Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1958 (VIII/26-52)
1958-07-03 / No. 26
Ohlas XL sjezdu strany na našich školách T7 n°ší redakční poště převládají v těchto dnech články " a dopisy, v nichž nám čtenáři píší nejen o tom, jak školy prožívaly dny XI. sjezdu KSČ, ale přicházejí s prvními podněty k uskutečňování sjezdových usnesení. I když se zatím ještě nehovoří o podrobnostech připravované přestavby naší všeobecně vzdělávací školy, potvrzují dopisy, že většina učitelů správně chápe nutnost těsnějšího sepětí naší školy s potřebami socialistické společnosti, především s výrobou a s celým naším hospodářstvím. Platí to zejména, jak soudíme z došlých dopisů, o vesnických učitelích a o těch školách, které v uplynulých letech úspěšně rozvíjely patronátni svazky se závody. O prvních zkušenostech s výrobní p?axí v letošním školním roce píší Učitelským novinám i pracující ze závodů. Soudruh Zdeněk Vrba, technik slováckých strojíren v Uherském Brodě, píše: „Koncem jara 1957 navštívil ředitel uherskobrodské školy s učiteli Slovácké strojírny a žádal vedení závodu o umožnění výrobní praxe žáků. Po projednání s ředitelem závodu, prohlídce pracovišť a projednání učebních osnov s oddělením výchovy kádrů dalo vedení závodu souhlas k výrobně technické praxi, a tím začala nová forma spolupráce školy s podnikem. Dnes můžeme sdělit některé první zkušenosti a závěry, ke kterým jsme dospěli v našich začátcích. Nejprve několik slov k zvolené formě a metodám výrobně technické praxe. Výrobně technická praxe byla zahájena v září 1957 se 40 žáky třídy IX.C (20 chlapců a 20 dívek). Doba pro vyučování výrobně technické praxi — 3 hodiny týdně — byla stažena na 6 hodin jednou za 14 dní. Jako základ organisace výrobně technické praxe byla vypracována osnova a rozvrh učebního dne. Osnova obsahovala část teoretickou a v hrubých rysech požadavky na výrobní praxi žáků u stroje. Rozvrh dne měl 3 části: teorií (výklad, beseda, opakování předešlých lekcí), práci v tovární hale u stroje, hodnocení dne, po přípa'dě promítání technických filmů. Základem výuky se stala stručná teoretická příprava, po níž vždy následovala praxe (žáci si ověřovali poznatky získané v hodinách teorie týž den u stroje). Teoretické výklady a besedy na sebe navazovaly tak, že postupně dávaly všeobecný technický rozhled i základní teoretické odborné znalosti z oboru strojní výroby. V dílně byli instruováni dělníci, kteří „dostávali k ruce“ žáky, jaké zručností z které základní operace mohou při práci žáky přiučit. Tak žáci získali postupně během prvního roku kvalifikací asi 2. třídy (tarifně kvalifikačního katalogu). Pro osamostatnění v práci u stroje se osvědčilo po půl roce praxe nechat žáky několik hodin pravidelně pracovat samostatně u volného stroje za přímého dozoru mistra. Aby byl dobře splněn cíl nového předmětu, bylo naprosto nutné, aby jak učitel, tak i závodní technik byli ve stálém styku s mistry a dělníky a poučovali je o smyslu, účelu i metodách výrobní praxe žáků. Závěry, které je možno učinit po prvním roce výrobně technické praxe: Domníváme se, že zavedení výrobně technické praxe v účelné formě a rozsahu může sehrát kladnou roli v kvalitativní přeměně charakteru střední školy. Přišli jsme již dnes k poznání, že jsme žákům, kteří prošli výrobní praxí, otevřeli nový svět: svět výroby hmotných statků. Tento svět Jsme jim nejen otevřeli, ale také jsme je pro něj