜV KSČ. Jsou to vážné a nesnadné úkoly, které však už našly mezi našimi pracujícími zanícené propagátory. A nejen to, mnozí z nás nečekají na opatření shora a už nyní se na svých pracovních úsecích snaží urychlit a zhospodámit výrobu, všestranně zkvalitnit práci. Vzpruhou pro budovatelské úsilí a práci v nastávajícím roce bude I desáté výročí Vítězného února. Ohlédneme se zpět do uplynulého desetiletí, v němž se nám podařilo proti vůli vnitřní í zahraniční reakce postoupit až před práh socialistické společnosti. Jak nezdvihnout hlavu do dalších bojů, jak nepocítit velikou radost, jež nedovoluje dlouho přemýšlet o překonaných těžkostech a v níž zanikají í zbytky trpkostí z malých omylů a neúspěchů. Rok 1950 bude i rokem XI. sjezdu KSČ, který znásob! naše pracovní úsilí a vyznačí perspektivy dovršeni socialismu u nás. Vším, co jsiůe vykonali od celostátní konference strany v roce 1950, vytvořili jsme předpoklady pro to, aby se naše dílo v letošním roce dařilo. Odboráři si budou přitom' především soustavně všímat, s jakým efektem vyrábíme a využíváme finančních prostředků a jak dovedeme získávat pracující k účasti na řízeni našeho hospodářství. Jsou to jedny z hlavních úkolů, o nichž se diskutovalo na prosincovém zasedání ORO. Z tohoto zasedáni vzešlo usneseni o úkolech RoH v rozvoji národního hospodářství v roce 1958. I když se v těchto dokumentech hovoří především o problémech výroby, je třeba dělat závěry 1 pro Učitel« a ostatní škoúkš pracovníky. Často si oprávněně, ale všeobecně připomínáme, že bychom mohli jít rychleji dcpředu vzhledem k možnostem, které máme. Vezměme na př. jen tyto Údaje, které zmíněné tvrzení dokládají: Za tři Čtvrtletí roku 1957 vzrostly náklady na dávky v době nemoci o 395 milionů nad původně předpokládanou částku. Přitom šlo značnou měrou o zneužití výhod našeho nemocenského pojištění. Za devět měsíců uplynulého roku jsme prohospodařili bezmála 600 milionů korun ve zmetcích, -60% všech soudních přelíčení se zabývalo rozkrádáním socialistického vlastnictví. Vše nasvědčuje tomu, že rozkradený socialistický majetek jen za uplynulý rok dostoupl hodnoty tri miliard korun. A to jde jen 0 případy, kdy byli rozkrádači usvědčeni. Mezi těmi, kdo poškozují naše národní hospodářství, jsou sice především lidé narušení kapitalistickou morálkou, ale jsou mezi nimi i mladiství, kteří nedávno opustili školu. Tyto skutečnosti nutí k zamyšlení a mohou někdy vést 1 k nesprávným závěrům. Slýcháváme na přiklad tuto otázku: Co dovoluje některým lidem žit sl u nás podle jejich přežilé morálky, proč ještě mohou někteří jednotlivci škodit zájmům celku? My, odboráři, budeme hledat odpověď především v nedostatečné úrovni naší výchovné práce. Budeme Se ptát sami sebe, v odborové organised, v závodním výboru, cd jsme udělali pro to, abychom zabránili poškozování zájmů společnosti, aby byla dodržována socialistická zákonnost. Soudným lidem, kterým se stalo budování socialismu školou práce i života, je jasné, v čem vězí obtíže našeho výchovného Ošili. Socialistická morálka, založená na vědeckém světovém názoru, názásadách mamísmu-lenlnismu, je nejvyšŠI morálkou, poněvadž vyjadřuje zájmy všech pracujících v naši společnosti, zájmy všeho lidu. Tím však není řečeno, že se socialistickou morálkou začne řídit celá společnost, jakmile byly položeny ekonomické základy socialismu. 1 socialistická morálka se rodí v těžkém bojí s morftkou kapitalistickou. Jestliže je např, zneužíváno nemocenskéhd pojištění, nebudeme z toho vinit naše příkladné sociální zákonodárství, ale budeme se snažit zesílit výchovnou činnost mezi pracujícími. Proto také strana soustřeďuje pozornost na otázky ideologické výchovy pracujících, proto se obrátila se zvláštním dokumentem k učitelům, kteří vychovávají příští generaci dělníků, rolníků a pracující inteligence, ale kteři též mají zejména na venkově značný vliv na výchovu našich pracujících. Úspěšná výchova mládeže pro její budoucí práci ve prospěch lidu a neustálého pokroku, to Íe náš příspěvek k vyšší a efektivnější výrobě, íauölme-ll naše žáky milovat práci a radovat Je z jejích výsledků, dokáži se naši chlapci a děvčata 1 snadněji a "odpovědněji rozhodnout podle potřeb státu I podle svého přáni pro takové povolání, v němž budou dobrými a spokojenými pracovníky. Nebudeme přitom zapomínat, jak náročný je pro chlapce nebo dívku přechod ze školy na pracoviště, a postaráme se, abychom v závodě našli soudruhy, kteří navážou na naši výchovnou práci. V současné době hledám» 1 novou organisacl a náplň výchovy, abychom školu přiblížili výrobě. 