získali. Výrobní praxe se jim stala oblíbeným předmětem. Žáci třídy 9. c mají dnes první předpoklady správného názoru na praxi a na dělníka. Jsme přesvědčení, že výrobní praxí přiblížíme žáky dělnické třídě jako dosud nikdy. Pobyt v závodě a práce u strojů vedly žáky přirozeně ke kázni. Na jejich kázeň a vystupování v závodě nebylo slyšet žádných stížností. Vyjma jednoho škrábnutí nepřišel nikdo k úrazu, i když žáci pracovali v dílnách závodu těžkého strojírenství. Podstatně rozšířili své znalosti, zlepšila se jejich technická představivost. Je třeba zevšeobecnit dosavadní zkušenosti, s pomocí nejodpovědnějších činitelů uvolňovat škole cestu do závodů, neboť ne všude a vždy najde provádění výrobně technické praxe dostatek pochopení, a tím i dobré podmínky.“ V závěru svého příspěvku soudruh Vrba píše, ják byly jejich zkušenosti potvrzeny i při jednání XI. sjezdu KSČ. Soudruh však nepřeceňuje dosavadní úspěchy s výrobně technickou praxí a píše o plánech na příští rok, kdy už bude výrobně technická praxe zavedena do čtyř tříd uherskobrodské jedenáctiletky. Aby mohly být v budoucnosti zavedeny základy výroby ve všech nejvyšších třídách připravované dvanáctiietky, na to v Uherském Brodě pamatují už dnes. V některých dopisech se setkáváme' s názory, že se navrhovanou přestavbou naší školy vracíme k podobné organlsacl školství, jakou jsme měli před rokem 1953. K podobnému povrchnímu soudu může dospět ten, kdo bere na vědomí jen skutečnost, že prodlužujeme školní docházku, ale neuvědomuje si, že připravované devítiletky a dvanáctiietky budou mít zcela nový obsah výchovy a výuky. Všude, kde se podobné nejasnosti vyskytují, bude na odborářích, aby ná schůzi nebo při jiné příležitostí vysvětlovali členstvu smysl nových opatření v našem školství. S tímto problémem souvisí dopis ředitele osmlletky v Dašicích s. Františka Nováka, který mimo jiné píše: „Přesto, že se v posledních letech učinilo mnoho pro zlepšení výchovné a vzdělávací práce na všeobecně vzdělávacích školách a zejména pro uplatnění polytechnické výchovy, výsledky práce nejsou úměrné potřebám současné doby. Stále ještě přežívají nejen u rodičů a žáků, ale i u vyučujících staré názory o vyšší všeobecně vzdělávací škole jako „přípravce“ pro vysokoškolské studium, tj. podle starých představ přípravce pro „lepší“, pohodlnější život vybraných dětí. Tyto představy nutno vymycovat energičtěji než dosud, stejně jako „gymnasiální“^ metody v přístupu k žákům, v podá'vání učiva a v hodnocení žákovských vědomostí. Dále je nutné učinit mnohem více než dosud pro polytechnisaci školy a pro přímou účast všech žáků na výrobě. Každá jedenáctiletka by měla být spojena s některým zemědělským nebo průmyslovým závodem, ve kterém by žáci vykonávali praxi. Tak by všeobecně vzdělávací školy získaly to, čím nad ně dosud vynikala závodní učiliště, tj. bezprostřední vztah k výrobě, ale přitom by si zachovaly to, co zatím závodním učilištím chybí, vyšší úroveň všeobecného vzdělání. Závěry XI. sjezdu KSČ umožňují, abychom dosavadní nedostatky naší školy co nejrychlejí odstranili.“ Autoři některých příspěvků se nespokojují jen chválou další demokratisace naší školy, kterou nám ukládá XI. sjezd, ale přicházejí s kritickou připomínkou do svých řad. Píší, že o hluboké demokratisaci našeho školství budeme moci hovořit tehdy, až všichni učitelé poznají své povinnosti k dělnickým a rolnickým dětem, které se dosud nedostávají v žádoucím počtu na výběrové školy. Na jedenáctiletce v Třešti by mohli být v tomto směru spokojení. Ze 105 žáků téměř třetina vykonala závěrečnou zkoušku s vyznamenáním bez jakéhokoli slevování v nárocích. Mezí vyznamenanými je většina dětí dělníků a rolníků. Z žáků přijatých do deváté třídy je 80 procent dětí z dělnických a rolnických rodin. Jak píše s. Adolf Novák z Třeště, nemohla jejich jedenáctiletka osvědčit výsledky své výchovné práce pří výběru žáků na vysoké školy, poněvadž první maturanti odejdou ze školy až za dva roky. Dlouholetý plán školy, v němž jedno z předních míst zaujímá trvalá snaha o individuální přístup k žákům, účinná pomoc dělnickým a, rolnickým dětem a soustavná spolupráce s rodiči, slibuje, že výchovné úsilí učitelů třešťské jedenáctiletky bude významným příspěvkem k demokratisaci školního vzdělání v místě. Odboráři z osmiletky v Popradě si vzali za svá slova řečená ha XI. sjezdu strany na adresu odborového hnutí. Chtějí odstraňovat odtrženost školy od života neformální spoluprací s odboráři na závodě. Proto předseda závodního výboru, jak nám píše s. Štefan Sokáě, informoval už nyní funkcionáře závodního výboru patronátního podniku o podzimní volební kampani do odborových orgánů našeho svazu. Zároveň soudruhy vyzval, aby závod přispěl svými připomínkami k výchovné práci školy v přípravě zprávy na výroční schůzi odborářů popradské osmiletky. Je to jeden ze způsobů, jak se učitelé této školy chtějí přiblížit potřebám našeho průmyslu a umožnit, aby se pracující ze, závodu mohli vyjadřovat k práci školy. vzhledem k jejich věku nutné, a posoudí-li s žáky občas čistě vykonanou práci, mají z ní radost všichni žáci i učitel a nakonec i sám vedoucí komunálního zahradnictví. Dnešní manuální práce dětí v rámci školy si všímají i dospělí lidé. I na nich bude do značné míry záležet, jak budou děti se svými výkony spokojeny, jak si na fysickou práci zvyknou a jak si ji oblíbí. Velmi povzbudivě na příklad na naše děti zapůsobilo, když jsem s nimi letos v květnu pracoval v místním komunálním zahradnictví. Právě jsme tam kypřili hlínu v pařeništích kolem karafiátů, když k nám přišla skupina lidí. Jejich vedoucí se nám představil jako předseda okresního národního výboru z Kroměříže, vysvětlil nám, že jsou na zkušební cestě, aby zhlédli, jak kde v komunálních podnicích pracují, a se zalíbením se díval, jak se drobné dětské prsty hravě pohybovaly v měkké, sluncem prohřáté pařeništní zemi kolem sazenic. Pochválil děti za jejich prácí, poděkoval jím a řekl, že o tom bude vyprávět kroměřížským učitelům. Opačným dojmem však zapůsobí na žactvo lidé, kteří na ně při práci pokřikují: „Taky vám něco platí“ nebo ještě nevhodněji, jak se mi to skutečně stalo. V takových případech vzniká u dětí odpor k vykonávané práci a učitel si mimoděk u nich připadá jako šafář za dnů roboty. Nepříznivý dojem z nemístného zásahu dospělých je možno ztlumit rozhovorem s dětmi, ale nepodaří se jej vždycky ihned odstranit. Zde potřebuje škola, aby jí rodiče a celá veřejnost pomáhali povzbuzovat žáky v jejich manuální práci. E. CHRTEK, učitel Jičín. I mládež nadchla nová perspektiva naší střední školy Školní rozhlas, nástěnky, třídnické hodiny i vyučování, celá naše škola jako by byla součástí XI. sjezdu naší komunistické strany. Zajímali se o něj malí i velcí, každý svýn/ osobitým způsobem. Ve třídě IV. B se chlapci a děvčata vyptávali učitelky nejvíce