1 při sebelepší organised však bude opět na učiteli, jak dokáže výchovně využit všech možnosti, které má. Někdo může namítnout, že ee dobře píše o tak složitých věcech, jako je výchova dorůstajícího pokolení, ale hůře Je tomu s výchovou v praxi, Je v tom kus pravdy. Ale náš výchovný úkol se ukáže lépe splnitelným, umime-11 sl vyhledat spojene# pro svou práci na své škole, ve svém okolí, v návodě, v obci. Není to vždycky snadné, a!« máme jednu zkušenost, která platí pro všechny školy: dovede-11 učitel vhodným způsobem požádat veřejnost o výchovnou spolupráci, dostane se mu jí. Pracujíc! ve výrobě mají nyní plné ruce práce s plánem na první čtvrtletí, připravují neformální a kontrolovatelné závazky k 10. výročí Února a k XI. sjezdu KSČ. zavazují se překračovat stanovené úkoly. My učitelé ä školští pracovníci neustaneme v úsilí lépe vyučovat a vychovávat, aby naše mládež, která každoročně odchází ze školy, byla dobře připravena k nezištné a obětavé práci pro blaho všech, JOSEF KŮSTKA Naše hory jsou opět pokryty sněhovou pokrývkou. Denně přijíždějí přeplněné vlaky a autobusy s lidmi, kteří chtějí uprostřed přírody načerpat nové síly do práCe a zdokonalit se v krásném lyžařském sportu. Je potěšitelné, že mezi návštěvníky hor je velké procento mládeže. Vždyť na horách, v kolektivu, který žije celý týden pohromadě při lyžařském výcviku, se mohou pěstovat v mládeži nepepsi morami a fysické vlastnosti. Méné potěšitelné již je, že mezi účastníky lyžařských zájezdů školní mládeže dochází často k Úrazům a k tragickým příhodám, končícím někdy í smrtí. Chtěl bych proto říci několik slov těm soudruhům učitelům, kteří se chystají se svými žáky do hor. Pfedevšlm je třeba, aby ti, kteří rozhoduji o umístění školních zájezdů, dobře uvážili, zda se vyhlédnuté objekty pro tyto akce hodí. Do výše položených horských bud mají jezdit ty školy, které Již mají zkušenosti s pobytem na horách. Je lépe najit objekty v nižší poloze, kde se může lyžovat i za horšího počasí. Výstrahou nechť je případ nešťastného studenta Hrdličky, který se odehrál na Luční boudě v Krko. tjošich. Za druhé by měli Učitelé Již před odjezdem prohlédnout výstroj a výzbroj žáků. Zásadně by měl mít každý Účastník dvoje teplé prádlo, šponovlty, teplý svetr a větrovku. Zádně médní b.undy nemohou nahradit dobrou větrovku s kapuci. Je také dobré, když každý žák má své vlastni lyže, dobře připravené již z domova. Své oeobni potřeby si má každý uložit do batohu. Všechny ty sportovní pytle, kterých mtádež ráda použivá, při pochodu jen překážejí. Mnohý sl pomyslí, že to Jsou jen maličkosti. Avšak mnohé úrazy a také ztráty na životě zavlnilo špat* né vázání, nevhodné lyže, špatné oblečeni. Důležité je poučit žáky již před odjezdem o zimním nebezpečí hor a upozornit Je, že budete vyžadovat při výcviku naprostou kázeň. Ovšem největší odpovědnost má učitel při vlastním výcviku na horách. Zde je nutno udělat vše, aby zájezd splnil svůj Účel. Výcvik provádějte s družstvy, která mají maximálně 15 žáků. To je hejvyššl počet, který může schopný instruktor zvládnout, Je třeba provádět výcvik jen v terénu, který instruktor zná. Při odchodu na vycházku zapište vždy do knihy vycházek cíl a dobu návratu. Při špatném počasí neopouštějte nikdy boudu, zastihne-il vás nepohoda venku, urychleně se vraťte a držte se tyčového -označení. Těm, kteří budou v okolí Spindlerova Mlýna, bych doporučoval, aby neužívali sjezdových trati. Dochází na nich k častým úrazům a nikdo se na sjezdovce ještě nenaučil lyžovat. Zásadně nepřeceňujte schopnosti svě