na delegáty z Gottwaldovského kraje, čím jsou, kde a jak pracují a proč právě oni jeli na sjezd. Věru nejraději by si s nimi porozprávěli osobně. Kdejakou zprávu z novin a časopisů přinesli do školy a využili jí k náplni nástěnky, která byla denně doplňována čerstvými zprávami. V devátých a desátých třídách byl zase zájem soustředěn hlavně na perspektivu všeobecně vzdělávací školy, vytyčenou sjezdem. Naši svazáci se v první dva dny sjezdového jednání zúčastnili brigády na stavbě družstevního kravína v Ostravě, který byl darem svazákň našeho kraje XI. sjezdu KSČ. Pracovali společně s partou mladých pokrývačů z učňovské školy místního hospodářství v Napajedlích. Po dvou dnech perné práce za vedra, s rukama plnýma puchýřů, ale s jiskrou radostí, že vykonali dobrou věc, mohli ohlásit vedení stavby: Okol jsme splnili, kravín je pod střechou. Ale to je jedna stránka věch To hlavní, co našim žákům účast na brigádě dala, ujasnili si teprve v příštích dnech, když jsme hodnotili výsledky brigády. S úznáním hovořili o svých soudruzích, stavebních učních z Napajadel, na nichž se jim líbila hlavně jejich pracovní zručnost a vysoká pracovní morálka. Vždyť mezi nimi byli 1 takoví, kteří pracovali dvě směny za sebou, bylo-li to třeba. Naši žáci by se jim v tom pochopitelně chtěli vyrovnat. Jak na to ale jít? To byl námět do diskuse, v níž jsme přišli také k té části referátu s. Novotného, v níž se zmiňuje o nutnosti spojení vyučování s výrobní prací žáků. Žáci s touto pasáží nejenže souhlasili, ale byli přímo nadšeni. Nejraději by do takové školy začali chodit hned. A aby to dokázali také činem, rozhodli se, že na celý červenec vyšlou desetičlennou brigádu na stavbu družstevního vepřína ve Vizovicích. Obdobně jako žáci přijali za své reálné návrhy XI. sjezdu k otázkám školství a kultury také učitelé naší školy. Z diskusních příspěvků nás nejvíce zaujal příspěvek s. Indry k problémům kulturní revoluce v Gottwaldovském kraji. Vždyť např. otázka ateistické výchovy, .0 níž s. Indra mluvil, byla v tomto školním roce jednou z hlavních v politickovýchovné práci na naší škole. Letos jsme se při ní zaměřovali především na učitelský sbor a na žáky opouštějící XI. třídu. V příštím školním roce tuto práci musíme prohloubit a rozšířit nejen ve škole a při vyučování, ale také mimo školu. O tzv. batismu se na naší škole často hovořilo hlavně ve svazáckém školení. Mnoho lidí — a jsou mezi nimi také učitelé — podléhá ještě dusím o dobrém kapitalistovi Baťovi. Velikým nedostatkem je to, že dosud nebyl proveden celkový skutečně vědecký historickomaterialistický a ekonomický rozbor a výklad baťovského systému, takže např. i vyučující společenských věd mají zde k disposici pouze literaturu beletristickou a poměrně malé množství neucelených vědomostí. Krajský ústav pro další vzdělávání učitelů spolu s OPS v jednot, livých okresech (hlavně Gottwaldov) by prováděly záslužnou práci, kdyby se na tuto otázku zaměřily soustavněji. Rovněž Krajské museum v Gottwaldově — jako nejbližší orgán historické vědecké práce — by nám v tom mělo být nápomocno. Učitelé pomoc těchto institucí rádi přijmou a ještě si najdou čas, např. v RSŠ, aby se s vykořisťovatelskou podstatou batismu podrobněji seznámili a našli vhodné formy, jak získaných poznatků využít ve vyučování, v práci v masových organisacích a v agitaci. ZDENEK ZAPLETAL, učitel jedenáctiletky, Vizovice Vypěstujeme v dětech správný vztah k manuální práci Snad každého z nás zaujala čísla, která v usnesení XI. sjezdu vyjadřují, jak v příštích letech poroste naše průmyslová a zemědělská výroba. Vytkli jsme si tu za cíl zdolat i předehnat v blízké budoucnosti i nejvyspělejší kapitalistické země. Dosavadní bilance této mírové soutěže hovoří v náš prospěch. Vždyť zatím co výroba v kapitalistických zemích vzrostla od roku 1937 stěží na dvojnásobek, vzrostla výroba v zemích socialistického tábora za stejnou dobu čtyřiapůlkrát. Abychom v tomto soutěžení dosáhli ještě výraznějších úspěchů, musíme mezi jiným usilovat o ještě kvalitnější přípravu těch, kteří budou za několik let po odchodu ze škol výrobní úkoly plnit. Tu máme stále mnoho nedostatků a i na sjezdu se o nich velmi vážně hovořilo. Jde např. o špatný vztah části mládeže k manuální práci, nezájem o problémy výroby a nepochopení významu úkolů, které si pro naše národní hospodářství vytyčujeme. Hlavní příčinou nedostatečné přípravy žactva pro manuální práci bylo až dosud jednostranné teoretické zaměření učebních osnov; to je nyní alespoň částečně vyváženo zavedením nového předmětu, práce v dílnách e na školních pozemcích na druhém stupni všeobecně vzdělávacích škol, a praktik ze strojírenství, elektrotechniky a zemědělství na stupni třetím. Perspektiva budoucích dvanáctiletek řeší tyto otázky ještě účinněji. Čeho je však přitom nejvíce zapotřebí, aby skutečně byla mládež pro manuální prácí získána? Vedle odborných znalostí je zejména zapotřebí lásky učitele k předmětu samému a trpělivosti, jíž nutno. vyvinout mnohem více nežli při vyučování vžitým předmětům ve třídách, a za druhé pak porozumění pro manuální činnost žactva v rámci školního vyučování od samotných rodičů, místních národních výborů a široké veřejnosti vůbec. Sám jsem vyučoval v tomto školním roce pracím na školním pozemku na naší 1. osmiletce v Jičíně v pěti souběžných šestých třídách a ve čtyřech třídách sedmých a mohu říci, že se poměr žactva k manuální práci skutečně pozvolna lepší. Jsou však i dnes ještě po celoroční výuce tomuto předmětu mezi žákyněmi běloručky a mezi chlapci 1 takoví, kteří si lehnou při prácí v ovocné školce mezi stromky a simulují, že jim je špatně, ale po skončené práci jsou mezi prvními, kdo sedí na kole a ujíždějí jako o závod z pracoviště domů. Slyšel jsem i takové hlasy: „já do JZD nikdy nepůjdu, to raději Růstánu na vojně na trvalo, ale do JZD mě nikdo nedostane!“ U dětí z rodin, kde této nechuti k zemědělské práci není, se projevuje ve většině případů jen nedostatek zkušenosti v polních práčích, ale ten je možno během doby odstranit praxí. Nedostatek zkušeností je nejnápadnější u dětí městských, bydlících s rodiči v nájmu, kde nemohou mít ani kousek zahrádky pro pěstování zeleniny, a jimž proto chybějí nejzákladnější poznatky o zemědělské práci. Viděl jsem to zejména při okopávání salátu v městském komunálním zahradnictví a později při okopávání kedlubnů a zelí. 1 když jsem těmto dětem předtím i několikrát během práce názorně předvedl, jak mají ve sklenících prokypřovat zaléváním slehlou hlínu centimetr za centimetrem a jak mají dávat pozor, aby spodní listy salátu nezůstaly po okopávce zahrnuty hlínou nebo aby salát dokonce nepodkopli, přesto jsem musel stále nad nimi stát a stále ukazovat, kde ještě je hlína v srdíčku salátu nebo na listu 1 kde zase chtěli být na čtyři kopnutí s řádkem hotovi, aniž půdu řádně prokypřili. A právě v takovýchto chvílích záleží snad všechno na učitelově trpělivosti a sebeovládání. Rozčilí-li se, a k tomu při takové práci není nikdy daleko (zvláště když takový chlapec učiteli při jeho výtce odpoví: „Vždyť jsem z města, já Jsem to jakživ nedělal, já to nemusím umět!