a dovednost svých svěřenců. Budete-11 potřebovat radu nebo pomoc, obraťte se na příslušníky Horské služby. TI vám vždy rádi pomohou. Pro vaši Informaci uvádím telefony HS: Šp. Mlýn 439, Vrchlabí 350, Pec 233, 223, Harrachov 73, J. Lázně 133, 138, H. Rokytnice 17, Budete-11 dbát těchto několika připomínek, jejichž oprávněnost je potvrzena denní praxi, jistě proběhne váš zájezd hladce. Vrátíte se domů s pocitem dobře splněného úkolu, OTAKAR tlANUS, učitel osmüetky ve Vrchlobi a člen Horské služby v KrkonoStnh © Dne 10. ledna 1958 přednáší dr. Milan Maralík, pracovník tísíředního ústavu pro další vzdělávání učitelů a školských pracovníků v Praze, na thema »K teorii řízení školy« ve Slovanském domě, Na příkopě 22. o 9. hodině dopoledne (17. ledna se přednáška opakuje v Brně). Podíváme-li se na naše národní hospodářstvi v období posledních dvanácti let, nemůžeme nevidět značný růst objemu průmyslové yýroby, rozvoj průmyslově technické základny a životní úrovně našeho lidtu. Musí to uznat při troše objektivity i odpůrci socialismu. Tak na př. ředitel pařížského listu Les Echos Emile SeTvan-Schreiber, který v říjnu 1956 navštívil Československo, uveřejnil ve svém časopise seriál článků, v nichž např. piše: » ... V říjnu 1956 jsem shledal Prahu ve zmírněném napětí, dobře zásobovanou a klidnou. Na první pohled všechno připomíná Ženevu. Vážnost, laskavost, korektní vystupováni obyvatelstva, přitažlivost výkladních skříni, naplněných potravinami, pečivem, rozhlasovými přístroji, televisory, pračkami..., dobře udržované hotely s takovou Úzkostlivou čistotou, na jakou jsme zvykli u severských národů ... Československo je velmi vyvinutou zemí. především průmyslově. Má výhodu, že disponuje neomezenými zahraničními trhy, především obrovským zákazníkem Čínou a Sovětským svazem. Proto je československý rozpočet vysoce aktivní... Obrovský metalurgický kombinát na Moravě v Ostravě, podobný Magnitogorsku, je v plném rozkvětu. Deset kilometrů odtud je dělnické město, vybudované pro ÍBO.OOO obyvatel. Neočekávaná návštěva v domech rolníků nás rovněž překvapila jejich ledničkami, rozhlasovými přístroji a především mušelínovými záclonami... Další podstatnou výhodou jsou levné byty.« Podobné názory se objevují stále častěji i v jiných buržoasních listech. Co je základem vzestupu našeho národního hospodářství a životní úrovně? Je to důsledek rozvíjející se socialistické revoluce, postupného Zespolečenstvování výrobních prostředků, průmyslu a združstevňování zemědělské VýToby, ' což vše podnítilo obrovský rozvoj výrobních sil, jakého kapitalismus předválečné republiky nebyl schopen. Dokazuje to vzestup objemu průmyslové výroby ke konci prvé pětiletky. Porovnáme-li jej s r. 1937, vzrostl o 110 procent, ve srovnání s rokem 1948 o 93 procent, objem průmyslové výroby na Slovensku vzrostl oproti r. 1937 dokonce o 346 procent, což je výsledkem úspěšné industrialisace Slovenska. Dosavadní způsob řízeni průmyslové výroby Spolu s růstem průmyslové výroby vzrostla i zaměstnanost, produktivita práce a počet výrobních závodů. Změnily se i výrobní vztahy mezi pracujícími v iiaši Výrobě a v procesu rozdělování, což vyvolalo V život i-působeni nových ekonomických zákonitosti, a důsledek toho se projevil v bezprostředním sepětí výroby a spotřeby. To se stalo zdrojem postupných změn v poměru pracujících k výsledkům jejich práce, v jejich zájmu na růstu národního důchodu ä jeho rozdělováni. Tyto zájmy pracujících lze respektovat a reallsovat právě proto, že náš systém řízeni národního hospodářství Vychází z analysy národního hospodářství na základě vědecké marxistické politické ekonomie. Hlavni metodou řízeni našeho národního hospodářství stalo se po Uchopení moci dělnickou třídou cílevědomé využívání zákona plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství. Aby bylo možno tuto metodu řízeni úspěšně uplatnit v prvé etapě budování socialismu, řídili jsme naše hospodářství a plánovali jeho rozvoj centrálně. To bylo nutné proto, aby bylo co nejrychleji dosaženo základních změn ve složení a