“), je mezi žactvem téměř po chuti k práci. Zato však ovládne-li se a znovu a znovu vlídně vysvětluje a usměrňuje tempo práce poukazem na to, že je lépe pracovat pomaleji, ale pěkně, popřeje-ii dětem častějšího odpočinku, což je Tak jako na všech pracovištích v průmyslu a zemědělství žilo se i na naší osmileté střední škole v Luště - nicích v posledních dnech sjezdovým ruchem. Tak významná událost, jako je XI. sjezd Komunistické strany Československa, nemohla nechat naši stranickou a odborovou organisaci v klidu. Politické čtvrthodinky, které jsme dříve pořádali jednou týdně, by ly v posledních dnech na denním po řádku. Diskutovalo se o všech pro blémech, které se týkaly nejen školy ale i družstevního hnutí na venkově úkolů průmyslu, dále osvětové práce apad. Referát prvního tajemníka Ov strany soudruha Novotného jsme kolek tlvně vyslechli ve Sborovně. Po jeho přečtení v Rudém právu jsme besedovali v politické čtvrthodince. Ředitel školy s. Naiman spolu se svým zástupcem si již na první besedě o referátu vytkli úkoly vyplývající z některých jeho kapitol. Slova „Život na naší vesnici a třídní změny, které tu probíhají, si nesmíme zjednodušovat. Formování nové třídy je vždy dlouhý a obtížný proces. Vstupem do družstva není převýchova rolníků v socialistickém duchu zdaleka dokončena, ale mnohdy vlastně začíná,“ obsažená ve zprávě o činnosti, přednesené na XI. sjezdu, jasně ukazují i úkol naší školy, učitelů a všech osvětových pracovníků na vesnici. Jestliže j6me letos jako kolektiv po ináhali při zakládání JZD v okolních obcích a práce se dařila, pak musíme v příštím období napnout všechny síly, abychom pomohli těmto JZD v jejich práci, a to hlavně na poli kulturní a osvětové práce a tím i uvědomovací činnosti. To vše se objeví v plánu práce školy, který právě připravujeme. Také kapitola o hlavních úkolech kulturní revoluce upoutala zájem členů našeho sboru. V referátu soudruh Novotný říká: „Podstatné přiblížení školy k výrobě povede k zkvalitnění všeobecného vzdělání a vytvoří předpoklady i pro další zlepšení jejího politickovýchovného působení v duchu socialismu ...“ a dále pak dodává: „Máme-li tyto změny úspěšně provést, musí jejich smysl pochopit především pedagogové a učitelé a aktivně nám pomáhat v tomto významném díle.“ Ano, to jsou zcela jasná slova k těm, kteří ještě nepochopili, a zároveň čestný úkol všem, kteří vě ■ dí, kde je jejich místo. Ve stranické organisaci jsme řekli, že všechnu svou činnost v nasf stávajícím období zaměříme právě k tomu, aby každý z našich učitelů a ostatních pracovníků plně poznal, co potřebuje naše škola k těsnějšímu sepětí s životem naší obce i celé společnosti. Chceme také pomoci každému soudruhovi, aby v tomto směru mohl co nejlépe využít svých dosavadních zkušeností i zkušeností svých spolupracovníků. Rovněž se postaráme, aby se o novém obsahu výchovné a vyučovací práce na připravovaných dvanáctiletkách podrobně dozvěděli i ndši spoluobčané, mezi nimiž při této příležitosti vyhledáme další pomocníky při výchově našich žáků. BOHUMIL DVOŘÁK, učitel osmiletky v Luštěnicích Aby každý z nás splnil sjezdová usnesení