rozmístěni našeho průmyslu, aby rozvoj jednotlivých odvětvi byl podřízen podminkám sféry působnosti tohoto zákona, Což se odráželo mimo jiné i ve vybudováni nových průmyslových odvětvi, např. hlinikáreň, výroby umělých hmot, kuličkových ložisek, v rozšířeni těžby paliv, metalurgických surovin a ve výstavbě velkých energetických děl, posilujících naši energetickou základnu. Centrální metody řízeni národního hospodářství byly nutné i proto, že jsme převzali po kapitalismu vyspělý průmysl při nedostatku vedoucích hospodářských a technických kádrů, Oddaných dělnické třídě, které bylo nutno vychovat právě v tomto procesu, a přitom zajistit naprostou kontrolu výroby. Trvalý rozvoj výroby, zvyšující se zájem pracujících na řizeni národního hospodářství a zejména skutečnost, že dalšího rozmachu nelze již dosáhnout prostým zvyšováním počtu závodů a pracovníků, ale především využíváním zjevných i skrytých reserv v našem národním hospodářství, znamená, že se současné pojetí centrálního způsobu řízeni a plánováni dostává do rozporu s rostoucí iniciativou pracujících a dosahovanou úrovni rozvoje národního hospodářství. Přes nesporné úspěchy je nutno konstatovat, že přednosti socialistického žřizeni využíváme stále ještě nedostatečně. Stroze centrální řizeni hospodářství s centrálně rozepsaným plánem do všech podrobnosti omezuje iniciativu pracujících při odhalování reserv, zdokonalováni technologie, využivání a zavádění nové techniky a odvádí jejich pozornost od hospodářských výsledků, jimiž se podileji na tvorbě národního důchodu. Následkem toho je snižováni odpovědnosti pracujících, dělníků, techniků, inženýrů a ekonomů, za hospodářské výsledky jejich práce. Nové zásady zvýšené ekonomické účinnosti řizeni průmyslu — cesta vyššího využiti přednosti socialistického zřízení Decentralisace řizehi a plánován! národního hospodářství nesmi však znamenat upuštění od zásady ústředního řizeni proporcionálního rozvoje národního hospodářství státním plánem, ale jen vymezuje funkce a rozsah ústředního řízení a plánování a funkce řízení a plánování prováděného v rámci jednotlivých podniků. Správně domyšlená zásada demokratického centralismu zajistí na jedné straně samostatnost podniků v operativním řízení výroby, což předpokládá přivtělit k podnikům veškerou přípravnou činnost k výrobě (např. část výzkumu, vývoje, konstrukce, projekce) a činnost zajištující odbyt zboží, a na druhé straně umožní státnímu úřadu plánovacímu a ministerstvům věnovat se problémům rozvoje techniky, tvorbě dlouhodobých rozvojových koncepcí a plánů, základnim otázkám cenové a mzdové politiky. Shrneme-li hlavní zásady celého .připravovaného systému, vyniká zejména snaha o spojování zájmů celé společnosti se Zájmy jednotlivých podniků a pracovníků s přihlédnutím k nejracionálnějšímu využití místních zkušeností, respektování místních podmínek a zvláštností. Podstatu hlavních zásad lze formulovat takto: 1. Přiblížit operativní řízení výrobě a zvýšit pravomoc a odpovědnost Základních hospodářských jednotek za plnění státního plánu a zabezpečováni dalšího technického rozvoje. 2. Ústředně řešit především zásadní otázky proporcionálního rozvoje hospodářství a perspektivních plánů. 3. Využívat v řízení hospodářství zejména ekonomických podnětů, zvláště pak posílit zájem podniků na rychlém tempu a tvorbě zisku, akumulace a dosažení úspor osobních a finančních. 4. Uvést v soulad zájem jednotlivce a celé společnosti na základě hmotné zainteresovanosti jednotlivců a podniků na růstu produktivity práce a tim objemu výroby, Toto jsou cesty, jak umožnit rozvoj iniciativy pracujících na řizeni a správě podniků a celého hospodářství. Úspěch nových forem řízení hospodářství závisí na pochopeni pracujících a na tom, jak budou vedoucí pracovnici našeho národního hospodářství respektovat každodenní zkušenosti, vynalézavost, iniciativu a tvůrčí schopnosti našich pracujících a obohacovat jimi každodenně výrobní proces. Petr Skalina — Julius Sechovský. Do nového roku s novými zásadami řízení průmyslu 2 © Učitelské noviny č. 1 - Vlil